<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-167/19 P</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62019CC0167</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:626">EU:C:2021:626</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>31</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>31</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Stanovisko generálního advokáta E. Tančeva – spojené věci C‑167/19 P a C‑171/19 P</HT></P><P><HT TYPE="SC">Komise v. Freistaat Bayern a Interessengemeinschaft privater Milchverarbeiter Bayerns a další</HT></P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generálního advokáta</HT></P><P><HT TYPE="UC">Evgenije Tančeva</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20210715">15. července 2021</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0001"><P>Původní jazyk: angličtina.</P></NOTE></P></TI><STI><P>Spojené věci C‑167/19 P a C‑171/19 P</P><P>Evropská komise</P><P>proti</P><P>Freistaat Bayern (C‑167/19 P)</P><P>Interessengemeinschaft privater Milchverarbeiter Bayerns eV,</P><P>Genossenschaftsverband Bayern eV,</P><P>Verband der Bayerischen Privaten Milchwirtschaft eV (C‑171/19 P)</P></STI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Kasační opravný prostředek</KEYWORD><KEYWORD>Státní podpory</KEYWORD><KEYWORD>Podpora pro bavorské odvětví mléka</KEYWORD><KEYWORD>Financování kontrol jakosti mléka</KEYWORD><KEYWORD>Rozhodnutí prohlašující podporu za neslučitelnou s vnitřním trhem</KEYWORD><KEYWORD>Rozhodnutí o zahájení řízení</KEYWORD><KEYWORD>Povinnosti Komise</KEYWORD><KEYWORD>Práva dotyčného členského státu</KEYWORD><KEYWORD>Práva zúčastněných stran účastnit se správního řízení</KEYWORD><KEYWORD>Porušení podstatných formálních náležitostí</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><CONTENTS.CONCLUSION><GR.SEQ LEVEL="1"><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1.</NO.P><TXT>Těmito dvěma kasačními opravnými prostředky se Evropská komise domáhá zrušení rozsudků Tribunálu ve věcech Freistaat Bayern v. Komise<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0002"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20181212">12. prosince 2018</DATE> (<NO.CASE>T‑683/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2018:916">EU:T:2018:916</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>první napadený rozsudek<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>).</P></NOTE> a Interessengemeinschaft privater Milchverarbeiter Bayerns a další v. Komise<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0003"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20181212">12. prosince 2018</DATE> (<NO.CASE>T‑722/15 až T‑724/15</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2018:920">EU:T:2018:920</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>druhý napadený rozsudek<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>).</P></NOTE>. V těchto rozsudcích Tribunál vyhověl žalobám Freistaat Bayern (Svobodný stát Bavorsko, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>spolková země Bavorsko<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/>) a Interessengemeinschaft privater Milchverarbeiter Bayerns a další (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>zájmové sdružení<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/>) směřujícím k částečnému zrušení rozhodnutí Komise (EU) 2015/2432<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0004"><P>Rozhodnutí ze dne <DATE ISO="20150918">18. září 2015</DATE> o státní podpoře poskytnuté Německem na kontroly jakosti mléka podle zákona o mléku a tucích SA.35484 (2013/C) [ex SA.35484 (2012/NN)] (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="334" PAGE.FIRST="23" DATE.PUB="2015">Úř. věst. 2015, L 334, s. 23</REF.DOC.OJ>; dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>napadené rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">I.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Skutečnosti předcházející sporům</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2.</NO.P><TXT>Skutečnosti předcházející sporům jsou popsány v bodech 1 až 21 prvního napadeného rozsudku a v bodech 1 až 20 druhého napadeného rozsudku. Připomenu pouze následující skutečnosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3.</NO.P><TXT>V Německu je jakost mléka tradičně zajišťována nezávislými kontrolami jakosti. Uvedené kontroly jakosti mléka jsou v Bavorsku (Německo) financovány z prostředků získaných z dávek na mléko uložených odběratelům mléka a dále ze souhrnného rozpočtu spolkové země Bavorsko, jedné z odpůrkyň v projednávaných kasačních opravných prostředcích.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="2"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4.</NO.P><TXT>Dopisem ze dne <DATE ISO="20130717">17. července 2013</DATE> oznámila Komise Spolkové republice Německo své rozhodnutí zahájit řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>rozhodnutí o zahájení řízení<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/>). Toto rozhodnutí se týká různých opatření zavedených v několika německých spolkových zemích podle Gesetz über den Verkehr mit Milch, Milcherzeugnissen und Fetten (německý spolkový zákon o mléku a tucích) z roku 1952<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0005"><P>BGBl. 1952 I, s. 811, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>MFG<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/>.</P></NOTE> na podporu mlékárenského průmyslu, včetně podpory uvedené v napadeném rozhodnutí. Pokud jde o uvedenou podporu, Komise uvedla v bodě 2.5 rozhodnutí o zahájení řízení, který je věnován financování zkoumaných opatření, § 22 MFG týkající se dávek na mléko. Kromě toho v bodě 264 odůvodnění uvedeného rozhodnutí Komise uvedla, že zkoumaná opatření byla financována prostřednictvím parafiskální dávky, a odkázala na totéž ustanovení MFG.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5.</NO.P><TXT>Komise dospěla k závěru, že dotčená podpora byla slučitelná s vnitřním trhem v období od <DATE ISO="20011128">28. listopadu 2001</DATE> do <DATE ISO="20061231">31. prosince 2006</DATE>, přičemž měla pochybnosti o její slučitelnosti s vnitřním trhem od <DATE ISO="20070101">1. ledna 2007</DATE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6.</NO.P><TXT>V dopise ze dne <DATE ISO="20130920">20. září 2013</DATE> poskytla Spolková republika Německo své vyjádření k rozhodnutí o zahájení řízení. Komise obdržela od zúčastněných stran sedm stanovisek odkazujících na opatření, která se týkají kontrol jakosti mléka uvedených v napadeném rozhodnutí. Obdržená stanoviska byla předána Spolkové republice Německo, která vyjádřila své stanovisko k dalším vyjádřením předloženým dne <DATE ISO="20140708">8. července 2014</DATE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20150918">18. září 2015</DATE> přijala Komise napadené rozhodnutí. Toto rozhodnutí se týká pouze financování kontrol jakosti mléka prováděných v období od <DATE ISO="20070101">1. ledna 2007</DATE> v Bádensku-Württembersku (Německo) a v Bavorsku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8.</NO.P><TXT>Zaprvé Komise ověřila, zda prostředky získané z dávek na mléko představují státní podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU. MFG navíc v § 22 odst. 2 bodech 1 až 6 vymezoval, pro jaké účely mohly být použity prostředky získané z dávek na mléko. Komise proto usoudila, že příjmy z dávek na mléko měly být považovány za příjmy podléhající veřejné kontrole a že opatření financovaná ze zdrojů získaných z dávek na mléko byla prováděna ze státních prostředků a byla přičitatelná státu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9.</NO.P><TXT>Zadruhé Komise konstatovala, že mlékárny v Bavorsku získaly selektivní zvýhodnění prostřednictvím náhrady nákladů na kontroly jakosti mléka, jejichž provádění jim příslušelo, ve formě prostředků získaných z dávek a ze souhrnného rozpočtu spolkové země Bavorsko. Komise měla za to, že z uvedených kontrol jakosti mléka v konečném důsledku těžily mlékárny, jelikož právě mlékárny byly ze zákona povinny provádět kontroly mléka, které jim bylo dodáno. Mlékárny jsou podniky ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU a náklady spojené s platbou kontrolnímu subjektu pro účely provádění kontrol jakosti mléka měly být považovány za klasické provozní náklady, které by dotčené podniky, tj. mlékárny, musely za normálních okolností nést samy<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0006"><P>Ve vztahu k paralelnímu případu testů prováděných za účelem zjištění přenosných spongiformních encefalopatií u skotu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160630">30. června 2016</DATE>, <NAME.CASE>Belgie v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑270/15 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:489">EU:C:2016:489</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Každá případná výhoda byla podle Komise kromě toho poskytována jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>určitým podnikům<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/>, neboť vedle mlékárenského odvětví existuje v Německu ještě řada dalších hospodářských odvětví, kterým z předmětných opatření neplynul žádný prospěch. Zvýhodnění, které bylo případně poskytnuto, bylo tudíž selektivní. Kromě toho v jiných spolkových zemích než Bádensku-Württembersku a Bavorsku mlékárnám nebyly hrazeny náklady na kontroly z prostředků získaných z dávek na mléko. Konečně, v bodě 145 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise zohlednila skutečnost, že opatření bylo rovněž financováno ze souhrnného<?PAGE NO="3"?> rozpočtu spolkové země Bavorsko. Podle názoru Komise výhoda, kterou mlékárny získaly v důsledku hrazení nákladů na kontroly jakosti mléka, nutně neodpovídala tomu, co zaplatily v rámci dávek na mléko. Tento závěr Komise přenesla na financování ze souhrnného rozpočtu spolkové země Bavorsko.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10.</NO.P><TXT>Zatřetí, pokud jde o existenci stávající podpory, Komise měla za to, že kromě MFG, který nestanovil dotyčný režim podpory, německé orgány nepředaly žádné informace, které by prokazovaly existenci právního základu přijatého před rokem 1958 a ještě nebyly uplatněny, s počátečním obsahem během sledovaného období.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11.</NO.P><TXT>Začtvrté a na posledním místě Komise shledala, že podpory určené pro běžné kontroly mléka nesplňovaly podmínky stanovené v bodě 109 pokynů Společenství ke státní podpoře v odvětvích zemědělství a lesnictví na období 2007–2013 (<REF.DOC.OJ COLL="C" NO.OJ="319" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2006">Úř. věst. 2006, C 319, s. 1</REF.DOC.OJ>) ve spojení s čl. 16 odst. 1 nařízení Komise (ES) č. 1857/2006<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0007"><P>Nařízení ze dne <DATE ISO="20061215">15. prosince 2006</DATE> o použití článků [107 a 108 SFEU] na státní podporu pro malé a střední podniky působící v produkci zemědělských produktů a o změně nařízení (ES) č. 70/2001 (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="358" PAGE.FIRST="3" DATE.PUB="2006">Úř. věst. 2006, L 358, s. 3</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE>, na který odkazuje uvedený bod 109.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12.</NO.P><TXT>Za těchto podmínek Komise v článku 1 napadeného rozhodnutí rozhodla, že podpora poskytnutá od <DATE ISO="20070101">1. ledna 2007</DATE> v Bavorsku je protiprávní a neslučitelná s vnitřním trhem. V článcích 2 až 4 tohoto rozhodnutí Komise nařídila vrácení podpory a stanovila její podmínky.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">II.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Řízení před Tribunálem a napadené rozsudky</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20151126">26. listopadu 2015</DATE> a <DATE ISO="20151204">4. prosince 2015</DATE> podaly spolková země Bavorsko a zájmové sdružení žaloby směřující k částečnému zrušení napadeného rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14.</NO.P><TXT>První žalobní důvod spolkové země Bavorsko i zájmového sdružení vycházel z porušení čl. 108 odst. 2 SFEU, jakož i čl. 6 odst. 1 a čl. 20 odst. 1 nařízení č. 659/1999<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0008"><P>Nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne <DATE ISO="19990322">22. března 1999</DATE>, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="083" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="1999">Úř. věst. 1999, L 83, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 08/01, s. 339) (také označované jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/>procesní nařízení<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15.</NO.P><TXT>Druhý žalobní důvod zájmového sdružení vycházel z porušení čl. 107 odst. 1 SFEU, jelikož prostředky získané z dávek na mléko byly považovány za státní prostředky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16.</NO.P><TXT>Pokud jde o první žalobní důvod navrhovatelů, Tribunál v napadených rozsudcích zaprvé připomněl, že podle čl. 6 odst. 1 nařízení č. 659/1999 rozhodnutí o zahájení řízení shrne relevantní faktické a právní otázky, zahrne předběžné hodnocení Komise a vyloží pochybnosti Komise o slučitelnosti dotčeného opatření s vnitřním trhem, přičemž zachová význam práva zúčastněných stran podat připomínky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17.</NO.P><TXT>Zadruhé Tribunál zkoumal napadené rozhodnutí ve světle rozhodnutí o zahájení řízení s cílem určit, zda bylo financování z prostředků ze souhrnného rozpočtu spolkové země Bavorsko uvedeno již v rozhodnutí o zahájení řízení. Konstatoval, že financování kontrol jakosti mléka z rozpočtových zdrojů ve spolkové zemi Bavorsko nebylo uvedeno v rozhodnutí o zahájení řízení. Ve druhém napadeném rozsudku Tribunál uvedl, že Komise netvrdila, že toto financování bylo výslovně uvedeno v rozhodnutí o zahájení řízení. Tribunál měl tedy za to, že zúčastněné strany mohly legitimně očekávat, že přezkum Komise obsažený v rozhodnutí o zahájení řízení se týkal pouze prostředků získaných z dávek na mléko.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="4"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18.</NO.P><TXT>Zatřetí Tribunál uvedl, že čl. 107 odst. 1 SFEU používá pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0010" REF.END="QE0010"/>státní prostředky<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/> ve velmi širokém slova smyslu, neboť stanoví, že s vnitřním trhem jsou neslučitelné podpory poskytované z prostředků <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0011" REF.END="QE0011"/>v jakékoli formě<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/>. Tyto prostředky tudíž mohou mít různé podoby, a Komise je proto povinna je označit a pečlivě je posoudit. Kromě toho Tribunál uvedl, že státní prostředky jsou jedním ze základních prvků kvalifikace podpory. V tomto ohledu musí být výraz <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0012" REF.END="QE0012"/>finanční podpora<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/> použitý Komisí v rozhodnutí o zahájení řízení, a to i kdyby mohl být vykládán jako výraz, který odkazuje na oba zdroje financování, považován za nedostatečně přesný. Tribunál dodal, že konečné rozhodnutí se může do jisté míry lišit od rozhodnutí o zahájení řízení. Taková rozdílnost však není v projednávaném případě odůvodněna. Jak potvrdila Komise, tento orgán byl členským státem informován o financování z prostředků ze souhrnného rozpočtu spolkové země Bavorsko ještě před přijetím rozhodnutí o zahájení řízení. Tribunál nadto poznamenal, že Komise v napadeném rozhodnutí výslovně odkázala na financování podpory z prostředků ze souhrnného rozpočtu spolkové země Bavorsko, z čehož vyplývá, že uvedený způsob financování nebyl v rámci jejího posouzení irelevantním prvkem. Na základě toho dospěl Tribunál k závěru, že napadené rozhodnutí bylo přijato, aniž byla zúčastněným stranám poskytnuta možnost vyjádřit se k financování z prostředků ze souhrnného rozpočtu spolkové země Bavorsko.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19.</NO.P><TXT>Tribunál tudíž dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí bylo přijato v rozporu s právem žalobců na účast na správním řízení, a tudíž i v rozporu s čl. 108 odst. 2 SFEU a čl. 6 odst. 1 nařízení č. 659/1999. Rovněž rozhodl, že povinnost Komise poskytnout zúčastněným stranám ve stadiu rozhodnutí o zahájení řízení možnost předložit jejich připomínky má povahu podstatné formální náležitosti, jejíž porušení způsobuje důsledky, jako je zrušení vadného aktu, bez ohledu na to, zda toto porušení způsobilo újmu tomu, kdo se jej dovolává, nebo zda mohlo správní řízení vést k jinému výsledku. Prvnímu žalobnímu důvodu tudíž vyhověl.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20.</NO.P><TXT>Pro úplnost Tribunál uvedl, že nelze vyloučit, že v případě že by ke zjištěné vadě nedošlo, tj. kdyby žalobce ve skutečnosti měl možnost v rámci formálního vyšetřovacího řízení předložit své připomínky týkající se financování z prostředků ze svého souhrnného rozpočtu, řízení mohlo dospět k jinému výsledku. V tomto ohledu Tribunál zejména uvedl, že napadené rozhodnutí nepředkládá samostatný rozbor, pokud jde o každý z obou způsobů financování. Podle názoru Tribunálu Komise v napadeném rozhodnutí totiž buď provedla rozbor bez odkazu na způsob příslušného financování, anebo přenesla své úvahy týkající se financování prostřednictvím dávky na mléko na financování ze souhrnného rozpočtu spolkové země Bavorsko. Proto nelze vyloučit, že kdyby takové argumenty týkající se financování ze souhrnného rozpočtu spolkové země Bavorsko byly předloženy během formálního vyšetřovacího řízení, mohly vést k jinému výsledku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21.</NO.P><TXT>Tribunál, aniž se vyjádřil k ostatním žalobním důvodům vzneseným navrhovateli, zrušil články 1 až 4 napadeného rozhodnutí v rozsahu, v jakém obsahují rozhodnutí, že poskytnutí státní podpory Spolkovou republikou Německo na kontroly jakosti mléka prováděné v Bavorsku není slučitelné s vnitřním trhem, a rozhodnutí o nařízení vrácení této podpory.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">III.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Posouzení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22.</NO.P><TXT>Komise uplatňuje čtyři důvody kasačního opravného prostředku.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="5"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">A.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">K prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku, vycházejícímu z nesprávného právního posouzení při výkladu a použití čl. 108 odst. 2 SFEU a čl. 6 odst. 1 nařízení č. 659/1999</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K přípustnosti</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23.</NO.P><TXT>Spolková země Bavorsko a zájmové sdružení v podstatě tvrdí, že první důvody kasačních opravných prostředků Komise jsou nepřípustné, neboť směřují ke zpochybnění skutkového posouzení provedeného Tribunálem, aniž uplatňují jakékoli zkreslení skutkového stavu nebo důkazů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24.</NO.P><TXT>Zaprvé, spolková země Bavorsko uvádí, že Komise Tribunálu nevytýká, že porušil čl. 6 odst. 1 nařízení č. 659/1999, ale domnívá se, že Tribunál nesprávně vyložil rozhodnutí o zahájení řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25.</NO.P><TXT>Zadruhé spolková země Bavorsko tvrdí, že na rozdíl od toho, co uvádí Komise, Tribunál v bodech 60, 61 a 65 prvního napadeného rozsudku neuvedl, že Komise měla pozitivní povinnost popsat přesný způsob financování opatření. Tribunál pouze rozhodl, že skutečnost, že Komise v rozhodnutí o zahájení řízení nevyloučí způsob financování, nestačí k tomu, aby toto financování bylo implicitně obsaženo v tomto rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26.</NO.P><TXT>Zatřetí spolková země Bavorsko a zájmové sdružení považují tento důvod kasačního opravného prostředku za nepřípustný, neboť spočívá v opakování důvodů a argumentů předložených před Tribunálem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27.</NO.P><TXT>Jak však vysvětlím v následujících bodech, tyto argumenty neobstojí a první důvod kasačního opravného prostředku je přípustný.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28.</NO.P><TXT>Na rozdíl od toho, co tvrdí spolková země Bavorsko a zájmové sdružení, první důvod kasačního opravného prostředku nežádá Soudní dvůr, aby provedl nové posouzení skutkového stavu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29.</NO.P><TXT>Stačí uvést, že v rámci tohoto důvodu kasačního opravného prostředku je Soudní dvůr žádán, aby vyložil čl. 6 odst. 1 nařízení č. 659/1999 ve světle čl. 108 odst. 2 SFEU, aby určil vyžadovaný stupeň přesnosti rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení ve světle povinnosti Komise <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0013" REF.END="QE0013"/>shrnout relevantní faktické a právní otázky<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/>. V každém případě, pokud musí Soudní dvůr v této souvislosti zkoumat výklad napadeného rozhodnutí Tribunálem, tak z rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200311">11. března 2020</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Gmina Miasto Gdynia a Port Lotniczy Gdynia Kosakowo</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑56/18 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:192">EU:C:2020:192</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0014" REF.END="QE0014"/>rozsudek Gdynia<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/>, bod 121), vyplývá, že taková otázka představuje právní otázku přípustnou ve fázi kasačního opravného prostředku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30.</NO.P><TXT>Tento důvod kasačního opravného prostředku nadto nelze považovat za nepřípustný z důvodu, že údajně opakuje argumenty již předložené před Tribunálem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31.</NO.P><TXT>Z judikatury vyplývá, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0015" REF.END="QE0015"/>pokud přitom účastník řízení zpochybňuje výklad nebo použití práva Unie Soudem, mohou být právní otázky přezkoumané v prvním stupni znovu projednány v řízení o kasačním opravném prostředku. Jestliže by totiž účastník řízení nemohl tímto způsobem založit svůj kasační opravný prostředek na žalobních důvodech nebo argumentech již použitých před Soudem, bylo by řízení o kasačním opravném prostředku zčásti zbaveno svého smyslu<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0009"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20100921">21. září 2010</DATE>, <NAME.CASE>Švédsko a další v. API a Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑514/07 P, C‑528/07 P a C‑532/07 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:541">EU:C:2010:541</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0116">116</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="6"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K věci samé</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">a)</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Stručný popis argumentace účastníků řízení</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32.</NO.P><TXT>Komise tvrdí, že se Tribunál v bodech 60 až 67 prvního napadeného rozsudku, jakož i v bodech 56 až 64 druhého napadeného rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení při výkladu a použití čl. 108 odst. 2 SFEU a čl. 6 odst. 1 nařízení č. 659/1999, jakož i judikatury unijních soudů týkající se těchto ustanovení, při definování požadavků na obsah rozhodnutí o zahájení řízení. Komise tvrdí, že zdroj financování podpory musí být v rozhodnutí o zahájení řízení uveden jen výjimečně a za zvláštních okolností.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33.</NO.P><TXT>Komise tvrdí, že v takovém rozhodnutí o zahájení řízení uvádí relevantní skutkové a právní okolnosti týkající se opatření, které může představovat státní podporu a tyto okolnosti předkládá k předběžnému hodnocení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0010"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20110721">21. července 2011</DATE>, <NAME.CASE>Alcoa Trasformazioni v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑194/09 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:497">EU:C:2011:497</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. V projednávané věci měl Tribunál správně za to, že náklady spojené s platbou kontrolnímu subjektu pro účely provádění kontrol jakosti mléka bylo jediným opatřením podpory. Toto opatření bylo financováno z rozpočtu spolkové země Bavorsko, jehož prostředky byly převedeny na subjekt pro kontrolu mléka, Milchprüfring Bayern eV, a to rozhodnutím o jednorázovém každoročním využití těchto prostředků. Toto opatření bylo popsáno v bodech 3, 5 a 15 až 20 odůvodnění rozhodnutí o zahájení řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34.</NO.P><TXT>V rozhodnutí o zahájení řízení Komise uvedla rozpočtovou položku tohoto opatření ve <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0016" REF.END="QE0016"/>výdajové<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/> části rozpočtu spolkové země Bavorsko. Tribunál jí přitom vytýkal, že neuvedla <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0017" REF.END="QE0017"/>příjmovou<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/> část této rozpočtové položky, tedy zdroje financování podpory. Komise má za to, že Tribunál tím stanovil nový procesní požadavek, který nemá žádný právní základ.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35.</NO.P><TXT>Podle Komise vyplývá zejména z rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20031021">21. října 2003</DATE>, <NAME.CASE>van Calster a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑261/01 a C‑262/01</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2003:571">EU:C:2003:571</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), že pouze ve výjimečných případech, kdy existuje neoddělitelná vazba mezi příjmy a výdaji a existují-li indicie, z nichž vyplývá, že způsob výběru příjmů porušuje jiné ustanovení unijního práva, musí se změna režimu podpor provedená členským státem rovněž týkat způsobu financování tohoto opatření. Z této judikatury vyplývá, že kromě výjimečných případů nemusí Komise v rozhodnutí o zahájení řízení uvést zdroj financování opatření podpory.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36.</NO.P><TXT>V projednávané věci je financování smíšené a problematické bylo pouze financování z dávek na mléko. Komise má tedy za to, že nemusela výslovně uvést jiný způsob financování, tedy způsob financování ze souhrnného rozpočtu spolkové země Bavorsko.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37.</NO.P><TXT>Komise dodává, že podle čl. 107 odst. 1 SFEU je existence podpory dána tím, že opatření je financováno ze státních prostředků. Pokud jde o otázku existence podpory, je tedy přesný původ státních prostředků irelevantní.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38.</NO.P><TXT>Komise rovněž rozlišuje mezi opatřením podpory (převedení určené částky příjemcům podpory) a financováním tohoto opatření (jeho různé zdroje: dávka z mléka a daňový výnos spolkové země Bavorsko). Kromě toho Komise uvádí, že odpůrci nezpochybnili skutková zjištění prokázaná Komisí, a že Tribunál v tomto ohledu nekonstatoval žádné pochybení. Komise má tudíž za to, že opatření podpory definovala stejným způsobem v rozhodnutí o zahájení řízení i v napadeném rozhodnutí. Ze souhrnného rozpočtu popsaného v těchto rozhodnutích jasně vyplývá, že toto jediné opatření podpory zahrnovalo dva zdroje financování. Komise odkazuje na rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190613">13. června 2019</DATE>, <NAME.CASE>Copebi</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑505/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:500">EU:C:2019:500</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0018" REF.END="QE0018"/>rozsudek Copebi<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/>),<?PAGE NO="7"?> v němž byl podle ní potvrzen její názor, že není povinné, aby v rozhodnutí o zahájení řízení byly do nejmenších podrobností uvedeny zdroje financování opatření podpory. Postačuje popis uvedeného opatření podpory.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39.</NO.P><TXT>Spolková země Bavorsko a zájmové sdružení v podstatě tvrdí, že první důvod kasačního opravného prostředku není opodstatněný. Zaprvé uvádějí, že se Komise opírá o nepřesnou citaci obsahu napadených rozsudků. Zadruhé tvrdí, že rozhodnutí Komise o zahájení řízení musí vždy dostatečně vymezit rámec přezkumu Komise a musí tak jasně uvést všechny různé způsoby financování zvažované Komisí. Zatřetí spolková země Bavorsko a zájmové sdružení zpochybňují tvrzení Komise, podle kterého Tribunál rozhodl, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0019" REF.END="QE0019"/>financování kontrol jakosti mléka<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/> představovalo <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0020" REF.END="QE0020"/>jediné opatření podpory<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/>. Konečně v rozsahu, v němž Komise v rozhodnutí o zahájení řízení výslovně odkazuje na specifický způsob financování, spolková země Bavorsko a zájmové sdružení tvrdí, že Komise je tímto odkazem vázána a nemůže později do svého posouzení zařadit další zdroje financování.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">b)</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Posouzení</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40.</NO.P><TXT>Úvodem mi není jasné, proč Komise v rozhodnutí o zahájení řízení neuvedla způsob financování opatření podpory z rozpočtu (vzhledem k tomu, že se odvolávala na financování, ale pouze na jedno z obou způsobů, a sice na financování z dávek na mléko); nejpravděpodobnějším vysvětlením je neúmyslné opomenutí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41.</NO.P><TXT>Jak Tribunál správně rozhodl v bodě 60 prvního napadeného rozsudku, Komise nemůže pouze tvrdit, že stačí, aby rozhodnutí o zahájení řízení <HT TYPE="ITALIC">nevylučovalo financování ze zdrojů souhrnného rozpočtu</HT> spolkové země Bavorsko. Článek 6 odst. 1 nařízení č. 659/1999 totiž zavádí pozitivní povinnost Komise shrnout relevantní faktické a právní otázky, podle níž se Komise nemůže opírat o takový argument, který by tuto povinnost zbavil její podstaty.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42.</NO.P><TXT>Z článku 108 odst. 2 SFEU vyplývá, že Komise má povinnost vyzvat zúčastněné strany k podávání připomínek během formálního vyšetřování.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43.</NO.P><TXT>Jak již Tribunál rozhodl ve své judikatuře, formální vyšetřovací řízení umožňuje prohloubit a objasnit otázky vznesené v rozhodnutí o zahájení řízení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0011"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090304">4. března 2009</DATE>, <NAME.CASE>Itálie v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑424/05</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2009:49">EU:T:2009:49</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0069">69</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), citovaný v bodě 47 prvního napadeného rozsudku.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44.</NO.P><TXT>Účelem rozhodnutí o zahájení řízení je definovat rámec přezkumu Komise<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0012"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20091215">15. prosince 2009</DATE>, <NAME.CASE>EDF v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑156/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2009:505">EU:T:2009:505</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0108">108</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45.</NO.P><TXT>Zdůrazňuji tedy, že rozhodnutí o zahájení řízení musí umožnit, aby se zúčastněné strany mohly v průběhu formálního vyšetřovacího řízení užitečným a účinným způsobem vyjádřit.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46.</NO.P><TXT>Článek 6 odst. 1 první věta nařízení č. 659/1999 jasně uvádí, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0021" REF.END="QE0021"/>rozhodnutí o zahájení formální vyšetřovacího řízení shrne relevantní faktické a právní otázky, zahrne předběžné hodnocení Komise o charakteru navrhovaného opatření jako podpory a vyloží pochybnosti o jeho slučitelnosti se společným trhem<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="8"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47.</NO.P><TXT>Podle mého názoru způsob financování opatření podpory nesporně představuje <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0022" REF.END="QE0022"/>relevantní faktickou otázku<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/> pro účely určení, zda existuje opatření státní podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48.</NO.P><TXT>Jak totiž vyplývá z judikatury<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0013"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20131219">19. prosince 2013</DATE>, <NAME.CASE>Association Vent De Colère! a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑262/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:851">EU:C:2013:851</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0015">15</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0023" REF.END="QE0023"/>kvalifikace státních podpor ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU předpokládá splnění čtyř podmínek, a sice [i)] aby se jednalo o státní zásah nebo zásah za použití státních prostředků, [ii)] aby byl tento zásah způsobilý ovlivnit obchod mezi členskými státy, [iii)] aby přiznával selektivní výhodu svému příjemci a [iv)] aby narušoval nebo hrozil narušením hospodářské soutěže<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49.</NO.P><TXT>Pokud jde o první podmínku, která je v této věci dotčena, tatáž judikatura uvádí, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0024" REF.END="QE0024"/>k tomu, aby mohla být zvýhodnění kvalifikována jako podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, musí být jednak poskytnuta přímo nebo nepřímo za použití státních prostředků, a jednak musí být přičitatelná státu<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0014"><P>Tamtéž, bod 16 a citovaná judikatura.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50.</NO.P><TXT>Rozdíl, který se Komise snaží vytvořit mezi financováním opatření a vyplacením podpory příjemci, je tedy nejasný.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51.</NO.P><TXT>Kromě toho, jak zdůraznily spolková země Bavorsko a zájmové sdružení, způsob financování opatření může v projednávané věci rovněž hrát roli v rámci kvalifikace selektivní výhody ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, jakož i při posuzování pojmu stávající podpory.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52.</NO.P><TXT>Soudní dvůr v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20031021">21. října 2003</DATE>, <NAME.CASE>van Calster a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑261/01 a C‑262/01</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2003:571">EU:C:2003:571</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0049">49</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) rozhodl, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0025" REF.END="QE0025"/>způsob financování podpory může činit celý režim podpory, jenž má být financován, neslučitelným se společným trhem. Zkoumání podpory tudíž nemůže být odděleno od účinků jejího způsobu financování […] Zkoumání opatření podpory Komisí musí naopak nutně zohlednit i způsob financování podpory v případě, že tento způsob financování je nedílnou součástí opatření podpory<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53.</NO.P><TXT>Je pravda, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0026" REF.END="QE0026"/>v případě, že žalobce zpochybňuje posouzení Komise týkající se kvalifikace sporného opatření jako <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0027" REF.END="QE0027"/>státní podpory<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="2018" ID="QE0027"/>, je přezkum legality rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení unijním soudem omezen na ověření toho, zda se Komise nedopustila zjevně nesprávných posouzení<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0015"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20161221">21. prosince 2016</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Hansestadt Lübeck</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑524/14 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:971">EU:C:2016:971</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0078">78</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54.</NO.P><TXT>Určení relevantních faktických a právních otázek, které jak vyžaduje čl. 6 odst. 1 nařízení č. 659/1999, musí být obsaženo v rozhodnutí Komise o zahájení řízení, však musí být založeno na objektivních kritériích.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55.</NO.P><TXT>Tak by tomu však nebylo, pokud by Soudní dvůr připustil, že relevantní faktické a právní otázky nemusí být v tomto rozhodnutí uvedeny pouze z toho důvodu, že Komise jakožto tvůrce tohoto aktu měla za to, že tyto otázky byly zjevné.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56.</NO.P><TXT>I když se tedy, jak tvrdí Komise, může jevit, že financování ze souhrnného rozpočtu členského státu představuje státní prostředky, nic to nemění na tom, že to neodůvodňuje opomenutí Komise tohoto prvku v rozhodnutí o zahájení řízení, jelikož se jedná o základní prvek opatření státní podpory.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="9"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57.</NO.P><TXT>Takový prvek zjevně představuje <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0028" REF.END="QE0028"/>relevantní faktickou a právní otázku<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/> ve smyslu čl. 6 odst. 1 nařízení č. 659/1999.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58.</NO.P><TXT>Takové řešení totiž vyplývá rovněž ze zásady určení (nebo <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0029" REF.END="QE0029"/>zásady přesnosti<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/>, v němčině <HT TYPE="ITALIC">Bestimmtheitsgrundsatz</HT>, která je jedním z vyjádření zásady právní jistoty) závazných aktů orgánů veřejné správy, která vyžaduje, aby obsah aktu vykazoval určitou úroveň jasnosti a přesnosti. Článek 2 SEU, který stanoví, že Unie je založena zejména na právním státě, může být považován za formální základ této zásady ve Smlouvě. Jak Soudní dvůr opakovaně rozhodl, zásada právní jistoty je základní zásadou práva Unie, která zejména vyžaduje, aby právní úprava byla jasná a přesná, tak aby procesní subjekty mohly jednoznačně rozpoznat svá práva a povinnosti a postupovat podle toho<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0016"><P>Viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20050414">14. dubna 2005</DATE>, <NAME.CASE>Belgie v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑110/03</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:223">EU:C:2005:223</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0030">30</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19810709">9. července 1981</DATE>, <NAME.CASE>Gondrand a Garancini</NAME.CASE> (<NO.CASE>169/80</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1981:171">EU:C:1981:171</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0017">17</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); jakož i ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19960213">13. února 1996</DATE>, <NAME.CASE>Van Es Douane Agenten</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑143/93</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1996:45">EU:C:1996:45</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0027">27</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59.</NO.P><TXT>Na rozdíl od toho, co Komise uvádí v bodě 52 svého kasačního opravného prostředku ve věci C‑167/19 P, se tedy tento orgán nemůže omezit na uvedení relevantních okolností nebo <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0030" REF.END="QE0030"/>faktických nebo právních otázek<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/>, které nepovažuje za <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0031" REF.END="QE0031"/>zjevné<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="201C" ID="QE0031"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60.</NO.P><TXT>Článek 6 odst. 1 nařízení 659/1999 je založen na relevanci faktických a právních otázek formálního vyšetřování: rozhodující není předpokládané a subjektivní <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0032" REF.END="QE0032"/>prokázání<QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="201C" ID="QE0032"/> těchto otázek, ale jejich relevance pro rozhodnutí. V projednávané věci se dotčené otázky týkají financování ze státních prostředků, které je jednou z podmínek čl. 107 odst. 1 SFEU. Proto musí být toto financování považováno za relevantní pro konečné rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61.</NO.P><TXT>Mimoto se domnívám, že se Komise nemůže dovolávat prozatímní povahy rozhodnutí o zahájení řízení, aby odůvodnila opomenutí takové relevantní otázky. Souhlasím se zájmovým sdružením, že zúčastněná osoba musí mít možnost předložit své vyjádření k faktickým a právním otázkám nezbytným k posouzení dotčeného opatření podpory.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62.</NO.P><TXT>Na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, z rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20110721">21. července 2011</DATE>, <NAME.CASE>Alcoa Trasformazioni v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑194/09 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:497">EU:C:2011:497</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0103">103</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) podle mého názoru vyplývá, že Komise musí <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0033" REF.END="QE0033"/>[rozhodnutí o zahájení řízení] dostatečně odůvodnit tím, že jasně uvede důvody, na jejichž základě dospěla k předběžnému závěru, že dotčené opatření představovalo podporu a že měla vážné pochybnosti o jeho slučitelnosti se společným trhem<QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="201C" ID="QE0033"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63.</NO.P><TXT>Dále mám za to, že Komise rovněž nesprávně tvrdí, že její stanovisko je podpořeno rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130530">30. května 2013</DATE>, <NAME.CASE>Doux Élevage a Coopérative agricole UKL-ARREE</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑677/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:348">EU:C:2013:348</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20031021">21. října 2003</DATE>, <NAME.CASE>van Calster a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑261/01 a C‑262/01</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2003:571">EU:C:2003:571</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64.</NO.P><TXT>Uvedené rozsudky nejsou v projednávaném kontextu přímo relevantní. Zaprvé, jak zdůrazňují spolková země Bavorsko a zájmové sdružení, první z nich se týká hmotněprávní otázky: dosahu pojmu státní prostředky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65.</NO.P><TXT>Zadruhé rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20031021">21. října 2003</DATE>, <NAME.CASE>van Calster a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑261/01 a C‑262/01</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2003:571">EU:C:2003:571</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) neodůvodňuje závěr, že zdroj financování podpory musí být uveden v rozhodnutí o zahájení řízení jen ve výjimečných případech a za zvláštních okolností. Tento rozsudek se netýká obsahu rozhodnutí o zahájení řízení, ale rozsahu oznamovací povinnosti členských států. Zaprvé, paralela uvedená Komisí není vhodná, neboť oznámení opatření podpory a rozhodnutí o zahájení řízení se týkají různých fází řízení, mají odlišné funkce a řídí se odlišnými právními kritérii. Zadruhé tento rozsudek v každém případě pouze uvádí, že v některých případech musí být<?PAGE NO="10"?> způsob financování podpory uveden v oznámení opatření. V každém případě se v projednávané věci nejedná pouze o nedostatek informací o způsobu financování v rozhodnutí o zahájení řízení, ale o skutečnost, že toto rozhodnutí vůbec neuvádí jeden ze dvou způsobů financování opatření podpory.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66.</NO.P><TXT>Domnívám se, že argumenty Komise vycházející z jejího výkladu rozsudku Copebi její stanovisko nepodporují.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67.</NO.P><TXT>Na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, nejsou totiž právní otázky dotčené v projednávané věci ve výše uvedeném rozsudku zjevně zodpovězeny. Situace, která vedla k vydání tohoto rozsudku, se liší od projednávané věci, a to již ohledně skutkového stavu. V rozsudku Copebi se nejednalo o obsah rozhodnutí o zahájení řízení, ale o konečné rozhodnutí: zejména o okruh adresátů konečného rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68.</NO.P><TXT>Jak uvádí zájmové sdružení, v rozsudku Copebi oznámila Komise rozhodnutí o zahájení řízení o poskytnutí podpory v souladu se všemi požadovanými formalitami, takže nedošlo k porušení práva na účast v řízení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0017"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190613">13. června 2019</DATE>, <NAME.CASE>Copebi</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑505/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:500">EU:C:2019:500</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0034">34</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Z jednotlivých zjištění v rozsudku Copebi vyplývá, že zdroj financování Oniflhor (Národní mezioborový úřad pro ovoce, zeleninu a zahradnictví, Francie) a dotyčné opatření byly uvedeny a společnost Copebi SCA byla jakožto producent ovoce a zeleniny zařazena do okruhu osob, na které se mohlo vztahovat navrácení podpory. Zemědělský výbor CEBI<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0018"><P>Comité économique bigarreau industrie (Hospodářský výbor pro průmyslové zpracování třešní chrupek, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0034" REF.END="QE0034"/>CEBI<QUOT.END REF.START="QS0034" CODE="201C" ID="QE0034"/>).</P></NOTE>, který nebyl uveden, totiž pouze rozděloval prostředky zaručené vládním orgánem, a ve výsledku tak působil jen jako platební agentura. Nepředstavoval ani zdroj financování, ani <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0035" REF.END="QE0035"/>relevantní otázku<QUOT.END REF.START="QS0035" CODE="201C" ID="QE0035"/> pro účely hodnocení opatření jako státní podpora.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69.</NO.P><TXT>Podotýkám, že můj přístup k prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku je podpořen řadou rozsudků, přičemž je třeba mít na paměti, že doposud měl příležitost se touto otázkou zabývat pouze Tribunál.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>70.</NO.P><TXT>Z rozsudku ve věci Diputación Foral de Álava a další v. Komise<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0019"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20020306">6. března 2002</DATE> (<NO.CASE>T‑127/99, T‑129/99 a T‑148/99</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2002:59">EU:T:2002:59</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0136">136</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) (kasační opravný prostředek byl Soudním dvorem zamítnut).</P></NOTE> vyplývá, že v rozhodnutí o zahájení řízení musí Komise jasně uvést, jaké části dotčeného opatření zpochybňuje.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0071"><NO.P>71.</NO.P><TXT>Tribunál již rovněž rozhodl, že rozhodnutí o zahájení řízení musí být dostatečně přesné, aby zúčastněné strany mohly posoudit, zda chtějí předložit vyjádření<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0020"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20050511">11. května 2005</DATE>, <NAME.CASE>Saxonia Edelmetalle v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑111/01 a T‑133/01</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2005:166">EU:T:2005:166</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0050">50</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) (proti němuž nebyl podán kasační opravný prostředek). Viz Hancher, L., Ottervanger, T., a Slot, P. J., EU State Aids, Sweet&amp;Maxwell, 4. vydání, 2012, s. 968.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0072"><NO.P>72.</NO.P><TXT>Tribunál rovněž rozhodl, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0036" REF.END="QE0036"/>Komise musí […] definovat dostatečným způsobem rámec svého přezkumu, aby tak nezbavila svého významu právo zúčastněných stran podat jejich připomínky<QUOT.END REF.START="QS0036" CODE="201C" ID="QE0036"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0021"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090701">1. července 2009</DATE>, <NAME.CASE>ISD Polska a další v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑273/06 a T‑297/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2009:233">EU:T:2009:233</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0126">126</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0073"><NO.P>73.</NO.P><TXT>Obdobně Tribunál rozhodl, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0037" REF.END="QE0037"/>Komise musí […] dostačujícím způsobem vymezit rámec přezkumu, aby členskému státu, proti kterému zahajuje dané řízení, umožnila vyjádřit se <HT TYPE="ITALIC">ke všem právním a skutkovým okolnostem, které odůvodňují konečné rozhodnutí, jímž Komise rozhoduje o slučitelnosti dotčeného opatření se společným trhem</HT><QUOT.END REF.START="QS0037" CODE="201C" ID="QE0037"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0022"><P>Kurzivou zvýraznil autor stanoviska. Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20091130">30. listopadu 2009</DATE>, <NAME.CASE>Francie v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑427/04 a T‑17/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2009:474">EU:T:2009:474</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0137">137</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="11"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0074"><NO.P>74.</NO.P><TXT>V rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20060222">22. února 2006</DATE>, Le <NAME.CASE>Levant 001 a další v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑34/02</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2006:59">EU:T:2006:59</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0077">77</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0083">83</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) Tribunál rozhodl, že Komise porušila čl. 108 odst. 2 SFEU a čl. 6 odst. 1 nařízení č. 659/1999, jelikož nevyzvala soukromé investory k podání připomínek. Tribunál uvedl, že určení příjemce podpory nutně představuje <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0038" REF.END="QE0038"/>relevantní faktickou a právní otázku<QUOT.END REF.START="QS0038" CODE="201C" ID="QE0038"/> ve smyslu první věty čl. 6 odst. 1. Podle tohoto ustanovení tedy musí být uvedena v rozhodnutí o zahájení řízení, je‑li to v tomto stadiu řízení možné, jelikož na základě takového určení bude Komise moci přijmout rozhodnutí o navrácení. Není-li totiž tento typ zúčastněné strany označen jako příjemce sporné podpory, ať už v rozhodnutí o zahájení řízení nebo v pozdějším stadiu formálního vyšetřovacího řízení předcházejícímu přijetí konečného rozhodnutí, které konstatuje neslučitelnost podpory se společným trhem, nemůže být považován za vyzvaného k podání připomínek náležitým způsobem, jelikož se může oprávněně domnívat, že takové připomínky nejsou nutné, vzhledem k tomu, že není označen za příjemce podpory, kterou je třeba navrátit.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0075"><NO.P>75.</NO.P><TXT>Tak například ve věci Řecko v. Komise<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0023"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20100913">13. září 2010</DATE> (<NO.CASE>T‑415/05, T‑416/05 a T‑423/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2010:386">EU:T:2010:386</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0240">240</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) (proti rozsudku nebyl podán kasační opravný prostředek k Soudnímu dvoru).</P></NOTE>, týkající se podpor ve prospěch společnosti Olympic Airways, které byly převedeny na nástupnickou společnost prostřednictvím dalšího pronájmu letadel za nájemné, které bylo údajně nižší než nájemné podle hlavní leasingové smlouvy, bylo rozhodnutí Komise zrušeno z důvodu, že rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení neobsahovalo předběžné posouzení nájemného placeného za účelem stanovení, zda zahrnuje podporu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0024"><P>Viz Quigley, C., European State Aid Law and Policy, Bloomsbury, 3. vydání, 2015, s. 556.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0076"><NO.P>76.</NO.P><TXT>V rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090701">1. července 2009</DATE>, <NAME.CASE>KG Holding a další v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑81/07 až T‑83/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2009:237">EU:T:2009:237</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0134">134</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), bylo rozhodnutí částečně zrušeno v rozsahu, v němž nebyl předmět příkazu k navrácení uveden v rozhodnutí o zahájení řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0077"><NO.P>77.</NO.P><TXT>Můj přístup je také podpořen rozsudkem Tribunálu ve věci Ferriere Nord v. Komise<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0025"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20041118">18. listopadu 2004</DATE> (<NO.CASE>T‑176/01</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2004:336">EU:T:2004:336</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0088">88</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) (kasační opravný prostředek byl Soudním dvorem zamítnut).</P></NOTE>: <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0039" REF.END="QE0039"/>zásada ochrany legitimního očekávání dovolávaná žalobkyní předpokládá, že Komise musí při vedení vyšetřovacího řízení o státní podpoře vzít v úvahu legitimní očekávání, které mohlo být vyvoláno na základě údajů obsažených v rozhodnutí [o zahájení řízení] […] a že následně neodůvodní definitivní rozhodnutí chybějícími údaji, jejichž předložení zúčastněné strany s ohledem na tyto skutečnosti nemohly považovat za nutné<QUOT.END REF.START="QS0039" CODE="201C" ID="QE0039"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0078"><NO.P>78.</NO.P><TXT>Z předcházejících úvah plyne, že první důvod kasačního opravného prostředku musí být zamítnut jako neopodstatněný.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">B.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Ke druhému důvodu kasačního opravného prostředku, vycházejícímu z nedostatečného odůvodnění vyplývajícího z nesprávného výkladu rozhodnutí o zahájení řízení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K přípustnosti</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0079"><NO.P>79.</NO.P><TXT>Spolková země Bavorsko a zájmové sdružení tvrdí, že obě části druhého důvodu kasačního opravného prostředku jsou nepřípustné, jelikož Komise zpochybňuje posouzení skutkového stavu provedené Tribunálem a opakuje argumenty a důvody předložené v prvním stupni.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0080"><NO.P>80.</NO.P><TXT>Domnívám se, že tyto argumenty musí být odmítnuty z důvodů obdobných těm, které jsou uvedeny v bodech 28 až 31 tohoto stanoviska.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="12"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K věci samé</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">a)</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Stručný popis argumentace účastníků řízení</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0081"><NO.P>81.</NO.P><TXT>V rámci podpůrného důvodu kasačního opravného prostředku, který má formálně dvě části, napadá Komise body 53 až 58 a 62 prvního napadeného rozsudku, jakož i body 47 až 53 a 56 druhého napadeného rozsudku.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K první části druhého důvodu kasačního opravného prostředku</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0082"><NO.P>82.</NO.P><TXT>Komise tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení tím, že rozhodnutí o zahájení řízení vyložil selektivně, když vycházel z omezeného počtu bodů odůvodnění, ačkoli měl povinnost zohlednit všechny body odůvodnění tohoto rozhodnutí<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0026"><P>Usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20010710">10. července 2001</DATE>, <NAME.CASE>Irish Sugar v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑497/99 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2001:393">EU:C:2001:393</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0083"><NO.P>83.</NO.P><TXT>Komise nejprve připomíná, že rozhodnutí o zahájení řízení (bod 5 odůvodnění) uvádí <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0040" REF.END="QE0040"/>částky rozpočtového původu<QUOT.END REF.START="QS0040" CODE="201C" ID="QE0040"/> a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0041" REF.END="QE0041"/>částky určené na podporu<QUOT.END REF.START="QS0041" CODE="201C" ID="QE0041"/>. I když posledně uvedený výraz odkazuje na financování z prostředků pocházejících z jiného rozpočtu, který se skládá zejména z výnosů z dávek z mléka, má Komise za to, že se tento výraz zjevně vztahuje i na financování ze souhrnného rozpočtu. Podle názoru Komise z bodu 18 odůvodnění rozhodnutí o zahájení řízení rovněž vyplývá, že financování je zajištěno z rozpočtových prostředků a prostředků z dávek na mléko.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0084"><NO.P>84.</NO.P><TXT>Zadruhé se Komise dovolává čtyř nesprávných právních posouzení, kterých se Tribunál dopustil při výkladu rozhodnutí o zahájení řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0085"><NO.P>85.</NO.P><TXT>První údajně nesprávné právní posouzení se týká bodu 53 prvního napadeného rozsudku a bodu 48 druhého napadeného rozsudku. Komise tvrdí, že Tribunál nepřezkoumal první argument vznesený Komisí, a porušil tedy povinnost uvést odůvodnění a přezkoumat všechny důvody pro obhajobu, které Komise předložila.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0086"><NO.P>86.</NO.P><TXT>Druhé údajně nesprávné právní posouzení se týká bodů 54 a 57 prvního napadeného rozsudku, jakož i bodů 49, 52 a 53 druhého napadeného rozsudku. Komise tvrdí, že například uvedení ustanovení spolkové země Bádensko-Württembersko v bodě 17 odůvodnění rozhodnutí o zahájení řízení umožňuje spolkové zemi Bavorsko vyvodit, že se rozhodnutí o zahájení řízení vztahovalo i na totožná ustanovení spolkové země Bavorsko – na něž odkázala v předběžné fázi přezkumu a v odpovědi na formální vyšetřovací řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0087"><NO.P>87.</NO.P><TXT>Třetí údajně nesprávné právní posouzení se týká bodu 55 prvního napadeného rozsudku a bodu 50 druhého napadeného rozsudku, v nichž Tribunál vyložil oddíl 3.3.1 rozhodnutí o zahájení řízení tak, že omezuje předběžnou fázi přezkumu na jediný způsob financování (dávky z mléka). Komise připomíná, že tato část rozhodnutí o zahájení řízení obsahovala pouze předběžné posouzení povahy dotčené podpory. Tato analýza tedy nemůže vést k omezení popisu relevantních faktických a právních otázek uvedeného v bodě 2 tohoto rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="13"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0088"><NO.P>88.</NO.P><TXT>V rámci čtvrtého údajně nesprávného právního posouzení Komise vznáší tytéž důvody týkající se bodu 56 prvního napadeného rozsudku a bodu 51 druhého napadeného rozsudku, ve kterých Tribunál údajně uvedl, že bod 264 odůvodnění rozhodnutí o zahájení řízení zmiňuje pouze financování z dávek na mléko.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0089"><NO.P>89.</NO.P><TXT>Spolková země Bavorsko a zájmové sdružení mají v podstatě za to, že Komise nesprávně tvrdí, že Tribunál při svém posouzení skutkových okolností uvedených v rozhodnutí o zahájení řízení vycházel selektivně z některých bodů odůvodnění tohoto rozhodnutí. Zpochybňují rovněž argument, že z odkazu na rozpočtový řád spolkové země Bádensko-Württembersko lze vyvodit, že rozhodnutí o zahájení řízení se rovněž vztahuje na řád spolkové země Bavorsko.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Ke druhé části druhého důvodu kasačního opravného prostředku</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0090"><NO.P>90.</NO.P><TXT>Komise zpochybňuje tvrzení Tribunálu uvedené v bodě 62 prvního napadeného rozsudku a v bodě 56 druhého napadeného rozsudku, podle nichž není obsah správního spisu pro účely výkladu rozhodnutí o zahájení řízení relevantní. Komise naopak tvrdí, že výkladem výměny dopisů v rámci předběžného přezkumu nemohly svobodná země Bavorsko ani Tribunál pochybovat o tom, že formální vyšetřovací řízení se rovněž týkalo financování z obecných daňových příjmů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0091"><NO.P>91.</NO.P><TXT>Kromě toho Komise tvrdí, že Tribunál v bodech 53 až 58 a 62 prvního napadeného rozsudku, jakož i v bodech 47 až 53 druhého napadeného rozsudku postupoval v rozporu s judikaturou týkající se povinnosti uvést odůvodnění a neodpověděl na argumenty Komise.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0092"><NO.P>92.</NO.P><TXT>Spolková země Bavorsko a zájmové sdružení v podstatě tvrdí, že tato část druhého důvodu kasačního opravného prostředku není opodstatněná. Na rozdíl od toho, co uvádí Komise, Tribunál neuvedl, že obsah spisu ze správního řízení není pro výklad rozhodnutí o zahájení řízení relevantní. Zájmové sdružení dodává, že k tomu, aby byly zúčastněné strany odpovídajícím způsobem informovány, nestačí například uvedení právních předpisů spolkových zemí. Zájmové sdružení rovněž tvrdí, že posouzení provedené Komisí v rozhodnutí o zahájení řízení se týká pouze opatření přijatých v rámci MFG.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">b)</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Posouzení</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0093"><NO.P>93.</NO.P><TXT>Mám za to, že obě části tohoto důvodu kasačního opravného prostředku je třeba posuzovat společně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0094"><NO.P>94.</NO.P><TXT>Jak konstatoval Tribunál v bodě 57 prvního napadeného rozsudku, samotná Komise během řízení v prvním stupni potvrdila, že financování kontrol jakosti mléka z rozpočtových zdrojů spolkové země Bavorsko nebylo uvedeno v rozhodnutí o zahájení řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0095"><NO.P>95.</NO.P><TXT>Podle mého názoru není nutné zabývat se četnými argumenty vznesenými Komisí, jelikož z mého posouzení prvního důvodu kasačního opravného prostředku nutně vyplývá, že faktickou nebo právní otázku relevantní pro přezkumné řízení ve smyslu čl. 6 odst. 1 nařízení č. 659/1999 nelze jednoduše považovat za <HT TYPE="ITALIC">implicitně <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0042" REF.END="QE0042"/>shrnutou</HT><QUOT.END REF.START="QS0042" CODE="201C" ID="QE0042"/> nebo <HT TYPE="ITALIC">vyvozenou z</HT> rozhodnutí Komise o zahájení řízení.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="14"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0096"><NO.P>96.</NO.P><TXT>Jak vyplývá z bodu 41 tohoto stanoviska: i) čl. 6 odst. 1 nařízení č. 659/1999 stanoví pozitivní povinnost Komise, což již vylučuje takové implicitní shrnutí nebo dedukci a ii) pokud by Soudní dvůr připustil takové implicitní shrnutí nebo dedukci, zbavil by právo zúčastněných stran předložit své připomínky v rámci řízení v oblasti státních podpor jeho podstaty.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0097"><NO.P>97.</NO.P><TXT>Mám za to, že faktické a právní otázky relevantní pro přezkumné řízení musí být výslovně uvedeny v rozhodnutí o zahájení řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0098"><NO.P>98.</NO.P><TXT>Podle ustálené judikatury <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0043" REF.END="QE0043"/>musí být odůvodnění vyžadované [článkem 296 SFEU] přizpůsobeno povaze dotčeného aktu a musejí z něho <HT TYPE="ITALIC">jasně a jednoznačně vyplývat</HT> úvahy orgánu, jenž akt vydal, tak, aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, a příslušný soud mohl vykonávat svůj přezkum. Požadavek odůvodnění musí být posuzován v závislosti na okolnostech případu, zejména v závislosti na obsahu aktu, povaze dovolávaných důvodů a zájmu, který mohou mít osoby, jimž je akt určen, nebo jiné osoby, kterých se akt bezprostředně a osobně dotýká, na získání těchto vysvětlení<QUOT.END REF.START="QS0043" CODE="201C" ID="QE0043"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0027"><P>Kurzivou zvýraznil autor stanoviska. Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20110721">21. července 2011</DATE>, <NAME.CASE>Alcoa Trasformazioni v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑194/09 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:497">EU:C:2011:497</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0096">96</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0099"><NO.P>99.</NO.P><TXT>Je vhodné uvést závěrečnou poznámku: pokud by byla v projednávané věci přijata argumentace Komise, jak by Soudní dvůr mohl v rámci žaloby na neplatnost rozhodnout o případném nedostatku odůvodnění rozhodnutí, pokud by bylo přípustné, aby toto rozhodnutí uvádělo některé relevantní faktické nebo právní otázky pouze <HT TYPE="ITALIC">implicitně</HT>?</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0100"><NO.P>100.</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že obě části druhého důvodu kasačního opravného prostředku musí být zamítnuty jako neopodstatněné nebo jako irelevantní. V důsledku toho je třeba zamítnout také druhý důvod kasačního opravného prostředku.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">C.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Ke třetímu důvodu kasačního opravného prostředku, vycházejícímu z nesprávného právního posouzení při výkladu čl. 263 odst. 2 SFEU</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K přípustnosti</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0101"><NO.P>101.</NO.P><TXT>Spolková země Bavorsko a zájmové sdružení zpochybňují přípustnost tohoto důvodu kasačního opravného prostředku, jelikož sám o sobě nemůže vést ke zrušení napadených rozsudků, protože je úzce spjat se čtvrtým důvodem kasačního opravného prostředku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0102"><NO.P>102.</NO.P><TXT>Nicméně, i když jsou třetí a čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku úzce spojeny (třetímu důvodu kasačního opravného prostředku lze vyhovět pouze tehdy, pokud bude vyhověno čtvrtému důvodu kasačního opravného prostředku), nestačí to samo o sobě k tomu, aby byl některý z těchto důvodů prohlášen za nepřípustný. Podle mého názoru nelze třetí důvod kasačního opravného prostředku považovat za irelevantní, jelikož z výkladu kasačních opravných prostředků Komise vyplývá, že Komise nepředložila čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku pouze jako podpůrný ve vztahu ke třetímu důvodu – oba tyto důvody kasačního opravného prostředku jsou totiž na stejné úrovni.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0103"><NO.P>103.</NO.P><TXT>Spolková země Bavorsko a zájmové sdružení rovněž tvrdí, že třetí důvod kasačního opravného prostředku je nepřípustný, jelikož Komise zpochybňuje posouzení skutkového stavu provedené Tribunálem a opakuje argumenty a důvody předložené před Tribunálem.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="15"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0104"><NO.P>104.</NO.P><TXT>Domnívám se, že tyto argumenty musí být odmítnuty z důvodů obdobných těm, které jsou uvedeny v bodech 28 až 31 tohoto stanoviska.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K věci samé</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">a)</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Stručný popis argumentace účastníků řízení</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0105"><NO.P>105.</NO.P><TXT>Komise v podstatě tvrdí, že se Tribunál v bodech 70 a 71 prvního napadeného rozsudku, jakož i v bodech 66 až 68 druhého napadeného rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že práva třetích osob na účast představují podstatné formální náležitosti ve smyslu čl. 263 druhého pododstavce SFEU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0106"><NO.P>106.</NO.P><TXT>Spolková země Bavorsko a zájmové sdružení v podstatě tvrdí, že tento důvod kasačního opravného prostředku není opodstatněný. Mají za to, že porušení podstatné formální náležitosti vede automaticky ke zrušení napadeného rozhodnutí. Rovněž uvádějí, že rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20080508">8. května 2008</DATE>, <NAME.CASE>Ferriere Nord v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑49/05 P</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:259">EU:C:2008:259</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0044" REF.END="QE0044"/>rozsudek Ferriere Nord<QUOT.END REF.START="QS0044" CODE="201C" ID="QE0044"/>), není v projednávané věci relevantní. Pokud jde o rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20081211">11. prosince 2008</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Freistaat Sachsen</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑334/07 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:709">EU:C:2008:709</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0045" REF.END="QE0045"/>rozsudek Freistaat Sachsen<QUOT.END REF.START="QS0045" CODE="201C" ID="QE0045"/>), tito zúčastnění tvrdí, že podle uvedeného rozsudku je povinnost Komise umožnit zúčastněným stranám podat připomínky v průběhu formálního vyšetřovacího řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU podstatnou formální náležitostí.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">b)</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Posouzení</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0107"><NO.P>107.</NO.P><TXT>Některá nedávná judikatura Tribunálu v oblasti kontroly státní podpory<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0028"><P>Pro obecný přehled nedávné judikatury v oblasti státních podpor viz například Staviczky, P., What Will the EU Court’s Recent Judgments Annulling Commission’s State Aid Decisions Bring to Member States?, European State Aid Law Quarterly, číslo 3, 2019, s. 293. Viz také například v témže čísle tohoto časopisu: Buendia, J. L., Buts, C., a Cyndecka, M., Review of EU Case Law on State Aid – 2018, s. 313.</P></NOTE> uplatňuje velmi formalistický přístup a snaží se pro Komisi a její rozhodnutí stanovit příliš přísné požadavky. Taková judikatura překračuje rámec požadavků stanovených judikaturou Soudního dvora. Kromě projednávaných věcí (pokud jde o třetí a čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku) je takovým příkladem případ, kterým se podrobně zabývám v tomto stanovisku (rozsudek Gdynia), ve kterém Soudní dvůr tento přístup Tribunálu odmítl a zrušil jeho rozsudek.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0108"><NO.P>108.</NO.P><TXT>Kromě toho rovněž uvádím, že v mém stanovisku ze dne <DATE ISO="20210603">3. června 2021</DATE> ve věci C‑57/19 P, Tempus Energy (v současné době projednávaná) jsem vysvětlil, že i v této věci musí být přístup Tribunálu odmítnut a jeho rozsudek zrušen, jelikož se Tribunál dopustil nesprávných právních posouzení, když měl za to, že oznámené opatření podpory vyvolávalo vážné pochybnosti o své slučitelnosti s vnitřním trhem. Podle mého názoru se Tribunál v tomto ohledu dopustil pochybení, když jako hlavní ukazatel pochybností zohlednil délku a okolnosti kontaktů před oznámením, jakož i složitost a novost opatření a dále neprávem Komisi vytkl, že řádně neověřila některé aspekty kapacitního trhu Spojeného království<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0029"><P>Existují další příklady, v nichž Soudní dvůr v rámci řízení o kasačním opravném prostředku nesouhlasil s přístupem Tribunálu a s jeho rozsudky, kterými byly zrušeny rozhodnutí Komise. Viz například rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20081222">22. prosince 2008</DATE>, <NAME.CASE>British Aggregates v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑487/06 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:757">EU:C:2008:757</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20110908">8. září 2011</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Nizozemsko</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑279/08 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:551">EU:C:2011:551</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20111115">15. listopadu 2011</DATE>, <NAME.CASE>Komise a Španělsko v. Government of Gibraltar a Spojené království</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑106/09 P a C‑107/09 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:732">EU:C:2011:732</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>); jakož i ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20091202">2. prosince 2009</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Irsko a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑89/08 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:742">EU:C:2009:742</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="16"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0109"><NO.P>109.</NO.P><TXT>Jak vysvětlím níže, hlavní problém napadených rozsudků spočívá v tom, že pokud by Soudní dvůr přijal přístup Tribunálu, byl by tím narušen dlouhodobý rozdíl v judikatuře Soudního dvora mezi právy dožádaného členského státu v řízeních v oblasti státních podpor na straně jedné a (omezenějšími) právy zúčastněných stran na straně druhé.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Právo na obhajobu dotyčného členského státu proti právu zúčastněných stran účastnit se řízení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0110"><NO.P>110.</NO.P><TXT>Z judikatury Soudního dvora totiž vyplývá, že práva zúčastněných stran jsou omezenější než práva dotyčného členského státu na obhajobu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0030"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19980402">2. dubna 1998</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Sytraval a Brink’s France</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑367/95 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1998:154">EU:C:1998:154</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> a jejich porušení nesmí vést ke zrušení konečného rozhodnutí, ledaže členský stát prokáže, že pokud by k tomuto porušení nedošlo, mohlo by řízení vést k jinému výsledku<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0031"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19900214">14. února 1990</DATE>, <NAME.CASE>Francie v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑301/87</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1990:67">EU:C:1990:67</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0111"><NO.P>111.</NO.P><TXT>V tomto ohledu z judikatury vyplývá, že ačkoli jsou všechny zúčastněné strany v průběhu formálního vyšetřovacího řízení vyzvány k podání připomínek, toto řízení nevede ke kontradiktorní diskuzi se stěžovatelem, či dokonce s příjemcem podpory. Připomínky obdržené v rámci formálního vyšetřovacího řízení budou předány pouze dotyčnému členskému státu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0032"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19980402">2. dubna 1998</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Sytraval a Brink’s France</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑367/95 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1998:154">EU:C:1998:154</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0059">59</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Viz rovněž rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20040708">8. července 2004</DATE>, <NAME.CASE>Technische Glaswerke Ilmenau v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑198/01</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2004:222">EU:T:2004:222</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0193">193</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0198">198</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0112"><NO.P>112.</NO.P><TXT>Kromě toho může pouze dotčený členský stát úspěšně uplatnit námitku týkající se porušení svého práva na obhajobu v rámci řízení o neplatnosti před unijními soudy<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0033"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19860710">10. července 1986</DATE>, <NAME.CASE>Belgie v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>234/84</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1986:302">EU:C:1986:302</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0030">30</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20111115">15. listopadu 2011</DATE>, <NAME.CASE>Komise a Španělsko v. Government of Gibraltar a Spojené království</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑106/09 P a C‑107/09 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:732">EU:C:2011:732</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0165">165</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0113"><NO.P>113.</NO.P><TXT>V tomto ohledu uvádím, že i v případě dotyčného členského státu se Soudní dvůr zdráhal odvolávat na právo být vyslechnut v počáteční fázi šetření<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0034"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20050510">10. května 2005</DATE>, <NAME.CASE>Itálie v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑400/99</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:275">EU:C:2005:275</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0029">29</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0114"><NO.P>114.</NO.P><TXT>Judikatura unijních soudů totiž potvrzuje, že v oblasti kontroly státních podpor nemají třetí osoby následující práva: právo být informován o tom, že Komise vyšetřuje podporu v rámci předběžného přezkumu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0035"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090311">11. března 2009</DATE>, <NAME.CASE>TF1 v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑354/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2009:66">EU:T:2009:66</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, právo být informován o zásadních skutečnostech před přijetím rozhodnutí o zahájení řízení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0036"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090311">11. března 2009</DATE>, <NAME.CASE>TF1 v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑354/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2009:66">EU:T:2009:66</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, právo na předložení připomínek v rámci předběžného přezkumu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0037"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090311">11. března 2009</DATE>, <NAME.CASE>TF1 v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑354/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2009:66">EU:T:2009:66</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, nebo právo na přístup ke spisu Komise<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0038"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20100629">29. června 2010</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Technische Glaswerke Ilmenau</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑139/07 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:376">EU:C:2010:376</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Třetí osoby nemají ani právo obrátit se na úředníka pro slyšení ohledně procesních otázek, plné právo být vyslechnut (kromě podání připomínek k rozhodnutí o zahájení řízení) ani právo účastnit se setkání mezi Komisí a dotyčným členským státem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0115"><NO.P>115.</NO.P><TXT>Jak Soudní dvůr připomněl v bodech 80 až 82 rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20020924">24. září 2002</DATE>, <NAME.CASE>Falck a Acciaierie di Bolzano v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑74/00 P a C‑75/00 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2002:524">EU:C:2002:524</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0046" REF.END="QE0046"/>rozsudek Falck<QUOT.END REF.START="QS0046" CODE="201C" ID="QE0046"/>) <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0047" REF.END="QE0047"/>v řízení týkajícím se použití článku [108 odst. 2 SFEU] je zveřejnění oznámení v <HT TYPE="ITALIC">Úředním věstníku Evropské [unie]</HT> přiměřeným prostředkem k tomu, aby se všechny zúčastněné strany dozvěděly o zahájení řízení [...] Cílem tohoto oznámení je získat od zúčastněných stran všechny informace, které mají vést Komisi při jejích budoucích krocích [...] Tento postup rovněž ostatním členským státům a dotčeným odvětvím zaručuje možnost oznámit svá stanoviska [...] Řízení<?PAGE NO="17"?> o kontrole státních podpor [...] je vzhledem ke své obecné struktuře řízením zahájeným proti členskému státu, který je s ohledem na své povinnosti uložené právem [Unie] odpovědný za poskytnutí podpory. Komise nemůže ve svém rozhodnutí proti členskému státu vzít v úvahu informace, ke kterým se tento stát nemohl vyjádřit, aby bylo dodrženo právo na obhajobu [...] V řízení o kontrole státních podpor mají jiné zúčastněné strany než dotyčný členský stát pouze úlohu uvedenou v bodě 80 tohoto rozsudku a v tomto ohledu se nemohou osobně domáhat kontradiktorní diskuze s Komisí, na kterou má nárok uvedený členský stát<QUOT.END REF.START="QS0047" CODE="201C" ID="QE0047"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0116"><NO.P>116.</NO.P><TXT>Tento důvod kasačního opravného prostředku je tedy třeba zkoumat ve světle uvedené judikatury Soudního dvora.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0117"><NO.P>117.</NO.P><TXT>Jak uvidíme níže, závěry Tribunálu v bodech 70 a 71 prvního napadeného rozsudku, jakož i v bodech 66 až 68 druhého napadeného rozsudku, podle nichž práva třetích osob na účast představují podstatné formální náležitosti ve smyslu čl. 263 druhého pododstavce SFEU, je v rozporu s výše uvedenou judikaturou Soudního dvora a představuje nesprávné právní posouzení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0118"><NO.P>118.</NO.P><TXT>Nadto musí být takový přístup rovněž odmítnut, jelikož vede k právnímu stavu, který je v zásadním rozporu s právem dotyčného členského státu na obhajobu vůči Komisi a který by paradoxně více chránil práva zúčastněných stran než práva tohoto členského státu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0119"><NO.P>119.</NO.P><TXT>V rozsudku Ferriere Nord Soudní dvůr použil judikaturu týkající se práv na obhajobu na právo účastnit se správního řízení. Porušení tohoto práva tedy může vést ke zrušení konečného rozhodnutí Komise pouze, pokud by – v případě neexistence tohoto porušení – mohlo řízení vést k jinému výsledku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0120"><NO.P>120.</NO.P><TXT>V bodě 70 prvního napadeného rozsudku a v bodě 67 druhého napadeného rozsudku založil Tribunál své odůvodnění na bodu 55 rozsudku Freistaat Sachsen<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0039"><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0048" REF.END="QE0048"/>[…] z čl. 88 odst. 2 ES, jakož i z čl. 1 písm. h) nařízení č. 659/1999 vyplývá, že když se Komise rozhodne zahájit formální vyšetřovací řízení ohledně záměru podpory, musí zúčastněným stranám, mezi které patří dotčený podnik nebo podniky, umožnit předložit jejich připomínky. Toto pravidlo má povahu podstatné formální náležitosti.<QUOT.END REF.START="QS0048" CODE="201C" ID="QE0048"/></P></QUOT.S></NOTE>. Opomněl však uvést bod 56 tohoto rozsudku, který výslovně potvrzuje rozsudek Ferriere Nord<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0040"><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0049" REF.END="QE0049"/>Z toho vyplývá, že pokud se právní režim, za jehož platnosti členský stát oznámil zamýšlenou podporu, změní před přijetím rozhodnutí Komise, musí Komise pro účely rozhodnutí, které je povinna přijmout na základě nových pravidel, vyzvat zúčastněné strany, aby se vyjádřily ke slučitelnosti této podpory s těmito pravidly. Jinak je tomu pouze v případě, že nový právní režim neobsahuje podstatné změny oproti režimu, který byl předtím platný (v tomto smyslu viz rozsudek Ferriere Nord [...], body 68 až 71).<QUOT.END REF.START="QS0049" CODE="201C" ID="QE0049"/></P></QUOT.S></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0121"><NO.P>121.</NO.P><TXT>Souhlasím s Komisí, že zdánlivý rozpor mezi rozsudky Ferriere Nord a Freistaat Sachsen odpadne, jakmile na ně budeme nahlížet tak, že podstatnou formální náležitost představuje pouze <HT TYPE="ITALIC">povinnost zahájit formální vyšetřovací řízení</HT>. Jinými slovy, Komise nemůže přijmout rozhodnutí o ukončení formálního vyšetřovacího řízení podle článku 7 nařízení č. 659/1999, pokud předtím nezahájila formální vyšetřovací řízení rozhodnutím podle čl. 4 odst. 4 a čl. 6 odst. 1 uvedeného nařízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0122"><NO.P>122.</NO.P><TXT>K porušení podstatné formální náležitosti dojde v případě, když rozhodnutí o zahájení řízení nebylo přijato.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="18"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0123"><NO.P>123.</NO.P><TXT>Zde lze totiž učinit paralelu se skutečností, že podstatné formální náležitosti zpravidla vyjadřují základní institucionální pravidlo<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0041"><P>Lenaerts, K., Maselis, I., a Gutman, K., EU Procedural Law, OUP, 2014, s. 371.</P></NOTE>. To je v souladu s výše uvedeným požadavkem judikatury Soudního dvora, podle které musí Komise zahájit formální vyšetřovací řízení a přijmout rozhodnutí o zahájení řízení, což oprávněně představuje podstatnou formální náležitost.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0124"><NO.P>124.</NO.P><TXT>Naproti tomu případná neexistence relevantní faktické nebo právní otázky při zahájení řízení – jako je neexistence výslovného uvedení jednoho ze zdrojů financování opatření podpory v rozhodnutí o zahájení řízení – neodráží základní institucionální pravidlo a představuje spíše <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0050" REF.END="QE0050"/>menší<QUOT.END REF.START="QS0050" CODE="201C" ID="QE0050"/> porušení: tedy porušení práv třetích osob na účast ve správním řízení, jelikož jim to brání vyjádřit se k tomuto bodu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0125"><NO.P>125.</NO.P><TXT>Toto porušení nemůže automaticky vést ke zrušení konečného rozhodnutí. Konečné rozhodnutí může být zrušeno pouze, pokud zúčastněné strany mohou prokázat, že informace, které by sdělily ohledně této skutečnosti, by mohly změnit obsah rozhodnutí o ukončení formálního vyšetřovacího řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0126"><NO.P>126.</NO.P><TXT>V tomto ohledu lze uvést, že rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160908">8. září 2016</DATE>, <NAME.CASE>Goldfish a další v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑54/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2016:455">EU:T:2016:455</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), citovaný v bodech 70 prvního napadeného rozsudku a 67 druhého napadeného rozsudku, výklad Tribunálu nepotvrzuje. Tento rozsudek totiž spíše podporuje můj výklad rozsudku Freistaat Sachsen. V bodě 47 rozsudku Goldfish a další v. Komise Tribunál prohlásil za nepřípustné <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0051" REF.END="QE0051"/>důkazy získané ve <HT TYPE="ITALIC">zjevném</HT> rozporu s postupem pro jejich sestavování, jehož cílem je chránit základní práva dotčených osob<QUOT.END REF.START="QS0051" CODE="201C" ID="QE0051"/> (kurzivou zvýraznil autor stanoviska).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0127"><NO.P>127.</NO.P><TXT>Rozdíl mezi podstatnou formální náležitostí a subjektivním právem (jako je v projednávané věci právo zúčastněných stran účastnit se správního řízení v oblasti kontroly státních podpor) byl výstižně shrnut generálním advokátem N. Fennellym ve věci Komise v. ICI<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0042"><P>Stanovisko ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Komise v. ICI</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑286/95 P a C‑287/95 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1999:578">EU:C:1999:578</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0022">22</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>: <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0052" REF.END="QE0052"/>přestože se Soudní dvůr snažil vyhýbat se abstraktním definicím pojmu podstatná formální náležitost, z judikatury podle mého názoru vyplývá, že tento pojem je vyhrazen formálním náležitostem, které jsou vnitřně spjaty s tvorbou a vyjádřením vůle orgánu, který je přijímá, a že, jak vyplývá z článku [263 SFEU], každé porušení takové náležitosti dostatečným způsobem odůvodňuje zrušení opatření v plném rozsahu. Vzhledem k tomu, že se porušení týká celého opatření, není ani nezbytné, ani ve většině případů možné, aby účastník řízení, který se jej dovolává, prokázal konkrétní nepříznivý dopad do jeho subjektivních práv nebo zájmů; toto porušení je nedodržením natolik základního pravidla, které má vliv na přijetí nebo formu opatření, že jej nelze považovat za platný a autentický akt orgánu<QUOT.END REF.START="QS0052" CODE="201C" ID="QE0052"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0128"><NO.P>128.</NO.P><TXT>Za účelem zdůraznění toho, proč porušení práv zúčastněných stran účastnit se řízení v oblasti státních podpor není podstatnou formální náležitostí, je užitečné uvést příklady toho, co unijní soudy považují za podstatnou formální náležitost: konzultace s členskými státy před zavedením konečného antidumpingového cla nebo rozhodnutí v oblasti práva hospodářské<?PAGE NO="19"?> soutěže<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0043"><P>To již Tribunál zkoumal, viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140522">22. května 2014</DATE>, <NAME.CASE>Guangdong Kito Ceramics a další v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑633/11</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2014:271">EU:T:2014:271</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0086">86</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura) (včetně judikatury v oblasti práva hospodářské soutěže); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20100913">13. září 2010</DATE>, <NAME.CASE>Whirlpool Europe v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑314/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2010:390">EU:T:2010:390</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0091">91</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0096">96</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura) (včetně oblasti práva hospodářské soutěže); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140911">11. září 2014</DATE>, <NAME.CASE>Gold East Paper a Gold Huasheng Paper v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑443/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2014:774">EU:T:2014:774</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0095">95</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0101">101</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20110217">17. února 2011</DATE>, <NAME.CASE>Zhejiang Xinshiji Foods a Hubei Xinshiji Foods v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑122/09</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2011:46">EU:T:2011:46</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0100">100</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0112">112</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150430">30. dubna 2015</DATE>, <NAME.CASE>VTZ a další v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑432/12</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2015:248">EU:T:2015:248</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0176">176</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0185">185</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0212">212</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0217">217</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Úplná absence takové konzultace vede automaticky ke zrušení antidumpingového nařízení. Podstatná chyba nebo opožděnost konzultace vede ke zrušení pouze, pokud by to mohlo mít vliv na výsledek konzultace.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0129"><NO.P>129.</NO.P><TXT>Můžeme to tedy přirovnat k rozhodnutí o zahájení řízení: jeho úplná absence automaticky vede ke zrušení konečného rozhodnutí, zatímco podstatný nedostatek v rozhodnutí o zahájení řízení k tomuto výsledku nevede, ledaže by bylo možné prokázat, že ovlivní výsledek přezkumu státní podpory.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Rozsudek Gdynia odmítl snahy Tribunálu přeměnit porušení práv zúčastněných stran na podstatnou formální náležitost</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0130"><NO.P>130.</NO.P><TXT>V rozsudku Gdynia, zejména v jeho bodech 78 až 82<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0044"><P>Viz rovněž mé stanovisko ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Komise v. Gmina Miasto Gdynia a Port Lotniczy Gdynia Kosakowo</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑56/18 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:569">EU:C:2019:569</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, Soudní dvůr kategoricky odmítl přístup Tribunálu a potvrdil, že práva třetích osob účastnit se správního řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU nepředstavují podstatné formální náležitosti ve smyslu článku 263 SFEU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0131"><NO.P>131.</NO.P><TXT>V rámci uvedeného kasačního opravného prostředku Komise v podstatě tvrdila, že Tribunál nesprávně uplatnil právo zúčastněných stran podat připomínky podle čl. 108 odst. 2 SFEU – způsobem, který je v rozporu s rozsudkem Ferriere Nord – když toto právo za okolností uvedené věci nesprávně kvalifikoval jako podstatnou formální náležitost, jejíž nedodržení vede automaticky ke zrušení sporného rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0132"><NO.P>132.</NO.P><TXT>Je třeba uvést, že obec Gdyně a společnost PLGK, jakož i Polská republika v podstatě tvrdily, že Komise minimalizovala význam práva zúčastněných stran podat připomínky. Tvrdily, že argument Komise vycházející z judikatury, podle níž je úlohou zúčastněných stran ve formálním vyšetřovacím řízení pouze sloužit Komisi jako zdroj informací, je v rozporu se současným stavem unijního práva, jelikož rozsudky citované Komisí v tomto ohledu byly vyhlášeny před vstupem Listiny základních práv Evropské unie v platnost (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0053" REF.END="QE0053"/>Listina<QUOT.END REF.START="QS0053" CODE="201C" ID="QE0053"/>). Tito zúčastnění uvedli, že právo zúčastněných stran mít možnost podat připomínky v takové situaci, o jakou se jedná v původním řízení, musí být posuzováno s ohledem na základní práva chráněná Listinou a zejména s ohledem na právo na řádnou správu stanovené v článku 41 Listiny, jehož je jednou ze součástí. Nyní je tedy třeba zohledňovat právo zúčastněných stran být vyslechnut před přijetím rozhodnutí Komise.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0133"><NO.P>133.</NO.P><TXT>Uvedená argumentace obce Gdyně a společnosti PLGK, jakož i Polské republiky nasvědčuje tomu, že právo třetích osob na účast ve správním řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU představuje podstatnou formální náležitost, což je to, čeho chtěl Tribunál v podstatě dosáhnout v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20171117">17. listopadu 2017</DATE>, <NAME.CASE>Gmina Miasto Gdynia a Port Lotniczy Gdynia Kosakowo v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑263/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2017:820">EU:T:2017:820</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) a čeho chce dosáhnout v napadených rozsudcích.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0134"><NO.P>134.</NO.P><TXT>Domnívám se však, že tato diskuse není v projednávané věci relevantní, neboť rozsudek Gdynia takový přístup jasně odmítl.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="20"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0135"><NO.P>135.</NO.P><TXT>Zaprvé v bodě 70 rozsudku Gdynia Soudní dvůr připomněl, že podle ustálené judikatury se <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0054" REF.END="QE0054"/>podniky, které jsou potenciálně příjemci státní podpory, považují za zúčastněné strany a Komise má povinnost, během fáze vyšetřování uvedené v čl. 108 odst. 2 SFEU, vyzvat je k podání připomínek<QUOT.END REF.START="QS0054" CODE="201C" ID="QE0054"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0136"><NO.P>136.</NO.P><TXT>Dále v bodě 71 uvedeného rozsudku Soudní dvůr zdůraznil, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0055" REF.END="QE0055"/>třebaže se tyto zúčastněné strany nemohou dovolávat práva na obhajobu, mají naproti tomu právo účastnit se správního řízení vedeného Komisí v rozsahu přiměřeném s ohledem na okolnosti daného případu<QUOT.END REF.START="QS0055" CODE="201C" ID="QE0055"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0137"><NO.P>137.</NO.P><TXT>Můj přístup v tomto stanovisku je rovněž potvrzen skutečností, že Soudní dvůr v bodech, které uvedu níže (např. body 72 až 75 rozsudku Gdynia), vycházel z bodů 80 až 83 rozsudku Falck<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0045"><P>Relevantní body rozsudku Falck uvádím v bodě 115 tohoto stanoviska.</P></NOTE>, aby jasně zdůraznil rozdíl mezi právem (na obhajobu) dotyčného členského státu <HT TYPE="ITALIC">účastnit se (přímo)</HT> správního řízení a právem třetích osob <HT TYPE="ITALIC">se (nepřímo) účastnit</HT> správního řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0138"><NO.P>138.</NO.P><TXT>V bodě 72 rozsudku Gdynia Soudní dvůr v podstatě připomněl, že taková práva mají (pouze) zúčastněné strany, aby mohla být Komise vhodným způsobem informována.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0139"><NO.P>139.</NO.P><TXT>V bodě 73 Soudní dvůr zdůraznil, že řízení o kontrole státních podpor je vzhledem ke své obecné logice řízením zahájeným vůči dotčenému členskému státu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0140"><NO.P>140.</NO.P><TXT>Jestliže, jak uvádí Soudní dvůr – opět vycházejíce z rozsudku Falck<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0046"><P>Relevantní body rozsudku Falck uvádím v bodě 115 tohoto stanoviska.</P></NOTE> – v bodě 74 rozsudku Gdynia, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0056" REF.END="QE0056"/>jiné zúčastněné strany než dotyčný členský stát mají pouze úlohu připomenutou v bodě 72 [uvedeného rozsudku] a <HT TYPE="ITALIC">nemohou se v tomto ohledu samy domáhat takové kontradiktorní diskuze s Komisí, na kterou má nárok uvedený členský stát</HT><QUOT.END REF.START="QS0056" CODE="201C" ID="QE0056"/> (kurzivou zvýraznil autor stanoviska).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0141"><NO.P>141.</NO.P><TXT>V bodě 75 rozsudku Gdynia Soudní dvůr dodal, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0057" REF.END="QE0057"/>žádné ustanovení upravující řízení o kontrole státních podpor nevyhrazuje mezi zúčastněnými stranami zvláštní úlohu příjemci podpory<QUOT.END REF.START="QS0057" CODE="201C" ID="QE0057"/>, zejména proto, že toto řízení není řízením zahájeným proti příjemci podpory, což by znamenalo, že by příjemce podpory mohl uplatnit tak široká práva, jako jsou práva obhajoby jako taková.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0142"><NO.P>142.</NO.P><TXT>Ve věci, ve které byl vydán rozsudek Gdynia, nebyly zúčastněné strany před přijetím napadeného rozhodnutí vyzvány k podání připomínek k použitelnosti a možnému dopadu pokynů Komise z roku 2014<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0047"><P>Sdělení Komise nazvané <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0058" REF.END="QE0058"/>Pokyny ke státní podpoře letišť a leteckých společností<QUOT.END REF.START="QS0058" CODE="201C" ID="QE0058"/> (<REF.DOC.OJ COLL="C" NO.OJ="099" PAGE.FIRST="3" DATE.PUB="2014">Úř. věst. 2014, C 99, s. 3</REF.DOC.OJ>, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0059" REF.END="QE0059"/>pokyny z roku 2014<QUOT.END REF.START="QS0059" CODE="201C" ID="QE0059"/>).</P></NOTE>, přestože tyto pokyny byly zveřejněny po přijetí rozhodnutí o zahájení řízení, a tedy po ukončení původního vyšetřovacího řízení. Vyvstala tak otázka, zda Tribunál mohl v této věci rozhodnout, že práva zúčastněných stran v této věci předložit vyjádření k novému právnímu rámci (zejména k pokynům z roku 2014) před přijetím napadeného rozhodnutí představovala podstatnou formální náležitost ve smyslu článku 263 SFEU – jejichž porušení vede ke zrušení tohoto rozhodnutí, aniž by bylo nutné prokázat, že správní řízení mohlo vést k jinému výsledku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0143"><NO.P>143.</NO.P><TXT>Soudní dvůr odpověděl záporně.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="21"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0144"><NO.P>144.</NO.P><TXT>Soudní dvůr uvedl, že výzva zúčastněným stranám, aby podaly připomínky k okolnostem, které nebyly uvedeny v rozhodnutí o zahájení řízení, jako je přijetí nových pravidel posouzení po zveřejnění rozhodnutí o zahájení řízení v souladu s čl. 108 odst. 2 SFEU, nepředstavuje podstatnou formální náležitost, ale vadu řízení, která tedy automaticky nevedla ke zrušení konečného rozhodnutí (body 78 až 82 uvedeného rozsudku).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0145"><NO.P>145.</NO.P><TXT>Konkrétně v bodě 78 Soudní dvůr vysvětlil, že je třeba přezkoumat, zda Tribunál mohl právem konstatovat, že právo stran zúčastněných v uvedené věci podat připomínky k novému právnímu režimu před přijetím sporného rozhodnutí <HT TYPE="ITALIC">představuje podstatnou formální náležitost</HT> ve smyslu článku 263 SFEU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0146"><NO.P>146.</NO.P><TXT>V následujícím bodě (bod 79 rozsudku Gdynia) Soudní dvůr odkázal na rozsudek Ferriere Nord a uvedl, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0060" REF.END="QE0060"/>Komise nemůže, aniž by porušila procesní práva zúčastněných stran, založit své rozhodnutí na nových zásadách, zavedených novým právním režimem, bez toho, aby je vyzvala k podání připomínek v tomto ohledu<QUOT.END REF.START="QS0060" CODE="201C" ID="QE0060"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0147"><NO.P>147.</NO.P><TXT>Nicméně taková <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0061" REF.END="QE0061"/><HT TYPE="ITALIC">vada řízení</HT> vede k celkovému nebo částečnému zrušení rozhodnutí pouze tehdy, jestliže je prokázáno, že v případě neexistence této vady mohlo mít napadené rozhodnutí jiný obsah<QUOT.END REF.START="QS0061" CODE="201C" ID="QE0061"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0048"><P>Kurzivou zvýraznil autor stanoviska; bod 80 rozsudku Gdynia.</P></NOTE>. Soudní dvůr zde citoval rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19860423">23. dubna 1986</DATE>, <NAME.CASE>Bernardi v. Parlament</NAME.CASE> (<NO.CASE>150/84</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1986:167">EU:C:1986:167</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0148"><NO.P>148.</NO.P><TXT>Konkrétně v bodě 81 Tribunál uvedl, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0062" REF.END="QE0062"/>pokud jde o procesní práva zúčastněných stran, dojde-li ke změně právního režimu poté, co Komise umožnila zúčastněným stranám podat připomínky, a před tím, než Komise přijme rozhodnutí týkající se navrhované podpory, a Komise založí toto rozhodnutí na novém právním režimu, aniž by tyto strany vyzvala, aby se k němu vyjádřily, pouhá existence rozdílů mezi právním režimem, ke kterému měly uvedené strany možnost podat připomínky, a režimem, na kterém je založeno uvedené rozhodnutí, nemůže vést sama o sobě ke zrušení tohoto rozhodnutí. Třebaže se dotčené právní režimy změnily, vyvstává totiž otázka, zda s ohledem na ustanovení těchto režimů, která jsou relevantní pro daný případ, byla uvedená změna způsobilá změnit smysl napadeného rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0062" CODE="201C" ID="QE0062"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0149"><NO.P>149.</NO.P><TXT>V bodě 82 rozsudku Gdynia tak Soudní dvůr uvedl, že se Tribunál <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0063" REF.END="QE0063"/>v bodě 81 dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že právo zúčastněných stran podat připomínky za takových okolností, o jaké se jedná v projednávané věci, má povahu podstatné formální náležitosti ve smyslu článku 263 SFEU, jejíž porušení má za následek zrušení napadeného rozhodnutí, aniž je nezbytné prokazovat, že porušení tohoto práva mohlo ovlivnit smysl tohoto rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0063" CODE="201C" ID="QE0063"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0150"><NO.P>150.</NO.P><TXT>V bodě 86 tohoto rozsudku Soudní dvůr uvedl, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0064" REF.END="QE0064"/>Tribunál nemohl bez porušení judikatury týkající se procesních práv zúčastněných stran, jak je uvedena v bodech 70 až 75, jakož i v bodech 79 a 81 [rozsudku Gdynia], ani konstatovat, že není nezbytné zkoumat dopad nevyzvání zúčastněných stran k tomu, aby se vyjádřily k pokynům z roku 2014 před přijetím tohoto rozhodnutí, na sporné rozhodnutí, ani konstatovat takový dopad bez posouzení argumentace Komise směřující k prokázání existence samostatného a nezávislého právního základu uvedeného rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0064" CODE="201C" ID="QE0064"/>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="22"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0151"><NO.P>151.</NO.P><TXT>Lze rovněž uvést, že v bodech 87 a 88 rozsudku Gdynia Soudní dvůr odkazuje pouze na rozsudek Freistaat Sachsen (bod 55) v reakci na argumenty žalovaných a zmiňuje své dřívější konstatování, že právo zúčastněných stran na podání připomínek za okolností, jaké byly v tomto případě, nepředstavuje podstatnou formální náležitost.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0152"><NO.P>152.</NO.P><TXT>Soudní dvůr v tomto ohledu nezakládá své odůvodnění na obsahu rozhodnutí o zahájení řízení, ale na povinnosti Komise <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0065" REF.END="QE0065"/>pokud se rozhodne zahájit formální vyšetřovací řízení ohledně záměru podpory, musí zúčastněným stranám, mezi které patří dotčený podnik [...], umožnit podat připomínky<QUOT.END REF.START="QS0065" CODE="201C" ID="QE0065"/> (bod 87 rozsudku Gdynia).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0153"><NO.P>153.</NO.P><TXT>Jak Soudní dvůr uvedl v bodě 88, rozsudek Freistaat Sachsen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0066" REF.END="QE0066"/>se týká povinností, které má Komise ke dni zahájení formálního vyšetřovacího řízení. Kromě toho vznáší otázku použití nových právních pravidel přijatých po oznámení záměru podpory. Řeší tedy otázky odlišné od otázek vznesených v rámci tohoto kasačního opravného prostředku, totiž práva na možnost podat připomínky, o které se opírají obec Gdyně a společnost PLGK v souvislosti se změnou právního režimu, ke které došlo poté, co byly uvedené strany vyzvány k podání připomínek, a před přijetím sporného rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0066" CODE="201C" ID="QE0066"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0154"><NO.P>154.</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že podstatná formální náležitost, kterou představuje čl. 108 odst. 2 SFEU vůči zúčastněným stranám, spočívá výlučně ve výzvě určené zúčastněným stranám, aby mohly podat připomínky okamžitě po přijetí rozhodnutí o zahájení řízení.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">3)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Argument pro úplnost týkající se rozsudku Freistaat Sachsen</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0155"><NO.P>155.</NO.P><TXT>Jak je obvyklé pro stanovisko generálního advokáta, pro úplnost přezkoumám, zda by měl být můj závěr odlišný, pokud by bylo třeba pro účely argumentace zkoumat (<HT TYPE="ITALIC">quod non</HT>), že se Tribunál (v bodě 70 prvního napadeného rozsudku a bodě 67 druhého napadeného rozsudku) správně dovolával rozsudku Freistaat Sachsen (bod 55), podle kterého <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0067" REF.END="QE0067"/>povinnost Komise poskytnout zúčastněným stranám ve stadiu rozhodnutí o zahájení řízení možnost předložit jejich připomínky má povahu podstatné formální náležitosti [...], jejíž porušení způsobuje důsledky, jako je zrušení vadného aktu, bez ohledu na to, zda toto porušení způsobilo újmu tomu, kdo se jej dovolává, nebo zda mohlo správní řízení vést k jinému výsledku<QUOT.END REF.START="QS0067" CODE="201C" ID="QE0067"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0156"><NO.P>156.</NO.P><TXT>Můj závěr platí i v takové situaci: ve skutečnosti je logickým důsledkem tohoto závětu Tribunálu to, že rozsudek Gdynia by pak měnil (či dokonce opravoval) rozsudek Freistaat Sachsen.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0157"><NO.P>157.</NO.P><TXT>Namísto toho, aby Soudní dvůr zkoumal, zda v této věci byla taková podstatná formální náležitost porušena (rozsudek Gdynia, bod 78), jak jsem uvedl ve své analýze výše, vycházel z rozsudku <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Bernardi v. Parlament</NAME.CASE> (<NO.CASE>150/84</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1986:167">EU:C:1986:167</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0028">28</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), aby posoudil, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0068" REF.END="QE0068"/>zda Tribunál mohl právem [...] konstatovat, že právo stran zúčastněných v projednávané věci podat připomínky k tomuto novému právnímu režimu a zejména k pokynům z roku 2014 před přijetím sporného rozhodnutí představuje podstatnou formální náležitost ve smyslu článku 263 SFEU, jejíž porušení má za následek zrušení tohoto rozhodnutí, aniž je nezbytné prokazovat, že správní řízení mohlo vést k jinému výsledku<QUOT.END REF.START="QS0068" CODE="201C" ID="QE0068"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0158"><NO.P>158.</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že v bodech 70 a 71 prvního napadeného rozsudku, jakož i v bodech 66 až 68 druhého napadeného rozsudku se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0069" REF.END="QE0069"/>povinnost Komise poskytnout zúčastněným stranám ve stadiu rozhodnutí o zahájení řízení možnost předložit jejich připomínky má povahu podstatné formální náležitosti<QUOT.END REF.START="QS0069" CODE="201C" ID="QE0069"/>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="23"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0159"><NO.P>159.</NO.P><TXT>Porušení práv zúčastněných stran účastnit se správního řízení – jako je to, že jim nebude umožněno podání připomínek – nepředstavuje porušení podstatné formální náležitosti, což by automaticky vedlo ke zrušení napadeného rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0160"><NO.P>160.</NO.P><TXT>Souhlasím s Komisí, že i když se projednávaná věc netýká připomínek zúčastněných stran k <HT TYPE="ITALIC">právním pravidlům</HT> (jako pokyny Komise v oblasti vyšetřování státních podpor, jako tomu bylo v rozsudku Gdynia), ale jejich připomínek <HT TYPE="ITALIC">ke skutkovým okolnostem</HT> (a sice ke druhému způsobu financování sporného režimu podpor v projednávané věci: rozpočtovým zdrojům spolkové země Bavorsko), tento rozdíl týkající se <HT TYPE="ITALIC">předmětu</HT> chybějících připomínek nebrání použití rozsudku Gdynia.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0161"><NO.P>161.</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">V obou případech je totiž problém stejný</HT> – zúčastněné strany nemohly předložit vyjádření ke konkrétním skutečnostem obsaženým v rozhodnutí o zahájení řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0162"><NO.P>162.</NO.P><TXT>Rozdíl mezi <HT TYPE="ITALIC">příčinami</HT> absence připomínek zúčastněných stran v těchto dvou věcech, a sice absence uvedení v rozhodnutí o zahájení řízení nebo přijetí nových pokynů Komise po zveřejnění rozhodnutí o zahájení řízení, není relevantní. Důležité je, že v obou případech byla porušena práva zúčastněných stran účastnit se správního řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0163"><NO.P>163.</NO.P><TXT>Sám Tribunál totiž v bodě 71 prvního napadeného rozsudku zdůraznil, že byla porušena práva účastnit se správního řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0164"><NO.P>164.</NO.P><TXT>Ze všech výše uvedených úvah tedy vyplývá, že třetímu důvodu kasačního opravného prostředku je třeba vyhovět.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">D.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Ke čtvrtému důvodu kasačního opravného prostředku, vycházejícímu z nesprávného právního posouzení při výkladu práva zúčastněných stran podat připomínky</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K přípustnosti</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0165"><NO.P>165.</NO.P><TXT>Spolková země Bavorsko a zájmové sdružení tvrdí, že čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku je nepřípustný. Podle nich dospěl Tribunál v bodech 72 a 75 prvního napadeného rozsudku k závěru, že porušení práva zúčastněných stran předložit vyjádření mělo dopad na výsledek řízení; k tomu došlo na základě čistě faktického tvrzení. Zájmové sdružení tvrdí, že tento důvod kasačního opravného prostředku je nepřípustný, jelikož se týká posouzení skutkového stavu Tribunálem a že se jedná o opakování důvodů a argumentů již předložených před Tribunálem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0166"><NO.P>166.</NO.P><TXT>Zaprvé Spolková země Bavorsko nemůže Komisi vytýkat, že údajně vycházela z nových skutečností, jelikož Komise se opírá o obsah napadeného rozhodnutí, které je právním aktem. Zadruhé stačí uvést, že tyto argumenty lze odmítnout ze stejných důvodů, jaké byly uvedeny v bodech 28 až 31 tohoto stanoviska.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="24"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K věci samé</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">a)</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Stručný popis argumentace účastníků řízení</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0167"><NO.P>167.</NO.P><TXT>Komise vytýká Tribunálu, že měl v bodech 72 až 75 prvního napadeného rozsudku a v bodech 70 až 72 druhého napadeného rozsudku nesprávně za to, že vyjádření zúčastněných stran k otázce, zda rozpočtové financování představuje státní prostředky, mohlo mít vliv na výsledek řízení. Komise tvrdí, že Tribunál nejen porušil čl. 108 odst. 2 a 3 SFEU, jakož i čl. 6 odst. 1 nařízení č. 659/1999, ale rovněž nesprávně vyložil pojem státní prostředky uvedený v čl. 107 odst. 1 SFEU, jakož i pojem stávající podpora uvedený v čl. 108 odst. 1 SFEU. Konečně Komise vytýká Tribunálu, že rovněž zkreslil skutkové okolnosti uvedené v napadeném rozhodnutí a nepřezkoumal její důvody obhajoby.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0168"><NO.P>168.</NO.P><TXT>Zaprvé Komise zpochybňuje konstatování uvedené v bodě 73 prvního napadeného rozsudku a v bodě 71 druhého napadeného rozsudku, podle kterého se spolková země Bavorsko nemohla vyjádřit k otázce, zda kontroly jakosti mléka financované z obecných daňových příjmů představovaly kontroly jdoucí nad rámec stanovené zákonné povinnosti. Komise tvrdí, že argumenty této spolkové země předložené v rámci formálního vyšetřování nezměnily výsledek tohoto řízení, jelikož financování dodatečných kontrol nespadalo do působnosti napadeného rozhodnutí. Komise dále uvádí, že Tribunál nepřezkoumal její důvody obhajoby: jednak i za předpokladu, že by argumenty spolkové země Bavorsko týkající se dodatečných kontrol byly správné, bylo v každém případě nesporné, že tyto kontroly byly provedeny na základě MFG. Rozhodnutí o zahájení řízení se však vztahovalo na všechny kontroly stanovené uvedeným řádem, a tedy rovněž na tyto kontroly.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0169"><NO.P>169.</NO.P><TXT>Zadruhé Komise zpochybňuje zjištění obsažené v bodě 74 prvního napadeného rozsudku, podle kterého spolková země Bavorsko nemohla být vyslechnuta ohledně otázky, zda dotčené opatření představovalo stávající podporu. Tribunál neodpověděl na důvody obhajoby Komise.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0170"><NO.P>170.</NO.P><TXT>V tomto ohledu Komise uvádí, že rozhodnutí o zahájení řízení v bodech 140 až 152 odůvodnění umožňovalo zúčastněným stranám, aby se vyjádřily k existenci stávající podpory. Dodává, že jak vyplývá z bodů 41 až 56 odůvodnění napadeného rozhodnutí, spolková země Bavorsko se k tomuto bodu podrobně vyjádřila.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0171"><NO.P>171.</NO.P><TXT>Spolková země Bavorsko a zájmové sdružení v podstatě tvrdí, že tento důvod kasačního opravného prostředku není opodstatněný v rozsahu, v němž spočívá na nesprávném výkladu napadených rozsudků. Podle nich je otázka, zda rozpočtové zdroje představují státní prostředky, irelevantní. Dále tito zúčastnění tvrdí, že otázka, zda by řízení mělo – bez porušení práv zúčastněných stran na účast – jiný výsledek, je rovněž irelevantní. Zájmové sdružení má kromě toho za to, že Komise nemůže tvrdit, že se na dodatečné kontroly vztahovalo samostatné rozhodnutí Komise.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">b)</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Posouzení</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0172"><NO.P>172.</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že třetímu důvodu kasačního opravného prostředku je třeba vyhovět, je třeba se zabývat rovněž čtvrtým důvodem kasačního opravného prostředku.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="25"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0173"><NO.P>173.</NO.P><TXT>Je tedy třeba přezkoumat, zda v případě, že by nedošlo k porušení práva zúčastněných stran účastnit se řízení (tedy kdyby zúčastněné strany mohly podat připomínky k druhému způsobu financování opatření podpory), mohlo by řízení vést k jinému výsledku, jak uvádí Tribunál v napadených rozsudcích.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K přístupu napadených rozsudků</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0174"><NO.P>174.</NO.P><TXT>Spolková země Bavorsko a zájmové sdružení především nesprávně tvrdí, že v tomto kontextu postačí <HT TYPE="ITALIC">předpokládat</HT>, že všechny připomínky, které mohly podat, by musely mít potřebný dopad.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0175"><NO.P>175.</NO.P><TXT>Rozsudek Ferriere Nord (bod 83) totiž upřesňuje, že Soudní dvůr musí ověřit, zda situace <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0070" REF.END="QE0070"/>může změnit význam dotčeného rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0070" CODE="201C" ID="QE0070"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0176"><NO.P>176.</NO.P><TXT>Odůvodnění Tribunálu uvedené v bodech 73 až 75 prvního napadeného rozsudku je přitom založeno výlučně na hypotézách a dedukcích.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0177"><NO.P>177.</NO.P><TXT>Jak bude uvedeno níže, Tribunál dokonce ani neposoudil, natož aby prokázal, že připomínky zúčastněných stran k druhému zdroji financování dotčené podpory (a sice rozpočtu spolkové země Bavorsko) <HT TYPE="ITALIC">mohly změnit přezkumné řízení</HT>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0178"><NO.P>178.</NO.P><TXT>Souhlasím s Komisí, že Tribunál měl postupovat následujícím způsobem: zúčastněná strana mu musí předložit skutečnosti, které by bývala předložila v rámci správního řízení, ale nemohla tak učinit z důvodu porušení jejích práv na účast, přičemž Tribunál musí předpokládat pravdivost těchto skutečností. Na tomto základě musí Tribunál přezkoumat, zda tyto skutečnosti, pokud by Komise ověřila jejich přesnost v průběhu správního řízení, mohly změnit právní posouzení věci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0179"><NO.P>179.</NO.P><TXT>V projednávané věci přitom Tribunál zcela opomněl druhou fázi této analýzy. Tato fáze se totiž netýká skutkových zjištění, ale posouzení právních účinků těchto zjištění, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0071" REF.END="QE0071"/>i kdyby se považovaly za prokázané<QUOT.END REF.START="QS0071" CODE="201C" ID="QE0071"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0049"><P>Viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160616">16. června 2016</DATE>, <NAME.CASE>SKW Stahl-Metallurgie a SKW Stahl-Metallurgie Holding v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑154/14 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:445">EU:C:2016:445</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0069">69</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0076">76</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20070111">11. ledna 2007</DATE>, <NAME.CASE>Technische Glaswerke Ilmenau v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑404/04 P</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:6">EU:C:2007:6</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0131">131</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0136">136</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0180"><NO.P>180.</NO.P><TXT>Tribunál se tedy dopustil nesprávného právního posouzení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0181"><NO.P>181.</NO.P><TXT>Při použití svého přístupu na skutkové okolnosti projednávané věci dospěl Tribunál k závěru, že v případě že by ke zjištěné vadě nedošlo (kdyby žalobce měl možnost v rámci formálního vyšetřovacího řízení podat své připomínky k financování z prostředků ze souhrnného rozpočtu), nelze vyloučit, že by řízení mohlo dospět k jinému výsledku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0182"><NO.P>182.</NO.P><TXT>Tribunál tento závěr založil na dvou argumentech. Zaprvé, spolková země Bavorsko nemohla podat své připomínky k otázce, zda kontroly financované z jejích rozpočtových prostředků jdou nad rámec toho, co vyžadoval zákon (bod 73 prvního napadeného rozsudku). Zadruhé Tribunál uvedl, že spolková země Bavorsko nemohla být vyslechnuta ohledně otázky, zda se tato věc týkala stávající podpory (bod 74 prvního napadeného rozsudku).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0183"><NO.P>183.</NO.P><TXT>Pokud jde o první argument (bod 73 prvního napadeného rozsudku), je tvrzení spolkové země Bavorsko, podle něhož byla z obecných daňových příjmů financována jiná opatření než kontroly financované z dávek na mléko (tedy kontroly jakosti mléka <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0072" REF.END="QE0072"/>jdoucí nad rámec toho, co je<?PAGE NO="26"?> povinné<QUOT.END REF.START="QS0072" CODE="201C" ID="QE0072"/>, jejichž <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0073" REF.END="QE0073"/>účel<QUOT.END REF.START="QS0073" CODE="201C" ID="QE0073"/> byl <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0074" REF.END="QE0074"/>jiný<QUOT.END REF.START="QS0074" CODE="201C" ID="QE0074"/>), neopodstatněné, přinejmenším proto, že Komise v bodech 25 a 27 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedla následující: <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0075" REF.END="QE0075"/>Německo tvrdí, že tato opatření nepředstavují podporu, a to z následujících důvodů: [...] Obzvláště důležité jsou dodatečné kontroly syrového mléka, které výrazně přesahují rámec MGV [<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0050"><P>Milch-Güteverordnung (nařízení o jakosti mléka) ze dne <DATE ISO="19800709">9. července 1980</DATE> (BGBl. 1980 I, s. 878, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0076" REF.END="QE0076"/>MGV<QUOT.END REF.START="QS0076" CODE="201C" ID="QE0076"/>).</P></NOTE>] [...] Podle Komise se na finanční podporu na tyto dodatečné kontroly vztahuje samostatné rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0075" CODE="201C" ID="QE0075"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0184"><NO.P>184.</NO.P><TXT>Tento závěr nebyl před Tribunálem zpochybněn. Domnívám se, že z toho vyplývá, že se Tribunál v bodě 73 prvního napadeného rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení. To platí obdobně pro body 70 až 72 druhého napadeného rozsudku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0185"><NO.P>185.</NO.P><TXT>Tribunál se rovněž dopustil nesprávného právního posouzení tím, že nesprávně vyložil judikaturu Soudního dvora týkající se důsledků porušení práv účastnit se řízení. Pouhé <HT TYPE="ITALIC">uvedení určitého argumentu</HT> před Tribunálem nestačí. Dále je důležité, aby Tribunál přistoupil k <HT TYPE="ITALIC">meritornímu posouzení tohoto argumentu</HT>, aby ověřil, zda <HT TYPE="ITALIC">mohl změnit</HT> výsledek správního řízení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0051"><P>Pro ilustraci této zásady viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20091001">1. října 2009</DATE>, <NAME.CASE>Foshan Shunde Yongjian Housewares &amp; Hardware v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑141/08 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:598">EU:C:2009:598</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0083">83</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0104">104</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0077" REF.END="QE0077"/>rozsudek Foshan Shunde<QUOT.END REF.START="QS0077" CODE="201C" ID="QE0077"/>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0186"><NO.P>186.</NO.P><TXT>Argument spolkové země Bavorsko předložený v rámci formálního vyšetřovacího řízení ohledně toho, zda kontroly jakosti mléka šly nad rámec toho, co vyžaduje zákon, nemohl změnit výsledek řízení, přinejmenším proto, že Komise přesně vyloučila takové dodatečné kontroly z oblasti použití napadeného rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0187"><NO.P>187.</NO.P><TXT>Kromě toho Tribunál nezkoumal dva argumenty, které před ním vznesla Komise, jimiž chtěla prokázat, že argument týkající se dodatečných kontrol byl v každém případě vnitřně neopodstatněný.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0188"><NO.P>188.</NO.P><TXT>Komise před Tribunálem v podstatě tvrdila, že zaprvé, i kdyby byl argument spolkové země Bavorsko týkající se těchto kontrol správný (<HT TYPE="ITALIC">quod non</HT>), mezi zúčastněnými bylo v každém případě nesporné, že se jedná o otázku odběru vzorků podle MGV, tedy o odběr vzorků upravený zákonem. V důsledku toho se všechny kontroly provádějí na základě MFG. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí o zahájení řízení se týkalo všech kontrol stanovených MGV, vztahovalo se rovněž na odběr výše uvedených vzorků<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0052"><P>Mimoto viz v tomto ohledu body 22 až 24 a 35 žalobní odpovědi v prvním stupni a její příloha A.35, s. 372, jakož i body 19 až 21 dupliky.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0189"><NO.P>189.</NO.P><TXT>Na druhé straně Komise tvrdila, že tomu tak nebylo tím spíše, že náklady na kontroly <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0078" REF.END="QE0078"/>které [údajně] šly nad rámec toho, co bylo povinné<QUOT.END REF.START="QS0078" CODE="201C" ID="QE0078"/>, obvykle nemuseli nést kupující mléka, jak před Tribunálem tvrdila spolková země Bavorsko. Naopak se jedná právě o náklady, které podnikům vznikají při dobrovolném přijímání opatření bez jakékoli zákonné povinnosti a v jejich vlastním zájmu a které musí obvykle nést samy<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0053"><P>Viz bod 21 dupliky v prvním stupni.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0190"><NO.P>190.</NO.P><TXT>Proto skutečnost, že Tribunál tyto argumenty nepřezkoumal, představuje sama o sobě nesprávné právní posouzení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0054"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20131024">24. října 2013</DATE>, <NAME.CASE>Land Burgenland a další v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑214/12 P, C‑215/12 P a C‑223/12 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:682">EU:C:2013:682</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0110">110</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0112">112</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="27"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0191"><NO.P>191.</NO.P><TXT>Pokud jde o druhý argument (bod 74 prvního napadeného rozsudku), ani ten nemůže obstát z důvodů, které Komise uvedla před Tribunálem, avšak Tribunál je v napadených rozsudcích opomenul uvést, natož aby se jimi zabýval.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0192"><NO.P>192.</NO.P><TXT>Šlo o následující argumenty: zaprvé rozhodnutí o zahájení řízení umožnilo zúčastněným vyjádřit se k existenci <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0079" REF.END="QE0079"/>stávající podpory<QUOT.END REF.START="QS0079" CODE="201C" ID="QE0079"/> týkající se financování z obecných daňových příjmů (body 140 až 152 odůvodnění uvedeného rozhodnutí).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0193"><NO.P>193.</NO.P><TXT>Zadruhé již z povahy režimu podpory v každém případě vyplývá, že je poskytována každoročně nebo každé dva roky<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0055"><P>V tomto ohledu viz dále body 6 a 36 až 39 žalobní odpovědi v prvním stupni a body 33, 34 a 50 až 97 dupliky.</P></NOTE>. Článek 1 písm. b) nařízení č. 659/1999 však hovoří proti klasifikaci jakožto stávající podpora v projednávané věci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0194"><NO.P>194.</NO.P><TXT>Zatřetí, bez ohledu na pravdivost argumentu spolkové země Bavorsko, podle kterého snížení nákladů pro mlékárny prostřednictvím poskytnutí obecných daňových příjmů <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0080" REF.END="QE0080"/>bylo vždy prováděno<QUOT.END REF.START="QS0080" CODE="201C" ID="QE0080"/>, což Komise zpochybňuje, nic to nemění na tom, že to nemůže prokázat existenci stávající podpory podle čl. 1 písm. b). V tomto ohledu totiž není rozhodující způsob financování opatření, nýbrž samotné opatření. Opatření přitom spočívá v poskytování každoroční dotace z ročního nebo víceletého rozpočtu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0195"><NO.P>195.</NO.P><TXT>Začtvrté spolková země Bavorsko (například oproti spolkové zemi Bádensko-Württembersko) během správního řízení nikdy netvrdila, že se jednalo o stávající podporu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0196"><NO.P>196.</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že tyto argumenty byly uvedeny před Tribunálem a Tribunál je opomněl uvést, natož aby se jimi zabýval, představuje bod 74 prvního napadeného rozsudku nesprávné právní posouzení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0056"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20131024">24. října 2013</DATE>, <NAME.CASE>Land Burgenland a další v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑214/12 P, C‑215/12 P a C‑223/12 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:682">EU:C:2013:682</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0110">110</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0112">112</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Ke srovnání přístupu napadených rozsudků s rozsudkem Soudního dvora ve věci Gdynia</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0197"><NO.P>197.</NO.P><TXT>Tribunál měl správně postupovat tak, jak je uvedeno v rozsudku Gdynia.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0198"><NO.P>198.</NO.P><TXT>V tomto rozsudku Soudní dvůr poté, co konstatoval vadu řízení, ověřil, zda porušení procesních práv zúčastněných stran mohlo mít dopad na výsledek přezkumného řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0199"><NO.P>199.</NO.P><TXT>Na základě <HT TYPE="ITALIC">podrobného posouzení</HT> (body 83 až 86 a 123 až 160 rozsudku Gdynia) dospěl Soudní dvůr na základě odůvodnění napadeného rozhodnutí k závěru, že by mělo stejný obsah, pokud by zúčastněné strany mohly podat připomínky k pokynům z roku 2014.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0200"><NO.P>200.</NO.P><TXT>Domnívám se (stejně jako Komise), že jakmile Tribunál konstatoval porušení práv zúčastněných stran podat připomínky, nemohl založit hypotézu jiného výsledku přezkumného řízení na <HT TYPE="ITALIC">pouhých předpokladech nebo domněnkách</HT>, pokud k takovému porušení nedošlo.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="28"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0201"><NO.P>201.</NO.P><TXT>Mohl tak učinit pouze na základě podrobného posouzení (takového, jako bylo posouzení provedené Soudním dvorem v rozsudku Gdynia) odůvodnění napadeného rozhodnutí a analýzy argumentů zúčastněných. Tribunál měl přezkoumat všechny argumenty Komise a teprve poté, co se ukázaly jako irelevantní, mohl vysvětlit, proč byl podle něj možný jiný výsledek přezkumného řízení, a to na základě skutečností uvedených v napadeném rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0202"><NO.P>202.</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené úvahy je odůvodnění Tribunálu uvedené v bodech 72 až 75 prvního napadeného rozsudku a v bodech 70 až 72 druhého napadeného rozsudku, podle něhož by porušení práva zúčastněných stran podat připomínky mělo vést ke zrušení napadeného rozhodnutí, stiženo nesprávným právním posouzením.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0203"><NO.P>203.</NO.P><TXT>Tribunál totiž pouze uvedl, že <HT TYPE="ITALIC">je možné</HT>, že v případě neexistence vady zjištěné v tomto rozsudku by řízení mohlo vést k jinému výsledku (bod 72 prvního napadeného rozsudku).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0204"><NO.P>204.</NO.P><TXT>Možnost odlišného výsledku řízení však nestačí k odůvodnění zrušení unijního aktu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0205"><NO.P>205.</NO.P><TXT>Z rozsudku Gdynia jasně vyplývá, že je nezbytné <HT TYPE="ITALIC">pozitivní zjištění</HT> jiného výsledku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0206"><NO.P>206.</NO.P><TXT>V tomto ohledu odkazuji na bod 81 rozsudku Gdynia: <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0081" REF.END="QE0081"/>zda s ohledem na ustanovení těchto režimů, která jsou relevantní pro daný případ, byla uvedená změna způsobilá změnit smysl napadeného rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0081" CODE="201C" ID="QE0081"/>; bod 95 tohoto rozsudku: <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0082" REF.END="QE0082"/>pochybení konstatovaná v bodech 82 až 86 [uvedeného rozsudku] mohou vést ke zrušení napadeného rozsudku, v rozsahu, v němž Tribunál zrušil sporné rozhodnutí, pouze v případě, že ustanovení pokynů z roku 2014, o která se Komise v tomto rozhodnutí opírala, skutečně nemohla změnit smysl uvedeného rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0082" CODE="201C" ID="QE0082"/>; a bod 132: <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0083" REF.END="QE0083"/>v tomto ohledu je třeba připomenout, že jak vyplývá z bodu 81 [uvedeného rozsudku], v takové situaci, o jakou se jedná v projednávané věci, se unijní soud nemůže omezit na identifikaci změn zavedených novým právním režimem, aby odůvodnil zrušení rozhodnutí Komise, které jej uplatňuje, ale musí nadto ověřit, zda změna právního režimu mohla toto rozhodnutí ovlivnit<QUOT.END REF.START="QS0083" CODE="201C" ID="QE0083"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0207"><NO.P>207.</NO.P><TXT>Dodávám, že i zde je rozdíl mezi neexistencí vyjádření k novým kritériím slučitelnosti (nové pokyny z roku 2014, jako v rozsudku Gdynia) na jedné straně a částí financování, která nesporně představuje prvek státních prostředků (jako je tomu v projednávané věci), na straně druhé, není pro použití výše uvedeného kritéria právního posouzení relevantní.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">3)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Judikatura předcházející rozsudku Gdynia byla v každém případě jasná, pokud jde o správný přístup</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0208"><NO.P>208.</NO.P><TXT>Ve věci Rada v. Interpipe Niko Tube a Interpipe NTRP<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0057"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20120216">16. února 2012</DATE> (<NO.CASE>C‑191/09 P a C‑200/09 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:78">EU:C:2012:78</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0075">75</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0088">88</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> se účastnice řízení dozvěděla o skutečnostech použitých k provedení určitých výpočtů jeden den před přijetím nařízení. Na základě těchto informací dosáhla tato účastnice řízení částečného zrušení dotčeného nařízení Tribunálem. Tato účastnice tvrdila, že zrušení ve větším rozsahu by bylo možné na základě doplňujících informací, které by předložila, kdyby byla o těchto skutečnostech informována dříve. Soudní dvůr tomuto argumentu vyhověl, jelikož právní význam těchto informací byl potvrzen částečným zrušením dotčeného nařízení.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="29"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0209"><NO.P>209.</NO.P><TXT>Ve věci SKW Stahl-Metallurgie a SKW Stahl-Metallurgie Holding v. Komise<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0058"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160616">16. června 2016</DATE> (<NO.CASE>C‑154/14 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:445">EU:C:2016:445</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0069">69</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0076">76</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> se navrhovatelky z důvodu porušení svého práva na obhajobu nemohly vyjádřit k otázce vlivu společnosti Degussa na jiný podnik (SKW). Soudní dvůr rozhodl, že přičtení odpovědnosti za kartelovou dohodu bylo založeno na několika skutečnostech, a že v důsledku toho neměla otázka tohoto vlivu, i kdyby byla pravdivá, dopad na rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0210"><NO.P>210.</NO.P><TXT>Ve věci Německo v. Komise<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0059"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20001005">5. října 2000</DATE> (<NO.CASE>C‑288/96</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:537">EU:C:2000:537</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0092">92</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0106">106</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0084" REF.END="QE0084"/>rozsudek Jadekost<QUOT.END REF.START="QS0084" CODE="201C" ID="QE0084"/>).</P></NOTE> nezaslala Komise dotčenému členskému státu (Německu) určité dopisy konkurentů příjemce podpory, kteří tvrdili, že bylo porušeno jejich právo na obhajobu, takže rozhodnutí mělo být zrušeno. Soudní dvůr zkoumal, zda by německá vláda, pokud by obdržela tato vyjádření, mohla předložit argumenty, které by Komisi vedly ke schválení opatření podpory. Německá vláda však nemohla uvést žádnou skutkovou nebo právní okolnost, která by Komisi vedla k přijetí odlišného rozhodnutí. Soudní dvůr odpověděl záporně: zákaz státní podpory vycházel z použitelných pokynů, takže společnost Jadekost byla příjemcem provozní podpory, která nemohla být schválena ani na základě těchto pokynů, ani ze zásady.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0211"><NO.P>211.</NO.P><TXT>V rozsudku Technische Glaswerke Ilmenau v. Komise<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0060"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20070111">11. ledna 2007</DATE> (<NO.CASE>C‑404/04 P</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:6">EU:C:2007:6</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0131">131</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0136">136</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> postupoval Soudní dvůr stejným způsobem. Přezkoumal, zda argumenty, které nemohly být předloženy z důvodu porušení práva na obhajobu, i kdyby byly pravdivé, mohly vést ke schválení opatření podpory. Soudní dvůr rozhodl, že tomu tak nebylo, jelikož absence plánu restrukturalizace by v každém případě vedla k zákazu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0212"><NO.P>212.</NO.P><TXT>Ve věci Westdeutsche Landesbank<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0061"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20030306">6. března 2003</DATE>, <NAME.CASE>Westdeutsche Landesbank Girozentrale a Land Nordrhein-Westfalen v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑228/99 a T‑233/99</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2003:57">EU:T:2003:57</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> německá vláda tvrdila, že její právo být vyslechnuta bylo porušeno, protože Komise odepřela přístup k určitým dokumentům. Po přezkoumání obsahu dokumentů dospěl Tribunál k závěru, že k žádnému porušení práva na obhajobu nedošlo zejména proto, že tyto dokumenty v podstatě představovaly rozvinutí nebo objasnění již vyjádřených názorů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0213"><NO.P>213.</NO.P><TXT>Konečně, spolková země Bavorsko a zájmové sdružení se na podporu své argumentace dovolávají zejména bodu 94 rozsudku Foshan Shunde. Tento rozsudek však pro ně není užitečný. Jak uvedla Komise, v bodě 81 tohoto rozsudku Soudní dvůr připomíná ustálenou judikaturu týkající se možnosti jiného výsledku řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0214"><NO.P>214.</NO.P><TXT>Skutečnost, že toto kritérium nebylo touto judikaturou změněno, je rovněž potvrzena například nedávným rozsudkem ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130910">10. září 2013</DATE>, <NAME.CASE>G. a R</NAME.CASE>. (<NO.CASE>C‑383/13 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:533">EU:C:2013:533</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0040">40</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ve kterém Soudní dvůr odkazuje na rozsudek Foshan Shunde. V tomto rozsudku Soudní dvůr toto kritérium jasně vysvětlil: <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0085" REF.END="QE0085"/>k tomu, aby taková protiprávnost byla konstatována, [je nezbytné] ověřit, zda by v závislosti na skutkových a právních okolnostech specifických pro konkrétní případ mohlo dotčené správní řízení dospět k jinému výsledku v důsledku toho, že by dotčené [strany] bývaly mohly uplatnit skutečnosti, které by byly způsobilé odůvodnit [jiný výsledek řízení]<QUOT.END REF.START="QS0085" CODE="201C" ID="QE0085"/>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="30"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0215"><NO.P>215.</NO.P><TXT>Bod 94 rozsudku Foshan Shunde pouze zohledňuje zvláštnost této věci, a sice že antidumpingová pravidla (jako jsou pravidla v oblasti práva hospodářské soutěže) stanoví skutečné právo podniků na obhajobu, a zejména na dialog s Komisí, zatímco na základě pravidel týkajících se státních podpor právo zúčastněných stran účastnit se řízení zjevně takový dialog nezahrnuje<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0062"><P>Viz bod 82 rozsudku Falck, jakož i rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20111115">15. listopadu 2011</DATE>, <NAME.CASE>Komise a Španělsko v. Gibraltar a Spojené království</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑106/09 P a C‑107/09 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:732">EU:C:2011:732</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0181">181</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">4)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Závěr ke čtvrtému důvodu kasačního opravného prostředku</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0216"><NO.P>216.</NO.P><TXT>Podobně jako provozní podpora v rozsudku Jadekost a podpora na restrukturalizaci bez plánu restrukturalizace v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20070111">11. ledna 2007</DATE>, <NAME.CASE>Technische Glaswerke Ilmenau v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑404/04 P</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:6">EU:C:2007:6</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) nejsou v žádném případě povoleny, mohou prostředky ze souhrnného rozpočtu v zásadě představovat státní prostředky ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0217"><NO.P>217.</NO.P><TXT>Souhlasím proto s Komisí, že přístup Tribunálu v napadených rozsudcích musí být odmítnut, neboť by představoval nebezpečný precedent, který je v rozporu s judikaturou Soudního dvora a popírá účinnost filtru představovaného kritériem potenciálně odlišného výsledku správního řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0218"><NO.P>218.</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že čtvrtému důvodu kasačního opravného prostředku je třeba vyhovět.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0219"><NO.P>219.</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že třetímu a čtvrtému důvodu kasačního opravného prostředku musí být vyhověno, je třeba napadené rozsudky zrušit.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">IV.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">K vrácení věci Tribunálu</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0220"><NO.P>220.</NO.P><TXT>V souladu s čl. 61 prvním pododstavcem statutu Soudního dvora Evropské unie může Soudní dvůr v případě zrušení rozhodnutí Tribunálu sám vydat konečné rozhodnutí ve věci, pokud to soudní řízení dovoluje, nebo věc vrátit zpět Tribunálu k rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0221"><NO.P>221.</NO.P><TXT>O prvním žalobním důvodu může rozhodnout Soudní dvůr, neboť byl předmětem rozsáhlých výměn argumentů mezi zúčastněnými před Tribunálem, jakož i nyní před Soudním dvorem. Mám za to, že Soudní dvůr by měl tento žalobní důvod zamítnout z důvodů zrušení napadených rozsudků.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0222"><NO.P>222.</NO.P><TXT>Pokud jde o ostatní žalobní důvody, je třeba vrátit věc zpět Tribunálu, jelikož je potřeba tyto žalobní důvody projednat a přezkoumat v prvním stupni.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">V.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">K nákladům řízení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0223"><NO.P>223.</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že věc musí být vrácena zpět Tribunálu, je třeba rozhodnout o nákladech řízení později.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="31"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">VI.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Závěry</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0224"><NO.P>224.</NO.P><TXT>Vzhledem k výše uvedenému navrhuji, aby Soudní dvůr:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0086" REF.END="QE0086"/>1.</NO.P><TXT>zamítl první dva důvody kasačního opravného prostředku;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>zrušil rozsudky Tribunálu Evropské unie ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20181212">12. prosince 2018</DATE>, <NAME.CASE>Freistaat Bayern v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑683/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2018:916">EU:T:2018:916</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) a <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Interessengemeinschaft privater Milchverarbeiter Bayerns e.V. a další v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑722/15 až T‑724/15</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2018:920">EU:T:2018:920</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>);</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3.</NO.P><TXT>zamítl první žalobní důvod žalob na neplatnost v rozsahu, v němž vycházejí z porušení procesních práv zúčastněných stran v projednávaných věcech z důvodu, že jim nebylo umožněno vyjádřit se k financování podpory ze souhrnného rozpočtu;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>4.</NO.P><TXT>vrátil věc Tribunálu k přezkoumání zbývajících žalobních důvodů uplatněných v prvním stupni;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>5.</NO.P><TXT>o nákladech řízení rozhodl později.<QUOT.END REF.START="QS0086" CODE="201C" ID="QE0086"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>