<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><JUDGMENT xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.JUDGMENT><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>T-203/18</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62018TJ0203</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2020:313">EU:T:2020:313</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>17</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>17</PAGE.TOTAL><AUTHOR>T</AUTHOR></BIB.JUDGMENT><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Rozsudek ze dne <DATE ISO="20200708">8. 7. 2020</DATE> – věc T‑203/18</HT></P><P><HT TYPE="SC">VQ v. ECB</HT></P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Rozsudek tribunálu</HT> (druhého rozšířeného senátu)</P><P><DATE ISO="20200708">8. července 2020</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="STAR" NOTE.ID="E0001"><P>Jednací jazyk: angličtina.</P></NOTE></P></TI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Hospodářská a měnová politika</KEYWORD><KEYWORD>Obezřetnostní dohled nad úvěrovými institucemi</KEYWORD><KEYWORD>Článek 18 odst. 1 nařízení (EU) č. 1024/2013</KEYWORD><KEYWORD>Správní peněžitá sankce, kterou ECB uložila úvěrové instituci za porušení čl. 77 písm. a) nařízení (EU) č. 575/2013</KEYWORD><KEYWORD>Způsoby zveřejňování na internetových stránkách ECB</KEYWORD><KEYWORD>Článek 18 odst. 6 nařízení č. 1024/2013 a čl. 132 odst. 1 nařízení (EU) č. 468/2014</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><JUDGMENT.INIT><P>Ve věci T‑203/18,</P></JUDGMENT.INIT><PARTIES><PLAINTIFS><P><HT TYPE="BOLD">VQ</HT>, zastoupená G. Cahill, barrister,</P><PARTY.STATUS>žalobkyně,</PARTY.STATUS></PLAINTIFS><AGAINST>proti</AGAINST><DEFENDANTS><P><HT TYPE="BOLD">Evropské centrální bance (ECB)</HT>, zastoupené E. Koupepidou, E. Yoo a M. Puidokasem, jako zmocněnci,</P><PARTY.STATUS>žalované,</PARTY.STATUS></DEFENDANTS><INTERVENERS><P>podporované</P><P><HT TYPE="BOLD">Radou Evropské unie</HT>, zastoupené I. Gurovem a J. Bauerschmidtem, jako zmocněnci,</P><P>a</P><P><HT TYPE="BOLD">Evropskou komisí</HT>, zastoupenou L. Armati, A. Steiblytė, K.-P. Wojcikem a A. Nijenhuisem, jako zmocněnci,</P><PARTY.STATUS>vedlejšími účastnicemi řízení,</PARTY.STATUS></INTERVENERS></PARTIES><P>jejímž předmětem je návrh podaný na základě článku 263 SFEU, znějící na zrušení rozhodnutí ECB ECB-SSM-2018-ESSAB-4, SNC‑2016–0026 ze dne <DATE ISO="20180314">14. března 2018</DATE>, přijatého na základě čl. 18 odst. 1 nařízení Rady (EU) č. 1024/2013 ze dne <DATE ISO="20131015">15. října 2013</DATE>, kterým se ECB svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="287" PAGE.FIRST="63" DATE.PUB="2013">Úř. věst. 2013, L 287, s. 63</REF.DOC.OJ>), v rozsahu, v němž ECB jednak žalobkyni uložila správní peněžitou sankci ve výši <FT TYPE="NUMBER">1600000</FT> eur a jednak rozhodla o zveřejnění této sankce na internetových stránkách ECB, aniž anonymizovala název žalobkyně.</P><PREAMBLE><PREAMBLE.INIT><P>TRIBUNÁL (druhý rozšířený senát),</P><P>ve složení S. Papasavvas, předseda, V. Tomljenović, F. Schalin, P. Škvařilová-Pelzl a I. Nõmm (zpravodaj), soudci,</P><?PAGE NO="2"?><P>vedoucí soudní kanceláře: E. Coulon,</P></PREAMBLE.INIT><PREAMBLE.FINAL>vydává tento</PREAMBLE.FINAL></PREAMBLE><CONTENTS.JUDGMENT><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Rozsudek</HT></P></TI></TITLE></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Skutečnosti předcházející sporu</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1</NO.P><TXT>Žalobkyně VQ je úvěrovou institucí, která vzhledem ke svému významu podléhá obezřetnostnímu dohledu ze strany Evropské centrální banky (ECB).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20161227">27. prosince 2016</DATE> zaslala vyšetřovací jednotka ECB žalobkyni oznámení námitek podle čl. 126 odst. 1 a 2 nařízení ECB (EU) č. 468/2014 ze dne <DATE ISO="20140416">16. dubna 2014</DATE>, kterým se stanoví rámec spolupráce ECB s vnitrostátními příslušnými orgány a vnitrostátními pověřenými orgány v rámci jednotného mechanismu dohledu (nařízení o rámci jednotného mechanismu dohledu, <REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="141" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2014">Úř. věst. 2014, L 141, s. 1</REF.DOC.OJ>). Žalobkyni byla vytýkána skutečnost, že v období mezi 1. lednem 2014 a 7. listopadem 2016 provedla zpětný odkup vlastních akcií, aniž požádala příslušný orgán o předchozí svolení, a to v rozporu s čl. 77 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 ze dne <DATE ISO="20130626">26. června 2013</DATE> o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky a o změně nařízení (EU) č. 648/2012 (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="176" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2013">Úř. věst. 2013, L 176, s. 1</REF.DOC.OJ>, a opravy <REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="208" PAGE.FIRST="68" DATE.PUB="2013">Úř. věst. 2013, L 208, s. 68</REF.DOC.OJ>, a <REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="321" PAGE.FIRST="6" DATE.PUB="2013">Úř. věst. 2013, L 321, s. 6</REF.DOC.OJ>). Podle čl. 521 odst. 1 a 2 nařízení č. 575/2013 se toto ustanovení, které vstoupilo v platnost dne <DATE ISO="20130628">28. června 2013</DATE>, použilo až ode dne <DATE ISO="20140101">1. ledna 2014</DATE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20170210">10. února 2017</DATE> předložila žalobkyně písemné podání k oznámení námitek.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20170629">29. června 2017</DATE> vyšetřovací jednotka ECB postoupila žalobkyni návrh rozhodnutí, aby jí umožnila předložit písemné podání k částce navržené správní peněžité sankce ve výši <FT TYPE="NUMBER">1600000</FT> eur.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20170717">17.</DATE> a <DATE ISO="20170718">18. července 2017</DATE> předložila žalobkyně k tomuto návrhu rozhodnutí písemná podání.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20171123">23. listopadu 2017</DATE> přijala ECB rozhodnutí na základě čl. 18 odst. 1 nařízení Rady (EU) č. 1024/2013 ze dne <DATE ISO="20131015">15. října 2013</DATE>, kterým se Evropské centrální bance svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="287" PAGE.FIRST="63" DATE.PUB="2013">Úř. věst. 2013, L 287, s. 63</REF.DOC.OJ>), ve kterém ECB zaprvé uvedla, že se žalobkyně dopustila protiprávního jednání spočívajícího v porušení povinnosti stanovené v čl. 77 písm. a) nařízení č. 575/2013 získat předchozí svolení příslušného orgánu před zpětným odkupem nástrojů zahrnovaných do kmenového kapitálu tier 1, když v období mezi 1. lednem 2014 a 7. listopadem 2016 provedla zpětný odkup vlastních akcií, zadruhé jí uložila správní peněžitou sankci ve výši <FT TYPE="NUMBER">1600000</FT> eur a zatřetí rozhodla o zveřejnění této správní peněžité sankce na svých internetových stránkách, aniž anonymizovala název žalobkyně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20171222">22. prosince 2017</DATE> žalobkyně požádala o přezkum tohoto rozhodnutí podle čl. 24 odst. 1, 5 a 6 nařízení č. 1024/2013, vykládaného ve spojení s článkem 7 rozhodnutí ECB 2014/360/EU ze dne <DATE ISO="20140414">14. dubna 2014</DATE> o zřízení správní revizní komise a pravidlech jejího fungování (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="175" PAGE.FIRST="47" DATE.PUB="2014">Úř. věst. 2014, L 175, s. 47</REF.DOC.OJ>). Dne <DATE ISO="20180125">25. ledna 2018</DATE> se před správní revizní komisí konalo jednání.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20180221">21. února 2018</DATE> vydala správní revizní komise stanovisko, v němž byl učiněn závěr, že rozhodnutí ECB je legální.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20180314">14. března 2018</DATE> přijala ECB rozhodnutí ECB-SSM-2018-ESSAB-4, SNC‑2016–0026, přijaté na základě čl. 18 odst. 1 nařízení č. 1024/2013, které na základě čl. 24 odst. 7 téhož nařízení zrušilo a nahradilo rozhodnutí ze dne <DATE ISO="20171123">23. listopadu 2017</DATE>, přičemž byl zachován totožný obsah (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0001" ID="QS0001"/>napadené rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="3"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10</NO.P><TXT>Zaprvé ECB konstatovala existenci protiprávního jednání žalobkyně. Připomněla, že od vstupu nařízení č. 575/2013 v platnost dne <DATE ISO="20140101">1. ledna 2014</DATE> z čl. 77 písm. a) tohoto nařízení, jakož i z čl. 29 odst. 1 a čl. 31 odst. 1 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 241/2014 ze dne <DATE ISO="20140107">7. ledna 2014</DATE>, kterým se doplňuje nařízení č. 575/2013, pokud jde o regulační technické normy pro kapitálové požadavky na instituce (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="074" PAGE.FIRST="8" DATE.PUB="2014">Úř. věst. 2014, L 74, s. 8</REF.DOC.OJ>), vyplývá, že úvěrová instituce, která chce zpětně odkoupit nástroje zahrnované do kmenového kapitálu tier 1, musí získat předchozí svolení příslušného orgánu. Připomněla, že je příslušným orgánem ve smyslu tohoto nařízení od <DATE ISO="20141104">4. listopadu 2014</DATE>, přičemž tato funkce byla ve vztahu k žalobkyni dříve vykonávána Banco de España (Centrální banka Španělska).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11</NO.P><TXT>ECB uvedla, že žalobkyně zpětně odkoupila vlastní akcie, aniž požádala příslušný orgán o předchozí svolení ve smyslu nařízení č. 575/2013. Připomněla, že dne <DATE ISO="20160316">16. března 2016</DATE> žalobkyně požádala společný tým dohledu o objasnění týkající se použitelnosti článku 77 nařízení č. 575/2013 na transakce týkající se vlastních akcií, na což uvedený tým odpověděl dne <DATE ISO="20160323">23. března 2016</DATE> kladně. Zdůraznila, že žalobkyně od <DATE ISO="20160324">24. března</DATE> do <DATE ISO="20161107">7. listopadu 2016</DATE> nicméně ve zpětném odkupu vlastních akcií bez svolení pokračovala.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12</NO.P><TXT>ECB z toho vyvodila, že žalobkyně v období od <DATE ISO="20140101">1. ledna 2014</DATE> do <DATE ISO="20161107">7. listopadu 2016</DATE> nedodržovala čl. 77 písm. a) nařízení č. 575/2013, vykládaný ve spojení s čl. 29 odst. 1 a čl. 31 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci č. 241/2014 a že toto protiprávní jednání bylo spácháno od <DATE ISO="20140101">1. ledna 2014</DATE> do <DATE ISO="20160323">23. března 2016</DATE> přinejmenším z nedbalosti a od <DATE ISO="20160324">24. března</DATE> do <DATE ISO="20161107">7. listopadu 2016</DATE> úmyslně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13</NO.P><TXT>Zadruhé ECB uložila žalobkyni správní peněžitou sankci ve výši <FT TYPE="NUMBER">1600000</FT> eur z důvodu jejího protiprávního jednání. Zdůraznila, že je na základě čl. 18 odst. 1 nařízení č. 1024/2013 oprávněna uložit správní peněžitou sankci v případě porušení požadavku vyplývajícího z příslušných přímo použitelných právních předpisů Unie, v souvislosti s nímž mají příslušné orgány podle příslušných právních předpisů Unie k dispozici správní peněžité sankce. Připomněla, že podle čl. 18 odst. 3 téhož nařízení musí být uplatňované sankce <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0002" ID="QS0002"/>účinné, přiměřené a odrazující<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14</NO.P><TXT>Jako polehčující okolnosti ECB zohlednila skutečnost, že žalobkyně sama informovala společný tým dohledu o jednání zakládajícím porušení právních předpisů a že po <DATE ISO="20161107">7. listopadu 2016</DATE> plnila své povinnosti podle čl. 77 písm. a) nařízení č. 575/2013. Zohlednila rovněž skutečnost, že v průběhu období protiprávního jednání žalobkyně ve svých prohlášeních týkajících se požadavků na vlastní zdroje správně odečetla své zpětně odkoupené akcie.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15</NO.P><TXT>ECB měla za to, že správní peněžitá sankce ve výši <FT TYPE="NUMBER">1600000</FT> eur představující 0,03 % ročního obratu žalobkyně představuje přiměřenou sankci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16</NO.P><TXT>Zatřetí ECB rozhodla o zveřejnění uložené správní peněžité sankce na svých internetových stránkách, aniž anonymizovala název žalobkyně. V podstatě připomněla, že z bodu 38 odůvodnění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU ze dne <DATE ISO="20130626">26. června 2013</DATE> o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky, o změně směrnice 2002/87/ES a zrušení směrnic 2006/48/ES a 2006/49/ES (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="176" PAGE.FIRST="338" DATE.PUB="2013">Úř. věst. 2013, L 176, s. 338</REF.DOC.OJ>), jakož i zároveň z čl. 18 odst. 6 nařízení č. 1024/2013 vyplývá, že platí zásada zveřejnění správních sankcí za účelem zachování jejich odrazujícího účinku. Měla za to, že žalobkyně neprokázala, že splňuje podmínky čl. 132 odst. 1 nařízení o rámci jednotného mechanismu dohledu, který umožňuje správní peněžitou sankci zveřejnit anonymně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20180315">15. března 2018</DATE> žalobkyně informovala ECB, že zamýšlí podat k Tribunálu žalobu na neplatnost a návrh na předběžná opatření týkající se zveřejnění uložené sankce.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20180320">20. března 2018</DATE> ECB informovala žalobkyni o tom, že zamýšlí zveřejnit správní peněžitou sankci v období mezi středou <DATE ISO="20180321">21. března 2018</DATE> večer a čtvrtkem <DATE ISO="20180322">22. března 2018</DATE> ráno.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="4"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20180322">22. března 2018</DATE> ráno žalobkyně informovala ECB o svém úmyslu podat žalobu na neplatnost napadeného rozhodnutí a návrh na předběžná opatření. Téhož dne jí ECB ponechala lhůtu do 12:00 hod. dne <DATE ISO="20180323">23. března 2018</DATE>, aby podala uvedený návrh, přičemž v případě nepodání tohoto návrhu zveřejní sankci na svých internetových stránkách dne <DATE ISO="20180326">26. března 2018</DATE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20</NO.P><TXT>Peněžitá sankce uložená žalobkyni byla zveřejněna na internetových stránkách ECB dne <DATE ISO="20180508">8. května 2018</DATE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Řízení a návrhová žádání účastnic řízení</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21</NO.P><TXT>Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne <DATE ISO="20180323">23. března 2018</DATE> podala žalobkyně projednávanou žalobu. Dopisem došlým kanceláři Tribunálu téhož dne žalobkyně podala žádost směřující k získání anonymity.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22</NO.P><TXT>Samostatným podáním došlým kanceláři Tribunálu dne <DATE ISO="20180326">26. března 2018</DATE> podala žalobkyně návrh na předběžná opatření na základě článků 278 a 279 SFEU, v němž v podstatě navrhovala, aby předseda Tribunálu odložil vykonatelnost bodu 5 napadeného rozhodnutí, týkajícího se zveřejnění uložené správní peněžité sankce, a podpůrně aby odložil vykonatelnost uvedeného bodu 5 v rozsahu, v němž stanoví zveřejnění této sankce bez anonymizace názvu žalobkyně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23</NO.P><TXT>Návrh žalobkyně byl zamítnut usnesením ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180503">3. května 2018</DATE>, <NAME.CASE>VQ v. ECB</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑203/18 R</NO.CASE>, nezveřejněné, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2018:261">EU:T:2018:261</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) a bylo stanoveno, že o nákladech řízení bude rozhodnuto později.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24</NO.P><TXT>Rozhodnutím ze dne <DATE ISO="20180608">8. června 2018</DATE> předseda druhého senátu (dřívější složení) vyhověl žádosti o anonymitu podané žalobkyní.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25</NO.P><TXT>Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne <DATE ISO="20180615">15. června 2018</DATE> podala Rada Evropské unie návrh na vstup do řízení v postavení vedlejší účastnice na podporu návrhových žádání ECB a dne <DATE ISO="20180709">9. července 2018</DATE> podala Evropská komise návrh na vstup do řízení v postavení vedlejší účastnice na podporu návrhových žádání ECB. Rozhodnutím ze dne <DATE ISO="20180727">27. července 2018</DATE> předseda druhého senátu Tribunálu (dřívější složení) povolil vedlejší účastenství Rady na podporu návrhových žádání ECB a rozhodnutím dne <DATE ISO="20180817">17. srpna 2018</DATE> předseda druhého senátu Tribunálu (dřívější složení) povolil vedlejší účastenství Komise na podporu návrhových žádání ECB.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26</NO.P><TXT>Na návrh soudce zpravodaje Tribunál v rámci organizačních procesních opatření stanovených v článku 89 svého jednacího řádu vyzval ECB, aby odpověděla na jednu otázku, a ostatní účastnice řízení, aby uvedly své stanovisko. Této žádosti bylo vyhověno ve stanovených lhůtách.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27</NO.P><TXT>Vzhledem ke změně složení senátů Tribunálu byla věc přidělena novému soudci zpravodaji, který byl přidělen ke druhému senátu, jemuž byla tedy přidělena i projednávaná věc.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28</NO.P><TXT>Na návrh druhého senátu Tribunálu rozhodl Tribunál podle článku 28 jednacího řádu, že věc předá k projednání a rozhodnutí rozšířenému soudnímu kolegiu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29</NO.P><TXT>Účastnice řízení nepodaly ve stanovené lhůtě žádost podanou na základě článku 106 jednacího řádu, aby byly vyslechnuty na jednání k přednesu řečí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30</NO.P><TXT>Tribunál (druhý rozšířený senát) rozhodl podle čl. 106 odst. 3 jednacího řádu, že bude rozhodováno bez konání ústní části řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31</NO.P><TXT>Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>napadené rozhodnutí zrušil,</P></ITEM><?PAGE NO="5"?><ITEM><P>prohlásil v souladu s článkem 277 SFEU, že čl. 18 odst. 6 nařízení č. 1024/2013 je protiprávní, a v důsledku toho napadené rozhodnutí zrušil,</P></ITEM><ITEM><P>uložil ECB náhradu nákladů řízení.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32</NO.P><TXT>ECB a Komise navrhují, aby Tribunál:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>žalobu zamítl,</P></ITEM><ITEM><P>uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33</NO.P><TXT>Rada v podstatě navrhuje, aby Tribunál zamítl námitku protiprávnosti uplatněnou žalobkyní vůči čl. 18 odst. 6 nařízení č. 1024/2013 jako zjevně neopodstatněnou.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Právní otázky</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34</NO.P><TXT>Úvodem je třeba poznamenat, že žalobkyně na základě druhého bodu návrhových žádání navrhuje, aby Tribunál prohlásil v souladu s článkem 277 SFEU, že čl. 18 odst. 6 nařízení č. 1024/2013 je protiprávní, a v důsledku toho napadené rozhodnutí zrušil.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35</NO.P><TXT>Tento návrh je třeba chápat tak, že směřuje k tomu, aby byla incidenčně konstatována protiprávnost čl. 18 odst. 6 nařízení č. 1024/2013. Námitku protiprávnosti uplatněnou žalobkyní na základě článku 277 SFEU je tedy třeba zkoumat pouze v rámci přezkumu bodu návrhových žádání žalobkyně směřujícího ke zrušení napadeného rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36</NO.P><TXT>Na podporu své žaloby žalobkyně uplatňuje tři důvody, z nichž první vychází z porušení čl. 18 odst. 1 nařízení č. 1024/2013 a čl. 49 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0003" ID="QS0003"/>Listina<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/>), jakož i zásady proporcionality, druhý vychází z porušení čl. 132 odst. 1 prvního pododstavce písm. b) nařízení o rámci jednotného mechanismu dohledu a třetí vychází v podstatě z porušení čl. 263 šestého pododstavce SFEU a článku 47 Listiny. V rámci tohoto třetího žalobního důvodu žalobkyně namítá rovněž protiprávnost čl. 18 odst. 6 nařízení č. 1024/2013 v rámci vytýkané skutečnosti vycházející v podstatě z chybějícího právního základu napadeného rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K prvnímu žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení čl. 18 odst. 1 nařízení č. 1024/2013 a čl. 49 odst. 1 Listiny, jakož i zásady proporcionality</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37</NO.P><TXT>V rámci prvního žalobního důvodu žalobkyně uplatňuje v podstatě dvě vytýkané skutečnosti, z nichž první vychází z porušení čl. 18 odst. 1 nařízení č. 1024/2013 a čl. 49 odst. 1 Listiny a druhá z porušení zásady proporcionality.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">K první vytýkané skutečnosti vycházející z porušení čl. 18 odst. 1 nařízení č. 1024/2003 a čl. 49 odst. 1 Listiny</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38</NO.P><TXT>V napadeném rozhodnutí ECB uvedla, že se žalobkyně dopustila porušení čl. 77 písm. a) nařízení č. 575/2013, když provedla zpětný odkup některých nástrojů zahrnovaných do kmenového kapitálu tier 1 bez získání předchozího svolení příslušného orgánu, za které uložila správní sankci na základě čl. 18 odst. 1 nařízení č. 1024/2013.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39</NO.P><TXT>Žalobkyně v podstatě tvrdí, že nebyla povinna dodržovat čl. 77 písm. a) nařízení č. 575/2013, jelikož nebyly použitelné všechny kapitálové požadavky stanovené v čl. 78 odst. 1 téhož nařízení. Z toho vyvozuje, že vzhledem k tomu, že požadavek mít kapitálové rezervy stanovený směrnicí 2013/36, na který odkazuje čl. 78 odst. 1 nařízení č. 575/2013, je ve Španělsku použitelný až od <DATE ISO="20160101">1. ledna 2016</DATE>, se<?PAGE NO="6"?> nemohla před tímto datem dopustit porušení čl. 77 písm. a) nařízení č. 575/2013. Z toho podle ní v podstatě vyplývá, že ECB, která jí za toto jednání uložila správní peněžitou sankci, vycházela z ještě nepoužitelných ustanovení směrnice 2013/36 a porušila jak čl. 18 odst. 1 nařízení č. 1024/2013, tak zásadu zákonnosti a přiměřenosti trestných činů a trestů zaručenou čl. 49 odst. 1 Listiny.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40</NO.P><TXT>ECB, podporovaná Komisí, argumenty žalobkyně zpochybňuje.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41</NO.P><TXT>Článek 18 odst. 1 nařízení č. 1024/2013 stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0004" ID="QS0004"/>[p]ro účely provádění úkolů, které jsou jí svěřeny tímto nařízením, může ECB v případě, kdy úvěrové instituce, finanční holdingové společnosti nebo smíšené finanční holdingové společnosti úmyslně nebo z nedbalosti poruší požadavek vyplývající z příslušných přímo použitelných právních předpisů Unie, a v souvislosti s nímž mají příslušné orgány podle příslušných právních předpisů Unie k dispozici správní peněžité sankce, uložit správní peněžité sankce […]<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že k tomu, aby ECB mohla uložit správní peněžitou sankci, musí být splněny dvě kumulativní podmínky. První podmínka spočívá v původu porušení, jež se musí týkat příslušného přímo použitelného právního předpisu Unie. Druhá podmínka spočívá v tom, že příslušné orgány musí mít v souvislosti s porušením podle příslušných právních předpisů Unie k dispozici správní peněžité sankce.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43</NO.P><TXT>V rámci projednávaného žalobního důvodu se žalobkyně omezuje na zpochybnění toho, že byla splněna první podmínka čl. 18 odst. 1 nařízení č. 1024/2013, na základě argumentace uvedené v bodě 39 výše.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44</NO.P><TXT>Taková argumentace nemůže obstát.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45</NO.P><TXT>Mezi účastnicemi řízení je nesporné, že žalobkyně v období mezi 1. lednem 2014 a 7. listopadem 2016 provedla zpětný odkup vlastních akci zahrnovaných do kmenového kapitálu tier 1, aniž požádala příslušný orgán, a sice Centrální banku Španělska, a následně od <DATE ISO="20141104">4. listopadu 2014</DATE> ECB o předchozí svolení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46</NO.P><TXT>Článek 77 nařízení č. 575/2013, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0005" ID="QS0005"/>Podmínky pro snížení kapitálu<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/>, stanoví následující:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="077.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0006" ID="QS0006"/>1.</NO.PARAG><ALINEA><P>Instituce musí požádat o předchozí svolení příslušného orgánu k provedení jednoho nebo obou těchto kroků:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>k snížení, splacení nebo zpětnému odkoupení nástrojů zahrnovaných do kmenového kapitálu tier 1 a vydaných institucí způsobem, který je povolen podle použitelného vnitrostátního práva;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>k případnému vypovězení, umoření, splacení nebo zpětnému odkoupení nástrojů zahrnovaných do vedlejšího kapitálu tier 1 nebo do kapitálu tier 2 před datem jejich smluvní splatnosti.<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/></TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47</NO.P><TXT>Článek 77 nařízení č. 575/2013 je tedy příslušným přímo použitelným právním předpisem Unie, který ukládá úvěrovým institucím povinnost získat předchozí svolení od příslušného orgánu před vypovězením, umořením, splacením nebo zpětným odkoupením zejména nástrojů zahrnovaných do kmenového kapitálu tier 1.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48</NO.P><TXT>Kromě toho má článek 77 nařízení č. 575/2013 jednoznačné znění, které ukládá úvěrovým institucím povinnost požádat o předchozí svolení příslušného orgánu, přičemž tato povinnost je podmíněna pouze tím, že nastanou situace uvedené v písmenech a) a b) téhož ustanovení, a nikoli použitím jiného právního předpisu Unie.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49</NO.P><TXT>Tento závěr není vyvrácen argumentací žalobkyně vycházející z toho, že příslušný orgán nemohl vykonávat kontrolu na základě článku 78 nařízení č. 575/2013.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="7"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50</NO.P><TXT>Je zajisté pravda, že cílem článku 77 nařízení č. 575/2013 je umožnit příslušnému orgánu plnit úkol, který mu svěřuje článek 78 téhož nařízení, spočívající v kontrole dopadů snížení kapitálu plánovaného institucí na splnění jejích minimálních požadavků na kapitál. Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, však příslušný orgán mohl takovou kontrolu vůči ní provést, a to již před tím, než vstoupila v platnost ustanovení směrnice 2013/36 týkající se kapitálových rezerv.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51</NO.P><TXT>Článek 78 odst. 1 písm. b) nařízení č. 575/2013, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0007" ID="QS0007"/>Svolení příslušných orgánů ke snížení kapitálu<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="078.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0008" ID="QS0008"/>1.</NO.PARAG><ALINEA><P>Příslušný orgán udělí instituci svolení ke snížení, zpětnému odkupu, vypovězení nebo splacení nástrojů zahrnovaných do kmenového kapitálu tier 1, vedlejšího kapitálu tier 1 nebo kapitálu tier 2, pokud je splněna kterákoli z těchto podmínek:</P><P>[…]</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>instituce ke spokojenosti příslušného orgánu prokázala, že její kapitál by v důsledku tohoto postupu překročil požadavky stanovené v čl. 92 odst. 1 tohoto nařízení a požadavek kombinovaných kapitálových rezerv ve smyslu čl. 128 bodu 6 směrnice 2013/36/EU v míře, kterou příslušný orgán může na základě čl. 104 odst. 3 směrnice 2013/36/EU považovat za nezbytnou.<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/></TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52</NO.P><TXT>Posouzení dopadů snížení kapitálu plánovaného institucí se tudíž provádí s ohledem na minimální úroveň kapitálu, který musí úvěrová instituce vlastnit, nejen na základě pouze směrnice 2013/36, ale i nařízení č. 575/2013.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že požadavky na kapitál uvedené v čl. 92 odst. 1 nařízení č. 575/2013 byly platné již od okamžiku použití tohoto nařízení, mohl příslušný orgán ověřit dopady zpětného odkupu vlastních akcií žalobkyně na dodržení jejích minimálních požadavků na kapitál, jak vyplývají z tohoto ustanovení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené je třeba dospět k závěru, že ECB neporušila čl. 18 odst. 1 nařízení č. 1024/2013 a zásadu zákonnosti trestných činů a trestů zakotvenou v čl. 49 odst. 1 Listiny.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Ke druhé vytýkané skutečnosti vycházející z porušení zásady proporcionality</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">– K přípustnosti vytýkané skutečnosti</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55</NO.P><TXT>ECB má za to, že vytýkaná skutečnost vycházející z porušení zásady proporcionality musí být odmítnuta jako nepřípustná, jelikož byla uplatněna poprvé ve fázi repliky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba připomenout, že na základě čl. 84 odst. 1 jednacího řádu nové důvody nelze předkládat v průběhu řízení, ledaže by se tyto důvody zakládaly na právních a skutkových okolnostech, které vyšly najevo v průběhu řízení. Žalobní důvod, který je rozšířením žalobního důvodu dříve výslovně nebo implicitně uvedeného v návrhu, který má úzkou spojitost s tímto žalobním důvodem, musí být nicméně prohlášen za přípustný. Aby mohl být nový argument považován za rozšíření dříve uvedeného žalobního důvodu nebo výtky, musí mít k žalobním důvodům nebo výtkám původně uvedeným v návrhu dostatečně těsný vztah, aby bylo možné ho považovat za součást běžného pokračování diskuse v rámci sporného soudního řízení (viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20171120">20. listopadu 2017</DATE>, <NAME.CASE>Petrov a další v. Parlament</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑452/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2017:822">EU:T:2017:822</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0046">46</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="8"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57</NO.P><TXT>V replice žalobkyně tvrdí, že ECB porušila zásadu proporcionality tím, že jí uložila správní peněžitou sankci, a to jednak s ohledem na pochybnosti o dosahu čl. 77 písm. a) nařízení č. 575/2013, její dobrou víru, transparentní povahu jejího chování, skutečnost, že dodržela požadavky na kapitál a běžnou povahu praxe ve Španělsku spočívající ve zpětném odkupu vlastních akcií, a jednak s ohledem na existenci jiných, méně omezujících prostředků, které měla k dispozici.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58</NO.P><TXT>Je třeba uvést, že žalobkyně v žalobě zaprvé v bodě 48 zdůraznila skutečnost, že ECB má k dispozici celou škálu prostředků, zadruhé zejména v bodech 49, 59 a 60 uvedla, že existují pochybnosti o přesném dosahu čl. 77 písm. a) a článku 78 nařízení č. 575/2013 a že nebylo poskytnuto žádné vysvětlení ohledně způsobu, jakým mají být tato ustanovení vykládána, a zatřetí v bodě 64 uvedla, že pokud jde o uložení správní peněžité sankce, ECB nemohla vůči ní uplatnit výklad, který pro ni byl nepříznivý.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59</NO.P><TXT>I když se žalobkyně v žalobě výslovně neopírala o porušení zásady proporcionality z důvodu uložení sankce vůči ní, podstata její argumentace již takovou kritiku obsahovala. Vytýkaná skutečnost vycházející z porušení zásady proporcionality uvedená v replice musí být tudíž považována za rozšíření vytýkané skutečnosti uvedené v žalobě ve smyslu judikatury citované v bodě 56 výše.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené je tedy projednávaná vytýkaná skutečnost přípustná.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">– K meritu vytýkané skutečnosti</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61</NO.P><TXT>Podle ustálené judikatury zásada proporcionality, která je součástí obecných zásad unijního práva, vyžaduje, aby akty unijních orgánů byly způsobilé k dosažení legitimních cílů sledovaných dotčenou právní úpravou a nepřekračovaly meze toho, co je nezbytné k dosažení těchto cílů, přičemž se rozumí, že pokud se nabízí volba mezi několika přiměřenými opatřeními, je třeba zvolit nejméně omezující opatření a způsobené nevýhody nesmějí být nepřiměřené vzhledem ke sledovaným cílům (viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160504">4. května 2016</DATE>, <NAME.CASE>Philip Morris Brands a další</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑547/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:325">EU:C:2016:325</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0165">165</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62</NO.P><TXT>V tomto ohledu je pravda, že ECB podle čl. 18 odst. 1 nařízení č. 1024/2013 <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0009" ID="QS0009"/>může<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/> uložit správní peněžité sankce, a není tedy povinna tak učinit. ECB tudíž musí dodržovat zásadu proporcionality nejen při stanovení výše sankce za účelem dodržení čl. 18 odst. 3 téhož nařízení, který blíže stanoví, že uplatněné sankce jsou <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0010" ID="QS0010"/>přiměřené<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/>, ale i tehdy, když rozhoduje, zda spáchané protiprávní jednání odůvodňuje uložení sankce.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63</NO.P><TXT>Je však nutno konstatovat, že volba ECB uložit žalobkyni správní peněžitou sankci nemá nepřiměřenou povahu tvrzenou žalobkyní.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64</NO.P><TXT>Zaprvé z důvodů uvedených v bodech 46 až 54 výše je třeba mít za to, že rozsah povinností žalobkyně mohl být jasně vyvozen ze znění čl. 77 písm. a) nařízení č. 575/2013. Neexistovaly tedy důvodné pochybnosti při výkladu právních předpisů, které by mohly vést k tomu, že by ECB s ohledem na porušení, jehož se dopustila žalobkyně, uložil nepřiměřenou správní peněžitou sankci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65</NO.P><TXT>Zadruhé tento závěr podporuje okolnost, že žalobkyně pokračovala v protiprávním jednání poté, co ji společný tým dohledu dne <DATE ISO="20160323">23. března 2016</DATE> informoval o rozsahu jejích povinností na základě čl. 77 písm. a) nařízení č. 575/2013, což vedlo ECB k závěru, že k protiprávnímu jednání od tohoto data docházelo již nikoli z nedbalosti, ale úmyslně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66</NO.P><TXT>Kromě toho ECB ve svých písemnostech správně poznamenává, že takové alternativní prostředky k uložení správní peněžité sankce zdůrazněné žalobkyní, jako je výkon pravomocí, které vyvozuje z čl. 16 odst. 2 nařízení č. 1024/2013, postrádají relevanci v rámci projednávané vytýkané skutečnosti, jelikož nemohou představovat přiměřená opatření ve smyslu judikatury citované v bodě 61 výše.<?PAGE NO="9"?> Účelem, pro který byly svěřeny ECB tyto pravomoci, je totiž umožnit jí, aby dohlížela nad dodržováním obezřetnostních požadavků ze strany úvěrových institucí, a nikoli uvedené instituce sankcionovat (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20171213">13. prosince 2017</DATE>, <NAME.CASE>Crédit mutuel Arkéa v. ECB</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑712/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2017:900">EU:T:2017:900</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0212">212</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67</NO.P><TXT>ECB tedy neporušila zásadu proporcionality, když se rozhodla v projednávané věci uložit žalobkyni správní peněžitou sankci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené je třeba druhou vytýkanou skutečnost zamítnout, a v důsledku toho zamítnout i první žalobní důvod.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Ke druhému žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení čl. 132 odst. 1 prvního pododstavce písm. b) nařízení o rámci jednotného mechanismu dohledu</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69</NO.P><TXT>V napadeném rozhodnutí měla ECB za to, že je povinna zveřejnit správní sankce, které ukládá, bez anonymizace, ledaže by byly splněny podmínky čl. 132 odst. 1 prvního pododstavce písm. a) nebo b) nařízení o rámci jednotného mechanismu dohledu. Měla za to, že žalobkyně neprokázala, že škoda, kterou by jí mohlo způsobit zveřejnění jejího názvu ve spojení se sankcí, která jí byla uložena, by měla větší rozsah než ten, který je vlastní tomuto druhu zveřejnění.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>70</NO.P><TXT>Žalobkyně tvrdí, že ECB tím, že rozhodla o zveřejnění peněžité sankce uložené bez anonymizace jejího názvu, porušila čl. 132 odst. 1 první pododstavec písm. b) nařízení o rámci jednotného mechanismu dohledu, jelikož nesprávně dospěla k závěru, že takové zveřejnění jí nemůže způsobit nepřiměřenou škodu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0071"><NO.P>71</NO.P><TXT>ECB, podporovaná Komisí, argumenty žalobkyně zpochybňuje.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0072"><NO.P>72</NO.P><TXT>Článek 18 odst. 6 nařízení č. 1024/2013 stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0011" ID="QS0011"/>[v] případech stanovených v příslušných právních předpisech Unie a za podmínek v nich stanovených ECB zveřejní všechny sankce uvedené v odstavci 1 bez ohledu na to, zda proti nim byl podán opravný prostředek či nikoli<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0073"><NO.P>73</NO.P><TXT>Článek 132 odst. 1 nařízení o rámci jednotného mechanismu dohledu stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="132.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0012" ID="QS0012"/>1.</NO.PARAG><ALINEA><P>ECB na svých internetových stránkách bez zbytečného odkladu a poté, co bylo rozhodnutí oznámeno dotčenému dohlíženému subjektu, zveřejní každé rozhodnutí o uložení správní sankce ve smyslu článku 120 dohlíženému subjektu v zúčastněném členském státě včetně informace o druhu a povaze porušení a totožnosti dotčeného dohlíženého subjektu, ledaže by zveřejnění tímto způsobem:</P><P>[…]</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>pokud to lze zjistit, způsobilo dotčenému dohlíženému subjektu nepřiměřenou škodu.</TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA><ALINEA>Za těchto okolností se rozhodnutí o správních sankcích zveřejňují anonymně. Je-li pravděpodobné, že tyto okolnosti v přiměřené lhůtě zaniknou, lze zveřejnění na základě tohoto odstavce eventuálně po tuto dobu odložit.<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0074"><NO.P>74</NO.P><TXT>Zaprvé jde o smysl, který je třeba přikládat podmínce, podle níž zveřejnění totožnosti subjektu, kterému byla uložena sankce, mu musí způsobit <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0013" ID="QS0013"/>nepřiměřenou škodu<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/>, aby se uvedené zveřejnění uskutečnilo anonymně podle čl. 132 odst. 1 nařízení o rámci jednotného mechanismu dohledu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0075"><NO.P>75</NO.P><TXT>Podle žalobkyně je třeba tuto podmínku vykládat tak, že zahrnuje poměření závažnosti dotčeného jednání a účinků zveřejnění s ohledem na represivní povahu takového zveřejnění a za účelem dodržení presumpce neviny dotyčného subjektu.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="10"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0076"><NO.P>76</NO.P><TXT>ECB, podporovaná Komisí, v podstatě tvrdí, že závažnost porušení nelze považovat za relevantní při použití čl. 132 odst. 1 prvního pododstavce písm. b) nařízení o rámci jednotného mechanismu dohledu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0077"><NO.P>77</NO.P><TXT>Pro určení smyslu čl. 132 odst. 1 prvního pododstavce písm. b) nařízení o rámci jednotného mechanismu dohledu je třeba vzít do úvahy nejen jeho znění, ale rovněž jeho kontext a cíle sledované právní úpravou, jejíž je součástí (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20050607">7. června 2005</DATE>, <NAME.CASE>VEMW a další</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑17/03</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:362">EU:C:2005:362</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0041">41</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0078"><NO.P>78</NO.P><TXT>Kromě toho z ustálené judikatury vyplývá, že prováděcí nařízení musí být vykládáno pokud možno tak, aby bylo slučitelné s ustanoveními základního nařízení (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20120719">19. července 2012</DATE>, <NAME.CASE>Pie Optiek</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑376/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:502">EU:C:2012:502</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0034">34</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura). Vzhledem k tomu, že nařízení o rámci jednotného mechanismu dohledu bylo přijato na základě čl. 33 odst. 2 nařízení č. 1024/2013, musí být vykládáno ve světle posledně uvedeného nařízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0079"><NO.P>79</NO.P><TXT>Pokud jde zaprvé o doslovný výklad čl. 132 odst. 1 nařízení o rámci jednotného mechanismu dohledu, z jehož znění vyplývá, že jako zásadu stanoví zveřejnění každého rozhodnutí ukládajícího správní peněžitou sankci – bez odkazu na závažnost dotčeného porušení – a že mezi zveřejněné informace patří totožnost dotčeného dohlíženého subjektu. Rozhodnutí o správních peněžitých sankcích jsou zveřejňována anonymně nebo může být jejich zveřejnění odloženo pouze výjimečně a ve dvou taxativně vyjmenovaných případech.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0080"><NO.P>80</NO.P><TXT>Mimoto čl. 132 odst. 1 první pododstavec písm. b) nařízení o rámci jednotného mechanismu dohledu nezmiňuje stupeň závažnosti dotčeného porušení jako hledisko, které by mohlo být relevantní při přiznání této výjimky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0081"><NO.P>81</NO.P><TXT>Z doslovného výkladu čl. 132 odst. 1 nařízení o rámci jednotného mechanismu dohledu tudíž vyplývá, že závažnost porušení, jehož se dopustila úvěrová instituce, není relevantním hlediskem v případě, že ECB musí rozhodnout o přiznání výjimky uvedené v čl. 132 odst. 1 prvním pododstavci písm. b) téhož nařízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0082"><NO.P>82</NO.P><TXT>Zadruhé je třeba uvést, že tento závěr je potvrzen zněním čl. 18 odst. 6 nařízení č. 1024/2013, podle kterého <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0014" ID="QS0014"/>ECB zveřejní všechny sankce uvedené v odstavci 1 bez ohledu na to, zda proti nim byl podán opravný prostředek či nikoli<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/>. Z toho nezbytně vyplývá, že každá sankce musí být v zásadě zveřejněna nezávisle na závažnosti dotčeného porušení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0083"><NO.P>83</NO.P><TXT>Zatřetí je tento závěr podpořen rovněž zohledněním směrnice 2013/36.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0084"><NO.P>84</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že směrnice 2013/36 určuje režim sankcí použitelných na porušení nařízení č. 575/2013, je součástí právního kontextu, do něhož spadá článek 18 nařízení č. 1024/2013, jak o tom svědčí odkazy v tomto článku na <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0015" ID="QS0015"/>příslušné právní předpisy Unie<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0085"><NO.P>85</NO.P><TXT>Bod 38 odůvodnění směrnice 2013/36 uvádí, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0016" ID="QS0016"/>[s] cílem zajistit odrazující účinek správních sankcí by správní sankce měly být obvykle zveřejňovány, kromě některých přesně stanovených situací<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/>. Z toho vyplývá, že normotvůrce zamýšlel, aby každá sankce byla v zásadě zveřejněna, a to za účelem zajištění odrazujícího účinku uvedených sankcí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0086"><NO.P>86</NO.P><TXT>Kromě toho je třeba uvést, že článek 68 směrnice 2013/36, který se týká způsobů zveřejňování správních sankcí příslušnými orgány, sleduje v tomto ohledu přístup obdobný přístupu uvedenému v čl. 132 odst. 1 nařízení o rámci jednotného mechanismu dohledu, jelikož jednak toto ustanovení zavádí rovněž zásadu zveřejňování veškerých uložených sankcí bez odkazu na stupeň závažnosti dotčeného porušení a jednak ve výjimkách z této zásady není uvedena žádná zmínka uvedeného stupně závažnosti.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="11"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0087"><NO.P>87</NO.P><TXT>S ohledem na vše výše uvedené je třeba dospět k závěru, že podmínku uvedenou v čl. 132 odst. 1 prvním pododstavci písm. b) nařízení o rámci jednotného mechanismu dohledu spočívající v <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0017" ID="QS0017"/>nepřiměřené<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/> povaze škody způsobené zveřejněním totožnosti dotčeného subjektu bez anonymizace je třeba posoudit pouze na základě posouzení důsledků nepoužití takové anonymizace na jeho situaci, aniž by byla zohledněna míra závažnosti porušení, jehož se dopustil.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0088"><NO.P>88</NO.P><TXT>Tento závěr není vyvrácen tím, že žalobkyně zdůraznila nezbytnost vykládat toto ustanovení ve světle zásady presumpce neviny.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0089"><NO.P>89</NO.P><TXT>Je zajisté pravda, že podle ustálené judikatury musí být ustanovení unijního práva vykládána ve světle základních práv, která tvoří nedílnou součást obecných právních zásad, jejichž dodržování unijní soud zajišťuje a jsou nyní zakotvena v Listině (viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160525">25. května 2016</DATE>, <NAME.CASE>Meroni</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑559/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:349">EU:C:2016:349</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0045">45</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0090"><NO.P>90</NO.P><TXT>S ohledem na velmi jasný smysl jak čl. 132 odst. 1 nařízení o rámci jednotného mechanismu dohledu, tak čl. 18 odst. 6 nařízení č. 1024/2013 se však nelze odchýlit od výkladu, který vyplývá z bodů 79 až 87 výše. Pokud by tomu tak bylo, zásada konformního výkladu unijních aktů sekundárního práva by totiž sloužila jako základ pro výklad <HT TYPE="ITALIC">contra legem</HT>, což nelze připustit (v tomto smyslu viz usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150717">17. července 2015</DATE>, <NAME.CASE>EEB v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑685/14</NO.CASE>, nezveřejněné, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2015:560">EU:T:2015:560</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura). Pokud jde o ustanovení, jehož smysl je jasný a jednoznačný, přísluší pouze Tribunálu v případě, že je uplatněna námitka protiprávnosti ve smyslu článku 277 SFEU, aby přezkoumal jeho soulad s ustanoveními Smlouvy a s obecnými zásadami unijního práva.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0091"><NO.P>91</NO.P><TXT>Ačkoli žalobkyně uplatnila námitku protiprávnosti vůči čl. 18 odst. 6 nařízení č. 1024/2013, není tomu tak přitom z důvodu, že toto ustanovení v zásadě stanoví zveřejnění správních peněžitých sankcí bez ohledu na závažnost porušení, ale pouze v rámci třetího žalobního důvodu v rozsahu, v němž toto ustanovení stanoví zveřejnění uvedených sankcí před uplynutím lhůty pro podání žaloby k Tribunálu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0092"><NO.P>92</NO.P><TXT>Zadruhé je třeba ověřit, zda ECB v napadeném rozhodnutí správně uvedla, že zveřejnění sankce bez anonymizace žalobkyni nezpůsobí <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0018" ID="QS0018"/>nepřiměřenou škodu<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/> ve smyslu čl. 132 odst. 1 prvního pododstavce písm. b) nařízení o rámci jednotného mechanismu dohledu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0093"><NO.P>93</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba na úvod odmítnout argumentaci žalobkyně, podle které Tribunál musí vykonat soudní přezkum v plné jurisdikci týkající se přiměřenosti zveřejnění sankce, která jí byla uložena.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0094"><NO.P>94</NO.P><TXT>I za předpokladu, že by, jak tvrdí žalobkyně, Tribunál disponoval neomezenou soudní pravomocí na základě článku 261 SFEU s ohledem na sankce uložené ECB podle čl. 18 odst. 1 nařízení č. 1024/2013, je totiž rozsah této neomezené soudní pravomoci na rozdíl od přezkumu legality stanoveného v článku 263 SFEU striktně omezen na stanovení výše sankce (obdobně viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160121">21. ledna 2016</DATE>, <NAME.CASE>Galp Energía España a další v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑603/13 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:38">EU:C:2016:38</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0076">76</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0095"><NO.P>95</NO.P><TXT>Tribunál tedy může vykonat pouze přezkum legality týkající se toho, jak ECB použila čl. 132 odst. 1 první pododstavec písm. b) nařízení o rámci jednotného mechanismu dohledu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0096"><NO.P>96</NO.P><TXT>Žalobkyně má za to, že zveřejnění sankce je nepřiměřené s ohledem na význam jejích důsledků ve vztahu k nízké závažnosti porušení a krátké době jeho trvání. V tomto ohledu zaprvé zdůrazňuje svou dobrou víru, transparentní povahu své činnosti na trhu a svou spolupráci v průběhu správního řízení. Zadruhé má za to, že výše správní peněžité sankce je sama o sobě dostatečná k zajištění jejího odrazujícího účinku. Zatřetí zdůrazňuje přísnost účinků zveřejnění, které způsobí poškození její dobré pověsti, jež se projeví snížením tržní hodnoty jejích akcií. S odkazem na studii oxfordské univerzity (Spojené království) ohledně výsledku poškození dobrého jména způsobeného vzorkem prováděcích opatření k právní úpravě uvádí, že negativní důsledky pro dobrou pověst jsou značně vyšší, případně<?PAGE NO="12"?> nemají žádnou spojitost s výší sankce. Podle ní je tedy nepřiměřené zveřejňovat sankci, která byla omezena na 0,03 % obratu. Žalobkyně mimoto odkazuje na důsledky zveřejnění sankce uložené ECB jiné úvěrové instituci na hodnotu jejích akcií.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0097"><NO.P>97</NO.P><TXT>Pokud jde o argumenty žalobkyně týkající se údajné nízké závažnosti porušení, jehož se dopustila, z důvodů uvedených v bodech 74 až 91 výše nejsou relevantní v rámci přezkumu legality skutečnosti, že ECB odmítla žalobkyni přiznat prospěch z čl. 132 odst. 1 prvního pododstavce písm. b) nařízení o rámci jednotného mechanismu dohledu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0098"><NO.P>98</NO.P><TXT>Pokud jde o argumenty žalobkyně týkající se účinků zveřejnění sankce, která jí byla uložena, vyplývá z nich pouze to, že zveřejnění správních sankcí uložených úvěrovým institucím může mít negativní dopad na jejich dobrou pověst. Z důvodů uvedených v bodě 85 výše je však třeba mít za to, že se jedná o okolnost, kterou normotvůrce zohlednil, případně dokonce zamýšlel, když rozhodl o zásadě zveřejňování sankcí uložených úvěrovým institucím za účelem zajištění jejich odrazující povahy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0099"><NO.P>99</NO.P><TXT>K tomu, aby byla ECB povinna použít čl. 132 odst. 1 první pododstavec písm. b) nařízení o rámci jednotného mechanismu dohledu, je tedy třeba, aby účinky zveřejnění sankce bez anonymizace mohly přesáhnout účinky vyplývající z poškození dobré pověsti vlastního tomuto zveřejnění. Je přitom nutno konstatovat, že žalobkyně nepředložila žádnou skutečnost směřující k prokázání, že tomu tak mohlo být v projednávaném případě.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0100"><NO.P>100</NO.P><TXT>Druhý žalobní důvod je tudíž třeba zamítnout.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Ke třetímu žalobnímu důvodu vycházejícímu v podstatě z porušení čl. 263 šestého pododstavce SFEU a článku 47 Listiny</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0101"><NO.P>101</NO.P><TXT>Žalobkyně v podstatě tvrdí, že ECB tím, že stanovila zveřejnění napadeného rozhodnutí před uplynutím lhůty pro podání žaloby podle čl. 263 šestého pododstavce SFEU, porušila toto ustanovení, jakož i článek 47 Listiny. V tomto ohledu uvádí dvě vytýkané skutečnosti. V rámci první vytýkané skutečnosti uplatňuje námitku protiprávnosti čl. 18 odst. 6 nařízení č. 1024/2013 vzhledem k tomu, že je v rozporu s čl. 263 šestým pododstavcem SFEU a s článkem 47 Listiny. V rámci druhé vytýkané skutečnosti žalobkyně ECB v podstatě vytýká, že výraz <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0019" ID="QS0019"/>bez zbytečného odkladu<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/> uvedený v čl. 132 odst. 1 nařízení o rámci jednotného mechanismu dohledu nevyložila a nepoužila způsobem, který toto ustanovení uvádí do souladu s čl. 263 šestým pododstavcem SFEU a s článkem 47 Listiny.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">K první vytýkané skutečnosti, která na základě námitky vychází z protiprávnosti čl. 18 odst. 6 nařízení č. 1024/2013</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0102"><NO.P>102</NO.P><TXT>Podle žalobkyně je čl. 18 odst. 6 nařízení č. 1024/2013 v rozsahu, v němž stanoví pravidlo povinného zveřejnění správních peněžitých sankcí bez ohledu na to, zda úvěrová instituce, které byla uložena sankce, podá žalobu či nikoli, v rozporu s čl. 263 šestým pododstavcem SFEU a s právem na účinnou právní ochranu stanoveným v článku 47 Listiny.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0103"><NO.P>103</NO.P><TXT>V tomto ohledu uvádí, že je třeba, aby proti nevyhovění anonymnímu zveřejnění sankce ze strany ECB mohla být podána žaloba k soudu a že se taková žaloba stane bezpředmětnou v případě zveřejnění peněžité sankce před podáním žaloby. Z toho vyvozuje, že ECB nemůže zveřejnit peněžitou sankci před uplynutím lhůty pro podání žaloby stanovené v čl. 263 šestém pododstavci SFEU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0104"><NO.P>104</NO.P><TXT>ECB, podporovaná Radou a Komisí, argumenty žalobkyně zpochybňuje.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0105"><NO.P>105</NO.P><TXT>Článek 18 odst. 6 nařízení č. 1024/2013 stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0020" ID="QS0020"/>ECB zveřejní všechny sankce uvedené v odstavci 1 bez ohledu na to, zda proti nim byl podán opravný prostředek či nikoli<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="13"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0106"><NO.P>106</NO.P><TXT>Je nutno konstatovat, že čl. 18 odst. 6 nařízení č. 1024/2013, který stanoví zveřejnění rozhodnutí o uložení sankce, a to i v případě, že je proti němu podán opravný prostředek, se omezuje na použití čl. 278 první věty SFEU, podle něhož <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0021" ID="QS0021"/>žaloby podané u Soudního dvora Evropské unie nemají odkladný účinek<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0107"><NO.P>107</NO.P><TXT>Námitka protiprávnosti uplatněná žalobkyní tudíž nemůže obstát.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Ke druhé vytýkané skutečnosti, která v podstatě vychází z porušení čl. 18 odst. 6 nařízení č. 1024/2013 a čl. 132 odst. 1 nařízení o rámci jednotného mechanismu dohledu vykládaných v souladu s článkem 263 SFEU a s článkem 47 Listiny</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P>–</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K přípustnosti vytýkané skutečnosti</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0108"><NO.P>108</NO.P><TXT>ECB a Komise tvrdí, že druhá vytýkaná skutečnost musí být odmítnuta jako nepřípustná na základě čl. 84 odst. 1 jednacího řádu, jelikož byla předložena poprvé v replice.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0109"><NO.P>109</NO.P><TXT>Je třeba uvést, že v rozvinutí úvah týkajících se třetího žalobního důvodu, který je uveden v žalobě, se žalobkyně nespokojila s tvrzením, že čl. 18 odst. 6 nařízení č. 1024/2013 je v rozporu s čl. 263 šestým pododstavcem SFEU a s článkem 47 Listiny. V bodech 117 až 122 žaloby kritizovala rovněž výklad a použití výrazu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0022" ID="QS0022"/>bez zbytečného odkladu<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/> uvedeného v čl. 132 odst. 1 nařízení o rámci jednotného mechanismu dohledu, které ECB upřednostnila.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0110"><NO.P>110</NO.P><TXT>Je tudíž třeba mít za to, že rozvinutí úvah obsažené v replice, v němž žalobkyně tvrdí, že ECB porušila čl. 18 odst. 6 nařízení č. 1024/2013 a čl. 132 odst. 1 nařízení o rámci jednotného mechanismu dohledu, vykládané v souladu s článkem 263 SFEU a s článkem 47 Listiny, je rozšířením vytýkané skutečnosti uvedené v žalobě na základě judikatury citované v bodě 56 výše.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0111"><NO.P>111</NO.P><TXT>Projednávaná vytýkaná skutečnost je tedy přípustná.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P>–</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K meritu vytýkané skutečnosti</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0112"><NO.P>112</NO.P><TXT>Žalobkyně tvrdí, že čl. 18 odst. 6 nařízení č. 1024/2013 a čl. 132 odst. 1 nařízení o rámci jednotného mechanismu dohledu musí být vykládány v souladu s článkem 263 SFEU a s článkem 47 Listiny. Z toho podle ní vyplývá, že je-li ECB informována úvěrovou institucí o jejím záměru podat žalobu na neplatnost vůči rozhodnutí, které přijala, musí jí umožnit plně využít lhůty pro podání žaloby na neplatnost před zveřejněním tohoto rozhodnutí na jejích internetových stránkách.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0113"><NO.P>113</NO.P><TXT>Žalobkyně připomíná, že dne <DATE ISO="20180315">15. března 2018</DATE>, tedy den po přijetí napadeného rozhodnutí, informovala ECB o svém úmyslu podat žalobu a navrhnout odklad vykonatelnosti uvedeného rozhodnutí. Žalobkyně ECB vytýká, že ji nejprve, a sice dne <DATE ISO="20180320">20. března 2018</DATE>, informovala o tom, že ke zveřejnění dojde v období mezi 21. březnem 2018 večer a 22. březnem 2018. Teprve následně ECB rozhodla, že k tomuto zveřejnění dojde až dne <DATE ISO="20180326">26. března 2018</DATE> za podmínky, že žaloba bude k Tribunálu podána před 23. březnem 2018. Žalobkyně v podstatě tvrdí, že ECB tím, že omezila lhůtu, v níž mohla podat žalobu na neplatnost, a tím, že jí poskytla rozporné pokyny, pokud jde o okamžik, kdy dojde ke zveřejnění správní peněžité sankce, porušila zásadu účinné právní ochrany uvedenou v článku 47 Listiny, jakož i v čl. 263 šestém pododstavci SFEU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0114"><NO.P>114</NO.P><TXT>V bodě 5.10 napadeného rozhodnutí ECB rozhodla, že sankce uložená žalobkyni bude zveřejněna bez anonymizace na jejích internetových stránkách, jak vyžaduje čl. 132 odst. 1 nařízení o rámci jednotného mechanismu dohledu.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="14"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0115"><NO.P>115</NO.P><TXT>Jak bylo uvedeno v bodě 73 výše, čl. 132 odst. 1 nařízení o rámci jednotného mechanismu dohledu stanoví, že ECB zveřejní na svých internetových stránkách <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0023" ID="QS0023"/>bez zbytečného odkladu […] každé rozhodnutí o uložení správní sankce […] dohlíženému subjektu v zúčastněném členském státě včetně informace o druhu a povaze porušení a totožnosti dotčeného dohlíženého subjektu<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0116"><NO.P>116</NO.P><TXT>Kromě toho, jak již bylo uvedeno v bodě 72 výše, čl. 18 odst. 6 nařízení č. 1024/2013 stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0024" ID="QS0024"/>[v] případech stanovených v příslušných právních předpisech Unie a za podmínek v nich stanovených ECB zveřejní všechny sankce uvedené v odstavci 1 bez ohledu na to, zda proti nim byl podán opravný prostředek či nikoli<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0117"><NO.P>117</NO.P><TXT>Jak bylo připomenuto v bodě 89 výše, ustanovení unijního práva musí být vykládána ve světle základních práv, která tvoří nedílnou součást obecných právních zásad, jejichž dodržování unijní soud zajišťuje a jsou nyní zakotvena v Listině.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0118"><NO.P>118</NO.P><TXT>V projednávané věci žalobkyně tvrdí, že ECB měla v napadeném rozhodnutí použít čl. 18 odst. 6 nařízení č. 1024/2013 a čl. 132 odst. 1 nařízení o rámci jednotného mechanismu dohledu tak, že je vyloží v souladu se zásadou účinné právní ochrany uvedenou v článku 47 Listiny v tom smyslu, že ke zveřejnění rozhodnutí o sankci, která byla vůči ní přijata, bez anonymizace na internetových stránkách ECB nemůže dojít před uplynutím lhůty pro podání žaloby na neplatnost proti uvedenému rozhodnutí, jak je stanovena v čl. 263 šestém pododstavci SFEU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0119"><NO.P>119</NO.P><TXT>Ze znění čl. 18 odst. 6 nařízení č. 1024/2013 ve spojení s čl. 132 odst. 1 nařízení o rámci jednotného mechanismu dohledu vyplývá, že povinnost, kterou ukládají ECB, aby zveřejnila v zásadě bez anonymizace rozhodnutí o uložení sankce, musí být splněna <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0025" ID="QS0025"/>bez zbytečného odkladu<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/> a <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0026" ID="QS0026"/>bez ohledu na to, zda proti [sankci] byl podán opravný prostředek či nikoli<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/>, to znamená nezávisle na existenci případného opravného prostředku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0120"><NO.P>120</NO.P><TXT>Jak již bylo uvedeno v bodě 106 výše, povinnost, která přísluší ECB, se omezuje na uplatnění presumpce legality, která se obecně pojí s akty unijních orgánů a institucí a závaznosti takových aktů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0121"><NO.P>121</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba připomenout, že čl. 297 odst. 2 poslední pododstavec SFEU stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0027" ID="QS0027"/>rozhodnutí, ve kterých je uvedeno, komu jsou určena, se oznamují těm, jimž jsou určen[a], a nabývají účinku tímto oznámením<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/>. Kromě toho na základě presumpce legality pojící se s akty unijních orgánů a institucí, jejímž vyjádřením je zásada, že žaloby nemají odkladný účinek, zakotvená v čl. 278 první větě SFEU, uvedené akty vyvolávají právní účinky tak dlouho, dokud nejsou vzaty zpět, zrušeny v rámci žaloby na neplatnost nebo prohlášeny za neplatné v návaznosti na žádost o rozhodnutí o předběžné otázce nebo na námitku protiprávnosti (rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19940615">15. června 1994</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. BASF a další</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑137/92 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1994:247">EU:C:1994:247</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0048">48</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20111221">21. prosince 2011</DATE>, <NAME.CASE>Francie v. People’s Mojahedin Organization of Iran</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑27/09 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:853">EU:C:2011:853</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0074">74</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0122"><NO.P>122</NO.P><TXT>Povinnost příslušející ECB zveřejnit rozhodnutí o uložení sankce, a to v zásadě bez anonymizace, bez zbytečného odkladu a nezávisle na existenci případného opravného prostředku vyplývá dostatečně jasně a přesně z ustanovení čl. 18 odst. 6 nařízení č. 1024/2013 ve spojení s čl. 132 odst. 1 nařízení o rámci jednotného mechanismu dohledu, jakož i obecně z presumpce legality a závaznosti aktů unijních orgánů a institucí, aby nemohla být předmětem konformního výkladu takového druhu, jako je druh výkladu požadovaný žalobkyní a vést k výkladu <HT TYPE="ITALIC">contra legem</HT> zakázanému judikaturou (viz bod 90 výše).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0123"><NO.P>123</NO.P><TXT>Za těchto podmínek nelze použít konformní výklad zastávaný žalobkyní, podle kterého měla ECB vyčkat uplynutí lhůty pro podání žaloby na neplatnost před tím, než bez anonymizace zveřejnila rozhodnutí o sankci, která jí byla uložena, neboť je v rozporu s jasným a přesným zněním ustanovení čl. 18 odst. 6 nařízení č. 1024/2013 ve spojení s čl. 132 odst. 1 nařízení o rámci jednotného mechanismu dohledu, které slouží jako právní základ pro napadené rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="15"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0124"><NO.P>124</NO.P><TXT>Pokud by byl takový výklad připuštěn, pouhá hrozba žaloby na neplatnost podané na základě článku 263 SFEU proti rozhodnutím přijatým ECB na základě ustanovení čl. 18 odst. 6 nařízení č. 1024/2013 ve spojení s čl. 132 odst. 1 nařízení o rámci jednotného mechanismu dohledu by znamenala, že ECB odloží jeho vykonatelnost do doby po uplynutí lhůty stanovené v čl. 263 šestém pododstavci SFEU, čímž by byla narušena presumpce legality a závaznost uvedených rozhodnutí. Z judikatury přitom vyplývá, že presumpce legality a závaznost aktů unijních orgánů a institucí není v zásadě nikterak dotčena právem podat žalobu k unijnímu soudu (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20000627">27. června 2000</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Portugalsko</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑404/97</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:345">EU:C:2000:345</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0057">57</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>; ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20010322">22. března 2001</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Francie</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑261/99</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2001:179">EU:C:2001:179</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0026">26</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20011213">13. prosince 2001</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Francie</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑1/00</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2001:687">EU:C:2001:687</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0084">84</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0125"><NO.P>125</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené je třeba zamítnout druhou vytýkanou skutečnost a třetí žalobní důvod, a v důsledku toho zamítnout i žalobu v plném rozsahu.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K nákladům řízení</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0126"><NO.P>126</NO.P><TXT>Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že ECB požadovala náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení vynaložených ECB, včetně nákladů řízení souvisejících s řízením o předběžném opatření.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0127"><NO.P>127</NO.P><TXT>Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu členské státy a orgány, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, nesou vlastní náklady řízení. Rada a Komise tedy ponesou vlastní náklady řízení.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="16"?><JURISDICTION><INTRO><P>Z těchto důvodů</P><P>TRIBUNÁL (druhý rozšířený senát)</P><P>rozhodl takto:</P></INTRO><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">1)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Žaloba se zamítá.</HT></TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">2)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">VQ ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou centrální bankou (ECB), včetně nákladů řízení souvisejících s řízením o předběžném opatření.</HT></TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">3)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Rada Evropské unie a Evropská komise ponesou vlastní náklady řízení.</HT></TXT></NP></ITEM></LIST></JURISDICTION></CONTENTS.JUDGMENT><SIGNATURE.CASE><SIGNATORY><P>Papasavvas</P></SIGNATORY><SIGNATORY><P>Tomljenović</P></SIGNATORY><SIGNATORY><P>Schalin</P></SIGNATORY><SIGNATORY><P>Škvařilová-Pelzl</P></SIGNATORY><SIGNATORY><P>Nõmm</P></SIGNATORY><P>Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne <DATE ISO="20200708">8. července 2020</DATE>.</P><SIGNATORY><P>Podpisy.</P></SIGNATORY></SIGNATURE.CASE><?PAGE NO="17"?><TOC><TITLE><TI><P>Obsah</P></TI></TITLE><TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><ITEM.CONT>Skutečnosti předcházející sporu</ITEM.CONT><ITEM.REF>2</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><ITEM.CONT>Řízení a návrhová žádání účastnic řízení</ITEM.CONT><ITEM.REF>4</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><ITEM.CONT>Právní otázky</ITEM.CONT><ITEM.REF>5</ITEM.REF></TOC.ITEM><TOC.BLK><TOC.ITEM><ITEM.CONT>K prvnímu žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení čl. 18 odst. 1 nařízení č. 1024/2013 a čl. 49 odst. 1 Listiny, jakož i zásady proporcionality</ITEM.CONT><ITEM.REF>5</ITEM.REF></TOC.ITEM><TOC.BLK><TOC.ITEM><ITEM.CONT>K první vytýkané skutečnosti vycházející z porušení čl. 18 odst. 1 nařízení č. 1024/2003 a čl. 49 odst. 1 Listiny</ITEM.CONT><ITEM.REF>5</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><ITEM.CONT>Ke druhé vytýkané skutečnosti vycházející z porušení zásady proporcionality</ITEM.CONT><ITEM.REF>7</ITEM.REF></TOC.ITEM><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>–</NO.ITEM><ITEM.CONT>K přípustnosti vytýkané skutečnosti</ITEM.CONT><ITEM.REF>13</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>–</NO.ITEM><ITEM.CONT>K meritu vytýkané skutečnosti</ITEM.CONT><ITEM.REF>13</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK></TOC.BLK></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><ITEM.CONT>Ke druhému žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení čl. 132 odst. 1 prvního pododstavce písm. b) nařízení o rámci jednotného mechanismu dohledu</ITEM.CONT><ITEM.REF>9</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><ITEM.CONT>Ke třetímu žalobnímu důvodu vycházejícímu v podstatě z porušení čl. 263 šestého pododstavce SFEU a článku 47 Listiny</ITEM.CONT><ITEM.REF>12</ITEM.REF></TOC.ITEM><TOC.BLK><TOC.ITEM><ITEM.CONT>K první vytýkané skutečnosti, která na základě námitky vychází z protiprávnosti čl. 18 odst. 6 nařízení č. 1024/2013</ITEM.CONT><ITEM.REF>12</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><ITEM.CONT>Ke druhé vytýkané skutečnosti, která v podstatě vychází z porušení čl. 18 odst. 6 nařízení č. 1024/2013 a čl. 132 odst. 1 nařízení o rámci jednotného mechanismu dohledu vykládaných v souladu s článkem 263 SFEU a s článkem 47 Listiny</ITEM.CONT><ITEM.REF>13</ITEM.REF></TOC.ITEM><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>–</NO.ITEM><ITEM.CONT>K přípustnosti vytýkané skutečnosti</ITEM.CONT><ITEM.REF>13</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>–</NO.ITEM><ITEM.CONT>K meritu vytýkané skutečnosti</ITEM.CONT><ITEM.REF>13</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK></TOC.BLK></TOC.BLK></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><ITEM.CONT>K nákladům řízení</ITEM.CONT><ITEM.REF>15</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK></TOC.BLK></TOC></JUDGMENT>