<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><JUDGMENT xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.JUDGMENT><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-267/19</NO.CASE><NO.CASE>C-323/19</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62019CJ0267</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:351">EU:C:2020:351</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>10</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>10</PAGE.TOTAL><AUTHOR>CJ</AUTHOR></BIB.JUDGMENT><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Rozsudek ze dne <DATE ISO="20200507">7. 5. 2020</DATE> – spojené věci C‑267/19 a C‑323/19</HT></P><P><HT TYPE="SC">Parking a Interplastics</HT></P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Rozsudek Soudního dvora</HT> (šestého senátu)</P><P><DATE ISO="20200507">7. května 2020</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="STAR" NOTE.ID="E0001"><P>Jednací jazyk: chorvatština.</P></NOTE></P></TI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Řízení o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Nařízení (EU) č. 1215/2012</KEYWORD><KEYWORD>Soudní spolupráce v občanských věcech</KEYWORD><KEYWORD>Notáři, kteří jednají v rámci exekučních řízení na základě veřejné listiny</KEYWORD><KEYWORD>Nesporné řízení</KEYWORD><KEYWORD>Zásada zákazu diskriminace</KEYWORD><KEYWORD>Článek 18 SFEU</KEYWORD><KEYWORD>Právo na spravedlivý proces</KEYWORD><KEYWORD>Článek 47 Listiny základních práv Evropské unie</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><JUDGMENT.INIT><P>Ve spojených věcech C‑267/19 a C‑323/19,</P><P>jejichž předmětem jsou žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podané rozhodnutími Trgovački sud u Zagrebu (obchodní soud v Záhřebu, Chorvatsko) ze dne <DATE ISO="20190320">20. března 2019</DATE> (C‑267/19) a ze dne <DATE ISO="20190408">8. dubna 2019</DATE> (C‑323/19), došlými Soudnímu dvoru dne <DATE ISO="20190328">28. března</DATE> a <DATE ISO="20190418">18. dubna 2019</DATE>, v řízeních</P></JUDGMENT.INIT><PARTIES><PLAINTIFS><P><HT TYPE="BOLD">Parking d.o.o.</HT></P></PLAINTIFS><AGAINST>proti</AGAINST><DEFENDANTS><P><HT TYPE="BOLD">Sawal d.o.o</HT>. (C‑267/19),</P></DEFENDANTS><P>a</P><PLAINTIFS><P><HT TYPE="BOLD">Interplastics s. r. o.</HT></P></PLAINTIFS><AGAINST>proti</AGAINST><DEFENDANTS><P><HT TYPE="BOLD">Letifico d.o.o</HT>. (C‑323/19),</P></DEFENDANTS></PARTIES><PREAMBLE><PREAMBLE.INIT><P>SOUDNÍ DVŮR (šestý senát),</P><P>ve složení M. Safjan, předseda senátu, C. Toader (zpravodajka) a N. Jääskinen, soudci,</P><P>generální advokát: M. Bobek,</P><P>vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,</P></PREAMBLE.INIT><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k písemné části řízení,</VISA></GR.VISA><GR.CONSID><CONSID><P>s ohledem na vyjádření předložená:</P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>za PARKING d.o.o. M. Kuzmanovićem, odvjetnik,</P></ITEM><ITEM><P>za Interplastics s.r.o. M. Praljak, odvjetnik,</P></ITEM><?PAGE NO="2"?><ITEM><P>za chorvatskou vládu G. Vidović Mesarek, jako zmocněnkyní,</P></ITEM><ITEM><P>za Evropskou komisi M. Wilderspinem a M. Mataijou, jako zmocněnci,</P></ITEM></LIST></CONSID></GR.CONSID><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věci bez stanoviska,</VISA></GR.VISA><PREAMBLE.FINAL>vydává tento</PREAMBLE.FINAL></PREAMBLE><CONTENTS.JUDGMENT><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Rozsudek</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1</NO.P><TXT>Žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce se týkají výkladu čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsané v Římě dne <DATE ISO="19501104">4. listopadu 1950</DATE> (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>EÚLP<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>), článku 18 SFEU, nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne <DATE ISO="20121212">12. prosince 2012</DATE> o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="351" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2012">Úř. věst. 2012, L 351, s. 1</REF.DOC.OJ>), jakož i rozsudků ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170309">9. března 2017</DATE>, <NAME.CASE>Zulfikarpašić</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑484/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:199">EU:C:2017:199</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) a <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Pula Parking</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑551/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:193">EU:C:2017:193</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2</NO.P><TXT>Tyto žádosti byly předloženy v rámci dvou sporů mezi společnostmi Parking d.o.o. a Sawal d.o.o., a dále mezi společnostmi Interplastics s.r.o. a Letifico d.o.o. ve věci návrhů na vymáhání splatných pohledávek.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">EÚLP</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3</NO.P><TXT>Článek 6 EÚLP, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>Právo na spravedlivé řízení<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>, v odstavci 1 uvádí:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. […]<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Unijní právo</HT></HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Nařízení (ES) č. 805/2004</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4</NO.P><TXT>Článek 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 805/2004 ze dne <DATE ISO="20040421">21. dubna 2004</DATE>, kterým se zavádí evropský exekuční titul pro nesporné nároky (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="143" PAGE.FIRST="15" DATE.PUB="2004">Úř. věst. 2004, L 143, s. 15</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 19/07, s. 38), stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>Toto nařízení se vztahuje na rozhodnutí, soudní smíry a úřední listiny o nesporných nárocích.</P><P>Nárok se považuje za nesporný, pokud</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>dlužník s ním výslovně souhlasil tím, že jej uznal, nebo prostřednictvím smíru, který schválil soud nebo který byl uzavřen před soudem v průběhu řízení nebo</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>dlužník proti němu v průběhu soudního řízení nevznesl nikdy žádné námitky v souladu s odpovídajícími procesními předpisy členského státu původu nebo</TXT></NP></ITEM><?PAGE NO="3"?><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>dlužník se neúčastnil soudního jednání, ve kterém se o tomto nároku jednalo, ani nebyl na takovém soudním jednání zastoupen poté, co nejprve vznesl proti nároku v průběhu soudního řízení námitky, pokud takové jednání znamená podle práva členského státu původu konkludentní souhlas s nárokem nebo skutečnostmi, které tvrdí věřitel nebo</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>d)</NO.P><TXT>dlužník jej výslovně uznal v úřední listině.<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/></TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Nařízení (EU) č. 1215/2012</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5</NO.P><TXT>Body 4 a 10 odůvodnění nařízení č. 1215/2012 zní:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><CONSID><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>(4)</NO.P><TXT>Určité rozdíly mezi vnitrostátními pravidly pro určení příslušnosti a pro uznávání rozhodnutí ztěžují řádné fungování vnitřního trhu. Je nezbytné přijmout ustanovení, která umožní sjednotit pravidla pro určení příslušnosti v občanských a obchodních věcech v mezinárodním ohledu a zajistí rychlé a jednoduché uznávání a výkon rozhodnutí přijatých v členských státech.</TXT></NP></CONSID><P>[…]</P><CONSID><NP><NO.P>(10)</NO.P><TXT>Oblast působnosti tohoto nařízení by měla zahrnovat všechny hlavní věci spadající do oblasti občanského a obchodního práva kromě určitých přesně stanovených záležitostí […]<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/></TXT></NP></CONSID></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6</NO.P><TXT>Článek 1 odst. 1 tohoto nařízení stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>Toto nařízení se vztahuje na věci občanské a obchodní bez ohledu na druh soudu. Nevztahuje se zejména na daňové, celní či správní věci ani na odpovědnost státu za jednání a opominutí při výkonu státní moci (<HT TYPE="ITALIC">acta iure imperii</HT>).<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7</NO.P><TXT>V článku 2 písm. a) uvedeného nařízení je pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/> definován jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>každé rozhodnutí vydané soudem členského státu bez ohledu na to, je-li označeno jako rozsudek, usnesení, příkaz či nařízení výkonu rozhodnutí, jakož i rozhodnutí o nákladech řízení vydané soudním úředníkem<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8</NO.P><TXT>Článek 3 téhož nařízení stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/>Pro účely tohoto nařízení zahrnuje pojem <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0010" REF.END="QE0010"/>soud<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="2018" ID="QE0010"/> tyto orgány v rozsahu, ve kterém jsou příslušné v záležitostech spadajících do oblasti působnosti tohoto nařízení:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>v Maďarsku je tímto orgánem v případě zkráceného řízení o platebním rozkazu (fizetési meghagyásos eljárás) notář (közjegyző);</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>ve Švédsku je tímto orgánem v případě zkráceného řízení o platebním rozkazu (betalningsföreläggande) a pomoci (handräckning) vykonávající úřad (Kronofogdemyndighet).<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/></TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Chorvatské právo</HT></HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Zákon o exekuci</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9</NO.P><TXT>Článek 1 Ovršniho zakona (zákon o exekuci, <HT TYPE="ITALIC">Narodne novine</HT>, č. 112/12, 25/13, 93/14, 55/16 a 73/17) opravňuje notáře k vymáhání pohledávek na základě <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0011" REF.END="QE0011"/>veřejné listiny<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/> vydáním usnesení o nařízení exekuce, jež je exekučním titulem, bez výslovného souhlasu povinného.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="4"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10</NO.P><TXT>Podle čl. 57 odst. 1 zákona o exekuci může povinný podat námitku proti usnesením o nařízení exekuce vydaným na základě veřejné listiny ve lhůtě osmi dnů a ve sporech týkajících se směnek a šeků ve lhůtě tří dnů, s výjimkou případu, kdy napadá pouze rozhodnutí o nákladech řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11</NO.P><TXT>Článek 58 odst. 3 zákona o exekuci stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0012" REF.END="QE0012"/>Je-li usnesení o nařízení exekuce napadáno v plném rozsahu nebo pouze v části, v níž je povinnému nařízeno zaplatit pohledávku, zruší soud, u něhož byla námitka podána, usnesení o nařízení exekuce v rozsahu, v němž toto usnesení nařizuje exekuci, a zruší přijatá opatření, přičemž řízení pokračuje podle předpisů použitelných v případě podání odporu proti platebnímu rozkazu, a pokud není místně příslušný, postoupí věc příslušnému soudu.<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Občanský soudní řád</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12</NO.P><TXT>Článek 446 Zakona o parničnom postupku (občanský soudní řád, <HT TYPE="ITALIC">Narodne novine</HT>, č. 53/91, 91/92, 112/99, 117/03, 84/08, 123/08, 57/11, 148/11, 25/13, 70/19), týkající se platebního rozkazu, zní takto:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0013" REF.END="QE0013"/>Týká-li se návrhové žádání uvedené v návrhu splatné peněžité pohledávky a je-li tato pohledávka prokázána veřejnou listinou přiloženou k prvopisu návrhu nebo ověřenému stejnopisu návrhu, vydá soud příkaz určený žalovanému, aby vyhověl uvedenému návrhu [platební rozkaz].</ALINEA><ALINEA>V návrhu na vydání platebního rozkazu musí žalobce uvést důvody, které jej vedly k podání návrhu na vydání platebního rozkazu, a nikoli návrhu na usnesení o nařízení exekuce na základě veřejné listiny. Pokud soud shledá, že důvody uplatněné žalobcem neodůvodňují jeho zájem na vydání platebního rozkazu, odmítne návrh jako nepřípustný.</ALINEA><ALINEA>Má se za to, že žalobce má na vydání platebního rozkazu zájem, pokud je žalovaný usazen v zahraničí nebo pokud předtím zpochybnil pohledávku obsaženou ve veřejné listině.</ALINEA><ALINEA>Soud vydá platební rozkaz, pokud žalobce o takový platební rozkaz sice v návrhu nepožádal, avšak splňuje všechny podmínky pro vydání platebního rozkazu.<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Spory v původním řízení a předběžné otázky</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Věc C‑267/19</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20160425">25. dubna 2016</DATE> podala společnost Parking se sídlem v Chorvatsku u notáře, který vykonává svou činnost v tomto členském státě, návrh na zahájení exekučního řízení proti společnosti Sawal založené podle slovinského práva. Toto řízení bylo založeno na <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0014" REF.END="QE0014"/>veřejné listině<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/>, a sice ověřeném výpisu z účtu osvědčujícím existenci pohledávky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20160523">23. května 2016</DATE> vydal notář usnesení o nařízení exekuce, kterým nařídil společnosti Sawal zaplatit požadovanou pohledávku ve výši 100 chorvatských kun (HRK) (přibližně 15 eur), navýšenou o úroky z prodlení, jakož i náklady řízení ve výši <FT TYPE="DECIMAL">1741,25</FT> HRK (přibližně 260 eur) ve lhůtě osmi dnů. Návrh na nařízení exekuce a usnesení o nařízení exekuce byly společnosti Sawal oznámeny dne <DATE ISO="20170209">9. února 2017</DATE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15</NO.P><TXT>Společnost Sawal podala proti tomuto usnesení ve stanovené lhůtě námitku k Trgovački sud u Zagrebu (obchodní soud v Záhřebu, Chorvatsko).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="5"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16</NO.P><TXT>Podle předkládajícího soudu z rozsudků ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170309">9. března 2017</DATE>, <NAME.CASE>Zulfikarpašić</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑484/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:199">EU:C:2017:199</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), a <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Pula Parking</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑551/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:193">EU:C:2017:193</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), vyplývá, že notáři v Chorvatsku, kteří v mezích pravomocí, které jim svěřuje vnitrostátní právo, jednají v exekučních řízeních na základě <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0015" REF.END="QE0015"/>veřejné listiny<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/>, nespadají pod pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0016" REF.END="QE0016"/>soud<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/> ve smyslu nařízení č. 805/2004 a č. 1215/2012.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17</NO.P><TXT>Tento soud uvádí, že řízení, které předcházelo vydání usnesení o nařízení exekuce, nemá kontradiktorní povahu a že podle judikatury citované v předchozím bodě bylo toto usnesení vydáno notářem, a nikoli soudem. Dochází tudíž k závěru, že nemůže pokračovat v řízení o námitce, která mu byla předložena, z důvodu, že usnesení o nařízení exekuce bylo přijato orgánem, jehož nedostatek pravomoci byl zjevný, v rámci exekučního řízení, které porušuje základní zásady unijního práva.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18</NO.P><TXT>Uvedený soud tak konstatuje, že v návaznosti na výše uvedené rozsudky jsou chorvatské fyzické nebo právnické osoby znevýhodněny ve srovnání s fyzickými nebo právnickými osobami z jiných členských států, jelikož usnesení o nařízení exekuce vydaná notáři v Chorvatsku nejsou v jiných členských státech Evropské unie uznávána ani jako evropské exekuční tituly podle nařízení č. 805/2004, ani jako soudní rozhodnutí s ohledem na nařízení č. 1215/2012. Takové rozdílné zacházení mezi chorvatskými fyzickými nebo právnickými osobami a fyzickými nebo právnickými osobami z jiných členských států přitom zakládá diskriminaci zakázanou v článku 18 SFEU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19</NO.P><TXT>Kromě toho předkládající soud uvádí, že nesporná povaha exekučního řízení zahájeného na základě veřejné listiny před notářem může rovněž představovat porušení práva na účinnou právní ochranu zakotveného v článku 47 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0017" REF.END="QE0017"/>Listina<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20</NO.P><TXT>Mimoto tento soud poukazuje na existenci rozdílných postupů chorvatských soudů, pokud jde o pravomoc notářů v rámci exekučního řízení zahájeného na základě <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0018" REF.END="QE0018"/>veřejné listiny<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/>, podle toho, zda jsou povinnými fyzické nebo právnické osoby usazené v Chorvatsku, nebo v jiném členském státě.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21</NO.P><TXT>Za těchto podmínek se Trgovački sud u Zagrebu (obchodní soud v Záhřebu) rozhodl řízení přerušit a předložit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0019" REF.END="QE0019"/>1)</NO.P><TXT>Je takové ustanovení vnitrostátního práva, jako je článek 1 [zákona o exekuci], který opravňuje notáře k vymáhání pohledávek na základě <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0020" REF.END="QE0020"/>veřejné listiny<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="2018" ID="QE0020"/> vydáním usnesení o nařízení exekuce coby exekučního titulu, bez výslovného souhlasu dlužníka, jenž je právnickou osobou usazenou v [Chorvatsku], s ohledem na rozsudky [ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170309">9. března 2017</DATE>, <NAME.CASE>Zulfikarpašić</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑484/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:199">EU:C:2017:199</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170309">9. března 2017</DATE>, <NAME.CASE>Pula Parking</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑551/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:193">EU:C:2017:193</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>)], v souladu s čl. 6 odst. 1 EÚLP a článkem 18 SFEU?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Lze výklad podaný v rozsudcích […] ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170309">9. března 2017</DATE>, <NAME.CASE>Zulfikarpašić</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑484/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:199">EU:C:2017:199</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), a [ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170309">9. března 2017</DATE>,] <NAME.CASE>Pula Parking</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑551/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:193">EU:C:2017:193</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), uplatnit [v projednávané] věci […], a konkrétně musí být nařízení č. 1215/2012 vykládáno v tom smyslu, že notáři v Chorvatsku, kteří v mezích pravomocí, které jim svěřuje vnitrostátní právo, jednají v exekučních řízeních na základě <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0021" REF.END="QE0021"/>veřejné listiny<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="2018" ID="QE0021"/>, v nichž jsou povinnými právnické osoby usazené v jiných členských státech Evropské unie, nespadají pod pojem <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0022" REF.END="QE0022"/>soud<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="2018" ID="QE0022"/> ve smyslu uvedeného nařízení?<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Věc C‑323/19</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20190204">4. února 2019</DATE> podala společnost Interplastics se sídlem na Slovensku návrh na zahájení exekučního řízení proti společnosti Letifico založené podle chorvatského práva u notáře, který vykonává svou činnost v Chorvatsku, na základě <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0023" REF.END="QE0023"/>veřejné listiny<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/>, a sice seznamu faktur vystavených<?PAGE NO="6"?> dne <DATE ISO="20181211">11. prosince 2018</DATE>, osvědčující existenci pohledávky společnosti Interplastics vůči Letifico ve výši <FT TYPE="NUMBER">17700</FT> eur, v ekvivalentu v chorvatských kunách, navýšené o zákonné úroky a o náklady řízení ve výši <FT TYPE="DECIMAL">7210,80</FT> HRK (přibližně 968 eur).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23</NO.P><TXT>Téhož dne notář vydal usnesení o nařízení exekuce, kterým nařídil společnosti Letifico zaplatit částku uvedené pohledávky ve lhůtě osmi dnů. Návrh na nařízení exekuce a usnesení o nařízení exekuce byly společnosti Letifico oznámeny dne <DATE ISO="20190213">13. února 2019</DATE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24</NO.P><TXT>Tato společnost podala proti tomuto usnesení ve stanovené lhůtě námitku, přičemž zpochybnila jak základ, tak výši pohledávky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že měl Trgovački sud u Zagrebu (obchodní soud v Záhřebu) stejné pochybnosti jako ve věci C‑267/19, rozhodl se přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru stejné předběžné otázky, jaké vznesl v uvedené věci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26</NO.P><TXT>Rozhodnutím předsedy Soudního dvora ze dne <DATE ISO="20190527">27. května 2019</DATE> byly věci C‑267/19 a C‑323/19 spojeny pro účely písemné části řízení a rozsudku.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K předběžným otázkám</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K pravomoci Soudního dvora</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27</NO.P><TXT>Za účelem určení, zda má Soudní dvůr pravomoc odpovědět na předběžné otázky, je třeba ověřit, zda věci v původním řízení mají spojitost s unijním právem. K tomuto je třeba poznamenat, že podobně jako ve věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170309">9. března 2017</DATE>, <NAME.CASE>Pula Parking</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑551/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:193">EU:C:2017:193</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), byly předkládajícímu soudu předloženy dvě námitky proti usnesením o nařízení exekuce vydaným notáři za účelem vymáhání pohledávek.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28</NO.P><TXT>V případě použití nařízení č. 1215/2012 budou po takových řízeních o námitce v zásadě přijata soudní rozhodnutí, která mohou být uznána a vykonána v jiném členském státě. Spojitost s unijním právem, která odůvodňuje pravomoc Soudního dvora odpovědět na otázky položené předkládajícím soudem, by tak mohla vycházet z použitelnosti tohoto nařízení v projednávaném případě (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160525">25. května 2016</DATE>, <NAME.CASE>Meroni,</NAME.CASE> <NO.CASE>C‑559/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:349">EU:C:2016:349</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0044">44</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29</NO.P><TXT>V této souvislosti je třeba podotknout, že taková řízení o vymáhání pohledávky, jako jsou původní řízení, v podstatě spadají pod <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0024" REF.END="QE0024"/>věci občanské a obchodní<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/> ve smyslu čl. 1 odst. 1 nařízení č. 1215/2012.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30</NO.P><TXT>Pokud jde dále o cizí prvek, jehož existence podmiňuje použitelnost tohoto nařízení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20131114">14. listopadu 2013</DATE>, <NAME.CASE>Maletic</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑478/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:735">EU:C:2013:735</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0026">26</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), je třeba konstatovat, že ve věci C‑267/19 má povinný, vůči němuž je vedena exekuce, sídlo ve Slovinsku. Naproti tomu ve věci C‑323/19 má sídlo v jiném členském státě než v Chorvatsku, v projednávaném případě na Slovensku, společnost, která podala návrh na exekuci, přičemž ostatní okolnosti věci jsou <HT TYPE="ITALIC">prima facie</HT> omezeny na území Chorvatska.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31</NO.P><TXT>Evropská komise si tudíž klade otázku, aniž by formálně namítala nedostatek pravomoci Soudního dvora z důvodu neexistence cizího prvku v posledně uvedené věci, zda je nařízení č. 1215/2012 použitelné v případě, kdy je v jiném členském státě, než je členský stát soudu, usazen pouze oprávněný.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="7"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba poznamenat, že Soudní dvůr ve své judikatuře při zkoumání mezinárodní povahy dotčeného právního vztahu opakovaně odkázal na <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0025" REF.END="QE0025"/>bydliště [jednotlivých] stran sporu<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/> bez ohledu na jejich postavení v řízení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20050301">1. března 2005</DATE>, <NAME.CASE>Owusu</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑281/02</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:120">EU:C:2005:120</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0026">26</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33</NO.P><TXT>Nařízení č. 1215/2012 v bodech 3 a 26 odůvodnění sice používá pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0026" REF.END="QE0026"/>přeshraniční spory<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/>, který nedefinuje, je však třeba poukázat na to, že čl. 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1896/2006 ze dne <DATE ISO="20061212">12. prosince 2006</DATE>, kterým se zavádí řízení o evropském platebním rozkazu (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="399" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2006">Úř. věst. 2006, L 399, s. 1</REF.DOC.OJ>), definuje rovnocenný pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0027" REF.END="QE0027"/>přeshraniční případ<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/> jako případ, ve kterém má alespoň jedna ze stran bydliště nebo místo obvyklého pobytu v jiném členském státě, než je členský stát soudu, u něhož byl podán návrh na vydání platebního rozkazu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34</NO.P><TXT>Na základě uvedeného ustanovení Soudní dvůr rozhodl, že vzhledem k tomu, že žalobce v řízení o platebním rozkazu má sídlo v jiném členském státě, než je členský stát soudu, má spor přeshraniční povahu, a spadá tedy do působnosti nařízení č. 1896/2006 (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20191219">19. prosince 2019</DATE>, <NAME.CASE>Bondora</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑453/18 a C‑494/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:1118">EU:C:2019:1118</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35</NO.P><TXT>Takový výklad čl. 3 odst. 1 nařízení č. 1896/2006 rovněž v zásadě slouží k prokázání přeshraniční povahy, a tudíž i cizího prvku sporu pro účely použití nařízení č. 1215/2012. Vzhledem k tomu, že obě tato nařízení spadají do oblasti soudní spolupráce v občanských věcech s mezinárodním prvkem, je třeba harmonizovat výklad rovnocenných pojmů, které unijní normotvůrce v těchto nařízeních použil.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36</NO.P><TXT>Z výše uvedeného vyplývá, že nařízení č. 1215/2012 se má použít v obou věcech v původním řízení, a představuje tak spojitost mezi těmito věcmi a unijním právem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37</NO.P><TXT>Je rovněž třeba konstatovat, že i když se otázky položené předkládajícím soudem částečně týkají čl. 6 odst. 1 EÚLP, tento článek v podstatě odpovídá článku 47 Listiny, který má Soudní dvůr pravomoc zkoumat s výhradou ustanovení jejího čl. 51 odst. 1, pokud členské státy uplatňují unijní právo (v tomto smyslu viz usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190411">11. dubna 2019</DATE>, <NAME.CASE>Hrvatska radiotelevizija</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑657/18</NO.CASE>, nezveřejněné, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:304">EU:C:2019:304</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0028">28</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38</NO.P><TXT>V projednávané věci si předkládající soud, kterému byly předloženy spory spadající do působnosti nařízení č. 1215/2012, klade otázku, zda vnitrostátní právní úprava opravňující notáře k vydávání usnesení o nařízení exekuce v rámci exekučních řízení na základě veřejné listiny, tj. řízení, která probíhají před podáním návrhu k soudu na zahájení řízení, neporušuje základní zásady unijního práva, zejména zásadu zákazu diskriminace stanovenou v článku 18 SFEU, jakož i právo na účinnou právní ochranu zakotvené v článku 47 Listiny.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že slučitelnost uvedené vnitrostátní právní úpravy se základními zásadami unijního práva může mít podle předkládajícího soudu dopad, byť nepřímo, na uznávání a výkon rozhodnutí vydaných uvedeným soudem v řízení o námitce proti usnesení vydanému notářem v jiných členských státech, má Soudní dvůr pravomoc zkoumat předběžné otázky z hlediska článku 47 Listiny a článku 18 SFEU.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K věci samé</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40</NO.P><TXT>Podle ustálené judikatury platí, že v rámci postupu spolupráce mezi vnitrostátními soudy a Soudním dvorem zavedeného článkem 267 SFEU přísluší Soudnímu dvoru poskytnout vnitrostátnímu soudu užitečnou odpověď, která mu umožní rozhodnout spor, jenž mu byl předložen. Z tohoto hlediska Soudnímu dvoru přísluší případně přeformulovat otázky, které jsou mu položeny [viz rozsudky ze dne<?PAGE NO="8"?> <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140904">4. září 2014</DATE>, <NAME.CASE>eco cosmetics a Raiffeisenbank St. Georgen</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑119/13 a C‑120/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2144">EU:C:2014:2144</NO.ECLI></REF.DOC.ECR> bod 32, jakož i ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20191212">12. prosince 2019</DATE>, <NAME.CASE>Instituto Nacional de la Seguridad Social (příspěvek k důchodu matkám)</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑450/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:1075">EU:C:2019:1075</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>].</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41</NO.P><TXT>Za účelem poskytnutí užitečné odpovědi předkládajícímu soudu je třeba poznamenat v souvislosti s odkazem, který tento soud učinil na rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170309">9. března 2017</DATE>, <NAME.CASE>Zulfikarpašić</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑484/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:199">EU:C:2017:199</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), že věc, v níž byl vydán tento rozsudek, se týkala nařízení č. 805/2004. V projednávaném případě přitom obě dotčené pohledávky nejsou <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0028" REF.END="QE0028"/>nespornými<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/> nároky ve smyslu článku 3 tohoto nařízení, jelikož byly napadeny před uvedeným soudem. Nařízení č. 805/2004 tudíž není <HT TYPE="ITALIC">ratione materiae</HT> použitelné.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42</NO.P><TXT>Je tedy třeba mít za to, že podstatou obou otázek předkládajícího soudu, kterými je třeba se zabývat společně, je, zda v případě, že rozhodnutí, která vydá, spadají do působnosti nařízení č. 1215/2012, musí být článek 18 SFEU a článek 47 Listiny vykládány v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, která opravňuje notáře, kteří v mezích pravomocí, které jsou jim svěřeny, jednají v exekučních řízeních na základě veřejné listiny, k vydávání usnesení o nařízení exekuce, která – jak vyplývá z rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170309">9. března 2017</DATE>, <NAME.CASE>Pula Parking</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑551/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:193">EU:C:2017:193</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) – nemohou být uznána a vykonána v jiném členském státě.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43</NO.P><TXT>Pokud jde o dosah posledně uvedeného rozsudku, je třeba bez dalšího upřesnit, že Soudní dvůr rozhodl pouze o tom, zda notáři v Chorvatsku, kteří v mezích pravomocí, které jim svěřuje zákon o exekuci, jednají v exekučních řízeních na základě veřejné listiny, mají postavení <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0029" REF.END="QE0029"/>soudu<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/>, a tedy o uznávání a výkonu usnesení vzešlých z takových řízení na základě nařízení č. 1215/2012, aniž by byla zpochybněna zvláštnost chorvatského právního řádu v tomto ohledu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44</NO.P><TXT>V témže rozsudku se však Soudní dvůr nevyjádřil k příslušnosti těchto notářů k vydávání usnesení o nařízení exekuce v exekučních řízeních a nikterak nerozhodl v tom smyslu, že by nařízení č. 1215/2012 zakazovalo používání tohoto druhu řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45</NO.P><TXT>Pokud jde zaprvé o výklad článku 18 SFEU, který je použitelný v projednávaném případě při neexistenci jiných zvláštních ustanovení o zákazu diskriminace v rámci nařízení č. 1215/2012, je třeba nejprve konstatovat, že zákon o exekuci nezavádí rozdílné zacházení na základě kritéria státní příslušnosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46</NO.P><TXT>Jak totiž vyplývá z písemností ve spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, oprávněný, jenž je rezidentem či nerezidentem, právnickou nebo fyzickou osobou, se musí obrátit na notáře za účelem vydání usnesení o nařízení exekuce na základě veřejné listiny. Usnesení vydaná v těchto řízeních nemohou být uznána a vykonána v jiném členském státě na základě nařízení č. 1215/2012, a to nezávisle na kritériu státní příslušnosti účastníků řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47</NO.P><TXT>Dále tento závěr nemůže být zpochybněn okolností, že na usnesení vydaná notáři jiných členských států, kteří jsou v článku 3 nařízení č. 1215/2012 výslovně označeni za <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0030" REF.END="QE0030"/>soud<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/>, se vztahuje režim uznávání a výkonu stanovený tímto nařízením.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48</NO.P><TXT>Kvalifikace notářů v různých členských státech je nadále spjata se zvláštnostmi příslušných právních řádů, jelikož cílem nařízení č. 1215/2012 není, jak rovněž uvedla Komise ve svém písemném vyjádření, stanovit určitou organizaci soudnictví. Jak totiž vyplývá z bodu 4 jeho odůvodnění, jeho cílem je sjednotit pravidla pro určení příslušnosti v občanských a obchodních věcech, aby bylo zajištěno rychlé a jednoduché uznávání a výkon rozhodnutí přijatých v členských státech (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170309">9. března 2017</DATE>, <NAME.CASE>Pula Parking</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑551/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:193">EU:C:2017:193</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0050">50</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49</NO.P><TXT>Pokud jde konečně o obrácenou diskriminaci, nad kterou se předkládající soud zamýšlí, ze systému zavedeného tímto nařízením vyplývá, že členské státy uznávají a vykonávají rozhodnutí vydaná soudy jiných členských států v občanských nebo obchodních věcech s výhradou dodržení požadavků<?PAGE NO="9"?> stanovených tímto nařízením. Vzhledem k tomu, že Soudní dvůr v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170309">9. března 2017</DATE>, <NAME.CASE>Pula Parking</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑551/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:193">EU:C:2017:193</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), rozhodl, že usnesení vydaná notáři, kteří jednají v exekučních řízeních, nebyla vydána soudem ve smyslu tohoto nařízení, nemohou být tato usnesení kvalifikována jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0031" REF.END="QE0031"/>soudní rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="201C" ID="QE0031"/> s ohledem na čl. 2 písm. a) uvedeného nařízení a nemohou se pohybovat na základě tohoto nařízení, aniž by tato situace zakládala obrácenou diskriminaci (v tomto smyslu viz usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20191106">6. listopadu 2019</DATE>, <NAME.CASE>EOS Matrix</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑234/19</NO.CASE>, nezveřejněné, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:986">EU:C:2019:986</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0026">26</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50</NO.P><TXT>Navíc, jak vyplývá z vyjádření předloženého chorvatskou vládou, v chorvatském právním řádu existují alternativní opravné prostředky, a sice řízení o platebním rozkazu zahájené před soudem, které mohou zhojit případné nevýhody způsobené tím, že je notářům přiznána pravomoc vydávat usnesení o nařízení exekuce v exekučních řízeních. V tomto ohledu tato vláda tvrdí, že i když přípustnost takového opravného prostředku podléhá v souladu s čl. 446 druhým pododstavcem občanského soudního řádu podmínce existence právního zájmu na takovém řízení, třetí pododstavec tohoto článku stanoví domněnku existence takového zájmu, pokud má žalovaný bydliště či sídlo v zahraničí. Je na předkládajícím soudu, aby tento aspekt ověřil.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51</NO.P><TXT>Pokud jde zadruhé o výklad článku 47 Listiny, podle předkládajícího soudu zakládá nesporná povaha exekučního řízení zahájeného u notářů na základě veřejné listiny porušení práva na účinnou právní ochranu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52</NO.P><TXT>V této souvislosti je třeba připomenout, že i když Soudní dvůr v bodě 58 rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170309">9. března 2017</DATE>, <NAME.CASE>Pula Parking</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑551/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:193">EU:C:2017:193</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), konstatoval, že přezkum návrhu na vydání usnesení o nařízení exekuce na základě veřejné listiny, který v Chorvatsku provádí notář, není kontradiktorní, rovněž konstatoval, že přístup k soudu je zaručen, neboť notáři vykonávají pravomoci, které jsou jim svěřeny v rámci exekučního řízení, pod dohledem soudu, u něhož má dlužník možnost podat námitku proti usnesení o nařízení exekuce vydanému notářem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53</NO.P><TXT>Z nekontradiktorní povahy exekučního řízení na základě veřejné listiny a při neexistenci jiných poznatků poskytnutých předkládajícím soudem tedy nelze vyvodit, že toto řízení probíhá v rozporu s článkem 47 Listiny.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54</NO.P><TXT>S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na položené otázky odpovědět tak, že článek 18 SFEU a článek 47 Listiny musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, která opravňuje notáře, kteří v mezích pravomocí, které jsou jim svěřeny, jednají v exekučních řízeních na základě veřejné listiny, k vydávání usnesení o nařízení exekuce, která – jak vyplývá z rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170309">9. března 2017</DATE>, <NAME.CASE>Pula Parking</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑551/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:193">EU:C:2017:193</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) – nemohou být uznána a vykonána v jiném členském státě.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K nákladům řízení</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původních řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporům probíhajícím před předkládajícími soudy, jsou k rozhodnutí o nákladech řízení příslušné uvedené soudy. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><JURISDICTION><INTRO>Z těchto důvodů Soudní dvůr (šestý senát) rozhodl takto:</INTRO><P><HT TYPE="BOLD">Článek 18 SFEU a článek 47 Listiny základních práv Evropské unie musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, která opravňuje notáře, kteří v mezích pravomocí, které jsou jim svěřeny, jednají v exekučních řízeních na základě veřejné listiny,<?PAGE NO="10"?> k vydávání usnesení o nařízení exekuce, která – jak vyplývá z rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170309">9. března 2017</DATE>, <NAME.CASE>Pula Parking</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑551/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:193">EU:C:2017:193</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) – nemohou být uznána a vykonána v jiném členském státě.</HT></P></JURISDICTION></CONTENTS.JUDGMENT><SIGNATURE.CASE><SIGNATORY><P>Podpisy.</P></SIGNATORY></SIGNATURE.CASE></JUDGMENT>