STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA
NIILA JÄÄSKINENA
přednesené dne 13. prosince 2012 ( 1 )
Věc C-412/11
Evropská komise
proti
Lucemburskému velkovévodství
„Žaloba pro nesplnění povinnosti — Směrnice 91/440/EHS — Rozvoj železnic Společenství — Směrnice 2001/14/ES — Přidělování kapacity železniční infrastruktury — Článek 6 odst. 3 a příloha II směrnice 91/440 — Článek 14 odst. 2 směrnice 2001/14 — Provozovatel infrastruktury — Nezávislost z hlediska organizace a rozhodovacích pravomocí — Nezávislost v případě hlavních funkcí“
I – Úvod
|
1. |
Touto žalobou pro nesplnění povinnosti se Evropská komise domáhá, aby Soudní dvůr určil, že Lucemburské velkovévodství nesplnilo povinnosti, které pro ně vyplývají z čl. 6 odst. 3 a přílohy II směrnice 91/440/EHS ( 2 ), ve znění směrnice 2001/12/ES ( 3 ) (dále jen „směrnice 91/440“), jakož i z čl. 14 odst. 2 směrnice 2001/14/ES ( 4 ). Lucemburské velkovévodství navrhuje žalobu Komise zamítnout. |
|
2. |
Projednávaná věc se řadí do série žalob pro nesplnění povinnosti ( 5 ) podaných Komisí v letech 2010 a 2011, které se týkají uplatňování směrnic 91/440 a 2001/14 členskými státy; hlavním cílem těchto směrnic je spravedlivý a nediskriminační přístup železničních podniků k infrastruktuře, tj. k železniční síti. Tyto žaloby jsou první svého druhu, jelikož poskytují Soudnímu dvoru poprvé možnost vyjádřit se k liberalizaci železnic v Evropské unii, a zejména vyložit to, co je obvykle nazýváno „prvním železničním balíčkem“. |
|
3. |
Dne 6. září 2012 jsem již přednesl stanoviska ve věci, v níž byl vydán výše uvedený rozsudek Komise v. Portugalsko, a ve výše uvedených věcech Komise v. Maďarsko, Komise v. Španělsko, Komise v. Rakousko a Komise v. Německo. Vedle stanoviska v projednávané věci dnes přednesu stanoviska ve výše uvedených věcech Komise v. Polsko, Komise v. Česká republika, Komise v. Francie a Komise v. Slovinsko. Pokud se v projednávané věci jedná o žalobní důvody podobné těm, které jsem již měl příležitost zkoumat ve výše uvedených stanoviscích, pouze odkážu na příslušné body těchto stanovisek bez uvedení celé argumentace, která je v nich obsažena. |
II – Právní rámec
A – Unijní právo
1. Směrnice 91/440
|
4. |
Článek 6 odst. 3 směrnice 91/440 stanoví: „Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, že funkce, na kterých závisí nestranný a nediskriminační přístup k železniční infrastruktuře, uvedené v příloze II jsou svěřeny subjektům nebo podnikům, které samy neprovozují železniční dopravu. Bez ohledu na organizační struktury musí být tento cíl prokazatelně dosažen. Členské státy mohou nicméně pověřit železniční podniky nebo jiné subjekty vybíráním poplatků a přenést na ně odpovědnost za správu železniční infrastruktury, včetně investic, údržby a financování.“ |
|
5. |
V příloze II směrnice 91/440 je obsažen seznam „hlavních funkcí“ uvedených v čl. 6 odst. 3 této směrnice: „[…]
[…]“ |
2. Směrnice 2001/14
|
6. |
Článek 14 odst. 1 a 2 směrnice 2001/14 stanoví: „1. Členské státy mohou stanovit rámec pro přidělování kapacity infrastruktury, při respektování nezávislosti vedení podniku stanovené v článku 4 směrnice 91/440/EHS. Stanoví se specifická pravidla pro přidělování kapacity. Provozovatel infrastruktury zajistí provedení přidělení kapacity. Provozovatel infrastruktury zajistí zejména přidělení kapacity infrastruktury na řádném a nediskriminačním základě a v souladu s právem Společenství. 2. Pokud provozovatel infrastruktury není z hlediska své právní formy, organizace nebo rozhodovacích funkcí nezávislý na železničním podniku, vykonává funkce podle odstavce 1 a popsané v této kapitole přidělující subjekt, jenž je z hlediska své právní formy, organizace a rozhodování na železničním podniku nezávislý.“ |
B – Lucemburská právní úprava
|
7. |
Zákon ze dne 22. července 2009 o bezpečnosti železnic (loi du 22 juillet 2009 sur la sécurité ferroviaire) ( 6 ) stanoví, že nově zřízená Správa železnic (Administration des Chemins de Fer, dále jen „ACF“) je odpovědná za hlavní funkce spočívající v přidělování kapacity (přidělování tras) a zpoplatnění. |
|
8. |
Zákon ze dne 11. června 1999 o železniční infrastruktuře (loi du 11 juin 1999 relative à l’infrastructure ferroviaire), ve znění zákona ze dne 3. srpna 2010 ( 7 ), stanoví: „Přidělováním kapacity železniční infrastruktury se pověřuje přidělující subjekt, jehož funkci plní Správa železnic.“ |
III – Postup před zahájením soudního řízení a řízení před Soudním dvorem
|
9. |
Dne 26. června 2008 vyzvala Komise Lucemburské velkovévodství, aby zajistilo soulad se směrnicemi prvního železničního balíčku. Lucemburské velkovévodství na tuto výzvu odpovědělo dopisem ze dne 27. srpna 2008. |
|
10. |
Dne 9. října 2009 zaslala Komise Lucemburskému velkovévodství odůvodněné stanovisko, v němž upozorňovala na nedostatečnost opatření přijatých k provedení směrnic 91/440 a 2001/14. Po další korespondenci zaslala Komise Lucemburskému velkovévodství doplňující odůvodněné stanovisko ze dne 25. listopadu 2010, kterým bylo řízení vzhledem k vývoji vnitrostátního právního rámce zúženo na jediný žalobní důvod týkající se nezávislosti hlavních funkcí. |
|
11. |
Lucemburské velkovévodství odpovědělo na doplňující odůvodněné stanovisko dne 3. února 2011. |
|
12. |
Vzhledem k tomu, že Komise nebyla s odpovědí a skutečnostmi předloženými Lucemburským velkovévodstvím spokojena, rozhodla se dne 8. srpna 2011 podat projednávanou žalobu. |
IV – Argumentace účastníků řízení
|
13. |
Komise tvrdí, že podle směrnice 91/440 musejí být funkce spočívající mimo jiné v přidělování železniční kapacity zajišťovány nezávislými subjekty. Příloha II směrnice 91/440 totiž jako „hlavní funkci“ kvalifikuje „rozhodování související s přidělováním trasy včetně definice a posouzení dostupnosti a přidělování individuálních tras vlaků“. |
|
14. |
Komise uvádí, že ACF, která zajišťuje přidělování tras, je sice subjektem nezávislým na Lucemburských drahách (Chemins de fer luxembourgeois, dále jen „společnost CFL“), avšak některými hlavními funkcemi v oblasti přidělování tras je pověřena společnost CFL. |
|
15. |
Na základě údajů poskytnutých lucemburskou vládou má Komise za to, že v případě narušení provozu zůstává pro přidělování tras příslušná společnost CFL, a to její útvar správy sítě, jenž však není nezávislý na útvarech CFL, které zajišťují správu železniční dopravy. |
|
16. |
Komise je toho názoru, že v případě narušení provozu již nelze dodržet běžný jízdní řád stanovený ACF, neboť časy stanovené v jízdním řádu již byly překročeny, a vzniká potřeba přerozdělení časů čekajícím provozovatelům. Komise má za to, že takovéto přerozdělení nutně znamená přidělení tras. Podle lucemburské právní úpravy přitom může přerozdělení provést pouze útvar řízení provozu společnosti CFL, čímž se této společnosti svěřuje jistá úloha při přidělování železniční kapacity, a to v rozporu s požadavky směrnice 2001/14. |
|
17. |
Výkon hlavní funkce spočívající v přidělování tras podle Komise vyžaduje, aby se společnost CFL podřídila požadavkům na nezávislost stanoveným v prvním železničním balíčku. V zájmu zajištění této nezávislosti přitom nebylo v rámci společnosti CFL učiněno žádné opatření, aby útvary zajišťující hlavní funkce byly z hlediska právní formy, organizace a rozhodovacích funkcí odděleny od útvarů zajišťujících správu železniční dopravy. |
|
18. |
Komise v replice uvedla, že ke splnění povinnosti nestačí změny zavedené prostřednictvím zprávy o síti, která byla lucemburskými orgány vydána po uplynutí lhůty stanovené v odůvodněném stanovisku. |
|
19. |
Lucemburská vláda v žalobní odpovědi uvádí, že ačkoli byla platná vnitrostátní právní úprava v souladu se zněním a duchem směrnice 2001/14, byla nicméně po podání projednávané žaloby upravena tak, aby o jejím souladu s unijním právem nepanovaly sebemenší pochybnosti. Zpráva o síti tedy byla podle lucemburské vlády změněna tak, aby i přerozdělování tras v případě narušení provozu bylo přeneseno na ACF ( 8 ). V duplice lucemburská vláda uvedla, že zpráva o síti byla znovu změněna (s účinností od 1. ledna 2012) a že již splňuje požadavky Komise, neboť stanoví, že v případě nepředvídaného narušení provozu přiděluje nové trasy ACF ( 9 ). |
V – Analýza žaloby pro nesplnění povinnosti
|
20. |
Lucemburské velkovévodství zpochybňuje žalobní důvod Komise s poukazem na ustanovení přijatá po uplynutí lhůty stanovené v odůvodněném stanovisku, a sice na změny zprávy o síti zavedené po dni uplynutí uvedené lhůty. |
|
21. |
V tomto ohledu stačí připomenout, že Soudní dvůr opakovaně judikoval, že se existence nesplnění povinnosti musí posuzovat vzhledem ke stavu, v němž se členský stát nacházel v době, kdy uplynula lhůta stanovená v odůvodněném stanovisku, a že změny, ke kterým došlo následně, nemohou být Soudním dvorem brány v úvahu ( 10 ). Při zkoumání projednávané žaloby je tedy rozhodná právní úprava, která byla v účinnosti v okamžiku uplynutí lhůty dvou měsíců stanovené v doplňujícím odůvodněném stanovisku ze dne 25. listopadu 2010. |
|
22. |
Žaloba Komise je založena na dvou skutečnostech, které jsem již měl příležitost analyzovat ve svých stanoviscích ve výše uvedených věcech Komise v. Maďarsko (C-473/10), Komise v. Francie (C-625/10) a Komise v. Slovinsko (C-627/10). |
|
23. |
Pokud jde o důvody, proč se takový tradiční provozovatel, jako je železniční podnik CFL, nebo útvar tohoto podniku postrádající nezávislost anebo provozovatel infrastruktury, který není na takových podnicích nezávislý, nemohou podílet na výkonu takových hlavních funkcí, jako je přidělování tras, tedy stačí, odkážu-li na svá stanoviska ve výše uvedených věcech Komise v. Francie (C-625/10, body 31 až 47) a Komise v. Slovinsko (C-627/10, body 30 až 46). |
|
24. |
Stejně tak je patrné z důvodů, které jsem uvedl ve svých stanoviscích ve výše uvedených věcech Komise v. Maďarsko (C-473/10, body 49 až 70) a Komise v. Slovinsko (C-627/10, body 38 až 46), že je vyloučeno, aby takovému tradičnímu provozovateli, jako je železniční podnik CFL, byla svěřena pravomoc rozhodovat o přerozdělování tras v případě narušení provozu, a nikoli pouze pravomoc rušit trasy. |
|
25. |
Z těchto důvodů je třeba žalobě Komise vyhovět. |
VI – K nákladům řízení
|
26. |
Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. |
|
27. |
Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a Lucemburské velkovévodství nemělo ve věci úspěch, je důvodné tomuto návrhu Komise vyhovět. |
VII – Závěry
|
28. |
S ohledem na výše uvedené úvahy Soudnímu dvoru navrhuji, aby rozhodl takto:
|
( 1 ) – Původní jazyk: francouzština.
( 2 ) – Směrnice Rady ze dne 29. července 1991 o rozvoji železnic Společenství (Úř. věst. L 237, s. 25; Zvl. vyd. 07/01, s. 341).
( 3 ) – Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 26. února 2001 (Úř. věst. L 75, s. 1; Zvl. vyd. 07/05, s. 376).
( 4 ) – Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 26. února 2001 o přidělování kapacity železniční infrastruktury, zpoplatnění železniční infrastruktury a o vydávání osvědčení o bezpečnosti (Úř. věst. L 75, s. 29; Zvl. vyd. 07/05, s. 404).
( 5 ) – Jedná se o rozsudky ze dne 25. října 2012, Komise v. Portugalsko (C-557/10), a ze dne 8. listopadu 2012, Komise v. Řecko (C-528/10), a o věci Komise v. Maďarsko (C-473/10), Komise v. Španělsko (C-483/10), Komise v. Polsko (C-512/10), Komise v. Česká republika (C-545/10), Komise v. Rakousko (C-555/10), Komise v. Německo (C-556/10), Komise v. Francie (C-625/10), Komise v. Slovinsko (C-627/10) a Komise v. Itálie (C-369/11), jejichž projednávání před Soudním dvorem dosud probíhá.
( 6 ) – Mémorial 2009, A-č. 169, s. 2465.
( 7 ) – Mémorial 2010, A-č. 135, s. 2194.
( 8 ) – Odkaz na verzi 3.0 znění zprávy o síti z roku 2011 byl zveřejněn v Mémorial 2011, B-č. 84, s. 1657.
( 9 ) – Odkaz na verzi 2.0 znění zprávy o síti z roku 2012 byl zveřejněn v Mémorial 2011, B-č. 103, s. 1985.
( 10 ) – Viz zejména rozsudky ze dne 19. června 2008, Komise v. Lucembursko (C-319/06, Sb. rozh. s. I-4323, bod 72 a citovaná judikatura); ze dne 4. března 2010, Komise v. Francie (C-241/08, Sb. rozh. s. I-1697, bod 59 a citovaná judikatura), jakož i ze dne 3. března 2011, Komise v. Irsko (C-50/09, Sb. rozh. s. I-873, bod 102).