<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-41/17</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62017CC0041</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:289">EU:C:2018:289</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>18</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>18</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Stanovisko generální advokátky E. Sharpston – věc C‑41/17</HT></P><P><HT TYPE="SC">González Castro</HT></P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generální advokátky</HT></P><P><HT TYPE="UC">Eleanor Sharpston</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20180426">26. dubna 2018</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0001"><P>Původní jazyk: angličtina.</P></NOTE></P></TI><STI><P><HT TYPE="BOLD">Věc C‑41/17</HT></P><P>Isabel González Castro</P><P>proti</P><P>Mutua Umivale</P><P>Prosegur España SL</P><P>Instituto Nacional de la Seguridad Social (INSS)</P><P><HT TYPE="NORMAL">[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal Superior de Justicia de Galicia (Vrchní soud Galicie, Španělsko)]</HT></P></STI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Sociální politika</KEYWORD><KEYWORD>Ochrana bezpečnosti a zdraví zaměstnanců</KEYWORD><KEYWORD>Směrnice 92/85/EHS</KEYWORD><KEYWORD>Článek 7</KEYWORD><KEYWORD>Otázka, zda <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>noční práce<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="2018" ID="QE0001"/> zahrnuje práci na směny, kdy dotčená zaměstnankyně vykonává činnost v noci</KEYWORD><KEYWORD>Kojící zaměstnankyně</KEYWORD><KEYWORD>Hodnocení pracovních podmínek napadené dotčenou zaměstnankyní</KEYWORD><KEYWORD>Článek 19 odst. 1 směrnice 2006/54/ES</KEYWORD><KEYWORD>Důkazní břemeno</KEYWORD><KEYWORD>Rovné zacházení</KEYWORD><KEYWORD>Diskriminace na základě pohlaví</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><CONTENTS.CONCLUSION><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1.</NO.P><TXT>V této žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce žádá Tribunal Superior de Justicia de Galicia (Vrchní soud Galicie, Španělsko) Soudní dvůr o poskytnutí vodítka k významu pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>noční práce<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/> ve směrnici 92/85/EHS o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0002"><P>Směrnice Rady ze dne <DATE ISO="19921019">19. října 1992</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="348" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="1992">Úř. věst. 1992, L 348, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 05/02, s. 110).</P></NOTE>. Předkládající soud se táže, zda kojící matka, která pracuje na směny v režimu, kdy některé hodiny jsou odpracovány v noci, požívá zvláštní ochrany podle uvedené směrnice. Tento soud se rovněž táže, zda se v případě, kdy dotčená zaměstnankyně napadá rozhodnutí zamítající poskytnutí pracovního volna ke kojení jejího dítěte a vyplacení dávek za dané období, použije směrnice 2006/54/ES o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0003"><P>Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne <DATE ISO="20060705">5. července 2006</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="204" PAGE.FIRST="23" DATE.PUB="2006">Úř. věst. 2006, L 204, s. 23</REF.DOC.OJ>). Viz dále body 12 až 17 níže.</P></NOTE>. Určitá ustanovení této směrnice přenáší důkazní břemeno na zaměstnavatele (nebo případně příslušný orgán), aby prokázal, že v projednávané věci nedošlo k diskriminaci.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="2"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Unijní právo</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Směrnice 89/391</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2.</NO.P><TXT>Směrnice Rady 89/391/EHS o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0004"><P>Směrnice Rady ze dne <DATE ISO="19890612">12. června 1989</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="183" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="1989">Úř. věst. 1989, L 183, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 05/01, s. 349).</P></NOTE> je rámcovou směrnicí. Definuje <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>prevenci<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/> jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>všechny kroky nebo opatření přijaté nebo plánované na všech stupních činnosti podniku k prevenci nebo snížení pracovních rizik<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0005"><P>Článek 3 písm. d).</P></NOTE>. Oddíl II stanoví povinnosti zaměstnavatelů, které zahrnují povinnost zajistit bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců s ohledem na všechna hlediska týkající se práce<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0006"><P>Článek 5 odst. 1.</P></NOTE>. Směrnice stanoví, že zvlášť ohrožené rizikové skupiny musí být chráněny proti nebezpečím, která je zvlášť ohrožují<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0007"><P>Článek 15.</P></NOTE>, a zmocňuje unijního normotvůrce, aby přijímal samostatné směrnice ke zlepšování pracovního prostředí, pokud jde o zdraví a bezpečnost zaměstnanců<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0008"><P>Článek 16 odst. 1.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Směrnice 92/85</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3.</NO.P><TXT>Směrnice 92/85 byla přijata v rámci směrnice 89/391. Odůvodnění uvádí, že těhotné zaměstnankyně a zaměstnankyně krátce po porodu nebo kojící zaměstnankyně jsou zvlášť ohroženou rizikovou skupinou<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0009"><P>Bod osmý odůvodnění.</P></NOTE>. Ochrana bezpečnosti a zdraví takových zaměstnankyň by neměla vyústit v nepříznivé zacházení s nimi na trhu práce, ani se nepříznivě dotýkat směrnic o rovném zacházení pro muže a ženy<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0010"><P>Bod devátý odůvodnění.</P></NOTE>. Některé typy činnosti mohou představovat pro tuto skupinu zaměstnankyň zvláštní rizika: taková rizika by měla být hodnocena a výsledky hodnocení by měly být sděleny dotčené zaměstnankyni<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0011"><P>Bod desátý odůvodnění.</P></NOTE>. Pokud hodnocení odhalí riziko pro bezpečnost nebo zdraví zaměstnankyně, mělo by být přijato opatření k její ochraně<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0012"><P>Bod jedenáctý odůvodnění.</P></NOTE>. Měla by být přijata opatření, aby bylo zajištěno, že na takové skupině zaměstnankyň nebude požadována noční práce, pokud je to nezbytné z hlediska jejich bezpečnosti a zdraví<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0013"><P>Bod třináctý odůvodnění.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4.</NO.P><TXT>Článek 1 odst. 1 stanoví, že účelem směrnice 92/85 je <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>uskutečňování opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5.</NO.P><TXT>V článku 2 jsou uvedeny následující definice:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>a)</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201A" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>těhotnou zaměstnankyní<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="2018" ID="QE0007"/> se rozumí těhotná zaměstnankyně, která uvědomí svého zaměstnavatele o svém stavu v souladu s vnitrostátními právními předpisy nebo zvyklostmi;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201A" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>zaměstnankyní krátce po porodu<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="2018" ID="QE0008"/> se rozumí každá zaměstnankyně krátce po porodu ve smyslu vnitrostátních právních předpisů nebo zvyklostí, která uvědomí svého zaměstnavatele o svém stavu v souladu s uvedenými právními předpisy a/nebo zvyklostmi;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201A" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/>kojící zaměstnankyní<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="2018" ID="QE0009"/> se rozumí každá kojící zaměstnankyně ve smyslu vnitrostátních právních předpisů nebo zvyklostí, která uvědomí zaměstnavatele o svém stavu v souladu s uvedenými právními předpisy nebo zvyklostmi.<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/></TXT></NP></ITEM></LIST></P></QUOT.S></P></NP.ECR><?PAGE NO="3"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6.</NO.P><TXT>Komise vypracovala podle čl. 3 odst. 1 obecné zásady pro hodnocení mimo jiné fyzikálních činitelů, které jsou považovány za rizikové pro zaměstnankyně ve smyslu článku 2<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0014"><P>Viz sdělení Komise o obecných zásadách pro hodnocení chemických, fyzikálních a biologických činitelů a průmyslových postupů, které jsou považovány za rizikové pro bezpečnost nebo zdraví těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň (COM(2000) 466 final/2; dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0010" REF.END="QE0010"/>obecné zásady<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/>).</P></NOTE>. Druhý pododstavec čl. 3 odst. 1 stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0011" REF.END="QE0011"/>[obecné zásady] se vztahují také na pohyb a držení těla, duševní a tělesnou únavu a jiné druhy tělesné a duševní zátěže spojené s prací vykonávanou zaměstnankyněmi ve smyslu článku 2<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/>. Článek 3 odst. 2 stanoví, že obecné zásady vytváří návod pro hodnocení rizik, které má být prováděno pro účely článku 4.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7.</NO.P><TXT>Článek 4 odst. 1 stanoví, že pro všechny činnosti, které by mohly představovat zvláštní riziko expozice činitelům, postupům nebo pracovním podmínkám, jejichž nevyčerpávající seznam je uveden v příloze I<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0015"><P>Seznam v příloze I zahrnuje fyzikální, biologické a chemické činitele, postupy a pracovní podmínky. Jedinou položkou v posledně uvedené kategorii je <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0012" REF.END="QE0012"/>Těžební práce v podzemí<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/>.</P></NOTE>, zhodnotí zaměstnavatel povahu, stupeň a trvání expozice v příslušném podniku nebo závodě, které jsou vystaveny zaměstnankyně ve smyslu článku 2. Účelem hodnocení je posouzení všech rizik pro bezpečnost a zdraví a všech možných účinků, mimo jiné na kojení dotčené zaměstnankyně, a rozhodnout o tom, jaká opatření je třeba přijmout. Podle čl. 4 odst. 2 musí být dotčená zaměstnankyně informována o výsledcích hodnocení a o všech opatřeních týkajících se zdraví a bezpečnosti při práci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8.</NO.P><TXT>Článek 5 stanoví důsledky, které musí být vyvozeny z výsledků hodnocení uvedeného v čl. 4, jestliže takové hodnocení odhalí riziko pro bezpečnost nebo zdraví nebo účinku na těhotenství nebo kojení zaměstnankyně. V takových případech zaměstnavatelé přijmou nezbytná opatření, aby zabránili expozici dotyčné zaměstnankyně tomuto riziku tím, že dočasně upraví její pracovní podmínky nebo její pracovní dobu (čl. 5 odst. 1). Není-li taková úprava technicky nebo objektivně proveditelná nebo nemůže-li být rozumně požadována na základě náležitého odůvodnění, přijme zaměstnavatel nezbytná opatření k převedení zaměstnankyně na jiné pracovní místo (čl. 5 odst. 2). Není-li převedení na jiné pracovní místo technicky nebo objektivně proveditelné nebo nelze-li je rozumně požadovat na základě náležitého odůvodnění, musí být dotyčné zaměstnankyni přiznáno volno v souladu s vnitrostátními právními předpisy nebo zvyklostmi na celé období nezbytné k ochraně její bezpečnosti nebo jejího zdraví (čl. 5 odst. 3).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9.</NO.P><TXT>Článek 7 je nadepsán <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0013" REF.END="QE0013"/>Noční práce<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/>. Tento článek stanoví následující:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="007.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0014" REF.END="QE0014"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby zajistily, že zaměstnankyně ve smyslu článku 2 nejsou povinny vykonávat noční práci v době těhotenství a v době následující po porodu, kterou určí vnitrostátní orgán příslušný pro bezpečnost práce a ochranu zdraví, je-li v souladu s postupy stanovenými členskými státy předloženo lékařské potvrzení uvádějící, že to je nezbytné pro bezpečnost a zdraví dotyčné zaměstnankyně.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="007.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA><P>Opatření uvedená v odstavci 1 musí zahrnout možnost, v souladu s vnitrostátními právními předpisy nebo zvyklostmi:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>převedení na práci ve dne, nebo</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>uvolnění z práce nebo prodloužení mateřské dovolené v případech, kdy toto převedení není technicky nebo objektivně proveditelné nebo nemůže být rozumně požadováno na základě náležitého odůvodnění.<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/></TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><?PAGE NO="4"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10.</NO.P><TXT>Článek 11 odst. 1 stanoví, že za účelem zaručení práv zaměstnankyň chráněných směrnicí 92/85 musí členské státy v případech, kdy mimo jiné hodnocení provedené podle článku 4 odhalí riziko a je třeba vyvodit z toho důsledky podle článku 5, nebo v případech, kdy se použije článek 7 této směrnice, přijmout pro zaměstnankyně opatření včetně zachování odměny za práci, nebo nároku na odpovídající dávky.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Směrnice 2003/88</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11.</NO.P><TXT>Směrnice 2003/88/ES o některých aspektech úpravy pracovní doby<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0016"><P>Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne úterý <DATE ISO="20031104">4. listopadu 2003</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="299" PAGE.FIRST="9" DATE.PUB="2003">Úř. věst. 2003, L 299, s. 9</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 05/04, s. 381).</P></NOTE> obsahuje následující definici:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0015" REF.END="QE0015"/> <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0016" REF.END="QE0016"/>noční dobou<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="2018" ID="QE0016"/> [je] každá doba v délce nejméně sedmi hodin, vymezená vnitrostátními právními předpisy, která ve všech případech musí zahrnovat dobu mezi půlnocí a pátou hodinou ranní;</P><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0017"><P>Článek 2 bod 3.</P></NOTE></P></QUOT.S></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Směrnice 2006/54</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12.</NO.P><TXT>Odůvodnění směrnice 2006/54 obsahuje následující prohlášení. Z rozhodnutí Soudního dvora jasně vyplývá, že nepříznivé zacházení se ženou v souvislosti s těhotenstvím nebo mateřstvím představuje přímou diskriminaci na základě pohlaví. Toto zacházení by proto mělo být do této směrnice výslovně zahrnuto<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0018"><P>Bod 23 odůvodnění.</P></NOTE>. Soudní dvůr uznal, že je s ohledem na zásadu rovného zacházení legitimní chránit tělesný stav ženy během těhotenství a mateřství, jakož i zavádět opatření na ochranu mateřství jako prostředek dosažení skutečné rovnosti. Směrnicí 2006/54 by proto neměla být dotčena směrnice 92/85<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0019"><P>Bod 24 odůvodnění.</P></NOTE>. Konečně, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0017" REF.END="QE0017"/>přijetí pravidel o důkazním břemeni hraje důležitou úlohu při zajištění toho, aby zásada rovného zacházení mohla být účinně prosazována. Jak rozhodl Soudní dvůr, mělo by být proto přijato ustanovení k zajištění toho, aby v případech, kdy určité skutečnosti nasvědčují diskriminaci, přešlo důkazní břemeno na žalovaného, s výjimkou ve vztahu k řízením, v nichž přísluší soudu nebo jinému příslušnému vnitrostátnímu orgánu, aby vyšetřil skutkový stav. Nicméně je nezbytné upřesnit, že posouzení skutkového stavu, které vede ke zjištění, že došlo k přímé nebo nepřímé diskriminaci, nadále náleží příslušnému vnitrostátnímu orgánu v souladu s vnitrostátním právem nebo zvyklostmi. Kromě toho je na členských státech, aby zavedly pro kterékoli stadium řízení taková pravidla dokazování, která jsou pro žalobce výhodnější<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0020"><P>Bod 30 odůvodnění.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13.</NO.P><TXT>Článek 1 stanoví, že účelem směrnice je <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0018" REF.END="QE0018"/>zajistit zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14.</NO.P><TXT>Přímá diskriminace je vymezena v čl. 2 odst. 1 písm. a) v tom smyslu, že k ní dochází tehdy, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0019" REF.END="QE0019"/>pokud se s jednou osobou zachází méně příznivě z důvodu jejího pohlaví, než se zachází nebo zacházelo nebo by se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/>. Podle čl. 2 odst. 1 písm. b) se <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0020" REF.END="QE0020"/>nepřímou diskriminací<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/> rozumí, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0021" REF.END="QE0021"/>pokud by v důsledku zdánlivě neutrálního ustanovení, kritéria nebo zvyklosti byly znevýhodněny osoby jednoho pohlaví v porovnání s osobami druhého pohlaví, ledaže takové ustanovení, kritérium nebo zvyklost jsou objektivně odůvodněny legitimním cílem a prostředky k dosažení uvedeného cíle jsou přiměřené a nezbytné<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/>. Pro účely čl. 2 odst. 2 písm. c) zahrnuje pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0022" REF.END="QE0022"/>diskriminace<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/> <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0023" REF.END="QE0023"/>jakékoliv méně příznivé zacházení se ženou v souvislosti s těhotenstvím nebo mateřskou dovolenou ve smyslu [směrnice 92/85]<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="5"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15.</NO.P><TXT>Článek 14 odst. 1 zakazuje diskriminaci na základě pohlaví, pokud jde o podmínky zaměstnání a pracovní podmínky [čl. 14 odst. 1 písm. c)].</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16.</NO.P><TXT>Článek 19 stanoví následující:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="019.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0024" REF.END="QE0024"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Členské státy přijmou v souladu se svými vnitrostátními soudními systémy nezbytná opatření pro zajištění toho, aby v případě, kdy se určitá osoba cítí poškozena nedodržením zásady rovného zacházení a předloží soudu nebo jinému příslušnému orgánu skutečnosti nasvědčující tomu, že došlo k přímé nebo nepřímé diskriminaci, příslušelo žalovanému prokázat, že nedošlo k porušení zásady rovného zacházení.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="019.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Odstavec 1 nebrání členským státům přijmout pravidla o dokazování, která jsou pro žalobce příznivější.</ALINEA><ALINEA>[…]</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="019.004"><NO.PARAG>4.</NO.PARAG><ALINEA><P>Odstavce [1 a 2] se rovněž vztahují na:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>situace, na něž se vztahuje, […] pokud jde o diskriminaci na základě pohlaví, [směrnice 92/85] […]<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/></TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17.</NO.P><TXT>Podle článku 28 nejsou směrnicí 2006/54 dotčena ustanovení (unijního a vnitrostátního práva) týkající se ochrany žen, zejména pokud jde o těhotenství a mateřství. Výslovně je také stanoveno, že směrnicí není dotčena mimo jiné směrnice 92/85.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Španělské právo</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18.</NO.P><TXT>Článek 26 Ley 31/1995 de Prevención de Riesgos Laborales (zákon č. 31/1995 o prevenci pracovních rizik) ze dne <DATE ISO="19951108">8. listopadu 1995</DATE> (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0025" REF.END="QE0025"/>LPRL<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/>) má následující znění:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="026.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0026" REF.END="QE0026"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>V rámci hodnocení rizik [pro bezpečnost a zdraví zaměstnanců] uvedených v článku 16 tohoto zákona musí být určeno, jakým způsobem, do jaké míry a po jakou dobu jsou těhotné zaměstnankyně nebo zaměstnankyně krátce po porodu vystaveny činitelům, postupům nebo pracovním podmínkám, které mohou mít negativní dopad na zdraví zaměstnankyň nebo plodu, při kterékoliv činnosti, která může jakýmkoli způsobem představovat zvláštní riziko. Pokud lze z výsledků hodnocení vyvodit závěr, že existuje riziko pro bezpečnost nebo zdraví výše uvedených zaměstnankyň, nebo že je možný dopad na těhotenství nebo kojení výše uvedených zaměstnankyň, přijme zaměstnavatel opatření nezbytná k tomu, aby zamezil vystavení tomuto riziku, a sice úpravou pracovních podmínek či pracovní doby dotčené zaměstnankyně.</ALINEA><ALINEA>V rámci těchto opatření lze v případě nutnosti přistoupit i k nevykonávání noční práce nebo práce na směny.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="026.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Pokud zdravotní oddělení [Instituto Nacional de la Seguridad Social (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0027" REF.END="QE0027"/>INSS<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/>)] nebo některá ze zdravotních pojišťoven, podle toho, s jakou institucí sjednal zaměstnavatel krytí profesních rizik, potvrdí prostřednictvím zprávy lékaře Servicio Nacional de Salud [státní zdravotní služba, Španělsko], který danou zaměstnankyni ošetřuje, že úprava pracovních podmínek nebo pracovní doby není možná, nebo že podmínky daného pracovního místa mohou mít i navzdory takovéto úpravě negativní dopad na zdraví těhotné zaměstnankyně nebo plodu, je taková zaměstnankyně převedena na jiné pracovní místo nebo jinou pozici, jež jsou slučitelné s jejím stavem. Za tímto účelem vypracuje zaměstnavatel po konzultaci se zástupci zaměstnanců souhrnný přehled pracovních míst, jež jsou prosta rizik.</ALINEA><?PAGE NO="6"?><ALINEA>Změna pracovního místa nebo pozice se provádí v souladu s předpisy a kritérii používanými v případech funkční mobility a je účinná až do okamžiku, kdy zaměstnankyni její zdravotní stav umožní, aby se vrátila zpět na své původní pracovní místo.</ALINEA><ALINEA>[…]</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="026.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA>Není-li taková změna pracovního místa technicky nebo objektivně proveditelná nebo nemůže-li být rozumně požadována na základě náležitého odůvodnění, lze rozhodnout, že dotčená zaměstnankyně přechází do stavu přerušení pracovní smlouvy z důvodu rizika během těhotenství, který je upraven v čl. 45 odst. 1 písm. d) [Real Decreto Legislativo 1/1995, por el que se aprueba el texto refundido de la Ley del Estatuto de los Trabajadores (královské legislativní nařízení č. 1/1995, kterým se přijímá přepracované znění zákoníku práce) ze dne <DATE ISO="19950324">24. března 1995</DATE>], a to na dobu nezbytnou k ochraně její bezpečnosti a zdraví nebo na tak dlouho, dokud bude nemožné převést zaměstnankyni na její původní místo nebo na jiné pracovní místo slučitelné s jejím stavem.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="026.004"><NO.PARAG>4.</NO.PARAG><ALINEA>Ustanovení odstavců 1 a 2 tohoto článku jsou použitelná i na dobu kojení, za předpokladu, že pracovní podmínky mohou mít negativní dopad na zdraví zaměstnankyně nebo dítěte a potvrdí-li tuto skutečnost zdravotní oddělení [INSS] nebo některá ze zdravotních pojišťoven, podle toho, s jakou institucí sjednal zaměstnavatel krytí profesních rizik, prostřednictvím zprávy lékaře Státní zdravotní služby, který zaměstnankyni nebo její dítě ošetřuje. Pokud jsou splněny podmínky uvedené v odstavci 3 tohoto článku, může být rovněž rozhodnuto o převedení zaměstnankyně do stavu přerušení pracovní smlouvy z důvodu rizika během kojení dětí mladších devíti měsíců, které je upraveno v čl. 45 odst. 1 písm. d) [královského legislativního nařízení č. 1/1995].<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19.</NO.P><TXT>Existenci rizika při kojení lze podle španělských právních předpisů řešit přerušením pracovního poměru a přiznáním dávek z veřejného systému sociálního zabezpečení pouze v případě, že byla existence tohoto rizika prokázána a že není možná úprava pracoviště ani převedení na jiné pracovní místo.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20.</NO.P><TXT>Předkládající soud uvádí, že z ustálené judikatury Tribunal Supremo (Nejvyšší soud, Španělsko) týkající se práce na směny a noční práce vyplývá, že takové rozvržení pracovní doby nelze automaticky považovat za rizikové pro kojení. Výše uvedený soud však prohlásil, že existenci takovéhoto rizika lze konstatovat, pokud je pracovní doba neslučitelná s obvyklými dobami krmení kojence, a to za předpokladu, že nelze nemožnost <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0028" REF.END="QE0028"/>přímého krmení kojence<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/> řešit odstříkáváním mléka a že musí být každopádně prokázáno, že odstříkávání mléka představuje v konkrétním případě metodu nevhodnou pro zdraví matky či kojence.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21.</NO.P><TXT>Pokud jde o procesní právo, je článek 96 Ley 36/2011, reguladora de la jurisdicción social (zákon č. 36/2011 o soudnictví v sociálních věcech), ze dne <DATE ISO="20111010">10. října 2011</DATE> (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0029" REF.END="QE0029"/>Ley 36/2011<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/>) nadepsán <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0030" REF.END="QE0030"/>Důkazní břemeno ve věcech diskriminace a pracovních úrazů<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/>. Článek 96 odst. 1 provádí čl. 19 odst. 1 směrnice 2006/54 tak, že stanoví, že v případech, kdy se určitá osoba cítí poškozena nedodržením zásady rovného zacházení a předloží skutečnosti nasvědčující tomu, že došlo k přímé nebo nepřímé diskriminaci mimo jiné na základě pohlaví, dojde k přenesení důkazního břemene na odpůrce.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="7"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Skutkový stav, řízení a předběžné otázky</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22.</NO.P><TXT>Isabel González Castro pracovala na pozici bezpečnostní ostrahy pro společnost Prosegur España SL. Dne <DATE ISO="20141108">8. listopadu 2014</DATE> porodila syna, kterého od narození kojila. Od března roku 2015 pracovala v obchodním centru As Termas ve městě Lugo (Španělsko)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0021"><P>Na období, které začalo v březnu roku 2015, kdy I. González Castro pracovala na pozici bezpečnostní ostrahy pro společnost Prosegur España a kojila svého syna, budu odkazovat jako na <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0031" REF.END="QE0031"/>rozhodné období<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="201C" ID="QE0031"/>.</P></NOTE>. Pracovala ve střídavém směnném provozu s osmihodinovou pracovní dobou. Ostrahu na pracovišti zajišťovali nejméně dva pracovníci bezpečnostní ostrahy, s výjimkou následujících směn, v nichž pracoval pouze jeden pracovník bezpečnostní stráže: od pondělí do čtvrtka od půlnoci do 8:00 hodin; v pátek od 2:00 do 8:00 hodin; v sobotu od 3:00 do 8:00 hodin a v neděli od 1:00 do 8:00 hodin.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23.</NO.P><TXT>Ze spisu poskytnutého předkládajícím soudem vyplývá, že dne <DATE ISO="20150303">3. března 2015</DATE> I. Gonzáles Castro získala potvrzení od pediatrického oddělení veřejné zdravotní služby o rizicích během kojení, které potvrzuje, že svého syna skutečně kojila. Pojistitel zaměstnavatele, společnost Mutua Umivale, zaslal společnosti Prosegur España standardní formulářový dopis ze dne <DATE ISO="20150303">3. března 2015</DATE>, v němž uvádí, že žádost o poskytování dávky z důvodu těhotenství či kojení byla zamítnuta, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0032" REF.END="QE0032"/>protože nebylo zjištěno žádné riziko<QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="201C" ID="QE0032"/>. Isabela González Castro vyplnila k <DATE ISO="20150309">9. březnu 2015</DATE> formulář nazvaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0033" REF.END="QE0033"/>Žádost o lékařské potvrzení o existenci rizika během kojení<QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="201C" ID="QE0033"/>, který předložila svému zaměstnavateli. Předtištěný text na formuláři uváděl, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0034" REF.END="QE0034"/>Požadované lékařské potvrzení odůvodní ve Vašem případě převedení na jiné pracovní místo nebo změnu náplně práce, kterou vykonáváte. Pouze v případě, že k tomuto z důvodů stanovených zákonem nedojde, bude Vám vyplacena dávka z důvodu rizika při těhotenství a kojení.<QUOT.END REF.START="QS0034" CODE="201C" ID="QE0034"/> Zástupce společnosti Prosegur España vyplnil k <DATE ISO="20150313">13. březnu 2015</DATE> formulář nazvaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0035" REF.END="QE0035"/>Potvrzení pro vyplacení příspěvků zaměstnavatele do systému sociálního zabezpečení v souvislosti s žádostí o poskytování finanční dávky z důvodu rizika při kojení<QUOT.END REF.START="QS0035" CODE="201C" ID="QE0035"/>, ve kterém uvádí, že I. González Castro byla zaměstnána na pozici bezpečnostní ostrahy, její povinnosti obnášely vykonávání obchůzek v daných prostorách a v případě potřeby zamezení páchání trestných činů a že její pracovní podmínky neměly vliv na kojení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0022"><P>V bodě 3 uvedeného formuláře společnost Prosegur España prohlašuje, že se pokusila upravit pracovní podmínky I. González Castro jejím převedením na jiné pracovní místo, avšak takové převedení nebylo možné, protože její pracovní podmínky nemají žádný vliv na kojení.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24.</NO.P><TXT>Společnost Mutua Umivale poté formálně přezkoumala žádost I. Gonzáles Castro o lékařské potvrzení. Společnost Mutua Umivale napsala dne <DATE ISO="20150317">17. března 2015</DATE> I. Gonzáles Castro, že její žádost o lékařské potvrzení zamítla, a uvedla, že na základě materiálů, které poskytla sama zaměstnankyně, neexistuje žádné riziko spojené s její prací, které by mohlo být škodlivé. Materiál připojený k tomuto dopisu citoval příručku španělského Pediatrického svazu s názvem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0036" REF.END="QE0036"/>Pokyny k posuzování pracovního rizika při kojení<QUOT.END REF.START="QS0036" CODE="201C" ID="QE0036"/> vypracovanou pro INSS (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0037" REF.END="QE0037"/>Příručka španělského Pediatrického svazu<QUOT.END REF.START="QS0037" CODE="201C" ID="QE0037"/>). Mutua Umivale v tomto dopise uvedla, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0038" REF.END="QE0038"/>noční práce, práce na směny a práce vykonávaná o samotě nepředstavují <HT TYPE="ITALIC">samy o sobě</HT> <HT TYPE="ITALIC">jednoznačné</HT> riziko pro kojení, a přestože taková práce může vést k tomu, že kojení je v důsledku rozvržení pracovní doby obtížnější, neexistuje žádné riziko, že kojení bude přerušeno, pokud budou dodržována doporučení, která jsme Vám poskytli<QUOT.END REF.START="QS0038" CODE="201C" ID="QE0038"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0023"><P>Kurzivou zvýraznila autorka tohoto stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25.</NO.P><TXT>Isabela Gonzáles Castro napsala dne <DATE ISO="20150424">24. dubna 2015</DATE> společnosti Mutua Umivale, že toto zamítavé rozhodnutí napadá. Její žádost byla společností Mutua Umivale zamítnuta dopisem ze dne <DATE ISO="20150504">4. května 2015</DATE>, a to z důvodu, že na pracovním místě I. González Castro neexistovalo žádné riziko, které by ohrožovalo zdraví dítěte. Dne <DATE ISO="20150804">4. srpna 2015</DATE> předložila společnost Mutua Umivale lékařskou zprávu, kterou podepsala dr. Maria Renau Escudero. Zpráva citovala potvrzení pediatra, které zaměstnankyně poskytla, a vyjádření jejího zaměstnavatele, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0039" REF.END="QE0039"/>její pracovní podmínky ani její činnosti nebo náplň práce na pozici bezpečnostní ostrahy neovlivňovaly kojení<QUOT.END REF.START="QS0039" CODE="201C" ID="QE0039"/>. Zpráva citovala také Příručku španělského Pediatrického svazu. V závěru je uvedeno, že pro dotčenou zaměstnankyni neexistuje žádné riziko, které by ovlivňovalo kojení, přičemž je citováno z uvedené příručky: <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0040" REF.END="QE0040"/>noční práce ani práce na směny dle našich kritérií nepředstavují samy o sobě jednoznačné riziko pro kojení, i když připouštíme, že obě<?PAGE NO="8"?> okolnosti mají na kojení dopad v tom smyslu, že je v důsledku rozvržení pracovní doby obtížnější<QUOT.END REF.START="QS0040" CODE="201C" ID="QE0040"/>. Dne <DATE ISO="20151230">30. prosince 2015</DATE> byla žaloba I. González Castro podaná proti tomuto rozhodnutí zamítnuta Juzgado de lo Social n<HT TYPE="SUP">o</HT> 3 de Lugo (Pracovní soud č. 3 v Lugu, Španělsko), a to z toho důvodu, že podle rozhodnutí španělského Nejvyššího soudu a Příručky španělského Pediatrického svazu práce na směny nebo noční práce nepředstavuje riziko pro kojení. Isabela Gonzáles Castro podala proti tomuto rozsudku odvolání k předkládajícímu soudu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26.</NO.P><TXT>Isabela Gonzáles Castro tvrdí, že v době, kdy kojila svého syna, riziko existovalo, a to ze tří důvodů: i) samotná náplň práce, kterou vykonává na pozici bezpečnostní ostrahy (nebezpečí, které je s ní spojeno, a související míra stresu); ii) okolnost, že práce byla vykonávána na směny a někdy i v noci a o samotě; iii) nemožnost kojení na pracovišti, přičemž zaměstnankyně upozorňuje na to, že neměla k dispozici žádný prostor, který by byl k tomuto účelu určen, a že nemohla za účelem kojení své pracoviště opustit. Společnost Mutua Umivale (pojistitel) namítá, že práce I. Gonzáles Castro nepředstavuje pro kojení žádné skutečné riziko, ale že stejně jako kterákoli jiná pracovní činnost pouze kojení <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0041" REF.END="QE0041"/>ztěžuje<QUOT.END REF.START="QS0041" CODE="201C" ID="QE0041"/>. Tvrdí, že noční práce ani práce na směny nepředstavují samy o sobě jednoznačné riziko pro kojení, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0042" REF.END="QE0042"/>přestože by mohly vést ke snížení pohodlí při kojení<QUOT.END REF.START="QS0042" CODE="201C" ID="QE0042"/>, a že skutečnost, že přímé krmení kojence je nesnadné nebo nemožné, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0043" REF.END="QE0043"/>lze řešit odstříkáváním mateřského mléka mimo pracoviště, vzhledem k tomu, že mateřské mléko může být dokonce i při pokojové teplotě uchováváno po značně dlouhou dobu<QUOT.END REF.START="QS0043" CODE="201C" ID="QE0043"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27.</NO.P><TXT>Předkládající soud konstatuje, že nebylo prokázáno, že by I. Gonzáles Castro měla na pracovišti přístup k prostoru vhodnému pro kojení svého syna nebo pro odstříkávání mateřského mléka, ani to, že by bylo možné toto pracoviště upravit nebo převést zaměstnankyni na jiné pracovní místo, a zabránit tak okolnostem, které podle I. Gonzáles Castro způsobovaly riziko při kojení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28.</NO.P><TXT>Za těchto okolností žádá předkládající soud o rozhodnutí o následujících předběžných otázkách:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0044" REF.END="QE0044"/>1)</NO.P><TXT>Má se článek 7 [směrnice 92/85] vykládat v tom smyslu, že noční práce, kterou nejsou povinny vykonávat zaměstnankyně uvedené v článku 2, tj. i kojící zaměstnankyně, zahrnuje nejen práci vykonávanou pouze v nočních hodinách, ale i práci na směny, pokud je některá z těchto směn, tak jako v projednávaném případě, vykonávána v nočních hodinách?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Mají se ve sporu, v němž je zpochybňováno, že se určitá zaměstnankyně nachází v situaci rizika při kojení, použít zvláštní pravidla týkající se důkazního břemene, která jsou uvedena v čl. 19 odst. 1 [směrnice 2006/54] – který byl do španělského právního řádu proveden mimo jiné prostřednictvím čl. 96 odst. 1 [Ley 36/2011] – ve spojení s požadavky stanovenými v článku 5 [směrnice 92/85] – který byl do španělského právního řádu proveden článkem 26 [LPRL] – s cílem přiznat kojící zaměstnankyni pracovní volno a případně i dávku, která je podle vnitrostátního právního řádu na takovouto situaci vázána na základě čl. 11 odst. 1 téže [směrnice 92/85]?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT>Může se čl. 19 odst. 1 výše uvedené [směrnice 2006/54] vykládat v tom smyslu, že za <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0045" REF.END="QE0045"/>skutečnosti nasvědčující tomu, že došlo k přímé nebo nepřímé diskriminaci<QUOT.END REF.START="QS0045" CODE="2018" ID="QE0045"/> kojící zaměstnankyně – ve sporu, v němž je zpochybňována existence rizika při kojení, která vede k přiznání volna uvedenému v článku 5 [směrnice 92/85], který byl do španělského právního řádu proveden článkem 26 [LPRL] – má být považováno to, že: 1) zaměstnankyně poskytuje služby v režimu práce na směny jakožto bezpečnostní ostraha, přičemž některé z pracovních směn připadají na noční hodiny, kdy navíc zaměstnankyně pracuje sama, a kromě toho 2) musí vykonávat obchůzky a případně řešit naléhavé situace (trestnou činnost, požáry nebo jiné události), přičemž 3) na pracovišti není k dispozici žádný prostor vhodný pro kojení nebo případně pro odstříkávání mateřského mléka?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>4)</NO.P><TXT>Jsou-li prokázány <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0046" REF.END="QE0046"/>skutečnosti nasvědčující tomu, že došlo k přímé nebo nepřímé diskriminaci<QUOT.END REF.START="QS0046" CODE="2018" ID="QE0046"/> ve smyslu čl. 19 odst. 1 [směrnice 2006/54] ve spojení s článkem 5 [směrnice 92/85] – který byl proveden do španělského právního řádu článkem 26 [LPRL] – ve sporu, v němž je zpochybňována existence rizika při kojení, která vede k přiznání pracovního volna: lze podle vnitrostátních právních<?PAGE NO="9"?> předpisů – provádějících čl. 5 odst. 2 a 3 [směrnice 92/85] – pro účely přiznání pracovního volna kojící zaměstnankyni požadovat, aby tato zaměstnankyně prokázala, že úprava pracovních podmínek nebo pracovní doby není technicky nebo objektivně proveditelná nebo nemůže být rozumně požadována a že navíc není technicky nebo objektivně proveditelné ani převedení na jiné pracovní místo nebo že toto převedení nemůže být rozumně požadováno? Nebo naopak přísluší prokázání těchto skutečností žalovaným účastníkům řízení (zaměstnavatel a společnost [Mutua Umivale] poskytující dávku sociálního zabezpečení vázanou na přerušení pracovního poměru)?<QUOT.END REF.START="QS0044" CODE="201C" ID="QE0044"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29.</NO.P><TXT>Písemná vyjádření předložily INSS, německá a španělská vláda a Evropská komise. Titíž zúčastnění, s výjimkou německé vlády, přednesli ústní vyjádření na jednání konaném dne <DATE ISO="20180222">22. února 2018</DATE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Posouzení</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Úvodní poznámky</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30.</NO.P><TXT>INSS je toho názoru, že španělské právo poskytuje odpovědi na otázky předkládajícího soudu. V důsledku toho má za to, že žádost o rozhodnutí o předběžných otázkách je zbytečná.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31.</NO.P><TXT>Domnívám se, že zatímco vnitrostátní opatření provádějící směrnice 92/85, 2003/88 a 2006/54 spadají do pravomoci předkládajícího soudu, přísluší závazný výklad ustanovení unijního práva, která jsou těmito vnitrostátními opatřeními prováděna, Soudnímu dvoru. Podstatou předběžných otázek předkládajícího soudu je, zda je třeba pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0047" REF.END="QE0047"/>noční práce<QUOT.END REF.START="QS0047" CODE="201C" ID="QE0047"/> v článku 7 směrnice 92/85 vykládat s ohledem na směrnici 2003/88 a zda případ I. Gonzáles Castro spadá do oblasti působnosti tohoto ustanovení. Předkládající soud se také táže, do jaké míry je třeba směrnici 92/85 vykládat ve spojení se směrnicí 2006/54. To je problematika spadající pod unijní právo. Z ustálené judikatury Soudního dvora kromě toho vyplývá, že otázky, které budou položeny, je oprávněn určit pouze vnitrostátní soud<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0024"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20030306">6. března 2003</DATE>, <NAME.CASE>Kaba</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑466/00</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2003:127">EU:C:2003:127</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0040">40</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura. Viz také rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20071115">15. listopadu 2007</DATE>, <NAME.CASE>International Mail Spain</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑162/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:681">EU:C:2007:681</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0023">23</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura.</P></NOTE>. Podáním žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce předkládající soud pouze uplatnil tuto svou pravomoc. Z tohoto důvodu nesouhlasím s INSS: otázky předkládajícího soudu by měly být posouzeny.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32.</NO.P><TXT>Je nesporné, že I. González Castro byla zaměstnankyní společnosti Prosegur España a že v rozhodné době byla považována za <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0048" REF.END="QE0048"/>kojící zaměstnankyni<QUOT.END REF.START="QS0048" CODE="201C" ID="QE0048"/> ve smyslu čl. 2 písm. c) směrnice 92/85<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0025"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0049" REF.END="QE0049"/>Zaměstnankyně<QUOT.END REF.START="QS0049" CODE="201C" ID="QE0049"/> je pro účely směrnice 92/85 autonomním pojmem unijního práva, viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20101111">11. listopadu 2010</DATE>, <NAME.CASE>Danosa</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑232/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:674">EU:C:2010:674</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0039">39</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>. Jak Soudní dvůr uvedl v nedávné době <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0050" REF.END="QE0050"/>[…] jelikož situace kojící ženy úzce souvisí s mateřstvím, a zejména <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0051" REF.END="QE0051"/>s těhotenstvím nebo mateřskou dovolenou<QUOT.END REF.START="QS0051" CODE="2018" ID="QE0051"/>, musí být kojící zaměstnankyně chráněny na stejném základě jako těhotné zaměstnankyně a zaměstnankyně krátce po porodu<QUOT.END REF.START="QS0050" CODE="201C" ID="QE0050"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0026"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20171019">19. října 2017</DATE>, <NAME.CASE>Otero Ramos</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑531/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:789">EU:C:2017:789</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0059">59</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>. Viz dále osmý bod odůvodnění směrnice 92/85.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33.</NO.P><TXT>Je rovněž nesporné, že rozvržení pracovní doby I. Gonzáles Castro odpovídá zaměstnanci pracujícímu na směny a zahrnuje pracovní dobu v noci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34.</NO.P><TXT>Konečně je třeba poukázat na to, že podle článku 7 směrnice 92/85 jsou členské státy povinny přijmout nezbytná opatření, aby zajistily, že zaměstnankyně nejsou povinny vykonávat noční práci v době těhotenství a v době následující po porodu, kterou určí příslušný vnitrostátní orgán. Z přehledu vnitrostátních právních předpisů, který poskytl předkládající soud v předkládacím rozhodnutí, vyplývá, že ve Španělsku je tato doba 9 měsíců po porodu. Je nesporné, že žádost o dávku podala I. Gonzáles Castro v rámci této doby.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="10"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K první otázce</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35.</NO.P><TXT>V rámci první otázky se předkládající soud táže, zda <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0052" REF.END="QE0052"/>noční práce<QUOT.END REF.START="QS0052" CODE="201C" ID="QE0052"/> zahrnuje pro účely článku 7 směrnice 92/85 práci na směny, jestliže dotčená zaměstnankyně odpracuje v noci pouze část pracovní doby.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36.</NO.P><TXT>INSS tvrdí, že je na předkládajícím soudu, aby určil, zda je I. Gonzáles Castro zaměstnankyní vykonávající noční práci podle vnitrostátních předpisů a zda existuje riziko pro kojení potvrzené lékařem, a to v souladu s článkem 7 směrnice 92/85 a příslušnými vnitrostátními předpisy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37.</NO.P><TXT>Je nepochybně pravda, že funkce Soudního dvora a předkládajícího soudu jsou jasně odlišné a že výklad vnitrostátních předpisů náleží výlučně předkládajícímu soudu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0027"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130115">15. ledna 2013</DATE>, <NAME.CASE>Križan a další</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑416/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:8">EU:C:2013:8</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0058">58</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>. V řízeních podle článku 267 SFEU však z rozdělení funkcí mezi vnitrostátními soudy a tímto Soudním dvorem vyplývá, že předkládající soud je povinen vykládat dotčenou vnitrostátní právní úpravu s co největším ohledem na znění a účel předmětných směrnic, aby tak bylo dosaženo zamýšleného výsledku<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0028"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19901113">13. listopadu 1990</DATE>, <NAME.CASE>Marleasing</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑106/89</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1990:395">EU:C:1990:395</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0008">8</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>. Soudnímu dvoru nepřísluší, aby se vyjadřoval k slučitelnosti vnitrostátní právní úpravy s uvedenými směrnicemi. Soudní dvůr je naproti tomu příslušný k tomu, aby předkládajícímu soudu poskytl veškeré poznatky k výkladu unijního práva, které tomuto soudu umožní vykonávat tuto funkci<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0029"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20071015">15. listopadu 2007</DATE>, <NAME.CASE>International Mail Spain</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑162/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:681">EU:C:2007:681</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0019">19</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0020">20</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38.</NO.P><TXT>Německo tvrdí, že článek 7 směrnice 92/85 je třeba vykládat ve světle směrnice 2003/88. Tvrdí, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0053" REF.END="QE0053"/>noční práce<QUOT.END REF.START="QS0053" CODE="201C" ID="QE0053"/> zahrnuje práci na směny, kdy jsou některé z hodin odpracovány v noci. Španělsko uvádí, že práce na směny vykonávaná v průběhu noční doby sice spadá pod pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0054" REF.END="QE0054"/>noční práce<QUOT.END REF.START="QS0054" CODE="201C" ID="QE0054"/>, ale to neznamená, že tato práce představuje skutečné riziko pro kojící zaměstnankyně. Komise tvrdí, že noční práce zahrnuje nejen práci vykonávanou pouze v noci, ale také práci na směny, která je vykonávána v noci alespoň částečně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39.</NO.P><TXT>S Komisí souhlasím z následujících důvodů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40.</NO.P><TXT>Zaprvé, i když pojem noční práce není ve směrnici 92/85 definován, nemůže být noční práce omezena jen na určitou část pracovní doby. Podle mého názoru může <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0055" REF.END="QE0055"/>noční práce<QUOT.END REF.START="QS0055" CODE="201C" ID="QE0055"/> zahrnovat jak práci vykonávanou pouze v noci, tak práci na směny, kdy pouze část pracovní doby je odpracována v noci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41.</NO.P><TXT>Zadruhé podle ustálené judikatury je při výkladu ustanovení unijního práva nutné zohlednit nejen jeho znění, nýbrž i kontext a cíle sledované právní úpravou, jejíž je součástí<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0030"><P>Obdobně viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150716">16. července 2015</DATE>, <NAME.CASE>Maïstrellis</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑222/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2001:473">EU:C:2001:473</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0030">30</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42.</NO.P><TXT>Výklad článku 7 směrnice 92/85, který navrhuji, je v souladu s cíli této směrnice. Účelem směrnice 92/85 je zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0031"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140318">18. března 2014</DATE>, <NAME.CASE>D.</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑167/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:169">EU:C:2014:169</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0029">29</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura.</P></NOTE>. Kojící zaměstnankyně proto spadá do specifické rizikové skupiny, pro kterou musí být přijata opatření pro ochranu bezpečnosti a zdraví. Kromě toho je v souladu s obecným preventivním cílem takového opatření, aby se na ženy spadající pod čl. 2 písm. c) této směrnice vztahovala ochrana podle článku 7 při výkonu práce v nočních směnách, spíše než jen při výkonu práce v průběhu noci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43.</NO.P><TXT>Osvětluje směrnice 2003/88 výklad pojmu noční práce v článku 7 směrnice 92/85?</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="11"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44.</NO.P><TXT>Obě směrnice mají stejný právní základ<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0032"><P>Právním základem směrnice 92/85 byl článek 118a Smlouvy o EHS; v případě směrnice 2003/88 to byl článek 137 ES (odpovídající ustanovení článku 118a bývalé Smlouvy). Odpovídajícím ustanovením je nyní článek 153 SFEU.</P></NOTE>. Článek 7 směrnice 92/85 však neobsahuje odkaz na definici <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0056" REF.END="QE0056"/>noční doby<QUOT.END REF.START="QS0056" CODE="201C" ID="QE0056"/> v čl. 2 bodě 3 směrnice 2003/88 a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0057" REF.END="QE0057"/>noční práce<QUOT.END REF.START="QS0057" CODE="201C" ID="QE0057"/> není pojem, který je v této posledně uvedené směrnici definován<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0033"><P>Směrnice 92/85 předchází směrnici 2003/88 o 11 let. Druhá z nich kodifikovala směrnici Rady 93/104/ES ze dne <DATE ISO="19931123">23. listopadu 1993</DATE> o některých aspektech úpravy pracovní doby (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="307" PAGE.FIRST="18" DATE.PUB="1993">Úř. věst. 1993, L 307, s. 18</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 05/02, s. 197). Článek 1 odst. 4 směrnice 2003/88 stanoví, že ustanovení směrnice 89/391 jsou plně použitelná, mimo jiné, na noční práci, práci na směny a rozvržení práce. Viz také bod 3 odůvodnění směrnice 2003/88.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45.</NO.P><TXT>Směrnice 92/85 kromě toho chrání zejména zranitelné skupiny zaměstnankyň<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0034"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140318">18. března 2014</DATE>, <NAME.CASE>D.</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑167/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:169">EU:C:2014:169</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0033">33</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0034">34</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE> a je třeba prokázat, zda dotčená zaměstnankyně splňuje požadavky této směrnice, aby mohla těžit z jejích ustanovení. Pravidla stanovená ve směrnici 2003/88 nejsou nutně relevantní pro toto hodnocení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46.</NO.P><TXT>Domnívám se, že <HT TYPE="ITALIC">noční práce</HT> ve směrnici 92/85 nemusí mít nutně tentýž význam jako <HT TYPE="ITALIC">noční doba</HT> v čl. 2 bodě 3 směrnice 2003/88. Jedná se spíše o otázku soudržného výkladu těchto dvou směrnic.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47.</NO.P><TXT>Výraz <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0058" REF.END="QE0058"/>noční doba<QUOT.END REF.START="QS0058" CODE="201C" ID="QE0058"/> ve směrnici 2003/88 je definován v čl. 2 bodě 3 jako každá doba, která není kratší než sedm hodin, vymezená vnitrostátními právními předpisy, která zahrnuje dobu mezi půlnocí a pátou hodinou ranní. Mám za to, že pokud nejsou dány nějaké přesvědčivé důvody o opaku, mělo by mít slovo <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0059" REF.END="QE0059"/>noční<QUOT.END REF.START="QS0059" CODE="201C" ID="QE0059"/> ve směrnici 92/85 stejný význam. Z toho vyplývá, že pokud bude zaměstnankyně vykonávat činnost během této doby, bude taková pracovní doba představovat noční práci pro účely článku 7 směrnice 92/85. Poukazuji na to, že směrnice 2003/88 používá výraz <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0060" REF.END="QE0060"/>každá doba<QUOT.END REF.START="QS0060" CODE="201C" ID="QE0060"/>, což nasvědčuje tomu, že práce na směny není vyloučena z působnosti této definice.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48.</NO.P><TXT>Rovněž souhlasím s tvrzením předkládajícího soudu, že kdyby měla být práce na směny vykonávaná v noci vyňata z oblasti působnosti článku 7 směrnice 92/85, kojící matka pracující na směny během těchto hodin by měla menší ochranu než ženy pracující pouze v noci. Je těžké uvěřit tomu, že by zákonodárce mohl zamýšlet takový výsledek.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49.</NO.P><TXT>Soudní dvůr opakovaně rozhodl (ve vztahu k úpravě, která je nyní obsažena ve směrnici 2006/54), že členské státy nemají povinnost stanovit ve vnitrostátních právních předpisech zásadu, že noční práce žen je zakázána, až na určité výjimky, když noční práce mužů zakázána není. Takový zákaz by byl v rozporu se zásadou rovného zacházení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0035"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19970313">13. března 1997</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Francie</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑197/96</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1997:155">EU:C:1997:155</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0004">4</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19971204">4. prosince 1997</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Itálie</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑207/96</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1997:583">EU:C:1997:583</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0004">4</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura. Viz také devátý bod odůvodnění směrnice 92/85.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50.</NO.P><TXT>Třináctý bod odůvodnění směrnice 92/85 však uvádí, že je třeba přijmout ustanovení, aby nebyla mimo jiné na kojících zaměstnankyních požadována noční práce, pokud je to nezbytné z hlediska jejich bezpečnosti a zdraví. Ve spojení s pojetím článku 7 z toho vyplývá, že situace dotčené zaměstnankyně musí být posouzena individuálně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51.</NO.P><TXT>Ze spisu vnitrostátního soudu vyplývá, že I. Gonzáles Castro obdržela lékařské potvrzení osvědčující, že skutečně kojila, a že zahájila proces získání lékařského potvrzení na podporu své žádosti tím, že dne <DATE ISO="20150309">9. března 2015</DATE> vyplnila svou část formuláře nazvaného <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0061" REF.END="QE0061"/>Žádost o lékařské potvrzení o existenci rizika během kojení<QUOT.END REF.START="QS0061" CODE="201C" ID="QE0061"/>. INSS na jednání uvedla, že se neúčastní procesu <HT TYPE="ITALIC">vydávání</HT> takovýchto lékařských potvrzení, které je záležitostí mezi zaměstnankyní, jejím zaměstnavatelem a případně jeho pojistitelem (zde společnost Mutua Umivale). Soudnímu dvoru bylo rovněž řečeno, že zaměstnankyně může předložit zprávu od jiného lékaře, například od praktického lékaře, avšak není jasné, zda by zpráva tohoto typu byla sama o sobě dostačující k zahájení procesu a zda by činila odvolatelku způsobilou ochrany podle směrnice 92/85.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="12"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52.</NO.P><TXT>Je samozřejmě na předkládajícím soudu, aby učinil nezbytná skutková zjištění. Z dopisu společnosti Mutua Umivale zaměstnavateli I. Gonzáles Castro ze dne <DATE ISO="20150303">3. března 2015</DATE> vyplývá, že její žádost nebude úspěšná, a to ještě před tím, než podala svou formální žádost o lékařské potvrzení dne <DATE ISO="20150309">9. března 2015</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0036"><P>Viz bod 23 výše.</P></NOTE>. Nic nenasvědčuje tomu, že by její zaměstnavatel nebo společnost Mutua Umivale provedli individuální hodnocení její konkrétní situace. Spojením údajů, které jsou k dispozici z vyjádření INSS a španělské vlády, z popisu poskytnutého předkládajícím soudem v jeho předkládacím rozhodnutí a z dokumentů obsažených ve spisu tohoto soudu, se současná vnitrostátní praxe jeví být taková, že v případě, kdy v Příručce španělského Pediatrického svazu není stanovený druh práce uznán za obnášející riziko pro kojení, bude žádost zaměstnankyně o lékařské potvrzení automaticky zamítnuta<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0037"><P>Viz body 24 a 25 výše.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53.</NO.P><TXT>Jsem si jistá, že takový přístup je v rozporu se směrnicí 92/85. Unijní normotvůrce rozhodl, že noční práce představuje riziko. Lékařské potvrzení má být impulsem pro hodnocení okolností týkajících se jednotlivé zaměstnankyně v každém jednotlivém případě. Systém popsaný Soudnímu dvoru je zjevně v rozporu v cíli normotvůrce.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54.</NO.P><TXT>Netvrdím, že v dotčené věci došlo k nepřípustnému jednání. Nicméně postup, v jehož rámci vystupuje pojistitel příslušný k poskytnutí dávky požadované zaměstnankyní rovněž jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0062" REF.END="QE0062"/>strážný<QUOT.END REF.START="QS0062" CODE="201C" ID="QE0062"/>, který rozhoduje, zda je tato zaměstnankyně schopna získat lékařské potvrzení požadované podle článku 7 směrnice 92/85, je ve své podstatě chybný. Pojistitel se nachází v situaci, ve které jde o zjevný střet zájmů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55.</NO.P><TXT>Jestliže I. Gonzáles Castro splňuje požadavky čl. 7 odst. 1, bude chráněna podle směrnice 92/85 a není namístě zkoumat články 4 a 5 (viz otázky č. 2 až 4), a to proto, že pokud se uplatní článek 7, není nutné se dovolávat obecného hodnocení rizik podle článku 4 směrnice 92/85<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0038"><P>Původní návrh COM(90) 406 final stanovil, že bude zavedena povinná doba, během níž by dotčená zaměstnankyně neměla vykonávat noční práci. Taková doba může být prodloužena o další dobu po předložení lékařského potvrzení osvědčujícího, že to bylo nezbytné pro zdraví zaměstnankyně. Text byl změněn v pozměněném návrhu COM(92) 259 final ze dne <DATE ISO="19920610">10. června 1992</DATE> na znění, které je nyní vyjádřeno v článku 7 směrnice 92/85.</P></NOTE>. Za současného stavu není jasné, zda jsou ustanovení článků 4 a 5 nadále relevantní pro řešení sporu v původním řízení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0039"><P>Viz dále body 57 až 64 níže.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56.</NO.P><TXT>Došla jsem tedy k závěru, že zaměstnankyně, která pracuje na směny a vykonává určitou část své činnosti v noci, může spadat do působnosti čl. 7 odst. 1 směrnice 92/85, a to za podmínky, že předloží lékařské potvrzení, podle kterého je nezbytné přijmout opatření s cílem zabránit riziku pro její bezpečnost nebo zdraví v souladu s čl. 7 odst. 2 této směrnice. Je na předkládajícím soudu, aby při zohlednění všech okolností daného případu ověřil, zda odvolatelka takové potvrzení předložila nebo zda jí byla poskytnuta možnost je předložit.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Ke druhé, třetí a čtvrté otázce</HT></HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Obecné poznámky</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57.</NO.P><TXT>Podle čl. 19 odst. 1 směrnice 2006/54 členské státy přijmou nezbytná opatření v souladu s jejich příslušnými soudními systémy, aby zajistily, že pokud se určitá osoba cítí poškozena z důvodu porušení zásady rovného zacházení a doloží skutečnosti nasvědčující tomu, že došlo k přímé nebo nepřímé diskriminaci, důkazní břemeno přejde na žalovaného, který musí prokázat, že tato zásada<?PAGE NO="13"?> porušena nebyla<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0040"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20110721">21. července 2011</DATE>, <NAME.CASE>Kelly</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑104/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:506">EU:C:2011:506</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0029">29</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura. Tato věc se týkala směrnice Rady 97/80/ES ze dne <DATE ISO="19971215">15. prosince 1997</DATE> o důkazním břemenu v případech diskriminace na základě pohlaví (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="014" PAGE.FIRST="6" DATE.PUB="1998">Úř. věst. 1998, L 14, s. 6</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 05/03, s. 264).</P></NOTE>. Podstatou druhé, třetí a čtvrté otázky je, jak by mělo být toto ustanovení vykládáno společně s článkem 5 směrnice 92/85. Tyto otázky jsou relevantní zvláště tehdy, jestliže I. Gonzáles Castro nesplňuje podmínky stanovené v článku 7 směrnice 92/85 pro uvolnění z práce a poskytnutí dávky podle článku 11, neboť neexistuje možnost převést ji na práci vykonávanou pouze ve dne<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0041"><P>Viz bod 27 výše.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58.</NO.P><TXT>Předkládající soud založil svou druhou, třetí a čtvrtou otázku na předpokladu, že řádně provedené hodnocení podle čl. 4 odst. 1 směrnice 92/85 by odhalilo riziko pro kojící zaměstnankyni, a je tedy nezbytné zvážit, jaká opatření měla být přijata, aby byla ochráněna její bezpečnost a zdraví podle článku 5. V předkládacím rozhodnutí (ani v příslušném spisu vnitrostátního soudu) se nenachází žádná informace, že bylo provedeno nějaké hodnocení v souladu s čl. 4 odst. 1 a 2 směrnice 92/85. Španělská vláda na jednání informovala Soudní dvůr, že článek 26 LPRL je hlavním ustanovením, kterým se provádí články 4 a 7 směrnice 92/85, ale že vnitrostátní právní předpisy nestanoví jasný rozdíl mezi těmito dvěma články této směrnice. Není zcela jasné, zda základem žádosti I. Gonzáles Castro o dávku je článek 4 nebo článek 7 (nebo dokonce oba). To je otázka, kterou má v zásadě ověřit předkládající soud.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59.</NO.P><TXT>Spadá situace I. Gonzáles Castro do působnosti článku 4 směrnice 92/85?</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60.</NO.P><TXT>Toto ustanovení se vztahuje na kojící zaměstnankyni <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0063" REF.END="QE0063"/>pro všechny činnosti, které by mohly představovat zvláštní riziko expozice činitelům, postupům nebo pracovním podmínkám, jejichž nevyčerpávající seznam je uveden v příloze I<QUOT.END REF.START="QS0063" CODE="201C" ID="QE0063"/>. Skutečnost, že I. Gonzáles Castro nebyla zaměstnána v těžebních pracích v podzemí (jediná kategorie práce uvedená v oddíle <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0064" REF.END="QE0064"/>Pracovní podmínky<QUOT.END REF.START="QS0064" CODE="201C" ID="QE0064"/> v nevyčerpávajícím seznamu v příloze I), neznamená, že práce, jako je ta její, je nutně vyloučena z působnosti směrnice 92/85. Posouzení rizik podle čl. 4 odst. 1 se provádí na základě obecných zásad, které mimo jiné zahrnují <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0065" REF.END="QE0065"/>duševní a tělesnou únavu a jiné druhy tělesné a duševní zátěže spojené s prací vykonávanou zaměstnankyněmi ve smyslu článku 2<QUOT.END REF.START="QS0065" CODE="201C" ID="QE0065"/> této směrnice<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0042"><P>Druhý pododstavec čl. 3 odst. 1, viz bod 6 výše.</P></NOTE>. Práce na směny a noční práce jsou dvě situace, které jsou uvedeny v obecných zásadách<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0043"><P>Viz bod 68 níže.</P></NOTE>. Výslovné znění druhého pododstavce čl. 3 odst. 1 ve spojení s čl. 4 odst. 1 směrnice 92/85 proto potvrzuje, že práce, jako je ta vykonávaná I. Gonzáles Castro, skutečně spadá do působnosti posledně uvedeného ustanovení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61.</NO.P><TXT>Článek 4 je obecným ustanovením, které stanoví opatření, která mají být přijata, pokud jde o všechny činnosti, které by mohly představovat zvláštní riziko pro zaměstnankyně ve smyslu článku 2 směrnice 92/85. Článek 7 je na druhé straně zvláštním ustanovením, které se použije v případě noční práce, kterou normotvůrce zvláště vyčlenil, neboť by mohla představovat zvláštní riziko pro těhotné zaměstnankyně a zaměstnankyně krátce po porodu nebo kojící zaměstnankyně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62.</NO.P><TXT>To zaměstnavatel je <HT TYPE="ITALIC">povinen</HT> provádět hodnocení rizik, a nikoli aby dotčená zaměstnankyně výslovně žádala o ochranu podle směrnice 92/85. To je plně v souladu s rámcem zavedeným směrnicí 89/391, která ukládá zaměstnavatelům povinnost, aby přijímali preventivní opatření k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců ve všech aspektech souvisejících s prací<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0044"><P>Viz bod 2 výše.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63.</NO.P><TXT>Stručně řečeno, směrnice 92/85 zavedla povinnost vyhodnocovat a sdělovat rizika. Jestliže výsledky hodnocení rizika provedeného v souladu s čl. 4 odst. 1 uvedené směrnice odhalí riziko pro bezpečnost nebo zdraví a potenciální účinek na těhotenství nebo kojení zaměstnankyně, čl. 5 odst. 1 a 2 této směrnice stanoví, že zaměstnavatel musí dočasně upravit pracovní podmínky nebo pracovní dobu<?PAGE NO="14"?> zaměstnankyně<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0045"><P>Viz jedenáctý bod odůvodnění směrnice 92/85.</P></NOTE>. Není-li to za daných okolností možné, musí být dotyčná zaměstnankyně převedena na jiné pracovní místo. Pouze v případě, že takové převedení na jiné pracovní místo není proveditelné, čl. 5 odst. 3 stanoví, že dotyčné zaměstnankyni je přiznáno volno v souladu s vnitrostátními právními předpisy nebo zvyklostmi na celé období nezbytné k ochraně její bezpečnosti nebo jejího zdraví<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0046"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20100701">1. července 2010</DATE>, <NAME.CASE>Parviainen</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑471/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:391">EU:C:2010:391</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0032">32</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura.</P></NOTE>. Článek 5 se proto uplatní pouze tehdy, jestliže výsledky hodnocení podle článku 4 směrnice 92/85 odhalí riziko pro bezpečnost nebo zdraví nebo účinek na kojení dotčené zaměstnankyně, jak je tomu v tomto případě.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64.</NO.P><TXT>Přestože předkládající soud ve svých otázkách výslovně nezmiňuje článek 4 směrnice 92/85, nebrání taková skutečnost Soudnímu dvoru, aby předkládajícímu soudu poskytl veškeré informace k výkladu unijního práva, včetně jiných ustanovení téže směrnice (v tomto případě zejména článku 4), které mohou být užitečné<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0047"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20171019">19. října 2017</DATE>, <NAME.CASE>Otero Ramos</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑531/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:789">EU:C:2017:789</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0039">39</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65.</NO.P><TXT>Chápu tedy druhou, třetí a čtvrtou otázku jako žádost o poskytnutí vodítka k výkladu článku 19 směrnice 2006/54, který se týká důkazního břemene, a článku 4 směrnice 92/85. Nejprve se budu zabývat druhou a třetí otázkou společně a poté čtvrtou otázkou.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Ke druhé a třetí otázce</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66.</NO.P><TXT>Uplatní se pravidla o přenesení důkazního břemene na zaměstnavatele (nebo příslušný orgán) podle čl. 19 odst. 1 směrnice 2006/54 i v případě, kdy zaměstnankyně ve smyslu čl. 2 písm. c) směrnice 92/85 zpochybňuje hodnocení rizik provedené podle čl. 4 odst. 1 této směrnice (nebo v případě, že je dotčen článek 7) (druhá otázka)? A co se kromě toho rozumí slovy <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0066" REF.END="QE0066"/>skutečnosti nasvědčující tomu, že došlo k přímé nebo nepřímé diskriminaci<QUOT.END REF.START="QS0066" CODE="201C" ID="QE0066"/> v čl. 19 odst. 1 směrnice 2006/54. Předkládající soud se konkrétně táže, zda následující skutečnosti prokazují přímou nebo nepřímou diskriminaci pro účely uvedeného ustanovení: i) že zaměstnankyně někdy pracuje na směny sama v noci; ii) práce zahrnuje ostrahu budovy a v případě potřeby řešení naléhavých situací; a iii) neexistuje žádný důkaz o tom, že by na pracovišti byly vhodné prostory pro kojení nebo odstříkávání mateřského mléka (třetí otázka).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67.</NO.P><TXT>Co se týče hodnocení rizik podle článku 4, zaměstnavatel je povinen provést takové hodnocení v souladu v obecnými zásadami<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0048"><P>Článek 3 odst. 2 směrnice 92/85. Viz rovněž rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20171019">19. října 2017</DATE>, <NAME.CASE>Otero Ramos</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑531/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:789">EU:C:2017:789</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0044">44</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0051">51</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, jakož i mé stanovisko v této věci, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:287">EU:C:2017:287</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0041">41</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0045">45</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>. Zaměstnavatel je povinen určit: i) rizika, která zahrnují duševní a tělesnou únavu, jakožto i další tělesné a duševní zátěže a ii) kategorii zaměstnankyně, v tomto případě kojící matky, a zajistit kvalitativní a kvantitativní hodnocení rizik, které má být provedeno příslušnou osobou. Obecné zásady jasně stanoví, že při hodnocení rizik by se mělo řádně přihlížet k lékařským dobrozdáním a potřebám dané ženy<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0049"><P>Patří mezi ně informace o tom, zda dotyčná zaměstnankyně s kojením právě začíná: viz strany 8 a 9 obecných zásad.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68.</NO.P><TXT>Obecné zásady stanoví ve vztahu k hodnocení rizik pro <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0067" REF.END="QE0067"/>Duševní a tělesnou únavu a pracovní dobu<QUOT.END REF.START="QS0067" CODE="201C" ID="QE0067"/> následující: <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0068" REF.END="QE0068"/>Dlouhá pracovní doba, práce na směny a noční práce může mít významný účinek na zdraví čerstvých matek a žen v očekávání a na kojení. Ženy nejsou ohroženy stejným způsobem a přidružená rizika se liší podle druhu vykonávané práce, pracovních podmínek a dotčeného jednotlivce […] jak duševní, tak i tělesná únava se zvyšují během těhotenství a v době po porodu, a to z důvodu různých fyziologických a dalších změn, které nastanou. Protože trpí zvýšenou únavou, některé těhotné a kojící ženy nemusí být schopné pracovat v nepravidelných nebo pozdních směnách nebo vykonávat noční práci či pracovat přesčas. Úprava pracovní doby […] může ovlivnit zdraví těhotné ženy a jejího nenarozeného dítěte, její zotavení po porodu nebo její schopnost kojit a může zvýšit riziko stresu a nemocí ze stresu<QUOT.END REF.START="QS0068" CODE="201C" ID="QE0068"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0050"><P>Viz tabulku na s. 13 obecných zásad.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="15"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69.</NO.P><TXT>Předkládající soud vysvětluje, že žaloba I. González Castro byla soudem prvního stupně zamítnuta z důvodu, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0069" REF.END="QE0069"/>v souladu s judikaturou Tribunal Supremo (Nejvyšší soud) a Příručkou španělského Pediatrického svazu nepředstavuje práce na směny ani noční práce žádné riziko při kojení, a že okolnost, že je zaměstnankyně povinna <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0070" REF.END="QE0070"/>provádět obchůzky a řešit upozornění na případné naléhavé situace (trestná činnost, požáry), tj. reagovat v zásadě na jakoukoli událost (přičemž tyto činnosti musí v některých případech vykonávat sama)<QUOT.END REF.START="QS0070" CODE="2018" ID="QE0070"/>, <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0071" REF.END="QE0071"/>nepředstavuje žádné riziko při kojení ani tomuto kojení nebrání, neboť mateřské mléko může být odstříkáváno mimo pracovní dobu<QUOT.END REF.START="QS0071" CODE="2018" ID="QE0071"/> <QUOT.END REF.START="QS0069" CODE="201C" ID="QE0069"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>70.</NO.P><TXT>Z tohoto tvrzení vyplývá, že příslušný orgán posoudil obecný druh práce I. Gonzáles Castro s odkazem na obecné zásady, ale neposoudil individuální okolnosti týkající se její osoby tak, jak je společně vyžadováno v čl. 3 odst. 2 a v článku 4 směrnice 92/85.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0071"><NO.P>71.</NO.P><TXT>Na základě čl. 19 odst. 1 směrnice 2006/54 přijmou členské státy v souladu se svými vnitrostátními soudními systémy všechna nezbytná opatření pro zajištění toho, aby v případě, kdy se určitá osoba cítí poškozena nedodržením zásady rovného zacházení a předloží soudu nebo jinému příslušnému orgánu skutečnosti nasvědčující tomu, že došlo k přímé nebo nepřímé diskriminaci, bylo povinností odpůrce prokázat, že nedošlo k porušení zásady rovného zacházení. Článek 19 odst. 4 písm. a) směrnice 2006/54 mimo jiné uvádí, že pravidla přenesení důkazního břemene upravená v odstavci 1 téhož článku se použijí rovněž na situace, které pokrývá – pokud jde o diskriminaci na základě pohlaví – směrnice 92/85<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0051"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20171019">19. října 2017</DATE>, <NAME.CASE>Otero Ramos</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑531/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:789">EU:C:2017:789</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0053">53</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>. Neprovedení řádného hodnocení rizik podle článku 4 směrnice 92/85 představuje méně příznivé zacházení se ženou v souvislosti s těhotenstvím nebo mateřskou dovolenou ve smyslu čl. 2 odst. 2 písm. c) směrnice 2006/54, a proto představuje diskriminaci ve smyslu uvedeného právního předpisu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0052"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20171019">19. října 2017</DATE>, <NAME.CASE>Otero Ramos</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑531/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:789">EU:C:2017:789</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0062">62</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0072"><NO.P>72.</NO.P><TXT>Pojem nepřímé diskriminace, jak je definován v čl. 2 odst. 1 písm. b) směrnice 2006/54, nemůže být relevantní pro zaměstnankyně, které spadají do působnosti článku 2 směrnice 92/85. Ustanovení, kritéria nebo zvyklosti, které vedou k méně příznivému zacházení se ženou v souvislosti s těhotenstvím nebo mateřskou dovolenou, nemohou být už z podstaty věci <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0072" REF.END="QE0072"/>zdánlivě neutrální<QUOT.END REF.START="QS0072" CODE="201C" ID="QE0072"/>, protože tato ustanovení mají dopady pouze na konkrétní kategorie zaměstnankyň určených v článku 2 směrnice 92/85<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0053"><P>Téměř u všech heterogamních živočišných druhů jsou potomci obvykle neseni samicemi, a to až do porodu. Ale u ryb z čeledi jehlovitých (která zahrnuje mořské koníky) tuto funkci vykonávají samci. Neboť toto není případ lidí, je naprosto nepřijatelné, aby bylo považováno za zdánlivě neutrální ustanovení, kritérium nebo zvyklost, které vystavují osoby jednoho pohlaví určité nevýhodě ve srovnání s osobami druhého pohlaví, a to v souvislosti s těhotenstvím, nedávným porodem dítěte nebo kojením. Takové ustanovení, kritérium nebo zvyklost nemohou být <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0073" REF.END="QE0073"/>zdánlivě neutrální<QUOT.END REF.START="QS0073" CODE="201C" ID="QE0073"/>, protože mohou postihnout pouze ženy, které spadají pod tyto velmi konkrétní kategorie.</P></NOTE>. Jestliže se tedy zaměstnankyně opírá o směrnici 92/85, je otázkou, zda existují skutečnosti, které nasvědčují přímé diskriminaci pro účely čl. 19 odst. 1 směrnice 2006/54<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0054"><P>Viz bod 14 výše a bod 23 odůvodnění směrnice 2006/54.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0073"><NO.P>73.</NO.P><TXT>Článek 19 odst. 4 písm. a) této směrnice mimo jiné uvádí, že pravidla přenesení důkazního břemene upravená v odstavci 1 téhož článku se použijí rovněž na situace, které pokrývá – pokud jde o diskriminaci na základě pohlaví – směrnice 92/85. Jakékoliv méně příznivé zacházení se zaměstnankyní z důvodu, že se jedná o kojící matku, je třeba považovat za spadající do oblasti působnosti čl. 2 odst. 2 písm. c) směrnice 2006/54, a jde tudíž o přímou diskriminaci na základě pohlaví<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0055"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20171019">19. října 2017</DATE>, <NAME.CASE>Otero Ramos</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑531/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:789">EU:C:2017:789</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0060">60</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>. Pravidla obsažená v čl. 19 odst. 1 směrnice 2006/54 jsou proto potenciálně použitelná.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0074"><NO.P>74.</NO.P><TXT>Soudní dvůr opakovaně rozhodl, že čl. 2 odst. 2 písm. c) směrnice 2006/54 tím, že vyhrazuje členským státům právo zachovat nebo přijmout ustanovení k zajištění ochrany žen v souvislosti s těhotenstvím a mateřstvím, uznává s ohledem na zásadu rovného zacházení pro obě pohlaví oprávněnost jednak ochrany biologického stavu ženy v průběhu jejího těhotenství a po něm a jednak<?PAGE NO="16"?> ochranu zvláštních vztahů mezi ženou a jejím dítětem během doby následující po porodu. Podle článku 14 směrnice 2006/54 navíc jakákoliv diskriminace ženy v takové situaci spadá pod zákaz upravený touto směrnicí, vztahuje-li se k pracovním podmínkám a podmínkám zaměstnání dotčené zaměstnankyně ve smyslu odst. 1 písm. c) tohoto článku<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0056"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20171019">19. října 2017</DATE>, <NAME.CASE>Otero Ramos</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑531/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:789">EU:C:2017:789</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0064">64</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0075"><NO.P>75.</NO.P><TXT>Zakládají skutečnosti zjištěné předkládajícím soudem diskriminaci pro účely čl. 19 odst. 1 směrnice 2006/54?</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0076"><NO.P>76.</NO.P><TXT>Jestliže zaměstnavatel neprovede hodnocení podle čl. 4 odst. 1, kdy dotčená zaměstnankyně spadá do působnosti čl. 2 písm. c) směrnice 92/85, představuje takové pochybení <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0074" REF.END="QE0074"/>skutečnost[i] nasvědčující tomu, že došlo k přímé […] diskriminaci<QUOT.END REF.START="QS0074" CODE="201C" ID="QE0074"/> ve smyslu čl. 19 odst. 1 směrnice 2006/54. Skutečnosti uvedené předkládajícím soudem v jeho předkládacím rozhodnutí (práce na směny, povinnosti očekávané od bezpečnostní ostrahy, chybějící prostory pro kojení na pracovišti) by byly relevantní pro jakékoliv hodnocení. Není to však existence těchto faktorů, která by měla vést k hodnocení ze strany zaměstnavatele<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0057"><P>To, zda je některý z těchto faktorů dán, tudíž nemůže být určující.</P></NOTE>. Potřeba provést hodnocení vyplývá ze stavu ženy, v tomto případě kojící zaměstnankyně, a z povinností zaměstnavatele podle článku 4 směrnice 92/85.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0077"><NO.P>77.</NO.P><TXT>Jestliže se však zaměstnankyně cítí poškozena a je schopna prokázat, že provedené hodnocení nezahrnovalo posouzení jejích <HT TYPE="ITALIC">individuálních okolností</HT>, vedla by taková situace pravděpodobně k domněnce přímé diskriminace pro účely čl. 19 odst. 1 směrnice 2006/54. Podle mne je tomu tak v případě, kdy zaměstnavatel nebo příslušný orgán uplatňuje politiku nebo obecné pravidlo v tom smyslu, že práce na směny nebo noční práce nepředstavuje podstatné riziko pro kojení, aniž by zkoumal konkrétní situaci jednotlivé dotčené zaměstnankyně a jejího dítěte. Takový přístup skutečně ohrožuje cíle jak směrnice 92/85, tak i směrnice 2006/54. Takový postup staví zaměstnankyni do pozice, kdy musí zpochybnit nebo případně vyvrátit domněnku, že ji její práce nevystavuje riziku. To je v příkrém rozporu s tím, že obě směrnice uznávají, že zaměstnankyně, které spadají do působnosti článku 2 směrnice 92/85, patří do zvláště zranitelné skupiny<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0058"><P>Viz bod 3 výše.</P></NOTE>. Takový proces hodnocení, který vyžaduje, aby dotčená zaměstnankyně vyvrátila obecnou domněnku, že není vystavena žádnému riziku, protože druh její práce není považován za riskantní pro kojící matky, tudíž představuje méně příznivé zacházení se ženou pro účely čl. 2 odst. 2 písm. c) směrnice 2006/54 ve spojení s čl. 19 odst. 1 a odst. 4 písm. a) této směrnice.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0078"><NO.P>78.</NO.P><TXT>Je na předkládajícím soudu, aby ověřil, zda je toto skutečně účinkem dotčených vnitrostátních předpisů, zda bylo provedeno nějaké hodnocení podle čl. 4 odst. 1 směrnice 92/85, a jestliže existovalo nějaké takové hodnocení ve věci I. Gonzáles Castro, zda odpovídalo obecným zásadám.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0079"><NO.P>79.</NO.P><TXT>Jestliže se zaměstnankyně ve smyslu čl. 2 písm. c) směrnice 92/85 cítí být poškozena nedodržením zásady rovného zacházení a prokáže, že její zaměstnavatel neprovedl hodnocení podle čl. 4 odst. 1 této směrnice k posouzení rizik pro její bezpečnost a zdraví, nebo jestliže takové hodnocení nebylo provedeno v souladu s obecnými zásadami, na které se odkazuje v článku 3 směrnice 92/85, vytvářejí takové okolnosti domněnku přímé diskriminace ve smyslu čl. 19 odst. 1 směrnice 2006/54. Je na předkládajícím soudu, aby ověřil, zda je uplatnění dotčeného vnitrostátního systému v praxi takové, že je v rozporu s pravidlem v tomto ustanovení, které přenáší důkazní břemeno na odpůrce.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="17"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Ke čtvrté otázce</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0080"><NO.P>80.</NO.P><TXT>V rámci čtvrté otázky se předkládající soud táže, zda zaměstnavatel nese důkazní břemeno, jestliže zpochybňuje tvrzení zaměstnankyně, že má nárok na pracovní volno a poskytnutí dávky podle čl. 5 odst. 3 a článku 11 směrnice 92/85. Předkládající soud tvrdí, že tato otázka vyvstává pouze tehdy, jestliže Soudní dvůr zodpoví třetí otázku kladně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0081"><NO.P>81.</NO.P><TXT>Z mé dosavadní analýzy vyplývá, že tato otázka bude relevantní pouze tehdy, pokud předkládající soud dospěje k závěru, že i) příslušné orgány provedly hodnocení v souladu s čl. 4 odst. 1 směrnice 92/85, které odhalilo riziko pro bezpečnost a zdraví I. Gonzáles Castro, ii) její pracovní podmínky nemohly být dočasně upraveny (čl. 5 odst. 1) a za iii) nemohla být převedena na jiné pracovní místo (čl. 5 odst. 2). I když se v popisu skutkových okolností v předkládacím rozhodnutí tyto předpoklady neodrážejí, tvrzení I. Gonzáles Castro, že má nárok na pracovní volno a poskytnutí dávky, tvoří základ vnitrostátního řízení. Odpověď na čtvrtou otázku by proto měla pomoci předkládajícímu soudu při rozhodování ve vnitrostátním řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0082"><NO.P>82.</NO.P><TXT>To zaměstnavatel má obecný přehled o pracovních podmínkách a požadavcích kladených na zaměstnance a má nejlepší pozici pro posouzení, jaká opatření jsou vhodná pro řešení jakýchkoliv známých rizik. V rozsahu, v němž je předmětem původního řízení posouzení důsledků podle článku 5 směrnice 92/85, proto nese důkazní břemeno podle čl. 19 odst. 1 směrnice 2006/54 zaměstnavatel<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0059"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20171019">19. října 2017</DATE>, <NAME.CASE>Otero Ramos</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑531/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:789">EU:C:2017:789</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0075">75</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>. Viz též mé stanovisko v uvedené věci, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:287">EU:C:2017:287</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0090">90</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0091">91</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, jakož i bod 30 odůvodnění směrnice 2006/54.</P></NOTE>. Opačný názor by zbavoval ochrany přiznané podle směrnice 92/85<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0060"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20171019">19. října 2017</DATE>, <NAME.CASE>Otero Ramos</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑531/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:789">EU:C:2017:789</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0074">74</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>. K tomu dodávám, že se mi to jeví spíše jako situace, která volá po diskuzi mezi zaměstnavatelem a zaměstnankyní, pokud jde o to, jaké úpravy jsou nezbytné.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0083"><NO.P>83.</NO.P><TXT>V rozsahu, v němž je předmětem původního řízení posouzení důsledků podle článku 5 směrnice 92/85, tudíž nese důkazní břemeno podle čl. 19 odst. 1 směrnice 2006/54 odpůrce.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Závěry</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0084"><NO.P>84.</NO.P><TXT>Ve světle všech výše uvedených úvah mám za to, že Soudní dvůr by měl odpovědět na předběžné otázky Tribunal Superior de Justicia de Galicia (Vrchní soud Galicie) takto:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>Zaměstnankyně, která pracuje na směny a vykonává určitou část své činnosti v noci, může spadat do působnosti čl. 7 odst. 1 směrnice Rady 92/85/EHS ze dne <DATE ISO="19921019">19. října 1992</DATE> o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň, a to za podmínky, že předloží lékařské potvrzení, podle kterého je nezbytné přijmout opatření s cílem zabránit riziku pro její bezpečnost nebo zdraví v souladu s čl. 7 odst. 2 této směrnice. Je na předkládajícím soudu, aby s přihlédnutím ke všem okolnostem věci ověřil, zda odvolatelka takové potvrzení předložila nebo zda jí byla poskytnuta možnost je předložit.</P></ITEM><ITEM><P>Pravidla v čl. 19 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES ze dne <DATE ISO="20060705">5. července 2006</DATE> o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání, která přenášejí důkazní břemeno na odpůrce, se použijí za okolností, kdy kojící zaměstnankyně ve smyslu čl. 2 písm. c) směrnice 92/85 prokáže, že její zaměstnavatel neprovedl hodnocení rizik v souladu s čl. 4 odst. 1 této směrnice.</P></ITEM><?PAGE NO="18"?><ITEM><P>Jestliže se zaměstnankyně ve smyslu čl. 2 písm. c) směrnice 92/85 cítí poškozena nedodržením zásady rovného zacházení a prokáže, že její zaměstnavatel neprovedl hodnocení podle čl. 4 odst. 1 této směrnice, aby posoudil rizika pro její bezpečnost a zdraví, nebo jestliže takové hodnocení nebylo provedeno v souladu s obecnými zásadami, na které se odkazuje v článku 3 směrnice 92/85, vytvářejí takové okolnosti domněnku přímé diskriminace ve smyslu čl. 19 odst. 1 směrnice 2006/54. Je na předkládajícím soudu, aby ověřil, zda je uplatnění dotčeného vnitrostátního systému v praxi takové, že je v rozporu s pravidlem v tomto ustanovení, které přenáší důkazní břemeno na odpůrce.</P></ITEM><ITEM><P>V rozsahu, v němž je předmětem původního řízení posouzení důsledků podle článku 5 směrnice 92/85, nese důkazní břemeno podle čl. 19 odst. 1 směrnice 2006/54 odpůrce.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>