<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><JUDGMENT xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.55-20141201.xd"><BIB.JUDGMENT><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C‑436/13</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62013CJ0436</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2246">EU:C:2014:2246</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>9</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>9</PAGE.TOTAL><AUTHOR>CJ</AUTHOR></BIB.JUDGMENT><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P>ROZSUDEK ZE DNE <DATE ISO="20141001">1. 10. 2014</DATE> – VĚC C‑436/13</P><P>E.</P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Rozsudek Soudního dvora</HT> (druhého senátu)</P><P><DATE ISO="20141001">1. října 2014</DATE><NOTE NUMBERING="STAR" TYPE="FOOTNOTE" NOTE.ID="E0001"><P>Jednací jazyk: angličtina.</P></NOTE></P></TI></TITLE><INDEX><KEYWORD>Řízení o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Prostor svobody, bezpečnosti a práva</KEYWORD><KEYWORD>Soudní spolupráce v občanských věcech</KEYWORD><KEYWORD>Nařízení (ES) č. 2201/2003</KEYWORD><KEYWORD>Články 8, 12 a 15</KEYWORD><KEYWORD>Příslušnost ve věcech rodičovské zodpovědnosti</KEYWORD><KEYWORD>Řízení týkající se péče o dítě, které má obvyklé bydliště v členském státě bydliště své matky</KEYWORD><KEYWORD>Ujednání o příslušnosti ve prospěch soudu členského státu bydliště otce tohoto dítěte</KEYWORD><KEYWORD>Dosah</KEYWORD></INDEX><JUDGMENT.INIT><P>Ve věci C‑436/13,</P><P>jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Court of Appeal (England &amp; Wales) (Civil division) (Spojené království) ze dne <DATE ISO="20130802">2. srpna 2013</DATE>, došlým Soudnímu dvoru téhož dne, v řízení</P></JUDGMENT.INIT><PARTIES><PLAINTIFS><P><HT TYPE="BOLD">E.</HT></P></PLAINTIFS><AGAINST>proti</AGAINST><DEFENDANTS><P><HT TYPE="BOLD">B.,</HT></P></DEFENDANTS></PARTIES><PREAMBLE><PREAMBLE.INIT><P>SOUDNÍ DVŮR (druhý senát),</P><P>ve složení R. Silva de Lapuerta, předsedkyně senátu, K. Lenaerts, místopředseda Soudního dvora, vykonávající funkci soudce druhého senátu, J. L. da Cruz Vilaça, J.-C. Bonichot a A. Arabadžev (zpravodaj), soudci,</P><P>generální advokát: N. Wahl,</P><P>vedoucí soudní kanceláře: L. Hewlett, vrchní rada,</P></PREAMBLE.INIT><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne <DATE ISO="20140515">15. května 2014</DATE>,</VISA></GR.VISA><GR.CONSID><CONSID><P>s ohledem na vyjádření předložená:</P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>za E. C. Marín Pedreño, solicitor, D. Williamsem, QC, a M. Grationem, barrister,</P></ITEM><ITEM><P>za B. N. Hansen, solicitor, H. Setrightem, QC, E. Devereauxem a R. Genova Alquacil, advocates,</P></ITEM><ITEM><P>za vládu Spojeného království V. Kaye, jako zmocněnkyní, a M. Gray, barrister,</P></ITEM><ITEM><P>za německou vládu T. Henzem a J. Kemper, jako zmocněnci,</P></ITEM><ITEM><P>za španělskou vládu M. J. García-Valdecasas Dorrego, jako zmocněnkyní,</P></ITEM><?PAGE NO="2"?><ITEM><P>za Evropskou komisi M. Wilderspinem a A.‑M. Rouchaud-Joët, jako zmocněnci,</P></ITEM></LIST></CONSID></GR.CONSID><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,</VISA></GR.VISA><PREAMBLE.FINAL>vydává tento</PREAMBLE.FINAL></PREAMBLE><CONTENTS.JUDGMENT><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Rozsudek</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>1</NO.P><TXT>Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článků 8, 12 a 15 nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne <DATE ISO="20031127">27. listopadu 2003</DATE> o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="338" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2003">Úř. věst. L 338, s. 1</REF.DOC.OJ>).</TXT></NP><NP><NO.P>2</NO.P><TXT>Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi p. E. (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>otec<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>) a pí B. (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>matka<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>) ohledně příslušnosti soudů Spojeného království pro rozhodování zejména o určení místa obvyklého bydliště jejich dítěte S. a práv otce na styk s dítětem.</TXT></NP><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Unijní právo</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>3</NO.P><TXT>Bod 12 odůvodnění nařízení č. 2201/2003 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>Pravidla pro určení příslušnosti ve věcech rodičovské zodpovědnosti stanovená tímto nařízením jsou formulována s ohledem na nejlepší zájmy dítěte, zejména na blízkost. To znamená, že příslušným by měl být především soud členského státu, ve kterém má dítě své obvyklé bydliště, s výjimkou určitých případů změny bydliště dítěte, nebo soud určený dohodou nositelů rodičovské zodpovědnosti<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/>.</P></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>4</NO.P><TXT>V oddílu 2, nadepsaném <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>Rodičovská zodpovědnost<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/>, který se nachází v kapitole II nařízení č. 2201/2003, nadepsané <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>Příslušnost<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/>, jeho článek 8, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>Obecná příslušnost<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="008.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Soudy členského státu jsou příslušné ve věci rodičovské zodpovědnosti k dítěti, které má v době podání žaloby obvyklé bydliště na území tohoto členského státu.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="008.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Odstavec 1 platí s výhradou článků 9, 10 a 12.<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>5</NO.P><TXT>Článek 9 nařízení č. 2201/2003, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>Zachování příslušnosti podle předchozího obvyklého bydliště dítěte<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/>, uvádí:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="009.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>V případě, že se dítě zákonným způsobem přestěhuje z jednoho členského státu do jiného a získá zde nové obvyklé bydliště, ponechají si soudy členského státu předchozího obvyklého bydliště dítěte odchylně od článku 8 příslušnost po dobu tří měsíců po přestěhování pro účely úpravy rozhodnutí o právu na styk s dítětem vydaného v tomto členském státě před přestěhováním dítěte v případě, že nositel práva na styk s dítětem podle rozhodnutí o právu na styk má nadále obvyklé bydliště v členském státě předchozího obvyklého bydliště dítěte.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="009.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Odstavec 1 se nepoužije, pokud nositel práva na styk s dítětem uvedený v odstavci 1 přijal příslušnost soudů členského státu nového obvyklého bydliště dítěte tím, že se účastní řízení u těchto soudů, aniž by vznesl námitku jejich nepříslušnosti.<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP><?PAGE NO="3"?><NP><NO.P>6</NO.P><TXT>Článek 12 nařízení č. 2201/2003, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0010" REF.END="QE0010"/>Pokračování příslušnosti<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/> [<QUOT.START CODE="201E" ID="QS0011" REF.END="QE0011"/>Ujednání o příslušnosti<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/>], v odstavci 3 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0012" REF.END="QE0012"/>Soudy členského státu jsou příslušné k rozhodnutí ve věci rodičovské zodpovědnosti i v jiných řízeních, [...] v případě, že</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>dítě má silný vztah k tomuto členskému státu, zejména z toho důvodu, že jeden z nositelů rodičovské zodpovědnosti má v tomto členském státě obvyklé bydliště nebo dítě je státním příslušníkem tohoto členského státu</TXT><P>a</P></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>všechny strany řízení v době zahájení řízení příslušnost soudů výslovně či jiným jednoznačným způsobem přijaly a je to v zájmu dítěte.<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/></TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>7</NO.P><TXT>Článek 15 nařízení č. 2201/2003, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0013" REF.END="QE0013"/>Postoupení věci k projednání vhodněji umístěnému soudu [soudu s lepšími předpoklady k jejímu projednání]<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/>, uvádí:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="015.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0014" REF.END="QE0014"/>1.</NO.PARAG><ALINEA><P>Výjimečně mohou soudy členského státu příslušné ve věci, pokud se domnívají, že soud jiného členského státu, ke kterému má dítě zvláštní vztah, je [má] vzhledem ke svému umístění vhodnější [lepší předpoklady] k projednání věci nebo její určité části, a v případě, že je to v zájmu dítěte:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>přerušit řízení v dané věci nebo její části a vyzvat strany, aby podaly návrh u soudu tohoto jiného členského státu v souladu s odstavcem 4, nebo</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>požádat soud jiného členského státu, aby převzal příslušnost v souladu s odstavcem 5.</TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="015.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA><P>Odstavec 1 se použije:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>na žádost strany, nebo</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>z podnětu soudu, nebo</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>na žádost soudu jiného členského státu, ke kterému má dítě zvláštní vztah v souladu s odstavcem 3.</TXT></NP></ITEM></LIST><P>Postoupit věc z podnětu soudu nebo na žádost soudu jiného členského státu je možné pouze se schválením alespoň jedné ze stran.</P></ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="015.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA><P>Má se za to, že dítě má zvláštní vztah k členskému státu ve smyslu odstavce 1, pokud tento členský stát</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>se stal obvyklým bydlištěm dítěte poté, co bylo zahájeno řízení u soudu uvedeného v odstavci 1, nebo</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>je bývalým obvyklým bydlištěm dítěte, nebo</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>dítě je jeho státním příslušníkem, nebo</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>d)</NO.P><TXT>je obvyklým bydlištěm nositele rodičovské zodpovědnosti, nebo</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>e)</NO.P><TXT>je místem, kde se nachází jmění dítěte, a věc se týká opatření k ochraně dítěte ve vztahu ke správě, zachování a nakládání s tímto jměním.</TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></PARAG><?PAGE NO="4"?><PARAG IDENTIFIER="015.004"><NO.PARAG>4.</NO.PARAG><ALINEA>Soud členského státu příslušný ve věci stanoví lhůtu, ve které musí být zahájeno řízení u soudů tohoto jiného členského státu v souladu s odstavcem 1.</ALINEA><ALINEA>Pokud do této doby řízení u soudů zahájeno není, pokračuje soud, který řízení zahájil, ve výkonu své příslušnosti v souladu s články 8 až 14.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="015.005"><NO.PARAG>5.</NO.PARAG><ALINEA>Soudy tohoto jiného členského státu mohou z důvodu zvláštních okolností věci v zájmu dítěte přijmout soudní příslušnost do šesti týdnů ode dne, kdy o to byly požádány v souladu s odst. 1 písm. a) nebo b). V tomto případě se soud, který zahájil řízení jako první, prohlásí za nepříslušný. Jinak soud, který zahájil řízení jako první, pokračuje ve výkonu své příslušnosti v souladu s články 8 až 14.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="015.006"><NO.PARAG>6.</NO.PARAG><ALINEA>Pro účely tohoto článku soudy spolupracují buď přímo, nebo prostřednictvím ústředních orgánů určených podle článku 53.<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>8</NO.P><TXT>V oddíle 3, nadepsaném <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0015" REF.END="QE0015"/>Společná ustanovení<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/>, který se nachází v kapitole II nařízení č. 2201/2003, nadepsané <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0016" REF.END="QE0016"/>Příslušnost<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/>, jeho článek 16, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0017" REF.END="QE0017"/>Zahájení řízení u soudu<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="016.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0018" REF.END="QE0018"/>1.</NO.PARAG><ALINEA><P>Za zahájení řízení u soudu se považuje okamžik, kdy:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>návrh na zahájení řízení nebo jiná obdobná písemnost byl podán k soudu za předpokladu, že navrhovatel následně neopomněl přijmout opatření požadovaná pro doručení odpůrci;</TXT><P>nebo</P></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>písemnost byla převzata orgánem odpovědným za její doručení v případě, že musí být doručena před podáním k soudu, za předpokladu, že navrhovatel následně neopomněl přijmout opatření požadovaná pro podání písemnosti k soudu.<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/></TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>9</NO.P><TXT>V oddíle 1, nadepsaném <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0019" REF.END="QE0019"/>Uznávání<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/>, který se nachází v kapitole III nařízení č. 2201/2003, nadepsané <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0020" REF.END="QE0020"/>Uznávání a výkon<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/>, čl. 21 odst. 1 tohoto nařízení, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0021" REF.END="QE0021"/>Uznávání rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/>, uvádí:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0022" REF.END="QE0022"/>Rozhodnutí vydaná v některém členském státě jsou v jiných členských státech uznávána, aniž by bylo vyžadováno zvláštní řízení.<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>10</NO.P><TXT>V témže oddíle 1 článek 26 tohoto nařízení, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0023" REF.END="QE0023"/>Zákaz přezkoumání ve věci samé<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0024" REF.END="QE0024"/>Rozhodnutí nesmí být v žádném případě přezkoumáváno ve věci samé.<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>11</NO.P><TXT>V oddíle 4 zmíněné kapitoly III, nadepsaném <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0025" REF.END="QE0025"/>Vykonatelnost určitých rozhodnutí o právu na styk s dítětem a určitých rozhodnutí nařizujících navrácení dítěte<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/>, čl. 41 odst. 1 nařízení č. 2201/2003 uvádí:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0026" REF.END="QE0026"/>Právo na styk s dítětem, uvedené v čl. 40 odst. 1 písm. a), přiznané vykonatelným rozhodnutím vydaným v jednom členském státě se uznává a je vykonatelné v jiném členském státě bez nutnosti prohlášení vykonatelnosti a bez možnosti námitky proti uznání rozhodnutí, pokud bylo rozhodnutí osvědčeno v členském státě původu v souladu s odstavcem 2.</ALINEA><ALINEA>I v případě, že vnitrostátní právo nestanoví vykonatelnost rozhodnutí přiznávajícího právo na styk s dítětem ze zákona, může původní soud prohlásit rozhodnutí za vykonatelné bez ohledu na případný opravný prostředek.<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP><?PAGE NO="5"?><NP><NO.P>12</NO.P><TXT>V oddíle 6 uvedené kapitoly III, nadepsaném <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0027" REF.END="QE0027"/>Jiná ustanovení<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/>, čl. 47 odst. 2 nařízení č. 2201/2003, pokud jde o <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0028" REF.END="QE0028"/>vykonávací řízení<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0029" REF.END="QE0029"/>Každé rozhodnutí vydané soudem jiného členského státu a prohlášené za vykonatelné v souladu s oddílem 2 nebo osvědčené v souladu s čl. 41 odst. 1 nebo čl. 42 odst. 1 se vykoná v členském státě výkonu za stejných podmínek, za jakých by bylo v tomto členském státě vykonáno, kdyby v něm bylo i vydáno.</ALINEA><ALINEA>Zejména rozhodnutí, které bylo osvědčeno v souladu s čl. 41 odst. 1 nebo čl. 42 odst. 1, nelze vykonat, pokud je neslučitelné s později vydaným vykonatelným rozhodnutím.<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Právo Spojeného království</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>13</NO.P><TXT>Podle předkládajícího soudu umožňuje článek 8 zákona o ochraně dětí z roku (Children Act 1989) soudům Anglie a Walesu vydat rozhodnutí o bydlišti (<QUOT.START CODE="201E" ID="QS0030" REF.END="QE0030"/>residence order<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/>), a o právu styku s dítětem (<QUOT.START CODE="201E" ID="QS0031" REF.END="QE0031"/>contact order<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="201C" ID="QE0031"/>), zakázat některá jednání (<QUOT.START CODE="201E" ID="QS0032" REF.END="QE0032"/>prohibited steps order<QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="201C" ID="QE0032"/>) a řešit zvláštní otázky (<QUOT.START CODE="201E" ID="QS0033" REF.END="QE0033"/>specific issue order<QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="201C" ID="QE0033"/>), přičemž posledně uvedené může zahrnovat rozhodnutí o vrácení dítěte do soudní příslušnosti, o místě, kde se má vzdělávat nebo o tom, zda má nebo nemá podstoupit léčbu.</TXT></NP><NP><NO.P>14</NO.P><TXT>Článek 2 odst. 1 písm. a) zákona o rodinném právu z roku 1986 (Family Law Act 1986) zní:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0034" REF.END="QE0034"/>Soud v Anglii a Walesu vydá rozhodnutí podle čl. 1 odst. 1 písm. a) týkající se dítěte pouze tehdy, pokud:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>je příslušný na základě [nařízení č. 2201/2003] [...]<QUOT.END REF.START="QS0034" CODE="201C" ID="QE0034"/>.</TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>15</NO.P><TXT>Podle předkládajícího soudu se ve smyslu tohoto ustanovení rozhodnutím podle čl. 1 odst. 1 písm. a) rozumí rozhodnutí vydané soudem Anglie a Walesu podle článku 8 zákona o ochraně dětí z roku 1989.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Spor v původním řízení a předběžné otázky</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>16</NO.P><TXT>Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že otec, který je španělským státním příslušníkem, a matka, která je státní příslušnicí Spojeného království (dále jen společně <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0035" REF.END="QE0035"/>rodiče<QUOT.END REF.START="QS0035" CODE="201C" ID="QE0035"/>), bydleli v době narození dítěte S. dne <DATE ISO="20050527">27. května 2005</DATE> již několik let ve Španělsku a S. tam byl vychováván až do <DATE ISO="20100206">6. února 2010</DATE>.</TXT></NP><NP><NO.P>17</NO.P><TXT>V uvedený den se matka s dítětem S. přestěhovaly do Spojeného království, protože v listopadu 2009 došlo k rozluce rodičů. Po tomto přestěhování se rodiče neúspěšně pokoušeli dohodnout na rozdělení svých práv k dítěti S., což vedlo k několika soudním sporům ve Španělsku a Spojeném království.</TXT></NP><NP><NO.P>18</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20100721">21. července 2010</DATE> se rodiče dohodli (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0036" REF.END="QE0036"/>dohoda ze dne <DATE ISO="20100721">21. července 2010</DATE><QUOT.END REF.START="QS0036" CODE="201C" ID="QE0036"/>) na tom, že dítě bude svěřeno do péče matce, a na právu otce na styk s dítětem. Tato dohoda byla rodiči podepsána za přítomnosti soudního úředníka Juzgado de Primera Instancia de Torrox (soud prvního stupně v Torrox, Španělsko). Dohoda ze dne <DATE ISO="20100721">21. července 2010</DATE> byla předložena ke schválení tomuto soudu, který dne <DATE ISO="20101020">20. října 2010</DATE> vydal rozhodnutí, ve kterém potvrdil její ustanovení (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0037" REF.END="QE0037"/>rozhodnutí ze dne <DATE ISO="20101020">20. října 2010</DATE><QUOT.END REF.START="QS0037" CODE="201C" ID="QE0037"/>).</TXT></NP><NP><NO.P>19</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20101217">17. prosince 2010</DATE> podala matka na základě článku 8 zákona o ochraně dětí z roku 1989 žalobu k Principal Registry of the High Court of Justice (England &amp; Wales), Family Division (Spojené království). Domáhala se přijetí rozhodnutí o bydlišti (<QUOT.START CODE="201E" ID="QS0038" REF.END="QE0038"/>residence order<QUOT.END REF.START="QS0038" CODE="201C" ID="QE0038"/>), změny ustanovení o právu na<?PAGE NO="6"?> styk s dítětem obsažených v dohodě ze dne <DATE ISO="20100721">21. července 2010</DATE> a rozhodnutí ze dne <DATE ISO="20101020">20. října 2010</DATE> (<QUOT.START CODE="201E" ID="QS0039" REF.END="QE0039"/>contact order<QUOT.END REF.START="QS0039" CODE="201C" ID="QE0039"/>), jakož i rozhodnutí o zvláštní otázce (<QUOT.START CODE="201E" ID="QS0040" REF.END="QE0040"/>specific issue order<QUOT.END REF.START="QS0040" CODE="201C" ID="QE0040"/>). Matka zejména požadovala omezení práv na styk přiznaných otci v této dohodě.</TXT></NP><NP><NO.P>20</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20110131">31. ledna 2011</DATE> podal otec k témuž soudu žalobu na výkon rozhodnutí ze dne <DATE ISO="20101020">20. října 2010</DATE> podle článků 41 a 47 nařízení č. 2201/2003.</TXT></NP><NP><NO.P>21</NO.P><TXT>Matka při jednání dne <DATE ISO="20111216">16. prosince 2011</DATE>, které se konalo před High Court, připustila, že s ohledem na dohodu ze dne <DATE ISO="20100721">21. července 2010</DATE> a rozhodnutí ze dne <DATE ISO="20101020">20. října 2010</DATE> ujednala příslušnost Juzgado de Primera Instancia de Torrox, a to podle čl. 12 odst. 3 tohoto nařízení. Proto prohlásila, že nebude bránit výkonu rozhodnutí ze dne <DATE ISO="20101020">20. října 2010</DATE>, které bylo řádně prováděno v souladu s ustanoveními dohody ze dne <DATE ISO="20100721">21. července 2010</DATE>. Především byly upřesněny podrobné podmínky práva otce na styk s dítětem až do <DATE ISO="20130106">6. ledna 2013</DATE>.</TXT></NP><NP><NO.P>22</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20111220">20. prosince 2011</DATE> podala matka k Juzgado de Primera Instancia de Torrox návrh na základě článku 15 nařízení č. 2201/2003 na přenesení sjednané příslušnosti na soudy Anglie a Walesu. Dne <DATE ISO="20120229">29. února 2012</DATE> vydal Juzgado de Primera Instancia de Torrox usnesení na základě návrhu matky (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0041" REF.END="QE0041"/>usnesení ze dne <DATE ISO="20120229">29. února 2012</DATE><QUOT.END REF.START="QS0041" CODE="201C" ID="QE0041"/>), které stanovilo, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0042" REF.END="QE0042"/>[v]zhledem k tomu, že [rozhodnutí ze dne <DATE ISO="20101020">20. října 2010</DATE>] vydané v této věci nabylo právní moci, věc je uzavřená a u soudu není mezi účastníky řízení vedeno jiné řízení týkající se rodinných otázek, není důvod konstatovat nepříslušnost, jak je požadováno v návrhu.<QUOT.END REF.START="QS0042" CODE="201C" ID="QE0042"/></TXT></NP><NP><NO.P>23</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20120630">30. června 2012</DATE> matka znovu předložila věc k High Court a navrhla, aby napříště prohlásil soudy Anglie a Walesu za příslušné ve věcech rodičovské zodpovědnosti týkající se dítěte S. z důvodu, že se jeho obvyklé bydliště ve smyslu článku 8 nařízení č. 2201/2003 nachází ve Spojeném království. Rozhodnutím ze dne <DATE ISO="20130325">25. března 2013</DATE> se High Court prohlásil za příslušný.</TXT></NP><NP><NO.P>24</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20130521">21. května 2013</DATE> předkládající soud povolil otci, aby podal odvolání proti tomuto rozhodnutí High Court ze dne <DATE ISO="20130325">25. března 2013</DATE>.</TXT></NP><NP><NO.P>25</NO.P><TXT>High Court se v očekávání dalšího vývoje po takto podaném odvolání domnívá, že nemůže nařídit nové podrobné podmínky práva na styk, které je mezi rodiči sporné. Jelikož má High Court pochybnosti o otázce, zda je příslušný ve věci samé nebo pouze ohledně výkonu dohody ze dne <DATE ISO="20100721">21. července 2010</DATE> a rozhodnutí ze dne <DATE ISO="20101020">20. října 2010</DATE>, nepřijal žádné rozhodnutí ve vztahu k období po <DATE ISO="20130106">6. lednu 2013</DATE>.</TXT></NP><NP><NO.P>26</NO.P><TXT>V rámci tohoto odvolání otec v zásadě tvrdí, že se High Court rozhodnutím ze dne <DATE ISO="20130325">25. března 2013</DATE> dopustil nesprávného právního posouzení, když prohlásil, že soudy Anglie a Walesu jsou příslušné ve věci samé. Podle něj účinky ujednání o příslušnosti podle čl. 12 odst. 3 nařízení č. 2201/2003 trvají i po skončení dotčeného řízení a poskytují tak základ příslušnosti pro účely následného zahájení jakéhokoliv řízení, které se může jevit potřebné pro rozhodnutí otázek rodičovské zodpovědnosti ve vztahu k dítěti S. Otec rovněž upřesňuje, že takováto příslušnost, které soud nadále požívá, může být na základě článku 15 nařízení č. 2201/2003 přenesena mimo probíhající řízení.</TXT></NP><NP><NO.P>27</NO.P><TXT>Matka tvrdí, že účinky ujednání o příslušnosti soudů členského státu podle čl. 12 odst. 3 nařízení č. 2201/2003 trvají do vynesení pravomocného rozhodnutí v rámci tohoto řízení a poté tyto účinky již nepřetrvávají. Domnívá se dále, že se článek 15 nařízení č. 2201/2003 použije jen na zvláštní řízení probíhající před soudem členského státu, a nikoliv na příslušnost tohoto soudu obecně, takže pokud neexistuje probíhající řízení, nelze přenést příslušnost na základě tohoto ustanovení.</TXT></NP><NP><NO.P>28</NO.P><TXT>Předkládající soud upřesňuje, že usnesením ze dne <DATE ISO="20130704">4. července 2013</DATE> Juzgado de Primera Instancia de Torrox potrestal neplnění dohody ze dne <DATE ISO="20100721">21. července 2010</DATE> matkou pokutou ve výši <FT TYPE="NUMBER">16000</FT> eur a uvedl možnost svěřit péči o dítě S. otci.</TXT></NP><?PAGE NO="7"?><NP><NO.P>29</NO.P><TXT>Za těchto okolností se Court of Appeal (England &amp; Wales) (Spojené království) (Civil division) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0043" REF.END="QE0043"/>1)</NO.P><TXT>Pokud došlo k ujednání o příslušnosti soudu členského státu v souvislosti s otázkami rodičovské zodpovědnosti na základě čl. 12 odst. 3 [nařízení č. 2201/2003], trvá toto ujednání o příslušnosti pouze do doby, než se rozhodnutí v tomto řízení stane pravomocným, nebo jeho účinky trvají i poté, kdy se toto rozhodnutí stalo pravomocným?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Umožňuje článek 15 [nařízení č. 2201/2003] soudu členského státu, aby přenesl příslušnost za okolností, kdy neprobíhá žádné řízení týkající se dotčeného dítěte?<QUOT.END REF.START="QS0043" CODE="201C" ID="QE0043"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K předběžným otázkám</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">K první otázce</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>30</NO.P><TXT>Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda příslušnost ve věci rodičovské zodpovědnosti sjednaná na základě čl. 12 odst. 3 nařízení č. 2201/2003 ve prospěch soudu členského státu, před kterým bylo na základě společné dohody nositelů rodičovské zodpovědnosti zahájeno řízení, zanikne s vynesením pravomocného rozhodnutí v rámci tohoto řízení nebo zda tato příslušnost přetrvává i po vynesení takového rozhodnutí.</TXT></NP><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><P>K relevanci a přípustnosti první otázky</P></TI></TITLE><NP><NO.P>31</NO.P><TXT>Úvodem je třeba odmítnout argumenty vznesené jak Evropskou komisí, tak španělskou vládou, jimiž je zpochybňována relevance i přípustnost první otázky. Komise v písemném vyjádření uvádí, že z usnesení ze dne <DATE ISO="20120229">29. února 2012</DATE> vyplývá, že Juzgado de Primera Instancia de Torrox se prohlásil nepříslušným na základě čl. 12 odst. 3 nařízení č. 2201/2003 a že předkládající soud musí toto rozhodnutí uznat na základě článku 21 téhož nařízení.</TXT></NP><NP><NO.P>32</NO.P><TXT>Španělská vláda má za to, že věc v původním řízení se týká otázky uznání a výkonu rozhodnutí ze dne <DATE ISO="20101020">20. října 2010</DATE>, jakož i zákazu měnit ho z věcného hlediska ve smyslu článků 21, 26, 41 a 47 nařízení č. 2201/2003, jelikož návrh matky na změnu dohody ze dne <DATE ISO="20100721">21. července 2010</DATE> a tohoto rozhodnutí byl podán méně než dva měsíce po přijetí uvedeného rozhodnutí.</TXT></NP><NP><NO.P>33</NO.P><TXT>Nicméně, jak na jednání uvedli španělská vláda a rodiče a jak v zásadě připustila Komise, nic neumožňuje mít za to, že usnesení ze dne <DATE ISO="20120229">29. února 2012</DATE> obsahuje jakékoliv rozhodnutí týkající se příslušnosti španělského soudu ve věci samé, které by muselo být uznáno předkládajícím soudem na základě článku 21 nařízení č. 2201/2003.</TXT></NP><NP><NO.P>34</NO.P><TXT>Jak dále na jednání tvrdila matka a Komise, je třeba mít za to, že věc v původním řízení a první otázka se netýkají, na rozdíl od toho, co tvrdí španělská vláda, otázky uznání a výkonu rozhodnutí ze dne <DATE ISO="20101020">20. října 2010</DATE>, jakož i zákazu měnit ho z věcného hlediska ve smyslu článků 21, 26, 41 a 47 nařízení č. 2201/2003, ale otázky, zda předkládající soud je či není příslušný ve věci rodičovské zodpovědnosti vyplývající z čl. 8 odst. 1 tohoto nařízení.</TXT></NP><NP><NO.P>35</NO.P><TXT>Zejména je třeba upřesnit, že každá otázka týkající se opodstatněnosti návrhu matky, nebo jeho případně zneužívající povahy, podaného k soudům Anglie a Walesu méně než dva měsíce po přijetí rozhodnutí ze dne <DATE ISO="20101020">20. října 2010</DATE> a směřujícího ke změně ustanovení dohody ze dne <DATE ISO="20100721">21. července 2010</DATE>, a tedy nahrazení uvedeného rozhodnutí, musí být v souladu s články 8 až 15 nařízení č. 2201/2003 posuzována soudem příslušným ve věci rodičovské zodpovědnosti.</TXT></NP><?PAGE NO="8"?><NP><NO.P>36</NO.P><TXT>Kromě toho, jelikož je v projednávané věci nesporné, že ke dni přijetí tohoto rozsudku nepřijal soud žádné následné rozhodnutí o rodičovské zodpovědnosti, pokud jde o dítě S., a že tedy rozhodnutí ze dne <DATE ISO="20101020">20. října 2010</DATE> nebylo ani změněno ani nahrazeno, je třeba konstatovat, že toto rozhodnutí zůstává ke stejnému datu plně vykonatelné.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><P>K věci samé</P></TI></TITLE><NP><NO.P>37</NO.P><TXT>Pokud jde o výklad čl. 12 odst. 3 nařízení č. 2201/2003, je třeba připomenout, že pro výklad ustanovení unijního práva je třeba vzít v úvahu jak jeho znění a cíl, tak jeho kontext a cíle sledované právní úpravou, jíž je součástí (rozsudek Van Buggenhout a Van de Mierop, C‑251/12, <REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:566">EU:C:2013:566</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, bod 26 a citovaná judikatura).</TXT></NP><NP><NO.P>38</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba uvést, že příslušnost soudu musí být podle čl. 8 odst. 1 nařízení č. 2201/2003 určena <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0044" REF.END="QE0044"/>v době podání žaloby<QUOT.END REF.START="QS0044" CODE="201C" ID="QE0044"/> a podle čl. 12 odst. 3 tohoto nařízení <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0045" REF.END="QE0045"/>v době zahájení řízení<QUOT.END REF.START="QS0045" CODE="201C" ID="QE0045"/>. V tomto ohledu článek 16 tohoto nařízení upřesňuje, že za zahájení řízení u soudu se v zásadě považuje <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0046" REF.END="QE0046"/>okamžik, kdy návrh na zahájení řízení [...] byl podán k soudu<QUOT.END REF.START="QS0046" CODE="201C" ID="QE0046"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>39</NO.P><TXT>Kromě toho pro účely ujednání o příslušnosti čl. 12 odst. 3 písm. b) nařízení č. 2201/2003 zejména vyžaduje, aby všechny strany řízení v době zahájení řízení příslušnost soudů jiného členského státu než státu obvyklého bydliště výslovně či jiným jednoznačným způsobem přijaly.</TXT></NP><NP><NO.P>40</NO.P><TXT>Ze znění čl. 8 odst. 1 a čl. 12 odst. 3 tohoto nařízení tedy vyplývá, že příslušnost soudu ve věci rodičovské odpovědnosti musí být ověřena a určena v každém jednotlivém případě, jestliže je u soudu zahájeno řízení, což znamená, že nepřetrvává po ukončení probíhajícího řízení.</TXT></NP><NP><NO.P>41</NO.P><TXT>Pokud jde o kontext, jehož součástí je čl. 8 odst. 1 a čl. 12 odst. 3 nařízení č. 2201/2003, bod 12 odůvodnění tohoto nařízení upřesňuje, že příslušnými by měly být především soudy členského státu, ve kterém má dítě obvyklé bydliště. V souladu s tímto bodem odůvodnění čl. 8 odst. 1 tohoto nařízení stanoví, že obecná příslušnost ve věci rodičovské zodpovědnosti se určuje na základě tohoto bydliště.</TXT></NP><NP><NO.P>42</NO.P><TXT>Podle bodu 12 odůvodnění a čl. 8 odst. 2 nařízení č. 2201/2003 jsou jiné příslušnosti než je tato obecná příslušnost přípustné jen v některých případech změny bydliště dítěte, stanovených zejména v článku 9 tohoto nařízení, nebo v důsledku dohody uzavřené mezi nositeli rodičovské zodpovědnosti, uvedené v čl. 12 odst. 3 tohoto nařízení.</TXT></NP><NP><NO.P>43</NO.P><TXT>Kromě toho z čl. 9 odst. 1 nařízení č. 2201/2003 vyplývá, že v případě, že se změní obvyklé bydliště dítěte, ponechají si soudy členského státu předchozího obvyklého bydliště dítěte příslušnost jen pro účely změny rozhodnutí vydaného těmito soudy před přestěhováním a v každém případě si ji neponechají po dobu delší než tři měsíce.</TXT></NP><NP><NO.P>44</NO.P><TXT>Pokud jde o cíle sledované nařízením č. 2201/2003, je třeba uvést, že bod 12 odůvodnění tohoto nařízení stanoví, že pravidla určení příslušnosti stanovená tímto nařízením ve věci rodičovské zodpovědnosti jsou formulována s ohledem na nejlepší zájmy dítěte, zejména na blízkost, a že jedna z podmínek uvedených v čl. 12 odst. 3 písm. b) tohoto nařízení ukládá, aby jakákoliv příslušnost sjednaná v souladu s tímto ustanovením byla v uvedeném zájmu.</TXT></NP><NP><NO.P>45</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že příslušnost ve věci rodičovské zodpovědnosti musí být především určována s ohledem na nejlepší zájmy dítěte.</TXT></NP><?PAGE NO="9"?><NP><NO.P>46</NO.P><TXT>Jak přitom správně poznamenaly matka, vláda Spojeného království a Komise, i když lze ujednání o příslušnosti přijaté nositeli rodičovské zodpovědnosti za malé dítě v souvislosti se zvláštním řízením považovat za dohodu v nejlepším zájmu dítěte, nelze připustit, že taková sjednaná příslušnost v každém případě zůstane po ukončení řízení, pro které byla dohodnuta, a během celého dětství dotyčné osoby, v jejím nejlepším zájmu.</TXT></NP><NP><NO.P>47</NO.P><TXT>Je tedy třeba mít za to, že jestliže bylo u soudu zahájeno řízení v souladu s čl. 12 odst. 3 nařízení č. 2201/2003, lze nejlepší zájem dítěte možné zachovat jen tak, že bude v každém zvláštním případě přezkoumána otázka, zda zamýšlené ujednání o příslušnosti je v souladu s tímto zájmem.</TXT></NP><NP><NO.P>48</NO.P><TXT>Dále uvedený čl. 12 odst. 3, který má umožnit nositelům rodičovské zodpovědnosti obrátit se na základě společné dohody a za určitých dalších podmínek na soud ve věcech týkajících se rodičovské zodpovědnosti, k jejichž posouzení v zásadě není příslušný, nelze předpokládat, že taková dohoda přetrvává v každém případě po skončení zahájeného řízení a ohledně dalších věcí, které mohou vyvstat později.</TXT></NP><NP><NO.P>49</NO.P><TXT>V důsledku toho je třeba mít za to, že ujednání o příslušnosti na základě čl. 12 odst. 3 nařízení č. 2201/2003 platí jen pro zvláštní řízení, které bylo zahájeno u soudu, jehož příslušnost byla sjednaná, a že tato příslušnost zaniká ve prospěch soudu, který má obecnou příslušnost na základě čl. 8 odst. 1 tohoto nařízení, v okamžiku definitivního ukončení řízení, kterého se týkalo ujednání o příslušnosti.</TXT></NP><NP><NO.P>50</NO.P><TXT>S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na první předběžnou otázku odpovědět, že příslušnost ve věci rodičovské zodpovědnosti sjednaná na základě čl. 12 odst. 3 nařízení č. 2201/2003 ve prospěch soudu členského státu, před kterým bylo na základě společné dohody nositelů rodičovské zodpovědnosti zahájeno řízení, zanikne s vynesením pravomocného rozhodnutí v rámci tohoto řízení.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Ke druhé otázce</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>51</NO.P><TXT>S ohledem na odpověď poskytnutou Soudním dvorem na první otázku není namístě odpovídat na druhou otázku, která byla položena pro případ, že příslušnost ve věci rodičovské zodpovědnosti sjednaná podle čl. 12 odst. 3 nařízení č. 2201/2003 přetrvala i po definitivním ukončení řízení, kterého se tato sjednaná příslušnost týkala.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K nákladům řízení</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>52</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><JURISDICTION><INTRO>Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto:</INTRO><P><HT TYPE="BOLD">Příslušnost ve věci rodičovské zodpovědnosti sjednaná na základě čl. 12 odst. 3 nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne <DATE ISO="20031127">27. listopadu 2003</DATE> o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 ve prospěch soudu členského státu, před kterým bylo na základě společné dohody nositelů rodičovské zodpovědnosti zahájeno řízení, zanikne s vynesením pravomocného rozhodnutí v rámci tohoto řízení.</HT></P></JURISDICTION></CONTENTS.JUDGMENT><SIGNATURE.CASE><SIGNATORY><P>Podpisy.</P></SIGNATORY></SIGNATURE.CASE></JUDGMENT>