<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.00-20081231.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="ECRCJ2006CSA.0300236901.case.xml"><NO.CASE>C-493/04</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62004C0493</NO.CELEX><NO.SEQ>0007.0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>2372</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>2382</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>11</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><LEFT>STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA F. G. JACOBSE — VĚC C-493/04</LEFT><RIGHT>PIATKOWSKI</RIGHT></CURR.TITLE><CONTENTS.CONCLUSION><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generálního advokáta</HT></P><P><HT TYPE="UC">F. G. Jacobse</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20051117">17. listopadu 2005</DATE><NOTE NOTE.ID="E0001" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Původní jazyk: angličtina.</P></NOTE></P></TI></TITLE><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>V projednávaném případě se Gerechtshof te 's-Hertogenbosch (oblastní odvolací soud, 's-Hertogenbosch) ptá, zda právo Společenství brání Nizozemsku v tom, aby vybíralo příspěvky na vnitrostátní pojištění z příjmu ve formě úroků vyplacených společností se sídlem v Nizozemsku nizozemskému státnímu příslušníkovi, který má bydliště v Belgii, na něhož se použijí jak nizozemské, tak i belgické právní předpisy o sociálním zabezpečení podle nařízení č. 1408/71<NOTE NOTE.ID="E0002" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Nařízeni Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne <DATE ISO="19710614">14. června 1971</DATE> o uplatňováni systémů sociálního zabezpečeni na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečné činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="149" DATE.PUB="1971" PAGE.FIRST="2">Uř. vést. L 149, s. 2</REF.DOC.OJ>; Zvi. vyd. 05/01, s. 35). Změněný text nařízení je možno nalézt v příloze A části I nařízení Rady (ES) č. 118/97 ze dne <DATE ISO="19961202">2. prosince 1996</DATE>, kterým se mění a aktualizuje nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="028" DATE.PUB="1996" PAGE.FIRST="1">Úř. vést. L 28, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvi. vyd. 05/03, s. 3). Ustanovení dotčená v projednávané věci byla dále změněna (i když se nejedná o podstatnou změnu) nařízením Rady (ES) č. 1606/98 ze dne <DATE ISO="19980629">29. června 1998</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="209" DATE.PUB="1998" PAGE.FIRST="1">Úř. vést. L 209, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 05/03, s. 308) s platností od <DATE ISO="19980725">25. července 1998</DATE>.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>Tato otázka vyvstala v řízení mezi L. H. Piatkowskim a správcem daně příslušného daňového orgánu (dále jen <QUOT.START ID="QS0001" REF.END="QE0001" CODE="201E"/>správce daně<QUOT.END ID="QE0001" REF.START="QS0001" CODE="201C"/>).</TXT></NP><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P>Relevantní právní předpisy Společenství</P></TI></TITLE><NP><NO.P>3.</NO.P><TXT>Hlava II nařízení č. 1408/71 obsahuje řadu právních pravidel, která mají určit právní předpisy o sociálním zabezpečení použitelné na osoby spadající do rozsahu působnosti tohoto nařízení. Tato pravidla jsou založena na zásadě, že zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná podléhá ve stejné době právním předpisům pouze jediného členského státu (dále jen <QUOT.START ID="QS0002" REF.END="QE0002" CODE="201E"/>zásada jediného státu<QUOT.END ID="QE0002" REF.START="QS0002" CODE="201C"/>). Článek 13 odst. 1 nařízení č. 1408/71 tak stanoví následující obecné pravidlo:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START ID="QS0003" REF.END="QE0003" CODE="201E"/>S výhradou článků 14c a 14f podléhají osoby, na které se vztahuje toto nařízení, pouze právním předpisům jediného státu. Tyto právní předpisy se určují v souladu s touto hlavou.<QUOT.END ID="QE0003" REF.START="QS0003" CODE="201C"/></P></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>4.</NO.P><TXT>Zásada jediného státu se použije na osoby zaměstnané na území více než jednoho<?PAGE NO="I-2373"?> členského státu<NOTE NOTE.ID="E0003" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Článek 14 odst. 2 nařízeni č. 1408/71.</P></NOTE>, na osoby samostatně výdělečně činné na území více než jednoho členského státu<NOTE NOTE.ID="E0004" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Článek 14a odst. 2 nařízeni č. 1408/71.</P></NOTE>, a (jako obecné pravidlo) na osoby zaměstnané na území jednoho členského státu a samostatně výdělečně činné na území jiného členského státu<NOTE NOTE.ID="E0005" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Článek 14c odst. 1 písm. a) nařízeni č 1408/71.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>5.</NO.P><TXT>Jak můžeme vidět ze znění čl. 13 odst. 1, obsahuje hlava II pouze dvě výjimky z této zásady.</TXT></NP><NP><NO.P>6.</NO.P><TXT>Článek 14f se týká úředníků, kteří jsou současně zaměstnáni ve dvou nebo ve více členských státech; to není případ v projednávané věci.</TXT></NP><NP><NO.P>7.</NO.P><TXT>Článek 14c písm. a) stanoví obecné pravidlo, že osoba, která je současně zaměstnána na území jednoho členského státu a je samostatně výdělečně činná na území jiného členského státu, podléhá právním předpisům státu, na jehož území vykonává závislou činnost.</TXT></NP><NP><NO.P>8.</NO.P><TXT>Článek 14c písm. b) upřesňuje toto pravidlo pro určité případy. Podle článku 14c:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START ID="QS0004" REF.END="QE0004" CODE="201E"/>Osoba, která je současně zaměstnána na území jednoho členského státu a samostatně výdělečné činná na území jiného členského státu, podléhá:</P><P>[...]</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>v případech uvedených v příloze VII:</TXT><P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>právním předpisům členského státu, na jehož území vykonává závislou činnost [...],</P><P>a</P></ITEM><ITEM><P>právním předpisům členského státu, na jehož území vykonává samostatně výdělečnou činnost [...].<QUOT.END ID="QE0004" REF.START="QS0004" CODE="201C"/></P></ITEM></LIST></P></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP><?PAGE NO="I-2374"?><NP><NO.P>9.</NO.P><TXT>Příloha VII nařízení č. 1408/71 uvádí v seznamu případů, ve kterých osoba současně podléhá právním předpisům dvou členských států:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START ID="QS0005" REF.END="QE0005" CODE="201E"/>Pokud je osoba samostatně výdělečně činná v Belgii a vykonává závislou činnost ve kterémkoli jiném členském státě.<QUOT.END ID="QE0005" REF.START="QS0005" CODE="201C"/></P></QUOT.S></P></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P>Relevantní vnitrostátní právní předpisy</P></TI></TITLE><NP><NO.P>10.</NO.P><TXT>V rozhodné době nizozemské předpisy o sociálním zabezpečení stanovily, že osoba, která nemá bydliště v Nizozemsku, podléhající dani z příjmu ze závislé činnosti na území Nizozemska, je povinně pojištěna podle čtyř nizozemských obecných systémů sociálního zabezpečení<NOTE NOTE.ID="E0006" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Článek 6 odst. 1 písm. b) Algemene Ouderdomswet (obecný zákon o důchodovém pojištění) a příslušná ustanovení Algemene nabestaandenwet (obecný zákon o pozůstalých), Algemene Kinderbijslagwet (obecný zákon o rodinných dávkách) a Algemene Wet Bijzondere Ziektekosten (obecný zákon o nemocenském pojištění).</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>11.</NO.P><TXT>Taková osoba byla rovněž povinna platit příspěvky na vnitrostátní pojištění<NOTE NOTE.ID="E0007" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Článek 6 Wet financiering volksverzekeringen (zákon týkající se financování vnitrostátního pojištění).</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>12.</NO.P><TXT>V případě osoby nemající bydliště na území Nizozemska byla výše příspěvků stanovena s ohledem na zdanitelný domácí příjem pojištěné osoby ve smyslu Wet op de inkomstenbelasting (zákon o dani z příjmu) z roku 1964<NOTE NOTE.ID="E0008" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Články 7 a 8 Wet financiering volksverzekeringen.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>13.</NO.P><TXT>Zdanitelný domácí příjem byl definován jako hrubý domácí příjem<NOTE NOTE.ID="E0009" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Článek 48 odst. 3 Wet op de inkomstenbelasting.</P></NOTE>, který byl definován jako veškerý příjem včetně i) příjmu ze závislé činnosti a ii) čistého příjmu vzniklého z pohledávek za společností se sídlem v Nizozemsku, ve které měl příjemce významný podíl, jako bylo definováno, a tento podíl nepatřil do obchodního majetku podniku<NOTE NOTE.ID="E0010" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Článek 49 odst 1 písm. c) pododstavce 1 a 4 Wet op de inkomstenbelasting.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>14.</NO.P><TXT>Naopak, v případě osoby mající na území Nizozemska bydliště byla výše příspěvků na vnitrostátní pojištění stanovena s odkazem na celosvětový příjem pojištěné osoby ve smyslu Wet op de inkomstenbelasting.</TXT></NP></GR.SEQ><?PAGE NO="I-2375"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P>Původní řízení a položené otázky</P></TI></TITLE><NP><NO.P>15.</NO.P><TXT>Předkládající soud popisuje celkové souvislosti původního řízení následovně.</TXT></NP><NP><NO.P>16.</NO.P><TXT>L. H. Piatkowski, který je nizozemským státním příslušníkem, žil v Nizozemsku do roku 1996, než se přestěhoval do Belgie. V Belgii měl bydliště v průběhu roku 1998, během něhož pracoval jak v Nizozemsku, tak i v Belgii.</TXT></NP><NP><NO.P>17.</NO.P><TXT>V Nizozemsku pracoval jako ředitel Vanderheide Beheer BV (dále jen <QUOT.START ID="QS0006" REF.END="QE0006" CODE="201E"/>Vander-heide<QUOT.END ID="QE0006" REF.START="QS0006" CODE="201C"/>), společnosti se sídlem v Nizozemsku. Vanderheide je 100% dceřinou společností Marlon NV, společnosti se sídlem v Belgii, jejíž veškeré akcie drží L. H. Piatkowski a jeho žena. Mzda L. H. Piatkowskiho od Vanderheide je v Nizozemsku zdanitelná jako příjem ze závislé činnosti; tudíž byl povinně pojištěn pro účely nizozemských právních předpisů o vnitrostátním pojištění, a byl tedy povinen platit příspěvky.</TXT></NP><NP><NO.P>18.</NO.P><TXT>V Belgii L. H. Piatkowski pracoval jako manažer jedné nebo více společností se sídlem v Belgii. Pro účely belgických právních předpisů o sociálním zabezpečení jsou tyto činnosti považovány za vykonávané jiným způsobem než činnosti placeného zaměstnance.</TXT></NP><NP><NO.P>19.</NO.P><TXT>L. H. Piatkowski měl pohledávku za DuvedeC BV, společností se sídlem v Nizozemsku, jejíž 41 % akcií bylo drženo Vanderheide. V roce 1998 L. H. Piatkowski obdržel platbu úroků z této pohledávky. Jelikož tato platba splnila podmínky čl. 49 odst. 1 písm. c) pododstavce 4 Wet op de inkomstenbelasting<NOTE NOTE.ID="E0011" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Viz bod 13 výše.</P></NOTE>, podle nizozemského práva tvořila část zdanitelného domácího příjmu L. H. Piatkowskiho.</TXT></NP><NP><NO.P>20.</NO.P><TXT>Správce daně tudíž zahrnul platbu úroků do vyměřovacího základu pro účely výpočtu příspěvků na vnitrostátní pojištění dlužných L. H. Piatkowskim v Nizozemsku pro rok 1998.</TXT></NP><NP><NO.P>21.</NO.P><TXT>Platba úroků nebyla zahrnuta v Belgii do výpočtu příspěvků na vnitrostátní pojištění pro tento rok<NOTE NOTE.ID="E0012" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Podle Komise je v Belgii úrok z pohledávky považován za příjem z osobního majetku a není relevantní pro výpočet příspěvku na sociální zabezpečení, který vychází pouze ze získaného příjmu.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>22.</NO.P><TXT>L. H. Piatkowski zastává názor, že v souladu s nařízením č. 1408/71 je příslušná k vybírání příspěvků na vnitrostátní pojištění z platby úroků Belgie, neboť jeho bydliště je na území tohoto státu.</TXT></NP><?PAGE NO="I-2376"?><NP><NO.P>23.</NO.P><TXT>Předkládající soud má pochybnosti o správném výkladu čl. 14c písm. b) nařízení č. 1408/71. Přerušil tedy řízení a položil Soudnímu dvoru následující otázku:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START ID="QS0007" REF.END="QE0007" CODE="201E"/>Brání právo Společenství, konkrétněji právo na volný pohyb a čl. 14c písm. b) nařízení č. 1408/71 (znění použitelné v roce 1998), Nizozemsku ve vybírání příspěvků na vnitrostátní pojištění z příjmu ve formě úroků vyplacených společností se sídlem v Nizozemsku osobě s bydlištěm v Belgii, na kterou se použijí podle čl. 14c písm. b), ve spojení s přílohou VII, bodem 1 nařízení č. 1408/71, jak nizozemské, tak i belgické právní předpisy o sociálním zabezpečení?<QUOT.END ID="QE0007" REF.START="QS0007" CODE="201C"/></P></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>24.</NO.P><TXT>Písemná vyjádření byla předložena nizozemskou vládou a Komisí. Jednání nebylo vyžadováno a žádné se nekonalo.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P>Posouzení</P></TI></TITLE><NP><NO.P>25.</NO.P><TXT>Jak nizozemská vláda, tak i Komise tvrdí, že na položenou otázku by mělo být odpovězeno negativně. Souhlasím.</TXT></NP><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>Použitelné právní předpisy</P></TI></TITLE><NP><NO.P>26.</NO.P><TXT>Skutečnosti na první pohled spadají zcela do rozsahu působnosti čl. 14c písm. b): L. H. Piatkowski <QUOT.START ID="QS0008" REF.END="QE0008" CODE="201E"/>je současně zaměstnán na území jednoho členského státu a samostatně výdělečně činný na území jiného členského státu<QUOT.END ID="QE0008" REF.START="QS0008" CODE="201C"/>, jak je obecně vyžadováno článkem 14c, a zejména <QUOT.START ID="QS0009" REF.END="QE0009" CODE="201E"/>je samostatně výdělečně činný v Belgii a vykonává závislou činnost v [jiném] členském státě<QUOT.END ID="QE0009" REF.START="QS0009" CODE="201C"/> ve smyslu přílohy VII, jak vyžaduje čl. 14c písm. b).</TXT></NP><NP><NO.P>27.</NO.P><TXT>V takovém případě či. 14c písm. b) stanoví, že podléhá právním předpisům obou dotyčných členských států, což je výjimka z obecného pravidla stanoveného čl. 13 odst. 1 nařízení č. 1408/71, že osoby, na které se vztahuje toto nařízení, podléhají pouze právním předpisům jediného členského státu.</TXT></NP><NP><NO.P>28.</NO.P><TXT>Projednávaná věc může být odlišena od předcházejících věcí, ve kterých byl Soudní dvůr žádán, aby vyložil čl. 14c písm. b)<NOTE NOTE.ID="E0013" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Rozsudky ze dne <DATE ISO="19970130">30. ledna 1997</DATE>, De Jaeck, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-340/94" YEAR="1997" PAGE.ECR="I-461">C-340/94, Recueil, s. I-461</REF.DOC.ECR>; Hervein a Hervillier, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-221/95" YEAR="1997" PAGE.ECR="I-609">C-221/95, Recueil, s. I-609</REF.DOC.ECR>, dále jen <QUOT.START ID="QS0010" REF.END="QE0010" CODE="201E"/>Hervein I<QUOT.END ID="QE0010" REF.START="QS0010" CODE="201C"/>, a rozsudek ze dne <DATE ISO="20020319">19. března 2002</DATE>, Hervein a další, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-393/99+C-394/99" YEAR="2002" PAGE.ECR="I-2829">C-393/99 a C-394/99, Recueil, s. I-2829</REF.DOC.ECR>, dále jen <QUOT.START ID="QS0011" REF.END="QE0011" CODE="201E"/>Hervein II<QUOT.END ID="QE0011" REF.START="QS0011" CODE="201C"/>.</P></NOTE>. Všechny tyto věci se týkaly otázky, zda je možné, aby bylo na pojištěné osobě v podobné situaci jako L. H. Piatkowski na<?PAGE NO="I-2377"?> základe tohoto ustanovení legálně vyžadováno, aby přispívala do dvou oddělených systémů sociálního zabezpečení. Ve věcech De Jaeck a Hervein I bylo namítáno, že ředitelé společností jsou ve skutečnosti samostatně výdělečně činní, i když je dotyčný členský stát<NOTE NOTE.ID="E0014" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Ve věci De Jaeck Nizozemsko a ve věci Hervein I Francie.</P></NOTE> považuje za zaměstnané; na základě či. 14a odst. 2 nařízení č. 1408/71<NOTE NOTE.ID="E0015" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Který v zásadě stanoví, že osoba samostatné výdělečně činná na území dvou nebo více členských států podléhá předpisům členského státu, na jehož území má bydliště.</P></NOTE> podléhal totiž účastník řízení ve všech věcech pouze právním předpisům o sociálním zabezpečení členského státu, na jehož území měl bydliště. Soudní dvůr ve všech těchto věcech rozhodl, že pro účely článků 14a a 14c <QUOT.START ID="QS0012" REF.END="QE0012" CODE="201E"/>mají být pojmy <QUOT.START ID="QS0013" REF.END="QE0013" CODE="201A"/>zaměstnaný<QUOT.END ID="QE0013" REF.START="QS0013" CODE="2018"/> a <QUOT.START ID="QS0014" REF.END="QE0014" CODE="201A"/>samostatně výdělečně činný<QUOT.END ID="QE0014" REF.START="QS0014" CODE="2018"/> vykládány v souvislosti s činnostmi, za které jsou považovány pro účely právních předpisů o sociálním zabezpečení členského státu, na jehož území jsou tyto činnosti vykonávány<QUOT.END ID="QE0012" REF.START="QS0012" CODE="201C"/>. V rozsudku Hervein II účastníci řízení namítali, že či. 14c písm. b) (v té době čl. 14c odst. 1 písm. b)<NOTE NOTE.ID="E0016" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Vložený nařízením Rady (EHS) č. 1390/81 ze dne <DATE ISO="19810512">12. května 1981</DATE>, kterým se rozšiřuje nařízení (EHS) č. 1408/71 o uplatňováni systému sociálního zabezpečeni na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství na osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodiny (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="143" DATE.PUB="1981" PAGE.FIRST="1">Úř. vést. L 143, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 05/01, s. 222).</P></NOTE> a příloha VII jsou v rozporu s články 39 a 43 ES vzhledem k tomu, že stanoví, že osoby zaměstnané v jednom členském státě a samostatně výdělečně činné v jiném členském státě podléhají právním předpisům obou těchto členských států. Soudní dvůr tento argument nepřijal.</TXT></NP><NP><NO.P>29.</NO.P><TXT>V projednávané věci L. H. Piatkowski nezpochybňuje skutečnost, že podléhá dvěma různým systémům sociálního zabezpečení, ale namítá skutečnost, že Nizozemsko spíše než Belgie se snaží zahrnout platbu úroků do vyměřovacího základu. L. H. Piatkowski má za to, že to je v rozporu s právem Společenství.</TXT></NP><NP><NO.P>30.</NO.P><TXT>Předkládající soud poznamenává, že ve svém původním znění či. 14c písm. b)<NOTE NOTE.ID="E0017" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Viz poznámka pod čarou 16.</P></NOTE> stanovil současné použití právních předpisů každého z těchto členských států <QUOT.START ID="QS0015" REF.END="QE0015" CODE="201E"/>pokud jde [šlo] o činnost vykonávanou na jeho území<QUOT.END ID="QE0015" REF.START="QS0015" CODE="201C"/>; na základě tohoto znění každý z těchto členských států mohl vybírat příspěvky na pojištění pouze z příjmu získaného na jeho území<NOTE NOTE.ID="E0018" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Rozsudek De jaeck, uvedený v poznámce pod čarou 13, bod 40.</P></NOTE>. Předkládající soud souhlasí s tím, že současné znění či. 14c písm. b) neobsahuje žádný takový ekvivalent, ale poznamenává, že v bodech odůvodnění nařízení (EHS) č. 3811/86<NOTE NOTE.ID="E0019" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Nařízení Rady (EHS) č. 3811/86 ze dne <DATE ISO="19861211">11. prosince 1986</DATE>, kterým se mění nařízení č. 1408/71 (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="355" DATE.PUB="1986" PAGE.FIRST="5">Úř. vést. L 355, s. 5</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE>, které toto znění zavedlo s účinností od <DATE ISO="19870101">1. ledna 1987</DATE>, není žádná zmínka o tom, že byla zamýšlena nějaká podstatná změna. Pokud by současné znění či. 14c písm. b) mělo být použito na stejném základě jako znění předcházející, v projednávané věci by muselo být rozhodnuto, zda byla platba úroků příjmem vzniklým v Belgii nebo v Nizozemsku.</TXT></NP><?PAGE NO="I-2378"?><NP><NO.P>31.</NO.P><TXT>Jak v projednávané věci nizozemská vláda poukazuje, pojem <QUOT.START ID="QS0016" REF.END="QE0016" CODE="201E"/>pokud jde o činnost vykonávanou na jeho území<QUOT.END ID="QE0016" REF.START="QS0016" CODE="201C"/> se nicméně stal nadbytečným, když bylo změněno znění dotčeného ustanovení. V původním znění či. 14c odst. 1 písm. b) stanovil následující:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START ID="QS0017" REF.END="QE0017" CODE="201E"/>Osoba, která je současně zaměstnána na území jednoho členského státu a samostatně výdělečně činná na území jiného členského státu, podléhá:</P><P>[...]</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>v případech uvedených v příloze VII právním předpisům každého z těchto členských států, pokud jde o činnost vykonávanou na jeho území.<QUOT.END ID="QE0017" REF.START="QS0017" CODE="201C"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>32.</NO.P><TXT>Nicméně nyní z upraveného znění vyplývá, že v případech uvedených v příloze VII podléhá pojištěná osoba právním předpisům členského státu, na jehož území vykonává závislou činnost, pokud jde o závislou činnost, a právním předpisům členského státu, na jehož území vykonává samostatnou výdělečnou činnost, pokud jde o samostatnou výdělečnou činnost.</TXT></NP><NP><NO.P>33.</NO.P><TXT>Zastávám tudíž názor, který jsem vyjádřil ve svém stanovisku ve věci Hervein II, že skutečnost, že pojem <QUOT.START ID="QS0018" REF.END="QE0018" CODE="201E"/>pokud jde o činnost vykonávanou na jeho území<QUOT.END ID="QE0018" REF.START="QS0018" CODE="201C"/> byl vypuštěn ze znění čl. 14c odst. 1 písm. b), když bylo toto ustanovení změněno nařízením č. 3811/86, nemá vliv na jeho význam<NOTE NOTE.ID="E0020" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Uvedené v poznámce pod čarou 13, bod 60.</P></NOTE>. To nicméně znamená, jak jsem také uvedl ve věci Hervein II, že po osobě spadající do rozsahu či. 14c odst. 1 písm. b) nemůže být vyžadováno, aby přispívala <HT TYPE="ITALIC">ze stejného přijmu</HT> ve více než jednom členském státě<NOTE NOTE.ID="E0021" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Bod 60, zvýraznění provedeno autorem tohoto stanoviska.</P></NOTE>. To je hlavní zásadou, která tvoří podklad nařízení č. 1408/71<NOTE NOTE.ID="E0022" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Viz rozsudek ze dne <DATE ISO="20010308">8. března 2001</DATE>, Komise v. Německo, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-68/99" YEAR="2001" PAGE.ECR="I-1865">C-68/99, Recueil, s. I-1865, bod 25</REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>. V projednávané věci nic nenasvědčuje tomu, že by byl příspěvek odváděn dvakrát: předkládající soud totiž výslovně uvádí, že platby úroků nejsou brány v úvahu při výpočtu výše příspěvků v Belgii.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>Zahrnutí platby úroků do vyměřovacího základu</P></TI></TITLE><NP><NO.P>34.</NO.P><TXT>Předmětem projednávané věci je spíše to, že výše příspěvku L. H. Piatkowskiho v Nizozemsku je navýšena zahrnutím platby úroků do vyměřovacího základu. L. H. Piatkowski je zřejmě toho názoru, že vybírání přípěvků na vnitrostátní pojištění přísluší Belgii, a tudíž by platba úroků neměla být zohledněna ve vyměřovacím základu pro<?PAGE NO="I-2379"?> sociální zabezpečení v Nizozemsku. Předkládající soud tvrdí, že <QUOT.START ID="QS0019" REF.END="QE0019" CODE="201E"/>v nařízení není možné vysledovat žádné jednoznačné spojující faktory, které by mluvily ve prospěch připsání takového příjmu výlučně jednomu z dotyčných členských států<QUOT.END ID="QE0019" REF.START="QS0019" CODE="201C"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>35.</NO.P><TXT>Jediným účelem pravidel v hlavě II nařízení č. 1408/71 je určení právních předpisů použitelných na osoby spadající do rozsahu působnosti tohoto nařízení. Tudíž nemají stanovit podmínky, které založí právo nebo povinnost připojit se k systému sociálního zabezpečení. Je na právních předpisech každého členského státu, aby stanovily tyto podmínky<NOTE NOTE.ID="E0023" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Rozsudek ze dne <DATE ISO="19900503">3. května 1990</DATE>, Kits van Heijningen, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-2/89" YEAR="1990" PAGE.ECR="I-1755">C-2/89, Recueil, s. I-1755. bod 19</REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>. Jakmile je určeno, použitím relevantních pravidel hlavy II, že právní předpisy daného členského státu se použijí, je na členském státu, aby definoval příjem, který se zohlední při výpočtu příspěvků, které mají být odvedeny do systému sociálního zabezpečení.</TXT></NP><NP><NO.P>36.</NO.P><TXT>Soudní dvůr přijal argument, že jsou-li právní předpisy daného členského státu použitelné na základě nařízení č. 1408/71, mohou vnitrostátní orgány svobodně stanovit podrobná pravidla pro financování systému sociálního zabezpečení tohoto státu<NOTE NOTE.ID="E0024" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Rozsudek ze dne <DATE ISO="19990126">26. ledna 1999</DATE>, Terhoeve, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-18/95" YEAR="1999" PAGE.ECR="I-345">C-18/95, Recueil, s. I-345, body 33 až 35</REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>, a dále uvedl, v širším kontextu ustanovení Smlouvy o volném pohybu pracovníků, že <QUOT.START ID="QS0020" REF.END="QE0020" CODE="201E"/>v případě neexistence harmonizace vnitrostátních právních předpisů Společenstvím je v zásadě na členských státech, aby specifikovaly příjem, který se zohlední při výpočtu příspěvků na sociální zabezpečení<QUOT.END ID="QE0020" REF.START="QS0020" CODE="201C"/><NOTE NOTE.ID="E0025" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Rozsudek Terhoeve, uvedený v poznámce pod čarou 24, bod 51.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>37.</NO.P><TXT>Soudní dvůr také uvedl, že v případech uvedených v příloze VII, osoba, která je zaměstnána v jednom členském státě a je samostatně výdělečně činná v jiném členském státě, podléhá současně právním předpisům každého z těchto států, a <QUOT.START ID="QS0021" REF.END="QE0021" CODE="201E"/>je tudíž povinna odvádět takové příspěvky, které mohou být po ní vyžadovány právními předpisy každého ze států<QUOT.END ID="QE0021" REF.START="QS0021" CODE="201C"/><NOTE NOTE.ID="E0026" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Rozsudek De Jaeck, uvedený v poznámce pod čarou 13, bod 39.</P></NOTE>. Nařízení č. 1408/71 <QUOT.START ID="QS0022" REF.END="QE0022" CODE="201E"/>ponechává členským státům pravomoc stanovit si vlastní systémy sociálního zabezpečení a zejména si stanovit výši povinných příspěvků<QUOT.END ID="QE0022" REF.START="QS0022" CODE="201C"/><NOTE NOTE.ID="E0027" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Rozsudek Komise v. Německo, uvedený v poznámce pod čarou 22, bod 29.</P></NOTE>. K systému koordinace zavedeného nařízením č. 1408/71 a k určení, v hlavě II, právních předpisů použitelných na zaměstnané a samostatné výdělečně činné pracovníky, kteří využívají na základě různých okolností svého práva na<?PAGE NO="I-2380"?> volný pohyb, neodmyslitelně patří to, že výše příspěvků odváděných s ohledem na provádění stejné činnosti se bude lišit podle členského státu, na jehož území je činnost plně nebo částečně vykonávána, nebo podle právních předpisů o sociálním zabezpečení, kterým tato činnost podléhá<NOTE NOTE.ID="E0028" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Rozsudek Hervein II, uvedený v poznámce pod čarou 13, bod 64 a tam uváděná judikatura.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>38.</NO.P><TXT>Souhlasím tudíž s Komisí, že zahrnutí dotčených úroků do vyměřovacího základu je tedy pouhým následkem skutečnosti, že podle článku 14c se nizozemské právní předpisy zcela použijí na L. H. Piatkowskiho se všemi výhodami a nevýhodami, které s tím souvisí.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>Omezení pravomoci členských států v oblasti sociálního zabezpečení</P></TI></TITLE><NP><NO.P>39.</NO.P><TXT>Judikatura podmínila výkon pravomocí, které si členské státy zachovaly v oblasti sociálního zabezpečení, určitými omezeními: musí například zajistit, aby jejich vnitrostátní předpisy o sociálním zabezpečení nepředstavovaly překážku účinného výkonu svobod zaručených Smlouvou a zejména aby migrující pracovníci, kteří vykonávají své právo na volný pohyb, nebyli znevýhodněni ve vztahu k nemigrujícím pracovníkům<NOTE NOTE.ID="E0029" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Viz stanovisko generálního advokáta Ruiz-Jaraba ve věci Komise v. Německo, uvedené v poznámce pod čarou 22, bod 27 a tam uváděná judikatura.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>40.</NO.P><TXT>V projednávané věci se nicméně nezdá, že L. H. Piatkowski uplatňuje své právo na volný pohyb tím, že se přestěhoval z Nizozemska do Belgie, byl tímto znevýhodněn ve vztahu k nakládání s platbou úroků pro účely sociálního zabezpečení ve srovnání s nemigrujícím pracovníkem. Zdá se mi nesporné, že by se s touto platbou úroků nakládalo v Nizozemsku stejně, kdyby se L. H. Piatkowski nepřestěhoval do Belgie, ale zůstal v Nizozemsku, neboť v tom případě by byla platba zahrnuta do jeho vyměřovacího základu (i když ve skutečnosti je tato otázka věcí vnitrostátního soudu).</TXT></NP><NP><NO.P>41.</NO.P><TXT>Předkládající soud také zmiňuje judikaturu, ve které je uvedeno, že právní předpisy o sociálním zabezpečení členského státu by byly v rozporu s články 39 a 43 ES, pokud by<?PAGE NO="I-2381"?> příspěvky, které je pojištěná osoba povinna odvádět, neposkytovaly posledně uvedené žádnou další sociální ochranu<NOTE NOTE.ID="E0030" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Rozsudek Hervein [I, uvedený v poznámce pod čarou 13, bod 64 a tam uváděná judikatura.</P></NOTE>. V projednávané věci předkládající soud uvádí, že příspěvky, které mají být L. H. Piatkowskim zaplaceny z platby úroků, nejsou vyrovnány žádným ekvivalentním proti-plněním v podobě sociální ochrany, i když má pochybnosti, zda tato skutečnost omezuje volný pohyb, jelikož se to dá říct o jakémkoli zvýšení příspěvků na vnitrostátní pojištění, že neexistuje žádné protiplnění v podobě sociální ochrany.</TXT></NP><NP><NO.P>42.</NO.P><TXT>Souhlasím s tím, že pouhá skutečnost, že výše příspěvků pojištěné osoby se zvýší, jelikož dotyčný členský stát zohledňuje příjem z určitého zdroje, nemůže být sama o sobě považována za překážku volného pohybu osob. Jak nizozemská vláda, tak i Komise tvrdí, že i když příspěvek vybíraný z platby úroků nezakládá nárok na dodatečnou sociální ochranu, jelikož je L. H. Piatkowski již chráněn, relevantní je, zda je skutečnost, že osoba podléhá povinnosti přispívat, v rovnováze se sociální ochranou. Rozsah ochrany a přesný způsob výpočtu příspěvků není relevantní. Výše uvedená judikatura<NOTE NOTE.ID="E0031" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Viz poznámka pod čarou 30.</P></NOTE> se týkala situací, ve kterých přispívání do systému sociálního zabezpečení daného členského státu neopravňovalo dotyčné pracovníky k žádným dávkám sociálního zabezpečení<NOTE NOTE.ID="E0032" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Rozsudek ze dne <DATE ISO="19820203">3. února 1982</DATE>, Seco, spojeno věci <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="62/81+63/81" YEAR="1982" PAGE.ECR="223">62/81 a 63/81. Recueil, s. 223, bod 7</REF.DOC.ECR>.</P></NOTE> nebo k dodatečné sociální ochraně<NOTE NOTE.ID="E0033" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Rozsudek ze dne <DATE ISO="19960215">15. února 1996</DATE>, Kemmler, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-53/95" YEAR="1996" PAGE.ECR="I-703">C-53/95, Recueil. s. I-703, bod 13</REF.DOC.ECR>.</P></NOTE> nebo k dalšímu krytí v oblasti sociálního zabezpečení<NOTE NOTE.ID="E0034" NUMBERING.CONTINUED="YES"><P>Rozsudek Hervein II, uvedený v poznámce pod čarou 13, bod 64.</P></NOTE>. Projednávanou věc lze podle mého názoru odlišit: přispíváním do nizozemského sytému získal L. H. Piatkowski nárok na starobní a pozůstalostní důchod, rodinné dávky a pokrytí zvláštních léčebných výloh.</TXT></NP><NP><NO.P>43.</NO.P><TXT>V poslední řadě se předkládající soud ptá, zda je slučitelné s volným pohybem pracovníků, že jak Nizozemsko, tak i Belgie jsou oprávněny vybírat příspěvky na vnitrostátní pojištění z platby úroků. Jelikož je zřejmé ze skutečností, že tato situace v projednávané věci nenastala, nepovažuji za užitečné, aby Soudní dvůr o této věci rozhodl.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="I-2382"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P>Závěry</P></TI></TITLE><NP><NO.P>44.</NO.P><TXT>Docházím tedy k závěru, že na otázku položenou Gerechtshof te 's-Hertogenbosch by mělo být odpovězeno následovně:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START ID="QS0023" REF.END="QE0023" CODE="201E"/>Ani články 39 a 43 ES, ani čl. 14c písm. b) nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne <DATE ISO="19710614">14. června 1971</DATE> o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečné činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství nebrání členskému státu, aby vybíral příspěvky na vnitrostátní pojištění z příjmu ve formě úroků vyplacených společností se sídlem v tomto členském státě osobě, která má bydliště v jiném členském státě, na kterou se použijí podle čl. 14c písm. b), ve spojení s přílohou VII nařízení č. 1408/71, právní předpisy o sociálním zabezpečení obou těchto členských států.<QUOT.END ID="QE0023" REF.START="QS0023" CODE="201C"/></P></QUOT.S></P></NP></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>