<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><JUDGMENT xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.00-20081231.xd"><BIB.JUDGMENT><REF.CASE FILE="ECRCJ2005CSB.0400344501.case.xml"><NO.CASE>C-376/02</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62002J0376</NO.CELEX><NO.SEQ>0010.0002</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>3460</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>3480</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>21</PAGE.TOTAL><AUTHOR>CJ</AUTHOR></BIB.JUDGMENT><CURR.TITLE><LEFT>ROZSUDEK ZE DNE <DATE ISO="20050426">26. 4. 2005</DATE> — VĚC C-376/02</LEFT><RIGHT><QUOT.START ID="QS0001" REF.END="QE0001" CODE="201E"/>GOED WONEN<QUOT.END ID="QE0001" REF.START="QS0001" CODE="201C"/></RIGHT></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Rozsudek Soudního dvora</HT> (velkého senátu)</P><P><DATE ISO="20050426">26. dubna 2005</DATE><NOTE NOTE.ID="E0001" NUMBERING="STAR"><P>Jednací jazyk: nizozemština.</P></NOTE></P></TI></TITLE><JUDGMENT.INIT><P>Ve věci C-376/02,</P><P>jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 234 ES podaná rozhodnutím Hoge Raad der Nederlanden (Nizozemsko) ze dne <DATE ISO="20021018">18. října 2002</DATE>, došlým Soudnímu dvoru dne <DATE ISO="20021021">21. října 2002</DATE>, v řízení:</P></JUDGMENT.INIT><PARTIES><PLAINTIFS><P>Stichting <QUOT.START ID="QS0002" REF.END="QE0002" CODE="201E"/>Goed Wonen<QUOT.END ID="QE0002" REF.START="QS0002" CODE="201C"/></P></PLAINTIFS><AGAINST>proti</AGAINST><DEFENDANTS><P>Staatssecretaris van Financiěn,</P></DEFENDANTS></PARTIES><PREAMBLE><PREAMBLE.INIT><P>SOUDNÍ DVŮR (velký senát),</P><P>ve složení V. Skouris, předseda, P. Jann, C. W. A. Timmermans, A. Rosas (zpravodaj), R. Silva de Lapuerta a A. Borg Barthet, předsedové senátů, N. Colneric, S. von Bahr, J. N. Cunha Rodrigues, P. Kūris, E. Juhász, G. Arestis a M. Ilešič, soudci,</P><?PAGE NO="I-3461"?><P>generální advokát: A. Tizzano,</P><P>vedoucí soudní kanceláře: M.-F. Contet, vrchní rada,</P></PREAMBLE.INIT><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne <DATE ISO="20041026">26. října 2004</DATE>,</VISA></GR.VISA><GR.CONSID><CONSID><P>s ohledem na vyjádření předložená:</P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>za Stichting <QUOT.START ID="QS0003" REF.END="QE0003" CODE="201E"/>Goed Wonen<QUOT.END ID="QE0003" REF.START="QS0003" CODE="201C"/> G. Vosem, belastingsadviseur,</P></ITEM><ITEM><P>za nizozemskou vládu H. G. Sevenster a S. Terstal, jako zmocněnkyněmi,</P></ITEM><ITEM><P>za švédskou vládu A. Krusem, jako zmocněncem,</P></ITEM><ITEM><P>za Komisi Evropských společenství E. Traversou a D. W. V. Zijlstra, jako zmocněnci,</P></ITEM></LIST></CONSID></GR.CONSID><GR.VISA><VISA>po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne <DATE ISO="20041216">16. prosince 2004</DATE>,</VISA></GR.VISA><PREAMBLE.FINAL><P>vydává tento</P></PREAMBLE.FINAL></PREAMBLE><CONTENTS.JUDGMENT><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P>Rozsudek</P></TI></TITLE><NP><NO.P>1</NO.P><TXT>Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článků 17 a 20 šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne <DATE ISO="19770517">17. května 1977</DATE> o harmonizaci právních předpisů<?PAGE NO="I-3462"?> členských států týkajících se daní z obratu - Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="145" DATE.PUB="1977" PAGE.FIRST="1">Úř. věst. L 145, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 09/01, s. 23, dále jen <QUOT.START ID="QS0004" REF.END="QE0004" CODE="201E"/>šestá směrnice<QUOT.END ID="QE0004" REF.START="QS0004" CODE="201C"/>) a zásad ochrany legitimního očekávání a právní jistoty.</TXT></NP><NP><NO.P>2</NO.P><TXT>Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Stichting <QUOT.START ID="QS0005" REF.END="QE0005" CODE="201E"/>Goed Wonen<QUOT.END ID="QE0005" REF.START="QS0005" CODE="201C"/>, nizozemskou nadací, a Staatssecretaris van Financien (státním tajemníkem pro oblast financí) ve věci dodatečného výměru vydaného daňovým inspektorem ohledně daně z přidané hodnoty (dále jen <QUOT.START ID="QS0006" REF.END="QE0006" CODE="201E"/>DPH<QUOT.END ID="QE0006" REF.START="QS0006" CODE="201C"/>) přiznané zmíněnou nadací za období od <DATE ISO="19950401">1. dubna</DATE> do <DATE ISO="19950630">30. června 1995</DATE>. Tento spor již vedl k vydání rozsudku Soudního dvora o předběžné otázce položené rovněž Hoge Raad (rozsudek ze dne <DATE ISO="20011004">4. října 2001</DATE>, <QUOT.START ID="QS0007" REF.END="QE0007" CODE="201E"/>Goed Wonen<QUOT.END ID="QE0007" REF.START="QS0007" CODE="201C"/>, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-326/99" YEAR="2001" PAGE.ECR="I-6831">C-326/99, Recueil, s. I-6831</REF.DOC.ECR>).</TXT></NP><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>Právní rámec</P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P>Právní úprava Společenství</P></TI></TITLE><NP><NO.P>3</NO.P><TXT>Článek 17 šesté směrnice stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START ID="QS0008" REF.END="QE0008" CODE="201E"/>Vznik a rozsah nároku na odpočet daně</P><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>Nárok na odpočet daně vzniká okamžikem vzniku daňové povinnosti z odpočitatelné daně.</TXT></NP><?PAGE NO="I-3463"?><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>Jsou-li zboží a služby použity pro účely jejích zdanitelných plnění, je osoba povinná k dani oprávněna odpočíst od daně, kterou je povinna odvést:</TXT><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>daň z přidané hodnoty, která je splatná nebo byla odvedena s ohledem na zboží nebo služby, jež jí byly nebo mají být dodány jinou osobou povinnou k dani;</TXT></NP></ITEM></LIST></P><P>[...]<QUOT.END ID="QE0008" REF.START="QS0008" CODE="201C"/></P></NP></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>4</NO.P><TXT>Článek 20 šesté směrnice zní následovně:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START ID="QS0009" REF.END="QE0009" CODE="201E"/>Oprava odpočtů</P><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>Původní odpočet se opraví postupy stanovenými členskými státy, zejména:</TXT><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>jeli odpočet daně vyšší nebo nižší, než na jaký měla osoba povinná k dani nárok;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>jestliže se od odevzdání daňového přiznání změnily okolnosti zohledněné při výpočtu výše odpočtu, zejména byly-li zrušeny některé koupě nebo byla-li<?PAGE NO="I-3464"?> získána některá snížení ceny; oprava se však neprovede u plnění, která zůstala zcela nebo zčásti nezaplacena, ani při zničení, ztrátě či krádeži majetku, které byly řádně doloženy nebo potvrzeny, ani při použití prostředků na dárky malé hodnoty a poskytnutí vzorků blíže určených v čl. 5 odst. 6. Členské státy mohou nicméně vyžadovat opravu u plnění, která zůstala zcela nebo zčásti nezaplacena, a u krádeží.</TXT></NP></ITEM></LIST></P></NP><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>U investičního majetku se oprava rozloží na pět let včetně roku, kdy bylo zboží pořízeno nebo vyrobeno. Roční oprava se provede jen v rozsahu jedné pětiny daně uvalené na zboží. Oprava se provádí na základě změn poměru mezi nárokem na odpočet daně v následujících letech a nárokem na odpočet daně za rok, v němž bylo zboží pořízeno nebo vyrobeno.</TXT><P>Odchylně od předchozího pododstavce mohou členské státy provádět opravu na základě období plných pěti let, počítáno od okamžiku, kdy bylo zboží poprvé použito.</P><P>U nemovitého majetku, který byl pořízen jako investiční majetek, může být opravné období prodlouženo až na deset let.</P></NP><P>[...]</P><?PAGE NO="I-3465"?><NP><NO.P>4.</NO.P><TXT>Pro účely použití odstavců 2 a 3 mohou členské státy:</TXT><P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>vymezit obsah pojmu investiční majetek,</P></ITEM><ITEM><P>uvést výši daně, kterou je třeba vzít v úvahu při opravě,</P></ITEM><ITEM><P>přijmout jakákoliv vhodná opatření s účelem zaručit, aby opravy neměly za následek neoprávněné výhody,</P></ITEM><ITEM><P>umožnit administrativní zjednodušení.</P></ITEM></LIST></P></NP><P>[...]</P><NP><NO.P>6.</NO.P><TXT>Přejde-li osoba povinná k dani z režimu běžného zdanění do některého zvláštního režimu nebo naopak, mohou členské státy přijmout veškerá opatření potřebná k záruce toho, že taková osoba povinná k dani nebude neoprávněně zvýhodněna ani poškozena.<QUOT.END ID="QE0009" REF.START="QS0009" CODE="201C"/></TXT></NP></QUOT.S></P></NP></GR.SEQ><?PAGE NO="I-3466"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P>Vnitrostátní právní úprava</P></TI></TITLE><NP><NO.P>5</NO.P><TXT>Pro účely boje proti určitým finančním praktikám v oblasti nemovitostí byl Wet op de Omzetbelasting 1968 (zákon z roku 1968 o dani z obratu, dále jen <QUOT.START ID="QS0010" REF.END="QE0010" CODE="201E"/>Wet OB 1968<QUOT.END ID="QE0010" REF.START="QS0010" CODE="201C"/>) novelizován Wet houdende wijziging van de Wet op de Omzetbelasting 1968, de Wet op belastingen van rechtsverkeer en enkele andere belastingwetten in verband met de bestrijding van constructies met betrekking tot onroerende zaken (zákonem, který novelizuje zákon z roku 1968 o dani z obratu, zákon o dani z právních aktů a několik dalších daňových zákonů týkajících se boje proti určitým praktikám ve vztahu k nemovitostem), ze dne <DATE ISO="19951218">18. prosince 1995</DATE> (Stbl. 1995, s. 659, dále jen <QUOT.START ID="QS0011" REF.END="QE0011" CODE="201E"/>pozměňovací zákon<QUOT.END ID="QE0011" REF.START="QS0011" CODE="201C"/>).</TXT></NP><NP><NO.P>6</NO.P><TXT>Na základě oprávnění vyplývajícího z čl. 5 odst. 3 písm. b) šesté směrnice nizozemský zákonodárce přijal čl. 3 odst. 2 Wet OB 1968, který stanoví, že poskytnutí práva, jehož předmětem je nemovitý majetek, je kvalifikováno jako <QUOT.START ID="QS0012" REF.END="QE0012" CODE="201E"/>dodání zboží<QUOT.END ID="QE0012" REF.START="QS0012" CODE="201C"/>. Pozměňovací zákon však zavedl výjimku z této kvalifikace, čímž postavil na roven zřízení požívacího práva a nájem nemovitosti, pokud je odměna za toto právo zvýšená o daň z obratu nižší než ekonomická hodnota majetku.</TXT></NP><NP><NO.P>7</NO.P><TXT>Z novelizace či. 11 odst. 1 písm. b) bodu 5 Wet OB 1968 krom toho vyplývá, že nájem nemovitostí je v zásadě osvobozen od DPH a že <QUOT.START ID="QS0013" REF.END="QE0013" CODE="201E"/>nájmem nemovitosti<QUOT.END ID="QE0013" REF.START="QS0013" CODE="201C"/> se rozumí rovněž všechny ostatní způsoby poskytnutí nemovitého majetku k užívání, které nepředstavují dodání tohoto majetku.</TXT></NP><?PAGE NO="I-3467"?><NP><NO.P>8</NO.P><TXT>Pozměňovací zákon vstoupil v platnost dne <DATE ISO="19951229">29. prosince 1995</DATE>. Stanoví však, že nabývá účinnosti ode dne <DATE ISO="19950331">31. března 1995</DATE>, 18 hodin, kdy byl obsah budoucího zákona oznámen formou tiskového prohlášení.</TXT></NP><NP><NO.P>9</NO.P><TXT>Podle upřesnění předkládajícího soudu Staatssecretaris van Financiěn v tiskových prohlášeních ze dne <DATE ISO="19950331">31. března</DATE> a <DATE ISO="19950403">3. dubna 1995</DATE> oznámil, že vláda má v úmyslu předložit nizozemskému parlamentu návrh novelizace Wet OB 1968, zejména čl. 3 odst. 2 a či. 11 odst. 1 písm. b) bodu 5 tohoto zákona. V těchto tiskových prohlášeních rovněž oznámil záměr zmíněné Rady, aby byl Wet OB 1968 po vstupu navrhované novelizace v platnost vykládán ve smyslu pozměňovacího zákona ode dne <DATE ISO="19950331">31. března 1995</DATE>, 18 hodin.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>Spor v původním řízení a předběžná otázka</P></TI></TITLE><NP><NO.P>10</NO.P><TXT>Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že Stichting <QUOT.START ID="QS0014" REF.END="QE0014" CODE="201E"/>Goed Wonen<QUOT.END ID="QE0014" REF.START="QS0014" CODE="201C"/>, žalobkyně v původním řízení, je právním nástupcem Woningbouwvereniging <QUOT.START ID="QS0015" REF.END="QE0015" CODE="201E"/>Goed Wonen<QUOT.END ID="QE0015" REF.START="QS0015" CODE="201C"/> (sdružení pro bytovou výstavbu <QUOT.START ID="QS0016" REF.END="QE0016" CODE="201E"/>Goed Wonen<QUOT.END ID="QE0016" REF.START="QS0016" CODE="201C"/>, dále jen <QUOT.START ID="QS0017" REF.END="QE0017" CODE="201E"/>sdružení GW<QUOT.END ID="QE0017" REF.START="QS0017" CODE="201C"/>).</TXT></NP><NP><NO.P>11</NO.P><TXT>Notářským zápisem ze dne <DATE ISO="19950428">28. dubna 1995</DATE> sdružení GW založilo nadaci <QUOT.START ID="QS0018" REF.END="QE0018" CODE="201E"/>De Goede Woning<QUOT.END ID="QE0018" REF.START="QS0018" CODE="201C"/> (dále jen <QUOT.START ID="QS0019" REF.END="QE0019" CODE="201E"/>nadace GW<QUOT.END ID="QE0019" REF.START="QS0019" CODE="201C"/>). Téhož dne zřídilo ve prospěch nadace ve vztahu ke třem bytovým komplexům požívací právo na dobu deseti let za úplatu, která byla nižší než nákladová cena těchto bytových komplexů. Část bytů byla ještě ve výstavbě.<?PAGE NO="I-3468"?> Až do toho data žalobkyně v původním řízení neprovedla odpočet daně, která jí byla vyúčtována z důvodu dodání nebo výstavby bytů.</TXT></NP><NP><NO.P>12</NO.P><TXT>Ve svém daňovém přiznání za období od <DATE ISO="19950401">1. dubna</DATE> do <DATE ISO="19950630">30. června 1995</DATE> sdružení GW uvedlo jednak DPH, kterou vyúčtovalo nadaci GW za poskytnutí požívacího práva, tedy <FT TYPE="NUMBER">645067</FT> NLG, a jednak částku DPH, která mu byla vyúčtována za výstavbu bytů, tedy <FT TYPE="NUMBER">1285059</FT> NLG, která byla předmětem odpočtu jako daň odvedená na vstupu. Na základě tohoto přiznání byla sdružení GW vyplacena částka <FT TYPE="NUMBER">639992</FT> NLG v rámci provedení oprav daně.</TXT></NP><NP><NO.P>13</NO.P><TXT>S přihlédnutím k pozměňovacímu zákonu daňový inspektor poté vydal dodatečný výměr ve výši částky, která byla předmětem odpočtu sdružením GW. Toto dodatečné vyměření bylo potvrzeno rozhodnutím ze dne <DATE ISO="19961212">12. prosince 1996</DATE>, které sdružení GW napadlo u Gerechtshof te Arnhem. Rozhodnutím ze dne <DATE ISO="19970214">14. února 1997</DATE> však zmíněný inspektor z moci úřední snížil dodatečný výměr na částku <FT TYPE="NUMBER">639992</FT> NLG, která odpovídala částce vyplacené finančním úřadem sdružení GW na základě jeho daňového přiznání.</TXT></NP><NP><NO.P>14</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="19970821">21. srpna 1997</DATE> sdružení GW změnilo právní formu na nadaci a stalo se Stichting <QUOT.START ID="QS0020" REF.END="QE0020" CODE="201E"/>Goed Wonen<QUOT.END ID="QE0020" REF.START="QS0020" CODE="201C"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>15</NO.P><TXT>Rozsudkem ze dne <DATE ISO="19980520">20. května 1998</DATE> Gerechtshof te Arnhem zachoval dodatečný výměr tak, jak byl v mezidobí snížen daňovým inspektorem. Právě proti tomuto rozsudku podala Stichting <QUOT.START ID="QS0021" REF.END="QE0021" CODE="201E"/>Goed Wonen<QUOT.END ID="QE0021" REF.START="QS0021" CODE="201C"/> kasační stížnost u předkládajícího soudu.</TXT></NP><?PAGE NO="I-3469"?><NP><NO.P>16</NO.P><TXT>V první věci předložené Soudnímu dvoru se položené otázky týkaly výkladu šesté směrnice za účelem ověření, zda či. 5 odst. 3 písm. b) a článek 13 B písm. b) a C písm. a) šesté směrnice brání takovým vnitrostátním právním předpisům, jako je pozměňovací zákon, v jejichž důsledku je za okolností uvedených v zákoně poskytnutí požívacího práva postaveno na roven nájmu osvobozenému od DPH. Soudní dvůr ve svém výše uvedeném rozsudku <QUOT.START ID="QS0022" REF.END="QE0022" CODE="201E"/>Goed Wonen<QUOT.END ID="QE0022" REF.START="QS0022" CODE="201C"/> rozhodl takto:</TXT><P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1)</NO.P><TXT>Článek 5 odst. 3 písm. b) šesté směrnice [...] je třeba vykládat tak, že nebrání takovému vnitrostátnímu předpisu, jako je či. 3 odst. 2 Wet OB 1968 [...], ve znění [...], který podmiňuje kvalifikaci <QUOT.START ID="QS0023" REF.END="QE0023" CODE="201E"/>dodání zboží<QUOT.END ID="QE0023" REF.START="QS0023" CODE="201C"/> u zřízení, změny, vzdání se nebo zániku věcných práv k nemovitému majetku tím, aby se úplata zaplacená jako protihodnota takových plnění zvýšená o částku daně z obratu rovnala nejméně ekonomické hodnotě nemovitého majetku, ke kterému se taková práva vztahují.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Článek 13 B písm. b) a C písm. a) [šesté] směrnice je třeba vykládat tak, že nebrání takovému vnitrostátnímu ustanovení, jako je či. 11 odst. 1 písm. b) bod 5 zmíněného zákona ze dne <DATE ISO="19680628">28. června 1968</DATE>, ve znění [...], které pro účely osvobození od daně z přidané hodnoty umožňuje, aby zřízení věcného práva na dohodnutou dobu a za úplatu, které jeho držiteli umožňuje užívání nemovitého majetku, jako je dotčené požívací právo v původním řízení, bylo postaveno na roven pachtu nebo nájmu nemovitého majetku.</TXT></NP></ITEM></LIST></P></NP><NP><NO.P>17</NO.P><TXT>Ve svém rozhodnutí ze dne <DATE ISO="19980520">20. května 1998</DATE> Gerechtshof mimo jiné rozhodl, že zpětný účinek pozměňovacího zákona není neslučitelný s žádným ustanovením šesté<?PAGE NO="I-3470"?> směrnice. V této souvislosti Stichting <QUOT.START ID="QS0024" REF.END="QE0024" CODE="201E"/>Goed Wonen<QUOT.END ID="QE0024" REF.START="QS0024" CODE="201C"/> ve svém opravném prostředku uplatňovala to, že zpětný účinek tohoto pozměňujícího zákona od <DATE ISO="19950331">31. března 1995</DATE>, 18 hodin, je v rozporu s právem Společenství. Uvedený pozměňovací zákon mohl mít zpětnou účinnost přinejmenším pouze ode dne předložení návrhu zákona nizozemskému parlamentu, tedy od <DATE ISO="19950523">23. května 1995</DATE>.</TXT></NP><NP><NO.P>18</NO.P><TXT>Ve svém rozsudku ze dne <DATE ISO="19990824">24. srpna 1999</DATE>, kterým položil předběžné otázky v první věci, Hoge Raad usoudil, že Stichting <QUOT.START ID="QS0025" REF.END="QE0025" CODE="201E"/>Goed Wonen<QUOT.END ID="QE0025" REF.START="QS0025" CODE="201C"/> se svými žalobními důvody neuspěl a že posouzení Gerechtshof bylo opodstatněné.</TXT></NP><NP><NO.P>19</NO.P><TXT>Ve svém předkládacím rozhodnutí v předmětné věci Hoge Raad uvádí, že tento názor vyjádřený v předchozím rozsudku se však stal sporným v důsledku rozsudku Soudního dvora ze dne <DATE ISO="20000608">8. června 2000</DATE>, Schlossstrafie (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-396/98" YEAR="2000" PAGE.ECR="I-4279">C-396/98, Recueil, s. I-4279</REF.DOC.ECR>), ve kterém Soudní dvůr rozhodl, že <QUOT.START ID="QS0026" REF.END="QE0026" CODE="201E"/>článek 17 šesté směrnice [...] je třeba vykládat tak, že nárok osoby povinné k dani na odpočet daně z přidané hodnoty odvedené ve vztahu ke zboží nebo službám dodaným této osobě za účelem uskutečnění určitých plnění v souvislosti s nájmem je zachován, pokud legislativní změna, která následuje po dodání takového zboží nebo služeb, ale předchází počátku zmíněných plnění, zbavuje tuto osobu povinnou k dani práva vzdát se osvobození od této daně [...]<QUOT.END ID="QE0026" REF.START="QS0026" CODE="201C"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>20</NO.P><TXT>Předkládající soud vysvětluje, proč Stichting <QUOT.START ID="QS0027" REF.END="QE0027" CODE="201E"/>Goed Wonen<QUOT.END ID="QE0027" REF.START="QS0027" CODE="201C"/> neprovedla odpočet DPH za stavební práce před <DATE ISO="19950428">28. dubnem 1995</DATE>, následovně:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><NP><NO.P><QUOT.START ID="QS0028" REF.END="QE0028" CODE="201E"/>6.3.1.</NO.P><TXT>V projednávané věci dotyčná nadace postavila všechny byty před <DATE ISO="19950428">28. dubnem 1995</DATE>. Původně měla v úmyslu byty hned po jejich dokončení pronajmout.<?PAGE NO="I-3471"?> Tento nájem je osvobozen od daně - bez možnosti zproštění - na základě čl. 11 odst. 1 písm. b) [Wet OB 1968] [čl. 13 B návětí a písm. b) šesté směrnice]. V průběhu stavby měla dotyčná v zásadě nárok na odpočet daně, která jí byla v této souvislosti vyúčtována. Pokud došlo k následnému nájmu, šlo o dodání ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. h) zákona [nizozemský zákonodárce totiž využil možnosti považovat takové plnění za dodání, kterou mu poskytl l. 5 odst. 7 návětí a písm. a) šesté směrnice]. Z důvodu tohoto dodání byla dotyčná povinna odvést daň podle základu daně uvedeného v čl. 8 odst. 3 zákona [čl. 11 A odst. 1 písm. b) šesté směrnice].</TXT></NP><NP><NO.P>6.3.2.</NO.P><TXT>Na základě ministerské vyhlášky však mají společnosti zabývající se bytovou výstavbou možnost vzdát se použití čl. 3 odst. 1 písm. h) zákona. Toto ustanovení, stejně jako čl. 5 odst. 7 písm. a) šesté směrnice, se na ně nevztahuje potud, pokud tento úmysl vyjádří tak, že podle ministerské vyhlášky neprovedou při výstavbě bytů odpočet daně, která jim byla vyúčtována. Na základě tohoto režimu dotyčná neprovedla odpočet v průběhu výstavby bytů.</TXT></NP><NP><NO.P>6.3.3.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="19950428">28. dubna 1995</DATE> byly byty dotyčné nadace předmětem dodání ve smyslu čl. 3 odst. 2 zákona (v tehdy platném znění), který je založen na čl. 5 odst. 3 písm. b) šesté směrnice. Toto dodání nebylo osvobozeno od daně z obratu. V důsledku toho se dotyčná v této době mohla domáhat, na základě či. 15 odst. 4 zákona [ustanovení založeného na článku 17 a či. 20, odst. 1 návětí a písm. a) šesté směrnice], opravy za účelem zohlednění odpočtu, který předtím neprovedla. Tohoto práva však byla zbavena [pozměňovacím] zákonem [se zpětným účinkem] k datu, které předcházelo zřízení předmětného požívacího práva.<QUOT.END ID="QE0028" REF.START="QS0028" CODE="201C"/></TXT></NP></QUOT.S></P></NP><?PAGE NO="I-3472"?><NP><NO.P>21</NO.P><TXT>V bodě 6.3.4 předkládacího rozhodnutí Hoge Raad upřesnil, v čem se liší věc v původním řízení od situace, o které bylo rozhodováno ve výše uvedeném rozsudku Schlossstraße, následovně:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START ID="QS0029" REF.END="QE0029" CODE="201E"/>Ve věci Schlossstraße bylo důsledkem dané legislativní změny, bez jakékoli zpětné účinnosti, zrušení nabytého nároku na odpočet, jelikož plnění, na nichž tento nárok na odpočet závisel, byla uskutečněna po vstupu této změny v platnost a byla na rozdíl od předchozí situace osvobozena od daně bez nároku na odpočet.</P><P>Projednávaný případ se od toho liší, jelikož jak vznik nároku na odpočet, tak plnění, na kterém tento nárok závisel (dotyčná totiž žádný nárok na odpočet dříve neměla) nastaly ve stejný okamžik, přičemž legislativní změna vstoupila v platnost až po tomto okamžiku. V této souvislosti je namístě poznamenat, že navrhovaná legislativní změna byla oznámena tisku před tímto okamžikem a že bylo uvedeno, zejména s odůvodněním poukazujícím na nežádoucí účinky, které by mohlo vyhlášení legislativní změny bez zpětného účinku mít, že změna, co se týče daného případu, má vstoupit v platnost retroaktivně ode dne <DATE ISO="19950331">31. března 1995</DATE>, 18 hodin.<QUOT.END ID="QE0029" REF.START="QS0029" CODE="201C"/></P></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>22</NO.P><TXT>Za těchto podmínek Hoge Raad der Nederlanden rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START ID="QS0030" REF.END="QE0030" CODE="201E"/>Za okolností uvedených shora v bodě 6.3.4 tohoto rozsudku, brání články 17 a 20 šesté směrnice nebo zásady práva Společenství týkající se ochrany legitimního očekávání a právní jistoty, za předpokladu, že nejde ani o podvod, ani o zneužití, a že nedojde ke změně plánovaného použití zboží, jak uvádí body 50 a 51 rozsudku Soudního dvora ve věci Schlossstraße, tomu, aby oprava DPH, u které osoba povinná<?PAGE NO="I-3473"?> k dani neprovedla odpočet a kterou odvedla při dodání zboží (nemovitosti) původně určeného k nájmu (plnění osvobozenému od DPH), ale následně použitého k plnění podléhajícímu DPH (v daném případě zřízení věcného požívacího práva), byla zrušena z toho pouhého důvodu, že na základě legislativní změny, která ještě nebyla v platnosti v okamžiku, kdy bylo předmětné plnění uskutečněno, je toto plnění zpětně považováno za osvobozené od daně bez nároku na odpočet?<QUOT.END ID="QE0030" REF.START="QS0030" CODE="201C"/></P></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>23</NO.P><TXT>Předkládající soud ve svém rozhodnutí zmínil věci C-487/01, Gemeente Leusden, a C-7/02, Holin Groep, ve kterých položil předběžné otázky týkající se stejných ustanovení. Jelikož byl v těchto věcech vydán dne <DATE ISO="20040429">29. dubna 2004</DATE> rozsudek (Gemeente Leusden a Holin Groep, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-487/01+C-7/02" YEAR="2004" PAGE.ECR="I-5337">C-487/01 a C-7/02, Recueil, s. I-5337</REF.DOC.ECR>), byl zaslán uvedenému soudu s dotazem, zda je odpověď na otázku položenou v předmětné věci v původním řízení stále nezbytná. Dopisem ze dne <DATE ISO="20040603">3. června 2004</DATE> Hoge Raad sdělil Soudnímu dvoru, že na své žádosti setrvává.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>K věci samé</P></TI></TITLE><NP><NO.P>24</NO.P><TXT>Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda články 17 a 20 šesté směrnice nebo zásady ochrany legitimního očekávání a právní jistoty brání tomu, aby oprava DPH, ke které došlo z důvodu, že v okamžiku použití nemovitosti ke zdanitelnému plnění byl uplatněn nárok na odpočet DPH odvedené z dodání tohoto nemovitého majetku, byla zrušena v důsledku toho, že po provedení této opravy byl přijat zákon, který ruší zdanitelnou povahu tohoto plnění a který v souladu s rozhodnutím vnitrostátního zákonodárce nabývá účinnosti k datu, které předchází použití nemovitosti ke zdanitelnému plnění a vzniku nároku na odpočet.</TXT></NP><?PAGE NO="I-3474"?><NP><NO.P>25</NO.P><TXT>Jak vyplývá z odůvodnění předkládacího usnesení, tato otázka byla položena za účelem ověření, zda se řešení, k němuž Soudní dvůr dospěl ve výše uvedeném rozsudku Schlossstraße, vztahuje na skutkové okolnosti projednávané věci v původním řízení.</TXT></NP><NP><NO.P>26</NO.P><TXT>Úvodem je třeba připomenout, že účelem úpravy odpočtů je úplně osvobodit podnikatele od zátěže DPH, která je splatná nebo byla odvedena v rámci všech jeho ekonomických činností. Společný systém DPH v důsledku toho zaručuje dokonalou neutralitu, pokud jde o daňovou zátěž všech ekonomických činností bez ohledu na jejich cíle nebo výsledky, za podmínky, že uvedené činnosti samy rovněž podléhají DPH (rozsudek ze dne <DATE ISO="19880921">21. září 1988</DATE>, Komise v. Francie, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="50/87" YEAR="1988" PAGE.ECR="4797">50/87, Recueil, s. 4797, bod 15</REF.DOC.ECR>).</TXT></NP><NP><NO.P>27</NO.P><TXT>V bodě 53 výše uvedeného rozsudku Schlossstraße Soudní dvůr rozhodl, že článek 17 šesté směrnice je třeba vykládat tak, že nárok osoby povinné k dani na odpočet DPH odvedené ve vztahu ke zboží nebo službám dodaným této osobě za účelem uskutečnění určitých plnění v souvislosti s nájmem je zachován, pokud legislativní změna, která následuje po dodání takového zboží nebo služeb, ale předchází počátku zmíněných plnění, zbavuje tuto osobu povinnou k dani práva vzdát se osvobození těchto plnění od daně.</TXT></NP><NP><NO.P>28</NO.P><TXT>Je však třeba poznamenat, že situace žalobkyně v původním řízení se v projednávané věci liší od situace popsané ve výše uvedeném rozsudku Schlossstraße, z něhož vyplývá, že osoba povinná k dani provedla odpočet odvedené DPH před nabytím účinnosti legislativní změny. Žalobkyně v původním řízení totiž provedla odpočet DPH odvedené za dodání zboží až dne <DATE ISO="19950428">28. dubna 1995</DATE>, tedy sice před přijetím pozměňovacího zákona dne <DATE ISO="19951218">18. prosince 1995</DATE>, avšak poté, co tento zákon nabyl účinnosti dne <DATE ISO="19950331">31. března 1995</DATE> v souladu s rozhodnutím vnitrostátního zákonodárce výslovně tomuto zákonu přiznat zpětný účinek.</TXT></NP><?PAGE NO="I-3475"?><NP><NO.P>29</NO.P><TXT>Jelikož pozměňovací zákon tak na základě svého zpětného účinku nabyl účinnosti předtím, než osoba povinná k dani provedla odpočet, není namístě odkazovat za účelem zodpovězení otázky položené předkládajícím soudem na článek 17 šesté směrnice.</TXT></NP><NP><NO.P>30</NO.P><TXT>Pokud jde o článek 20 šesté směrnice, zdá se, že předkládající soud na něj v předběžné otázce odkazuje ve spojení s článkem 17 téže směrnice za účelem ověření toho, zda je třeba tento článek vykládat tak, že za skutkových okolností věci v původním řízení brání zrušení opravy vyplývající z odpočtu, který byl proveden. Z důvodu uvedeného v předcházejícím bodě není namístě posuzovat otázku, zda právo Společenství brání zpětnému účinku pozměňovacího zákona, ve vztahu k tomuto článku 20.</TXT></NP><NP><NO.P>31</NO.P><TXT>Naproti tomu je nutno zkoumat obecné zásady práva Společenství a konkrétněji zásady ochrany legitimního očekávání a právní jistoty, aby bylo ověřeno, zda brání tomu, aby oprava vyplývající z odpočtu, který byl proveden, byla zrušena v rámci zpětného účinku zákona.</TXT></NP><NP><NO.P>32</NO.P><TXT>V tomto ohledu je namístě připomenout, že zásady ochrany legitimního očekávání a právní jistoty jsou součástí právního řádu Společenství. Z tohoto důvodu musejí být dodržovány orgány Společenství (rozsudek ze dne <DATE ISO="19750514">14. května 1975</DATE>, CNTA v. Komise, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="74/74" YEAR="1975" PAGE.ECR="533">74/74, Recueil, s. 533</REF.DOC.ECR>), avšak také členskými státy při výkonu pravomocí, které jim byly svěřeny směrnicemi Společenství (rozsudek Gemeente Leusden a Holin Groep, uvedený výše, bod 57).</TXT></NP><?PAGE NO="I-3476"?><NP><NO.P>33</NO.P><TXT>Ačkoliv zásada právní jistoty obecně brání tomu, aby počátek časové působnosti aktu Společenství byl stanoven na den předcházející jeho vyhlášení, ve výjimečných případech tomu může být jinak, pokud to vyžaduje obecný zájem a pokud je náležitě respektováno legitimní očekávání dotčených osob (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne <DATE ISO="19910711">11. července 1991</DATE>, Crispoltoni, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-368/89" YEAR="1991" PAGE.ECR="I-3695">C-368/89, Recueil, s. I-3695, bod 17</REF.DOC.ECR>; Gemeente Leusden a Holin Groep, uvedený výše, bod 59; viz rovněž Evropský soud pro lidská práva, rozsudek National &amp; Provincial Building Society v. Spojené království ze dne <DATE ISO="19971023">23. října 1997</DATE>, <HT TYPE="ITALIC">Sbírka rozsudků a rozhodnutí,</HT> 1997-VII, § 80).</TXT></NP><NP><NO.P>34</NO.P><TXT>Tatáž zásada musí být dodržována vnitrostátním zákonodárcem, když přijímá právní předpisy týkající se práva Společenství.</TXT></NP><NP><NO.P>35</NO.P><TXT>Stichting <QUOT.START ID="QS0031" REF.END="QE0031" CODE="201E"/>Goed Wonen<QUOT.END ID="QE0031" REF.START="QS0031" CODE="201C"/> uplatňuje, že zpětný účinek pozměňovacího zákona nebyl nezbytný, jelikož nizozemská vláda byla již roky dobře informovaná o takových praktikách, jaké prováděla tato nadace. Krom toho nešlo o podvod ani daňový únik, neboť byl dodržen zákon.</TXT></NP><NP><NO.P>36</NO.P><TXT>Nizozemská vláda naopak uplatňuje, že jak bylo upřesněno v prohlášení Staatssecretaris van Financiěn, zpětný účinek byl odůvodněn obavou z toho, že určité praktiky budou prováděny ve velkém rozsahu mezi okamžikem, kdy bylo rozhodnuto provést změnu zákona, a okamžikem, kdy tato změna vstoupí v platnost. Ve svém stanovisku k návrhu zákona Raad van State (Státní Rada) shledala, že zpětná účinnost je odůvodněná. Zpětnou účinnost také schválily obě komory nizozemského parlamentu, přestože obecně v Nizozemsku panuje malá náklonnost k retroaktivnímu provádění legislativních změn.</TXT></NP><?PAGE NO="I-3477"?><NP><NO.P>37</NO.P><TXT>Nizozemská vláda je v této otázce podporována švédskou vládou. Tato vláda upřesňuje, že i přes velkou pozornost, která je ve Švédsku věnována dodržování zásad ochrany legitimního očekávání a právní jistoty, švédská ústava stanoví, že pro účely zamezení nárůstu daňových úniků ještě před vstupem zákona určeného k jejich potlačení v platnost, může švédský parlament rozhodnout, že se nový daňový zákon bude používat ode dne, kdy mu vláda tohoto státu zašle dopis oznamující její záměr provést změnu zákona.</TXT></NP><NP><NO.P>38</NO.P><TXT>V tomto ohledu z textu tiskového prohlášení ze dne <DATE ISO="19950331">31. března 1995</DATE> vyplývá, že zpětný účinek pozměňovacího zákona nebyl odůvodněn snahou o zabránění finančním praktikám prováděným již řadu let, ale vskutku obavou, že takové praktiky budou prováděny ve velkém rozsahu mezi okamžikem, kdy bylo rozhodnuto provést změnu zákona, a okamžikem, kdy tato změna vstoupí v platnost.</TXT></NP><NP><NO.P>39</NO.P><TXT>Taková obava se nejeví jako neopodstatněná a ochrana před takovými praktikami může být v obecném zájmu, který výjimečně odůvodňuje použití zpětné účinnosti zákona členskými státy, pokud je náležitě respektováno legitimní očekávání osob povinných k dani. Přísluší však vnitrostátnímu soudci, který nejlépe zná okolnosti projednávaného případu, aby posoudil, zda riziko finančních praktik provedených v průběhu tohoto časového období bylo dostatečně závažné k tomu, aby odůvodnilo retroaktivní povahu zákona.</TXT></NP><NP><NO.P>40</NO.P><TXT>Pokud jde o legitimní očekávání hospodářských subjektů, Stichting <QUOT.START ID="QS0032" REF.END="QE0032" CODE="201E"/>Goed Wonen<QUOT.END ID="QE0032" REF.START="QS0032" CODE="201C"/> uplatňuje, že od nich nelze očekávat, aby věděly o všech tiskových prohlášeních orgánů a měly za to, že všechny oznámené návrhy budou skutečně provedeny. Krom toho tiskové prohlášení bylo příliš strohé a neurčité. Úplný text zamýšlených změn byl znám až při předložení návrhu zákona nizozemskému parlamentu dne <DATE ISO="19950523">23. května 1995</DATE>.</TXT></NP><?PAGE NO="I-3478"?><NP><NO.P>41</NO.P><TXT>Nizozemská vláda poznamenává, že tiskovému prohlášení předcházelo několik projevů Staatssecretaris van Financiěn v nizozemském parlamentu, které oznamovaly dotčená opatření. Krom toho toto prohlášení bylo jasné a konkrétně odkazovalo na takové finanční praktiky, jaké používala žalobkyně v původním řízení. V rámci legislativního procesu byly přijaty pozměňovací návrhy, avšak jejich předmětem bylo pouze upřesnění určitých výjimek ze zásad návrhu zákona, takže tyto změny nebyly s ohledem na situaci žalobkyně ve věci v původním řízení relevantní.</TXT></NP><NP><NO.P>42</NO.P><TXT>Švédská vláda se domnívá, že otázka respektování legitimního očekávání musí být posuzována ve světle legislativních tradic každého členského státu. Ve Švédsku se má podle tradice vyjádřené ústavou zpětný účinek vztahovat ke dni, kdy vláda zaslala parlamentu tohoto státu dopis, ve kterém oznamuje předložení návrhu zákona. Ve věci v původním řízení je třeba otázku, zda legitimní očekávání hospodářských subjektů bylo respektováno, posoudit se zřetelem k nizozemské legislativní tradici.</TXT></NP><NP><NO.P>43</NO.P><TXT>Jelikož v tomto ohledu jde ve věci v původním řízení o vnitrostátní právní úpravu, je namístě provést konkrétní posouzení, zda bylo náležitě respektováno legitimní očekávání hospodářských subjektů, na které se tento právní předpis vztahuje, s přihlédnutím ke způsobům poskytování informací běžně používaným členským státem, který tuto právní úpravu přijal, a k okolnostem projednávané věci.</TXT></NP><NP><NO.P>44</NO.P><TXT>Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že Staatssecretaris van Financiën oficiálně oznámil v tiskových prohlášeních ze dne <DATE ISO="19950331">31. března</DATE> a <DATE ISO="19950403">3. dubna 1995</DATE>, že vláda má<?PAGE NO="I-3479"?> v úmyslu předložit nizozemskému parlamentu návrh novelizace Wet OB 1968, zejména čl. 3 odst. 2 a čl. 11 odst. 1 písm. b) bodu 5 tohoto zákona, a stanovit účinnost pozměňovacího zákona ode dne <DATE ISO="19950331">31. března 1995</DATE>, 18 hodin. Předkládajícímu soudci nicméně přísluší, aby ověřil, zda tyto dokumenty byly dostatečně jasné k tomu, aby hospodářský subjekt vykonávající takové ekonomické činnosti, na jaké se vztahuje tento zákon, mohl seznat následky zamýšlené legislativní změny na úrovni činností, které vykonává.</TXT></NP><NP><NO.P>45</NO.P><TXT>S ohledem na souhrn předcházejících úvah je třeba na položenou otázku odpovědět následovně:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START ID="QS0033" REF.END="QE0033" CODE="201E"/>Zásady ochrany legitimního očekávání a právní jistoty nebrání tomu, aby členský stát, výjimečně a pro účely zamezení tomu, aby finanční praktiky sledující minimalizaci zatížení DPH, proti kterým pozměňovací zákon právě bojuje, byly v průběhu legislativního procesu prováděny ve velkém rozsahu, zavedl zpětnou účinnost tohoto zákona, pokud za takových okolností jako ve věci v původním řízení byly hospodářské subjekty vykonávající takové ekonomické činnosti, jako jsou ty, na které se vztahuje daný zákon, upozorněny na nadcházející přijetí tohoto zákona a na zamýšlený zpětný účinek takovým způsobem, aby mohly seznat následky zamýšlené legislativní změny pro činnosti, které vykonávají.</P><P>V případě, že osvobozuje plnění, jehož předmětem je nemovitý majetek, které dříve podléhalo DPH, tento zákon může mít za následek zrušení opravy DPH, ke které došlo z důvodu, že v okamžiku použití nemovitosti k plnění, které bylo v té době považováno za zdanitelné, byl uplatněn nárok na odpočet DPH odvedené z dodání tohoto nemovitého majetku.<QUOT.END ID="QE0033" REF.START="QS0033" CODE="201C"/></P></QUOT.S></P></NP></GR.SEQ><?PAGE NO="I-3480"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>K nákladům řízení</P></TI></TITLE><NP><NO.P>46</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení vzhledem ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><JURISDICTION><INTRO><P>Z těchto důvodů Soudní dvůr (velký senát) rozhodl takto:</P></INTRO><P>Zásady ochrany legitimního očekávání a právní jistoty nebrání tomu, aby členský stát, výjimečně a pro účely zamezení tomu, aby fínanční praktiky sledující minimalizaci zatížení DPH, proti kterým pozměňovací zákon právě bojuje, byly v průběhu legislativního procesu prováděny ve velkém rozsahu, zavedl zpětnou účinnost tohoto zákona, pokud za takových okolností jako ve věci v původním řízení byly hospodářské subjekty vykonávající takové ekonomické činnosti, jako jsou ty, na které se vztahuje daný zákon, upozorněny na nadcházející přijetí tohoto zákona a na zamýšlený zpětný účinek takovým způsobem, aby mohly seznat následky zamýšlené legislativní změny pro činnosti, které vykonávají.</P><P>V případě, že osvobozuje plnění, jehož předmětem je nemovitý majetek, které dříve podléhalo DPH, tento zákon může mít za následek zrušení opravy DPH, ke které došlo z důvodu, že v okamžiku použití nemovitosti k plnění, které bylo v té době považováno za zdanitelné, byl uplatněn nárok na odpočet DPH odvedené z dodání tohoto nemovitého majetku.</P></JURISDICTION></CONTENTS.JUDGMENT><SIGNATURE.CASE><P>Podpisy.</P></SIGNATURE.CASE></JUDGMENT>