<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-342/19 P</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62019CC0342</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:549">EU:C:2020:549</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>16</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>16</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Stanovisko generálního advokáta P. Pikamäea – věc C‑342/19 P</HT></P><P><HT TYPE="SC">De Masi a Varoufakis v. ECB</HT></P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generálního advokáta</HT></P><P><HT TYPE="UC">Priita Pikamäe</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20200709">9. července 2020</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0001"><P>Původní jazyk: francouzština.</P></NOTE></P></TI><STI><P><HT TYPE="BOLD">Věc C‑342/19 P</HT></P><P>Fabio De Masi,</P><P>Yanis Varoufakis</P><P>proti</P><P>Evropské centrální bance (ECB)</P></STI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Kasační opravný prostředek</KEYWORD><KEYWORD>Přístup k dokumentům Evropské centrální banky (ECB)</KEYWORD><KEYWORD>Dokument související s hlavní činností ECB</KEYWORD><KEYWORD>Rozhodnutí 2004/258/ES</KEYWORD><KEYWORD>Článek 4 odst. 2 a 3</KEYWORD><KEYWORD>Působnost</KEYWORD><KEYWORD>Odepření přístupu k dokumentu určenému pro vnitřní použití</KEYWORD><KEYWORD>Spojitost dokumentu s probíhajícím či skončeným rozhodovacím procesem</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><CONTENTS.CONCLUSION><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">I.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Úvod</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1.</NO.P><TXT>Svým kasačním opravným prostředkem se Fabio De Masi a Yanis Varoufakis domáhají zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne <DATE ISO="20190312">12. března 2019</DATE>, De Masi a Varoufakis v. ECB<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0002"><P>Rozsudek T‑798/17, nezveřejněný, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>napadený rozsudek<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2019:154">EU:T:2019:154</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>, kterým tento soud zamítl žalobu na neplatnost směřující proti rozhodnutí Evropské centrální banky (ECB) ze dne <DATE ISO="20171016">16. října 2017</DATE>, kterým jim byl odepřen přístup k dokumentu ze dne <DATE ISO="20150423">23. dubna 2015</DATE> nazvanému <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>Odpovědi na otázky týkající se výkladu článku 14.4. Protokolu o statutu ESCB a ECB<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2.</NO.P><TXT>Spory týkající se přístupu k dokumentům v držení ECB byly řešeny jen v několika málo rozsudcích Soudního dvora, na rozdíl od sporů vzniklých použitím nařízení č. 1049/2001<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0003"><P>Nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne <DATE ISO="20010530">30. května 2001</DATE> o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="145" PAGE.FIRST="43" DATE.PUB="2001">Úř. věst. 2001, L 145, s. 43</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE>, a projednávaná věc tak poskytuje Soudnímu dvoru příležitost upřesnit svou judikaturu v této specifické oblasti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3.</NO.P><TXT>V souladu s požadavkem Soudního dvora se toto stanovisko zaměří na třetí důvod kasačního opravného prostředku týkající se zejména provázanosti mezi výjimkami z práva na přístup stanovenými v rozhodnutí 2004/258/ES<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0004"><P>Rozhodnutí Evropské centrální banky ze dne <DATE ISO="20040304">4. března 2004</DATE> o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropské centrální banky (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="080" DATE.PUB="2004">Úř. věst. 2004, L 80</REF.DOC.OJ>, S. 42), ve znění rozhodnutí Evropské centrální banky (EU) 2015/529 ze dne <DATE ISO="20150121">21. ledna 2015</DATE> (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>rozhodnutí 2004/258<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/>).</P></NOTE> a rozsahem výjimky týkající se dokumentů určených pro vnitřní použití ve smyslu čl. 4 odst. 3 prvního pododstavce tohoto rozhodnutí.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="2"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">II.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Primární právo</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4.</NO.P><TXT>Článek 15 SFEU stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="015.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>S cílem podpořit řádnou správu věcí veřejných a zajistit účast občanské společnosti jednají orgány, instituce a jiné subjekty Unie co nejotevřeněji.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="015.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Evropský parlament, jakož i Rada při projednávání návrhu legislativního aktu a hlasování o něm, zasedají veřejně.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="015.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA>Každý občan Unie a každá fyzická osoba s bydlištěm nebo právnická osoba se statutárním sídlem v členském státě má právo na přístup k dokumentům orgánů, institucí a jiných subjektů Unie bez ohledu na použitý nosič, aniž jsou dotčeny zásady a podmínky stanovené v souladu s tímto odstavcem.</ALINEA><ALINEA>Obecné zásady a omezení z důvodu veřejného nebo soukromého zájmu, které upravují výkon tohoto práva na přístup k dokumentům, stanoví Evropský parlament a Rada formou nařízení řádným legislativním postupem.</ALINEA><ALINEA>Každý z výše uvedených orgánů, institucí nebo jiných subjektů zajišťuje transparentnost své činnosti a stanoví ve svém jednacím řádu zvláštní ustanovení o přístupu ke svým dokumentům v souladu s nařízením uvedeným v druhém pododstavci.</ALINEA><ALINEA>Soudní dvůr Evropské unie, Evropská centrální banka a Evropská investiční banka podléhají tomuto odstavci, pouze pokud vykonávají své správní funkce.</ALINEA><ALINEA>Evropský parlament a Rada zajistí zveřejnění dokumentů týkajících se legislativních postupů za podmínek stanovených nařízením uvedeným v druhém pododstavci.<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Rozhodnutí 2004/258</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5.</NO.P><TXT>Body 1 až 3 odůvodnění rozhodnutí 2004/258 zní takto:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><CONSID><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>(1)</NO.P><TXT>V článku 1 druhém pododstavci Smlouvy o Evropské unii je vyjádřena zásada průhlednosti prohlášením, že Smlouva představuje novou etapu v procesu vytváření stále užšího svazku mezi národy Evropy, v němž jsou rozhodnutí přijímána co nejotevřeněji a co nejblíže občanovi. Průhlednost zvyšuje legitimitu, účinnost a odpovědnost správních orgánů a posiluje tak zásady demokracie.</TXT></NP></CONSID><CONSID><NP><NO.P>(2)</NO.P><TXT>Evropský parlament, Rada a Komise ve Společném prohlášení k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne <DATE ISO="20010530">30. května 2001</DATE> o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise vyzývají ostatní orgány a instituce Unie, aby přijaly vnitřní předpisy o přístupu veřejnosti k dokumentům, které by zohlednily zásady a omezení stanovené v tomto nařízení. Režim přístupu veřejnosti k dokumentům ECB, stanovený rozhodnutím ECB/1998/12 ze dne <DATE ISO="19981103">3. listopadu 1998</DATE> o přístupu veřejnosti k dokumentaci a archivům Evropské centrální banky, by proto měl být revidován.</TXT></NP></CONSID><CONSID><NP><NO.P>(3)</NO.P><TXT>K dokumentům ECB by měl být poskytnut širší přístup, přičemž je třeba chránit nezávislost ECB a národních centrálních bank zakotvenou v článku 108 [SFEU] a v článku 7 [Protokolu o statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky], jakož i důvěrnost některých<?PAGE NO="3"?> záležitostí specifických pro plnění úkolů ECB. V zájmu zajištění účinnosti rozhodovacího procesu ECB, včetně interních konzultací a přípravných prací, jsou zasedání rozhodovacích orgánů ECB důvěrná, nerozhodne-li příslušný orgán o zveřejnění výsledku svého jednání.<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/></TXT></NP></CONSID></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6.</NO.P><TXT>Článek 2 tohoto rozhodnutí uvádí:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="002.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Všichni občané Unie a všechny fyzické a právnické osoby, které mají bydliště nebo sídlo v členském státě, mají právo na přístup k dokumentům ECB, s výhradou podmínek a omezení vymezených v tomto rozhodnutí.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="002.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>S výhradou stejných podmínek a omezení může ECB poskytnout přístup k dokumentům ECB všem fyzickým nebo právnickým osobám, které nemají bydliště nebo sídlo v členském státě.</ALINEA><ALINEA>[…]<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7.</NO.P><TXT>Článek 4 rozhodnutí 2004/258 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/> […]</P><PARAG IDENTIFIER="004.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA><P>Neexistuje-li převažující veřejný zájem na zpřístupnění, ECB odepře přístup k dokumentu, pokud by zpřístupnění vedlo k porušení ochrany</P><P>[…]</P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>soudního řízení a právního poradenství,</P></ITEM></LIST><P>[…].</P></ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="004.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA>Přístup k dokumentu, který ECB vypracovala nebo obdržela pro účely vnitřního použití v rámci jednání a předběžných konzultací uvnitř ECB nebo pro účely výměny názorů mezi ECB a národními centrálními bankami, vnitrostátními příslušnými orgány či vnitrostátními pověřenými orgány, se odepře i po přijetí rozhodnutí, neexistuje-li převažující veřejný zájem na zpřístupnění.</ALINEA><ALINEA>Přístup k dokumentům odrážejícím výměnu názorů mezi ECB a jinými příslušnými orgány a subjekty se odepře i po přijetí rozhodnutí, pokud by zpřístupnění takového dokumentu vážně ohrozilo účinnost plnění úkolů ECB, neexistuje-li převažující veřejný zájem na zpřístupnění.</ALINEA></PARAG><P>[…]</P><PARAG IDENTIFIER="004.005"><NO.PARAG>5.</NO.PARAG><ALINEA>Pokud se některá z výjimek vztahuje pouze na části požadovaného dokumentu, zbývající části dokumentu se zpřístupní.</ALINEA><ALINEA>[…].<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">III.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Skutečnosti předcházející sporu</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8.</NO.P><TXT>Skutečnosti předcházející sporu byly popsány Tribunálem v bodech 1 až 6 napadeného rozsudku a pro účely tohoto řízení je lze shrnout následovně.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="4"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9.</NO.P><TXT>Poté, co byli ze strany ECB informováni o existenci externího právního stanoviska ze dne <DATE ISO="20150423">23. dubna 2015</DATE> nazvaného <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>Odpovědi na otázky týkající se výkladu článku 14.4. Protokolu o statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/> (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/>sporný dokument<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/>), F. De Masi a Y. Varoufakis (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0010" REF.END="QE0010"/>navrhovatelé<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/>) požádali ECB dopisem ze dne <DATE ISO="20170707">7. července 2017</DATE> o přístup k tomuto dokumentu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10.</NO.P><TXT>Dopisem ze dne <DATE ISO="20170803">3. srpna 2017</DATE> odepřela ECB přístup k uvedenému dokumentu jednak na základě výjimky podle čl. 4 odst. 2 druhé odrážky rozhodnutí 2004/258, která se týká ochrany právních stanovisek, a jednak na základě výjimky podle čl. 4 odst. 3 prvního pododstavce téhož rozhodnutí, která se týká ochrany dokumentů pro vnitřní použití.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11.</NO.P><TXT>Dopisem ze dne <DATE ISO="20170830">30. srpna 2017</DATE> podali navrhovatelé potvrzující žádost o přístup ke spornému dokumentu podle čl. 7 odst. 2 uvedeného rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12.</NO.P><TXT>Rozhodnutím ze dne <DATE ISO="20171016">16. října 2017</DATE> ECB potvrdila odepření přístupu ke spornému dokumentu na základě týchž výjimek jako v rozhodnutí ze dne <DATE ISO="20170803">3. srpna 2017</DATE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">IV.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Řízení před Tribunálem a napadený rozsudek</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13.</NO.P><TXT>Návrhem doručeným kanceláři Tribunálu dne <DATE ISO="20171208">8. prosince 2017</DATE> podali navrhovatelé žalobu znějící na zrušení rozhodnutí ze dne <DATE ISO="20171016">16. října 2017</DATE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14.</NO.P><TXT>Na podporu žaloby předložili navrhovatelé v podstatě dva žalobní důvody, vycházející zaprvé z porušení čl. 4 odst. 2 druhé odrážky rozhodnutí 2004/258 a zadruhé z porušení čl. 4 odst. 3 prvního pododstavce téhož rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15.</NO.P><TXT>ECB navrhovala žalobu zamítnout.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16.</NO.P><TXT>Napadeným rozsudkem Tribunál žalobu zamítl jako neopodstatněnou. Po posouzení druhého žalobního důvodu rozhodl v bodě 74 napadeného rozsudku, že ECB mohla oprávněně založit své odepření přístupu ke spornému dokumentu na výjimce stanovené v čl. 4 odst. 3 prvním pododstavci rozhodnutí 2004/258. Tribunál tak rozhodl, že není nezbytné zabývat se prvním žalobním důvodem, který se týkal výjimky z práva na přístup stanovené v čl. 4 odst. 2 druhé odrážce tohoto rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17.</NO.P><TXT>Tribunál proto vyloučil, aby bylo na základě čl. 4 odst. 3 prvního pododstavce uvedeného rozhodnutí požadováno prokázání vážného zásahu do rozhodovacího procesu, a v bodě 30 napadeného rozsudku uvedl, že odepření přístupu na základě tohoto ustanovení pouze vyžaduje, aby bylo prokázáno jednak to, že sporný dokument je určen pro vnitřní použití v rámci jednání a předběžných konzultací uvnitř ECB nebo výměny názorů mezi ECB a dotčenými vnitrostátními orgány, a jednak, že neexistuje převažující veřejný zájem na zpřístupnění tohoto dokumentu. V této souvislosti Tribunál poukázal na to, že se ECB oprávněně domnívala, že sporný dokument byl určen pro vnitřní použití ve smyslu čl. 4 odst. 3 prvního pododstavce téhož rozhodnutí, jelikož měla za to, že tento dokument slouží k poskytnutí informací a podpory pro porady Rady guvernérů v rámci pravomocí, které jí byly svěřeny na základě článku 14.4 Protokolu č. 4 o statutu Evropského systému centrálních bank a ECB (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0011" REF.END="QE0011"/>protokol o ESCB a ECB<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18.</NO.P><TXT>V rámci posouzení argumentů předložených navrhovateli Tribunál nejprve odmítl tvrzení, že výjimka stanovená v čl. 4 odst. 3 prvním pododstavci rozhodnutí 2004/258 se na sporný dokument nepoužije, jelikož tento dokument je právním stanoviskem, které spadá do působnosti výjimky týkající se ochrany právních stanovisek zakotvené v čl. 4 odst. 2 druhé odrážce tohoto rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="5"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19.</NO.P><TXT>Zadruhé odmítl argument navrhovatelů, podle něhož podmínky použití čl. 4 odst. 3 prvního pododstavce uvedeného rozhodnutí nejsou splněny, jelikož sporný dokument jednak nemá vnitřní povahu a jednak nesouvisí s konkrétním řízením.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20.</NO.P><TXT>Zatřetí Tribunál posoudil a odmítl žalobní důvod vycházející z porušení povinnosti odůvodnění.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21.</NO.P><TXT>V bodech 62 až 73 napadeného rozsudku Tribunál přezkoumal druhou část druhého žalobního důvodu vycházející z existence převažujícího veřejného zájmu na zpřístupnění sporného dokumentu a odmítl ji.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">V.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Návrhová žádání účastníků řízení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22.</NO.P><TXT>Navrhovatelé ve svém kasačním opravném prostředku navrhují, aby Soudní dvůr:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>zrušil napadený rozsudek v plném rozsahu a vyhověl návrhovým žádáním předloženým v prvním stupni a</P></ITEM><ITEM><P>uložil odpůrkyni v řízení o kasačním opravném prostředku náhradu nákladů řízení v souladu s článkem 184 jednacího řádu Soudního dvora ve spojení s článkem 137 a následujícími tohoto nařízení.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23.</NO.P><TXT>ECB navrhuje, aby:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>byl kasační opravný prostředek zamítnut a</P></ITEM><ITEM><P>navrhovatelům uložena náhrada nákladů řízení.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">VI.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Právní analýza</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24.</NO.P><TXT>Na podporu svého kasačního opravného prostředku předkládají navrhovatelé čtyři důvody vycházející zaprvé z porušení čl. 10 odst. 3 SEU, čl. 15 odst. 1 a čl. 298 odst. 1 SFEU, jakož i článku 42 Listiny základních práv Evropské unie, zadruhé z porušení povinnosti odůvodnění, zatřetí z porušení čl. 4 odst. 2 a 3 rozhodnutí 2004/258 a začtvrté z porušení primárního práva tím, že Tribunál odmítl uznat existenci převažujícího veřejného zájmu na zpřístupnění sporného dokumentu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25.</NO.P><TXT>Toto stanovisko se bude zabývat pouze třetím důvodem kasačního opravného prostředku, který se skládá ze dvou částí. Podle něj Tribunál jednak nerespektoval rozsah působnosti odstavce 2 a odstavce 3 článku 4 rozhodnutí 2004/258 a jednak se dopustil nesprávného právního posouzení, když považoval za opodstatněné odepření přístupu na základě čl. 4 odst. 3 tohoto rozhodnutí, ačkoli sporný dokument nebyl určen pro vnitřní použití ve smyslu tohoto ustanovení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26.</NO.P><TXT>Dříve než se budu zabývat analýzou výše uvedeného důvodu, považuji za nezbytné upřesnit právní rámec této analýzy s ohledem na to, že jak Tribunál v napadeném rozsudku, tak navrhovatelé v kasačním opravném prostředku odkázali na řešení zvolená Soudním dvorem v jeho judikatuře týkající se nařízení č. 1049/2001.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K právnímu rámci analýzy</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27.</NO.P><TXT>Je nesporné, že žádosti o přístup k dokumentům v držení ECB musí být předkládány pouze podle rozhodnutí 2004/258, na jehož základě byla žádost navrhovatelů zamítnuta.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="6"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28.</NO.P><TXT>Je třeba poznamenat, že přijetí rozhodnutí 2004/258 následovalo po společném prohlášení týkajícím se nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne <DATE ISO="20010530">30. května 2001</DATE> o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0005"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="073" PAGE.FIRST="5" DATE.PUB="2001">Úř. věst. 2001, L 73, s. 5</REF.DOC.OJ>.</P></NOTE>, kterým Evropský parlament, Rada a Komise vyzvaly ostatní orgány a instituce Unie, aby přijaly vnitřní pravidla pro přístup veřejnosti k dokumentům, která by zohlednila zásady a omezení stanovené v uvedeném nařízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29.</NO.P><TXT>Cílem rozhodnutí 2004/258 je, jak uvádí bod 3 jeho odůvodnění, poskytnout širší přístup k dokumentům ECB, než jaký existoval v rámci režimu rozhodnutí Evropské centrální banky 1999/284/ES ze dne <DATE ISO="19981103">3. listopadu 1998</DATE> o přístupu veřejnosti k dokumentaci a k archivům Evropské centrální banky<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0006"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="110" PAGE.FIRST="30" DATE.PUB="1999">Úř. věst. 1999, L 110, s. 30</REF.DOC.OJ>.</P></NOTE> (ECB/1998/12), a současně chránit nezávislost ECB a národních centrálních bank stanovenou v článku 108 SFEU a v článku 7 protokolu o statutu ESCB a ECB, jakož i důvěrnost některých záležitostí specifických pro plnění úkolů ECB<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0007"><P>Rozhodnutí 2004/258 bylo změněno rozhodnutími ECB 2011/342/EU ze dne <DATE ISO="20110509">9. května 2011</DATE> (ECB/2011/6) (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="158" PAGE.FIRST="37" DATE.PUB="2011">Úř. věst. 2011, L 158, S. 37</REF.DOC.OJ>) a (EU) ECB 2015/529 ze dne <DATE ISO="20150121">21. ledna 2015</DATE> (ECB/2015/1) (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="084" PAGE.FIRST="64" DATE.PUB="2015">Úř. věst. 2015, L 84, s. 64</REF.DOC.OJ>). Posledně uvedený akt změnil čl. 4 odst. 3 první pododstavec rozhodnutí 2004/258, na jehož základě bylo přijato předmětné rozhodnutí o odepření přístupu, a vložil do uvedeného odstavce druhý pododstavec.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30.</NO.P><TXT>Podle čl. 3 písm. a) rozhodnutí 2004/258 se dokumentem pro účely tohoto rozhodnutí rozumí dokument vypracovaný ECB nebo v jejím držení, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0012" REF.END="QE0012"/>který se týká jejích politik, činností nebo rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/>, což je dosti obecná formulace. Jak ECB výslovně uvádí ve svých písemnostech předložených jak Tribunálu, tak Soudnímu dvoru, právo na přístup přiznané tímto rozhodnutím se netýká jen dokumentů souvisejících s administrativními úkoly, ale zahrnuje obecně všechny <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0013" REF.END="QE0013"/>dokumenty ECB<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31.</NO.P><TXT>Přijetí rozhodnutí 2004/258 tedy předcházelo vstupu v platnost Lisabonské smlouvy dne <DATE ISO="20091201">1. prosince 2009</DATE>, která v oblasti primárního práva změnila právní rámec přístupu veřejnosti k dokumentům orgánů Unie, a to zavedením článku 15 SFEU, kterým byl nahrazen článek 255 ES a kterým byla rozšířena působnost zásady transparentnosti v unijním právu. Na rozdíl od článku 255 ES, jehož působnost byla omezena na dokumenty Parlamentu, Rady a Komise, totiž nyní čl. 15 odst. 3 SFEU upravuje právo na přístup k dokumentům orgánů, institucí a jiných subjektů Unie, včetně Soudního dvora Evropské unie, Evropské centrální banky a Evropské investiční banky, pokud vykonávají správní funkce<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0008"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170718">18. července 2017</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Breyer</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑213/15 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:20147:563">EU:C:20147:563</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0050">50</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0051">51</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32.</NO.P><TXT>Podle čl. 15 odst. 3 čtvrtého pododstavce SFEU podléhá ECB režimu přístupu k dokumentům orgánů upravenému v prvním pododstavci tohoto ustanovení, pouze pokud vykonává správní funkce. Z toho vyplývá, že podmínky upravující přístup k dokumentům v držení tohoto orgánu, které se vztahují k jeho hlavní činnosti, nemohou být stanoveny nařízeními přijatými na základě čl. 15 odst. 3 druhého pododstavce SFEU<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0009"><P>Obdobně viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170718">18. července 2017</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Breyer</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑213/15 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:563">EU:C:2017:563</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0048">48</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33.</NO.P><TXT>Ukazuje se tedy, že v případě žádosti o přístup a jeho odepření, které se týkají dokumentu souvisejícího s hlavní činností ECB, nelze přijmout řešení zvolená Soudním dvorem v jeho judikatuře týkající se nařízení č. 1049/2001 a aplikovat je <HT TYPE="ITALIC">per analogiam</HT><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0010"><P>Je tomu tak zejména u zásady restriktivního výkladu výjimek z práva na přístup k dokumentům, kterou Soudní dvůr vytyčil na základě znění bodu 4 odůvodnění a článku 1 nařízení č. 1049/2001, podle kterých je účelem tohoto nařízení v co nejvyšší míře posílit právo veřejnosti na přístup k dokumentům v držení dotčených orgánů (rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170713">13. července 2017</DATE>, <NAME.CASE>Saint-Gobain Glass Deutschland v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑60/15 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:540">EU:C:2017:540</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0063">63</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>, jelikož ECB není tímto nařízením vázána. To je však podle mého názoru právě případ sporného dokumentu, o němž odůvodnění rozhodnutí o odepření přístupu uvádí, že obsahuje právní stanovisko, které posuzuje pravomoci Rady guvernérů ECB na základě článku 14.4 protokolu o statutu ESCB a ECB a zabývá se opatřeními, která by tato rada měla přijmout, pokud by se funkce vykonávané národními centrálními bankami<?PAGE NO="7"?> mimo ESCB mohly dostat do rozporu s cíli a úkoly ESCB. Tento dokument je dle své charakteristiky určen k obohacení vnitřních úvah rozhodovacích orgánů a k podpoře porad a konzultací týkajících se otázky nouzové pomoci v oblasti likvidity. Lze tedy mít za to, že sporný dokument souvisí s výkonem hlavní činnosti ECB, zejména co se týče její odpovědnosti v oblasti měnové politiky a stability finančního systému<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0011"><P>Podotýkám, že Tribunál sice výslovně neuvedl, že sporný dokument souvisí s hlavní činností ECB, avšak tato skutečnost jasně vyplývá z hledisek pro posouzení obsažených v bodech 33, 34 a 36 napadeného rozsudku.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K nerespektování působnosti čl. 4 odst. 2 a 3 rozhodnutí 2004/258</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34.</NO.P><TXT>Je třeba připomenout, že předmětné odepření přístupu se opírá o výjimku stanovenou v čl. 4 odst. 2 druhé odrážce rozhodnutí 2004/258, která se týká ochrany právních stanovisek, a dále o výjimku podle čl. 4 odst. 3 prvního pododstavce téhož rozhodnutí, která se týká ochrany dokumentů pro vnitřní použití. Tribunál v napadeném rozsudku zkoumal pouze jeden ze dvou žalobních důvodů směřujících ke zrušení, které mu byly předloženy, konkrétně důvod založený na porušení druhého z uvedených ustanovení, a když dospěl k závěru, že ECB mohla oprávněně odepřít přístup ke spornému dokumentu na základě výjimky stanovené v čl. 4 odst. 3 prvním pododstavci rozhodnutí 2004/258, usoudil, že není nezbytné zabývat se prvním žalobním důvodem týkajícím se porušení čl. 4 odst. 2 druhé odrážky uvedeného rozhodnutí<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0012"><P>Body 4, 18 a 74 napadeného rozsudku.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35.</NO.P><TXT>Dříve, než učinil tento závěr, Tribunál s odkazem na dva rozsudky Soudního dvora zabývající se výkladem ustanovení nařízení č. 1049/2001 uvedl, že ECB může v rámci posouzení žádosti o přístup k dokumentům zohlednit více důvodů pro odepření přístupu uvedených v článku 4 rozhodnutí 2004/258, a upřesnil, že výjimky, které byly důvodem pro odepření přístupu ke spornému dokumentu, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0014" REF.END="QE0014"/>představují každá samostatný důvod pro odmítnutí<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/>, přičemž výjimka týkající se ochrany právních stanovisek není <HT TYPE="ITALIC">lex specialis</HT> ve vztahu k výjimce týkající se ochrany dokumentů pro vnitřní použití<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0013"><P>Body 44 a 45 napadeného rozsudku.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36.</NO.P><TXT>Navrhovatelé zaprvé tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to, že čl. 4 odst. 2 druhá odrážka rozhodnutí 2004/258 týkající se ochrany právních stanovisek nepředstavuje zvláštní ustanovení (<HT TYPE="ITALIC">lex specialis</HT>) ve vztahu k čl. 4 odst. 3 tohoto rozhodnutí. První z těchto ustanovení má blokační účinek vedoucí k nepoužitelnosti druhého. Na podporu tohoto důvodu se navrhovatelé omezují na tvrzení, že výraz <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0015" REF.END="QE0015"/>stanoviska pro vnitřní použití<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/> uvedený v čl. 4 odst. 3 rozhodnutí 2004/258 se může vztahovat pouze na jiná stanoviska než právní, jinak by pozbyla smyslu výjimka uvedená v čl. 4 odst. 2 druhé odrážce tohoto rozhodnutí týkající se ochrany právních stanovisek.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37.</NO.P><TXT>Jak správně uvádí Tribunál v napadeném rozsudku<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0014"><P>Body 16 a 17 napadeného rozsudku.</P></NOTE>, právo na přístup k dokumentům ECB přiznané článkem 2 odst. 1 rozhodnutí 2004/258 každému občanovi Unie a každé fyzické a právnické osobě, která má bydliště nebo sídlo v členském státě, podléhá určitým omezením založeným na důvodech obecného nebo soukromého zájmu. Konkrétně rozhodnutí 2004/258 v souladu s bodem 4 svého odůvodnění stanoví v článku 4 režim výjimek, které povolují ECB odepřít přístup k dokumentu v případě, že by jeho zpřístupnění poškodilo některý ze zájmů chráněných odstavci 1 a 2 tohoto článku nebo v případě, že tento dokument je určen pro vnitřní použití v rámci porad a předběžných konzultací v ECB nebo pro výměnu názorů mezi ECB a národními centrálními bankami, příslušnými vnitrostátními orgány či pověřenými vnitrostátními orgány nebo vyjadřuje výměnu názorů mezi ECB a jinými orgány a dotčenými subjekty.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="8"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38.</NO.P><TXT>Nutno konstatovat, že čl. 4 odst. 1 až 3 rozhodnutí 2004/258 je formálně výčtem jednotlivých po sobě jdoucích důvodů pro odepření přístupu, stojících vedle sebe bez jakéhokoli upřesnění vzájemné provázanosti mezi dotčenými ustanoveními. Uspořádání čl. 4 odst. 1 až 3 rozhodnutí 2004/258 podporuje závěr Tribunálu o zvláštní a autonomní povaze každého z důvodů pro odepření přístupu k dokumentům, který ECB může uplatňovat samostatně nebo kumulativně. Ze systematiky článku 4 rozhodnutí 2004/258 plyne, že zamítnutí žádosti o přístup je odůvodněno tehdy, jsou-li splněny podmínky požadované pro uplatnění některé z výjimek stanovených v tomto článku. Stejně jako znění článku 4 odst. 3 tohoto rozhodnutí, ani znění čl. 4 odst. 2 druhé odrážky nijak nepodporuje tvrzení navrhovatelů, že první ustanovení je <HT TYPE="ITALIC">lex specialis</HT> ve vztahu ke druhému.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39.</NO.P><TXT>Navíc a zejména, čl. 4 odst. 5 rozhodnutí 2004/258 hovoří o částečném zpřístupnění požadovaného dokumentu následovně: <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0016" REF.END="QE0016"/>pokud se některá z výjimek vztahuje pouze na části požadovaného dokumentu, zbývající části dokumentu se zpřístupní<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/>. Tato formulace nesporně svědčí o možnosti kumulativního použití jednotlivých výjimek uvedených v odstavcích 1 až 3 uvedeného článku ve vztahu k jednomu dokumentu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40.</NO.P><TXT>Tuto možnost lze vysvětlit tím, že pro instituci, jíž je žádost o přístup adresována, může být obtížné kvalifikovat požadovaný dokument z hlediska jeho obsahu a přípustných důvodů pro odepření přístupu. Vzhledem ke své komplexní povaze bude moci týž dokument <HT TYPE="ITALIC">a priori</HT> spadat do působnosti několika výjimek z práva na přístup<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0015"><P>V rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20110728">28. července 2011</DATE>, <NAME.CASE>Office of Communications</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑71/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:525">EU:C:2011:525</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), týkajícím se směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/4/ES ze dne <DATE ISO="20030128">28. ledna 2003</DATE> o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí a o zrušení směrnice Rady 90/313/EHS (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="041" PAGE.FIRST="26" DATE.PUB="2003">Úř. věst. 2003, L 41, s. 26</REF.DOC.OJ>) Soudní dvůr vyložil čl. 4 odst. 2 této směrnice obsahující výčet výjimek, kterou mohou členské státy stanovit z obecného pravidla zpřístupnění informací veřejnosti, tak, že umožňuje veřejnému orgánu, jemuž je žádost o přístup určena, zohlednit kumulativně několik důvodů odepření uvedených v tomto ustanovení. V tomto ohledu Soudní dvůr v bodě 30 tohoto rozsudku uvedl, že skutečnost, že zájmy, kterým slouží odmítnutí zpřístupnění a zájmy, kterým zpřístupnění slouží, jsou v čl. 4 odst. 2 směrnice 2003/4 uvedeny odděleně, nebrání kumulaci těchto výjimek z obecného pravidla na zpřístupnění vzhledem k tomu, že zájmy, kterým slouží odmítnutí zpřístupnění, někdy mohou v téže situaci nebo v témže případě existovat jeden vedle druhého.</P></NOTE> a jeví se mi nerozumné nutit tuto instituci k výběru jedné z nich, když její analýza bude následně velmi pravděpodobně zpochybněna a podrobena kontrole zákonnosti. Tímto není nijak zasaženo do práva veřejnosti na přístup k dokumentům a do jeho užitečného účinku, jelikož žadatel o přístup má možnost v rámci mimosoudního a poté soudního přezkumu napadnout odepření přístupu, jehož opodstatněnost podléhá konečnému posouzení soudem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41.</NO.P><TXT>Sporný dokument v tomto případě dokonale ilustruje danou situaci, vzhledem k tomu, že se jedná o zaujetí právního stanoviska, které si ECB vyžádala od třetí osoby za účelem vnitřní diskuse, u nějž navrhovatelé zpochybňují, že se jedná o stanovisko pro vnitřní použití, a současně i to, že se jedná o právní stanovisko, jak uvedeno níže.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42.</NO.P><TXT>S ohledem na tvrzení navrhovatelů, že výklad zvolený Tribunálem by zbavil čl. 4 odst. 2 druhou odrážku rozhodnutí 2004/258 užitečného účinku, je nutno zdůraznit, že situace, kdy se důvody pro odepření přístupu překrývají, nejsou pravidlem, jelikož ochrana právního stanoviska může v určitém případě spadat do působnosti pouze jedné výjimky stanovené v tomto ustanovení. Navíc v případě, kdy by Tribunál považoval námitku týkající se ochrany dokumentů pro vnitřní použití za neopodstatněnou, musel by přezkoumat platnost odepření přístupu z hlediska důvodu, který se týká ochrany právních stanovisek zakotvené v čl. 4 odst. 2 druhé odrážce rozhodnutí 2004/258.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43.</NO.P><TXT>Nakonec považuji za účelné upozornit na řešení zvolené Soudním dvorem v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20191219">19. prosince 2019</DATE> <NAME.CASE>ECB v. Espírito Santo Financial (Portugal)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑442/18 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:1117">EU:C:2019:1117</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>). V této věci Tribunál prohlásil za neplatné rozhodnutí ECB o odepření úplného přístupu k zápisům zaznamenávajícím rozhodnutí Rady guvernérů o poskytování nouzové likvidity portugalské bance, přičemž se jednalo zvláště o informace o výši poskytnutého úvěru. Poté, co Soudní dvůr konstatoval, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení v otázce povinnosti odůvodnění, a následně zrušil napadený rozsudek, sám vydal konečné rozhodnutí ve věci, v němž přezkoumal výše uvedený<?PAGE NO="9"?> formální důvod, jakož i jeden z důvodů týkající se věci samé uplatněný navrhovatelkou, konkrétně důvod vycházející z porušení čl. 4 odst. 1 písm. a) rozhodnutí 2004/258 o důvěrnosti zasedání rozhodovacích orgánů ECB. Soudní dvůr odmítl oba tyto důvody, když dospěl k závěru, že rozhodnutí o odepření přístupu je právně dostačujícím způsobem odůvodněno a oprávněně založeno na výše uvedeném ustanovení. Soudní dvůr tedy nezohlednil a neposoudil druhý důvod týkající se věci samé uplatněný navrhovatelkou, vycházející z porušení čl. 4 odst. 2 první odrážky rozhodnutí 2004/258, a potvrdil tak právní jedinečnost a autonomii každého z důvodů pro odepření přístupu stanovených v tomto rozhodnutí<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0016"><P>Musím ještě poznamenat, že kumulativní použití důvodů pro odepření přístupu Soudní dvůr konkrétně potvrdil v rámci svého výkladu nařízení č. 1049/2001 (viz rozsudky Soudního dvora citované v bodě 44 napadeného rozsudku), které též obsahuje článek 4, jenž zakotvuje výjimky z práva na přístup a je strukturován stejným způsobem jako odpovídající ustanovení rozhodnutí 2004/258. Pro úvahy obsažené v části tohoto stanoviska, která se zabývá právním rámcem analýzy, však odkaz na tuto judikaturu za účelem jejího použití <HT TYPE="ITALIC">per analogiam</HT> v projednávané věci není namístě.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44.</NO.P><TXT>Navrhovatelé zadruhé tvrdí, že ačkoli sporný dokument zajisté zaujímá právní stanovisko, které jako takové spadá do působnosti čl. 4 odst. 2 druhé odrážky rozhodnutí 2004/258, tento dokument nesplňuje podmínky požadované pro poskytnutí ochrany v tom smyslu, že se jedná o právní posudek abstraktní a vědecké povahy týkající se výkladu textu, a nemůže tak být kvalifikován jako právní stanovisko ve smyslu tohoto ustanovení. Tribunál postupoval nesprávně, když se k této argumentaci navrhovatelů nevyjádřil.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45.</NO.P><TXT>Nutno konstatovat, že tento důvod kasačního opravného prostředku je skutkově nepodložený, jelikož Tribunál posoudil a odmítl argumentaci navrhovatelů jako vnitřně rozpornou<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0017"><P>Viz bod 47 napadeného rozsudku.</P></NOTE>, protože současně uplatňuje i zpochybňuje kvalifikaci sporného dokumentu jako právního stanoviska pro účely použití výjimky zakotvené v čl. 4 odst. 2 druhé odrážce rozhodnutí 2004/258. V každém případě vzhledem k tomu, že Tribunál potvrdil odepření přístupu ze strany ECB pouze na základě čl. 4 odst. 3 tohoto rozhodnutí, aniž se vyjádřil ke kvalifikaci sporného dokumentu jakožto právního stanoviska ve smyslu čl. 4 odst. 2 druhé odrážky uvedeného rozhodnutí, není namístě vyjadřovat se k irelevantnímu argumentu navrhovatelů.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">C.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K porušení čl. 4 odst. 3 prvního pododstavce rozhodnutí 2004/258</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46.</NO.P><TXT>V rámci druhé části třetího důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelé tvrdí, že ochrana zakotvená v čl. 4 odst. 3 rozhodnutí 2004/258 a ochrana vymezená v čl. 4 odst. 3 druhém pododstavci nařízení č. 1049/2001 mají totožný předmět, konkrétně chránit integritu vnitřního rozhodovacího procesu, který se vztahuje ke konkrétnímu správnímu řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47.</NO.P><TXT>Takový externí posudek týkající se abstraktní právní otázky, jaký si ECB vyžádala a k němuž byl odepřen přístup, však nepředstavuje dokument související s rozhodovacím procesem nebo s konečným rozhodnutím. Jedná se spíše o dokument vymezující vnější rámec rozhodovací volnosti orgánu, který tedy stojí mimo chráněný rozhodovací proces.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48.</NO.P><TXT>Navrhovatelé navíc tvrdí, že formulace <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0017" REF.END="QE0017"/>i po přijetí rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/> uvedená v čl. 4 odst. 3 rozhodnutí 2004/258 ukazuje, že dotčený dokument musí být určen pro vnitřní použití v rámci konkrétního správního řízení, což potvrzuje i judikatura Soudního dvora týkající se podobně uspořádaného ustanovení, konkrétně čl. 4 odst. 3 druhého pododstavce nařízení č. 1049/2001, kterou Tribunál v napadeném rozsudku nezohlednil.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49.</NO.P><TXT>ECB zpochybňuje jak přípustnost, tak opodstatněnost této druhé části třetího důvodu kasačního opravného prostředku.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="10"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K přípustnosti</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50.</NO.P><TXT>Je potřeba připomenout, že Soudní dvůr není příslušný ke zjišťování skutkového stavu a v zásadě ani k přezkoumávání důkazů, které Tribunál přijal na podporu tohoto skutkového stavu. Pokud tedy tyto důkazy byly získány v souladu s právními předpisy a obecné právní zásady a procesněprávní předpisy použitelné v oblasti důkazního břemene a provádění důkazů byly dodrženy, přísluší pouze Tribunálu posoudit hodnotu, kterou je třeba přiznat důkazům, které mu byly předloženy. Toto posouzení tudíž nepředstavuje, s výhradou případu zkreslení těchto důkazů, právní otázku, která podléhá přezkumu Soudního dvora<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0018"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20050526">26. května 2005</DATE>, <NAME.CASE>Tralli v. ECB</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑301/02 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:306">EU:C:2005:306</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0078">78</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51.</NO.P><TXT>Na základě této ustálené judikatury ECB navrhla, aby byl důvod kasačního opravného prostředku, podle kterého sporné právní stanovisko nemůže představovat dokument související s vnitřním rozhodovacím procesem, považován za nepřípustný, jelikož se tento důvod v podstatě týká posouzení důkazů Tribunálem, aniž navrhovatelé prokázali jejich zkreslení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52.</NO.P><TXT>Tato argumentace je podle mého názoru založena na nesprávném předpokladu, konkrétně na nesprávném výkladu obsahu třetího důvodu kasačního opravného prostředku, který ve skutečnosti nikterak nezpochybňuje posouzení skutkového stavu ani důkazů provedené Tribunálem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53.</NO.P><TXT>Poté, co odkázal na odůvodnění rozhodnutí ECB o odepření přístupu a konstatoval, že důvody tohoto rozhodnutí nejsou v rozporu se zjištěným obsahem sporného dokumentu, Tribunál dospěl k závěru, že uvedený dokument je odborným právním posudkem externího poradce týkajícím se pravomocí Rady guvernérů založených článkem 14.4 Protokolu o ESCB a ECB, a vzhledem k tomu, že nesouvisí s žádným konkrétním řízením, nevedl k přijetí konečného rozhodnutí ECB v konkrétním případě<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0019"><P>Viz body 33, 34, 36 a 50 napadeného rozsudku.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54.</NO.P><TXT>Je však třeba zdůraznit, že navrhovatelé v rámci třetího důvodu kasačního opravného prostředku nezpochybňují tento výklad sporného dokumentu Tribunálem. Naproti tomu navrhovatelé výslovně kritizují, že Tribunál právně kvalifikoval toto odborné stanovisko jako dokument určený pro vnitřní použití ve smyslu čl. 4 odst. 3 rozhodnutí 2004/258, jak jej Tribunál vyložil v napadeném rozsudku, což představuje právní otázku podléhající přezkumu Soudního dvora.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55.</NO.P><TXT>Je proto namístě zamítnout námitku nepřípustnosti, kterou vznesla ECB.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K věci samé</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56.</NO.P><TXT>Navrhovatelé tvrdí, že čl. 4 odst. 3 rozhodnutí 2004/258 nelze v projednávané věci použít, přičemž zaprvé uvádějí, že s ohledem na svůj externí původ a na svůj obsah, tedy jako posudek k abstraktní právní otázce týkající se výkladu zvláštních ustanovení, nemůže být sporný dokument považován za dokument související s vnitřním rozhodovacím procesem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57.</NO.P><TXT>Tuto argumentaci založenou pouze na vnitřní povaze sporného dokumentu nelze podle mého názoru přijmout, jelikož nerespektuje samotný předmět výjimky stanovené v čl. 4 odst. 3 rozhodnutí 2004/258, která se týká účelu dotčeného dokumentu, přičemž nutno připomenout, že tento dokument může být vypracován ECB či pouze <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0018" REF.END="QE0018"/>obdržen<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/> ECB.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="11"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58.</NO.P><TXT>Ani okolnost, že sporný dokument pochází od externího právního poradce, od kterého si jej ECB za tímto účelem zvláště vyžádala, ani skutečnost, že je posudkem k výkladu normy upravující právní rámec pravomocí ECB, nejsou <HT TYPE="ITALIC">a priori</HT> neslučitelné s účelem vnitřního použití uvedeného dokumentu. Navíc právní problematiku, kterou se tento posudek zabývá, zjevně nelze kvalifikovat jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0019" REF.END="QE0019"/>externí právní situaci<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/>, jak nesprávně činí navrhovatelé.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59.</NO.P><TXT>Zadruhé navrhovatelé tvrdí, že sporný dokument nespadá do působnosti výjimky vymezené v čl. 4 odst. 3 rozhodnutí 2004/258, jelikož zde chybí jakákoli souvislost s konkrétním rozhodovacím procesem, což je argumentace, která vyvolává otázku rozsahu uvedené výjimky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60.</NO.P><TXT>Podle ustálené judikatury je při výkladu ustanovení práva Unie nutné zohlednit nejen jeho znění, nýbrž i jeho kontext a cíle sledované právní úpravou, jejíž je součástí<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0020"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140910">10. září 2014</DATE>, <NAME.CASE>Ban Alaya</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑491/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2187">EU:C:2014:2187</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0022">22</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">a)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K výkladu pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0020" REF.END="QE0020"/>dokument určený pro vnitřní použití<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61.</NO.P><TXT>Co se týče znění čl. 4 odst. 3 rozhodnutí 2004/258, je třeba uvést, že ačkoli se tento článek vztahuje na dokumenty určené pro vnitřní použití v rámci <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0021" REF.END="QE0021"/>jednání<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/>, odkazuje se i na <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0022" REF.END="QE0022"/>konzultace<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/> nebo dokonce pouhou <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0023" REF.END="QE0023"/>výměnu názorů<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/> mezi ECB a jinými subjekty, přičemž dva posledně uvedené pojmy se zdají stát mimo rozhodovací proces. To nemění nic na tom, že toto ustanovení musí být vykládáno jako celek, který tak musí zahrnovat použití výrazu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0024" REF.END="QE0024"/>i po přijetí rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/>, jenž jasně odkazuje na pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0025" REF.END="QE0025"/>rozhodovací proces<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/>, a to proces probíhající či skončený v okamžiku podání žádosti o přístup.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62.</NO.P><TXT>Vyvstává otázka, zda se tento výraz vztahuje ke všem situacím uvedeným v čl. 4 odst. 3 rozhodnutí 2004/258, nebo pouze k <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0026" REF.END="QE0026"/>jednáním<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/>, nebo i jen k <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0027" REF.END="QE0027"/>výměně názorů<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/> mezi ECB a jinými subjekty, což by vyčlenilo jako zcela samostatné ty případy, které jsou spojené s dokumenty určenými pouze pro vnitřní použití uvnitř ECB. První z výše uvedených možností je přitom zcela slučitelná s umístěním uvedeného výrazu v prvním pododstavci, což potvrzují jiné jazykové verze tohoto textu než francouzská<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0021"><P>Například anglická jazyková verze <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0028" REF.END="QE0028"/>Access to a document drafted or received by the ECB for internal use as part of deliberations and preliminary consultations within the ECB, or for exchanges of views between the ECB and NCBs, NCAs or NDAs, shall be refused even after the decision has been taken, unless there is an overriding public interest in disclosure<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/>, španělská jazyková verze <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0029" REF.END="QE0029"/>El acceso a documentos redactados o recibidos por el BCE para su uso interno en el marco de deliberaciones y consultas previas en el BCE o para intercambios de opinión entre el BCE y los BCN, las ANC o las AND, se denegará incluso después de adoptada la decisión de que se trate, salvo que la divulgación de los documentos represente un interés público superior<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/>, italská jazyková verze <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0030" REF.END="QE0030"/>L’accesso a un documento elaborato o ricevuto dalla BCE per uso interno, come parte di deliberazioni e consultazioni preliminari in seno alla BCE stessa, o per scambi di opinioni tra la BCE e le BCN, le ANC o le AND, viene rifiutato anche una volta adottata la decisione, a meno che vi sia un interesse pubblico prevalente alla divulgazione<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/> a estonská jazyková verze <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0031" REF.END="QE0031"/>Juurdepääsust EKP koostatud või saadud sisekasutuses olevale dokumendile, mis on osa EKP-sisestest arutlustest või eelkonsultatsioonidest ning EKP seisukohtade vahetusest RKP-dega, riiklike pädevate asutustega või riiklike määratud asutustega, tuleb keelduda ka pärast otsuse vastuvõtmist, kui puudub ülekaalukas avalik huvi avalikustamiseks<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="201C" ID="QE0031"/>.</P></NOTE>. Je též konsistentní s významem přídavného jména <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0032" REF.END="QE0032"/>předběžný<QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="201C" ID="QE0032"/> rozvíjejícího pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0033" REF.END="QE0033"/>konzultace<QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="201C" ID="QE0033"/>, který odkazuje na to, co předchází nebo připravuje něco jiného, co je považováno za důležitější, a to nějakou událost nebo akt.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63.</NO.P><TXT>Lze si klást otázku, zda lze formulaci <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0034" REF.END="QE0034"/>i po přijetí rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0034" CODE="201C" ID="QE0034"/> chápat jen jako výraz upřesňující časový <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0035" REF.END="QE0035"/>horizont<QUOT.END REF.START="QS0035" CODE="201C" ID="QE0035"/> požadované ochrany, která nekončí s přijetím rozhodnutí podle čl. 4 odst. 3 rozhodnutí 2004/258, je-li nějaké přijato, což se předpokládá. Kromě nesouladu s použitím určitého členu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0036" REF.END="QE0036"/><HT TYPE="ITALIC">la</HT><QUOT.END REF.START="QS0036" CODE="201C" ID="QE0036"/> [u slova <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0037" REF.END="QE0037"/>rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0037" CODE="201C" ID="QE0037"/>] ve výše uvedené formulaci se mně vnitřní slabina takové argumentace odkazující na implicitní význam nezdá být takové povahy, že by mohla zpochybnit výsledek exegetické analýzy ukazující na nezbytnou spojitost sporného dokumentu s rozhodovacím procesem, což potvrzuje kontextuální a teleologický výklad.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="12"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64.</NO.P><TXT>Co se týče kontextuálního výkladu, je třeba konstatovat, že čl. 4 odst. 3 rozhodnutí 2004/258 se skládá ze dvou pododstavců, přičemž předmětem druhého z nich je přístup k dokumentům <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0038" REF.END="QE0038"/>odrážejícím výměnu názorů mezi ECB a jinými příslušnými orgány a subjekty […] i po přijetí rozhodnutí, pokud by zpřístupnění takového dokumentu vážně ohrozilo účinnost plnění úkolů ECB.<QUOT.END REF.START="QS0038" CODE="201C" ID="QE0038"/></TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65.</NO.P><TXT>Druhý pododstavec čl. 4 odst. 3 rozhodnutí 2004/258 byl doplněn rozhodnutím 2015/529, kterým bylo změněno znění prvního rozhodnutí a jehož článek 8 odůvodnění uvádí, že ECB je povinna postupovat v součinnosti s vnitrostátními orgány a subjekty, orgány, institucemi nebo jinými subjekty Unie, s příslušnými mezinárodními organizacemi, jakož i s příslušnými orgány dohledu a správními orgány třetích zemí, a to podle čl. 127 odst. 1 a 5 SFEU a nařízení Rady (EU) č. 1024/2013 ze dne <DATE ISO="20131015">15. října 2013</DATE>, kterým se Evropské centrální bance svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0022"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="287" PAGE.FIRST="63" DATE.PUB="2013">Úř. věst. 2013, L 287, s. 63</REF.DOC.OJ>.</P></NOTE>. Dále se uvádí, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0039" REF.END="QE0039"/>pro účinnou spolupráci ECB je nezbytné vytvořit a zachovat prostor ke svobodné a konstruktivní výměně názorů a informací mezi výše zmíněnými orgány, institucemi a jinými subjekty. Na tomto základě by tedy ECB měla být oprávněna chránit dokumenty, které jsou vyměňovány v rámci její spolupráce s národními centrálními bankami, vnitrostátními příslušnými orgány, vnitrostátními pověřenými orgány a jinými příslušnými orgány a subjekty<QUOT.END REF.START="QS0039" CODE="201C" ID="QE0039"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66.</NO.P><TXT>Ačkoli je upravena ochrana dokumentů odrážejících pouhou <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0040" REF.END="QE0040"/>výměnu názorů<QUOT.END REF.START="QS0040" CODE="201C" ID="QE0040"/> mezi ECB a určitými subjekty, odlišnými od subjektů uvedených v prvním pododstavci čl. 4 odst. 3 rozhodnutí 2004/258, nutno konstatovat, že bylo rozhodnuto o tom, vložit do čl. 4 odst. 3 druhého pododstavce uvedeného rozhodnutí formulaci <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0041" REF.END="QE0041"/>i po přijetí rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0041" CODE="201C" ID="QE0041"/> totožnou s formulací použitou v prvním pododstavci, která jasně odráží spojitost s rozhodovacím procesem. Za těchto okolností vyvstává otázka, v čem by <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0042" REF.END="QE0042"/>výměny názorů<QUOT.END REF.START="QS0042" CODE="201C" ID="QE0042"/> mezi ECB a národními centrálními bankami, vnitrostátními příslušnými orgány či vnitrostátními pověřenými orgány uvedené v prvním pododstavci odůvodňovaly jiný výklad nežli výklad založený na výše uvedené spojitosti a v jakém rozsahu by posledně uvedený výklad nebyl relevantní pro toto ustanovení jako celek<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0023"><P>Ostatně podotýkám, že rozdíl mezi oběma situacemi uvedenými v čl. 4 odst. 3 rozhodnutí 2004/258 spočívá ve skutečnosti, že důvěrnost dokumentů uvedených ve druhém pododstavci vyžaduje, aby bylo prokázáno, že zpřístupnění uvedených dokumentů by ohrozilo účinnost plnění úkolů ECB.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67.</NO.P><TXT>Co se týče teleologického výkladu, jak Tribunál správně zdůraznil, účelem čl. 4 odst. 3 prvního pododstavce rozhodnutí 2004/258 je zejména chránit prostor pro interní úvahy ECB umožňující důvěrnou výměnu názorů uvnitř jejích rozhodovacích orgánů v rámci jednání a předběžných konzultací. Zbývá však vymezit, řečeno geometrickou terminologií, obvod tohoto prostoru.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68.</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba připomenout znění bodu 3 odůvodnění rozhodnutí 2004/258, podle kterého je účelem tohoto rozhodnutí poskytnout <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0043" REF.END="QE0043"/>širší přístup k dokumentům ECB<QUOT.END REF.START="QS0043" CODE="201C" ID="QE0043"/>, přičemž je třeba chránit nezávislost ECB a důvěrnost některých záležitostí specifických pro plnění jejích úkolů. Druhá část uvedeného bodu odůvodnění přináší zásadní vysvětlení pro správné pochopení účelu tohoto aktu, když uvádí, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0044" REF.END="QE0044"/>v zájmu zajištění účinnosti rozhodovacího procesu ECB, včetně interních konzultací a přípravných prací, jsou zasedání rozhodovacích orgánů ECB důvěrná, nerozhodne-li příslušný orgán o zveřejnění výsledku svého jednání<QUOT.END REF.START="QS0044" CODE="201C" ID="QE0044"/>. Ačkoli je uvedený bod odůvodnění modulací práva na přístup, použitá formulace zdůrazňuje sledovaný cíl, tedy zajištění účinnosti <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0045" REF.END="QE0045"/>rozhodovacího procesu<QUOT.END REF.START="QS0045" CODE="201C" ID="QE0045"/> ECB, přičemž explicitně spojuje interní přípravné práce s uvedeným procesem. Ochrana procesu konzultací a předběžných úvah se nezdá být oddělitelná od ochrany rozhodovacího procesu a jeho konečné etapy spočívající v přijetí meritorního rozhodnutí v konkrétní věci.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="13"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69.</NO.P><TXT>Článek 4 odst. 3 první pododstavec rozhodnutí 2004/258 je tedy třeba vykládat ve světle bodu 3 odůvodnění téhož rozhodnutí, který se týká výjimky z práva na přístup k dokumentům určeným pro vnitřní použití ECB, kterými se podle mého názoru rozumí pouze dokumenty vypracované nebo obdržené v rámci určitého rozhodovacího procesu, probíhajícího či skončeného v okamžiku podání žádosti o přístup.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>70.</NO.P><TXT>Ostatně podotýkám, že jednotlivá tvrzení ECB obsažená v její kasační odpovědi plně odpovídají výše uvedenému teleologickému výkladu. ECB tak tvrdí, že čl. 4 odst. 3 první pododstavec rozhodnutí 2004/258 je založen na obecném pravidlu (domněnce), podle kterého přístup k dokumentům určeným pro vnitřní použití zakládá nebezpečí <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0046" REF.END="QE0046"/>porušení ochrany rozhodovacího procesu ECB<QUOT.END REF.START="QS0046" CODE="201C" ID="QE0046"/>, a proto jsou tyto dokumenty, za účelem ochrany prostoru pro úvahy, v zásadě důvěrné. Stejně tak se zde uvádí, že čl. 4 odst. 3 první pododstavec rozhodnutí 2004/258 chrání prostor pro vnitřní úvahy ECB v kontextu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0047" REF.END="QE0047"/>přípravy rozhodnutí určených třetím osobám<QUOT.END REF.START="QS0047" CODE="201C" ID="QE0047"/> nebo že rozhodnutí 2004/258 uznává, že ve stadiu před přijetím <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0048" REF.END="QE0048"/>rozhodnutí ECB určených třetím osobám<QUOT.END REF.START="QS0048" CODE="201C" ID="QE0048"/> musí existovat prostor pro vnitřní úvahy umožňující účinnou, neformální a hlavně důvěrnou výměnu názorů, myšlenek, výkladů a návrhů řešení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0024"><P>Viz body 48, 59 a 78 kasační odpovědi ECB.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0071"><NO.P>71.</NO.P><TXT>Navrhovaný výklad nezbavuje dotčenou výjimku užitečného účinku a přiznává jí takový rozsah, který podle mého názoru zajišťuje rovnováhu sledovanou nařízením 2004/258 mezi právem na přístup veřejnosti k dokumentům v držení BCE a ohledem na zvláštní povahu tohoto orgánu, který musí v souladu s článkem 130 SFEU účinně naplňovat cíle, které se vážou k jeho úkolům, díky nezávislému výkonu zvláštních pravomocí, kterými je za tímto účelem nadán Smlouvou a statutem ESCB<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0025"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20030710">10. července 2003</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. ECB</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑11/00</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2003:395">EU:C:2003:395</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0134">134</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0072"><NO.P>72.</NO.P><TXT>V rámci tohoto hledání rovnováhy mezi transparentností a důvěrností může být posledně uvedené hledisko velmi významné, zejména co se týče výsledku jednání Rady guvernérů, jak vyplývá z rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20191219">19. prosince 2019</DATE>, <NAME.CASE>ECB v. Espírito Santo Financial (Portugal)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑442/18 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:1117">EU:C:2019:1117</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0073"><NO.P>73.</NO.P><TXT>V tomto rozsudku Soudní dvůr vyložil výjimku zakotvenou v čl. 4 odst. 1 písm. a) rozhodnutí 2004/258 týkající se důvěrnosti jednání rozhodovacích orgánů ECB ve světle čl. 10 odst. 4 druhé věty protokolu o statutu ESCB a ECB, který stanoví, že Radě guvernérů přísluší rozhodnout, zda je namístě zveřejnit výsledky jejího jednání, přičemž se opřel o ustálenou judikaturu, podle které musí být předpis sekundárního unijního práva v nejvyšší možné míře vykládán v souladu s ustanoveními Smluv. Soudní dvůr tak rozhodl, že čl. 4 odst. 1 písm. a) rozhodnutí 2004/258, ve spojení s čl. 10 odst. 4 druhou větou protokolu o statutu ESCB a ECB, musí být vykládán tak, že chrání důvěrnost výsledku jednání Rady guvernérů, aniž je nutné, aby odepření přístupu k dokumentům, které obsahují tento výsledek, bylo podmíněno tím, že jeho zpřístupnění porušuje ochranu veřejného zájmu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0026"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20191219">19. prosince 2019</DATE>, <NAME.CASE>ECB v. Espiríto Santo Financial (Portugalsko)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑442/18 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:1117">EU:C:2019:1117</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0040">40</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0043">43</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0074"><NO.P>74.</NO.P><TXT>V napadeném rozsudku<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0027"><P>Viz body 38 až 41 napadeného rozsudku.</P></NOTE> Tribunál rovněž odkázal na čl. 10 odst. 4 druhou větu protokolu o statutu ESCB a ECB, jakož i na článek 14.4. uvedeného protokolu zakotvující pravomoc Rady guvernérů postavit se proti výkonu vnitrostátních úkolů národními centrálními bankami, aby vyložil čl. 4 odst. 3 první pododstavec rozhodnutí 2004/258 a dospěl tak k závěru, že sporný dokument je skutečně dokumentem určeným pro vnitřní použití, jelikož <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0049" REF.END="QE0049"/>měl poskytnout informace a podporu pro porady Rady guvernérů<QUOT.END REF.START="QS0049" CODE="201C" ID="QE0049"/> v rámci pravomocí, které jsou jí svěřeny článkem 14.4 Protokolu o statutu ESCB a ECB. Tím, že jako účel sporného dokumentu vyzdvihuje porady Rady guvernérů, tento výklad dotčených ustanovení Tribunálem podle mého názoru jen podporuje takový výklad čl. 4 odst. 3 prvního pododstavce nařízení 2004/258, který vyžaduje spojitost dotčeného dokumentu s rozhodovacím procesem, probíhajícím či skončeným, týkajícím se konkrétního případu.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="14"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0075"><NO.P>75.</NO.P><TXT>V této souvislosti je nyní namístě posoudit kvalifikaci sporného dokumentu jakožto dokumentu určeného pro vnitřní použití ve smyslu čl. 4 odst. 3 prvního pododstavce rozhodnutí 2004/258.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">b)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Ke kvalifikaci sporného dokumentu</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0076"><NO.P>76.</NO.P><TXT>Úvodem je třeba připomenout část odůvodnění rozhodnutí ECB o odepření přístupu ke spornému dokumentu, která zní následovně:</TXT><P>„Jelikož právní stanovisko řeší obecné otázky týkající se použití a výkladu článku 14.4 statutu ESCB, nezabývá se zvláštním případem poskytování nouzové likvidity (ELA) řeckým bankám, ani neposuzuje zákonnost jiných konkrétních rozhodnutí přijatých Radou guvernérů ECB podle článku 14.4. statutu ESCB, včetně rozhodnutí odmítnout či neodmítnout návrh národní centrální banky týkající se poskytnutí nouzové likvidity […]</P><P>Výkonná rada chce upřesnit, že žádost podaná v projednávaném případě se týká právního stanoviska, které bylo objednáno za účelem poskytnout rozhodovacím orgánům ECB lepší právní informace pro jejich interní diskuze a úvahy a jako na takové se na něj rovněž vztahuje ochrana podle čl. 4 odst. 3 prvního pododstavce rozhodnutí [2004/258] […]</P><P>Právní stanovisko mělo poskytnout právní poradenství, které umožní upřesnit právní rámec, obohatit interní úvahy rozhodovacích orgánů a poskytnout podporu pro porady a konzultace týkající se nouzového poskytnutí likvidity nejen v roce 2015, ale i při budoucích příležitostech. Jako takové je právní stanovisko užitečné pro každé současné i budoucí posouzení situací, na něž se vztahuje článek 14.4 statutu ESCB (ustanovení týkající se vnitrostátních funkcí národních centrálních bank – například prognózy ELA – a právních pravidel a podmínek, které ECB může ukládat v této souvislosti národním centrálním bankám) […]</P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0077"><NO.P>77.</NO.P><TXT>S ohledem na toto odůvodnění a na posouzení obsahu sporného dokumentu měl Tribunál za to, že sporný dokument nesouvisí s konkrétním řízením a v důsledku toho nepředstavuje dokument, na jehož základě by ECB zaujala konečné stanovisko v konkrétním případu, což nicméně nevylučuje uvedený dokument z působnosti výjimky stanovené v čl. 4 odst. 3 prvním pododstavci rozhodnutí 2004/258, a to ze dvou důvodů<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0028"><P>Je třeba zdůraznit, že v bodě 76 své kasační odpovědi ECB nejprve připomněla hlediska pro posouzení zvolená Tribunálem a poté uvedla, že jeho tvrzení jsou <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0050" REF.END="QE0050"/>právně nesporná<QUOT.END REF.START="QS0050" CODE="201C" ID="QE0050"/>, čímž vyjádřila svou bezvýhradnou podporu analýzy provedené tímto soudem.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0078"><NO.P>78.</NO.P><TXT>Po provedení exegetické srovnávací analýzy čl. 4 odst. 3 prvního pododstavce rozhodnutí 2004/258 a čl. 4 odst. 3 nařízení č. 1049/2001 Tribunál zaprvé zdůraznil, že použití výjimky stanovené v prvním z uvedených ustanovení nevyžaduje, aby ECB prokázala, že zpřístupnění sporného dokumentu by vážně ohrozilo její rozhodovací proces, a proto skutečnost, že sporný dokument nesouvisí s konkrétním řízením, nestačí k vyloučení použití této výjimky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0079"><NO.P>79.</NO.P><TXT>Toto posouzení založené na rozdílné formulaci ve srovnání s právní úpravou, kterou nelze použít s ohledem na povahu sporného dokumentu souvisejícího s výkonem hlavní činnosti ECB, se jeví jako irelevantní<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0029"><P>Totéž platí pro odkaz navrhovatelů na rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170713">13. července 2017</DATE>, <NAME.CASE>Saint-Gobain Glass Deutschland v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑60/15 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:540">EU:C:2017:540</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), který se týká použití výjimky z práva na přístup stanovené v čl. 4 odst. 3 prvním pododstavci nařízení č. 1049/2001 a vztahující se k ochraně rozhodovacího procesu ve specifickém kontextu žádosti o přístup k informacím o životním prostředí.</P></NOTE>. Nutno konstatovat, že Tribunál se nezabýval doslovným výkladem samotného znění článku 4 odst. 3 prvního pododstavce rozhodnutí 2004/258 a zvláště výrazu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0051" REF.END="QE0051"/>i po přijetí rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0051" CODE="201C" ID="QE0051"/>, ani nezohlednil znění bodu 3 odůvodnění tohoto aktu. Tvrzení, že výjimka z práva na přístup stanovená ve výše uvedeném ustanovení není podmíněna prokázáním jakéhokoli negativního dopadu zpřístupnění dotčeného dokumentu, neodpovídá na otázku, zda tento dokument skutečně naplňuje definici dokumentu určeného pro vnitřní použití, co se týče jeho spojitosti s rozhodovacím procesem, a zda tak spadá do působnosti uvedené výjimky.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="15"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0080"><NO.P>80.</NO.P><TXT>Tribunál měl zadruhé za to, že sporný dokument byl v obecné rovině určen k poskytnutí podpory pro rozhodnutí, která měla Rada guvernérů přijímat na základě článku 14.4 Protokolu o statutu SECB a ECB v roce 2015 a později, a že se proto jednalo o <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0052" REF.END="QE0052"/>přípravný dokument pro přijímání případných rozhodnutí orgánů ECB<QUOT.END REF.START="QS0052" CODE="201C" ID="QE0052"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0081"><NO.P>81.</NO.P><TXT>Z tohoto odůvodnění vyplývá, že vnitřní použití dotčeného dokumentu může být vnímáno ve více či méně vzdálené perspektivě přijetí aktu v rámci řízení, které se týká určité situace. Pouhá možnost, že dokument bude mít spojitost s budoucím a hypotetickým správním řízením, je tedy dle Tribunálu dostatečná pro to, aby byl tento dokument kvalifikován jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0053" REF.END="QE0053"/>přípravný<QUOT.END REF.START="QS0053" CODE="201C" ID="QE0053"/> a spadal do působnosti výjimky z práva na přístup stanovené v čl. 4 odst. 3 prvním pododstavci rozhodnutí 2004/258.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0082"><NO.P>82.</NO.P><TXT>Podle mého názoru vychází toto posouzení z příliš extenzivního výkladu výrazu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0054" REF.END="QE0054"/>přípravný<QUOT.END REF.START="QS0054" CODE="201C" ID="QE0054"/> a tím i z extenzivního výkladu působnosti této výjimky, který umožňuje ECB odepřít přístup k jakémukoli dokumentu, s odkazem na jeho potenciální vnitřní použití v budoucnu. Uvedený přístup v tomto případě umožnil, aby byl označen jako důvěrný dokument určený pouze a jen k podpoře úvah o právní problematice obecné povahy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0083"><NO.P>83.</NO.P><TXT>Zajisté by bylo možné diskutovat o významu pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0055" REF.END="QE0055"/>souvislost<QUOT.END REF.START="QS0055" CODE="201C" ID="QE0055"/> dokumentu s probíhajícím či skončeným správním řízením. Musí se jednat o dokument jasně vymezený svou příslušností k případu řešenému v takovém řízení, nebo se může jednat, ze širšího pohledu, o dokument jednoduše související s otázkami řešenými v tomto řízení, které jsou předmětem jeho zájmu, aniž byl zvlášť vypracován nebo obdržen v rámci tohoto řízení?</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0084"><NO.P>84.</NO.P><TXT>Tato diskuse v každém případě předpokládá existenci vnitřního rozhodovacího procesu vedoucího <HT TYPE="ITALIC">in fine</HT> k přijetí individuálního meritorního rozhodnutí, které se týká určité situace. V tomto ohledu nutno zdůraznit, že ECB v bodě 28 své kasační odpovědi předložené Tribunálu jasně uvedla, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0056" REF.END="QE0056"/>rozhodnutí ECB podle článku 14.4. statutu ECB jsou vždy individuálními rozhodnutími<QUOT.END REF.START="QS0056" CODE="201C" ID="QE0056"/>, která se týkají jejích vztahů s národními centrálními bankami a na základě kterých je poskytována nouzová likvidita.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0085"><NO.P>85.</NO.P><TXT>Ačkoli rozhodnutí ECB o odepření přístupu bylo vydáno dne <DATE ISO="20171016">16. října 2017</DATE>, tedy více než dva roky po vypracování sporného dokumentu ze dne <DATE ISO="20150423">23. dubna 2015</DATE>, odůvodnění tohoto rozhodnutí se nezmiňuje o žádném probíhajícím rozhodovacím procesu týkajícím se určité situace ani o individuálním rozhodnutí, se kterými by uvedený dokument přímo souvisel tak, že by se jeho obsah týkal otázek v nich řešených. Jak bylo připomenuto, rozhodnutí o odepření přístupu hovoří pouze o dokumentu určeném k poskytnutí podpory <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0057" REF.END="QE0057"/>pro porady a konzultace týkající se nouzového poskytnutí likvidity nejen v roce 2015, ale i při budoucích příležitostech<QUOT.END REF.START="QS0057" CODE="201C" ID="QE0057"/> a užitečném pro každé <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0058" REF.END="QE0058"/>současné i budoucí<QUOT.END REF.START="QS0058" CODE="201C" ID="QE0058"/> posouzení situací, na něž se vztahuje článek 14.4 statutu ESCB, bez dalšího upřesnění.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0086"><NO.P>86.</NO.P><TXT>Lze shrnout, že ačkoli prostor pro vnitřní úvahy ECB je nesporně třeba chránit, nutno tak činit ve vztahu k předmětu její činnosti, tedy k přípravě rozhodnutí, která jsou přijímána v rámci specifických správních řízení a která mají být adresována třetím osobám, což může skutečně zaručit nezávislost této instituce při plnění jejích úkolů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0087"><NO.P>87.</NO.P><TXT>Z toho podle mého názoru plyne, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to, že ECB mohla za těchto okolností odepřít přístup ke spornému dokumentu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0088"><NO.P>88.</NO.P><TXT>Pokud by Soudní dvůr prohlásil druhou část třetího důvodu kasačního opravného prostředku za přípustnou a opodstatněnou, jak navrhuji, bylo by namístě vyhovět kasačnímu opravnému prostředku a zrušit napadený rozsudek. Podle mého názoru by věc měla být vrácena Tribunálu v souladu s čl. 61 prvním pododstavcem Statutu Soudního dvora Evropské unie, jelikož soudní řízení nedovoluje, aby Soudní dvůr o věci rozhodl. Vzhledem k tomu, že žaloba na neplatnost směřující proti odepření<?PAGE NO="16"?> přístupu byla zamítnuta pouze na základě posouzení opodstatněnosti výjimky stanovené v čl. 4 odst. 3 prvním pododstavci rozhodnutí 2004/258, je namístě věc vrátit zpět Tribunálu, aby rozhodl o prvním žalobním důvodu směřujícím ke zrušení rozhodnutí a vycházejícím z porušení čl. 4 odst. 2 druhé odrážky uvedeného rozhodnutí, která se týká ochrany právního poradenství.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">VII.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Závěry</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0089"><NO.P>89.</NO.P><TXT>S ohledem na předcházející úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr rozhodl, že druhá část třetího důvodu kasačního opravného prostředku je přípustná a opodstatněná, a aby v důsledku toho kasačnímu opravnému prostředku vyhověl.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>