<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><JUDGMENT xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.JUDGMENT><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-625/17</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62017CJ0625</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:939">EU:C:2018:939</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>8</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>8</PAGE.TOTAL><AUTHOR>CJ</AUTHOR></BIB.JUDGMENT><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Rozsudek ze dne <DATE ISO="20181122">22. 11. 2018</DATE> – věc C‑625/17</HT></P><P><HT TYPE="SC">Vorarlberger Landes- und Hypothekenbank</HT></P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Rozsudek Soudního dvora</HT> (prvního senátu)</P><P><DATE ISO="20181122">22. listopadu 2018</DATE><NOTE NUMBERING="STAR" TYPE="FOOTNOTE" NOTE.ID="E0001"><P>Jednací jazyk: němčina.</P></NOTE></P></TI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Řízení o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Články 56 a 63 SFEU</KEYWORD><KEYWORD>Volný pohyb služeb a volný pohyb kapitálu</KEYWORD><KEYWORD>Úvěrové instituce</KEYWORD><KEYWORD>Stabilizační poplatek a zvláštní příspěvek k tomuto poplatku, které se vyměřují na základě nekonsolidované bilanční sumy úvěrových institucí usazených v Rakousku</KEYWORD><KEYWORD>Zahrnutí bankovních operací, které mají přeshraniční povahu</KEYWORD><KEYWORD>Vyloučení operací dceřiných společností v jiném členském státě</KEYWORD><KEYWORD>Rozdílné zacházení</KEYWORD><KEYWORD>Omezení</KEYWORD><KEYWORD>Odůvodnění</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><JUDGMENT.INIT><P>Ve věci C‑625/17,</P><P>jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Verwaltungsgerichtshof (Správní soudní dvůr, Rakousko) ze dne <DATE ISO="20171018">18. října 2017</DATE>, došlým Soudnímu dvoru dne <DATE ISO="20171103">3. listopadu 2017</DATE>, v řízení</P></JUDGMENT.INIT><PARTIES><PLAINTIFS><P><HT TYPE="BOLD">Vorarlberger Landes- und Hypothekenbank AG</HT></P></PLAINTIFS><AGAINST>proti</AGAINST><DEFENDANTS><P><HT TYPE="BOLD">Finanzamt Feldkirch,</HT></P></DEFENDANTS></PARTIES><PREAMBLE><PREAMBLE.INIT><P>SOUDNÍ DVŮR (první senát),</P><P>ve složení R. Silva de Lapuerta, místopředsedkyně vykonávající funkci předsedkyně prvního senátu, J.-C. Bonichot (zpravodaj), A. Arabadžev, E. Regan a C. G. Fernlund, soudci,</P><P>generální advokát: P. Mengozzi,</P><P>vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,</P></PREAMBLE.INIT><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k písemné části řízení,</VISA></GR.VISA><GR.CONSID><CONSID><P>s ohledem na vyjádření předložená:</P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>za Vorarlberger Landes- und Hypothekenbank AG C. Nauerem, Rechtsanwalt,</P></ITEM><ITEM><P>za rakouskou vládu G. Hessem, jako zmocněncem,</P></ITEM><ITEM><P>za Evropskou komisi R. Lyalem, jakož i N. Gossement a C. Tritz, jako zmocněnci,</P></ITEM></LIST></CONSID></GR.CONSID><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,</VISA></GR.VISA><PREAMBLE.FINAL>vydává tento</PREAMBLE.FINAL></PREAMBLE><?PAGE NO="2"?><CONTENTS.JUDGMENT><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Rozsudek</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1</NO.P><TXT>Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článků 56 a 63 SFEU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2</NO.P><TXT>Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Vorarlberger Landes- und Hypothekenbank AG (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0001" ID="QS0001"/>Hypothekenbank<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>) a Finanzamt Feldkirch (finanční úřad ve Feldkirchu, Rakousko), jehož předmětem jsou rozhodnutí posledně uvedeného finančního úřadu ze dne <DATE ISO="20150120">20. ledna 2015</DATE>, kterými byla stanovena výše stabilizačního poplatku a zvláštního příspěvku ke stabilizačnímu poplatku, které musí uvedená společnost odvést za rok 2014.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3</NO.P><TXT>Ustanovení § 1 Stabilitätsabgabegesetz (zákon o stabilizačním poplatku, dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0002" ID="QS0002"/>StabAbgG<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>), který byl zaveden Budgetbegleitgesetz 2011 (průvodní zákon ke státnímu rozpočtu na rok 2011) ze dne <DATE ISO="20101230">30. prosince 2010</DATE> (BGBl. I, 111/2010), stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0003" ID="QS0003"/>Stabilizačnímu poplatku podléhá činnost úvěrových institucí. Za <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0004" ID="QS0004"/>úvěrové instituce<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="2018" ID="QE0004"/> ve smyslu tohoto spolkového zákona se považují instituce, které jsou držiteli licence udělené podle Bankwesengesetz (zákon o bankách), BGBl. 532/1993, a pobočky zahraničních úvěrových institucí, které jsou podle zákona o bankách oprávněny nabízet služby prostřednictvím pobočky v Rakousku. […]<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4</NO.P><TXT>Ustanovení § 2 StabAbgG ve znění, které předcházelo spolkovému zákonu BGBl. I, 184/2013, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="002.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0005" ID="QS0005"/>(1)</NO.PARAG><ALINEA>Vyměřovacím základem stabilizačního poplatku je průměrná nekonsolidovaná bilanční suma (odst. 2) úvěrové instituce snížená o částky uvedené v odstavci 2. Pro kalendářní roky 2011, 2012 a 2013 se jako základ použije průměrná nekonsolidovaná bilanční suma hospodářského roku, který končí v roce 2010. Od následujícího kalendářního roku se jako základ použije průměrná nekonsolidovaná bilanční suma hospodářského roku, který končí v roce předcházejícím kalendářnímu roku, za nějž má být uhrazen stabilizační poplatek.</ALINEA></PARAG><P>[…]</P><PARAG IDENTIFIER="002.006"><NO.PARAG>(6)</NO.PARAG><ALINEA>Pro úvěrové instituce podle § 1 se sídlem v jiném členském státě […], které v Rakousku působí prostřednictvím pobočky, se podle ustanovení odstavců 1 až 5 vypočítá fiktivní bilanční suma z objemu transakcí, které je nutno přičítat této pobočce; tato fiktivní bilanční suma představuje vyměřovací základ.<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5</NO.P><TXT>Ustanovení § 3 StabAbgG, ve znění, které předcházelo spolkovému zákonu BGBl. I, 13/2014, zní následovně:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0006" ID="QS0006"/>Stabilizační poplatek činí pro ty části vyměřovacího základu podle § 2,</P><P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>které se pohybují ve výši od jedné miliardy eur do dvaceti miliard eur, 0,055 %,</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>které překračují částku dvaceti miliard eur, 0,085 %.<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/></TXT></NP></ITEM></LIST></P></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6</NO.P><TXT>Ustanovení § 3 StabAbgG ve znění spolkového zákona BGBl. I, 13/2014, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0007" ID="QS0007"/>Stabilizační poplatek činí pro ty části vyměřovacího základu podle § 2,</P><P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>které se pohybují ve výši od jedné miliardy eur do dvaceti miliard eur, 0,09 %,</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>které překračují částku dvaceti miliard eur, 0,11 %.<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/></TXT></NP></ITEM></LIST></P></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><?PAGE NO="3"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7</NO.P><TXT>Podle § 7a odst. 1 StabAbgG musí být zvláštní příspěvek ke stabilizačnímu poplatku vypočítán jako procentní sazba z částek, které mají být uhrazeny jako stabilizační poplatek.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8</NO.P><TXT>Podle § 7b odst. 2 StabAbgG vyplývá výše stabilizačního poplatku za rok 2014 z kombinovaného použití citovaných ustanovení platných před a po změnách zavedených spolkovými zákony BGBl. I, 184/2013, a BGBl. I, 13/2014.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Spor v původním řízení a předběžná otázka</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9</NO.P><TXT>Hypothekenbank je úvěrová instituce usazená v Rakousku, která poskytuje bankovní služby zákazníkům s bydlištěm v tomto členském státě i v jiných členských státech. Bilanční suma Hypothekenbank je z velké části, a to téměř z jedné čtvrtiny za rok 2014, tvořena bankovními operacemi prováděnými s druhou skupinou zákazníků.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10</NO.P><TXT>Dvěma rozhodnutími ze dne <DATE ISO="20150120">20. ledna 2015</DATE> stanovil finanční úřad ve Feldkirchu na základě StabAbgG výši stabilizačního poplatku a zvláštního příspěvku ke stabilizačnímu poplatku, který měla Hypothekenbank odvést za rok 2014. Žaloba podaná proti těmto rozhodnutím byla zamítnuta rozsudkem Bundesfinanzgericht (Spolkový finanční soud, Rakousko) ze dne <DATE ISO="20160401">1. dubna 2016</DATE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11</NO.P><TXT>Hypothekenbank na podporu svého kasačního opravného prostředku podaného k Verwaltungsgerichtshof (Správní soudní dvůr, Rakousko) tvrdí, že nemusí platit stabilizační poplatek a zvláštní příspěvek ke stabilizačnímu poplatku, protože tyto poplatky jsou v rozporu jednak s pravidly v oblasti státních podpor, a dále s volným pohybem služeb a s volným pohybem kapitálu. Tato úvěrová instituce zejména tvrdí, že § 2 StabAbgG diskriminuje tím, že stanoví rozdílné zacházení s podobnými operacemi. Zatímco bankovní operace, které úvěrová instituce usazená v Rakousku provádí bez zprostředkovatele nebo prostřednictvím pobočky v jiném členském státě se státními příslušníky jiných členských států, se pro účely určení vyměřovacího základu sporných poplatků zohledňují, tytéž operace prováděné prostřednictvím dceřiných společností usazených v jiném členském státě se nezohledňují.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12</NO.P><TXT>Skupina společností je tedy podle Hypothekenbank zatížena méně než podnik, který není součástí skupiny. V případě skupiny má totiž kritérium nekonsolidace automaticky za následek vyloučení bilančních sum dceřiných společností usazených v jiném členském státě než v Rakousku z vyměřovacího základu dotčených poplatků. Jinak je tomu v případě samostatné společnosti, která sama nebo prostřednictvím pobočky poskytuje služby v jiných členských státech, než je Rakousko, protože tyto služby jsou automaticky zahrnuty do bilanční sumy této společnosti a do vyměřovacího základu stabilizačního poplatku, který musí tato společnost zaplatit. Tato situace představuje podle Hypothekenbank diskriminaci, což vyplývá z rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140205">5. února 2014</DATE>, <NAME.CASE>Hervis Sport- és Divatkereskedelmi</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑385/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:47">EU:C:2014:47</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>). Tato diskriminace může podle téže banky narušovat poskytování bankovních služeb v jiných členských státech než v Rakousku. Bylo možné se jí vyhnout, pokud by byl vyměřovací základ stabilizačního poplatku a zvláštního příspěvku k tomuto poplatku určován na základě konsolidované bilanční sumy, přičemž by se umožnilo započtení případných poplatků stejné povahy, které musí dceřiná společnost uhradit v jiném členském státě.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13</NO.P><TXT>Verwaltungsgerichtshof (Správní soudní dvůr) má za to, že není jisté, že z rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140205">5. února 2014</DATE>, <NAME.CASE>Hervis Sport- és Divatkereskedelmi</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑385/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:47">EU:C:2014:47</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), který byl vydán v souvislosti se svobodou usazování, jakož i z rozsudků ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20050602">2. června 2005</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Itálie</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑174/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:350">EU:C:2005:350</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20061212">12. prosince 2006</DATE>, <NAME.CASE>Test Claimants in the FII Group Litigation</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑446/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:774">EU:C:2006:774</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20070524">24. května 2007</DATE>, <NAME.CASE>Holböck</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑157/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:297">EU:C:2007:297</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), které byly vydány v souvislosti se volným pohybem kapitálu, vyplývá, že StabAbgG není v souladu s unijním právem.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="4"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14</NO.P><TXT>Kromě toho, pokud jde o použití pravidel v oblasti státních podpor, předkládající soud připomíná, že zejména z rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20151006">6. října 2015</DATE>, <NAME.CASE>Finanzamt Linz</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑66/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:661">EU:C:2015:661</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0021">21</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), vyplývá, že se osoba povinná k dani nemůže dovolávat toho, že daňové opatření, ze kterého mají prospěch jiné podniky, představuje státní podporu, aby se vyhnula zaplacení této daně. Předkládající soud má proto za to, že předběžné otázky týkající se této věci, nejsou nutné.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15</NO.P><TXT>Za těchto podmínek se Verwaltungsgerichtshof (Správní soudní dvůr) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0008" ID="QS0008"/>Je právní úprava, která stanoví poplatek z bilanční sumy úvěrových institucí, v rozporu s volným pohybem služeb, zakotveným v článku 56 a násl. SFEU, nebo s volným pohybem kapitálu a plateb, zakotveným v článku 63 SFEU, je-li od úvěrové instituce se sídlem v Rakousku požadováno zaplacení poplatku za bankovní obchody s klienty z ostatních států Unie, zatímco v případě úvěrové instituce se sídlem v Rakousku, která takovéto obchody provádí jako mateřská společnost skupiny úvěrových institucí prostřednictvím úvěrové instituce, která je součástí skupiny, má sídlo v jiném státě Unie, a jejíž bilance musí být z důvodu členství ve skupině konsolidována s bilancí úvěrové instituce, která je mateřskou společností skupiny, to neplatí, protože tento poplatek je nutno zaplatit z nekonsolidované (nezahrnuté do účetní závěrky skupiny) bilanční sumy?<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/></P></QUOT.S></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K předběžné otázce</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Úvodní poznámky</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16</NO.P><TXT>Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že stabilizační poplatek a zvláštní příspěvek k tomuto poplatku, jejichž legalita je ve sporu v původním řízení zpochybňována, zatěžuje úvěrové instituce usazené v Rakousku, jakož i pobočky zahraničních úvěrových institucí se sídlem v tomto členském státě. Vyměřovací základ těchto poplatků se stanoví na základě <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0009" ID="QS0009"/>průměrné nekonsolidované bilanční sumy<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/> úvěrových institucí usazených v Rakousku a v případě poboček zahraničních společností na základě fiktivní bilanční sumy. Pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0010" ID="QS0010"/>nekonsolidovaný<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/> znamená, že stabilizační poplatek a zvláštní příspěvek k tomuto poplatku se vyměří na základě bilanční sumy každé právnické osoby posuzované samostatně, nikoli na základě konsolidované bilanční sumy skupiny společností.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17</NO.P><TXT>Jak uvedl předkládající soud, bankovní operace se promítají do bilanční sumy úvěrových institucí. Z toho vyplývá, že částka, která má být uhrazena z titulu poplatků, o které se jedná ve věci v původním řízení, se mění v závislosti na bankovních operacích úvěrových institucí usazených v Rakousku, které provádějí přímo nebo ve svých pobočkách. Bankovní operace dceřiných společností takovýchto rakouských institucí se sídlem v jiných členských státech se pro účely určení vyměřovacího základu těchto poplatků nezohledňují.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18</NO.P><TXT>Kromě toho se spor v původním řízení netýká možnosti žalobkyně v původním řízení, společnosti Hypothekenbank, nabízet služby prostřednictvím stálé provozovny v jiném členském státě než v Rakousku nebo se v něm usadit. Jak potvrdila samotná společnost Hypothekenbank ve svém písemném vyjádření, poskytuje služby svým zákazníkům s bydlištěm v jiných členských státech, aniž by využívala stálých provozoven se sídlem v těchto členských státech.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19</NO.P><TXT>Podstatou otázky předkládajícího soudu tedy je, zda musí být články 56 a 63 SFEU vykládány v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, v rozsahu, v němž úvěrovým institucím usazeným v Rakousku, které stejně jako instituce, o kterou se jedná ve věci v původním řízení, poskytují služby svým zákazníkům s bydlištěm v jiných členských státech, aniž přitom využívají stálých provozoven se sídlem v těchto státech, ukládá povinnost zaplatit poplatek, který se určuje na základě <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0011" ID="QS0011"/>průměrné nekonsolidované bilanční sumy<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/>, která zahrnuje bankovní operace, které tyto instituce provádějí přímo se státními příslušníky jiných<?PAGE NO="5"?> členských států, zatímco tytéž operace prováděné dceřinými společnostmi úvěrových institucí usazených v Rakousku vylučuje, pokud jsou tyto dceřiné společnosti usazeny v jiných členských státech.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K použitelné svobodě</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že předběžná otázka byla položena jak ve vztahu k článku 56 SFEU, tak ve vztahu k článku 63 SFEU, je třeba úvodem určit, zda a případně v jakém rozsahu může taková právní úprava, jako je právní úprava, o kterou se jedná ve věci v původním řízení, ovlivnit výkon volného pohybu služeb a kapitálu (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180621">21. června 2018</DATE>, <NAME.CASE>Fidelity Funds a další</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑480/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:480">EU:C:2018:480</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0032">32</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21</NO.P><TXT>V projednávaném případě z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že vzhledem k tomu, že bankovní služby jsou poskytovány rezidentům jiných členských států než Rakouska, je s úvěrovými institucemi se sídlem v Rakousku z hlediska stabilizačního poplatku a zvláštního příspěvku k tomuto poplatku zacházeno rozdílně podle toho, zda takovéto služby poskytují bez zprostředkovatele nebo prostřednictvím dceřiných společností se sídlem v jiných členských státech.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22</NO.P><TXT>Hypothekenbank u Verwaltungsgerichtshof (Správní soudní dvůr) tvrdí, že toto rozdílné zacházení je diskriminační a může narušovat poskytování bankovních služeb v jiných členských státech než v Rakousku a dále volný pohyb kapitálu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23</NO.P><TXT>V této souvislosti již Soudní dvůr rozhodl, že bankovní operace, jako je poskytování úvěrů podnikatelským způsobem, se v zásadě týká jak volného pohybu služeb ve smyslu článku 56 a následujících SFEU, tak volného pohybu kapitálu ve smyslu článku 63 a následujících SFEU (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20061003">3. října 2006</DATE>, <NAME.CASE>Fidium Finanz</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑452/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:631">EU:C:2006:631</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0043">43</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24</NO.P><TXT>Dále je třeba připomenout, že v případě, že se vnitrostátní opatření týká zároveň volného pohybu služeb a volného pohybu kapitálu, Soudní dvůr v zásadě posuzuje dotčené opatření pouze z hlediska jedné z těchto dvou základních svobod, ukáže-li se za okolností věci v původním řízení, že jedna z nich je ve vztahu k druhé zcela druhotná a může být do ní zahrnuta [rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160526">26. května 2016</DATE>, <NAME.CASE>NN (L) International</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑48/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:356">EU:C:2016:356</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0039">39</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>].</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25</NO.P><TXT>Za okolností věci dotčené v původním řízení se jeví, že aspekt volného pohybu služeb převažuje nad aspektem volného pohybu kapitálu. Hypothekenbank se totiž ve své argumentaci, jak ji shrnul předkládající soud, snaží tvrdit, že zohlednění bankovních operací, které provádí bez zprostředkovatele se zákazníky v jiných členských státech než v Rakousku, při stanovení stabilizačního poplatku a zvláštního příspěvku k tomuto poplatku zvyšuje náklady těchto operací a činí tak přeshraniční činnosti méně atraktivními. Takovýto důsledek se týká převážně volného pohybu služeb, zatímco vliv na volný pohyb kapitálu je jen nevyhnutelným důsledkem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26</NO.P><TXT>V důsledku toho je třeba položenou otázku zkoumat nikoli s ohledem na článek 63 a následující SFEU, které se týkají volného pohybu kapitálu, nýbrž s ohledem na článek 56 a následující SFEU, které se týkají volného pohybu služeb.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K existenci omezení volného pohybu služeb</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27</NO.P><TXT>Je třeba uvést, že bez ohledu na to, zda stabilizační poplatek a zvláštní příspěvek k tomuto poplatku představují přímou nebo nepřímou daň, nebyly tyto v rámci Unie předmětem harmonizace, a spadají tedy do pravomoci členských států, které podle ustálené judikatury Soudního dvora musí při výkonu této pravomoci dodržovat unijní právo (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20111201">1. prosince 2011</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Maďarsko</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑253/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:795">EU:C:2011:795</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="6"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28</NO.P><TXT>Článek 56 SFEU brání použití jakékoli vnitrostátní právní úpravy, která činí pohyb služeb mezi členskými státy obtížnějším než vnitrostátní pohyb služeb v určitém členském státě. V souladu s judikaturou Soudního dvora totiž článek 56 SFEU požaduje odstranění jakýchkoli omezení volného pohybu služeb uložených z toho důvodu, že poskytovatel služby je usazen v jiném členském státě, než kde je služba poskytována (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180725">25. července 2018</DATE>, <NAME.CASE>TTL</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑553/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:604">EU:C:2018:604</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0045">45</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29</NO.P><TXT>Vnitrostátní opatření, která výkon této svobody zakazují, brání tomuto výkonu nebo jej činí méně atraktivním, představují omezení volného pohybu služeb (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180725">25. července 2018</DATE>, <NAME.CASE>TTL</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑553/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:604">EU:C:2018:604</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0046">46</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30</NO.P><TXT>Právo volného pohybu služeb přiznané článkem 56 SFEU státním příslušníkům členských států zahrnuje rovněž <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0012" ID="QS0012"/>pasivní<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/> volný pohyb služeb, to znamená svobodu příjemců služeb vydat se bez omezení do jiného členského státu, aby jim tam byla poskytnuta služba (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170309">9. března 2017</DATE>, <NAME.CASE>Piringer</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑342/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:196">EU:C:2017:196</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31</NO.P><TXT>V této souvislosti je třeba uvést, že stabilizační poplatek a zvláštní příspěvek k tomuto poplatku nezavádí žádné rozlišování ani na základě původu zákazníků, ani na základě místa poskytnutí služby. Pro účely určení vyměřovacího základu těchto poplatků na základě průměrné nekonsolidované bilanční sumy úvěrových institucí usazených v Rakousku se totiž zohledňují všechny bankovní operace, které tato instituce uskutečňuje bez zprostředkovatele v Rakousku nebo v jiném členském státě.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32</NO.P><TXT>Kromě toho pouhá skutečnost, že tyto poplatky mohou zvýšit náklady bankovních transakcí, nemůže představovat překážku volného pohybu služeb. Jak již Soudní dvůr rozhodl, článek 56 SFEU se nevztahuje na opatření, jejichž jediným účinkem je zvýšení nákladů na dotčené služby a vztahují se stejným způsobem na poskytování služeb mezi členskými státy jako na vnitrostátní poskytování služeb v určitém členském státě (rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20050908">8. září 2005</DATE>, <NAME.CASE>Mobistar a Belgacom Mobile</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑544/03 a C‑545/03</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:518">EU:C:2005:518</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150611">11. června 2015</DATE>, <NAME.CASE>Berlington Hungary a další</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑98/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:386">EU:C:2015:386</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0036">36</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33</NO.P><TXT>Pokud jde o tvrzení, že se jedná o diskriminaci bankovních institucí usazených v Rakousku, které provádějí bankovní operace v jiném členském státě bez zprostředkovatele, v porovnání s bankovními institucemi, které tyto služby nabízejí prostřednictvím nezávislých dceřiných společností se sídlem v tomto jiném členském státě, je třeba uvést, že posledně uvedené instituce se rozhodly využít svobody usazování, kterou jim přiznávají články 49 a 54 SFEU, kdežto prvně uvedené instituce jsou usazeny pouze v Rakousku a poskytují služby, které mají přeshraniční povahu, na které se vztahuje volný pohyb služeb zaručený článkem 56 SFEU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34</NO.P><TXT>V této souvislosti již Soudní dvůr rozhodl, že je třeba rozlišovat mezi působností volného pohybu služeb a působností svobody usazování. Za tímto účelem je důležité určit, zda je hospodářský subjekt usazen v členském státě, v němž nabízí předmětnou službu, či nikoli. Pokud je usazen v členském státě, v němž tuto službu nabízí, vztahuje se na něj působnost svobody usazování, jak je vymezena v článku 49 SFEU. Pokud však hospodářský subjekt není v členském státě poskytnutí služby usazen, je přeshraničním poskytovatelem, na kterého se vztahuje volný pohyb služeb (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20031211">11. prosince 2003</DATE>, <NAME.CASE>Schnitzer</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑215/01</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2003:662">EU:C:2003:662</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0028">28</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0029">29</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, jakož i ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20120510">10. května 2012</DATE>, <NAME.CASE>Duomo Gpa a další</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑357/10 až C‑359/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:283">EU:C:2012:283</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0030">30</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35</NO.P><TXT>Pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0013" ID="QS0013"/>usazení<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/> ve smyslu ustanovení Smlouvy o FEU týkajících se svobody usazování totiž zahrnuje skutečný výkon hospodářské činnosti prostřednictvím stálé provozovny v hostitelském členském státě po neurčitou dobu. Předpokládá tedy skutečné usazení dotyčné společnosti v tomto členském státě a výkon skutečné hospodářské činnosti v tomto státě (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20060912">12. září 2006</DATE>, <NAME.CASE>Cadbury Schweppes a Cadbury Schweppes Overseas</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑196/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:544">EU:C:2006:544</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0054">54</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="7"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36</NO.P><TXT>Naproti tomu v případě, kdy se poskytovatel určité služby přemístí do jiného členského státu, než je členský stát, v němž je usazen, ustanovení kapitoly Smlouvy týkající se služeb, a zejména čl. 57 třetí pododstavec SFEU stanoví, že tento poskytovatel zde bude provozovat činnost dočasně (rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19951130">30. listopadu 1995</DATE>, <NAME.CASE>Gebhard</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑55/94</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1995:411">EU:C:1995:411</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0026">26</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20031211">11. prosince 2003</DATE>, <NAME.CASE>Schnitzer</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑215/01</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2003:662">EU:C:2003:662</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0027">27</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37</NO.P><TXT>Za těchto podmínek mohou členské státy zohlednit tyto rozdíly, a proto pro účely zdanění rozdílně zacházet s činnostmi osob a podniků, na které se vztahuje svoboda usazování nebo volný pohyb služeb a které zpravidla vedou k rozdílným právním a hospodářským důsledkům.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že taková vnitrostátní právní úprava, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, nemůže bránit volnému pohybu služeb nebo jej činit méně atraktivním.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39</NO.P><TXT>Pokud jde o pochybnosti vyjádřené předkládajícím soudem stran relevantnosti rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140205">5. února 2014</DATE>, <NAME.CASE>Hervis Sport- és Divatkereskedelmi</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑385/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:47">EU:C:2014:47</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), na který se před ním odvolává žalobkyně v původním řízení, je třeba připomenout, že v bodech 37 až 41 uvedeného rozsudku, jakož i v bodě 23 rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180426">26. dubna 2018</DATE>, <NAME.CASE>ANGED</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑234/16 a C‑235/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:281">EU:C:2018:281</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), Soudní dvůr rozhodl, že mandatorní daň ukládaná na základě zjevně objektivního kritéria, která však ve většině případů vzhledem k jejím znakům znevýhodňuje obchodní společnosti se sídlem v jiných členských státech nacházejících se ve srovnatelné situaci jako společnosti se sídlem v členském státě zdanění, nepřímo diskriminuje obchodní společnosti na základě místa jejích sídla v rozporu s článku 49 a 54 SFEU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40</NO.P><TXT>Jak však vyplývá z bodů 18 a 26 tohoto rozsudku, Hypothekenbank se ve sporu v původním řízení nemůže odvolávat na porušení ustanovení Smlouvy o FEU týkající se svobody usazování.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41</NO.P><TXT>Kromě toho v rámci řízení podle článku 267 SFEU je jen na předkládajícím soudu, aby vymezil skutkový rámec, ze kterého vycházejí otázky, které pokládá Soudnímu dvoru (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180710">10. července 2018</DATE>, <NAME.CASE>Jehovan todistajat</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑25/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:551">EU:C:2018:551</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0028">28</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42</NO.P><TXT>Hypothekenbank v písemném vyjádření předloženém Soudnímu dvoru sice tvrdí, že regionální úvěrové instituce usazené v Rakousku v blízkosti hranic tohoto členského státu v praxi častěji poskytují služby, které mají přeshraniční povahu, než jiné regionální úvěrové instituce usazené v tomto členském státě, takže stabilizační poplatek a zvláštní příspěvek k tomuto poplatku se v převážné míře dotýká prvně uvedených institucí. Tato situace podle ní představuje diskriminaci, která je srovnatelná s diskriminací, o kterou se jednalo ve věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140205">5. února 2014</DATE>, <NAME.CASE>Hervis Sport- és Divatkereskedelmi</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑385/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:47">EU:C:2014:47</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>). Údaje o bankovním sektoru v Rakousku, které předložila Hypothekenbank, však v žádném případě neumožňují ověřit opodstatněnost tohoto tvrzení. Tyto skutkové okolnosti však předkládající soud každopádně neuvedl.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že není prokázáno, že právní úprava dotčená v původním řízení může vyvolat situaci srovnatelnou se situací, o kterou šlo ve věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140205">5. února 2014</DATE>, <NAME.CASE>Hervis Sport- és Divatkereskedelmi</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑385/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:47">EU:C:2014:47</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), není třeba zkoumat analogickou použitelnost judikatury citované v bodě 39 tohoto rozsudku v oblasti volného pohybu služeb.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44</NO.P><TXT>S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na položenou otázku odpovědět, že článek 56 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, v rozsahu, v němž úvěrovým institucím usazeným v Rakousku, které stejně jako instituce, o kterou se jedná ve věci v původním řízení, poskytují služby svým zákazníkům s bydlištěm v jiných členských státech, aniž přitom využívají stálých provozoven se sídlem v těchto státech, ukládá povinnost zaplatit poplatek, který se určuje na základě <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0014" ID="QS0014"/>průměrné nekonsolidované bilanční sumy<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/>, která zahrnuje bankovní operace, které tyto instituce provádějí přímo<?PAGE NO="8"?> se státními příslušníky jiných členských států, kdežto tytéž operace prováděné dceřinými společnostmi úvěrových institucí usazených v Rakousku vylučuje, pokud jsou tyto dceřiné společnosti usazeny v jiných členských státech.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K nákladům řízení</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><JURISDICTION><INTRO>Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto:</INTRO><P><HT TYPE="BOLD">Článek 56 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, v rozsahu, v němž úvěrovým institucím usazeným v Rakousku, které stejně jako instituce, o kterou se jedná ve věci v původním řízení, poskytují služby svým zákazníkům s bydlištěm v jiných členských státech, aniž přitom využívají stálých provozoven se sídlem v těchto státech, ukládá povinnost zaplatit poplatek, který se určuje na základě <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0015" ID="QS0015"/>průměrné nekonsolidované bilanční sumy<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/>, která zahrnuje bankovní operace, které tyto instituce provádějí přímo se státními příslušníky jiných členských států, zatímco tytéž operace prováděné dceřinými společnostmi úvěrových institucí usazených v Rakousku vylučuje, pokud jsou tyto dceřiné společnosti usazeny v jiných členských státech.</HT></P></JURISDICTION></CONTENTS.JUDGMENT><SIGNATURE.CASE><SIGNATORY><P>Podpisy.</P></SIGNATORY></SIGNATURE.CASE></JUDGMENT>