<!DOCTYPE html PUBLIC "yes" "xhtml1-strict.dtd">
<html xmlns="http://www.w3.org/1999/xhtml">
<!--GENDOC2XHTML # converter_version: 1.2.15-->
  <head>
    <title>2026-07-202607C116202502800-00-TRA-DOC-CS-ARRET-C-0280-25-202605503-07_00</title>
    <meta content="text/html; charset=utf-8" http-equiv="Content-Type"/>
    <meta content="true" name="ParExtraits_2021"/>
    <meta content="" name="Gendoc_DGTGeneratedDate"/>
    <meta content="cs-CZ" name="Gendoc_Lang"/>
    <meta content="" name="Gendoc_GenerationDate"/>
    <meta content="" name="IsFlattened"/>
    <meta content="1" name="NumProc"/>
    <meta content="Final" name="Gendoc_EditionType"/>
    <meta content="0001" name="Gendoc_CaseNumberSuite"/>
    <meta content="25/09/2026 15:56:54" name="Gendoc_LastVerificationDate"/>
    <meta content="" name="Gendoc_ProcedureNumber"/>
    <meta content="cs" name="Gendoc_LangCode"/>
    <meta content="ARR" name="TypeDoc"/>
    <meta content="q/HIpe/MlA97z8yZrNoxfRbMkGj4FCaG7Lj8gQr6+9nDvCAj+7Z48V8plfy2R/a5rka51CAAoo/K1oOBggZ6BwvTHAfZ8TAIlBTnHxk2v1w07yD6Y5iumskXtdA5xPkkablOrlJed0sMhiGipH7N7BuLCGbJukjsNinEnzQi0MM=" name="GenDocUID"/>
    <meta content="P" name="TypeProc"/>
    <meta content="" name="CreateCustomParts"/>
    <meta content="OK" name="ReadyToPublish"/>
    <meta content="kucerja" name="Gendoc_User"/>
    <meta content="" name="EP_Mode"/>
    <meta content="" name="Gendoc_DGTGenerated"/>
    <meta content="" name="Gendoc_Vademecum"/>
    <meta content="0280" name="NumeroOrdre"/>
    <meta content="2025" name="Annee"/>
    <meta content="P" name="Gendoc_ProcedureType"/>
    <meta content="" name="EP_Version"/>
    <meta content="CS" name="Langue"/>
    <meta content="kucerja" name="Gendoc_DGTGeneratedUser"/>
    <meta content="FAST_document_go_green" name="Gendoc_LastVerificationStatus"/>
    <meta content="ARR_C" name="Gendoc_GendocTemplateType"/>
    <meta content="TRUE" name="WithoutAuthorBlockFlatP"/>
    <meta content="GenDoc 07-08-26 14:13:51" name="Created"/>
    <meta content="" name="Canevas3_Vademecum"/>
    <meta content="TRUE" name="WithoutAuthorBlock"/>
    <meta content="" name="Gendoc_CaseYear"/>
    <meta content="false" name="Generation_In_Progress"/>
    <meta content="C" name="Juridiction"/>
    <meta content="80d4e3ee31ab4287a0d5c8898d1ae9a7" name="DocumentIdentifier"/>
    <meta content="0280" name="Gendoc_CaseNumber"/>
    <meta content="ImportedWithoutSource" name="SdlIdentifier"/>
    <meta content="true" name="TOC_Vademecum"/>
    <meta content="RP" name="NatureAff"/>
    <meta content="RP" name="Gendoc_CaseNature"/>
    <meta content="0001" name="NumSuite"/>
    <meta content="C" name="Gendoc_Juridiction"/>
  </head>
  <body>
    <div style="header">
      <div id="rId25" style="first"/>
      <div id="rId21" style="even">Rozsudek ze dne 16. 7. 2026 – věc C‑280/25</div>
      <div id="rId22" style="default">Lin II</div>
    </div>
    <p class="C19Centre" id="para-1" title="page-1">
      ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (velkého senátu)
    </p>
    <p class="C19Centre" id="para-2" title="page-1">
      16. července 2026 (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-1" href="#t-1">*</a>
</span>)
    </p>
    <div class="toc">
<p class="C19Centre" id="para-3" title="page-1">
<span>Obsah</span>
</p>
<p class="CTOC1" id="para-4" title="page-1">
<span>I. Právní rámec </span>
<span>4</span>
</p>
<p class="CTOC2" id="para-5" title="page-1">
<span>A. Mezinárodní právo </span>
<span>4</span>
</p>
<p class="CTOC2" id="para-6" title="page-1">
<span>B. Unijní právo </span>
<span>5</span>
</p>
<p class="CTOC3" id="para-7" title="page-1">
<span>1. Úmluva o ochraně finančních zájmů </span>
<span>5</span>
</p>
<p class="CTOC3" id="para-8" title="page-1">
<span>2. Rozhodnutí 2008/40/SVV </span>
<span>6</span>
</p>
<p class="CTOC3" id="para-9" title="page-1">
<span>3. Směrnice (EU) 2017/1371 </span>
<span>6</span>
</p>
<p class="CTOC3" id="para-10" title="page-1">
<span>4. Nařízení (EHS, Euratom) č. 1553/89 </span>
<span>7</span>
</p>
<p class="CTOC3" id="para-11" title="page-1">
<span>5. Rozhodnutí 2007/436/ES a 2014/335/EU, Euratom </span>
<span>7</span>
</p>
<p class="CTOC2" id="para-12" title="page-1">
<span>C. Rumunské právo </span>
<span>8</span>
</p>
<p class="CTOC3" id="para-13" title="page-1">
<span>1. Rumunská ústava </span>
<span>8</span>
</p>
<p class="CTOC3" id="para-14" title="page-1">
<span>2. Trestní zákoník z roku 1968 </span>
<span>9</span>
</p>
<p class="CTOC3" id="para-15" title="page-1">
<span>3. Trestní zákoník z roku 2009 </span>
<span>9</span>
</p>
<p class="CTOC3" id="para-16" title="page-1">
<span>4. Judikatura Curtea Constituțională (Ústavní soud) </span>
<span>10</span>
</p>
<p class="CTOC3" id="para-17" title="page-1">
<span>5. OUG č. 71/2022 </span>
<span>11</span>
</p>
<p class="CTOC3" id="para-18" title="page-1">
<span>6. Rozhodnutí NKSD č. 67/2022 </span>
<span>11</span>
</p>
<p class="CTOC3" id="para-19" title="page-1">
<span>7. Zákon č. 241/2005 </span>
<span>11</span>
</p>
<p class="CTOC1" id="para-20" title="page-1">
<span>II. Původní řízení a předběžné otázky </span>
<span>12</span>
</p>
<p class="CTOC1" id="para-21" title="page-1">
<span>III. Řízení před Soudním dvorem </span>
<span>18</span>
</p>
<p class="CTOC1" id="para-22" title="page-1">
<span>IV. K předběžným otázkám </span>
<span>18</span>
</p>
<p class="CTOC2" id="para-23" title="page-1">
<span>A. K první otázce </span>
<span>18</span>
</p>
<p class="CTOC2" id="para-24" title="page-1">
<span>B. Ke druhé otázce </span>
<span>23</span>
</p>
<p class="CTOC3" id="para-25" title="page-1">
<span>1. K přípustnosti </span>
<span>23</span>
</p>
<p class="CTOC3" id="para-26" title="page-1">
<span>2. K věci samé </span>
<span>25</span>
</p>
<p class="CTOC4" id="para-27" title="page-2">
<span>a) K rozsudku Lin </span>
<span>25</span>
</p>
<p class="CTOC5" id="para-28" title="page-2">
<span>1) Způsob, jakým byl v rozsudku Lin posouzen vnitrostátní standard ochrany stanovený v ústavních nálezech z let 2018 a 2022 </span>
<span>26</span>
</p>
<p class="CTOC5" id="para-29" title="page-2">
<span>2) Způsob, jakým byl v rozsudku Lin posouzen vnitrostátní standard ochrany stanovený rozhodnutím NKSD č. 67/2022 </span>
<span>27</span>
</p>
<p class="CTOC6" id="para-30" title="page-2">
<span>i) Ke kvalifikaci vnitrostátního standardu ochrany stanoveného rozhodnutím NKSD č. 67/2022 ve světle článku 49 Listiny </span>
<span>27</span>
</p>
<p class="CTOC6" id="para-31" title="page-2">
<span>ii) K posouzení systémového rizika vyvolaného vnitrostátním standardem ochrany stanoveným rozhodnutím NKSD č. 67/2022 </span>
<span>30</span>
</p>
<p class="CTOC4" id="para-32" title="page-2">
<span>b) K použití rozsudku Lin ve světle ústavní zásady zakazující použití lex tertia v trestním právu </span>
<span>33</span>
</p>
<p class="CTOC4" id="para-33" title="page-2">
<span>c) Ke způsobu, jakým byla v rozsudku Lin použita podmínka týkající se systémového rizika beztrestnosti </span>
<span>35</span>
</p>
<p class="CTOC4" id="para-34" title="page-2">
<span>d) K použití rozsudku Lin na skutečnosti, jež byly pravomocně promlčeny na základě vnitrostátního standardu ochrany stanoveného rozhodnutím NKSD č. 67/2022 </span>
<span>37</span>
</p>
<p class="CTOC5" id="para-35" title="page-2">
<span>1) K použití rozsudku Lin na věc, v níž bylo rozhodnutím soudu pravomocně konstatováno uplynutí promlčecí doby trestní odpovědnosti </span>
<span>38</span>
</p>
<p class="CTOC5" id="para-36" title="page-2">
<span>2) K použití rozsudku Lin na trestní stíhání, v nichž nebylo uplynutí promlčecí doby konstatováno pravomocným soudním rozhodnutím </span>
<span>40</span>
</p>
<p class="CTOC6" id="para-37" title="page-2">
<span>i) K datu, kdy vstoupily v platnost požadavky vyplývající z čl. 325 odst. 1 SFEU a z čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů </span>
<span>42</span>
</p>
<p class="CTOC6" id="para-38" title="page-2">
<span>ii) K jasnosti a předvídatelnosti požadavků vyplývajících z čl. 325 odst. 1 SFEU a z čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů </span>
<span>43</span>
</p>
<p class="CTOC4" id="para-39" title="page-2">
<span>e) K článku 7 EÚLP </span>
<span>49</span>
</p>
<p class="CTOC1" id="para-40" title="page-2">
<span>V. K nákladům řízení </span>
<span>50</span>
</p>
<p class="C19Centre" id="para-41" title="page-1">
<span/>
</p>
</div>
    
    
    
    
    
    
    
    
    
    
    
    
    
    
    
    
    
    
    
    
    
    
    
    
    
    
    
    
    
    
    
    
    
    
    
    
    
    
    <p class="C71Indicateur" id="para-42" title="page-3">
      
        <br/>„Řízení o předběžné otázce – Ochrana finančních zájmů Evropské unie – Článek 325 odst. 1 SFEU – Úmluva o ochraně finančních zájmů Evropských společenství, vypracovaná na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii – Článek 2 odst. 1 – Povinnost bojovat proti podvodům poškozujícím nebo ohrožujícím finanční zájmy Unie odrazujícími a účinnými opatřeními – Povinnost stanovit trestní sankce – Závažný podvod poškozující nebo ohrožující finanční zájmy Unie – Pojem – Promlčecí doba trestní odpovědnosti – Vnitrostátní standard ochrany týkající se zásady zpětného použití příznivějšího trestního zákona (zásada lex mitior) – Povinnost soudů členského státu upustit od použití judikatury nejvyššího soudu tohoto členského státu, která není v souladu s unijním právem – Použití rozsudku ze dne 24. července 2023, Lin (C‑107/23 PPU, EU:C:2023:606) – Ústavní zákaz použití lex tertia – Promlčení, k němuž již došlo – Předvídatelnost podmínek stanovených tímto rozsudkem – Slučitelnost uvedeného rozsudku s článkem 7 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950“
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-43" title="page-3">
      Ve věci C‑280/25 [Lin II] (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-2" href="#t-2">i</a>
</span>),
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-44" title="page-3">
      jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná na základě článku 267 SFEU rozhodnutím Înalta Curte de Casaţie şi Justiţie (Nejvyšší kasační a soudní dvůr, Rumunsko) ze dne 13. března 2025, došlým Soudnímu dvoru dne 10. dubna 2025, v trestním řízení proti
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-45" title="page-3">
      M. G. D.,
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-46" title="page-3">
      za účasti
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-47" title="page-3">
      Parchetul de pe lângă Curtea de Apel Oradea,
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-48" title="page-3">
      Statul român – Agenţia Naţională de Administrare Fiscală prin Direcţia Generală Regională a Finanţelor Publice Cluj-Napoca, prin Administraţia Judeţeană a Finanţelor Publice Satu Mare,
    </p>
    <p class="C19Centre" id="para-49" title="page-3">
      SOUDNÍ DVŮR (velký senát),
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-50" title="page-3">
      ve složení: K. Lenaerts, předseda, T. von Danwitz, místopředseda, C. Lycourgos (zpravodaj), I. Jarukaitis, M. L. Arastey Sahún, I. Ziemele, J. Passer a M. Condinanzi, předsedové senátů, N. Piçarra, A. Kumin, N. Jääskinen, D. Gratsias, B. Smulders, S. Gervasoni a N. Fenger, soudci,
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-51" title="page-3">
      generální advokát: M. Campos Sánchez-Bordona,
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-52" title="page-3">
      za soudní kancelář: R. Şereş, radová,
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-53" title="page-3">
      s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 7. října 2025,
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-54" title="page-3">
      s ohledem na vyjádření, která předložili:
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">–</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">za rumunskou vládu: M. Chicu, E. Gane, L. Ghiță a L. Liţu, jako zmocněnkyně, a G. Rădășanu, jako znalec,</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">–</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">za Evropskou komisi: F. Blanc, I. V. Rogalski, C. Valero a P. J. O. Van Nuffel, jako zmocněnci,</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-57" title="page-3">
      po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 18. prosince 2025,
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-58" title="page-3">
      vydává tento
    </p>
    <p class="C75Debutdesmotifs" id="para-59" title="page-3">
      Rozsudek
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">1</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 2 a čl. 4 odst. 2 a 3 SEU, čl. 2 odst. 2 a čl. 325 odst. 1 SFEU, článku 49, čl. 52 odst. 3 a článku 53 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“), jakož i čl. 1 odst. 1 písm. a) a článků 2 a 9 Úmluvy o ochraně finančních zájmů Evropských společenství, vypracované na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii, podepsané v Bruselu dne 26. července 1995 a připojené k aktu Rady ze dne 26. července 1995 (Úř. věst. 1995, C 316, s. 48; Zvl. vyd. 19/08, s. 57; dále jen „Úmluva o ochraně finančních zájmů“).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">2</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Tato žádost byla podána v rámci kasačního opravného prostředku, kterým Parchetul de pe lângă Curtea de Apel Oradea (státní zastupitelství při odvolacím soudu v Oradee, Rumunsko) napadlo před Înalta Curte de Casaţie şi Justiţie (Nejvyšší kasační a soudní dvůr) (dále jen „NKSD“) rozsudek, který vydal dne 21. března 2024 Curtea de Appel Oradea (odvolací soud v Oradee, Rumunsko) a kterým bylo nařízeno ukončení trestního řízení proti M. G. D. s odůvodněním, že uplynula promlčecí doba trestní odpovědnosti za trestný čin účastenství na daňovém podvodu, který je dotyčnému vytýkán.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">I.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Právní rámec</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">A.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Mezinárodní právo</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">3</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 7 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950 (dále jen „EÚLP“) stanoví: </p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-65" title="page-4">
      „1. Nikdo nesmí být odsouzen za jednání nebo opomenutí, které v době, kdy bylo spácháno, nebylo podle vnitrostátního nebo mezinárodního práva trestným činem. Rovněž nesmí být uložen trest přísnější, než jaký bylo možno uložit v době spáchání trestného činu. 
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-66" title="page-4">
      2. Tento článek nebrání souzení a potrestání osoby za jednání nebo opomenutí, které v době, kdy bylo spácháno, bylo trestné podle obecných právních zásad uznávaných civilizovanými národy.“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">B.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Unijní právo</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">1.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Úmluva o ochraně finančních zájmů</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">4</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů, který je nadepsán „Obecná ustanovení“, stanoví:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-70" title="page-4">
      „1. Pro účely této úmluvy je podvodem poškozujícím nebo ohrožujícím finanční zájmy Evropských společenství
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-71" title="page-4">
      […]
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-72" title="page-4">
      b) v oblasti příjmů každé úmyslné jednání nebo opomenutí týkající se 
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">–</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">použití nebo předložení nepravdivých, nesprávných nebo neúplných údajů nebo dokladů, které má za následek nedovolené snížení prostředků v souhrnném rozpočtu Evropských společenství či v rozpočtech spravovaných Evropskými společenstvími nebo jejich jménem,</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-74" title="page-4">
      […]
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-75" title="page-4">
      2. S výhradou čl. 2 odst. 2 přijme každý členský stát nezbytná a vhodná opatření k provedení odstavce l svými vnitrostátními trestněprávními předpisy tak, aby v nich uvedená jednání byla trestnými činy.
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-76" title="page-4">
      3. S výhradou čl. 2 odst. 2 přijme každý členský stát také nezbytná opatření zajišťující, aby úmyslné vyhotovení nebo poskytnutí nepravdivých, nesprávných nebo neúplných prohlášení nebo dokladů, které má následek popsaný v odstavci l, bylo trestným činem, není-li již trestné jako trestný čin nebo jako účastenství, návod nebo pokus podvodu uvedeného v odstavci 1.
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-77" title="page-4">
      […]“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">5</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 2 této Úmluvy, který je nadepsán „Tresty“, stanoví:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-79" title="page-5">
      „1. Každý členský stát přijme nezbytná opatření, aby jednání uvedené v článku 1 a účastenství na jednání uvedeném v čl. 1 odst. 1, návod k němu nebo pokus o ně bylo možné trestat účinnými, přiměřenými a odrazujícími tresty včetně, alespoň v případech závažných podvodů, trestů odnětí svobody, pro které je možné vydání, přičemž za závažný podvod musí být považován podvod dosahující určité minimální částky, kterou stanoví každý členský stát. Výše této minimální částky však nesmí přesahovat 50 000 [eur].
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-80" title="page-5">
      2. V případech méně závažných podvodů týkajících se celkové částky nižší než 4 000 [eur], které nebyly podle jeho vnitrostátních předpisů spáchány za obzvláště závažných okolností, může členský stát stanovit tresty jiného druhu, než jsou tresty uvedené v odstavci 1.
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-81" title="page-5">
      […]“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">6</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 9 uvedené Úmluvy, který je nadepsán „Vnitrostátní předpisy“, stanoví:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-83" title="page-5">
      „Žádné ustanovení této úmluvy nebrání členským státům přijmout vnitrostátní úpravu překračující rámec závazků vyplývajících z této úmluvy.“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">2.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Rozhodnutí 2008/40/SVV</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">7</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 2 odst. 1 rozhodnutí Rady 2008/40/SVV ze dne 6. prosince 2007 o přistoupení Bulharské republiky a Rumunska k Úmluvě o ochraně finančních zájmů Evropských společenství, vypracované na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii, k Protokolu ze dne 27. září 1996, k Protokolu ze dne 29. listopadu 1996 a k druhému protokolu ze dne 19. června 1997 (Úř. věst. 2008, L 9, s. 23), stanoví:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-86" title="page-5">
      „[Úmluva o ochraně finančních zájmů], [akt Rady ze dne 27. září 1996 o vypracování protokolu k Úmluvě o ochraně finančních zájmů Evropských společenství (Úř. věst. 1996, C 313, s. 1)] a [akt Rady ze dne 29. listopadu 1996, kterým se na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii vypracovává protokol o výkladu Úmluvy o ochraně finančních zájmů Evropských společenství Soudním dvorem Evropských společenství prostřednictvím rozhodnutí o předběžné otázce (Úř. věst. 1997, C 151, s. 1)] vstoupí ve vztahu k Bulharské republice a Rumunsku v platnost prvním dnem měsíce následujícího po dni přijetí tohoto rozhodnutí, pokud nevstoupily ve vztahu k Bulharské republice a Rumunsku v platnost již před tímto dnem.“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">3.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Směrnice (EU) 2017/1371</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">8</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 16 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1371 ze dne 5. července 2017 o boji vedeném trestněprávní cestou proti podvodům poškozujícím finanční zájmy Unie (Úř. věst. 2017, L 198, s. 29), který je nadepsán „Nahrazení Úmluvy o ochraně finančních zájmů […]“, stanoví:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-89" title="page-6">
      „Úmluva o ochraně finančních zájmů […] a protokoly k této úmluvě ze dne 27. září 1996 [a] 29. listopadu 1996[, jakož i druhý protokol k Úmluvě o ochraně finančních zájmů Evropských společenství zavedený aktem Rady ze dne 19. června 1997 na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii (Úř. věst. 1997, C 221, s. 12),] se ve vztahu k členským státům, které jsou touto směrnicí vázány, nahrazují touto směrnicí s účinkem ode dne 6. července 2019.
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-90" title="page-6">
      Odkazy na [Úmluvu o ochraně finančních zájmů] se v případě členských států, které jsou vázány touto směrnicí, považují za odkazy na tuto směrnici.“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">4.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Nařízení (EHS, Euratom) č. 1553/89</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">9</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 3 nařízení Rady (EHS, Euratom) č. 1553/89 ze dne 29. května 1989 o konečné jednotné úpravě vybírání vlastních zdrojů vycházejících z daně z přidané hodnoty (Úř. věst. 1989, L 155, s. 9) ve znění použitelném na spor v původním řízení (dále jen „nařízení č. 1553/89“) stanoví:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-93" title="page-6">
      „Pro určitý kalendářní rok, aniž jsou dotčeny články 5 a 6, se základ zdrojů z [daně z přidané hodnoty (DPH)] vypočte vydělením celkového čistého výnosu DPH vybraného členským státem během tohoto roku sazbou DPH uplatňovanou v tomto roce.
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-94" title="page-6">
      Je-li ve členském státě uplatňována více než jedna sazba DPH, vypočte se základ zdrojů z DPH vydělením celkového vybraného čistého výnosu DPH váženou průměrnou sazbou DPH. V takovém případě vypočte členský stát váženou průměrnou sazbu na čtyři desetinná místa společnou metodou vymezenou v článku 4. Tato vážená průměrná sazba se vyjádří v procentech.“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">5.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Rozhodnutí 2007/436/ES a 2014/335/EU, Euratom</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">10</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 2 odst. 1 a 4 rozhodnutí Rady 2007/436/ES ze dne 7. června 2007 o systému vlastních zdrojů Evropských společenství (Úř. věst. 2007, L 163, s. 17) stanovil: </p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-97" title="page-6">
      „1. Vlastní zdroje souhrnného rozpočtu Evropské unie tvoří tyto příjmy:
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-98" title="page-6">
      […]
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-99" title="page-6">
      b) aniž je dotčen odst. 4 druhý pododstavec, příjmy z použití jednotné sazby pro všechny členské státy na harmonizovaný vyměřovací základ DPH, který se určuje podle pravidel [Evropského s]polečenství. Vyměřovací základ pro tyto účely nepřesahuje 50 % [hrubého národního důchodu (HND)] každého členského státu, jak je definován v odstavci 7;
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-100" title="page-6">
      […]
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-101" title="page-6">
      4. Jednotná sazba uvedená v odst. 1 písm. b) činí 0,30 %.
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-102" title="page-6">
      […]“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">11</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 2 odst. 1 a 4 rozhodnutí Rady 2014/335/EU, Euratom ze dne 26. května 2014 o systému vlastních zdrojů Evropské unie (Úř. věst. 2014, L 168, s. 105), které bylo v souladu se svým článkem 11 použitelné od 1. ledna 2014, stanovil:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-104" title="page-7">
      „1. Vlastní zdroje rozpočtu Unie tvoří tyto příjmy:
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-105" title="page-7">
      […]
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-106" title="page-7">
      b) aniž je dotčen odst. 4 druhý pododstavec, příjmy z použití jednotné sazby pro všechny členské státy na harmonizovaný vyměřovací základ DPH, který se určuje podle pravidel Unie. Vyměřovací základ pro tyto účely pro každý členský stát nepřesahuje 50 % [HND], jak je definován v odstavci 7;
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-107" title="page-7">
      […]
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-108" title="page-7">
      4. Jednotná sazba uvedená v odst. 1 písm. b) činí 0,30 %.
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-109" title="page-7">
      […]“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">12</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Toto rozhodnutí bylo zrušeno prostřednictvím čl. 11 odst. 1 rozhodnutí Rady (EU, EURATOM) 2020/2053 ze dne 14. prosince 2020 o systému vlastních zdrojů Evropské unie a o zrušení rozhodnutí 2014/335/EU, Euratom (Úř. věst. 2020, L 424, s. 1), s výhradou ustanovení obsaženého v odstavci 2 tohoto článku.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">C.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Rumunské právo</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">1.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Rumunská ústava</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">13</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Zásada zpětného použití příznivějšího trestního zákona (dále jen „zásada lex mitior“) je v rumunském právu zakotvena v čl. 15 odst. 2 Constituția României (Rumunská ústava), který stanoví, že „[z]ákon působí pouze do budoucna, a to s výjimkou příznivějších trestních a přestupkových zákonů“.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">14</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 147 odst. 1 a 4 Rumunské ústavy stanoví:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-115" title="page-7">
      „1. Ustanovení platných zákonů a vyhlášek, jakož i ustanovení nařízení, která jsou shledána jako protiústavní, pozbývají právních účinků 45 dnů po zveřejnění příslušného rozsudku Curtea Constituțională [(Ústavní soud, Rumunsko)], neuvede-li během této doby Parlament, případně vláda, protiústavní ustanovení do souladu s ustanoveními Ústavy. Během tohoto období se bez dalšího pozastavuje účinnost ustanovení, která byla shledána protiústavními.
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-116" title="page-7">
      […]
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-117" title="page-7">
      4. Rozhodnutí Curtea Constituțională [(Ústavní soud)] se zveřejňují v Monitorul Oficial al României. Ode dne zveřejnění jsou obecně závazná a mají účinky pouze do budoucnosti.“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">2.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Trestní zákoník z roku 1968</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">15</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Trestněprávním předpisem byl v době, než jej nahradil Legea nr. 286/2009, privind Codul penal (zákon č. 286/2009, trestní zákoník), ze dne 17. července 2009 (Monitorul Oficial al României, část I, č. 510 ze dne 24. července 2009), který je platný od 1. února 2014 (dále jen „trestní zákoník z roku 2009“), trestní zákoník, který byl původně zveřejněn v Buletinul Oficial al României č. 79-79a ze dne 21. června 1968 s platností od 1. ledna 1969 a znovu zveřejněn v Monitorul Oficial al României č. 65 ze dne 16. dubna 1997 (dále jen „trestní zákoník z roku 1968“). Článek 42 trestního zákoníku z roku 1968 tehdy ve spojení s jeho čl. 34 odst. 1 písm. b) až do 1. února 2014 stanovil, že trest odnětí svobody, který se ukládá za konkrétní trestný čin, může být prodloužen o pět let odnětí svobody, jedná-li se o pokračující trestný čin.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">16</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Během tohoto období čl. 122 odst. 1 trestního zákoníku z roku 1968 stanovil:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-121" title="page-8">
      „Promlčecí doby trestní odpovědnosti fyzických osob činí:
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-122" title="page-8">
      a) patnáct let, pokud v případě spáchaného trestného činu zákon stanoví doživotní trest odnětí svobody nebo trest odnětí svobody na dobu delší než patnáct let;
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-123" title="page-8">
      b) deset let, pokud v případě spáchaného trestného činu zákon stanoví trest odnětí svobody na dobu od deseti do patnácti let;
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-124" title="page-8">
      c) osm let, pokud v případě spáchaného trestného činu zákon stanoví trest odnětí svobody na dobu od pěti do deseti let;
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-125" title="page-8">
      d) pět let, pokud v případě spáchaného trestného činu zákon stanoví trest odnětí svobody na dobu od jednoho roku do pěti let;
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-126" title="page-8">
      e) tři roky, pokud v případě spáchaného trestného činu zákon stanoví trest odnětí svobody na dobu do jednoho roku nebo uložení peněžitého trestu.“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">17</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V době od 1. ledna 1969 do 1. února 2014 článek 123 trestního zákoníku z roku 1968 stanovil, že se promlčecí doba trestní odpovědi přerušuje provedením jakéhokoli úkonu, který musí být podle zákona oznámen v průběhu trestního řízení obžalovanému nebo obviněnému.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">3.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Trestní zákoník z roku 2009</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">18</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 5 trestního zákoníku z roku 2009 stanoví:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-130" title="page-8">
      „1. Pokud byl v době od spáchání trestného činu do vydání pravomocného rozsudku přijat jeden nebo více trestních zákonů, použije se příznivější zákon.
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-131" title="page-9">
      2. Odstavec 1 se použije i na právní ustanovení, jež byla prohlášena za protiústavní, jakož i na mimořádná nařízení schválená Parlamentem, včetně změn nebo doplnění či vynětí, pokud během své platnosti obsahovala příznivější trestněprávní ustanovení.“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">19</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 36 odst. 1 tohoto zákoníku stanoví:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-133" title="page-9">
      „Za pokračující trestný čin se ukládá trest stanovený zákonem pro spáchaný trestný čin, jehož maximální výše může být prodloužena nejvýše o tři roky v případě trestu odnětí svobody nebo zvýšena nejvýše o třetinu v případě uložení peněžitého trestu.“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">20</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 154 odst. 1 uvedeného zákoníku stanoví:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-135" title="page-9">
      „Promlčecí doba trestní odpovědnosti činí:
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-136" title="page-9">
      a) patnáct let, pokud v případě spáchaného trestného činu zákon stanoví doživotní trest odnětí svobody nebo trest odnětí svobody na dobu delší než dvacet let;
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-137" title="page-9">
      b) deset let, pokud v případě spáchaného trestného činu zákon stanoví trest odnětí svobody na dobu od deseti do dvaceti let;
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-138" title="page-9">
      c) osm let, pokud v případě spáchaného trestného činu zákon stanoví trest odnětí svobody na dobu od pěti do deseti let;
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-139" title="page-9">
      d) pět let, pokud v případě spáchaného trestného činu zákon stanoví trest odnětí svobody na dobu od jednoho roku do pěti let;
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-140" title="page-9">
      e) tři roky, pokud v případě spáchaného trestného činu zákon stanoví trest odnětí svobody na dobu do jednoho roku nebo uložení peněžitého trestu.“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">21</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 155 odst. 1 téhož zákoníku v původním znění stanovil:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-142" title="page-9">
      „Promlčecí doba trestní odpovědnosti se přerušuje provedením jakéhokoli procesního úkonu v dané věci.“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">4.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Judikatura Curtea Constituțională (Ústavní soud)</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">22</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Curtea Constituțională (Ústavní soud) ústavním nálezem č. 297/2018 ze dne 26. dubna 2018, zveřejněným dne 25. června 2018 v Monitorul Oficial al Românei, vyhověl námitce protiústavnosti čl. 155 odst. 1 trestního zákoníku z roku 2009 v rozsahu, v němž toto ustanovení porušovalo ústavní zásadu určitosti a předvídatelnosti trestního zákona, neboť umožňovalo, aby běh promlčecí doby trestní odpovědnosti přerušovaly procesní úkony, které nebyly podezřelému nebo obžalovanému oznámeny.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">23</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Ústavním nálezem č. 358/2022 ze dne 26. května 2022, zveřejněným dne 9. června 2022 v Monitorul Oficial al României, vyhověl Curtea Constituțională (Ústavní soud) další námitce protiústavnosti čl. 155 odst. 1 trestního zákoníku z roku 2009, přičemž rozhodl, že okolnost, že rumunský zákonodárce nepřijal žádné opatření s cílem nahradit tento čl. 155 odst. 1, který byl prohlášen protiústavním, vedla k nové situaci, která byla nejasná a nepředvídatelná. Tento soud upřesnil, že mezi dnem zveřejnění jeho ústavního nálezu č. 297/2018 ze dne 26. dubna 2018 a okamžikem, kdy vstoupil v platnost normativní akt definující relevantní pravidlo, „[nestanovilo] platné [rumunské] právo žádný důvod, který by umožňoval přerušení promlčecí doby trestní odpovědnosti“.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">5.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">OUG č. 71/2022</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">24</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Poté, co byl vydán ústavní nález Curtea Constituțională (Ústavní soud) č. 358/2022 ze dne 26. května 2022, ale před tím, než byl zveřejněn, přijala rumunská vláda coby zákonodárce v přenesené pravomoci Ordonanța de urgență a Guvernului nr. 71/2022, pentru modificarea articolului 155 alineatul (1) din Legea nr. 286/2009 privind Codul penal (mimořádné nařízení vlády č. 71/2022, kterým se mění čl. 155 odst. 1 zákona č. 286/2009, trestní zákoník), ze dne 30. května 2022 (Monitorul Oficial al României, část I, č. 531 ze dne 30. května 2022; dále jen „OUG č. 71/2022“), které vstoupilo v platnost téhož dne.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">25</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Tento čl. 155 odst. 1, který byl vložen prostřednictvím OUG č. 71/2022, zněl v době od 30. května 2022 následovně:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-149" title="page-10">
      „Promlčecí doba trestní odpovědnosti se přerušuje provedením jakéhokoli procesního úkonu ve věci, který musí být podle zákona oznámen podezřelému nebo obžalovanému.“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">6.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Rozhodnutí NKSD č. 67/2022 </p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">26</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Dne 25. října 2022 rozhodl senát NKSD příslušný pro trestněprávní otázky rozhodnutím č. 67/2022 zveřejněným dne 28. listopadu 2022 (dále jen „rozhodnutí NKSD č. 67/2022“) v tom smyslu, že v rumunském právu spadají pravidla pro přerušení promlčecí doby trestní odpovědnosti do oblasti trestního práva hmotného, a podléhají tudíž zásadě zákazu zpětné účinnosti trestního zákona, s výhradou použití zásady lex mitior, jak je zaručena zejména v čl. 15 odst. 2 Rumunské ústavy.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">27</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Tento senát NKSD proto rozhodl, že proti pravomocnému odsuzujícímu rozsudku lze v zásadě podat mimořádný opravný prostředek znějící na zrušení, který by se zakládal na účincích ústavních nálezů Curtea Constituțională (Ústavní soud) č. 297/2018 ze dne 26. dubna 2018 a č. 358/2022 ze dne 26. května 2022 (dále jen „ústavní nálezy z let 2018 a 2022“), jakožto příznivějšího trestního zákona.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">7.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Zákon č. 241/2005</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">28</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 9 Legea nr. 241/2005 pentru prevenirea și combaterea evaziunii fiscale (zákon č. 241/2005 o předcházení daňovým podvodům a boji proti nim) ze dne 15. července 2005 ve znění platném ke dni 23. ledna 2014 (Monitorul Oficial al României, část I, č. 672 ze dne 27. července 2005) stanovil: </p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-155" title="page-11">
      „1. Trestný čin daňového podvodu, který bude potrestán odnětím svobody na dva až osm let a odnětím některých práv či peněžitým trestem, zakládají tyto skutky spáchané za účelem vyhýbání se daňovým povinnostem:
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-156" title="page-11">
      […]
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-157" title="page-11">
      c) jsou-li v účetnictví nebo v jiných zákonem vyžadovaných dokladech vykázány výdaje, které neodpovídají skutečně provedeným plněním, nebo jiná fiktivní plnění;
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-158" title="page-11">
      […]
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-159" title="page-11">
      2. Jestliže je skutky uvedenými v odstavci 1 způsobena újma vyšší než 100 000 eur v ekvivalentu národní měny, horní a spodní hranice trestu se zvyšují o pět let.
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-160" title="page-11">
      3. Jestliže je skutky uvedenými v odstavci 1 způsobena újma vyšší než 500 000 eur v ekvivalentu národní měny, horní a spodní hranice trestu se zvyšují o sedm let.“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">29</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Ve znění, které je platné nyní, tento článek 9 stanoví:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-162" title="page-11">
      „1. Trestný čin daňového podvodu, který bude potrestán odnětím svobody na tři až deset let a odnětím některých práv či peněžitým trestem, zakládají tyto skutky spáchané za účelem vyhýbání se daňovým povinnostem:
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-163" title="page-11">
      […]
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-164" title="page-11">
      c) jsou-li v účetnictví, v elektronické faktuře nebo v jiných zákonem vyžadovaných dokladech vykázány výdaje, které neodpovídají skutečně provedeným plněním, nebo jiná fiktivní plnění;
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-165" title="page-11">
      […]
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-166" title="page-11">
      2. Jestliže je skutky uvedenými v odstavci 1 způsobena újma vyšší než 500 000 eur v ekvivalentu národní měny, horní a spodní hranice trestu se zvyšují o tři roky.
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-167" title="page-11">
      3. Jestliže je skutky uvedenými v odstavci 1 způsobena újma vyšší než 1 000 000 eur v ekvivalentu národní měny, horní a spodní hranice trestu se zvyšují o pět let.“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">II.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Původní řízení a předběžné otázky</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">30</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">M. G. D. je trestně stíhán za to, že v postavení jednatele dvou obchodních společností dobrovolně vystavil pro B. V. dvanáct daňových faktur za fiktivní nákupy v době od 3. května 2012 do 3. ledna 2014. Státnímu rozpočtu tím vznikla škoda ve výši 268 536 rumunských lei (RON) (přibližně 59 304 eur), zatímco částka neodvedené DPH činí 163 656 RON (přibližně 36 142 eur).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">31</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Rozsudkem ze dne 21. března 2024, který je podle rumunského práva považován za pravomocný, rozhodl Curtea de Apel Oradea (odvolací soud v Oradee, Rumunsko) na základě rozhodnutí NKSD č. 67/2022 v tom smyslu, že promlčecí doba trestní odpovědnosti M. G. D. uplynula.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">32</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Státní zastupitelství při Curtea de Apel Oradea (odvolací soud v Oradee) podalo proti tomuto rozsudku dne 9. dubna 2024 kasační opravný prostředek k NKSD, který je předkládajícím soudem.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">33</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Toto státní zastupitelství uvádí, že z rozsudku Soudního dvora ze dne 24. července 2023, Lin (C‑107/23 PPU, dále jen „rozsudek Lin“, EU:C:2023:606), vyplývá, že čl. 325 odst. 1 SFEU a čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů musí být vykládány v tom smyslu, že rumunské soudy jsou povinny upustit od uplatnění vnitrostátního standardu ochrany týkajícího se zásady lex mitior tak, jak byl stanoven rozhodnutím NKSD č. 67/2022.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">34</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Znamenalo by to, že Curtea de Apel Oradea (odvolací soud v Oradee) nařídil ukončení trestního řízení proti M. G. D. nesprávně, neboť podle rozsudku Lin nemohla být promlčecí doba považována za uplynulou. Procesní úkony, které přerušily běh této lhůty, byly totiž provedeny jak před 25. červnem 2018, tak po 30. květnu 2022.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">35</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Předkládající soud zaprvé uvádí, že čl. 325 odst. 1 SFEU ukládá členským státům povinnost bojovat proti podvodům a proti jiným protiprávním jednáním poškozujícím nebo ohrožujícím finanční zájmy Unie účinnými a odstrašujícími opatřeními. Kromě toho musí být umožněno, aby případy závažných podvodů nebo jiného závažného protiprávního jednání, které ohrožují finanční zájmy Unie, bylo možné trestat účinnými a odstrašujícími trestními sankcemi.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">36</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Články 1 a 2 Úmluvy o ochraně finančních zájmů ukládají kromě toho členským státům povinnost posuzovat jednání zakládající podvod poškozující nebo ohrožující finanční zájmy Unie jako trestný čin a dbát na to, aby bylo umožněno trestat tato jednání včetně podvodů v oblasti DPH účinnými, přiměřenými a odrazujícími tresty, které alespoň v případech závažných podvodů, tj. podvodů dosahujících určité minimální částky, kterou členské státy nesmí stanovit na více než 50 000 eur, zahrnují i tresty odnětí svobody.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">37</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Předkládající soud se přesto táže, zda musí být čl. 325 odst. 1 SFEU a čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 1 a článek 9 Úmluvy o ochraně finančních zájmů vykládány v tom smyslu, že při neexistenci ustanovení vnitrostátního práva, které by stanovilo hranici, od níž musí být podvod poškozující nebo ohrožující finanční zájmy Unie považován za závažný, nemůže být takový podvod v oblasti DPH, jako je podvod dotčený ve věci v původním řízení, který byl spáchán za přitěžujících okolností vyplývajících z pokračujícího trestného činu, avšak týkal se částky DPH ve výši 163 656 RON (přibližně 36 142 eur), považován za závažný, neboť tato částka nepřesahuje 50 000 eur.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">38</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Předkládající soud má za to, že unijní právo takovému výkladu brání. Při neexistenci ustanovení vnitrostátního práva, které by stanovilo hranici, od níž musí být podvod považován za závažný, by totiž mělo být umožněno zohlednit další okolnosti, které by podle tohoto práva mohly představovat přitěžující okolnosti, jako například pokračující povahu trestného činu.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">39</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Zadruhé předkládající soud na úvod zdůrazňuje, že ačkoli byl pravomocný rozsudek Curtea de Apel Oradea (odvolací soud v Oradee) vydán až po rozsudku Lin, byl v něm použit vnitrostátní standard ochrany týkající se zásady lex mitior, tak jak byl stanoven rozhodnutím NKSD č. 67/2022.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">40</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Předkládající soud rovněž uvádí, že jiné senáty NKSD měly ve dvou rozhodnutích, jež následovala po vydání tohoto rozsudku Curtea de Apel Oradea (odvolací soud v Oradee), zaprvé za to, že informace, jež byly poskytnuty Soudnímu dvoru ve věci, v níž byl vydán rozsudek Lin, nedostatečně či chybně odrážely jak působnost zásady zákonnosti trestných činů a trestů, jak je chápána v rumunském právu, tak účinky ústavních nálezů Curtea Constituțională (Ústavní soud), a zadruhé rozhodly, že v rumunském právu smí být rozsudek Lin používán jen částečně.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">41</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V rozhodnutí č. 37/2024 ze dne 17. června 2024 (dále jen „rozhodnutí NKSD č. 37/2024“) rozhodl senát NKSD příslušný k rozhodování o trestněprávních otázkách, že zákaz vyplývající z rozsudku Lin, na základě něhož nesmí rumunské soudy použít rozhodnutí NKSD č. 67/2022, vede k zaručení úrovně ochrany, která není rovnocenná nebo srovnatelná s úrovní ochrany zaručenou článkem 7 EÚLP, a je v rozporu jak se zásadou zákonnosti trestných činů a trestů, jak je chápána v rumunském právu, tak se zásadou právní jistoty, neboť umožňuje rozdílné uplatňování pravidel časového souběhu zákonů v závislosti na povaze daného protiprávního jednání. Rumunské trestní soudy ostatně nemají k dispozici kritéria definovaná vnitrostátním zákonodárcem, podle nichž by bylo možné posuzovat existenci systémového rizika beztrestnosti, jak je navrhováno v rozsudku Lin, takže způsob, jakým tyto soudy existenci takového rizika posuzují, porušuje zásadu rozdělení pravomocí.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">42</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Rozhodnutím č. 16/2024 ze dne 16. září 2024 (dále jen „rozhodnutí NKSD č. 16/2024“) rozhodl senát NKSD příslušný k rozhodování o žalobách na porušení zákona v tom smyslu, že na základě rozsudku Curtea Constituțională (Ústavní soud) č. 265/2014 ze dne 6. května 2014 jsou rumunské soudy povinny posuzovat příznivější trestní zákon celkově. Podle tohoto rozsudku totiž ústavní zásada, která zakazuje použití lex tertia, zakazuje trestním soudům kombinovat různá ustanovení jednotlivých postupně přijatých trestních zákonů a ukládá jim, aby z pozdějších zákonů zvolily na základě posouzení in concreto jediný, který musí být považován za nejpříznivější. Taková povinnost by měla zamezit jak rozdílnému zacházení v případě souběhu trestných činů v závislosti na tom, zda dotčené protiprávní jednání poškozuje či ohrožuje unijní rozpočet, tak vytvoření dvojího standardu ochrany základních práv, který by vedl ke stanovení nezákonného trestu.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">43</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Na základě této ústavní judikatury senát NKSD příslušný k rozhodování o žalobách na porušení zákona nejprve konstatoval, že ve věcech týkajících se podvodů poškozujících nebo ohrožujících finanční zájmy Unie mohou procesní úkony provedené před 25. červnem 2018 přerušit běh promlčecí doby trestní odpovědnosti pouze v případě, že za celkově příznivější trestní zákon mohou být považovány trestněprávní předpisy platné v době od 1. února 2014 do 25. června 2018.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">44</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Z rozhodnutí NKSD č. 16/2024 dále vyplývá, že procesní úkony, které měly být podle zákona oznámeny podezřelému nebo obžalovanému v době po 30. květnu 2022, kdy vstoupilo v platnost OUG č. 71/2022, mohou v souvislosti se skutky spáchanými před tímto datem přerušit běh promlčecí doby trestní odpovědnosti pouze pod podmínkou, že za celkově příznivější trestní zákon mohou být považovány trestněprávní předpisy platné v době od 30. května 2022.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">45</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Rozhodnutí NKSD č. 16/2024 konečně upřesňuje, že vzhledem k tomu, že v době od 25. června 2018 do 30. května 2022 nebylo vůbec možné běh promlčecí doby trestní odpovědnosti přerušit, nepoužití ústavního nálezu Curtea Constituțională (Ústavní soud) č. 265/2014 by mělo za účinek „obnovení“ trestní odpovědnosti po uplynutí použitelných promlčecích dob na základě přísnějšího pozdějšího trestního zákona, což by vedlo k porušení článku 7 EÚLP. </p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">46</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Předkládající soud nicméně uvádí, že pokud rozhodnutí NKSD č. 16/2024 přiznává procesním úkonům provedeným před 25. červnem 2018 účinek přerušení promlčecí doby pouze pod podmínkou, že trestní zákon, který je během této doby použitelný, může být považován za lex mitior, váže použití unijního práva tak, jak je vykládáno v rozsudku Lin, na další požadavek, který nebyl v tomto rozsudku zkoumán a který by mohl v praxi vést k nepoužitelnosti výkladu unijního práva obsaženého v uvedeném rozsudku. Je totiž velmi málo pravděpodobné, že by trestní zákon z doby před 25. červnem 2018 mohl být celkově považován za právní úpravu, která je pro obžalovaného příznivější než právní režim platný v době od 25. června 2018 do 30. května 2022 a vyplývající z ústavních nálezů z let 2018 a 2022.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">47</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Předkládající soud přitom uvádí, že rozhodnutí NKSD č. 37/2024 a č. 16/2024 jsou závazná pro všechny rumunské soudy.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">48</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Za těchto okolností se předkládající soud táže, zda má být zachována povinnost vyplývající z rozsudku Lin a spočívající v tom, že rumunské soudy musí upustit od uplatnění vnitrostátního standardu ochrany týkajícího se zásady lex mitior tak, jak byl stanoven rozhodnutím NKSD č. 67/2022.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">49</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Konkrétně se předkládající soud táže zaprvé, zda je nadále povinen upustit od uplatnění takového standardu i v případě, že by to s ohledem na rozhodnutí NKSD č. 37/2024 a č. 16/2024 odporovalo ústavní zásadě, která zakazuje vnitrostátním soudům používat lex tertia, a že by to mělo za následek zaručení úrovně ochrany, která není rovnocenná nebo srovnatelná s ochranou zaručenou článkem 7 EÚLP.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">50</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Předkládající soud má v tomto ohledu za to, že v rámci trestního řízení týkajícího se závažných podvodů v oblasti DPH by rumunské soudy měly být na základě unijního práva oprávněny k tomu, aby se odchýlily od povinnosti vyplývající z této ústavní zásady, na základě níž mohou přiznat procesním úkonům provedeným před 25. červnem 2018 účinek přerušení promlčecí doby trestní odpovědnosti pouze v případě, že trestněprávní předpis platný v době, kdy byly tyto procesní úkony provedeny, může být jakožto celek považován za lex mitior.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">51</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Předkládající soud má totiž za to, že na základě zásady lex mitior mohou vnitrostátní soudy samy určit, zda je příznivějším trestním zákonem zákon platný do 25. června 2018, nebo naopak zákon platný až od tohoto data. Pokud však tuto výsadu uplatňují, jsou přitom povinny vykládat právní režim použitelný v době od 25. června 2018 do 30. května 2022 způsobem, který je v souladu s unijním právem, tak jak jej vykládá Soudní dvůr, s cílem zaručit jednotu a účinnost tohoto práva, což podle předkládajícího soudu samo o sobě nevede k vytvoření lex tertia.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">52</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Použití rozsudku Lin na případ souběhu trestných činů, z nichž pouze některé poškozují nebo ohrožují finanční zájmy Unie, je spojeno výhradně s otázkami týkajícími se použití vnitrostátního práva a smí jej zkoumat pouze vnitrostátní soudy, a to v každém případě zvlášť. Taková hypotetická situace by neměla mít žádný dopad na přednost unijního práva, která nesmí záviset na způsobu, jakým je vykládána vnitrostátní právní úprava v oblastech, na něž se toto právo nevztahuje.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">53</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Předkládající soud má každopádně za to, že rumunská právní úprava týkající se důvodů přerušení běhu promlčecí doby trestní odpovědnosti, vykládaná v souladu s unijním právem, nesmí být chápána v tom smyslu, že zavádí standard ochrany týkající se uplatnění zásady lex mitior, který není rovnocenný nebo srovnatelný se standardem zakotveným v článku 7 EÚLP.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">54</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Zadruhé se předkládající soud rovněž táže, zda je nadále povinen upustit od uplatnění vnitrostátního standardu ochrany týkajícího se použití zásady lex mitior tak, jak byl stanoven rozhodnutím NKSD č. 67/2022, v takovém případě, jako je ten projednávaný, kdy by uplatnění obecné promlčecí doby podle tohoto vnitrostátního standardu ochrany vedlo ke konstatování, že trestní odpovědnost M. G. D. zanikla před vyhlášením rozsudku Lin.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">55</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Předkládající soud je toho názoru, že zodpovězení této otázky závisí na posouzení předvídatelnosti a dostupnosti výkladu unijního práva poskytnutého v rozsudku Lin.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">56</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Připomíná však, že podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva jsou pravidla v oblasti promlčení tvořena v zásadě procesními předpisy, což znamená, že článek 7 EÚLP nebrání tomu, aby byly na právě probíhající řízení bezprostředně použity zákony, které prodlužují promlčecí doby v případech, kdy vytýkané skutky nebyly dosud promlčeny.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">57</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Rumunská právní úprava ostatně neobsahuje výslovná ustanovení, na základě kterých by bylo možné konstatovat, že u trestných činů takové povahy, jakou mají trestné činy dotčené ve věci v původním řízení, uplynula promlčecí doba trestní odpovědnosti před vyhlášením rozsudku Lin. Takový závěr by byl možný pouze, pokud by se v rozporu s uvedeným rozsudkem připustilo, že procesní úkony provedené před 25. červnem 2018 nemají přerušující účinek.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">58</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Zatřetí se předkládající soud táže, zda je povinen upustit od uplatnění vnitrostátního standardu ochrany týkajícího se použití zásady lex mitior tak, jak byl stanoven rozhodnutím NKSD č. 67/2022, ačkoli rumunský zákonodárce nestanovil žádná kritéria, na základě kterých by soudy dotyčného členského státu mohly posoudit existenci systémového rizika beztrestnosti ve značném počtu soudních řízení, což by mohlo vést k porušení zásady zákonnosti trestných činů a trestů, která je zaručena v článku 7 EÚLP.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">59</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Předkládající soud k tomu poznamenává, že v bodě 91 rozsudku Lin Soudní dvůr konstatoval, že rozhodnutí NKSD č. 67/2022 takové systémové riziko beztrestnosti vyvolává. Předkládající soud má tudíž za to, že jeho povinnost zajistit plný účinek unijního práva, jejíž výklad tento rozsudek podal, by neměla být podmíněna předběžným konkrétním posouzením existence systémového rizika beztrestnosti u závažných podvodů v oblasti DPH.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">60</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Tentýž soud konečně zdůrazňuje, že ačkoli byla pravidla týkající se promlčení trestní odpovědnosti tradičně chápána v tom smyslu, že spadají do trestního práva hmotného, a tudíž podléhají zásadě legality, zásadě zákazu zpětné účinnosti a zásadě zpětného použití ustanovení in mitius, rumunský zákonodárce přesto postupně zavedl několik výjimek ze zákazu zpětného použití přísnějších pravidel promlčení u některých druhů závažného protiprávního jednání, aniž Curtea Constituțională (Ústavní soud) prohlásil tyto výjimky za protiústavní.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">61</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Za těchto podmínek se NKSD rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-201" title="page-16">
      „1)  Musí být v rámci výkladu a použití článku 325 SFEU, čl. 1 odst. 1 písm. a), článků 2 a 9 [Úmluvy o ochraně finančních zájmů] a článku 49 [Listiny], při neexistenci ustanovení vnitrostátního práva, které by stanovilo minimální částku pro to, aby podvod poškozující nebo ohrožující finanční zájmy Unie mohl být považován za závažný, ustanovení unijního práva vykládána v tom smyslu, že podvod je považován za závažný pouze tehdy, pokud se týká částky přesahující 50 000 eur?
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-202" title="page-17">
      2) Je-li odpověď na předchozí otázku záporná, musí být ustanovení článku 2 SEU, čl. 4 odst. 2 a 3 SEU, čl. 2 odst. 2 SFEU, čl. 325 odst. 1 SFEU a čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů, jak byla vyložena [v rozsudku Lin], jakož i čl. 49 odst. 1, čl. 52 odst. 3 a článku 53 Listiny, vykládána v tom smyslu, že v trestním řízení, které se týká trestných činů v oblasti DPH, musí vnitrostátní soud upustit od uplatnění vnitrostátního standardu ochrany týkajícího se zásady lex mitior, jak vyplývá ze závazné judikatury nejvyššího soudu tohoto členského státu, podle něhož procesní úkony učiněné před zrušením vnitrostátního právního předpisu upravujícího důvody přerušení promlčení trestní odpovědnosti nemají přerušující účinek, pokud:
    </p>
    <p class="C11Marge1avecretrait" id="para-203" title="page-17">
      a) je neuplatnění tohoto vnitrostátního standardu neslučitelné se zákazem použití lex tertia – zásady ústavní povahy;
    </p>
    <p class="C11Marge1avecretrait" id="para-204" title="page-17">
      b) na základě uplatnění této vnitrostátní judikatury lze mít za to, že obecná promlčecí doba trestní odpovědnosti uplynula před vyhlášením rozsudku Lin;
    </p>
    <p class="C11Marge1avecretrait" id="para-205" title="page-17">
      c) neuplatnění tohoto vnitrostátního standardu na základě unijního práva má za následek zajištění takové úrovně ochrany základních práv zakotvených v Listině, která není rovnocenná nebo srovnatelná s ochranou zaručenou článkem 7 [EÚLP];
    </p>
    <p class="C11Marge1avecretrait" id="para-206" title="page-17">
      d) vnitrostátní zákon nestanoví zvláštní kritéria umožňující soudu členského státu předběžně posoudit systémové riziko beztrestnosti vyplývající z použití tohoto vnitrostátního standardu v případě trestných činů závažných podvodů poškozujících nebo ohrožujících finanční zájmy Unie?“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">III.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Řízení před Soudním dvorem</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">62</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Usnesením ze dne 17. června 2025, Lin II (C‑280/25, EU:C:2025:499), rozhodl předseda Soudního dvora, že žádost o rozhodnutí o předběžné otázce bude projednána ve zrychleném řízení stanoveném v článku 105 jednacího řádu Soudního dvora.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">63</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Soudní dvůr zaslal dne 6. srpna 2025 předkládajícímu soudu žádost o informace týkající se právního rámce původního řízení. Předkládající soud na tuto žádost odpověděl dne 2. září 2025.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">64</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Dne 12. září 2025 zaslal Soudní dvůr předkládajícímu soudu žádost o vysvětlení. Tuto žádost předkládající soud zodpověděl dne 15. září 2025.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">IV.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">K předběžným otázkám</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">A.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">K první otázce</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">65</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 325 odst. 1 SFEU, čl. 1 odst. 1 písm. a) a články 2 a 9 Úmluvy o ochraně finančních zájmů ve spojení s článkem 49 Listiny vykládány v tom smyslu, že nestanoví-li žádné vnitrostátní ustanovení hranici, od níž musí být podvod poškozující nebo ohrožující finanční zájmy Unie považován za „závažný“, může být takový podvod považován za závažný pouze tehdy, pokud dosahuje částky přesahující 50 000 eur.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">66</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Pochybnost předkládajícího soudu, z níž tato otázka vychází, vyplývá z okolnosti, že podle vysvětlení poskytnutého předkládajícím soudem dosahuje škoda, která vznikla rozpočtu rumunského státu v důsledku protiprávního jednání dotčeného ve věci v původním řízení, celkové výše 268 536 RON (přibližně 59 304 eur), zatímco částka neodvedené DPH činí 163 656 RON (přibližně 36 142 eur), jak je uvedeno v bodě 30 tohoto rozsudku.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">67</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Co se týče v první řadě Úmluvy o ochraně finančních zájmů, zaprvé je třeba zdůraznit, že skutky, které vedly k zahájení původního řízení, byly spáchány v průběhu let 2012 až 2014, takže tato úmluva je na ně použitelná ratione temporis.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">68</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Na jedné straně totiž vyplývá z článku 2 rozhodnutí 2008/40, že výše uvedená úmluva vstoupila v Rumunsku v platnost nejpozději dne 1. ledna 2008. Na druhé straně tatáž úmluva pozbyla účinků až od 6. července 2019, kdy byla nahrazena směrnicí 2017/1371, jak je upřesněno v článku 16 této směrnice (rozsudek Lin, bod 64).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">69</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Co se týče v druhé řadě věcné působnosti Úmluvy o ochraně finančních zájmů, je třeba uvést, že pokud jde o poškození nebo ohrožení finančních zájmů Unie, podle definice obsažené v jejím článku 1 se „podvodem“ rozumí zejména „v oblasti příjmů každé úmyslné jednání nebo opomenutí týkající se […] použití nebo předložení nepravdivých, nesprávných nebo neúplných údajů nebo dokladů, které má za následek nedovolené snížení prostředků v souhrnném rozpočtu [Unie] či v rozpočtech spravovaných [Unií] nebo [jejím] jménem“. Toto snížení se tudíž vztahuje na krácení příjmů plynoucích z použití jednotné sazby na harmonizovaný vyměřovací základ DPH, který se určuje podle pravidel Unie. Tento závěr nemůže být zpochybněn skutečností, že DPH není vybírána přímo jménem Unie, jelikož článek 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů právě takovou podmínku nestanoví, tj. podmínku, která by byla v rozporu s cílem této úmluvy, kterým je posílení boje proti podvodům ohrožujícím finanční zájmy Unie (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. září 2015, Taricco a další, C‑105/14, EU:C:2015:555, bod 41).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">70</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">S výhradou ověření, jež musí provést předkládající soud, spadá tedy dotčené protiprávní jednání podle všeho do věcné působnosti Úmluvy o ochraně finančních zájmů, která je vymezena v tomto článku 1, vzhledem k tomu, že se týká zejména záměrného vyhotovení nepravdivých faktur s cílem vyhnout se odvodu DPH.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">71</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Zatřetí čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů ukládá členským státům povinnost přijmout nezbytná opatření, aby jednání zakládající podvod poškozující nebo ohrožující finanční zájmy Unie bylo možné trestat účinnými, přiměřenými a odrazujícími tresty včetně, alespoň v případech závažných podvodů, tj. podvodů dosahujících minimální částky, kterou členské státy nesmí stanovit na více než 50 000 eur, trestů odnětí svobody, které mohou vést k vydání, přičemž podle článku 9 této úmluvy mohou členské státy přijmout pravidla překračující rámec těchto závazků (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 2. května 2018, Scialdone, C‑574/15, EU:C:2018:295, bod 36, a Lin, bod 85).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">72</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V tomto smyslu vyplývá z čl. 1 odst. 1 a z čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů, jež nebyly po přijetí této úmluvy změněny, že tresty musí sloužit účinnému a odrazujícímu boji zvláště s případy závažného podvodu poškozujícího nebo ohrožujícího řádný výběr náležité části DPH do rozpočtu Unie.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">73</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Z tohoto čl. 2 odst. 1 ostatně výslovně vyplývá, že každý podvod dosahující částky vyšší než 50 000 eur musí nutně představovat „závažný podvod“ ve smyslu tohoto ustanovení.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">74</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Přestože tedy ze znění článku 9 Úmluvy o ochraně finančních zájmů vyplývá, že podvody poškozující nebo ohrožující finanční zájmy Unie, jež dosahují částky, která tuto hranici nepřekračuje, mohou být považovány za „závažné“ podle práva členských států, každý podvod dosahující částky, která tuto hranici překračuje, musí nutně představovat „závažný podvod“ ve smyslu čl. 2 odst. 1 této úmluvy.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">75</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Zadruhé je třeba připomenout, že čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů má přímý účinek (v tomto smyslu viz rozsudek Lin, bod 96 a citovaná judikatura).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">76</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Z toho vyplývá, že není-li možné vyložit vnitrostátní právní úpravu v souladu s tímto ustanovením unijního práva, musí každý vnitrostátní soud, jenž má v rámci svých pravomocí uvedené ustanovení uplatnit, zajistit plný účinek požadavků unijního práva ve sporu, jenž mu byl předložen, tak, že na základě vlastní pravomoci podle potřeby upustí od použití jakékoli vnitrostátní právní úpravy nebo praxe, i když je pozdějšího data, která je v rozporu s týmž ustanovením, aniž musí nejprve žádat o její předchozí odstranění legislativní cestou nebo jakýmkoliv jiným ústavním postupem či na toto odstranění čekat [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 9. března 1978, Simmenthal, 106/77, EU:C:1978:49, bod 24, a ze dne 22. února 2022, RS (Účinek rozsudků ústavního soudu), C‑430/21, EU:C:2022:99, bod 53 a citovaná judikatura].</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">77</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Pokud tedy soudy členských států nemohou vyložit svou vnitrostátní právní úpravu v souladu s čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů, jsou povinny upustit od použití jakéhokoli vnitrostátního právního ustanovení, jež by bránilo tomu, aby byl podvod dosahující částky vyšší než 50 000 eur a poškozující nebo ohrožující finanční zájmy Unie považován za „závažný“ ve smyslu tohoto ustanovení.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">78</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Znamená to, že s výhradou pravomoci stanovené v článku 9 Úmluvy o ochraně finančních zájmů a za předpokladu, že vnitrostátní právo neupřesňuje pojem „závažný podvod poškozující nebo ohrožující finanční zájmy Unie“, jsou soudy dotčeného členského státu povinny považovat podvod, který dosahuje částky nad 50 000 eur a poškozuje nebo ohrožuje finanční zájmy Unie, za „závažný podvod“.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">79</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Zatřetí je nutné zdůraznit, že taková hranice musí být považována za překročenou, je-li celková částka škody způsobené podvodem nebo protiprávním jednáním vyšší než tato částka bez ohledu na to, zda takové částky dosahuje škoda, která vznikla v důsledku tohoto trestného činu rozpočtu Unie.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">80</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Takový výklad především vyplývá přímo ze znění čl. 2 odst. 1 a 2 Úmluvy o ochraně finančních zájmů.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">81</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Zaprvé se totiž čl. 2 odst. 1 této úmluvy omezuje pouze na sdělení, že za závažný podvod musí být považován podvod „dosahující určité minimální částky, kterou stanoví každý členský stát“, přičemž platí, že „[v]ýše této minimální částky […] nesmí přesahovat 50 000 [eur]“, aniž je z výpočtu takové částky vyloučena škoda, která v důsledku tohoto podvodu vznikla jiným poškozeným než Unii, zvláště pak rozpočtu členských států.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">82</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Zadruhé čl. 2 odst. 2 výše uvedené úmluvy umožňuje členským státům, aby na základě odchylky neukládaly trestněprávní sankce za méně závažné podvody, zvláště takové, u nichž je „celková částka“ nižší než 4 000 eur. Přímo ze znění tohoto odstavce 2 vyplývá, že pro účely zjištění, zda daný podvod může být považován za „méně závažný“, musí být zohledněn celý rozsah škody, která v důsledku tohoto podvodu vznikla.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">83</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">S ohledem na souvislost mezi hranicí 50 000 eur, při jejímž překročení musí být podvod poškozující nebo ohrožující finanční zájmy Unie považován za „závažný“, na straně jedné a hranicí 4 000 eur, při jejímž nedosažení může být takový podvod považován za „méně závažný“, na straně druhé, by tedy nebylo konzistentní, aby způsob výpočtu této hranice 50 000 eur neumožňoval vzít v úvahu kromě škody způsobené rozpočtu Unie také další škody, kdežto při výpočtu hranice 4 000 eur musí být tyto další škody zohledněny.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">84</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Jak je zadruhé zdůrazněno v bodě 69 tohoto rozsudku, cílem Úmluvy o ochraně finančních zájmů je bojovat co nejdůrazněji proti podvodům poškozujícím nebo ohrožujícím finanční zájmy Unie. Takový cíl tedy nasvědčuje takovému způsobu výkladu čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů, který umožňuje orgánům členských států činným v trestním řízení snadno zjistit, zda daný případ podvodu poškozujícího nebo ohrožujícího finanční zájmy Unie dosahuje částky nad 50 000 eur.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">85</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V praxi však může být velmi obtížné určit v dostatečně včasném stadiu trestního řízení přesnou výši škody, která Unii vznikla v důsledku podvodného jednání, které tak jako v tomto případě umožnilo pachateli vyhnout se odvodu několika přímých a nepřímých daní, z nichž jen některé, například DPH, jsou zdrojem příjmů určených k částečnému převedení do rozpočtu Unie.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">86</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Tím spíše to platí v případě podvodu, který se tak jako v tomto případě týká zvláště v oblasti DPH snížení vlastních zdrojů Unie, jež může být takovým podvodem způsobeno a jež lze jen velmi obtížně vyčíslit.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">87</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Vlastní zdroje Unie z DPH totiž nespočívají pouze v procentní sazbě ze skutečně vybraných příjmů z uvedené daně, ale vyplývají z použití jednotné sazby na vyměřovací základ DPH členských států, který se vypočítává v souladu s článkem 3 nařízení č. 1553/89 a podléhá různým úpravám stanoveným v uvedeném nařízení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. července 2023, Napfény-Toll, C‑615/21, EU:C:2023:573, bod 32).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">88</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Co se týče konkrétně období, v němž byly v této věci spáchány podvody v oblasti DPH, vyplývá na jedné straně z čl. 2 odst. 1 písm. b) a z čl. 2 odst. 4 rozhodnutí 2007/436 a 2014/335, že vlastní zdroje rozpočtu Unie tvoří zejména příjmy z použití jednotné sazby 0,3 % na harmonizovaný vyměřovací základ DPH určený podle článku 3 nařízení č. 1553/89, který nesmí přesahovat 50 % HND každého členského státu. Na druhé straně tento článek 3 ve znění použitelném na spor v původním řízení stanovil, že ač nejsou dotčeny různé úpravy stanovené v ustanoveních tohoto nařízení, tento harmonizovaný vyměřovací základ se vypočte vydělením celkového čistého výnosu DPH vybraného členským státem během daného roku sazbou DPH uplatňovanou v tomto roce, přičemž je-li v členském státě uplatňováno více sazeb, provede se uvedené vydělení při použití vážené průměrné sazby DPH [rozsudek ze dne 8. března 2022, Komise v. Spojené království (Boj proti podvodům s podhodnocováním), C‑213/19, EU:C:2022:167, bod 567].</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">89</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Z toho vyplývá, že mezi částkou DPH, kterou hospodářský subjekt neodvedl, na straně jedné a snížením příjmů v rozpočtu Unie způsobeným tímto podvodem na straně druhé neexistuje snadno vyčíslitelná souvztažnost.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">90</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Zatřetí vzhledem k tomu, že čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů stanoví, že případy závažných podvodů poškozujících nebo ohrožujících finanční zájmy Unie musí být trestány těmi nejpřísnějšími tresty, je třeba připomenout, že čl. 49 odst. 1 Listiny požaduje, aby byly trestné činy i tresty definovány jasným, přesným a předvídatelným způsobem (v tomto smyslu viz rozsudek Lin, body 104 a 105, jakož i citovaná judikatura). Z toho vyplývá, že kritéria, podle nichž musí soudy členských států nezbytně a případně pouze na základě tohoto čl. 2 odst. 1 kvalifikovat podvod poškozující nebo ohrožující finanční zájmy Unie jako „závažný podvod“, musí být dostatečně jasná, přesná a předvídatelná v den, kdy byl tento podvod spáchán.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">91</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Pokud by však do pojmu „závažný podvod“ spadaly pouze podvody, jež způsobí rozpočtu Unie škodu vyšší než 50 000 eur, pachatelé takového protiprávního jednání by v mnoha případech nebyli schopni s dostatečnou přesností určit v den, kdy se tohoto protiprávního jednání dopustili, zda jim s ohledem na čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů hrozí přísnější trest.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">92</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Jak totiž vyplývá z bodu 88 tohoto rozsudku, to, jaká část z příjmů, jež členské státy ročně vyberou z titulu DPH, se převede do rozpočtu Unie, závisí na různých kritériích, z nichž některá, jako například HND, nejsou ke dni, kdy tato daň byla či nebyla odvedena, předvídatelná.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">93</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Začtvrté výklad uvedený v bodě 79 tohoto rozsudku potvrzuje i judikatura Soudního dvora. Když byl totiž Soudní dvůr povolán k tomu, aby kvalifikoval podvod jako „závažný“ pro účely použití čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů, vzal přitom v úvahu celý rozsah škody, která byla tímto podvodem způsobena, aniž určil, jakou částí této škody byl dotčen výlučně rozpočet Unie (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 8. září 2015, Taricco a další, C‑105/14, EU:C:2015:555, bod 42, a Lin, body 22 a 79). </p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">94</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Pro účely kvalifikace podvodu, který způsobil škodu v této věci, je tedy třeba vzít v úvahu celkovou výši této škody, která činí 268 536 RON (přibližně 59 304 eur), nikoli pouze částku neodvedené DPH.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">95</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">A konečně zapáté je třeba dodat, že jak vyplývá z čl. 1 odst. 3 a z čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů, pokus o podvod poškozující nebo ohrožující finanční zájmy Unie musí být postaven na roveň podvodu, který tyto zájmy poškozuje nebo ohrožuje (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. prosince 2021, Euro Box Promotion a další, C‑357/19, C‑379/19, C‑547/19, C‑811/19 a C‑840/19, EU:C:2021:1034, bod 187). Znamená to, že takový pokus musí být nutně považován za závažný podvod, pokud může být konstatováno, že by celková výše škody, kterou by tento podvod způsobil v případě, že by k němu skutečně došlo, překročila 50 000 eur.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">96</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Ze všech výše uvedených úvah vyplývá, že první otázku je třeba zodpovědět tak, že čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů ve světle článku 49 Listiny musí být vykládán v tom smyslu, že nestanoví-li žádné vnitrostátní ustanovení hranici, od níž musí být podvod poškozující nebo ohrožující finanční zájmy Unie považován za „závažný“, musí být podvod automaticky kvalifikován jako „závažný“, jakmile jeho celková částka přesáhne 50 000 eur, a to bez ohledu na to, zda tuto hranici přesahuje i škoda skutečně vzniklá v důsledku tohoto podvodu rozpočtu Unie.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">97</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Vzhledem k tomu, že takový výklad Úmluvy o ochraně finančních zájmů postačuje k tomu, aby byla předkládajícímu soudu poskytnuta užitečná odpověď na první otázku, není již v rámci analýzy této otázky nezbytné podat výklad pojmu „podvod“, který je obsažen v čl. 325 odst. 1 SFEU.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">B.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Ke druhé otázce</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">1.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">K přípustnosti</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">98</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Z ustálené judikatury, která se nyní odráží v článku 94 jednacího řádu, rovněž vyplývá, že předkládací rozhodnutí musí uvést přesné důvody, které vedly vnitrostátní soud k tomu, aby si kladl otázky ohledně výkladu unijního práva a usoudil, že je nezbytné položit Soudnímu dvoru předběžnou otázku (rozsudek ze dne 29. července 2024, LivaNova, C‑713/22, EU:C:2024:642, bod 54 a citovaná judikatura).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">99</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V tomto případě zaprvé předkládající soud v předkládacím rozhodnutí jasně vysvětlil důvody, které ho vedly k tomu, aby usoudil, že je nezbytné získat od Soudního dvora vysvětlení, pokud jde o výklad čl. 325 odst. 1 SFEU, čl. 49 odst. 1 Listiny a čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">100</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Zadruhé je třeba uvést, že předkládající soud odkazuje rovněž na článek 2, čl. 4 odst. 2 a 3 SEU a čl. 2 odst. 2 SFEU. Tato ustanovení se týkají hodnot, z nichž Unie vychází, skutečnosti, že Unie ctí národní identitu členských států, která spočívá v jejich základních politických a ústavních systémech, a dále zásady loajální spolupráce mezi Unií a jejími členskými státy a sdílení pravomocí mezi Unií a jejími členskými státy.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">101</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Předkládající soud však nevysvětlil, a to ani stručně, jaké důvody jej vedly k tomu, aby se dotázal na výklad těchto ustanovení a aby usoudil, že je nezbytné položit v tomto ohledu předběžnou otázku Soudnímu dvoru. Tento soud zejména neupřesnil, které z ustanovení vnitrostátního práva použitelného na původní řízení spadá do oblasti národní identity ve smyslu čl. 4 odst. 2 SEU.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">102</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Z toho vyplývá, že druhá otázka musí být prohlášena za nepřípustnou v rozsahu, v němž se týká výkladu článku 2 a čl. 4 odst. 2 a 3 SEU, jakož i čl. 2 odst. 2 SFEU.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">103</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Co se zatřetí týče čl. 52 odst. 3 a článku 53 Listiny, jichž se druhá otázka rovněž týká, je třeba zaprvé připomenout, že tento čl. 52 odst. 3 stanoví, že pokud práva obsažená v Listině odpovídají právům zaručeným EÚLP, jejich smysl a rozsah jsou stejné jako ty, které jim přikládá uvedená úmluva. </p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">104</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Přestože tedy posledně jmenovaná úmluva nepředstavuje právní nástroj formálně začleněný do unijního právního řádu, dokud k ní Unie nepřistoupí, takže unijní právo musí být vykládáno a platnost unijních aktů zkoumána vzhledem k základním právům zaručeným Listinou, nemění to nic na tom, že při výkladu čl. 49 odst. 1 Listiny musí být zohledněn článek 7 EÚLP jakožto minimální úroveň ochrany, neboť článek 49 Listiny obsahuje přinejmenším stejné záruky, jako jsou záruky zakotvené v tomto článku 7 (rozsudky ze dne 16. července 2020, Facebook Ireland a Schrems, C‑311/18, EU:C:2020:559, body 98 a 99, a ze dne 29. července 2024, Alchaster, C‑202/24, EU:C:2024:649, bod 92 a citovaná judikatura).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">105</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Zadruhé článek 53 Listiny potvrzuje, že v situaci, kdy postup členských států není zcela určen unijním právem, tak jako to nastalo v původním řízení, mohou vnitrostátní orgány a soudy uplatnit vnitrostátní standardy ochrany základních práv, neohrozí-li jejich uplatnění úroveň ochrany stanovenou Listinou, jak ji vykládá Soudní dvůr, ani přednost, jednotu a účinnost unijního práva (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 21. prosince 2021, Euro Box Promotion a další, C‑357/19, C‑379/19, C‑547/19, C‑811/19 a C‑840/19, EU:C:2021:1034, bod 211, a Lin, bod 110).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">106</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Zatřetí, jak je uvedeno v bodech 39 až 45 tohoto rozsudku, obavy vyjádřené ve druhé otázce položené předkládajícím soudem vycházejí do značné míry z nejistoty, kterou projevily jiné senáty NKSD, pokud jde o možnost uvést výklad čl. 325 odst. 1 SFEU a čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů, který je uveden v rozsudku Lin, do souladu jak s článkem 7 EÚLP, tak s některými požadavky vyplývajícími z Rumunské ústavy. Je tedy třeba mít za to, že předkládající soud dostatečně vysvětlil důvody, které ho vedly k tomu, aby považoval za nezbytné získat od Soudního dvora pokyny k výkladu čl. 52 odst. 3 a článku 53 Listiny.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">107</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Z výše uvedených úvah vyplývá, že druhá otázka je přípustná v rozsahu, v němž se týká výkladu čl. 325 odst. 1 SFEU, čl. 49 odst. 1, čl. 52 odst. 3 a článku 53 Listiny, jakož i čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">2.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">K věci samé</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">108</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Položením druhé otázky předkládající soud v podstatě žádá o vysvětlení způsobu, jakým musí rumunské soudy používat tu část výroku rozsudku Lin, v níž Soudní dvůr rozhodl, že čl. 325 odst. 1 SFEU a čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů musí být vykládány v tom smyslu, že rumunské soudy jsou povinny upustit od uplatnění vnitrostátního standardu ochrany týkajícího se použití zásady lex mitior, tak jak byl stanoven rozhodnutím NKSD č. 67/2022.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">109</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V této souvislosti je třeba nejprve připomenout, že podle ustálené judikatury ukládá čl. 325 odst. 1 SFEU členským státům povinnost bojovat proti podvodům a jiným protiprávním jednáním ohrožujícím finanční zájmy Unie odstrašujícími a účinnými opatřeními. I když mají členské státy při výběru použitelných sankcí, které mohou mít formu správních sankcí, trestních sankcí nebo kombinace obou, volnost, musí podle tohoto ustanovení zajistit, aby případy závažných podvodů nebo jiného závažného protiprávního jednání, které poškozují nebo ohrožují finanční zájmy Unie, bylo možné trestat účinnými a odrazujícími trestními sankcemi [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 26. února 2013, Åkerberg Fransson, C‑617/10, EU:C:2013:105, body 26 a 34; ze dne 8. září 2015, Taricco a další, C‑105/14, EU:C:2015:555, body 39, 42 a 43; ze dne 5. prosince 2017, M. A. S. a M. B., C‑42/17, EU:C:2017:936, bod 35; ze dne 5. června 2018, Kolev a další, C‑612/15, EU:C:2018:392, bod 54; ze dne 21. prosince 2021, Euro Box Promotion a další, C‑357/19, C‑379/19, C‑547/19, C‑811/19 a C‑840/19, EU:C:2021:1034, body 181 a 191, a Lin, body 83 a 84].</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">a)</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">K rozsudku Lin</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">110</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Ve věci, v níž byl vydán rozsudek Lin, měl Soudní dvůr zkoumat na základě žádosti o předběžnou otázku, kterou podal Curtea de Apel Brașov (odvolací soud v Brašově, Rumunsko), zda unijní právo brání tomu, aby rumunské soudy používaly ústavní nálezy z let 2018 a 2022 a rozhodnutí NKSD č. 67/2022.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">111</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V tomto ohledu je třeba nejprve upřesnit, že jak vyplývá z bodů 33 a 37 rozsudku Lin, ve věci, v níž byl tento rozsudek vydán, nebyl Soudní dvůr žádán o to, aby se vyjádřil k povinnostem, jež ukládá čl. 325 odst. 1 SFEU a čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů rumunskému soudu, který má rozhodnout ve věci, v níž bylo předtím konstatováno pravomocným rozhodnutím přijatým na základě rozhodnutí NKSD č. 67/2022, že promlčecí doba trestní odpovědnosti obžalovaného uplynula.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">1)</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Způsob, jakým byl v rozsudku Lin posouzen vnitrostátní standard ochrany stanovený v ústavních nálezech z let 2018 a 2022</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">112</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Z první části bodu 1 výroku rozsudku Lin vyplývá, že čl. 325 odst. 1 SFEU a čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů musí být vykládány v tom smyslu, že rumunské soudy nejsou povinny upustit od uplatnění ústavních nálezů z let 2018 a 2022, pokud mají rozhodnout ve věcech trestního stíhání případů závažného podvodu poškozujícího nebo ohrožujícího finanční zájmy Unie.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">113</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Dříve než Soudní dvůr dospěl k takovému závěru, nejprve konstatoval, že tyto nálezy vyvolávají systémové riziko, že za trestné činy závažných podvodů poškozujících nebo ohrožujících finanční zájmy Unie nebudou ukládány žádné trestní sankce, což představuje situaci neslučitelnou s požadavky čl. 325 odst. 1 SFEU a čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů. Jak totiž Soudní dvůr uvedl v bodech 91, 92, 98 a 122 rozsudku Lin, u mnoha případů závažných podvodů poškozujících nebo ohrožujících tyto zájmy vedly výše uvedené rozsudky k neutralizaci účinku přerušení promlčecí doby, který měly procesní úkony, k nimž došlo v období od 25. června 2018 do 30. května 2022, což samo o sobě bránilo tomu, aby mohla být doba promlčení trestní odpovědnosti pachatelů těchto trestných činů prodloužena s ohledem na procesní akty, k nimž ve vztahu k nim došlo během tohoto období.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">114</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Zadruhé však Soudní dvůr v bodě 101 rozsudku Lin připomněl, že čl. 325 odst. 1 SFEU a čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů neukládá vnitrostátním soudům žádnou povinnost upustit od uplatnění vnitrostátního pravidla pro výpočet promlčecí doby, které vyvolává systémové riziko, že za závažné podvody nebo jiné nezákonné činnosti poškozující nebo ohrožující finanční zájmy Unie nebudou ukládány žádné trestní sankce, pokud by bylo upuštění od použití tohoto vnitrostátního pravidla v rozporu s čl. 49 odst. 1 Listiny.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">115</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Soudní dvůr ovšem v bodech 109 a 111 rozsudku Lin rozhodl, že ústavní nálezy z let 2018 a 2022 stanoví vnitrostátní standard ochrany týkající se uplatnění zásady zákonnosti trestných činů a trestů, který jde nad rámec záruk stanovených v čl. 49 odst. 1 první větě Listiny.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">116</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V bodech 104, 105 a 108 rozsudku Lin totiž připomněl, že tento čl. 49 odst. 1 první věta zaručuje dostupnost, předvídatelnost a určitost ustanovení, jimiž se stanoví trestné činy a tresty, jež se za ně ukládají, nikoli ustanovení, jimiž se řídí promlčení trestní odpovědnosti. Jak přitom Soudní dvůr zdůraznil v bodě 111 uvedeného rozsudku, ústavní nálezy z let 2018 a 2022 vycházejí z předpokladu, že v rumunském právu spadají pravidla pro přerušení promlčecí doby trestní odpovědnosti do oblasti trestního práva hmotného, což je důvodem k tomu, aby byly tyto požadavky předvídatelnosti a určitosti používány na ustanovení, které tak jako čl. 155 odst. 1 trestního zákoníku z roku 2009 upravuje důvody přerušení promlčecí doby trestní odpovědnosti.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">117</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Zatřetí měl Soudní dvůr za to, že nehledě na systémové riziko beztrestnosti, jež vyvolává vnitrostátní standard ochrany týkající se uplatnění zásady zákonnosti trestných činů a trestů, který je stanoven v ústavních nálezech z let 2018 a 2022 a je zmíněn v předchozím bodě tohoto rozsudku, nejsou rumunské soudy nicméně povinny upustit od uplatnění takového standardu, a to s ohledem na jeho význam.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">118</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Soudní dvůr v tomto smyslu uvedl v bodech 113 až 118 rozsudku Lin, že tento vnitrostátní standard doplňuje ochranu před svévolí v trestní oblasti, jak ji zaručuje unijní právo v rámci základní zásady právní jistoty, která je základním atributem právního státu a potažmo základní hodnotou Unie ve smyslu článku 2 SEU, a to tím, že zaručuje předvídatelnost a určitost trestního zákona včetně režimu promlčení trestných činů. Taková zásada totiž vyžaduje na jedné straně, aby právní pravidla byla jasná a přesná, a na druhé straně, aby jejich použití bylo pro jednotlivce předvídatelné, zejména pokud mohou vyvolat nepříznivé důsledky. Tato ochrana před svévolí má přitom takový význam, že není přípustné, aby bylo na základě článku 325 SFEU a čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů požadováno, aby rumunské soudy upustily od uplatnění výše uvedeného vnitrostátního standardu.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">2)</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Způsob, jakým byl v rozsudku Lin posouzen vnitrostátní standard ochrany stanovený rozhodnutím NKSD č. 67/2022</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">119</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Ze druhé části bodu 1 výroku rozsudku Lin vyplývá, že čl. 325 odst. 1 SFEU a čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů musí být vykládány v tom smyslu, že rumunské soudy jsou naopak povinny upustit od uplatnění rozhodnutí NKSD č. 67/2022, pokud mají rozhodnout ve věcech trestního stíhání případů závažného podvodu poškozujícího nebo ohrožujícího finanční zájmy Unie.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">i)</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Ke kvalifikaci vnitrostátního standardu ochrany stanoveného rozhodnutím NKSD č. 67/2022 ve světle článku 49 Listiny</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">120</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Soudní dvůr zaprvé v bodech 106 až 109 rozsudku Lin rozhodl, že NKSD stanovil v rozhodnutí č. 67/2022 vnitrostátní standard ochrany týkající se uplatnění zásady lex mitior, který jde nad rámec záruk poskytnutých v čl. 49 odst. 1 poslední větě Listiny.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">121</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Na základě tohoto vnitrostátního standardu ochrany totiž může být nutné zpětně použít právní úpravu týkající se důvodů přerušení promlčecí doby trestní odpovědnosti jakožto lex mitior, pokud se taková právní úprava při celkovém posouzení postupně přijatých právních režimů jeví pro obžalovaného jako příznivější.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">122</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Z článku 49 odst. 1 poslední věty Listiny přitom vyplývá, že zásada lex mitior tak, jak je chápána v unijním právu, umožňuje, aby obžalovaný využil ustanovení, které vstoupilo v platnost až po spáchání daného trestného činu a které buď mění trestněprávní kvalifikaci tohoto trestného činu ve smyslu, který je pro něj příznivější, nebo zmírňuje trest kladený za výše uvedený trestný čin, dokud se jeho odsouzení nestane konečným (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 7. srpna 2018, Clergeau a další, C‑115/17, EU:C:2018:651, bod 38, a ze dne 1. srpna 2025, BAJI Trans, C‑544/23, EU:C:2025:614, body 81 a 97 a citovaná judikatura).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">123</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Naproti tomu zásada lex mitior tak, jak je zaručena v čl. 49 odst. 1 Listiny, není na rozdíl od vnitrostátního standardu ochrany stanoveného rozhodnutím NKSD č. 67/2022 určena k tomu, aby byla uplatňována na postupné změny pravidel upravujících způsob výpočtu promlčecí doby trestní odpovědnosti.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">124</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Zadruhé je třeba uvést, že tento výklad čl. 49 odst. 1 poslední věty Listiny je v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva týkající se záruk stanovených v článku 7 EÚLP, který musí být zohledněn jakožto práh minimální ochrany, jak je zdůrazněno v bodě 104 tohoto rozsudku.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">125</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Z této judikatury totiž vyplývá, že ačkoli čl. 7 odst. 1 EÚLP implicitně zaručuje zásadu zpětného použití příznivějšího trestního zákona, nemění to nic na tom, že se tato zásada použije pouze na ustanovení upravující trestné činy a tresty za ně ukládané, přičemž Evropský soud pro lidská práva považuje za přiměřené, aby v souvislosti s procesními předpisy a zejména s pravidly týkajícími se výpočtu promlčecí doby trestní odpovědnosti vnitrostátní soudy uplatňovaly zásadu tempus regit actum [v tomto smyslu viz ESLP, 17. září 2009, Scoppola v. Itálie (č. 2), CE:ECHR:2009:0917JUD001024903, body 109 a 110, a ESLP, 29. ledna 2019, Orlen Lietuva Ltd v. Litva, CE:ECHR:2019:0129JUD004584913, bod 97 a citovaná judikatura].</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">126</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Z toho vyplývá, že ačkoli zastával NKSD v rozhodnutí č. 37/2024 opačný názor, zákaz uvedený v rozsudku Lin, na základě něhož nesmí rumunské soudy uplatňovat rozhodnutí NKSD č. 67/2022, tedy přiznávat zpětný účinek právnímu režimu, který upravoval důvody přerušení promlčecí doby vyplývající z ústavních nálezů z let 2018 a 2022 a platil v období od 25. června 2018 do 30. května 2022, není v rozporu s čl. 49 odst. 1 poslední větou Listiny, když ponechává v platnosti účinky staršího a přísnějšího trestního zákona. Ačkoli je pravda, že zásada lex mitior, která je v tomto ustanovení zakotvena, ukládá povinnost upustit od uplatnění staršího trestního zákona ve prospěch pozdějšího trestního zákona, který je pro obžalovaného příznivější, dokud se jeho odsouzení nestane konečným, taková povinnost je platná pouze v rámci působnosti výše uvedeného ustanovení. Jak je zdůrazněno v bodě 123 tohoto rozsudku, pravidla pro výpočet promlčecí doby trestní odpovědnosti jsou z působnosti téhož ustanovení vyňata.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">127</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Zatřetí výklad čl. 49 odst. 1 poslední věty Listiny, který je uveden v bodě 123 tohoto rozsudku, není zpochybněn ani důvodem, který uvedl NKSD v rozhodnutí č. 37/2024 a podle něhož vyplývá z rozsudku ESLP ze dne 12. ledna 2016, Gouarré Patte v. Andorra (CE:ECHR:2016:0112JUD003342710), že toto ustanovení by mělo být vykládáno v tom smyslu, že ukládá soudům členského státu povinnost zpětně používat ta pravidla pro výpočet promlčecí doby trestní odpovědnosti, která jsou pro obžalovaného příznivější, pokud nastane taková situace jako v tomto případě, kdy je působnost zásady lex mitior tak, jak je chápána v právu daného členského státu, rozšířena i na postupně přijatá pravidla pro výpočet promlčecí doby trestní odpovědnosti.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">128</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Z bodu 35 shora uvedeného rozsudku ovšem vyplývá, že Evropský soud pro lidská práva rozhodl na základě zásady právního státu, jejíž významnou součástí je úprava obsažená v článku 7 EÚLP, že vnitrostátní soudy musí používat pozdější zákon stanovící mírnější trest i v případě, že vstoupil v platnost až po vynesení pravomocného odsuzujícího rozsudku, pokud vnitrostátní standard ochrany týkající se uplatnění zásady lex mitior přiznává širší záruky, než jaké vyplývají z článku 7 EÚLP, když stanoví, že zpětnou účinnost mají i zákony přijaté po pravomocném odsouzení dotyčné osoby, které jsou pro ni příznivější.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">129</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Přitom však platí zaprvé, že takovou povinnost Evropský soud pro lidská práva zavedl pouze ve vztahu k ustanovením, jimiž se stanoví mírnější tresty, nikoli ve vztahu k ustanovením, jimiž se zmírňují podmínky výpočtu promlčecí doby trestní odpovědnosti. Z výše uvedeného rozsudku proto nelze vyvozovat, že by uvedený soud na základě zásady právního státu, jejíž významnou součástí je úprava obsažená v článku 7 EÚLP, požadoval, aby soudy členského státu zpětně používaly ta pravidla pro výpočet promlčecí doby trestní odpovědnosti, která jsou pro obžalovaného příznivější, jakmile se na časovou posloupnost takových pravidel použije zásada lex mitior tak, jak je zakotvena v jejich vnitrostátním právu.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">130</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Zadruhé platí, že úvahy, jež v témže rozsudku uvedl Evropský soud pro lidská práva, vycházejí výlučně ze zásady právního státu, jejíž významnou součástí je úprava obsažená v článku 7 EÚLP.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">131</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Z rozsudku ESLP ze dne 12. ledna 2016, Gouarré Patte v. Andorra (CE:ECHR:2016:0112JUD003342710), proto nelze vyvozovat, že vnitrostátní standard ochrany týkající se uplatnění zásady lex mitior, který jde nad rámec záruk poskytnutých v čl. 49 odst. 1 poslední větě Listiny, musí být chráněn na základě článku 7 EÚLP a potažmo i na základě tohoto čl. 49 odst. 1 poslední věty, pokud je tento vnitrostátní standard ochrany v rozporu s jinými ustanoveními unijního práva, například s článkem 325 SFEU a s čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů, a tudíž i v rozporu se zásadou právního státu, z níž zmiňovaný rozsudek vychází.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">132</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Platí to tím spíše, že jak je zdůrazněno v bodě 105 tohoto rozsudku, v takové situaci, jako je situace, která nastala v původním řízení, mohou vnitrostátní soudy uplatňovat vnitrostátní standardy ochrany základních práv pouze v rozsahu, v němž toto uplatňování neohrožuje zejména přednost, jednotu a účinnost unijního práva.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">133</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Požadavek, aby takové vnitrostátní standardy ochrany neohrožovaly přednost, jednotu a účinnost unijního práva, by byl přitom porušen, pokud by se připustilo, že vnitrostátní standard ochrany týkající se uplatnění zásady lex mitior, který jde nad rámec záruk poskytnutých v čl. 49 odst. 1 poslední větě Listiny, musí vnitrostátní soudy na základě posledně jmenovaného ustanovení uplatňovat bez ohledu na to, zda je tento standard v rozporu s jinými ustanoveními unijního práva.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">134</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Z bodů 120 až 133 tohoto rozsudku vyplývá, že je třeba se řídit posouzením uvedeným v rozsudku Lin, podle něhož vnitrostátní standard ochrany týkající se uplatnění zásady lex mitior tak, jak byl stanoven rozhodnutím NKSD č. 67/2022, nepředstavuje provedení záruk zakotvených v čl. 49 odst. 1 poslední větě Listiny.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">ii)</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">K posouzení systémového rizika vyvolaného vnitrostátním standardem ochrany stanoveným rozhodnutím NKSD č. 67/2022</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">135</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V bodech 98, 99 a 121 až 124 rozsudku Lin Soudní dvůr rozhodl, že rumunské soudy měly upustit od uplatnění vnitrostátního standardu ochrany týkajícího se uplatnění zásady lex mitior tak, jak byl stanoven rozhodnutím NKSD č. 67/2022, po provedeném vyvážení tohoto vnitrostátního standardu ochrany s požadavky vyplývajícími z čl. 325 odst. 1 SFEU a z čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">136</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V tomto ohledu Soudní dvůr konkrétně uvedl, že rozhodnutí NKSD č. 67/2022 prohloubilo systémové riziko beztrestnosti, kterévyplývalo již z ústavních nálezů z let 2018 a 2022, jak je připomenuto v bodě 113 tohoto rozsudku, neboť neutralizační účinek důvodů přerušení promlčecí doby trestní odpovědnosti, uložený těmito ústavními nálezy, byl rozšířen i na procesní úkony provedené před 25. červnem 2018.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">137</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Na základě toho je v rozsudku Lin zacházeno rozdílně s rozhodnutím NKSD č. 67/2022, kterým byl stanoven vnitrostátní standard ochrany týkající se uplatnění zásady lex mitior, na straně jedné a s ústavními nálezy z let 2018 a 2022, kterými byl stanoven vnitrostátní standard ochrany týkající se uplatnění zásady zákonnosti a předvídatelnosti trestního zákona, na straně druhé. Takové rozdílné zacházení vyplývá jak ze zvláštností obou těchto vnitrostátních standardů ochrany základních práv, tak z výrazného zvýšení systémového rizika beztrestnosti, které vyplývá z použití prvního z nich.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">138</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Proto je třeba na prvním místě uvést, že rozhodnutí NKSD č. 67/2022 na rozdíl od ústavních nálezů z let 2018 a 2022 nevychází z požadavků předvídatelnosti a určitosti trestního zákona, které mají, jak je připomenuto v bodě 118 tohoto rozsudku, v unijním právu zvláštní význam, s cílem zbavit procesní úkony provedené před 25. červnem 2018 účinku spočívajícího v přerušení promlčecí doby trestní odpovědnosti. Toto rozhodnutí naopak stanoví zpětnou změnu pravidel pro výpočet promlčecí doby trestní odpovědnosti, jež byla platná ke dni spáchání trestného činu, bez ohledu na to, zda byl tento trestný čin spáchán před 1. únorem 2014 nebo po tomto datu. Z předkládacího rozhodnutí totiž vyplývá, že tato pravidla musela nutně být méně příznivá než právní režim promlčení vyplývající z ústavních nálezů z let 2018 a 2022.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">139</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Na druhém místě je třeba zdůraznit, že vnitrostátní standard ochrany týkající se uplatnění zásady lex mitior tak, jak byl stanoven rozhodnutím NKSD č. 67/2022, zvyšuje systémové riziko, že pachatelé závažných podvodů poškozujících nebo ohrožujících finanční zájmy Unie nebudou trestáni, a to natolik, že pokud by rumunské soudy nebyly povinny upustit od jeho použití, čl. 325 odst. 1 SFEU a čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů by byly do značné míry zbaveny účinnosti.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">140</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Zaprvé totiž vyplývá z žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, že rozhodnutí NKSD č. 67/2022 ukládá povinnost zbavit veškerého účinku přerušení promlčecí doby procesní úkony provedené v období od 1. února 2014, kdy vstoupil v platnost čl. 155 odst. 1 trestního zákoníku z roku 2009, do 25. června 2018, kdy byl vydán ústavní nález č. 297/2018, s odůvodněním, že právní režim výpočtu promlčecí doby trestní odpovědnosti, který byl platný v období od 25. června 2018 do 30. května 2022 a vyplýval z ústavních nálezů z let 2018 a 2022, musí být při celkovém posouzení považován za příznivější trestní „zákon“ než tento čl. 155 odst. 1.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">141</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Z toho vyplývá, že období trvající přibližně 47 měsíců, kdy podle právního režimu vyplývajícího z ústavních nálezů z let 2018 a 2022 nebylo možné promlčecí dobu trestní odpovědnosti přerušit žádným aktem, bylo na základě rozhodnutí NKSD č. 67/2022 prodlouženo o dalších nejméně 51 měsíců používání téhož právního režimu, což představuje značné zvýšení systémového rizika beztrestnosti, které z těchto ústavních nálezů vyplývá.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">142</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Zadruhé vyplývá z předkládacího rozhodnutí, že rozhodnutí NKSD č. 67/2022 zbavilo veškerého účinku spočívajícího v přerušení promlčecí doby také procesní akty oznámené podezřelému nebo obviněné osobě v období od 1. ledna 1969, kdy vstoupil v platnost článek 123 trestního zákoníku z roku 1968, do 1. února 2014, kdy byl tento zákoník zrušen, s odůvodněním, že právní režim výpočtu promlčecí doby, který byl platný v období od 25. června 2018 do 30. května 2022 a vyplýval z ústavních nálezů z let 2018 a 2022, by měl být při celkovém posouzení považován za příznivější trestní „zákon“ než tento článek 123.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">143</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Za takových podmínek tedy neexistoval žádný důvod, na jehož základě by bylo možné přerušit promlčecí dobu trestní odpovědnosti pachatelů všech závažných podvodů poškozujících nebo ohrožujících finanční zájmy Unie, které byly spáchány v období ode dne přistoupení Rumunska k Unii do 30. května 2022.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">144</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Zatřetí je třeba zdůraznit, že rozhodnutí NKSD č. 67/2022 vedlo k tomu, že přerušujícího účinku byly se zpětnou účinností zbaveny procesní úkony, které ke dni svého provedení takový účinek legálně měly. Takový následek ovšem značně snižuje účinnost trestního stíhání vedeného v případech závažných podvodů poškozujících nebo ohrožujících finanční zájmy Unie, neboť umožňuje zpětné zrušení účinků plynoucích z legálně nastalého přerušení promlčení, u něhož rumunské orgány činní v trestním řízení důvodně předpokládaly, že došlo k prodloužení lhůty stanovené pro ukončení trestního stíhání pachatelů těchto podvodů.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">145</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Naopak ode dne 25. června 2018, kdy byl vydán ústavní nález z roku 2018, měly tyto orgány možnost posoudit riziko, že by byly procesní úkony, jež zamýšlely provést po tomto datu a jimiž by musela být na základě čl. 155 odst. 1 trestního zákoníku z roku 2009 přerušena promlčecí doba trestní odpovědnosti, takového účinku zbaveny z důvodu neslučitelnosti tohoto ustanovení se zásadou zákonnosti trestných činů a trestů tak, jak je chápána v rumunském právu.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">146</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Na třetím místě je třeba dodat, že zákazem plynoucím z rozsudku Lin, na základě něhož nesmí rumunské soudy uplatňovat vnitrostátní standard ochrany stanovený rozhodnutím NKSD č. 67/2022, nejsou dotčeny požadavky určitosti a předvídatelnosti trestního zákona, které vyplývají z vnitrostátního standardu ochrany stanoveného v ústavních nálezech z let 2018 a 2022.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">147</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Tím, že Soudní dvůr uložil rumunským soudům, aby upustily od používání rozhodnutí NKSD č. 67/2022, podle něhož mohly být procesní úkony provedené před 25. červnem 2018 zbaveny se zpětnou účinností účinku spočívajícího v přerušení promlčecí doby, zachoval naopak v rozsudku Lin plné uplatnění pravidel pro výpočet promlčecí doby trestní odpovědnosti, která byla platná před zveřejněním rozhodnutí NKSD č. 67/2022.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">148</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Rozsudek Lin tedy neměl v žádném případě za následek, že by byly na pachatele závažných podvodů poškozujících nebo ohrožujících finanční zájmy Unie použity důvody přerušení promlčecí doby jejich trestní odpovědnosti, které nebyly stanoveny ke dni, kdy byly tyto podvody spáchány. Uvedeným rozsudkem tedy nebyla narušena legitimní očekávání, jež mohli mít jednotlivci k takovému datu (v opačném smyslu viz rozsudek ze dne 5. prosince 2017, M. A. S. a M. B., C‑42/17, dále jen „rozsudek M. A. S. a M. B.“, EU:C:2017:936, bod 60). </p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">149</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Konečně na čtvrtém místě z výše uvedených úvah vyplývá, že Soudní dvůr v rozsudku Lin v žádném případě nerozhodl v tom smyslu, že by byl vnitrostátní standard ochrany týkající se zásady lex mitior tak, jak byl stanoven rumunským právem, v zásadním rozporu s unijním právem a že by rumunské soudy musely nutně upustit od jeho uplatnění. Soudní dvůr totiž pouze rozhodl, že systémové riziko beztrestnosti závažných podvodů poškozujících nebo ohrožujících finanční zájmy Unie, jež vyvolával tento vnitrostátní standard ochrany tak, jak byl stanoven rozhodnutím NKSD č. 67/2022, bylo takového rozsahu, že ohrožovalo samotnou podstatu ochrany, která musí být poskytována finančním zájmům Unie s ohledem na článek 325 SFEU a čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů, takže unijní právo brání tomu, aby rumunské soudy výše uvedený vnitrostátní standard ochrany uplatňovaly.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">b)</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">K použití rozsudku Lin ve světle ústavní zásady zakazující použití lex tertia v trestním právu</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">150</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Podstatou druhé otázky písm. a) předkládajícího soudu je, zda musí být článek 325 SFEU a čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů ve spojení s článkem 49, čl. 52 odst. 3 a článkem 53 Listiny vykládány v tom smyslu, že jsou rumunské soudy povinny upustit od uplatnění vnitrostátního standardu ochrany týkajícího se zásady lex mitior tak, jak byl stanoven rozhodnutím NKSD č. 67/2022, bez ohledu na skutečnost, že je na základě ústavní zásady vylučující použití lex tertia zakázáno, aby tyto soudy v částečném rozsahu používaly postupně přijaté trestněprávní předpisy a kombinovaly přitom různá ustanovení těchto předpisů, včetně ustanovení týkajících se výpočtu promlčecí doby trestní odpovědnosti.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">151</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Předkládající soud upřesňuje, že v případě postupně přijatých právních režimů ukládá zásada lex mitior, jak ji vykládá Curtea Constituțională (Ústavní soud), aby byl vybrán a použit ten zákon, který jako celek zaručuje stíhané osobě příznivější postavení, přičemž však není povoleno vzájemně kombinovat příznivá ustanovení jednotlivých postupně přijatých zákonů a vytvořit tím prostřednictvím soudního výkladu lex tertia.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">152</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V tomto ohledu je třeba na prvním místě uvést, že jak potvrdila na jednání rumunská vláda, zásada zákonnosti trestných činů a trestů, jak je chápána v rumunském právu, znamená, že výpočet promlčecí doby v případě určitého trestného činu musí být proveden na základě pravidel použitelných k datu spáchání tohoto trestného činu, ledaže by po tomto datu vstoupila v platnost právní úprava, která je pro obžalovaného příznivější.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">153</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Dále se Soudní dvůr v rozsudku Lin omezil na rozhodnutí, že unijní právo brání tomu, aby rumunské soudy, mají-li rozhodnout ve věci trestních řízení týkajících se případů závažného podvodu poškozujícího nebo ohrožujícího finanční zájmy Unie, používaly rozhodnutí NKSD č. 67/2022 a potažmo přiznávaly z titulu zásady lex mitior zpětný účinek režimu upravujícímu důvody přerušení promlčecí doby, který byl platný v období od 25. června 2018 do 30. května 2022.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">154</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Z výše uvedeného vyplývá, jak ostatně uvedl předkládající soud v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, že výklad čl. 325 odst. 1 SFEU a čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů, který je obsažen v rozsudku Lin, v žádném případě neukládá rumunským soudům, aby kombinovaly různé postupně přijaté právní předpisy za účelem nastolení režimu výpočtu promlčecí doby trestní odpovědnosti soudní cestou.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">155</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Konkrétně je třeba zaprvé zdůraznit, že rozsudek Lin nebrání svým účinkem rumunským soudům v tom, aby promlčecí dobu trestní odpovědnosti pachatele trestného činu spáchaného před 1. únorem 2014 počítaly v souladu s důvody přerušení promlčecí doby stanovenými v článku 123 trestního zákoníku z roku 1968, ani v tom, aby promlčecí dobu trestní odpovědnosti pachatele trestného činu spáchaného v období od 1. února 2014 do 25. června 2018 počítaly v souladu s důvody přerušení promlčecí doby stanovenými v čl. 155 odst. 1 trestního zákoníku z roku 2009.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">156</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Zadruhé Soudní dvůr v rozsudku Lin rumunským soudům nijak nezakázal, aby promlčecí dobu trestní odpovědnosti pachatele trestného činu spáchaného v období od 25. června 2018 do 30. května 2022 počítaly v souladu s ústavními nálezy z let 2018 a 2022, a sice tak, že odmítnou přiznat veškerým procesním úkonům účinek spočívající v přerušení promlčecí doby.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">157</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Zatřetí unijní právo nebrání ani tomu, aby se čl. 155 odst. 1 trestního zákoníku z roku 2009, v té podobě, v níž byl vložen prostřednictvím OUG č. 71/2022, použil pouze na trestné činy spáchané v době od 30. května 2022, kdy toto ustanovení vstoupilo v platnost.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">158</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Na druhém místě pro případ, že by záměrem předkládajícího soudu bylo dotázat se prostřednictvím druhé otázky písm. a) Soudního dvora rovněž na rozdílné zacházení vyplývající z rozsudku Lin mezi právní úpravou použitelnou na způsob výpočtu promlčecí doby trestní odpovědnosti pachatelů závažných podvodů poškozujících nebo ohrožujících finanční zájmy Unie na straně jedné a právní úpravou použitelnou na způsob výpočtu promlčecí doby trestní odpovědnosti pachatelů jiných druhů podvodů na straně druhé, je třeba uvést následující.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">159</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Je pravda, že čl. 325 odst. 1 SFEU a čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů tak, jak je vykládá Soudní dvůr v rozsudku Lin, ukládají rumunským soudům pouze, aby v případě závažných podvodů poškozujících nebo ohrožujících finanční zájmy Unie upustily od uplatnění vnitrostátního standardu ochrany týkajícího se zásady lex mitior tak, jak byl stanoven rozhodnutím NKSD č. 67/2022. Pachatelé jiných druhů podvodů tedy mohou využít zpětného účinku, který je na základě rozhodnutí NKSD č. 67/2022 přiznán režimu důvodů přerušení tohoto promlčení, který byl platný v době od 25. června 2018 do 30. května 2022, takže jejich trestní odpovědnost může být promlčena dříve.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">160</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Je však třeba mít za to, že takové rozdílné zacházení, které vyplývá přímo z omezené věcné působnosti požadavků, jež ukládají čl. 325 odst. 1 SFEU a čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů, jejichž cílem je zaručit účinnou ochranu finančních zájmů Unie, je ve vztahu k takovému cíli přiměřeně odůvodněné, což znamená, že toto rozdílné zacházení není v rozporu se zásadou rovnosti a zákazu diskriminace tak, jak je chápána v unijním právu.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">161</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Nelze dále připustit, aby byla rumunským soudům na základě vnitrostátního standardu ochrany zakazujícího takové rozdílné zacházení uložena povinnost používat na případy závažného podvodu poškozujícího nebo ohrožujícího finanční zájmy Unie rozhodnutí NKSD č. 67/2022.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">162</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Takový následek by totiž vedl ke stejnému zvýšení systémového rizika beztrestnosti závažných podvodů poškozujících nebo ohrožujících finanční zájmy Unie, jako kdyby tyto soudy použily na tyto případy závažného podvodu vnitrostátní standard ochrany týkající se zásady lex mitior tak, jak byl stanoven rozhodnutím NKSD č. 67/2022. Výše uvedený následek by nebyl založen na zásadě zákonnosti trestných činů a trestů, co se týče jejích požadavků na jasnost, určitost, předvídatelnost a zákaz zpětného použití trestního zákona včetně ustanovení upravujících promlčení trestní odpovědnosti ve smyslu rozsudků M. A. S. a M.B, jakož i Lin. </p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">163</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Ze všech výše uvedených úvah vyplývá, že druhou otázku písm. a) je třeba zodpovědět tak, že čl. 325 odst. 1 SFEU a čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů ve spojení s článkem 49, čl. 52 odst. 3 a článkem 53 Listiny musí být vykládány v tom smyslu, že rumunské soudy jsou povinny upustit od uplatnění vnitrostátního standardu ochrany týkajícího se zásady lex mitior tak, jak byl stanoven rozhodnutím NKSD č. 67/2022, bez ohledu na skutečnost, že je na základě ústavní zásady vylučující použití lex tertia zakázáno, aby tyto soudy v částečném rozsahu používaly postupně přijaté trestně právní předpisy a kombinovaly přitom různá ustanovení těchto předpisů.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">c)</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Ke způsobu, jakým byla v rozsudku Lin použita podmínka týkající se systémového rizika beztrestnosti</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">164</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Podstatou druhé otázky písm. d) předkládajícího soudu, kterou je třeba zkoumat jako druhou, je, zda musí být čl. 325 odst. 1 SFEU a čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů ve spojení s článkem 49, čl. 52 odst. 3 a článkem 53 Listiny vykládány v tom smyslu, že rumunské soudy musí upustit od použití vnitrostátního standardu ochrany týkajícího se zásady lex mitior tak, jak byl stanoven rozhodnutím NKSD č. 67/2022, přestože jejich vnitrostátní právo nestanoví žádná kritéria, jež by umožnila určit, zda je s použitím tohoto vnitrostátního standardu ochrany spojeno systémové riziko beztrestnosti pachatelů závažných podvodů poškozujících nebo ohrožujících finanční zájmy Unie.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">165</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V tomto ohledu je třeba zaprvé uvést, že jak bylo připomenuto v bodech 113 a 136 tohoto rozsudku, Soudní dvůr rozhodl v bodě 91 rozsudku Lin, že právní situace vyplývající z ústavních nálezů z let 2018 a 2022 a z rozhodnutí NKSD č. 67/2022 vyvolává systémové riziko beztrestnosti trestných činů závažných podvodů poškozujících nebo ohrožujících finanční zájmy Unie, a to zejména v případech, jejichž složitost vyžaduje ze strany orgánů činných v trestním řízení delší vyšetřování.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">166</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Takové konstatování vycházelo nejen z posouzení, jež provedl předkládající soud ve věci, v níž byl vydán rozsudek Lin, ale i z údajů, jež poskytla Komise dne 22. listopadu 2022 ve zprávě Evropskému parlamentu a Radě o pokroku Rumunska v rámci mechanismu pro spolupráci a ověřování [COM(2022)664 final] na základě rozhodnutí Komise 2006/928/ES ze dne 13. prosince 2006, kterým se zřizuje mechanismus pro spolupráci a ověřování pokroku Rumunska při dosahování specifických referenčních cílů v oblasti reformy soudnictví a boje proti korupci (Úř. věst. 2006, L 354, s. 56). Tyto údaje totiž potvrzovaly riziko, že mnohé ze závažných podvodů poškozujících nebo ohrožujících finanční zájmy Unie již nebudou moci být potrestány z důvodu změn způsobu výpočtu promlčecí doby trestní odpovědnosti jejich pachatelů, jež plynuly z těchto ústavních nálezů a z rozsudků NKSD (v tomto smyslu viz rozsudek Lin, body 89 a 90).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">167</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Jak bylo navíc připomenuto v bodech 136 a 141 tohoto rozsudku, Soudní dvůr v rozsudku Lin konstatoval, že vnitrostátní standard ochrany týkající se zásady lex mitior tak, jak byl stanoven rozhodnutím NKSD č. 67/2022, významně zvýšil systémové riziko beztrestnosti, které již vyplývalo z ústavních nálezů z let 2018 a 2022, a to z důvodu zpětného účinku, jež toto rozhodnutí NKSD přiznalo právnímu režimu výpočtu promlčecí doby vyplývajícímu z těchto ústavních nálezů.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">168</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Jak uvádí předkládající soud v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, z rozsudku Lin přitom výslovně vyplývá, že sám Soudní dvůr rozhodl, že vnitrostátní standard ochrany týkající se zásady lex mitior tak, jak byl stanoven rozhodnutím NKSD č. 67/2022, vyvolává systémové riziko beztrestnosti závažných podvodů poškozujících nebo ohrožujících finanční zájmy Unie. Znamená to, že pokud mají rumunské soudy použít čl. 325 odst. 1 SFEU a čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů, nemusí přitom zkoumat, zda toto rozhodnutí č. 67/2022 vyvolává takové systémové riziko beztrestnosti, a naopak jsou povinny vycházet z toho, že tomu tak je, a to s ohledem na závazný účinek judikatury Soudního dvora.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">169</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Dále z toho vyplývá, že na rozdíl od situace, v níž byl vydán rozsudek M. A. S. a M. B., nevede posouzení otázky, zda použití rozhodnutí NKSD č. 67/2022 vyvolává systémové riziko beztrestnosti pachatelů závažných podvodů poškozujících nebo ohrožujících finanční zájmy Unie, k nejistotě ve vnitrostátním právním řádu, která by mohla znamenat porušení vnitrostátního standardu ochrany týkajícího se uplatnění zásady určitosti použitelného trestního zákona (v tomto smyslu viz rozsudek M. A. S. a M. B., bod 59).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">170</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">A konečně je v tomto ohledu třeba dodat, že ačkoli na jednání před Soudním dvorem rumunská vláda upozornila na některé soudní statistiky, žádná z nich podle všeho nemůže vést ke změně konstatování Soudního dvora, podle něhož rozhodnutí NKSD č. 67/2022 vyvolává systémové riziko beztrestnosti pachatelů závažných podvodů poškozujících nebo ohrožujících finanční zájmy Unie a jež ostatně předkládající soud nijak nezpochybnil.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">171</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Zadruhé je třeba zdůraznit, že pokud Soudní dvůr konstatoval existenci takového systémového rizika beztrestnosti, neporušil tím záruky vyplývající ze zásady právní jistoty, které byly připomenuty v bodě 118 tohoto rozsudku. </p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">172</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V tomto smyslu vychází analýza uvedená v bodech 89 až 91, 99, 121 a 122 rozsudku Lin z předvídatelného výkladu pojmu „systémové riziko beztrestnosti“ ve smyslu unijního práva, zvláště s ohledem na upřesnění, jež v tomto ohledu poskytují bod 47 rozsudku ze dne 8. září 2015, Taricco a další (C‑105/14, EU:C:2015:555), a body 200 a 201 rozsudku ze dne 21. prosince 2021, Euro Box Promotion a další (C‑357/19, C‑379/19, C‑547/19, C‑811/19 a C‑840/19, EU:C:2021:1034).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">173</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Kromě toho je třeba uvést, že bylo možné předvídat, že rozhodnutí NKSD č. 67/2022 bude takové systémové riziko beztrestnosti vyvolávat, a to již od okamžiku zveřejnění. Pachatelé závažných zločinů poškozujících nebo ohrožujících finanční zájmy Unie byli tedy schopni předvídat neslučitelnost tohoto rozhodnutí s požadavky vyplývajícími z čl. 325 odst. 1 SFEU a z čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů již ode dne, kdy mohli očekávat, že se na ně bude vztahovat vnitrostátní standard ochrany týkající se uplatňování zásady lex mitior, který je ve výše uvedeném rozhodnutí stanoven.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">174</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Přestože je pravda, že u trestných činů spáchaných před zveřejněním tohoto rozhodnutí nebyla existence tohoto rizika předvídatelná ode dne jejich spáchání, taková situace nicméně nevyplývá z nepředvídatelnosti použitelného unijního práva, nýbrž z pouhé okolnosti, že rozhodnutí NKSD č. 67/2022, byť přijaté až po spáchání těchto trestných činů mělo přesto za následek zpětnou změnu způsobu výpočtu promlčecí doby trestní odpovědnosti jejich pachatelů.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">175</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Ze všech výše uvedených úvah vyplývá, že druhou otázku písm. d) je třeba zodpovědět tak, že čl. 325 odst. 1 SFEU a čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů ve spojení s článkem 49, čl. 52 odst. 3 a článkem 53 Listiny musí být vykládány v tom smyslu, že jsou rumunské soudy povinny upustit od uplatnění vnitrostátního standardu ochrany týkajícího se zásady lex mitior tak, jak byl stanoven rozhodnutím NKSD č. 67/2022, přestože jejich vnitrostátní právo nestanoví žádná kritéria, jež by umožnila určit, zda je s použitím tohoto vnitrostátního standardu ochrany spojeno systémové riziko beztrestnosti pachatelů závažných podvodů poškozujících nebo ohrožujících finanční zájmy Unie, neboť z rozsudku Lin výslovně a předvídatelně vyplývá, že výše uvedený vnitrostátní standard ochrany takové systémové riziko vyvolává.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">d)</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">K použití rozsudku Lin na skutečnosti, jež byly pravomocně promlčeny na základě vnitrostátního standardu ochrany stanoveného rozhodnutím NKSD č. 67/2022</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">176</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Podstatou druhé otázky písm. b) předkládajícího soudu, kterou je třeba zkoumat jako třetí, je, zda musí být čl. 325 odst. 1 SFEU a čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů ve spojení s čl. 49 odst. 1, čl. 52 odst. 3 a článkem 53 Listiny vykládány v tom smyslu, že jsou rumunské soudy povinny upustit od uplatnění rozhodnutí NKSD č. 67/2022, pokud mají rozhodnout ve věcech trestních řízení, u nichž by bylo třeba mít za to, že promlčecí doba, byla-li vypočtena na základě tohoto rozhodnutí, uplynula před vydáním rozsudku Lin.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">177</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V tomto ohledu je třeba rozlišovat dva různé případy. První z nich se týká situace, kdy mají rumunské soudy použít čl. 325 odst. 1 SFEU a čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů na případy závažného podvodu poškozujícího nebo ohrožujícího finanční zájmy Unie, u kterých již bylo soudním rozhodnutím zakládajícím překážku věci rozsouzené konstatováno, že promlčecí doba trestní odpovědnosti uplynula z důvodu uplatnění vnitrostátního standardu ochrany týkajícího se zásady lex mitior tak, jak byl stanoven rozhodnutím NKSD č. 67/2022. Druhý případ se týká situace, kdy musí být tato ustanovení unijního práva použita na případy závažného podvodu poškozujícího nebo ohrožujícího finanční zájmy Unie, u kterých zatím žádné takové soudní rozhodnutí nebylo vydáno.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">1)</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">K použití rozsudku Lin na věc, v níž bylo rozhodnutím soudu pravomocně konstatováno uplynutí promlčecí doby trestní odpovědnosti</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">178</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Na prvním místě je třeba připomenout význam, který má jak v unijním právním řádu, tak ve vnitrostátních právních řádech zásada překážky věci rozsouzené. Za účelem zajištění jak stability práva a právních vztahů, tak řádného výkonu spravedlnosti je totiž důležité, aby soudní rozhodnutí, která se po vyčerpání možných procesních prostředků nebo po uplynutí lhůt stanovených pro tyto procesní prostředky stala pravomocnými, již nemohla být zpochybněna [viz rozsudky ze dne 30. září 2003, Köbler, C‑224/01, EU:C:2003:513, bod 38, a ze dne 9. dubna 2024, Profi Credit Polska (Obnova řízení ukončeného pravomocným rozhodnutím), C‑582/21, EU:C:2024:282, bod 37].</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">179</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Unijní právo tudíž nenutí vnitrostátní soud k tomu, aby upustil od použití vnitrostátního procesního pravidla přiznávajícího soudnímu rozhodnutí povahu zakládající překážku věci rozsouzené, třebaže by jeho nepoužití umožnilo napravit vnitrostátní stav neslučitelný s tímto právem. Unijní právo nevyžaduje, aby soudní orgán musel v zásadě pozměnit své rozhodnutí zakládající překážku věci rozsouzené tak, aby zohledňovalo výklad relevantního ustanovení tohoto práva, který Soudní dvůr přijal. Pokud tedy použitelná vnitrostátní procesní pravidla dávají za určitých podmínek vnitrostátnímu soudu možnost, aby pozměnil rozhodnutí zakládající překážku věci rozsouzené tak, aby byl vzniklý stav slučitelný s vnitrostátním právem, musí být tato možnost v souladu se zásadami rovnocennosti a efektivity využita, jsou-li tyto podmínky splněny, k tomu, aby byl obnoven soulad stavu dotčeného v původním řízení s unijním právem [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 10. července 2014, Impresa Pizzarotti, C‑213/13, EU:C:2014:2067, body 59 až 62, a ze dne 9. dubna 2024, Profi Credit Polska (Obnova řízení ukončeného pravomocným rozhodnutím), C‑582/21, EU:C:2024:282, body 38 a 42].</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">180</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Jak v podstatě uvedl generální advokát v bodech 74 až 80 svého stanoviska, čl. 325 odst. 1 SFEU a čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů proto samy o sobě neukládají zpochybnění soudního rozhodnutí zakládajícího překážku věci rozsouzené, kterým bylo konstatováno promlčení trestní odpovědnosti na základě výpočtu promlčecí doby, pro nějž byl použit vnitrostátní standard ochrany týkající se zásady lex mitior tak, jak byl stanoven rozhodnutím NKSD č. 67/2022. Takový závěr je platný bez ohledu na to, zda bylo soudní rozhodnutí, kterým se pravomocně konstatuje uplynutí promlčecí doby, vydáno před vyhlášením rozsudku Lin nebo až po něm.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">181</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V souladu s judikaturou připomenutou v bodě 179 tohoto rozsudku tedy platí, že pokud rumunské právo poskytovalo za určitých podmínek možnost pozměnit rozhodnutí zakládající překážku věci rozsouzené tak, aby byl vzniklý stav slučitelný s tímto právem, za týchž podmínek by měla existovat i možnost takové rozhodnutí zpochybnit, aby byl obnoven soulad stavu dotčeného v původním řízení s čl. 325 odst. 1 SFEU a s čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">182</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Na druhém místě je třeba připomenout zaprvé, že ačkoli pravomocný charakter odsuzujícího rozsudku musí být posuzován na základě práva členského státu, který jej vydal, nemění to nic na tom, že tento pojem musí být v celé Unii vykládán autonomně a jednotně, jelikož určuje rozsah povinností členských států vyplývajících z nutnosti dosáhnout rovnováhy mezi patřičným dodržováním zásad přednosti unijního práva na straně jedné a překážkou věci rozsouzené na straně druhé. Okolnost, že je odsouzení považováno podle vnitrostátního práva za pravomocné, není tedy pro použití judikatury připomenuté v bodě 179 tohoto rozsudku rozhodující (viz obdobně rozsudek ze dne 1. srpna 2025, BAJI Trans, C‑544/23, EU:C:2025:614, body 100 a 101 a citovaná judikatura).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">183</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Zadruhé nesmí být soudní rozhodnutí považováno ve smyslu této judikatury za pravomocné, pokud jej lze napadnout řádným opravným prostředkem, tedy jakýmkoli opravným prostředkem, který je součástí běžného průběhu řízení a jako takový představuje procesní postup, se kterým musí každý účastník řízení rozumně počítat. Tak je tomu zejména v případě, kdy osoba odsouzená v trestním řízení nebo orgán veřejné moci činný v trestním řízení mohou ve lhůtě stanovené zákonem a bez nutnosti odůvodňovat takové výjimečné okolnosti, jako je nezbytnost zajistit v zájmu zákona soudržnost judikatury, podat k soudu opravný prostředek za účelem zrušení nebo změny daného rozhodnutí. Skutečnost, že opravný prostředek, který může být podán ve lhůtě stanovené zákonem a bez nutnosti odůvodňovat výjimečné okolnosti, je ve vnitrostátním právu považován za mimořádný opravný prostředek, je v tomto ohledu irelevantní. Dokud totiž neuplyne lhůta pro podání takového opravného prostředku nebo o něm nebude rozhodnuto, nelze toto soudní rozhodnutí považovat za rozhodnutí, kterým bylo s konečnou platností ukončeno trestní řízení (obdobně viz rozsudek ze dne 1. srpna 2025, BAJI Trans, C‑544/23, EU:C:2025:614, body 102 a 103 a citovaná judikatura).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">184</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Z toho vyplývá, že pokud lze za podmínek uvedených v předchozím bodě tohoto rozsudku podat proti soudnímu rozhodnutí kasační opravný prostředek, může se toto rozhodnutí stát konečným až poté, co účastníci řízení tohoto opravného prostředku využili nebo nechali uplynout lhůtu pro podání takového kasačního opravného prostředku, aniž jej podali (obdobně viz rozsudek ze dne 1. srpna 2025, BAJI Trans, C‑544/23, EU:C:2025:614, bod 105).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">185</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V této věci není ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, zjevné, že rozsudek Curtea de Apel Oradea (odvolací soud v Oradee) ze dne 21. března 2024, kterým bylo rozhodnuto, že trestní odpovědnost M. G. D. byla promlčena na základě výpočtu promlčecí lhůty této odpovědnosti, pro nějž byl použit vnitrostátní standard ochrany týkající se zásady lex mitior tak, jak byl stanoven rozhodnutím NKSD č. 67/2022, představuje pravomocný rozsudek zakládající překážku věci rozsouzené ve smyslu judikatury připomenuté v bodech 183 a 184 tohoto rozsudku.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">2)</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">K použití rozsudku Lin na trestní stíhání, v nichž nebylo uplynutí promlčecí doby konstatováno pravomocným soudním rozhodnutím</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">186</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Jak vyplývá z bodu 176 tohoto rozsudku, předkládající soud se táže, zda čl. 49 odst. 1 první věta Listiny ukládá rumunským soudům, aby upustily od použití čl. 325 odst. 1 SFEU a čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů tak, jak jsou vykládány v rozsudku Lin, pokud by bylo třeba mít za to, že trestní odpovědnost pachatelů závažných trestných činů poškozujících nebo ohrožujících finanční zájmy Unie zanikla před datem vyhlášení uvedeného rozsudku, za předpokladu, že byl výpočet promlčecí doby této odpovědnosti proveden na základě rozhodnutí NKSD č. 67/2022.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">187</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Předkládající soud se tak snaží zjistit, zda rumunské soudy na základě rozsudku Lin obnovují běh promlčecí doby, která by měla být považována za definitivně uplynulou, což je v rozporu se zárukami stanovenými v článku 7 EÚLP.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">188</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Úvodem je třeba připomenout zaprvé, že zásada zákonnosti trestných činů a trestů, jak je zakotvena v čl. 49 odst. 1 první větě Listiny, stanoví v souladu se zněním tohoto ustanovení, že nikdo nesmí být odsouzen za jednání nebo opomenutí, které v době, kdy bylo spácháno, nebylo podle vnitrostátního nebo mezinárodního práva trestným činem. Výše uvedené ustanovení rovněž stanoví, že nesmí být uložen trest přísnější, než bylo možno uložit v době spáchání trestného činu. Z toho vyplývá, že ustanovení, jimiž jsou definovány trestné činy a stanovovány tresty, musí být dostupná a předvídatelná a v zásadě by neměla mít zpětnou účinnost, ledaže by takové zpětné použití přineslo prospěch obžalovanému, v souladu se zárukami stanovenými v čl. 49 odst. 1 poslední větě Listiny, které jsou připomenuty v bodě 122 tohoto rozsudku.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">189</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 49 odst. 1 první věta Listiny naproti tomu nezaručuje, že trestně stíhané osoby budou nadále podléhat pravidlům promlčení trestní odpovědnosti, jež byla platná k datu, kdy byly spáchány skutečnosti, jež jsou jim vytýkány, neboť tato pravidla mohou být změněna, než uplyne promlčecí doba (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 8. září 2015, Taricco a další, C‑105/14, EU:C:2015:555, body 54 až 57 a citovaná judikatura, jakož i M. A. S. a M.B, bod 42).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">190</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 49 odst. 1 první věta brání nicméně tomu, aby po uplynutí promlčecí doby trestní odpovědnosti pachatele trestného činu mohla být jeho odpovědnost obnovena proto, že vstoupilo v platnost nové ustanovení, kterým se tato promlčecí doba prodloužila. Bylo by totiž v rozporu s tímto čl. 49 odst. 1 první větou, kdyby takové prodloužení promlčecí doby mohlo způsobit obnovení trestní odpovědnosti, která již pravomocně zanikla.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">191</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Takový výklad čl. 49 odst. 1 první věty Listiny je v souladu s prahem minimální ochrany, kterou poskytuje článek 7 EÚLP. Podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva totiž tento článek 7 nebrání tomu, aby byly promlčecí doby prodlouženy z důvodu bezprostředního použití procesního zákona, dokud nebyly vytýkané skutečnosti promlčeny. Obnovení trestní odpovědnosti po uplynutí promlčecí doby je naproti tomu neslučitelné se základními zásadami zákonnosti a předvídatelnosti zakotvenými ve výše uvedeném článku 7 (v tomto smyslu viz ESLP, rozsudek ze dne 22. června 2000, Coëme a další v. Belgie, CE:ECHR:2000:0622JUD003249296, bod 149, a ESLP, poradní stanovisko ze dne 26. dubna 2022 o uplatnění promlčení na vyšetřování, odsouzení a sankce za trestné činy, které v podstatě představují mučení, body 75 a 77).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">192</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Zadruhé je třeba rovněž připomenout, že jak je zdůrazněno v bodě 118 tohoto rozsudku, zásada právní jistoty, která je specificky vyjádřena v čl. 49 odst. 1 první větě Listiny, vyžaduje, aby právní pravidla byla jasná a přesná a aby jejich použití bylo pro jednotlivce předvídatelné, zejména pokud mohou vyvolat nepříznivé důsledky (v tomto smyslu viz rozsudek Lin, bod 114 a citovaná judikatura).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">193</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Z toho vyplývá, že článek 325 SFEU nebo čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů může bránit tomu, aby byla promlčecí doba trestní odpovědnosti pachatelů závažných podvodů poškozujících nebo ohrožujících finanční zájmy Unie považována za uplynulou na základě rozhodnutí NKSD č. 67/2022, pouze pokud tato ustanovení unijního práva představují právní základ, který je natolik jasný a předvídatelný, aby bránil uplynutí takové promlčecí doby – v opačném případě by totiž byla shora uvedená zásada porušena (obdobně viz poradní stanovisko ESLP ze dne 26. dubna 2022 o uplatnění promlčení na vyšetřování, odsouzení a sankce za trestné činy, které v podstatě představují mučení, bod 78).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">194</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Je tedy třeba určit, zda výklad článku 325 SFEU a čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů, který je podán v rozsudku Lin, vedl v rozporu s čl. 49 odst. 1 Listiny k uložení povinnosti obnovit promlčecí dobu po jejím uplynutí. Bylo by tomu tak nejen v případě, že by byly požadavky uložené těmito ustanoveními unijního práva použitelné až po uplynutí této doby, ale i v případě, že by výše uvedená ustanovení byla sice platná již dříve, avšak musela by být chápána v tom smyslu, že nejsou jasná nebo že nebyla dostatečně předvídatelná k datu, kdy měla výše uvedená doba uplynout na základě vnitrostátního standardu ochrany týkajícího se zásady lex mitior tak, jak byl stanoven rozhodnutím NKSD č. 67/2022.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">i)</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">K datu, kdy vstoupily v platnost požadavky vyplývající z čl. 325 odst. 1 SFEU a z čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">195</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Na prvním místě je třeba zdůraznit, že čl. 325 odst. 1 SFEU se na rumunské právo začal vztahovat nejpozději dne 1. prosince 2009 a čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů nejpozději dne 1. ledna 2008.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">196</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Dále je pravda, že před 1. lednem 2007, kdy Rumunsko přistoupilo k Unii, nemohl být v tomto státě spáchán žádný závažný podvod poškozující nebo ohrožující finanční zájmy Unie. Ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, navíc vyplývá, že minimální promlčecí doba použitelná na takové podvody činí osm let.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">197</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Z toho vyplývá, že čl. 325 odst. 1 SFEU a čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů se staly součástí rumunského práva mnohem dříve, než mohl být na základě vnitrostátního standardu ochrany týkajícího se zásady lex mitior tak, jak byl stanoven rozhodnutím NKSD č. 67/2022, promlčen jakýkoli závažný podvod poškozující nebo ohrožující finanční zájmy Unie.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">198</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Na druhém místě, jak je připomenuto v bodě 119 tohoto rozsudku, v rozsudku Lin byla tato ustanovení vykládána v tom smyslu, že brání tomu, aby byl vnitrostátní standard ochrany týkající se zásady lex mitior tak, jak byl stanoven rozhodnutím NKSD č. 67/2022, použit na trestní stíhání případů závažných podvodů poškozujících nebo ohrožujících finanční zájmy Unie.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">199</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Z ustálené judikatury vyplývá, že výklad čl. 325 odst. 1 SFEU a čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů, který byl v tomto ohledu podán v rozsudku Lin, pouze objasňuje a upřesňuje význam a dosah těchto ustanovení tak, jak měla být chápána a používána od okamžiku, kdy nabyla účinnosti (viz zejména rozsudky ze dne 27. března 1980, Denkavit italiana, 61/79, EU:C:1980:100, bod 16, a ze dne 5. dubna 2022, Commissioner of An Garda Síochána a další, C‑140/20, EU:C:2022:258, bod 125).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">200</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Z toho vyplývá, že od okamžiku, kdy tato ustanovení nabyla účinnosti v rumunském právním řádu, měla být chápána v tom smyslu, že brání tomu, aby byl vnitrostátní standard ochrany týkající se zásady lex mitior tak, jak byl stanoven rozhodnutím NKSD č. 67/2022, použit na trestní stíhání závažných podvodů poškozujících nebo ohrožujících finanční zájmy Unie.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">201</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Na třetím místě čl. 325 odst. 1 SFEU i čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů mají přímý účinek (rozsudek Lin, bod 96 a citovaná judikatura). Z toho vyplývá, že pokud kterýkoli rumunský soud, který má v rámci své pravomoci použít tato ustanovení unijního práva, nemůže vyložit vnitrostátní právní předpis v souladu s nimi, musí upustit od použití jakékoli vnitrostátní právní úpravy nebo praxe, i když je pozdějšího data, která je v rozporu s týmiž ustanoveními.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">202</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Je tedy třeba mít za to, že čl. 325 odst. 1 SFEU a čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů zakazují rumunským soudům, aby počínaje datem, kdy tato ustanovení unijního práva vstoupila v platnost v rumunském právu, používaly na případy závažných podvodů poškozujících nebo ohrožujících finanční zájmy Unie vnitrostátní standard ochrany týkající se zásady lex mitior tak, jak byl stanoven rozhodnutím NKSD č. 67/2022. Jak je přitom připomenuto v bodě 197 tohoto rozsudku, k tomuto datu nemohla vypršet žádná promlčecí doba týkající se takových podvodů, a to ani v případě, že by byl na výpočet této lhůty použit takový vnitrostátní standard ochrany.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">203</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Na čtvrtém místě je třeba rovněž uvést, že znění článku 280 ES, který byl vložen Niceskou smlouvou, tedy před přistoupením Rumunska k Unii, bylo téměř shodné se zněním článku 325 SFEU, který jej nahradil. Ze stejných důvodů, jaké již byly uvedeny v bodech 196 až 202 tohoto rozsudku, lze tedy mít za to, že unijní právo bránilo tomu, aby po přistoupení Rumunska k Unii rumunské soudy používaly vnitrostátní standard ochrany týkající se zásady lex mitior tak, jak byl stanoven rozhodnutím NKSD č. 67/2022.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">204</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Z výše uvedených úvah vyplývá, že povinnost vyplývající z článku 325 SFEU a z čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů a spočívající v upuštění od použití vnitrostátního standardu ochrany týkajícího se zásady lex mitior tak, jak byl stanoven rozhodnutím NKSD č. 67/2022, náležela rumunským soudům již před prvním dnem, kdy mohl být na základě tohoto vnitrostátního standardu ochrany považován za promlčený závažný podvod poškozující nebo ohrožující finanční zájmy Unie.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">ii)</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">K jasnosti a předvídatelnosti požadavků vyplývajících z čl. 325 odst. 1 SFEU a z čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">205</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Následně je však ještě nezbytné ověřit, jak je zdůrazněno v bodě 194 tohoto rozsudku, že článek 325 SFEU a čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů představují natolik jasný a předvídatelný právní základ, aby bránil uplynutí promlčecí doby vypočtené na základě rozhodnutí NKSD č. 67/2022.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">206</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">K tomu je třeba uvést , že znění čl. 325 odst. 1 SFEU a čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů je jasné a přesné. Jednotlivec má totiž možnost se ze znění příslušných ustanovení a v případě potřeby z výkladu, který k nim podala judikatura, dozvědět rozsah požadavků, jež z těchto ustanovení vyplývají (viz obdobně rozsudky ze dne 3. května 2007, Advocaten voor de Wereld, C‑303/05, EU:C:2007:261, bod 50; ze dne 5. května 2022, BV, C‑570/20, EU:C:2022:348, body 38 a 39, a Lin, bod 105).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">207</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Na druhou stranu, ačkoli není pochyb o tom, že po vyhlášení rozsudku Lin bylo předvídatelné, že čl. 325 odst. 1 SFEU a čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů ukládají rumunským soudům povinnost upustit od používání rozhodnutí NKSD č. 67/2022 v trestních řízeních týkajících se závažných podvodů poškozujících nebo ohrožujících finanční zájmy Unie, Soudnímu dvoru ještě náleží určit, zda tomu bylo stejně i před vyhlášením zmíněného rozsudku.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">208</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">K tomu je třeba předně uvést, že takový požadavek předvídatelnosti nebrání tomu, aby Soudní dvůr provedl nezbytné objasnění čl. 325 odst. 1 SFEU a čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů, pod podmínkou, že bude výsledek takového objasnění rozumně předvídatelný (obdobně viz rozsudky ze dne 28. června 2005, Dansk Rørindustri a další v. Komise, C‑189/02 P, C‑202/02 P, C‑205/02 P až C‑208/02 P a C‑213/02 P, EU:C:2005:408, body 217 a 218; ze dne 22. října 2015, AC-Treuhand v. Komise, C‑194/14 P, EU:C:2015:717, bod 41, a ze dne 27. června 2024, Servier a další v. Komise, C‑201/19 P, EU:C:2024:552, bod 387). To je splněno, pokud tento výklad pouze kopíruje směr znatelně vymezený vývojem judikatury, jejž může nanejvýš upřesnit ve světle konkrétního případu (obdobně viz ESLP, 21. října 2013, Del Río Prada v. Španělsko, CE:ECHR:2013:1021JUD004275009, bod 112, a poradní stanovisko ESLP ze dne 29. května 2020 k použití techniky „právních předpisů na základě odkazu“ pro vymezení trestného činu a ke kritériím, která je třeba použít pro srovnání trestního zákona ve znění platném v době spáchání trestného činu a trestního zákona ve znění pozdějších předpisů, bod 62).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">209</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Dosah pojmu „předvídatelnost“ navíc do značné míry závisí na obsahu textu, o nějž se jedná, na oblasti, kterou pokrývá, a na počtu a postavení jeho adresátů. Předvídatelnosti právního předpisu nebrání, že si dotyčná osoba musí obstarat odbornou radu, aby přiměřeně okolnostem konkrétního případu posoudila důsledky, jež mohou z daného jednání vyplývat. To platí zvláště pro výdělečně činné osoby, zejména plátce DPH, kteří musí při výkonu povolání prokazovat značnou obezřetnost. Lze od nich tedy očekávat, že rizika spojená s výkonem činnosti vyhodnotí zvlášť pečlivě (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 28. června 2005, Dansk Rørindustri a další v. Komise, C‑189/02 P, C‑202/02 P, C‑205/02 P až C‑208/02 P a C‑213/02 P, EU:C:2005:408, bod 219; ze dne 22. října 2015, AC-Treuhand v. Komise, C‑194/14 P, EU:C:2015:717, bod 42, a ze dne 27. června 2024, Servier a další v. Komise, C‑201/19 P, EU:C:2024:552, bod 388).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">210</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Na základě těchto úvodních poznámek je třeba na prvním místě zdůraznit, že Soudní dvůr již před přistoupením Rumunska k Unii rozhodl, že zásada loajální spolupráce, která je nyní zakotvena v čl. 4 odst. 3 SEU, ukládá, že nestanoví-li unijní právo žádné sankce pro případ porušení jejích ustanovení, členské státy musí dbát na to, aby tato porušení ustanovení, včetně poškození nebo ohrožení finančních zájmů Unie, byla sankcionována za hmotněprávních a procesních podmínek, které dávají sankci účinný, přiměřený a odrazující charakter (v tomto smyslu zejména rozsudky ze dne 21. září 1989, Komise v. Řecko, 68/88, EU:C:1989:339, body 23 a 24; ze dne 10. července 1990, Hansen, C‑326/88, EU:C:1990:291, bod 17; ze dne 8. června 1994, Komise v. Spojené království, C‑382/92, EU:C:1994:233, bod 55, a ze dne 3. května 2005, Berlusconi a další, C‑387/02, C‑391/02 a C‑403/02, EU:C:2005:270, bod 65).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">211</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Z toho vyplývá, že výklad, podle něhož čl. 325 odst. 1 SFEU a čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů v zásadě brání tomu, aby soudy členských států používaly ustanovení vnitrostátního práva týkající se výpočtu promlčecí doby trestní odpovědnosti, která kladou překážky účinnému boji s poškozováním nebo ohrožováním finančních zájmů Unie, byl předvídatelný již před přistoupením Rumunska k Unii.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">212</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Tuto judikaturu Soudní dvůr v plném rozsahu potvrdil pokaždé, kdy měl podat výklad čl. 325 odst. 1 SFEU, což dokládá i judikatura zmíněná v bodě 109 tohoto rozsudku.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">213</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V rozsudku ze dne 8. září 2015, Taricco a další (C‑105/14, EU:C:2015:555, bod 1 výroku), Soudní dvůr navíc výslovně rozhodl, že článek 325 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že zakazuje soudům členského státu používat ustanovení vnitrostátního práva týkající se výpočtu promlčecí doby v oblasti trestního práva, pokud se prokáže, že tato ustanovení vyvolávají systémové riziko, že závažné podvody poškozující nebo ohrožující finanční zájmy Unie nebudou trestány účinnými a odstrašujícími sankcemi. Takový výklad Soudní dvůr potvrdil i v bodech 192 a 194 až 201 rozsudku ze dne 21. prosince 2021, Euro Box Promotion a další (C‑357/19, C‑379/19, C‑547/19, C‑811/19 a C‑840/19, EU:C:2021:1034). </p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">214</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Na druhém místě je pravda, že Soudní dvůr v rozsudku M. A. S. a M. B. připustil, že čl. 325 odst. 1 SFEU nebrání tomu, aby soudy členského státu používaly vnitrostátní standard ochrany základních práv vyvolávající takové systémové riziko beztrestnosti, pokud tento standard vychází ze zásad určitosti, předvídatelnosti a zákazu zpětné účinnosti trestního zákona, což platí i pro pravidla týkající se způsobu výpočtu promlčecí doby trestní odpovědnosti.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">215</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Z uvedeného rozsudku však v žádném případě nevyplývá, že je třeba mít za to, že výklad čl. 325 odst. 1 SFEU a čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů, který byl uveden v rozsudku Lin, se stal ode dne jeho vyhlášení nepředvídatelným.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">216</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Zaprvé, jak uvedl generální advokát v bodě 56 svého stanoviska, Soudní dvůr použil v rozsudku Lin úvahy uvedené v rozsudku M. A. S. a M. B., které jsou připomenuty v bodě 214 tohoto rozsudku. Soudní dvůr totiž rozhodl, že unijní právo nebrání tomu, aby rumunské soudy používaly vnitrostátní standard ochrany týkající se zásady zákonnosti trestných činů a trestů, pokud jde o její požadavky týkající se určitosti a předvídatelnosti trestního práva, stanovený v ústavních nálezech z let 2018 a 2022, a to i přes skutečnost, že tyto nálezy vyvolávají systémové riziko, že pachatelům závažných podvodů, které poškozují nebo ohrožují finanční zájmy Unie, nebude uložena žádná trestní sankce.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">217</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Zadruhé z rozsudku M. A. S. a M. B. jasně vyplývá, že zvláštní postavení, které Soudní dvůr ve výše uvedeném rozsudku přiznal vnitrostátnímu standardu ochrany týkajícímu se zásady zákonnosti trestných činů a trestů, pokud jde o její požadavky týkající se určitosti, předvídatelnosti a zákazu zpětné účinnosti trestního práva, nelze vztáhnout na vnitrostátní standard ochrany týkající se zásady lex mitior tak, jak byl stanoven rozhodnutím NKSD č. 67/2022.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">218</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Na jedné straně nebylo možné chápat rozsudek M. A. S. a M. B. v tom smyslu, že v něm Soudní dvůr rozhodl, že čl. 325 odst. 1 SFEU opravňuje soudy členských států k tomu, aby používaly jakýkoli vnitrostátní standard ochrany týkající se způsobu výpočtu promlčecí doby trestní odpovědnosti, bez ohledu na rozsah případného systémového rizika beztrestnosti závažných podvodů poškozujících nebo ohrožujících finanční zájmy Unie, jež by takový standard ochrany mohl vyvolávat.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">219</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Takový výklad rozsudku M. A. S. a M. B. by totiž byl ve zjevném rozporu s ustálenou judikaturou Soudního dvora připomenutou v bodě 47 uvedeného rozsudku, podle něhož mohou soudy členských států používat vnitrostátní standardy ochrany základních práv zejména v rozsahu, v němž toto používání nenarušuje jednotu nebo účinnost unijního práva, a s bodem 36 téhož rozsudku, v němž se upřesňuje, že členské státy musí zajistit, aby pravidla promlčení, jež jsou stanovena vnitrostátním právem, umožňovala účinný postih trestných činů souvisejících s podvody v oblasti DPH.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">220</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Dále je třeba připomenout, že po vyhlášení rozsudku M. A. S. a M. B. Soudní dvůr rozhodl, že rumunské soudy musí každopádně upustit od používání ustanovení rumunského práva, u nichž nelze vyloučit, že zakládají vnitrostátní standard ochrany týkající se účinné soudní ochrany, a to právě z důvodu, že používání takového vnitrostátního standardu ochrany by mohlo vyvolávat systémové riziko beztrestnosti, z něhož by mohli mít prospěch zejména pachatelé závažných podvodů poškozujících nebo ohrožujících finanční zájmy Unie, což by ohrozilo přednost, jednotu a účinnost unijního práva (rozsudek ze dne 21. prosince 2021, Euro Box Promotion a další, C‑357/19, C‑379/19, C‑547/19, C‑811/19 a C‑840/19, EU:C:2021:1034, body 211 až 213).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">221</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Na druhé straně Soudní dvůr v bodech 51 až 61 rozsudku M. A.S a M. B. výslovně připustil, že vnitrostátní standard ochrany týkající se zásady zákonnosti trestných činů a trestů, pokud jde o její požadavky týkající se určitosti, předvídatelnosti a zákazu zpětné účinnosti trestního práva, včetně ustanovení upravujících promlčení trestní odpovědnosti, má v unijním právu zvláštní význam, který odůvodňuje, aby směly vnitrostátní soudy takový standard používat bez ohledu na systémové riziko beztrestnosti, které vyvolává.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">222</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Jak je totiž zdůrazněno v bodě 118 tohoto rozsudku, takový vnitrostátní standard ochrany doplňuje ochranu před svévolí v trestní oblasti, jak ji zaručuje unijní právo v rámci základní zásady právní jistoty, která je základním atributem právního státu a potažmo základní hodnotou Unie ve smyslu článku 2 SEU.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">223</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Jak je přitom zdůrazněno v bodě 138 tohoto rozsudku, vnitrostátní standard ochrany týkající se uplatnění zásady lex mitior tak, jak byl stanoven rozhodnutím NKSD č. 67/2022, v žádném případě z takových požadavků nevychází, ale naopak zavádí zpětné použití některých pravidel týkajících se způsobu výpočtu promlčecí doby. Znamená to, že úvahy, jimiž se Soudní dvůr řídil v rozsudku M. A. S. a M. B., nemohou být na takový vnitrostátní standard ochrany vztaženy.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">224</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Z bodů 206 až 223 tohoto rozsudku vyplývá, že čl. 325 odst. 1 SFEU a čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů musí být chápány v tom smyslu, že představují dostatečně jasný a předvídatelný právní základ umožňující vyloučit použití vnitrostátního standardu ochrany týkajícího se zásady lex mitior tak, jak byl stanoven rozhodnutím NKSD č. 67/2022, takže jak vyplývá z rozsudku Lin, trestní odpovědnost pachatele závažného podvodu poškozujícího nebo ohrožujícího finanční zájmy Unie lze v rumunském právu považovat za promlčenou pouze na základě způsobu výpočtu promlčecí doby, u něhož je použití tohoto rozhodnutí č. 67/2022 vyloučeno. </p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">225</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Dále je důležité uvést, že s ohledem na dostatečnou jasnost a předvídatelnost těchto ustanovení unijního práva a na rozdíl od toho, co NKSD rozhodl v rozhodnutí č. 37/2024, rozsudek Lin neměl za následek připravit jednotlivce o veškeré legitimní očekávání, pokud jde o skutečnost, že po zveřejnění rozhodnutí NKSD č. 67/2022 nesměla být promlčecí doba jejich trestní odpovědnosti přerušena, a to ani procesními akty provedenými před 25. červnem 2018.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">226</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Postačí totiž připomenout, že podle ustálené judikatury se zásady ochrany legitimního očekávání nelze dovolávat vůči konkrétnímu ustanovení unijního práva a že postup vnitrostátního orgánu pověřeného uplatňováním unijního práva, který je s unijním právem v rozporu, nemůže u procesního subjektu založit legitimní očekávání v to, že bude moci využívat zacházení, které je v rozporu s unijním právem (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 19. prosince 2024, Kaduna, C‑244/24 a C‑290/24, EU:C:2024:1038, bod 131 a citovaná judikatura). </p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">227</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">A konečně na třetím místě nelze ani tvrdit, že je rozsudek Lin v rozporu se zásadou právní jistoty z důvodu, že uložením zákazu používat rozhodnutí NKSD č. 67/2022 oživil Soudní dvůr nejistotu rumunských soudů ohledně způsobu výpočtu promlčecí doby trestní odpovědnosti, kterou toto rozhodnutí č. 67/2022 rozptýlilo.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">228</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Je totiž třeba uvést, že dosahování konsenzu v judikatuře, pokud jde o otázku, jakým způsobem musí být používány postupně přijaté zákony upravující promlčení, je proces, který může trvat delší dobu. Zásada právní jistoty proto existenci takové nejistoty v judikatuře nebrání, za předpokladu, že může být rozptýlena na základě použitelného práva (obdobně viz ESLP, 22. září 2015, Borcea v. Rumunsko, CE:ECHR:2015:0922DEC005595914, bod 66).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">229</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Rumunské soudy měly ostatně možnost takové nejistotě zabránit využitím řízení o předběžné otázce, které je stanoveno v článku 267 SFEU, pokud by uplatnily svou pravomoc či odkázaly na svou povinnost dotázat se Soudního dvora na přesný rozsah povinností vyplývajících z čl. 325 odst. 1 SFEU a z čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů tak, jak byly vyloženy v rozsudku Lin. </p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">230</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Co se týče konkrétně rozhodnutí NKSD č. 37/2024 a 16/2024, která jsou zmíněna v bodech 40 až 45 tohoto rozsudku, je třeba připomenout, že tento soud posledního stupně v těchto rozhodnutích v podstatě rozhodl, že rumunské soudy musí upustit od používání čl. 325 odst. 1 SFEU a čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů tak, jak byly vyloženy v rozsudku Lin, s odůvodněním, že je tento výklad v rozporu s článkem 7 EÚLP a s některými ústavními zásadami, aniž se předtím v tomto smyslu dotázal Soudního dvora.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">231</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Přitom je třeba na jedné straně připomenout, že podle ustálené judikatury platí, že jestliže nelze proti rozhodnutí vnitrostátního soudu podat soudní cestou opravný prostředek podle vnitrostátního práva, je tento vnitrostátní soud v zásadě povinen předložit Soudnímu dvoru žádost ve smyslu čl. 267 třetího pododstavce SFEU, pokud je před ním vznesena otázka týkající se výkladu unijního práva, ledaže by konstatoval, že vznesená otázka není relevantní, nebo že dotčené ustanovení unijního práva již bylo předmětem výkladu Soudního dvora nebo že správné uplatnění unijního práva je natolik zřejmé, že není ponechán prostor pro žádnou rozumnou pochybnost. Cílem této povinnosti je zejména předcházet tomu, aby v jakémkoli členském státě vznikala vnitrostátní judikatura, která nebude v souladu s pravidly unijního práva (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 6. října 2021, Consorzio Italian Management a Catania Multiservizi, C‑561/19, EU:C:2021:799, body 32 a 33, a ze dne 15. října 2024, KUBERA, C‑144/23, EU:C:2024:881, body 34 až 36).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">232</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Z ustálené judikatury na druhé straně vyplývá, že vnitrostátní soudy nemají pravomoc prohlásit akty unijních orgánů za neplatné. Má-li tedy vnitrostátní soud za to, že jeden nebo více důvodů neplatnosti unijního aktu, uvedených účastníky řízení nebo uplatněných bez návrhu, jsou opodstatněné, musí přerušit řízení a předložit Soudnímu dvoru žádost o rozhodnutí o předběžné otázce směřující k posouzení platnosti, neboť pouze Soudní dvůr má pravomoc určit, že unijní akt je neplatný [rozsudky ze dne 21. prosince 2011, Air Transport Association of America a další, C‑366/10, EU:C:2011:864, body 47 a 48; ze dne 13. března 2018, European Union Copper Task Force v. Komise, C‑384/16 P, EU:C:2018:176, bod 115, a ze dne 30. ledna 2024, Agencia „Patna infrastruktura“ (Evropské financování silniční infrastruktury), C‑471/22, EU:C:2024:99, bod 49].</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">233</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Totéž platí i v případě, že má soud členského státu za to, že je výklad ustanovení unijního práva, který byl podán v rozhodnutí Soudního dvora, v rozporu s požadavky vyplývajícími z článku 7 EÚLP nebo s ústavními požadavky vyplývajícími z vnitrostátního práva. Autonomie a efektivita unijního právního řádu totiž brání jakékoli vnější kontrole rozhodnutí Soudního dvora při výkonu jeho výlučné pravomoci vykládat unijní právo konečným a závazným způsobem a přezkoumávat legalitu unijních aktů [rozsudek ze dne 18. prosince 2025, Komise v. Polsko (Ultra vires přezkum judikatury Soudního dvora – Přednost unijního práva), C‑448/23, EU:C:2025:975, bod 216].</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">234</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Pokud tedy NKSD přijal rozhodnutí č. 37/2024 a 16/2024, aniž předtím předložil Soudnímu dvoru žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, jednak tím porušil povinnosti, které mu ukládá článek 267 SFEU, a jednak se podílel na vytvoření situace postrádající právní jistotu, neboť v rozporu s unijním právem požadoval, aby jiné rumunské soudy vykládaly vnitrostátní právo způsobem, který je ve zjevném rozporu s požadavky vyplývajícími z rozsudku Lin.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">235</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Ze všech výše uvedených úvah vyplývá, že druhou otázku písm. b) je třeba zodpovědět tak, že čl. 325 odst. 1 SFEU a čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů ve spojení s čl. 49 odst. 1, čl. 52 odst. 3 a článkem 53 Listiny musí být vykládány v tom smyslu, že nevyžadují, aby bylo zpochybněno soudní rozhodnutí zakládající překážku věci rozsouzené, kterým bylo konstatováno promlčení trestní odpovědnosti pachatelů závažných podvodů poškozujících nebo ohrožujících finanční zájmy Unie na základě vnitrostátního standardu ochrany týkajícího se zásady lex mitior tak, jak byl stanoven rozhodnutím NKSD č. 67/2022.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">236</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Tato ustanovení unijního práva však musí být vykládána v tom smyslu, že vyjma takového případu zakazují rumunským soudům používat tento vnitrostátní standard ochrany na trestní stíhání případů závažného podvodu poškozujícího nebo ohrožujícího finanční zájmy Unie, a to i v případě, že by promlčecí doba trestní odpovědnosti pachatelů těchto trestných činů uplynula před vyhlášením rozsudku Lin, pokud by tato doba byla vypočtena na základě výše uvedeného vnitrostátního standardu ochrany.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">e)</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">K článku 7 EÚLP</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">237</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Podstatou druhé otázky písm. c) předkládajícího soudu, kterou je třeba zkoumat jako čtvrtou a poslední, je, zda jsou rumunské soudy povinny používat vnitrostátní standard ochrany týkající se zásady lex mitior tak, jak byl stanoven rozhodnutím NKSD č. 67/2022, s cílem neporušit článek 7 EÚLP, přestože jim rozsudek Lin ukládá opačnou povinnost.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">238</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Z bodů 134, 163, 175, 235 a 236 tohoto rozsudku vyplývá, že čl. 325 odst. 1 SFEU a čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů tak, jak jsou vykládány v rozsudku Lin, odpovídají požadavkům vyplývajícím z čl. 49 odst. 1 Listiny, které jsou přinejmenším rovnocenné zárukám vyplývajícím z článku 7 EÚLP.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">239</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Z toho vyplývá, že druhou otázku písm. c) je třeba zodpovědět tak, že přezkum této otázky neodhalil žádnou skutečnost nasvědčující tomu, že by byly rumunské soudy povinny používat vnitrostátní standard ochrany týkající se zásady lex mitior tak, jak byl stanoven rozhodnutím NKSD č. 67/2022, s cílem neporušit článek 7 EÚLP.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">240</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Ze všech výše uvedených úvah vyplývá, že druhou otázku je třeba zodpovědět tak, že čl. 325 odst. 1 SFEU a čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů ve spojení s čl. 49 odst. 1, čl. 52 odst. 3 a článkem 53 Listiny musí být vykládány v tom smyslu, že nevyžadují, aby bylo zpochybněno soudní rozhodnutí zakládající překážku věci rozsouzené, kterým bylo konstatováno uplynutí promlčecí doby trestní odpovědnosti pachatelů závažných podvodů poškozujících nebo ohrožujících finanční zájmy Unie na základě vnitrostátního standardu ochrany týkajícího se zásady zpětného použití příznivějšího trestního zákona (lex mitior) tak, jak byl stanoven rozhodnutím NKSD č. 67/2022. Vyjma takového případu však tato ustanovení unijního práva zakazují rumunským soudům používat tento vnitrostátní standard ochrany na trestní stíhání případů závažného podvodu poškozujícího nebo ohrožujícího finanční zájmy Unie, a to zaprvé bez ohledu na to, že je na základě ústavní zásady vylučující použití lex tertia zakázáno, aby tyto soudy v částečném rozsahu používaly postupně přijaté trestněprávní předpisy a kombinovaly přitom různá ustanovení těchto předpisů, zadruhé, že jejich vnitrostátní právo nestanoví kritéria, která jim umožňují určit, zda použití výše uvedeného vnitrostátního standardu ochrany vyvolává systémové riziko beztrestnosti těchto podvodů, a zatřetí, že by promlčecí doba trestní odpovědnosti pachatelů výše uvedených podvodů uplynula před vyhlášením rozsudku Lin, pokud by tato doba byla vypočtena na základě téhož vnitrostátního standardu ochrany.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">V.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">K nákladům řízení</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">241</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C41DispositifIntroduction" id="para-407" title="page-49">
      Z těchto důvodů Soudní dvůr (velký senát) rozhodl takto:
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">1)</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů Evropských společenství, vypracované na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii, podepsané v Bruselu dne 26. července 1995 a připojené k aktu Rady ze dne 26. července 1995 ve spojení s článkem 49 Listiny základních práv Evropské unie</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C33Dispositifmarge1avecretrait" id="para-409" title="page-49">
      musí být vykládán v tom smyslu, že
    </p>
    <p class="C32Dispositifmarge1" id="para-410" title="page-49">
      nestanoví-li žádné vnitrostátní ustanovení hranici, od níž musí být podvod poškozující nebo ohrožující finanční zájmy Unie považován za „závažný“, musí být podvod automaticky kvalifikován jako „závažný“, jakmile jeho celková částka přesáhne 50 000 eur, a to bez ohledu na to, zda tuto hranici přesahuje i škoda skutečně vzniklá v důsledku tohoto podvodu rozpočtu Unie. 
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">2)</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 325 odst. 1 SFEU a čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů Evropských společenství, vypracované na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii ve spojení s čl. 49 odst. 1, čl. 52 odst. 3 a článkem 53 Listiny základních práv</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C32Dispositifmarge1" id="para-412" title="page-50">
      musí být vykládány v tom smyslu, že 
    </p>
    <p class="C32Dispositifmarge1" id="para-413" title="page-50">
      nevyžadují, aby bylo zpochybněno soudní rozhodnutí zakládající překážku věci rozsouzené, kterým bylo konstatováno uplynutí promlčecí doby trestní odpovědnosti pachatelů závažných podvodů poškozujících nebo ohrožujících finanční zájmy Unie na základě vnitrostátního standardu ochrany týkajícího se zásady zpětného použití příznivějšího trestního zákona (lex mitior) tak, jak byl stanoven rozhodnutím Înalta Curte de Casaţie şi Justiţie (Nejvyšší kasační a soudní dvůr, Rumunsko) č. 67/2022 ze dne 25. října 2022. Vyjma takového případu však tato ustanovení unijního práva zakazují rumunským soudům používat tento vnitrostátní standard ochrany na trestní stíhání případů závažného podvodu poškozujícího nebo ohrožujícího finanční zájmy Unie, a to zaprvé bez ohledu na to, že je na základě ústavní zásady vylučující použití lex tertia zakázáno, aby tyto soudy v částečném rozsahu používaly postupně přijaté trestněprávní předpisy a kombinovaly přitom různá ustanovení těchto předpisů, zadruhé, že jejich vnitrostátní právo nestanoví kritéria, která jim umožňují určit, zda použití výše uvedeného vnitrostátního standardu ochrany vyvolává systémové riziko beztrestnosti těchto podvodů, a zatřetí, že by promlčecí doba trestní odpovědnosti pachatelů výše uvedených podvodů uplynula před vyhlášením rozsudku ze dne 24. července 2023, Lin (C‑107/23 PPU, EU:C:2023:606), pokud by tato doba byla vypočtena na základě téhož vnitrostátního standardu ochrany.
    </p>
    <div class="signatures">
<p class="C77Signatures" id="para-414" title="page-50">
<span class="signatory">Podpisy</span>
</p>
</div>
    <div/>
  <hr class="note"/>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-1" href="#c-1">*</a>
</span>) Jednací jazyky: francouzština a rumunština.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-2" href="#c-2">i</a>
</span>) Název projednávané věci je fiktivní. Neodpovídá skutečnému jménu žádné ze zúčastněných stran.</p>
</body>
</html>
