<!DOCTYPE html PUBLIC "yes" "xhtml1-strict.dtd">
<html xmlns="http://www.w3.org/1999/xhtml">
<!--GENDOC2XHTML # converter_version: 1.2.15-->
  <head>
    <title>2026-06-202606C104202406210-00-TRA-DOC-CS-ARRET-C-0621-24-202604238-07_00</title>
    <meta content="text/html; charset=utf-8" http-equiv="Content-Type"/>
    <meta content="true" name="ParExtraits_2021"/>
    <meta content="" name="Gendoc_DGTGeneratedDate"/>
    <meta content="0" name="MSIP_Label_6bd9ddd1-4d20-43f6-abfa-fc3c07406f94_ContentBits"/>
    <meta content="Commission Use" name="MSIP_Label_6bd9ddd1-4d20-43f6-abfa-fc3c07406f94_Name"/>
    <meta content="cs-CZ" name="Gendoc_Lang"/>
    <meta content="" name="Gendoc_GenerationDate"/>
    <meta content="" name="IsFlattened"/>
    <meta content="1" name="NumProc"/>
    <meta content="Final" name="Gendoc_EditionType"/>
    <meta content="0001" name="Gendoc_CaseNumberSuite"/>
    <meta content="7/08/2026 17:05:17" name="Gendoc_LastVerificationDate"/>
    <meta content="" name="Gendoc_ProcedureNumber"/>
    <meta content="cs" name="Gendoc_LangCode"/>
    <meta content="ARR" name="TypeDoc"/>
    <meta content="jXCsYU0XFLhRlaEh8Zxc9zjmC9t6IZDui3VcGVOOQxSGd+PcmGPeSKkr5zAb4BdJhJC7V1Ps08/+7pDU0OYVZFhYjM0jbGU6GNv7D3d5xIT4NDgIRMz/Bx37IYY9wyqbk6DIw/CKILr/+cCan8ERMLfJl9txBHXSp+/BmuEeHYU=" name="GenDocUID"/>
    <meta content="P" name="TypeProc"/>
    <meta content="" name="CreateCustomParts"/>
    <meta content="OK" name="ReadyToPublish"/>
    <meta content="svc_wsgendoc" name="Gendoc_User"/>
    <meta content="10, 3, 0, 1" name="MSIP_Label_6bd9ddd1-4d20-43f6-abfa-fc3c07406f94_Tag"/>
    <meta content="" name="EP_Mode"/>
    <meta content="" name="Gendoc_DGTGenerated"/>
    <meta content="" name="Gendoc_Vademecum"/>
    <meta content="true" name="MSIP_Label_6bd9ddd1-4d20-43f6-abfa-fc3c07406f94_Enabled"/>
    <meta content="0c44d083-d073-4d35-9d77-a5cb42d3e267" name="MSIP_Label_6bd9ddd1-4d20-43f6-abfa-fc3c07406f94_ActionId"/>
    <meta content="0621" name="NumeroOrdre"/>
    <meta content="2024" name="Annee"/>
    <meta content="P" name="Gendoc_ProcedureType"/>
    <meta content="" name="EP_Version"/>
    <meta content="CS" name="Langue"/>
    <meta content="" name="Gendoc_DGTGeneratedUser"/>
    <meta content="b24c8b06-522c-46fe-9080-70926f8dddb1" name="MSIP_Label_6bd9ddd1-4d20-43f6-abfa-fc3c07406f94_SiteId"/>
    <meta content="FAST_document_go_ok" name="Gendoc_LastVerificationStatus"/>
    <meta content="ARR_C" name="Gendoc_GendocTemplateType"/>
    <meta content="TRUE" name="WithoutAuthorBlockFlatP"/>
    <meta content="GenDoc 20-05-26 08:19:20" name="Created"/>
    <meta content="" name="Canevas3_Vademecum"/>
    <meta content="2026-06-16T13:44:40Z" name="MSIP_Label_6bd9ddd1-4d20-43f6-abfa-fc3c07406f94_SetDate"/>
    <meta content="TRUE" name="WithoutAuthorBlock"/>
    <meta content="" name="Gendoc_CaseYear"/>
    <meta content="false" name="Generation_In_Progress"/>
    <meta content="C" name="Juridiction"/>
    <meta content="09356852d38b4abdbc6809d8c8c5df1c" name="DocumentIdentifier"/>
    <meta content="0621" name="Gendoc_CaseNumber"/>
    <meta content="ImportedWithoutSource" name="SdlIdentifier"/>
    <meta content="RP" name="NatureAff"/>
    <meta content="RP" name="Gendoc_CaseNature"/>
    <meta content="0001" name="NumSuite"/>
    <meta content="C" name="Gendoc_Juridiction"/>
    <meta content="Standard" name="MSIP_Label_6bd9ddd1-4d20-43f6-abfa-fc3c07406f94_Method"/>
  </head>
  <body>
    <div style="header">
      <div id="rId25" style="first"/>
      <div id="rId21" style="even">Rozsudek ze dne 4. 6. 2026 – věc C‑621/24</div>
      <div id="rId22" style="default">Landkreis Schweinfurt</div>
    </div>
    <p class="C19Centre" id="para-1" title="page-1">
      ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (pátého senátu)
    </p>
    <p class="C19Centre" id="para-2" title="page-1">
      4. června 2026 (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-1" href="#t-1">*</a>
</span>)
    </p>
    <p class="C71Indicateur" id="para-3" title="page-1">
      „Řízení o předběžné otázce – Prostor svobody, bezpečnosti a práva – Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví – Azylová politika – Směrnice 2013/33/EU – Normy pro přijímání žadatelů o mezinárodní ochranu – Článek 2 písm. g) – Materiální podmínky přijetí – Článek 17 odst. 2 – Požadavek na zajištění odpovídající životní úrovně – Žadatel o mezinárodní ochranu, vůči němuž bylo vydáno rozhodnutí o přemístění – Poskytování materiálních podmínek přijetí, které nezahrnují věcná plnění pokrývající ošacení, běžné vybavení a spotřební zboží do domácnosti, ani vyplácení peněžitých dávek určených k pokrytí nezbytných osobních potřeb – Článek 20 odst. 1 písm. c) – Omezení nebo odnětí výhod materiálních podmínek přijetí z důvodu podání následné žádosti – Směrnice 2013/32/EU – Článek 2 písm. q) – Pojem ‚následná žádost‘ – Použitelnost – Nařízení (EU) č. 604/2013 – Postup pro určení příslušného členského státu“
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-4" title="page-1">
      Ve věci C‑621/24,
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-5" title="page-1">
      jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná na základě článku 267 SFEU rozhodnutím Bundessozialgericht (Spolkový sociální soud, Německo) ze dne 25. července 2024, došlým Soudnímu dvoru dne 24. září 2024, v řízení
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-6" title="page-1">
      Landkreis Schweinfurt
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-7" title="page-1">
      proti
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-8" title="page-1">
      FB,
    </p>
    <p class="C19Centre" id="para-9" title="page-1">
      SOUDNÍ DVŮR (pátý senát),
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-10" title="page-1">
      ve složení: M. L. Arastey Sahún, předsedkyně senátu, J. Passer, E. Regan, D. Gratsias (zpravodaj) a B. Smulders, soudci,
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-11" title="page-1">
      generální advokát: J. Richard de la Tour,
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-12" title="page-1">
      za soudní kancelář: D. Dittert, vedoucí oddělení,
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-13" title="page-1">
      s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 4. září 2025,
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-14" title="page-1">
      s ohledem na vyjádření, která předložili:
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">–</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">za FB: K. Schank, Rechtsanwalt,</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">–</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">za německou vládu: J. Möller a R. Kanitz, jako zmocněnci,</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">–</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">za belgickou vládu: L. Jans a M. Van Regemorter, jako zmocněnkyně, ve spolupráci s: A. Detheux, advocaat,</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">–</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">za Evropskou komisi: A. Azéma, F. Blanc, M. Debieuvre, E. Garello, A. Katsimerou a N. Schaeffer, jako zmocněnci,</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-19" title="page-1">
      po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 23. října 2025,
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-20" title="page-1">
      vydává tento
    </p>
    <p class="C75Debutdesmotifs" id="para-21" title="page-1">
      Rozsudek
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">1</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 2 písm. q), jakož i článků 27 a 28 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (Úř. věst. 2013, L 180, s. 60), čl. 17 odst. 2 a 5, jakož i čl. 20 odst. 1 písm. c) a čl. 20 odst. 5 a 6 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/33/EU ze dne 26. června 2013, kterou se stanoví normy pro přijímání žadatelů o mezinárodní ochranu (Úř. věst. 2013, L 180, s. 96), a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 ze dne 26. června 2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (Úř. věst. 2013, L 180, s. 31, oprava Úř. věst. 2017, L 49, s. 50).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">2</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi FB, žadatelem o mezinárodní ochranu, a Landkreis Schweinfurt (okres Schweinfurt, Německo) ve věci legality rozhodnutí okresu Schweinfurt, kterým byl FB odňat nárok na věcná plnění zahrnující ošacení, běžné vybavení a spotřební zboží do domácnosti, jakož i peněžité dávky určené k pokrytí nezbytných osobních potřeb, které nejsou pokryty formou věcných plnění, v důsledku odmítnutí jeho žádosti o mezinárodní ochranu jako nepřípustné a vydání rozhodnutí nařizujícího jeho vyhoštění do Rumunska.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count"/>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Právní rámec</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count"/>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Unijní právo</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count"/>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Směrnice 2013/32</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">3</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Bod 53 odůvodnění směrnice 2013/32 uvádí:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-28" title="page-2">
      „Tato směrnice se nezabývá postupy mezi členskými státy upravenými nařízením [č. 604/2013].“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">4</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 2 písm. q) této směrnice, nadepsaný „Definice“, stanoví:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-30" title="page-2">
      „Pro účely této směrnice se rozumí:
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-31" title="page-2">
      […]
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-32" title="page-2">
      q) ‚následnou žádostí‘ další žádost o mezinárodní ochranu, která byla učiněna po přijetí pravomocného rozhodnutí o předchozí žádosti, včetně případů, kdy žadatel vzal svou žádost výslovně zpět, a případů, kdy rozhodující orgán po konkludentním zpětvzetí odmítl žádost podle čl. 28 odst. 1.“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">5</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 27 uvedené směrnice, nadepsaný „Postup v případě zpětvzetí žádosti“, v odstavci 1 stanoví:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-34" title="page-2">
      „Pokud členské státy ve vnitrostátním právu stanoví možnost výslovného zpětvzetí žádosti, zajistí, aby v případě výslovného zpětvzetí žádosti o mezinárodní ochranu žadatelem rozhodující orgán rozhodl buď o zastavení posuzování žádosti, nebo o jejím zamítnutí.“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">6</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 28 téže směrnice, nadepsaný „Postup v případě konkludentního zpětvzetí žádosti nebo odstoupení od žádosti“, zní:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-36" title="page-2">
      „1. Existuje-li důvod se domnívat, že žadatel o mezinárodní ochranu vzal konkludentně svou žádost zpět nebo od ní odstoupil, zajistí členské státy, aby rozhodující orgán rozhodl buď o zastavení posuzování žádosti, nebo o jejím zamítnutí v případě, že rozhodující orgán považuje žádost za nedůvodnou na základě přiměřeného posouzení její věcné stránky podle článku 4 směrnice [Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011 o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany (Úř. věst. 2011, L 337, s. 9)].
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-37" title="page-2">
      […]
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-38" title="page-2">
      3. Tímto článkem není dotčeno nařízení [č. 604/2013].“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">7</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 33 směrnice 2013/32, nadepsaný „Nepřípustné žádosti“, stanoví:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-40" title="page-3">
      „1. Kromě případů, kdy se žádost neposuzuje podle nařízení [č. 604/2013], nemusí členské státy posuzovat, zda žadatel splňuje podmínky pro přiznání nároku na mezinárodní ochranu podle směrnice [2011/95], považuje-li se žádost podle tohoto článku za nepřípustnou.
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-41" title="page-3">
      2. Členské státy mohou považovat žádost o mezinárodní ochranu za nepřípustnou, pouze pokud:
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-42" title="page-3">
      […]
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-43" title="page-3">
      d) žádost je následnou žádostí, v níž se neobjevily nebo nebyly žadatelem předloženy žádné nové skutečnosti či zjištění týkající se posouzení, zda lze žadatele uznat za osobu požívající mezinárodní ochrany podle směrnice [2011/95], […]
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-44" title="page-3">
      […]“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">8</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 40 této směrnice, nadepsaný „Následné žádosti“, stanoví:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-46" title="page-3">
      „1. Pokud osoba, která v členském státě požádala o mezinárodní ochranu, v témže členském státě předloží další údaje nebo učiní následnou žádost, členský stát posoudí tyto další údaje nebo prvky následné žádosti v rámci posuzování předchozí žádosti nebo v rámci přezkumu rozhodnutí, proti kterému byl podán opravný prostředek, pokud v tomto rámci mohou příslušné orgány vzít v úvahu a posoudit všechny prvky, na nichž se zakládají další údaje nebo následná žádost.
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-47" title="page-3">
      2. Pro účely rozhodnutí o přípustnosti žádosti o mezinárodní ochranu podle čl. 33 odst. 2 písm. d) podléhá následná žádost o mezinárodní ochranu nejprve předběžnému posouzení, zda se objevily nebo byly žadatelem předloženy nové skutečnosti nebo zjištění týkající se posouzení, zda lze žadatele uznat za osobu požívající mezinárodní ochrany podle směrnice [2011/95].
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-48" title="page-3">
      […]
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-49" title="page-3">
      5. Pokud není následná žádost dále posuzována podle tohoto článku, považuje se za nepřípustnou podle čl. 33 odst. 2 písm. d).
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-50" title="page-3">
      […]“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count"/>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Směrnice 2013/33</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">9</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Body 5, 7, 8, 11 a 35 odůvodnění směrnice 2013/33 zní:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-53" title="page-4">
      „(5) Evropská rada přijala na svém zasedání ve dnech 10.–11. prosince 2009 Stockholmský program, který znovu potvrdil závazek vytvořit do roku 2012 společný prostor ochrany a solidarity na základě společného azylového řízení a jednotného statusu osob, kterým byla přiznána mezinárodní ochrana, založeného na přísných normách ochrany a na spravedlivých a účinných řízeních. Stockholmský program dále stanoví, že je zcela zásadní, aby se jednotlivým osobám dostalo rovnocenného zacházení, pokud jde o podmínky přijetí, nezávisle na tom, ve kterém členském státě požádají [o] mezinárodní ochranu.
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-54" title="page-4">
      […]
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-55" title="page-4">
      (7) Na základě výsledků hodnocení provádění nástrojů první fáze by měly být v tomto stadiu potvrzeny zásady, na nichž je směrnice [Rady 2003/9/ES ze dne 27. ledna 2003, kterou se stanoví minimální normy pro přijímání žadatelů o azyl (Úř. věst. 2003, L 31, s. 18; Zvl. vyd. 19/06, s. 3)] založena, s cílem zlepšit podmínky přijetí žadatelů o mezinárodní ochranu […]
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-56" title="page-4">
      (8) K zajištění rovného zacházení s žadateli v celé [Evropské u]nii by tato směrnice měla být uplatňována ve všech stadiích řízení o žádostech o mezinárodní ochranu, na všechny druhy uvedených řízení a ve všech místech a zařízeních, v nichž se žadatelé zdržují, a po dobu, po kterou jsou oprávněni zůstat na území členských státu jakožto žadatelé.
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-57" title="page-4">
      […]
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-58" title="page-4">
      (11) Měly by být stanoveny takové normy pro přijímání žadatelů, které budou postačovat k zajištění důstojné úrovně života a srovnatelných životních podmínek ve všech členských státech.
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-59" title="page-4">
      […]
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-60" title="page-4">
      (35) Tato směrnice dodržuje základním lidská práva a ctí zásady uznávané zejména Listinou základních práv Evropské unie [dále jen ‚Listina‘]. Jejím cílem je především zajistit plné respektování lidské důstojnosti a podpořit uplatňování článk[u] 1[…] Listiny; tato směrnice musí být odpovídajícím způsobem provedena.“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">10</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 2 této směrnice, nadepsaný „Definice“, stanoví:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-62" title="page-4">
      „Pro účely této směrnice se rozumí:
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-63" title="page-4">
      […]
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-64" title="page-4">
      b) ‚žadatelem‘ státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti, kteří učinili žádost o mezinárodní ochranu, o níž dosud nebylo pravomocně rozhodnuto;
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-65" title="page-4">
      […]
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-66" title="page-4">
      f) ‚podmínkami přijetí‘ veškerá opatření, která členské státy v souladu s touto směrnicí přijímají ve prospěch žadatelů;
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-67" title="page-5">
      g) ‚materiálními podmínkami přijetí‘ takové podmínky přijetí, mezi které patří ubytování, strava a ošacení, poskytované ve formě věcného plnění, peněžitých dávek nebo poukázek, jakož i kombinace uvedených tří forem, a dále denní příspěvky;
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-68" title="page-5">
      […]“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">11</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 3 uvedené směrnice, nadepsaný „Oblast působnosti“, v odstavci 1 stanoví:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-70" title="page-5">
      „Tato směrnice se vztahuje na všechny státní příslušníky třetích zemí a osoby bez státní příslušnosti, kteří na území, včetně na jeho hranicích, v teritoriálních vodách nebo tranzitním prostoru členského státu učiní žádost o mezinárodní ochranu, po dobu, po kterou jsou oprávněni zůstat na území členského státu jakožto žadatelé, a na jejich rodinné příslušníky, na něž se taková žádost o mezinárodní ochranu vztahuje podle vnitrostátních právních předpisů.“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">12</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 17 téže směrnice, nadepsaný „Obecná ustanovení o materiálních podmínkách přijetí a zdravotní péči“, v odstavcích 2 až 5 stanoví:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-72" title="page-5">
      „2. Členské státy zajistí, aby materiální podmínky přijetí umožňovaly odpovídající životní úroveň žadatelů, která jim zaručí živobytí a ochranu jejich tělesného a duševního zdraví. […]
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-73" title="page-5">
      3. Členské státy mohou vyhradit poskytování všech nebo některých materiálních podmínek přijetí a zdravotní péče těm žadatelům, kteří nemají dostatečné vlastní prostředky k dosažení odpovídající životní úrovně pro zajištění zdraví a živobytí.
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-74" title="page-5">
      4. Členské státy mohou po žadatelích podle odstavce 3 požadovat částečnou nebo úplnou úhradu nákladů na materiální podmínky přijetí a zdravotní péči stanovené touto směrnicí, mají-li žadatelé dostatečné prostředky, například pokud po přiměřenou dobu pracovali. […]
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-75" title="page-5">
      5. Poskytují-li členské státy materiální podmínky přijetí ve formě peněžitých dávek nebo poukázek, určí se jejich hodnota na základě úrovně nebo úrovní stanovených podle práva nebo praxe daného členského státu, tak aby žadatelé mohli mít stejnou životní úroveň jako státní příslušníci tohoto státu. Členské státy mohou použít méně příznivé zacházení s žadateli ve srovnání s vlastními státními příslušníky, zejména pokud je materiální podpora částečně poskytována formou věcných dávek nebo pokud je cílem výše uvedených úrovní, které jsou používány pro vlastní státní příslušníky, zajistit životní úroveň vyšší, než jak je v případě žadatelů stanoveno podle této směrnice.“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">13</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 20 směrnice 2013/33, nadepsaný „Omezení nebo odnětí výhod materiálních podmínek přijetí“, zní:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-77" title="page-5">
      „1. Členské státy mohou omezit nebo ve výjimečných a řádně odůvodněných případech odejmout výhody materiálních podmínek přijetí, pokud žadatel:
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-78" title="page-6">
      […]
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-79" title="page-6">
      c) podal následnou žádost ve smyslu čl. 2 písm. q) směrnice [2013/32].
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-80" title="page-6">
      […]
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-81" title="page-6">
      5. Rozhodnutí o omezení nebo odnětí výhod materiálních podmínek přijetí a o sankcích ve smyslu odstavců 1, 2, 3 a 4 tohoto článku se přijímají vždy v jednotlivém případě, objektivně a nestranně a musí obsahovat odůvodnění. Rozhodnutí musí vycházet z konkrétní situace dotyčné osoby, zejména pokud jde o osoby uvedené v článku 21, a zohledňovat zásadu proporcionality. Za všech okolností musí členské státy zajistit přístup ke zdravotní péči podle článku 19 a důstojné životní podmínky pro všechny žadatele.
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-82" title="page-6">
      6. Členské státy zajistí, aby výhody materiálních podmínek přijetí nebyly odejmuty ani omezeny před přijetím rozhodnutí podle odstavce 5.“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count"/>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Nařízení č. 604/2013</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">14</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Bod 11 odůvodnění nařízení č. 604/2013 uvádí:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-85" title="page-6">
      „Směrnice [2013/33] by se měla použít na postup k určení příslušného členského státu podle tohoto nařízení, s výhradou omezení týkajících se uplatňování uvedené směrnice.“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">15</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 2 tohoto nařízení, nadepsaný „Definice“, stanoví:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-87" title="page-6">
      „Pro účely tohoto nařízení se rozumí:
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-88" title="page-6">
      […]
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-89" title="page-6">
      c) ‚žadatelem‘ státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti, kteří učinili žádost o mezinárodní ochranu, o níž dosud nebylo pravomocně rozhodnuto;
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-90" title="page-6">
      d) ‚posouzením žádosti o mezinárodní ochranu‘ posouzení žádosti o mezinárodní ochranu, nebo rozhodnutí či soudní rozhodnutí o takové žádosti, provedené nebo vydané příslušnými orgány v souladu se směrnicí [2013/32] a se směrnicí [2011/95], s výjimkou řízení o určení členského státu příslušného podle tohoto nařízení;
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-91" title="page-6">
      […]“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">16</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 27 uvedeného nařízení, nadepsaný „Opravné prostředky“, v odstavcích 3 a 4 stanoví:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-93" title="page-7">
      „3. Pro účely odvolání proti rozhodnutí o přemístění nebo přezkumu tohoto rozhodnutí, členské státy ve svých vnitrostátních právních předpisech stanoví:
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-94" title="page-7">
      a) že na základě podání odvolání nebo žádosti o přezkum získává dotčená osoba právo zůstat v daném členském státě, dokud nebude rozhodnuto o odvolání nebo o přezkumu; nebo
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-95" title="page-7">
      b) automatický odklad přemístění na určitou a přiměřenou dobu, během níž soud po důkladném a pečlivém posouzení rozhodne, zda má být s odvoláním nebo přezkumem spojen i nadále odkladný účinek; nebo
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-96" title="page-7">
      c) že dotčená osoba může v přiměřené lhůtě požádat soud o odložení výkonu rozhodnutí o přemístění, dokud nebude rozhodnuto o jejím odvolání nebo o přezkumu. Členské státy zajistí, aby účinný opravný prostředek v podobě odkladu přemístění byl v platnosti až do přijetí rozhodnutí o první žádosti o odklad. Jakékoli rozhodnutí o odložení výkonu rozhodnutí o přemístění musí být přijato v přiměřené lhůtě, která zároveň umožní důkladné a pečlivé posouzení žádosti. Rozhodnutí neodložit výkon rozhodnutí o přemístění musí obsahovat důvody, na nichž je založeno.
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-97" title="page-7">
      4. Členské státy mohou stanovit, že příslušné orgány mohou z úřední moci rozhodnout o odložení výkonu rozhodnutí o přemístění do doby, než bude rozhodnuto o odvolání nebo o přezkumu.“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">17</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 29 téhož nařízení, nadepsaný „Další podmínky a lhůty“, v odstavci 2 stanoví:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-99" title="page-7">
      „Pokud k přemístění nedojde během šestiměsíční lhůty, příslušnému členskému [státu] zanikne jeho povinnost převzít nebo přijmout dotyčnou osobu zpět a příslušným státem se stává dožadující členský stát. […]“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count"/>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Německé právo</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count"/>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Zákon o azylu</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">18</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Ustanovení § 29 odst. 1 bod 1 písm. a) Asylgesetz (zákon o azylu) ze dne 26. června 1992 (BGBl. 1992 I, s. 1126) ve znění ze dne 2. září 2008 (BGBl. 2008 I, s. 1798), nadepsané „Nepřípustné žádosti“, stanoví:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-103" title="page-7">
      „Žádost o azyl je nepřípustná, pokud
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-104" title="page-7">
      1. je jiný členský stát
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-105" title="page-7">
      a) podle nařízení č. 604/2013 […]
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-106" title="page-7">
      […]
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-107" title="page-7">
      příslušný k provedení azylového řízení […]“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">19</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Ustanovení § 34a zákona o azylu v odstavci 1 stanoví:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-109" title="page-8">
      „Má-li být cizinec vyhoštěn […] do státu příslušného k provedení azylového řízení […], nařídí Spolkový úřad pro migraci a uprchlíky vyhoštění do tohoto státu, jakmile je jisté, že toto vyhoštění lze provést. To platí rovněž tehdy, pokud cizinec podal žádost o azyl v jiném členském státě, který je příslušný pro provedení azylového řízení podle ustanovení práva […] [U]nie nebo mezinárodní smlouvy, nebo pokud cizinec tuto žádost vzal před přijetím rozhodnutí Spolkového úřadu pro migraci a uprchlíky zpět. […]
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-110" title="page-8">
      […]“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count"/>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Zákon o dávkách pro žadatele o azyl</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">20</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Podle § 1 odst. 1 Asylbewerberleistungsgesetz (zákon o dávkách pro žadatele o azyl) ze dne 30. června 1993 (BGBl, 1993 I, s. 1074) ve znění ze dne 5. srpna 1997 (BGBl, 1997 I, s. 2022):</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-113" title="page-8">
      „Nárok na dávky stanovené tímto zákonem mají cizinci, kteří skutečně pobývají na spolkovém území a
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-114" title="page-8">
      […]
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-115" title="page-8">
      5. byla jim uložena vykonatelná povinnost opustit území, i když upozornění na hrozící vyhoštění ještě nebo již není vykonatelné […]“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">21</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Ustanovení § 1a odst. 1 a 7 tohoto zákona zní:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-117" title="page-8">
      „1. Osoby, které mají nárok na dávky poskytované podle § 1 odst. 1 bodu 5 a kterým bylo stanoveno datum k opuštění území a mají možnost území opustit, nemají ode dne následujícího po datu stanoveném k opuštění území nárok na dávky poskytované podle § 2, 3 a 6, ledaže nemohly opustit území z důvodů, které jim nelze přičítat. Do okamžiku, kdy opustí území nebo jsou vyhoštěny, jim jsou poskytovány pouze dávky k pokrytí potřeb týkajících se stravy a ubytování, včetně vytápění, jakož i výrobků osobní péče a zdravotnických potřeb. Pouze za zvláštních okolností jim mohou být poskytovány i další dávky ve smyslu § 3 odst. 1 první věty. Tyto dávky jsou poskytovány ve formě věcných plnění.
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-118" title="page-8">
      […]
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-119" title="page-8">
      7. Osobám, které mají nárok na dávky poskytované podle § 1 odst. 1 bodu 1 nebo 5, jejichž žádost o azyl Spolkový úřad pro migraci a uprchlíky odmítl podle § 29 odst. 1 zákona o azylu ve spojení s § 31 odst. 6 jako nepřípustnou a nařídil jejich vyhoštění podle § 34a odst. 1 první věty druhé hypotézy tohoto zákona o azylu, jsou poskytovány pouze dávky podle odstavce 1, i když rozhodnutí není dosud pravomocné. První věta neplatí, pokud soud nařídil odkladný účinek žaloby podané proti rozhodnutí o vyhoštění.“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">22</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Ustanovení § 3 uvedeného zákona v odstavci 1 stanoví:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-121" title="page-9">
      „1. Osobám oprávněným podle § 1 jsou poskytovány dávky k pokrytí potřeb týkajících se stravy, ubytování, vytápění, ošacení, zdravotnických potřeb, jakož i běžného vybavení a spotřebního zboží do domácnosti (nezbytné potřeby). Navíc jim jsou poskytovány dávky k pokrytí osobních potřeb každodenního života (nezbytné osobní potřeby).
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-122" title="page-9">
      […]“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">23</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Ustanovení § 6 odst. 1 téhož zákona stanoví:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-124" title="page-9">
      „Další dávky mohou být poskytovány zejména tehdy, pokud jsou v konkrétním případě nezbytné k zajištění živobytí nebo zdraví, nutné k pokrytí zvláštních potřeb dětí nebo potřebné ke splnění povinnosti součinnosti podle správního práva. […]“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count"/>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Spor v původním řízení a předběžné otázky</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">24</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">FB, afghánský státní příslušník, poprvé přicestoval do Německa dne 25. srpna 2021 a podal tam žádost o mezinárodní ochranu, která byla zaregistrována dne 6. září 2021.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">25</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Po nahlédnutí do databáze Eurodac, z níž vyplynulo, že zúčastněný již podal dne 6. srpna 2021 žádost o mezinárodní ochranu v Rumunsku, kterou následně implicitně vzal zpět, Bundesamt für Migration und Flüchtlinge (Spolkový úřad pro migraci a uprchlíky, Německo) (dále jen „spolkový úřad“) požádal rumunské orgány o jeho převzetí a jeho žádosti bylo vyhověno.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">26</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Rozhodnutím ze dne 25. října 2021 stanovil spolkový úřad datum 22. dubna 2022 jako konec lhůty pro přemístění FB do Rumunska a jeho žádost o mezinárodní ochranu odmítl jako nepřípustnou. Rovněž nařídil jeho vyhoštění do Rumunska. Řízení o návrhu na předběžné opatření proti vyhoštění a následující řízení o žalobě nebyla úspěšná. K přemístění FB do Rumunska však nemohlo dojít zejména z důvodu rozhodnutí rumunských orgánů, že od 1. března 2022 nebudou s ohledem na válku na Ukrajině taková přemístění nadále akceptovat.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">27</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Od začátku září 2021 byl FB ubytován ve středisku prvotního přijetí v okresu Schweinfurt, kde mu byly na základě § 3 a 3a zákona o dávkách pro žadatele o azyl poskytovány strava, ubytování a vytápění, údržba ubytovací jednotky, dodávky energie pro domácnost, ošacení, výrobky osobní péče a hygienické potřeby, jakož i přístup k wifi. Kromě toho od téhož data pobíral FB od okresu Schweinfurt peněžité dávky určené k pokrytí nezbytných osobních potřeb.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">28</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V období od 1. ledna 2022 do 23. února 2022, kdy se FB přestěhoval do jiného okresu (dále jen „období sporné ve věci v původním řízení“), však okres Schweinfurt na základě § 1a odst. 7 zákona o dávkách pro žadatele o azyl ve spojení s § 1a odst. 1 tohoto zákona rozhodl o zastavení poskytování dávek určených k pokrytí nezbytných potřeb týkajících se ošacení, běžného vybavení a spotřebního zboží do domácnosti, jakož i peněžitých dávek určených k pokrytí nezbytných osobních potřeb. Okres Schweinfurt FB poskytoval pouze některá věcná plnění, a sice stravu, ubytování a vytápění, výrobky osobní péče a zdravotnické potřeby, jakož i lékařskou pomoc v případě nemoci, přičemž podle uvedeného okresu neexistuje žádná skutečnost, která by odůvodňovala poskytování podmínek přijetí nad rámec těchto dávek.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">29</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Rozsudkem ze dne 20. ledna 2023 Sozialgericht Würzburg (Sociální soud ve Würzburgu, Německo) zamítl žalobu FB proti rozhodnutí okresu Schweinfurt uvedenému v předchozím bodě tohoto rozsudku. Rozsudkem ze dne 31. května 2023 však Bayerisches Landessozialgericht (Bavorský zemský sociální soud, Německo) této žalobě vyhověl z důvodu, že omezení stanovené v § 1a odst. 7 zákona o dávkách pro žadatele o azyl předpokládá porušení určité povinnosti, k čemuž v projednávané věci nedošlo.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">30</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Landkreis Schweinfurt (okres Schweinfurt) podal proti tomuto rozsudku opravný prostředek „Revision“ k Bundessozialgericht (Spolkový sociální soud, Německo), který je předkládajícím soudem.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">31</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Tento soud si klade otázku, zda jsou s unijním právem slučitelná ustanovení zákona o dávkách pro žadatele o azyl, zejména § 1a odst. 7 ve spojení s § 1a odst. 1, podle nichž má žadatel o azyl, kterému byla uložena vykonatelná povinnost opustit území, během období sporného ve věci v původním řízení nárok pouze na výhody materiálních podmínek přijetí omezené na potřeby týkající se stravy a bydlení, včetně vytápění, jakož i výrobků osobní péče a zdravotnických potřeb.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">32</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Předkládající soud v tomto ohledu v prvé řadě upřesňuje, že § 3 zákona o dávkách pro žadatele o azyl rozlišuje mezi materiálními podmínkami přijetí odpovídajícími nezbytným potřebám týkajícím se stravy, bydlení, vytápění, ošacení, zdravotnických potřeb, jakož i běžného vybavení a spotřebního zboží do domácnosti na jedné straně a nezbytnými osobní potřebami týkajícími se výdajů na dopravu, komunikaci, volný čas, zábavu, kulturu, ubytovací a restaurační služby a jiné zboží a služby na straně druhé. Ve druhém z uvedených případů se vyplácí paušální částka, jejíž výše se vypočte s ohledem na odpovídající paušální sociální dávky pro vlastní státní příslušníky žijící v tuzemsku, kteří nemají příjem ani majetek. Dále uvádí, že § 6 tohoto zákona stanoví v některých zvláštních případech poskytnutí dalších materiálních podmínek přijetí.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">33</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Ve druhé řadě předkládající soud uvádí, že v projednávané věci byla FB v souladu s § 1a odst. 7 zákona o dávkách pro žadatele o azyl ve spojení s § 1a odst. 1 během období sporného ve věci v původním řízení odňata část výhod materiálních podmínek přijetí pokrývajících nezbytné potřeby týkající se ošacení a běžného vybavení a spotřebního zboží do domácnosti, jakož i veškeré peněžité dávky pokrývající nezbytné osobní potřeby. V tomto období totiž běžela lhůta pro přemístění stanovená nařízením č. 604/2013, takže podmínky pro použití těchto ustanovení byly splněny.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">34</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Ve třetí řadě tento soud připomíná, že podle čl. 17 odst. 2 směrnice 2013/33 musí materiální podmínky přijetí umožňovat odpovídající životní úroveň žadatelů o mezinárodní ochranu, která jim zaručí živobytí a ochranu tělesného a duševního zdraví. Kromě toho musí členské státy v souladu s čl. 2 písm. g) této směrnice v tomto ohledu zajistit ubytování, stravu a ošacení, poskytované ve formě věcného plnění, peněžitých dávek nebo poukázek, jakož i kombinace uvedených tří forem a dále denní příspěvky.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">35</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Předkládající soud v této souvislosti uvádí, že podle judikatury Soudního dvora musí být výše poskytnuté finanční podpory dostatečná, aby umožňovala odpovídající životní úroveň pro zajištění zdraví a živobytí žadatelů o mezinárodní ochranu (rozsudek ze dne 27. února 2014, Saciri a další, C‑79/13, EU:C:2014:103, bod 37), a jak vyplývá z bodu 35 odůvodnění směrnice 2013/33, musí být plně zaručeno respektování lidské důstojnosti. Dále zdůrazňuje, že z této judikatury vyplývá, že v kontextu článku 20 této směrnice respektování lidské důstojnosti vyžaduje, aby se dotyčná osoba neocitla v situaci krajní materiální nouze, v níž by nemohla uspokojovat své nejzákladnější potřeby, jako je zejména potřeba se ubytovat, najíst, obléct a umýt, a kterou by bylo poškozováno také její tělesné či duševní zdraví nebo v důsledku které by se ocitla v zanedbaném stavu, jenž je v rozporu s lidskou důstojností, a že každopádně musí být i v případě sankce vždy zajištěny materiální podmínky přijetí týkající se ubytování, stravy a ošacení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. listopadu 2019, Haqbin, C‑233/18, EU:C:2019:956, body 46 a 56).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">36</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Předkládající soud však poznamenává, že Soudní dvůr dosud neobjasnil otázku, zda odpovídající životní úroveň ve smyslu čl. 17 odst. 2 a 5 uvedené směrnice zajišťuje uspokojování potřeb přesahujících minimální úroveň podle jejího článku 20. V případě kladné odpovědi na tuto otázku je rovněž třeba posoudit, zda je vnitrostátní právní úprava, která stanoví zajištění ubytování, stravy, výrobků osobní péče a zdravotnických potřeb, ošetření v případě nemoci a podle okolností konkrétního případu ošacení a běžného vybavení a spotřebního zboží do domácnosti, v souladu s minimální úrovní požadovanou čl. 17 odst. 2 a 5 téže směrnice.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">37</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Tento soud má mimo jiné za to, že spor v původním řízení nastoluje rovněž otázku, zda čl. 17 odst. 5 druhá věta směrnice 2013/33 v případě druhé hypotézy, kterou upravuje, umožňuje s ohledem na úroveň materiálních podmínek přijetí, která je v porovnání s vlastními státními příslušníky nižší, dále rozlišovat dávky poskytované žadatelům o mezinárodní ochranu v závislosti na pravděpodobně krátké délce jejich pobytu, resp. jejich postavení osoby s vykonatelnou povinností opustit území. Podle uvedeného soudu by členský stát mohl těmto žadatelům během lhůty pro přemístění stanovené nařízením č. 604/2013 poskytovat pouze úroveň dávek, která je popsána v první předběžné otázce, a to po dobu nejvýše šesti měsíců, kdežto ostatním žadatelům by byly poskytovány výhodnější dávky, byť nižší v porovnání s vlastními státními příslušníky.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">38</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Ve čtvrté řadě s odkazem na bod 57 rozsudku ze dne 27. září 2012, Cimade a GISTI (C‑179/11, EU:C:2012:594), má předkládající soud za to, že v případě, že by vnitrostátní úroveň dotčených materiálních podmínek přijetí byla nižší než úroveň, která musí být zaručena na základě čl. 17 odst. 2 a 5 směrnice 2013/33, lze omezení práva na uvedené podmínky, které je stanoveno dotčenou vnitrostátní právní úpravou, odůvodnit pouze tehdy, jsou-li splněny podmínky stanovené v čl. 20 odst. 1 písm. c) této směrnice. Toto ustanovení přitom vyžaduje existenci „následné žádosti“ ve smyslu čl. 2 písm. q) směrnice 2013/32.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">39</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Tento soud v tomto ohledu uvádí, že žádné z těchto ustanovení neupřesňuje, zda se pojem „následná žádost“ vztahuje výlučně na případ, kdy jsou dvě žádosti o mezinárodní ochranu podány a posuzovány v témže členském státě, nebo zda zahrnuje rovněž situaci týkající se více členských států, kdy dřívější řízení o mezinárodní ochraně bylo vedeno jiným členským státem než tím, v němž byla podána následná žádost. Navíc nebyla vyjasněna ani otázka, zda v řízení podle nařízení č. 604/2013 platí stejné podmínky.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">40</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Pro případ, že by bylo třeba připustit existenci následné žádosti i v případě, kdy bylo dřívější řízení o mezinárodní ochraně vedeno jiným prvním členským státem než tím, v němž byla tato žádost podána, předkládající soud poznamenává, že dosud nebylo vyjasněno, zda je existence „následné žádosti“ vyloučena v případech, kdy žadatel dříve podal žádost o mezinárodní ochranu v tomto prvním členském státě a řízení bylo uvedeným prvním členským státem zastaveno, protože tento žadatel v řízení v tomto členském státě nepokračoval, nebo vzal žádost konkludentně či výslovně zpět. Podle tohoto soudu vyvstává rovněž otázka, k jakému okamžiku je třeba takovou žádost posuzovat, a zejména zda lze žádost podanou ve druhém členském státě, v projednávané věci v Německu, před formálním skončením řízení podle článku 27 nebo 28 směrnice 2013/32, v projednávané věci v Rumunsku, považovat za „následnou žádost“ ve smyslu čl. 20 odst. 1 písm. c) směrnice 2013/33.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">41</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Pro případ, že se na spor v původním řízení uplatní čl. 20 odst. 1 písm. c) této směrnice, má předkládající soud za to, že omezení výhod materiálních podmínek přijetí, jako je omezení uložené FB během období sporného ve věci v původním řízení, splňuje požadavky stanovené v čl. 20 odst. 5 a 6 uvedené směrnice. V tomto ohledu tvrdí, že při posuzování rozsahu takového omezení po podání následné žádosti je nezbytné přihlédnout k tomu, že je dotčená osoba schopna dobrovolným opuštěním území, které od ní lze podle společného evropského azylového systému rozumně požadovat, podstatně zkrátit dobu trvání tohoto omezení.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">42</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Za těchto podmínek se Bundessozialgericht (Spolkový sociální soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-145" title="page-13">
      „1) Je právní úprava členského státu, podle které mají žadatelé o mezinárodní ochranu, v závislosti na svém postavení osoby, jíž byla uložena vykonatelná povinnost opustit území, během lhůty pro přemístění podle nařízení č. 604/2013 nárok výlučně na ubytování, stravu, výrobky osobní péče a zdravotnické potřeby a ošetření v případě nemoci a podle okolností konkrétního případu na ošacení a běžné vybavení a spotřební zboží do domácnosti, v souladu s minimální úrovní uvedenou v čl. 17 odst. 2 a 5 směrnice 2013/33?
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-146" title="page-13">
      V případě záporné odpovědi na první otázku:
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-147" title="page-13">
      2)a) Musí být čl. 20 odst. 1 […] písm. c) směrnice 2013/33 ve spojení s čl. 2 písm. q) směrnice [2013/32] vykládán v tom smyslu, že následná žádost se vztahuje i na situace, ve kterých žadatel již dříve podal žádost o mezinárodní ochranu v jiném členském státě a [spolkový úřad] na tomto základě žádost jako nepřípustnou podle nařízení č. 604/2013 odmítl a nařídil vyhoštění?
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-148" title="page-13">
      b) Závisí odpověď na otázku, zda se v této situaci jedná o ‚následnou žádost‘ ve smyslu čl. 2 písm. q) směrnice 2013/32, na okamžiku zpětvzetí žádosti, nebo okamžiku rozhodnutí jiného členského státu podle článku 27 nebo 28 této směrnice?
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-149" title="page-13">
      c) Musí být čl. 20 odst. 1 […] písm. c) směrnice 2013/33 ve spojení s čl. 20 odst. 5 a 6, jakož i [Listinou] vykládán v tom smyslu, že je přípustné omezit výhody podmínek přijetí na podmínky sloužící k pokrytí potřeb týkajících se stravy a ubytování včetně vytápění, jakož i výrobků osobní péče a zdravotnických potřeb, ošetření v případě nemoci a v závislosti na konkrétním případě ošacení a běžného vybavení a spotřebního zboží do domácnosti?“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count"/>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">K předběžným otázkám</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count"/>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">K přípustnosti</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">43</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Předně je třeba uvést, že otázky položené předkládajícím soudem vycházejí z předpokladu, že směrnice 2013/33 byla na situaci FB během období sporného ve věci v původním řízení použitelná, ačkoli rozhodnutí spolkového úřadu, kterým byla jeho žádost o mezinárodní ochranu odmítnuta jako nepřípustná a jímž byl stanoven konec lhůty pro jeho přemístění do Rumunska na 22. dubna 2022, nabylo právní moci.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">44</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Ač německá vláda výslovně nezpochybnila přípustnost těchto otázek, na jednání zpochybnila opodstatněnost tohoto předpokladu, když v podstatě tvrdila, že v souladu s čl. 3 odst. 1 směrnice 2013/33 se tato směrnice vztahuje pouze na žadatele o mezinárodní ochranu, kteří jsou „oprávněni zůstat na území členského státu jakožto žadatelé“ ve smyslu tohoto ustanovení. Podle této vlády tomu tak ovšem nebylo v případě FB během období sporného ve věci v původním řízení, jelikož podle čl. 27 odst. 3 písm. a) nařízení č. 604/2013 získává dotčená osoba na základě podání odvolání proti rozhodnutí o přemístění nebo žádosti o přezkum tohoto rozhodnutí toliko právo zůstat v daném členském státě, dokud nebude rozhodnuto o odvolání nebo o přezkumu.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">45</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Je však nutno konstatovat, že tato argumentace německé vlády spočívá na nesprávném výkladu čl. 27 odst. 3 písm. a) nařízení č. 604/2013.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">46</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V tomto ohledu totiž stačí uvést, že toto ustanovení uvádí pouze jednu z možností, které mají členské státy k dispozici, aby dotčeným osobám poskytly opravný prostředek, který může vést k odkladu výkonu rozhodnutí o přemístění, přičemž ostatní možnosti jsou stanoveny v čl. 27 odst. 3 písm. b), čl. 27 odst. 3 písm. c) a čl. 27 odst. 4 tohoto nařízení. Cílem tohoto článku 27 je totiž zaručit těmto osobám účinnou soudní ochranu proti takovým rozhodnutím, takže pokud byl výkon rozhodnutí o přemístění na základě jednoho z těchto ustanovení odložen, začíná lhůta pro přemístění běžet až od okamžiku, kdy sporné rozhodnutí o přemístění nabude právní moci [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 30. března 2023, Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid (Pozastavení lhůty pro přemístění v odvolacím řízení), C‑556/21, EU:C:2023:272, body 19 až 24 a citovaná judikatura].</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">47</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Na rozdíl od toho, co podle všeho zastává německá vláda, tedy čl. 27 odst. 3 písm. a) uvedeného nařízení, jehož cílem je toliko umožnit dotčené osobě zůstat na území členského státu, který vůči ní přijal rozhodnutí o přemístění, dokud nebude rozhodnuto o odvolání nebo o přezkumu, neznamená, že v případě zamítnutí tohoto odvolání nebo žádosti o přezkum tato osoba automaticky přestává být oprávněna setrvat na území tohoto členského státu jakožto „žadatel“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 2013/33.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">48</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Jak totiž Soudní dvůr opakovaně uvedl, tato směrnice upravuje podmínky přijetí žadatelů o mezinárodní ochranu, včetně těch žadatelů, vůči nimž bylo vydáno rozhodnutí o přemístění, které je vykonatelné. Z bodu 11 odůvodnění nařízení č. 604/2013 v tomto ohledu vyplývá, že se směrnice 2013/33 použije na postup k určení členského státu příslušného k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu upravený tímto nařízením. Z toho vyplývá, že povinnost členského státu, který přijal rozhodnutí o přemístění žadatele, poskytnout mu materiální podmínky přijetí zaniká pouze skutečným přemístěním tohoto žadatele do dožádaného členského státu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. ledna 2021, The International Protection Appeals Tribunal a další, C‑322/19 a C‑385/19, EU:C:2021:11, body 66 až 68, jakož i citovaná judikatura, a usnesení ze dne 26. března 2021, Fedasil, C‑134/21, EU:C:2021:257, bod 41, jakož i citovaná judikatura).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">49</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Předkládající soud měl tudíž správně za to, že směrnice 2013/33 je na situaci FB v období sporném ve věci v původním řízení použitelná, takže otázky, které tento soud Soudnímu dvoru položil, jsou přípustné.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count"/>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">K první otázce</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">50</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Úvodem je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury platí, že v rámci postupu spolupráce mezi vnitrostátními soudy a Soudním dvorem zavedeného článkem 267 SFEU přísluší Soudnímu dvoru poskytnout vnitrostátnímu soudu užitečnou odpověď, která mu umožní rozhodnout spor, jenž mu byl předložen. Z pohledu této logiky je na Soudním dvoru, aby případně přeformuloval otázky, které jsou mu položeny. V tomto ohledu přísluší Soudnímu dvoru, aby ze všech poznatků předložených vnitrostátním soudem, zejména z odůvodnění předkládacího rozhodnutí, vytěžil ty prvky unijního práva, které je s přihlédnutím k předmětu sporu třeba vyložit (rozsudek ze dne 4. října 2024, Bouskoura, C‑387/24 PPU, EU:C:2024:868, bod 36 a citovaná judikatura).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">51</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Ze žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce v tomto ohledu vyplývá, že podstatou první otázky předkládajícího soudu je výklad čl. 17 odst. 2 a 5 a čl. 20 odst. 1 písm. c) směrnice 2013/33 s ohledem na vnitrostátní právní úpravu, která stanoví, že pokud byla žádost o mezinárodní ochranu odmítnuta jako nepřípustná z důvodu přemístění žadatele do členského státu příslušného k posouzení této žádosti, jsou materiální podmínky přijetí poskytované tomuto žadateli omezeny tak, že s výjimkou zvláštních případů již nezahrnují věcná plnění pokrývající ošacení, běžné vybavení a spotřební zboží do domácnosti, ani jakékoli peněžité dávky určené k pokrytí nezbytných osobních potřeb.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">52</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Pokud jde o čl. 17 odst. 5 uvedené směrnice, je třeba uvést, jak jasně vyplývá z jeho znění, že cílem tohoto ustanovení je pouze stanovit kritéria pro určení hodnoty peněžitých dávek nebo poukázek poskytovaných žadatelům o mezinárodní ochranu. Zatímco první věta tohoto odstavce stanoví, že se hodnota těchto peněžitých dávek nebo poukázek „určí […] na základě úrovně nebo úrovní stanovených podle práva nebo praxe daného členského státu, tak aby žadatelé mohli mít stejnou životní úroveň jako státní příslušníci tohoto státu“, druhá věta uvedeného odstavce upřesňuje, že toto zacházení může být méně příznivé, „pokud je cílem výše uvedených úrovní, které jsou používány pro […] státní příslušníky [uvedeného státu], zajistit životní úroveň vyšší, než jak je v případě žadatelů stanoveno podle této směrnice“. Kromě toho mezi okolnostmi, které mohou odůvodnit méně příznivé zacházení, než je zacházení se státními příslušníky dotyčného členského státu, toto ustanovení uvádí případ, kdy je „materiální podpora částečně poskytována formou věcných dávek“. Z toho vyplývá, že čl. 17 odst. 5 téže směrnice neupravuje otázku, zda lze žadateli o mezinárodní ochranu na základě vykonatelného rozhodnutí o přemístění odejmout některá věcná plnění, jakož i veškeré peněžité dávky, které by mu byly v případě neexistence tohoto rozhodnutí běžně vypláceny.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">53</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Naproti tomu, jak vyplývá z definic uvedených v čl. 2 písm. f) a g) směrnice 2013/33, výraz „materiální podmínky přijetí“ uvedený v čl. 2 písm. g) této směrnice označuje veškerá opatření, která členské státy v souladu s uvedenou směrnicí přijímají ve prospěch žadatelů o mezinárodní ochranu a mezi která patří ubytování, strava a ošacení, poskytované ve formě věcného plnění, peněžitých dávek nebo poukázek, jakož i kombinace uvedených tří forem, a dále denní příspěvky (rozsudek ze dne 12. listopadu 2019, Haqbin, C‑233/18, EU:C:2019:956, bod 32).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">54</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 17 odst. 2 téže směrnice 2013/33 v prvním pododstavci dále stanoví, že členské státy zajistí, aby materiální podmínky přijetí umožňovaly odpovídající životní úroveň žadatelů, která jim zaručí živobytí a ochranu tělesného a duševního zdraví.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">55</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Je tedy třeba mít za to, že podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 17 odst. 2 směrnice 2013/33 ve spojení s čl. 2 písm. g) této směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která stanoví, že pokud byla žádost o mezinárodní ochranu odmítnuta jako nepřípustná z důvodu, že k posouzení této žádosti ve smyslu nařízení č. 604/2013 je příslušný jiný členský stát a rozhodnutí o přemístění do tohoto jiného členského státu je vykonatelné, jsou materiální podmínky přijetí poskytované tomuto žadateli omezeny tak, že s výjimkou zvláštních případů již nezahrnují zejména věcná plnění pokrývající ošacení, běžné vybavení a spotřební zboží do domácnosti, ani peněžité dávky určené k pokrytí nezbytných osobních potřeb.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">56</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Podle ustálené judikatury je pro výklad ustanovení unijního práva třeba vzít v úvahu nejen jeho znění, ale i jeho kontext a cíle sledované právní úpravou, jejíž je součástí (rozsudky ze dne 17. listopadu 1983, Merck, 292/82, EU:C:1983:335, bod 12, jakož i ze dne 12. února 2026, Stichting Koskea, C‑490/24, EU:C:2026:89, bod 23).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">57</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V prvé řadě ze znění čl. 2 písm. g) směrnice 2013/33 vyplývá, že opatření týkající se materiálních podmínek přijetí, která členské státy v souladu s touto směrnicí přijímají ve prospěch žadatelů o mezinárodní ochranu, musí nutně zahrnovat opatření týkající se ubytování, stravy a ošacení, poskytované ve formě věcného plnění, peněžitých dávek nebo poukázek, jakož i kombinace uvedených tří forem, a dále vyplácení denních příspěvků.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">58</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Ze znění čl. 17 odst. 2 této směrnice přitom vyplývá, že „[č]lenské státy zajistí, aby materiální podmínky přijetí umožňovaly odpovídající životní úroveň žadatelů, která jim zaručí živobytí a ochranu jejich tělesného a duševního zdraví“.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">59</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Z toho vyplývá, že čl. 17 odst. 2 směrnice 2013/33, jenž stanoví požadavek na zajištění „odpovídající“ životní úrovně žadatelů o mezinárodní ochranu, který souvisí s opatřeními týkajícími se „materiálních podmínek přijetí“ ve smyslu čl. 2 písm. g) směrnice 2013/33, předpokládá, že tato opatření musí zahrnovat přinejmenším poskytování ubytování, stravy a ošacení, ať už ve formě věcného plnění, nebo odpovídajícím způsobem ve formě peněžních dávek nebo poukázek, a dále vyplácení denních příspěvků, aniž by bylo dotčeno použití čl. 17 odst. 3 a 4 této směrnice. Tento požadavek se totiž týká minimální úrovně, kterou musí tato opatření splňovat, aby bylo zaručeno živobytí žadatelů a ochrana jejich tělesného a duševního zdraví.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">60</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Ostatně je třeba uvést, že „odpovídající“ životní úrovně ve smyslu čl. 17 odst. 2 směrnice 2013/33 nelze dosáhnout bez některého z těchto opatření, a s ohledem na charakteristiky vnitrostátní právní úpravy, která je předmětem projednávané předběžné otázky, zejména bez opatření týkajících se ošacení a vyplácení denních příspěvků.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">61</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Ošacení totiž stejně jako ubytování, strava a výrobky osobní péče patří mezi nejzákladnější potřeby, a proto nesmí být žadateli o mezinárodní ochranu upřena možnost tuto potřebu uspokojit.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">62</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Pokud jde dále o vyplácení denních příspěvků, jak v podstatě zdůraznil generální advokát v bodě 67 svého stanoviska, takové příspěvky se jeví jako nezbytné k zajištění minimální míry soběstačnosti žadatele o mezinárodní ochranu, neboť mu zejména umožňují obstarat si kromě bydlení, stravy a ošacení také zboží každodenní potřeby a spotřební zboží do domácnosti nezbytné k uspokojení základních potřeb, jako jsou jízdenky pro veřejnou dopravu, komunikační prostředky nebo hygienické potřeby, a zaručují mu minimální standard zapojení do společenského a kulturního života v členském státě, v němž pobývá. Tyto příspěvky napomáhají k zajištění živobytí žadatele a ochrany jeho tělesného a duševního zdraví.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">63</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Z toho vyplývá, že skutečnost, že žadatelé o mezinárodní ochranu nemají k dispozici opatření k pokrytí potřeb týkajících se ošacení, ani jim nejsou vypláceny denní příspěvky, nemůže být v žádném případě slučitelná s požadavkem na „odpovídající“ životní úroveň ve smyslu čl. 17 odst. 2 této směrnice.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">64</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Absenci takových opatření proto nelze odůvodnit tím, že vůči dotyčnému žadateli o mezinárodní ochranu bylo vydáno rozhodnutí o přemístění, které je vykonatelné.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">65</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Tento výklad je podpořen kontextem čl. 2 písm. g) a čl. 17 odst. 2 směrnice 2013/33.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">66</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Zaprvé, jak vyplývá z bodu 48 tohoto rozsudku, jelikož se ustanovení směrnice 2013/33 použijí na žadatele o mezinárodní ochranu i v případě vykonatelného rozhodnutí o přemístění, povinnosti členského státu, na jehož území tito žadatelé pobývají, vyplývající z této směrnice, zanikají pouze skutečným přemístěním uvedených žadatelů do dožádaného členského státu.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">67</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Zadruhé článek 17 směrnice 2013/33, který stanoví obecná pravidla o materiálních podmínkách přijetí a zdravotní péči, neobsahuje žádné ustanovení, které by bylo možné vykládat v tom smyslu, že členským státům umožňuje, aby na základě pouhého přijetí vykonatelného rozhodnutí o přemístění vůči žadateli o mezinárodní ochranu činily rozdíly mezi ním a ostatními žadateli, pokud jde o existenci či úroveň opatření týkajících se materiálních podmínek přijetí uvedených v čl. 2 písm. g) této směrnice.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">68</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Podle čl. 17 odst. 3 a 4 uvedené směrnice jsou totiž členské státy toliko oprávněny vyhradit poskytování všech nebo některých materiálních podmínek přijetí a zdravotní péče těm žadatelům, kteří nemají dostatečné vlastní prostředky k dosažení odpovídající životní úrovně pro zajištění zdraví a živobytí, a mají-li žadatelé dostatečné prostředky, například pokud po přiměřenou dobu pracovali, mohou po nich požadovat částečnou nebo úplnou úhradu nákladů na materiální podmínky přijetí a zdravotní péči stanovené touto směrnicí.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">69</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Pokud jde o čl. 17 odst. 5 téže směrnice, na který předkládající soud v první otázce rovněž odkazuje, omezuje se, jak bylo uvedeno v bodě 52 tohoto rozsudku, na upřesnění podmínek, za nichž mohou členské státy stanovit méně příznivé zacházení s žadateli o mezinárodní ochranu ve srovnání s vlastními státními příslušníky, pokud jde o hodnotu peněžitých dávek nebo poukázek poskytovaných těmto žadatelům, aniž by tím byla dotčena povinnost těchto států zaručit těmto žadatelům odpovídající životní úroveň, a to i tehdy, pokud je materiální podpora dotyčnému žadateli částečně poskytována formou věcných dávek.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">70</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Zatřetí článek 20 směrnice 2013/33, nadepsaný „Omezení nebo odnětí výhod materiálních podmínek přijetí“, vyjmenovává okolnosti, za nichž mohou být tyto výhody omezeny nebo odňaty, takže mimo tyto okolnosti, aniž je dotčeno použití čl. 17 odst. 3 a 4 této směrnice členskými státy, jak je uvedeno v bodě 68 tohoto rozsudku, členské státy nemohou stanovit omezení nebo zrušení opatření týkajících se materiálních podmínek přijetí. Žádná z okolností uvedených v tomto článku se přitom netýká skutečnosti, že vůči žadateli o mezinárodní ochranu bylo vydáno rozhodnutí o přemístění, které je vykonatelné.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">71</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Takový výklad je podpořen cíli sledovanými směrnicí 2013/33. Jak totiž v podstatě zdůraznil generální advokát v bodě 44 svého stanoviska, z bodů 11 a 35 odůvodnění této směrnice vyplývá, že cílem přijetí norem pro přijímání žadatelů o mezinárodní ochranu je zajistit jim důstojnou úroveň života a srovnatelné životní podmínky ve všech členských státech, jakož i dodržování základních práv. Vnitrostátní právní úprava, která odnímá nárok na dávky týkající se zejména ošacení pouze z toho důvodu, že bylo vůči dotyčnému žadateli vydáno rozhodnutí o přemístění, které je vykonatelné, přitom nemůže být s těmito cíli slučitelná.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">72</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">S ohledem na výše uvedené je třeba na první otázku odpovědět tak, že čl. 17 odst. 2 směrnice 2013/33 ve spojení s čl. 2 písm. g) této směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která stanoví, že pokud byla žádost o mezinárodní ochranu odmítnuta jako nepřípustná z důvodu, že k posouzení této žádosti ve smyslu nařízení č. 604/2013 je příslušný jiný členský stát a rozhodnutí o přemístění do tohoto jiného členského státu je vykonatelné, jsou materiální podmínky přijetí poskytované tomuto žadateli omezeny tak, že s výjimkou zvláštních případů již nezahrnují zejména věcná plnění pokrývající ošacení, běžné vybavení a spotřební zboží do domácnosti, ani peněžité dávky určené k pokrytí nezbytných osobních potřeb.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count"/>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Ke druhé otázce písm. a)</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">73</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Podstatou druhé otázky písm. a) předkládajícího soudu je, zda čl. 20 odst. 1 písm. c) směrnice 2013/33 ve spojení s čl. 2 písm. q) směrnice 2013/32 musí být vykládán v tom smyslu, že pojem „následná žádost“ ve smyslu těchto ustanovení pokrývá i situaci, kdy členský stát odmítl žádost o mezinárodní ochranu jako nepřípustnou s odůvodněním, že žadatel již takovou žádost podal v jiném členském státě, který je příslušný k posouzení jeho žádosti ve smyslu nařízení č. 604/2013, a na tomto základě současně nařídil vyhoštění tohoto žadatele za účelem přemístění do tohoto jiného členského státu v souladu s tímto nařízením.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">74</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Podle čl. 20 odst. 1 písm. c) směrnice 2013/33 „[č]lenské státy mohou omezit nebo ve výjimečných a řádně odůvodněných případech odejmout výhody materiálních podmínek přijetí, pokud žadatel podal následnou žádost ve smyslu čl. 2 písm. q) směrnice [2013/32]“.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">75</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Podle tohoto čl. 2 písm. q) se „následnou žádostí“ rozumí další žádost o mezinárodní ochranu, která byla učiněna po přijetí pravomocného rozhodnutí o předchozí žádosti, včetně případů, kdy žadatel vzal žádost výslovně zpět, a případů, kdy rozhodující orgán po konkludentním zpětvzetí odmítl žádost podle čl. 28 odst. 1 směrnice 2013/32.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">76</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Je třeba rovněž upřesnit, že podle čl. 33 odst. 2 písm. d) této směrnice mohou členské státy považovat žádost o mezinárodní ochranu za nepřípustnou, pokud je žádost „následnou žádostí“, v níž se neobjevily nebo nebyly žadatelem předloženy žádné nové skutečnosti či zjištění týkající se posouzení, zda lze žadatele uznat za osobu požívající mezinárodní ochrany podle směrnice 2011/95.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">77</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Pro účely rozhodnutí o přípustnosti takové „následné žádosti“ stanoví článek 40 směrnice 2013/32 zvláštní postup, v jehož rámci musí dotyčný členský stát určit, zda nové skutečnosti či zjištění, které se objevily nebo byly žadatelem předloženy, odůvodňují další posuzování žádosti v souladu s příslušnými obecnými pravidly stanovenými v tomto ohledu v kapitole II této směrnice, nebo zda je třeba tuto žádost odmítnout jako nepřípustnou.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">78</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Pokud jde o rozsah tohoto pojmu „následná žádost“, Soudní dvůr v bodě 62 rozsudku ze dne 19. prosince 2024, Khan Yunis a Baabda (C‑123/23 a C‑202/23, EU:C:2024:1042) rozhodl, že čl. 33 odst. 2 písm. d) směrnice 2013/32 ve spojení s čl. 2 písm. q) této směrnice nebrání právní úpravě členského státu, která stanoví možnost odmítnout jako nepřípustnou žádost o mezinárodní ochranu, kterou v tomto členském státě podal státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti, jehož předchozí žádost o mezinárodní ochranu podaná v jiném členském státě, který je vázán směrnicí 2011/95, byla zamítnuta pravomocným rozhodnutím posledně uvedeného státu. Dále měl Soudní dvůr v bodě 80 tohoto rozsudku za to, že tatáž ustanovení brání vnitrostátní právní úpravě, která stanoví odmítnutí takové žádosti jako nepřípustné, pokud byla podána ještě před tím, než jiný členský stát rozhodl o zastavení posuzování předchozí žádosti z důvodu jejího konkludentního zpětvzetí.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">79</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Pokud se však Soudní dvůr v uvedeném rozsudku vyjádřil k možnosti členského státu kvalifikovat žádosti o mezinárodní ochranu jako „následn[é] žádost[i]“ z důvodu existence předchozích žádostí podaných v jiných členských státech, které byly těmito státy zamítnuty, učinil tak s ohledem na situaci, kdy dotyčný první členský stát byl nebo se stal příslušným k posouzení těchto žádostí z důvodu nemožnosti přemístění dotyčných osob do těchto jiných členských států (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 19. prosince 2024, Khan Yunis a Baabda, C‑123/23 a C‑202/23, EU:C:2024:1042, body 25 až 29 a 31 až 34).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">80</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V takové situaci je tedy podle čl. 29 odst. 2 nařízení č. 604/2013 příslušný k posouzení „následné žádosti“ ve smyslu čl. 2 písm. q) směrnice 2013/32 členský stát, v němž byla tato následná žádost podána.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">81</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Druhá otázka písm. a) se však netýká případu, kdy členský stát zjistí, že žadatel o mezinárodní ochranu již dříve podal žádost v jiném členském státě, a následně jeho další žádost po jejím posouzení odmítne jako nepřípustnou z důvodu uvedeného v čl. 33 odst. 2 písm. d) směrnice 2013/32, podle něhož tato žádost představuje „následnou žádost“ ve smyslu čl. 2 písm. q) této směrnice.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">82</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Tato otázka se totiž týká situace, kdy dotyčný členský stát odmítne další žádost o mezinárodní ochranu jako nepřípustnou na základě nařízení č. 604/2013 s odůvodněním, že je k posouzení této žádosti v souladu s kritérii stanovenými v kapitole III tohoto nařízení příslušný jiný členský stát, u něhož byla podána předchozí žádost, a současně nařídí vyhoštění tohoto žadatele za účelem přemístění do tohoto jiného členského státu.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">83</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Tato situace přitom není srovnatelná se situací uvedenou v rozsudku ze dne 19. prosince 2024, Khan Yunis a Baabda (C‑123/23 a C‑202/23, EU:C:2024:1042). V takové situaci totiž dotyčný členský stát není, nebo alespoň dosud není příslušný k posouzení této další žádosti o mezinárodní ochranu.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">84</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V uvedené situaci tedy členský stát nemůže již z povahy věci kvalifikovat žádost o mezinárodní ochranu, která mu byla předložena, jako „následnou žádost“ ve smyslu čl. 2 písm. q) směrnice 2013/32 ani použít postupy stanovené touto směrnicí pro posouzení takové „následné žádosti“.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">85</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">To potvrzuje čl. 33 odst. 1 směrnice 2013/32, který upřesňuje, že důvody nepřípustnosti uvedené v čl. 33 odst. 2 písm. a) až e) této směrnice umožňují členským státům prohlásit žádosti o mezinárodní ochranu za nepřípustné v určitých případech, které doplňují případy, „kdy se žádost neposuzuje podle nařízení [č. 604/2013]“.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">86</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Stejně tak, jak již Soudní dvůr uvedl, z bodu 53 odůvodnění směrnice 2013/32 výslovně vyplývá, že se tato směrnice nezabývá postupy mezi členskými státy upravenými tímto nařízením. Článek 2 písm. d) nařízení č. 604/2013 dále stanoví, že pro účely tohoto nařízení se posouzením žádosti o mezinárodní ochranu rozumí posouzení žádosti o mezinárodní ochranu, nebo rozhodnutí či soudní rozhodnutí o takové žádosti, provedené nebo vydané příslušnými orgány v souladu se směrnicí 2013/32 a se směrnicí 2011/95, s výjimkou řízení o určení členského státu příslušného podle uvedeného nařízení (rozsudek ze dne 4. října 2018, Fathi, C‑56/17, EU:C:2018:803, body 69 a 70).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">87</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Z výše uvedeného vyplývá, že čl. 2 písm. q) směrnice 2013/32, na který odkazuje čl. 20 odst. 1 písm. c) směrnice 2013/33, musí být vykládán v tom smyslu, že pojem „následná žádost“ nezahrnuje situaci, kdy členský stát odmítl žádost o mezinárodní ochranu jako nepřípustnou s odůvodněním, že žadatel již takovou žádost podal v jiném členském státě, a na tomto základě současně nařídil vyhoštění tohoto žadatele za účelem přemístění do členského státu příslušného k posouzení jeho žádosti v souladu s nařízením č. 604/2013.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">88</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Z toho vyplývá, že v takové situaci se členský stát, na jehož území žadatel o mezinárodní ochranu pobývá, nemůže – do doby případného přemístění tohoto žadatele do členského státu příslušného k posouzení jeho žádosti – opírat o čl. 20 odst. 1 písm. c) směrnice 2013/33, aby uvedenému žadateli odňal nebo omezil výhody materiálních podmínek přijetí, které mu byly přiznány.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">89</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Ze všech výše uvedených úvah vyplývá, že na druhou otázku písm. a) je třeba odpovědět tak, že čl. 20 odst. 1 písm. c) směrnice 2013/33 ve spojení s čl. 2 písm. q) směrnice 2013/32 musí být vykládán v tom smyslu, že pojem „následná žádost“ ve smyslu těchto ustanovení nepokrývá situaci, kdy členský stát odmítl žádost o mezinárodní ochranu jako nepřípustnou s odůvodněním, že žadatel již takovou žádost podal v jiném členském státě, který je příslušný k posouzení jeho žádosti ve smyslu nařízení č. 604/2013, a na tomto základě současně nařídil vyhoštění tohoto žadatele za účelem přemístění do tohoto jiného členského státu v souladu s tímto nařízením.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count"/>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Ke druhé otázce písm. b) a c)</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">90</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">S ohledem na odpověď na druhou otázku písm. a) není třeba odpovídat na druhou otázku písm. b) a c), jelikož tyto části uvedené otázky vycházejí z předpokladu, že se pojem „následná žádost“ ve smyslu čl. 20 odst. 1 písm. c) směrnice 2013/33 ve spojení s čl. 2 písm. q) směrnice 2013/32 může použít v situaci, jako je situace uvedená v předchozím bodě tohoto rozsudku.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count"/>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">K nákladům řízení</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">91</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C41DispositifIntroduction" id="para-205" title="page-22">
      Z těchto důvodů Soudní dvůr (pátý senát) rozhodl takto:
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">1)</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 17 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/33/EU ze dne 26. června 2013, kterou se stanoví normy pro přijímání žadatelů o mezinárodní ochranu, ve spojení s čl. 2 písm. g) této směrnice</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C32Dispositifmarge1" id="para-207" title="page-22">
      musí být vykládán v tom smyslu, že
    </p>
    <p class="C32Dispositifmarge1" id="para-208" title="page-22">
      brání vnitrostátní právní úpravě, která stanoví, že pokud byla žádost o mezinárodní ochranu odmítnuta jako nepřípustná z důvodu, že k posouzení této žádosti ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 ze dne 26. června 2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států, je příslušný jiný členský stát a rozhodnutí o přemístění do tohoto jiného členského státu je vykonatelné, jsou materiální podmínky přijetí poskytované tomuto žadateli omezeny tak, že s výjimkou zvláštních případů již nezahrnují zejména věcná plnění pokrývající ošacení, běžné vybavení a spotřební zboží do domácnosti, ani peněžité dávky určené k pokrytí nezbytných osobních potřeb.
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">2)</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 20 odst. 1 písm. c) směrnice 2013/33 ve spojení s článkem 2 písm. q) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C32Dispositifmarge1" id="para-210" title="page-22">
      musí být vykládán v tom smyslu, že
    </p>
    <p class="C32Dispositifmarge1" id="para-211" title="page-22">
      pojem „následná žádost“ ve smyslu těchto ustanovení nepokrývá situaci, kdy členský stát odmítl žádost o mezinárodní ochranu jako nepřípustnou s odůvodněním, že žadatel již takovou žádost podal v jiném členském státě, který je příslušný k posouzení jeho žádosti ve smyslu nařízení č. 604/2013, a na tomto základě současně nařídil vyhoštění tohoto žadatele za účelem přemístění do tohoto jiného členského státu v souladu s tímto nařízením.
    </p>
    <div class="signatures">
<p class="C77Signatures" id="para-212" title="page-22">
<span class="signatory">Podpisy</span>
</p>
</div>
    <div/>
  <hr class="note"/>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-1" href="#c-1">*</a>
</span>) Jednací jazyk: němčina.</p>
</body>
</html>
