<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-130/19</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62019CC0130</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:1052">EU:C:2020:1052</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>41</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>41</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Stanovisko generálního advokáta G. Hogana – věc C‑130/19</HT></P><P><HT TYPE="SC">Účetní dvůr Evropské unie v. Pinxten</HT></P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generálního advokáta</HT></P><P><HT TYPE="UC">Gerarda Hogana</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20201217">17. prosince 2020</DATE><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0001"><P>Původní jazyk: angličtina.</P></NOTE></P></TI><STI><P><HT TYPE="BOLD">Věc C‑130/19</HT></P><P>Účetní dvůr Evropské unie</P><P>proti</P><P>Karlu Pinxtenovi</P></STI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Článek 286 odst. 6 SFEU</KEYWORD><KEYWORD>Porušení povinností vyplývajících z funkce bývalého člena Účetního dvora Evropské unie</KEYWORD><KEYWORD>Odnětí nároku na důchod nebo jej nahrazující požitky</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><CONTENTS.CONCLUSION><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">I.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Úvod</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1.</NO.P><TXT>Jaká právní pravidla a jaké etické normy upravují chování člena Účetního dvora Evropské unie (EÚD) a jaké relevantní sankce se uplatní v případě porušení těchto norem? To jsou zásadní otázky kladené v rámci žaloby podané EÚD, která je nyní předmětem řízení u Soudního dvora.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2.</NO.P><TXT>Podanou žalobou se totiž EÚD domáhá, aby Soudní dvůr určil, že K. Pinxten nesplnil povinnosti vyplývající z jeho postavení člena EÚD. EÚD tvrdí, že K. Pinxten jednal v rozporu s povinnostmi, které pro něj vyplývají z článků 285 a 286 SFEU. Navrhuje tedy, aby Soudní dvůr uložil přiměřenou sankci stanovenou v čl. 286 odst. 6 SFEU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3.</NO.P><TXT>Projednávaná věc je první věcí týkající se (bývalého) člena EÚD, která byly podána na základě čl. 286 odst. 6 SFEU. Článek 286 odst. 6 SFEU stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0001" ID="QS0001"/>[č]len Účetního dvora může být odvolán ze své funkce nebo zbaven nároku na důchod nebo jej nahrazující požitky jen v případě, že Soudní dvůr na žádost Účetního dvora shledá, že přestal splňovat podmínky nezbytné k výkonu jeho funkce nebo neplní povinnosti vyplývající z jeho funkce<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>. Obecně lze konstatovat, že Soudní dvůr vydal doposud jediný rozsudek na základě podobného ustanovení Smlouvy, použitelného na komisaře, a sice rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20060711">11. července 2006</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Cresson</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑432/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:455">EU:C:2006:455</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4.</NO.P><TXT>Projednávaná věc tak poskytuje Soudnímu dvoru novou příležitost k tomu, aby jednak vyjasnil některé procesní zvláštnosti související s touto formou řízení a jednak specifikoval normy chování, které musí dodržovat osoby zastávající vysoké funkce v orgánech Evropské unie. V době, kdy je přinejmenším zpochybňována legitimita Unie, jejích orgánů a osob, které v nich působí, bude rozhodnutí Soudního dvora k této otázce bezpochyby považováno za velmi významné.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="2"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">II.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">A.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Smlouva o fungování Evropské unie</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5.</NO.P><TXT>EÚD je jedním ze sedmi orgánů Evropské unie. Jako unijnímu orgánu jsou mu věnovány tři články Smlouvy o fungování Evropské unie, a sice články 285, 286 a 287.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6.</NO.P><TXT>Zaprvé čl. 285 odst. 2 SFEU stanoví, že členové EÚD <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0002" ID="QS0002"/>vykonávají své funkce naprosto nezávisle v obecném zájmu Unie<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>. Zadruhé čl. 286 odst. 3 SFEU uvádí, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0003" ID="QS0003"/>[č]lenové Účetního dvora při plnění svých úkolů nevyžadují ani nepřijímají pokyny od žádné vlády ani jiného subjektu [a] [z]drží se jakéhokoli jednání neslučitelného s povahou své funkce<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/>. Článek 286 odst. 4 SFEU dodává, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0004" ID="QS0004"/>[b]ěhem funkčního období nesmějí členové Účetního dvora vykonávat žádnou jinou výdělečnou nebo nevýdělečnou profesionální činnost. Při svém nástupu do funkce se slavnostně zavazují respektovat během výkonu své funkce i po jeho ukončení povinnosti vyplývající z jejich postavení, zejména povinnost čestného a zdrženlivého jednání při přijímání některých funkcí nebo některých výhod po uplynutí funkčního období.<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/></TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">B.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Nařízení č. 2290/77 o platových poměrech členů Účetního dvora</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7.</NO.P><TXT>Článek 7 nařízení Rady (EHS, Euratom, ESUO) č. 2290/77 ze dne <DATE ISO="19771018">18. října 1977</DATE> o platových poměrech členů Účetního dvora<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0002"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="268" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="1977">Úř. věst. 1977, L 268, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 01/01, s. 87.</P></NOTE>, ve znění nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1293/2004 ze dne <DATE ISO="20040430">30. dubna 2004</DATE><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0003"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="243" PAGE.FIRST="26" DATE.PUB="2004">Úř. věst. 2004, L 243, s. 26</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 01/05, s. 119.</P></NOTE>, stanovil:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0005" ID="QS0005"/>Člen Účetního dvora, který musí v rámci výkonu své funkce cestovat mimo zatímní umístění dvora, má nárok na</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>náhradu cestovních výdajů;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>náhradu hotelových výdajů (pouze pokoj, služby a daně);</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>příspěvek za každý celý den nepřítomnosti ve výši 105 % denního příspěvku stanoveného služebním řádem pro úředníky Evropských společenství na služební cestě.<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/></TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">C.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Nařízení č. 883/2013 o vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8.</NO.P><TXT>Článek 4 odst. 1 a 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 883/2013 ze dne <DATE ISO="20130911">11. září 2013</DATE> o vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) a o zrušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/1999 a nařízení Rady (Euratom) č. 1074/1999<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0004"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="248" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2013">Úř. věst. 2013, L 248, s. 1</REF.DOC.OJ>.</P></NOTE> stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="004.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0006" ID="QS0006"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>V oblastech uvedených v článku 1 provádí úřad správní vyšetřování uvnitř orgánů, institucí a jiných subjektů (dále jen <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0007" ID="QS0007"/>vnitřní vyšetřování<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="2018" ID="QE0007"/>).</ALINEA><?PAGE NO="3"?><ALINEA>Tato vnitřní vyšetřování se provádějí v souladu s podmínkami stanovenými tímto nařízením a rozhodnutími přijatými daným orgánem, institucí nebo jiným subjektem.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="004.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA><P>Pokud jsou splněny podmínky uvedené v odstavci 1:</P><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>má úřad právo na okamžitý a neohlášený přístup k jakýmkoli relevantním informacím, včetně informací v databázích, drženým orgány, institucemi nebo jinými subjekty a právo na okamžitý a neohlášený přístup do jejich prostor. Úřad má možnost kontrolovat účetnictví orgánů, institucí a jiných subjektů. Úřad může pořizovat kopie a získávat výtahy z každého dokumentu a z obsahu každého nosiče informací, které jsou v držení orgánů, institucí a jiných subjektů, a v případě potřeby si ponechat tyto dokumenty nebo informace, hrozí-li nebezpečí jejich zmizení;</TXT></NP></ITEM></LIST></P><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/></P></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">D.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Etické standardy EÚD</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9.</NO.P><TXT>Rozhodnutím Účetního dvora Evropské unie č. 66-2011, kterým se stanoví etické standardy Evropského účetního dvora ze dne <DATE ISO="20111026">26. října 2011</DATE>, EÚD rozhodl, že na EÚD se vztahují etické standardy připojené k uvedenému rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10.</NO.P><TXT>Tyto etické standardy stanoví zejména následující:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0008" ID="QS0008"/>[…]</P><P>2.2. Řídíme zdroje Účetního dvora legálně, správně a z finančního hlediska řádně. Účetní dvůr by měl vystupovat jako vzor finančního řízení. Své zdroje musí spravovat v souladu s finančním nařízením a všemi ostatními platnými pravidly a při dosahování svých cílů musí postupovat hospodárně, efektivně a účelně.</P><P>[…]</P><P>3.2. Své úkoly plníme, aniž bychom podléhali politickým, národním či jiným externím vlivům.</P><P>3.3. Vyhýbáme se střetům zájmů, ať už skutečným či domnělým, k nimž může docházet například v souvislosti s členstvím v politických organizacích, politickou funkcí, členstvím ve správních radách nebo v souvislosti s finančním zájmem v subjektu, který je předmětem auditu. Těmto záležitostem a tomu, jak by mohly být vnímány třetími stranami, je nutno věnovat mimořádnou pozornost.</P><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/></P></QUOT.S></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">III.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Skutečnosti předcházející sporu</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11.</NO.P><TXT>Karel Pinxten byl členem EÚD od <DATE ISO="20060301">1. března 2006</DATE> do <DATE ISO="20180430">30. dubna 2018</DATE>, kdy jeho mandát zanikl. Byl přidělen k senátu III tohoto orgánu, jenž byl pověřen kontrolou výdajů Evropské unie na oblasti vnějších vztahů, rozšíření a humanitární pomoci. Od <DATE ISO="20110404">4. dubna 2011</DATE> do <DATE ISO="20180430">30. dubna 2018</DATE> vykonával K. Pinxten funkci předsedajícího senátu III.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="4"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12.</NO.P><TXT>Během svého funkčního období měl K. Pinxten k dispozici služební vozidlo a tankovací kartu, která umožňovala, aby byly EÚD fakturovány pohonné hmoty použité pro účely provozu jeho služebního vozidla. Byly mu rovněž poskytnuty ještě další dvě tankovací karty, na které mohl nakupovat pohonné hmoty osvobozené od daně z přidané hodnoty (DPH) a spotřební daně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13.</NO.P><TXT>V letech 2006 až 2014 poskytl EÚD K. Pinxtenovi řidiče. Od dubna 2014 mohl K. Pinxten žádat o možnost využívat řidiče přiděleného ke <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0009" ID="QS0009"/>skupině řidičů<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/> pod vedením finančního ředitele EÚD. Až do <DATE ISO="20161006">6. října 2016</DATE> byl K. Pinxten pověřen podepisováním příkazů ke služební cestě pro osobu, která mu byla přidělena jako jeho řidič, aby bylo zajištěno, že budou tomuto řidiči proplaceny výdaje na služební cesty a zaplaceny denní příspěvky. Tuto pravomoc posléze vykonával generální tajemník EÚD.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14.</NO.P><TXT>Během jeho funkčního období byly K. Pinxtenovi propláceny výdaje na reprezentaci a pohoštění, různé výdaje vynaložené na služebních cestách schválených na jeho žádost předsedou EÚD a byly mu též placeny denní příspěvky související s těmito služebními cestami.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">IV.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Vyšetřování a řízení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">A.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Předběžná opatření přijatá EÚD</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15.</NO.P><TXT>V roce 2016 obdržel EÚD informace, podle nichž došlo v souvislosti s různými služebními cestami K. Pinxtena k několika závažným nesrovnalostem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20160718">18. července 2016</DATE> informoval generální tajemník EÚD ústně K. Pinxtena o obvinění, které proti němu bylo vzneseno. Útvary EÚD rovněž provedly analýzu služebních cest K. Pinxtena a jeho řidičů s cílem případné nesrovnalosti odhalit. Po různých výměnách korespondence mezi těmito útvary a K. Pinxtenem zpochybnil K. Pinxten sdělením ze dne <DATE ISO="20160930">30. září 2016</DATE> jakoukoli povinnost hradit výdaje související s jeho služebními cestami nebo služebními cestami jeho řidičů. Poté korespondence mezi administrativou EÚD a K. Pinxtenem pokračovala.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20160726">26. července 2016</DATE> byl EÚD mimoto informován, že v návaznosti na nehodu, k níž došlo mezi služebním vozidlem K. Pinxtena a jeho vlastním soukromým vozidlem v roce 2011, se možná K. Pinxten dopustil pojistného podvodu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20160901">1. září 2016</DATE> předseda EÚD tato obvinění ústně oznámil K. Pinxtenovi. Ve sdělení z téhož dne K. Pinxten uvedl, že dotčená nehoda byla způsobena střetem jeho služebního vozidla, které řídil jeho řidič, s jeho soukromým vozidlem, které řídil jeho syn.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">B.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Vyšetřování prováděné Evropským úřadem pro boj proti podvodům</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20161014">14. října 2016</DATE> předal generální tajemník EÚD na pokyn předsedy tohoto orgánu OLAF spis týkající se činností K. Pinxtena, které měly možná za následek výdaje neoprávněně vynaložené z rozpočtu Unie.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="5"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20.</NO.P><TXT>Po první schůzce konané dne <DATE ISO="20170131">31. ledna 2017</DATE> generální ředitel OLAF dne <DATE ISO="20170331">31. března 2017</DATE> formálně oznámil předsedovi EÚD zahájení vyšetřování případných nesrovnalostí, které ohrožují finanční zájmy Unie a které se týkají K. Pinxtena v souvislosti s využíváním majetku EÚD K. Pinxtenem a jeho služebními cestami, které absolvoval nebo schválil, v rozporu s použitelnými právními předpisy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20170922">22. září 2017</DATE> informoval OLAF K. Pinxtena o zahájení tohoto vyšetřování a o jeho postavení <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0010" ID="QS0010"/>dotčené osoby<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/> v tomto vyšetřování.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20171120">20. listopadu 2017</DATE> provedl OLAF inspekci kanceláře K. Pinxtena a shromáždil různé dokumenty. Po předběžné analýze těchto důkazů OLAF dne <DATE ISO="20171215">15. prosince 2017</DATE> K. Pinxtena informoval, že rozsah tohoto vyšetřování byl mimo jiné rozšířen o případná zneužití práv a výsad spojených s jeho postavením člena EÚD, případné střety zájmů či jiná porušení dle článků 285 a 286 SFEU, jakož i porušení kodexu chování členů Účetního dvora (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0011" ID="QS0011"/>kodex chování členů EÚD<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23.</NO.P><TXT>Karel Pinxten byl vyšetřovateli OLAF vyslechnut dne <DATE ISO="20171222">22. prosince 2017</DATE>. Dne <DATE ISO="20180515">15. května 2018</DATE> předložil K. Pinxten OLAF písemné připomínky k podání OLAF ze dne <DATE ISO="20180406">6. dubna 2018</DATE>, v němž bylo obsaženo shrnutí skutků zjištěných na závěr vyšetřování.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20180702">2. července 2018</DATE> obdržel EÚD konečnou zprávu OLAF po skončení vyšetřování. V této zprávě dospěl OLAF k závěru, že se K. Pinxten dopustil zneužití prostředků EÚD v souvislosti s činnostmi nesouvisejícími s jeho funkcí, zneužití tankovacích karet a zneužití smlouvy o pojištění motorových vozidel na služební vozidlo K. Pinxtena. V této zprávě OLAF rovněž uvedl, že u K. Pinxtena byly zjištěny neodůvodněné nepřítomnosti, neohlášení některých externích činností, nepovolené předání důvěrných informací a střety zájmů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25.</NO.P><TXT>V této zprávě bylo zejména uvedeno, že 332 služebních cest, které byly schváleny nebo potvrzeny K. Pinxtenem, nesouviselo s výkonem jeho funkce a že prostředky EÚD využíval na hrazení výdajů na reprezentaci souvisejících se soukromými akcemi, které nebyly v zájmu dotčeného orgánu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26.</NO.P><TXT>Ve světle skutečností zjištěných v této zprávě OLAF doporučil EÚD, aby s K. Pinxtenem zahájil disciplinární řízení. OLAF dále doporučil EÚD, aby přijal vhodná opatření k zajištění vrácení částky ve výši <FT TYPE="DECIMAL">472869,09</FT> eura odpovídající nákladům bezdůvodně vynaloženým EÚD a aby zvážil vymáhání částky ve výši <FT TYPE="DECIMAL">97954,52</FT> eura odpovídající platu vyplacenému za doby neodůvodněné nepřítomnosti K. Pinxtena.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27.</NO.P><TXT>Navíc vzhledem k tomu, že některé skutečnosti zjištěné v průběhu vyšetřování mohly naplnit skutkovou podstatu trestných činů, předal OLAF své informace a doporučení lucemburským soudním orgánům.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">C.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Trestní řízení v Lucemburku</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28.</NO.P><TXT>S ohledem na informace poskytnuté ze strany OLAF požádal státní zástupce Tribunal d’arrondissement de Luxembourg (okresní soud v Lucemburku, Lucembursko) dopisem ze dne <DATE ISO="20181001">1. října 2018</DATE>, aby EÚD zbavil K. Pinxtena v souvislosti s trestním řízením imunity. Dne <DATE ISO="20181115">15. listopadu 2018</DATE> EÚD této žádosti vyhověl.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="6"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">D.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Řízení v rámci EÚD</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20180712">12. července 2018</DATE> pověřil EÚD svého předsedu, aby vypracoval předběžnou zprávu ohledně obvinění z protiprávních jednání oznámených ve zprávě OLAF, kterých se údajně K. Pinxten dopustil.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20181005">5. října 2018</DATE> předseda EÚD zaslal předběžnou zprávu členům tohoto orgánu. V této zprávě doporučil, aby EÚD vyzval Soudní dvůr, aby <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0012" ID="QS0012"/>posoudil zjištěný skutkový stav a rozhodl, zda se K. Pinxten dopustil nesplnění povinností vyplývajících z jeho funkce<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/>. Tato zpráva a zpráva OLAF byly K. Pinxtenovi předány téhož dne.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20181119">19. listopadu 2018</DATE> zaslal K. Pinxten EÚD své písemné připomínky. Dne <DATE ISO="20181126">26. listopadu 2018</DATE> byl členy tohoto orgánu vyslechnut na neveřejném zasedání.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20181129">29. listopadu 2018</DATE> se EÚD na neveřejném zasedání rozhodl, a to s přihlédnutím ke zprávě OLAF, předběžné zprávě předsedy EÚD, rozhodnutí o zbavení K. Pinxtena imunity ve vztahu k trestnímu řízení i jeho písemným a ústním připomínkám, že záležitost týkající se K. Pinxtena bude na základě čl. 286 odst. 6 SFEU postoupena Soudnímu dvoru.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">E.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Řízení před Tribunálem</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20190624">24. června 2019</DATE> podal K. Pinxten k Tribunálu žalobu na neplatnost rozhodnutí generálního tajemníka EÚD ze dne <DATE ISO="20190411">11. dubna 2019</DATE>, v níž byla částka <FT TYPE="DECIMAL">153407,58</FT> eura kvalifikována jako neoprávněná platba a nařízeno vrácení této částky<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0005"><P>Věc T‑386/19.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34.</NO.P><TXT>Uvedené řízení před Tribunálem má s žalobou projednávanou v tomto řízení určité společné rysy, jelikož se sporná částka vztahuje ke skutečnostem uvedeným v rámci prvního žalobního důvodu vzneseného v projednávané věci. Řízení vedené před Tribunálem bylo Tribunálem přerušeno do vydání rozsudku Soudního dvora v projednávané věci.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">V.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Řízení před Soudním dvorem a návrhová žádání účastníků řízení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35.</NO.P><TXT>Žaloba EÚD byla podána dne <DATE ISO="20190215">15. února 2019</DATE>. Tato žaloba a žalobní odpověď byly doplněny replikou a duplikou. Řeči obou účastníků řízení byly vyslechnuty na jednání Soudního dvora konaném dne <DATE ISO="20200929">29. září 2020</DATE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36.</NO.P><TXT>EÚD navrhuje, aby Soudní dvůr:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>zamítl návrh K. Pinxtena na přerušení řízení Soudním dvorem do skončení trestního řízení v Lucembursku;</P></ITEM><ITEM><P>určil, že K. Pinxten neplní povinnosti vyplývající z jeho funkce na základě článků 285 SFEU a 286 SFEU a pravidel přijatých k jejich provedení;</P></ITEM><ITEM><P>v důsledku toho uložil sankci stanovenou v čl. 286 odst. 6 SFEU, přičemž EÚD ponechává na úvaze Soudního dvora, aby určil její rozsah;</P></ITEM><?PAGE NO="7"?><ITEM><P>prohlásil návrh K. Pinxtena na náhradu škody za nepřípustný;</P></ITEM><ITEM><P>uložil K. Pinxtenovi náhradu nákladů řízení.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37.</NO.P><TXT>Karel Pinxten navrhuje, aby Soudní dvůr:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>přerušil řízení do skončení trestního řízení;</P></ITEM><ITEM><P>nařídil EÚD, aby předložil zprávu o interním auditu za období od roku 2012 do roku 2018 týkající se výdajů členů EÚD na služební cesty a využívání služebních vozidel všemi těmito členy a aby specifikoval opatření přijatá v návaznosti na tuto zprávu a předložil veškerá sdělení týkající se nátlaku vyvíjeného na interního auditora;</P></ITEM><ITEM><P>zamítl žalobu podanou EÚD;</P></ITEM><ITEM><P>uložil EÚD, aby mu zaplatil částku ve výši <FT TYPE="NUMBER">50000</FT> eur jako náhradu vzniklé nemajetkové újmy;</P></ITEM><ITEM><P>uložil EÚD náhradu veškerých nákladů řízení.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">VI.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Argumenatce účastníků řízení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38.</NO.P><TXT>Na úvod je třeba uvést, že účastníci řízení předložili obsáhlá písemná vyjádření a ve své argumentaci ve velké míře odkazovali na více než <FT TYPE="NUMBER">25000</FT> stran příloh. Bylo by poměrně zbytečné pokoušet se stručným způsobem shrnout všechny jejich argumenty. Z toho důvodu navrhuji, že se na tomto místě omezím na žalobní důvody uplatněné EÚD na podporu jeho žaloby a na procesní argumenty vznesené K. Pinxtenem. Ve zbytku postačí v této fázi uvést, že K. Pinxten tvrdí, že všechny žalobní důvody jsou neopodstatněné a že skutkky z velké části nebyly prokázány.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">A.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Žalobní důvody uplatněné na podporu žaloby EÚD</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39.</NO.P><TXT>Na podporu svých návrhových žádání vznáší EÚD pět žalobních důvodů.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K prvnímu žalobnímu důvodu, týkajícímu se zneužití zdrojů EÚD k financování činností, které nesouvisí a nejsou slučitelné s funkcí člena EÚD</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40.</NO.P><TXT>V rámci svého prvního žalobního důvodu EÚD K. Pinxtenovi vytýká, že zneužil zdroje EÚD k financování činností, které nesouvisí a nejsou slučitelné s jeho funkcí člena, jako jsou rekreační činnosti – především výlet do horského střediska Crans Montana (Švýcarsko) od <DATE ISO="20130821">21.</DATE> do <DATE ISO="20130826">26. srpna 2013</DATE> za účelem účasti na letním zasedání Crans Montana Forum – volnočasové aktivity – jako například několik loveckých výletů, včetně tří loveckých akcí v Chambord (Francie) – turistické výlety za poznáním (zejména pobyt na Kubě od <DATE ISO="20150330">30. března</DATE> do <DATE ISO="20150414">14. dubna 2015</DATE>) a účast na recepcích a svatbách přátel.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41.</NO.P><TXT>Karel Pinxten taktéž údajně žádal o náhrady a platby za činnosti související s jeho osobními zájmy, zejména v souvislosti s koupí vinice. EÚD tvrdí, že K. Pinxten dále absolvoval služební cesty pro účely činností neslučitelných s jeho funkcí, jako byly politické činnosti v rámci jeho zapojení v politické straně Open VLD. A konečně K. Pinxten údajně na jedné straně zavedl <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0013" ID="QS0013"/>služební cesty bez příspěvků<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/>, pokud jde o činnosti nesouvisející s jeho funkcí – aby zajistil, aby<?PAGE NO="8"?> mu nebyly účtovány kilometry najeté ve služebním vozidle používaném při jeho služebních cestách – a na druhé straně využíval své služební vozidlo a služby řidičů EÚD pro činnosti nesouvisející nebo neslučitelné s jeho povinnostmi, a to i v případech, kdy on sám na služební cestě nebyl.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42.</NO.P><TXT>Takovýmto jednáním K. Pinxten údajně porušil své povinnosti nezúčastněnosti, nezávislosti, nestrannosti, angažovanosti, bezúhonnosti, odpovědnosti, příkladnosti a transparentnosti. EÚD tvrdí, že toto jednání představuje porušení článků 285 a 286 SFEU, jakož i několika dalších norem sekundárního práva<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0006"><P>Články 2 a 7 nařízení č. 2290/77; články 33 a 74 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 ze dne <DATE ISO="20180718">18. července 2018</DATE>, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie, mění nařízení (EU) č. 1296/2013, (EU) č. 1301/2013, (EU) č. 1303/2013, (EU) č. 1304/2013, (EU) č. 1309/2013, (EU) č. 1316/2013, (EU) č. 223/2014 a (EU) č. 283/2014 a rozhodnutí č. 541/2014/EU a zrušuje nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="193" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2018">Úř. věst. 2018, L 193, s. 1</REF.DOC.OJ>); článek 5 rozhodnutí EÚD č. 38-2016, kterým se stanoví prováděcí předpisy k jednacímu řádu Účetního dvora; články 1, 2, 4 a 7 kodexu chování členů EÚD; boy 1.2, 2.2., 3.2, 3.3 a 3.7 etických standardů EÚD; články 20, 21 a 25 etického kodexu INTOSAI; článek 2 rozhodnutí EÚD č. 7-2004 o výdajích na reprezentaci a pohoštění členů EÚD; články 4 až 6 rozhodnutí EÚD č. 33-2004 o řízení a používání vozového parku EÚD.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Ke druhému žalobnímu důvodu, týkajícímu se zneužití a protiprávního využívání daňových výsad</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43.</NO.P><TXT>V rámci druhého žalobního důvodu EÚD K. Pinxtenovi vytýká, že zneužil a protiprávně využil daňové výsady. V rámci tohoto druhého žalobního důvodu EÚD tvrdí, že zneužíváním a protiprávním využíváním tankovacích karet, které mu byly dány k dispozici, K. Pinxten neplnil své povinnosti bezúhonnosti, příkladného jednání a nezúčastněnosti. Tímto jednáním údajně rovněž došlo k porušení článků 285 a 286 SFEU, jakož i řady norem sekundárního práva<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0007"><P>Článek 33 nařízení 2018/1046; článek 5 prováděcích předpisů k jednacímu řádu Účetního dvora; článek 7 kodexu chování členů EÚD; body 1.2 a 2.2. etických standardů; článek 5 rozhodnutí č. 7-2004.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Ke třetímu žalobnímu důvodu, týkajícímu se nepravdivých prohlášení o pojistné události</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44.</NO.P><TXT>Podle třetího žalobního důvodu K. Pinxten údajně učinil nepravdivá prohlášení o pojistné události v rámci tvrzených nehod, jejichž účastníkem bylo služební vozidlo, které mu bylo poskytnuto, a za které údajně obdržel dvě neoprávněné platby pojistného plnění. Jedna tato událost se týkala nahlášené nehody mezi jeho soukromým vozidlem, které řídil jeho syn, a služebním vozidlem, které řídil jeho řidič. Druhá se týkala události, při níž jeho řidič přejel zavazadlo, v němž byla láhev vína a několik kusů oblečení. Ze svědectví řidiče podaného během vyšetřování však podle všeho vyplývá, že tento řidič nebyl účastníkem první nehody a že druhá událost neměla ty následky, které byly nahlášeny pojišťovně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45.</NO.P><TXT>Pokud by toto konkrétní obvinění bylo pravdivé, bylo by obtížné zpochybnit tezi, že K. Pinxten údajně neplnil své povinnosti bezúhonnosti, příkladného jednání a nezúčastněnosti, čímž porušil články 285 a 286 SFEU a řadu norem sekundárního práva<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0008"><P>Článek 3 jednacího řádu Účetního dvora (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="103" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2010">Úř. věst. 2010, L 103, s. 1</REF.DOC.OJ>); článek 7 kodexu chování členů EÚD; body 1.2 a 2.2. etických standardů.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="9"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Ke čtvrtému žalobnímu důvodu, souvisejícímu s nepřiznaným a protiprávním postavením jednatele obchodní společnosti a intenzivní politickou činností</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46.</NO.P><TXT>Pokud jde o čtvrtý žalobní důvod, EÚD K. Pinxtenovi vytýká, že vykonával funkci jednatele obchodní společnosti a aktivní politickou činnost v politické straně v době trvání jeho funkčního období u EÚD. EÚD opět tvrdí, že K. Pinxten tímto jednáním neplnil své povinnosti nezúčastněnosti, nezávislosti, nestrannosti, angažovanosti, bezúhonnosti, odpovědnosti, příkladného jednání a transparentnosti. Za těchto okolností údajně porušil články 285 a 286 SFEU, jakož i řadu norem sekundárního práva<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0009"><P>Článek 3 jednacího řádu Účetního dvora; články 5 a 6 prováděcích předpisů k jednacímu řádu Účetního dvora; články 1 a 4 a článek 7 kodexu chování členů EÚD; body 1.2, 2.2., 3.3. a 3.7. etických standardů.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K pátému žalobnímu důvodu, týkajícímu se situace střetu zájmů vytvořené v souvislosti s nabídkou pronájmu soukromého bytu vedoucí auditovaného subjektu</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47.</NO.P><TXT>V rámci pátého žalobního důvodu EÚD K. Pinxtenovi vytýká, že údajně vytvořil situaci střetu zájmů, když nabídl jistou službu vedoucí auditovaného subjektu. Přesněji řečeno, je obviněn z toho, že nabídl pronájem soukromého bytu vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, přičemž tento subjekt spadal do rámce příslušnosti senátu III, v němž K. Pinxten vykonával funkci předsedajícího. To údajně ovlivnilo jeho nezávislost a nestrannost nebo přinejmenším mohlo takový dojem vyvolat.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48.</NO.P><TXT>Karel Pinxten tedy údajně vytvořil situaci střetu zájmů; a neplnil své povinnosti nezúčastněnosti, nezávislosti, nestrannosti, bezúhonnosti a příkladného jednání. Za těchto okolností toto jednání údajně představovalo porušení článků 285 a 286 SFEU a řady norem sekundárního práva<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0010"><P>Článek 61 nařízení 2018/1046; článek 3 jednacího řádu Účetního dvora; článek 5 prováděcích předpisů k jednacímu řádu Účetního dvora; články 1, 2 a 7 kodexu chování členů EÚD; body 1.2, 2.2., 3.1., 3.3., 3.4. a 3.7. etických standardů EÚD, článek 25 etického kodexu INTOSAI.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">B.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Karel Pinxten</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49.</NO.P><TXT>Jak je uvedeno výše, K. Pinxten tvrdí, že všechny žalobní důvody jsou neopodstatněné a že skutkové okolnosti do značné míry nebyly prokázány. Kromě toho uvádí několik argumentů v souvislosti s procesními aspekty projednávané žaloby a jeho právem na obhajobu.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K vazbě žaloby v projednávané věci na trestní řízení probíhající v Lucembursku</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50.</NO.P><TXT>Karel Pinxten úvodem tvrdí, že v projednávané věci se uplatní zásada, podle které musí disciplinární řízení vyčkat výsledku řízení trestního. Za těchto okolností uvádí, že by Soudní dvůr neměl vydat rozsudek před skončením trestního řízení.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="10"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Zásada účinné soudní ochrany</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51.</NO.P><TXT>Zaprvé K. Pinxten tvrdí, že v kontextu žaloby podané na základě čl. 286 odst. 6 SFEU nemá ani právo na přístup k soudu (<HT TYPE="ITALIC">droit au juge</HT>) v rozporu s článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie ani právo na dvojstupňové soudnictví v rozporu s článkem 2 protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsaného ve Štrasburku dne <DATE ISO="19841122">22. listopadu 1984</DATE>, (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0014" ID="QS0014"/>EÚLP<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52.</NO.P><TXT>Podle K. Pinxtena jedná Soudní dvůr na základě čl. 286 odst. 6 SFEU jako disciplinární orgán, nikoli jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0015" ID="QS0015"/>soud<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/>. V důsledku této skutečnosti je K. Pinxten dle svých slov údajně zbaven veškeré soudní ochrany. Z toho tedy vyplývá, že postup uvedený v článku 286 SFEU nemůže sloužit jako základ žaloby podané EÚD.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K protiprávnosti aktů přijatých EÚD za účelem postoupení věci Soudnímu dvoru</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53.</NO.P><TXT>Zadruhé se K. Pinxten dovolává dvou procesních argumentů v souvislosti s rozhodnutím přijatým EÚD za účelem postoupení věci Soudnímu dvoru.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54.</NO.P><TXT>Na jedné straně považuje počet členů EÚD, kteří hlasovali ve prospěch postoupení věci Soudnímu dvoru, za nedostatečný. Článek 4 odst. 4 jednacího řádu EÚD totiž údajně vyžaduje čtyřpětinovou většinu těchto členů – a sice 23 členů – ale ve prospěch tohoto rozhodnutí skutečně hlasovalo pouze 22 z nich.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55.</NO.P><TXT>Na druhé straně, zatímco článek 8 a čl. 49 odst. 3 prováděcích předpisů k jednacímu řádu EÚD vyžadují, aby byl výslech člena, proti němuž byla podána stížnost, veden bez přítomnosti tlumočníka nebo zástupce EÚD, výslech K. Pinxtena proběhl za přítomnosti generálního tajemníka a vedoucího právní služby tohoto orgánu.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K porušení požadavku přiměřené lhůty</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56.</NO.P><TXT>Zatřetí se K. Pinxten domnívá, že EÚD porušil jeho právo na to, aby jeho věc byla rozhodnuta v přiměřené lhůtě, když zpochybnil legalitu žádostí, které K. Pinxten podával od roku 2006, přestože měl EÚD od okamžiku vzniku mandátu K. Pinxtena k dispozici všechny relevantní informace pro ověření, zda jsou tyto žádosti legitimní, a v každém případě si mohl v případě potřeby vyžádat vysvětlení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57.</NO.P><TXT>Na základě finančních pravidel o souhrnném rozpočtu Unie vznáší K. Pinxten námitku promlčení, pokud jde o podávání žalob ze strany EÚD týkajících se prokázaných skutkových okolností, které jsou starší tří let, resp. nejvýše pěti let ode dne <DATE ISO="20181005">5. října 2018</DATE>, tj. ode dne předběžné zprávy EÚD.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Protiprávní vyšetřování OLAF a jeho zpráva</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58.</NO.P><TXT>Pokud jde o vyšetřování OLAF, dovolává se K. Pinxten tří nesrovnalostí, které mají údajně dopad na dotčenou zprávu, z níž vychází žaloba EÚD.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="11"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59.</NO.P><TXT>Zaprvé K. Pinxten v podstatě tvrdí, že OLAF protiprávně rozšířil rozsah svého vyšetřování na základě analýzy údajů zjištěných při inspekci provedené v jeho kanceláři. Zadruhé OLAF porušil jeho právo na soukromí tím, že si odnesl soukromé spisy, z nichž některé obsahovaly komunikaci s jeho právní zástupkyní. Zatřetí OLAF údajně porušil jeho právo na obhajobu, a to čtyřmi způsoby. Zaprvé shrnutí skutkového stavu bylo příliš stručné, tabulky připojené k tomuto shrnutí skutkového stavu byly nesrozumitelné a nebyly předloženy všechny podpůrné dokumenty. Zadruhé K. Pinxten údajně nebyl vyslechnut ke všem skutkovým okolnostem a jiným relevantním skutečnostem, které k vytvoření uvedené zprávy vedly. Zatřetí jeho argumentace nebyla projednána, ale pouze opsána na konci zprávy. Začtvrté jeho bývalá asistentka neobdržela kopii přepisu své výpovědi.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">VII.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Analýza</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60.</NO.P><TXT>Žaloba podaná EÚD nastoluje několik procesních a hmotněprávních otázek. Domnívám se však, že odpověď na několik z nich závisí na vlastní povaze tohoto řízení, jakož i na rozsahu poslání EÚD a funkcích jeho členů. Navrhuji tak rozdělení této analýzy na čtyři části. Nejprve se pokusím určit povahu žaloby zakotvené v čl. 286 odst. 6 SFEU a funkce členů EÚD ve světle úlohy, kterou tento orgán plní. Následně se budu věnovat procesním otázkám. Nakonec posoudím meritum projednávané věci a případné sankce, které by měly být uplatněny.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">A.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Úloha EÚD</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K povaze řízení dle čl. 286 odst. 6 SFEU</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61.</NO.P><TXT>Podle čl. 286 odst. 5 SFEU platí, že mimo případy pravidelných obměn a smrti končí výkon funkce člena EÚD odstoupením nebo odvoláním Soudním dvorem podle čl. 286 odst. 6 SFEU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62.</NO.P><TXT>Článek 286 odst. 6 SFEU stanoví, že člen EÚD může být odvolán ze své funkce nebo zbaven nároku na důchod nebo jej nahrazující požitky jen v případě, že Soudní dvůr na žádost EÚD shledá, že přestal splňovat podmínky nezbytné k výkonu jeho funkce nebo neplní povinnosti vyplývající z jeho funkce. Smlouva stanoví v čl. 245 druhém pododstavci SFEU podobné pravidlo i pro členy Komise. Pokud jde o řízení zakotvené v tomto ustanovení, Soudní dvůr judikoval, že se jedná o <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0016" ID="QS0016"/>autonomní řízení<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/>, které nelze srovnávat s disciplinárním řízením týkajícím se úředníka nebo zaměstnance Unie<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0011"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20060711">11. července 2006</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Cresson</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑432/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:455">EU:C:2006:455</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0118">118</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Konkrétně pak v jediné srovnatelné věci, Komise v. Cresson<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0012"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20060711">11. července 2006</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Cresson</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑432/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:455">EU:C:2006:455</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, měl generální advokát L. A. Geelhoed, za to, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0017" ID="QS0017"/>[p]rotože existuje přímá souvislost mezi chováním komisaře a veřejnou pověstí a fungováním orgánu, v němž zastává funkci, postup podle [čl. 245 druhého pododstavce SFEU] má <HT TYPE="ITALIC">ústavní povahu</HT><QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0013"><P>Stanovisko generálního advokáta L. A. Geelhoeda ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Komise v. Cresson</NAME.CASE> [<NO.CASE>C‑432/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:140">EU:C:2006:140</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0093">93</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> v původním (anglickém) znění, ale bod 94 v ostatních jazykových zněních]. Kurzivou zvýraznil autor stanoviska.</P></NOTE>. Jsem téhož názoru, neboť je jasné, že tato ustanovení přispívají k zajištění demokratické povahy Evropské unie jakožto právního řádu založeného, jak zdůrazňuje článek 2 SEU, na hodnotách právního státu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63.</NO.P><TXT>Na jedné straně je úloha EÚD, kterému bylo přiznáno postavení orgánu na základě Maastrichtské smlouvy, prvotně velmi obecně vyjádřena v článku 285 SFEU. Toto ustanovení stanoví, že úkolem EÚD je provádět kontrolu účetnictví Unie. Článek 287 SFEU, který uvádí další podrobnosti týkající se této úlohy a vysvětluje, jakým způsobem je EÚD povinen tuto úlohu<?PAGE NO="12"?> vykonávat, v odstavci 1 zejména stanoví, že EÚD přezkoumává účetnictví všech příjmů a výdajů všech institucí nebo jiných subjektů zřízených Unií a předkládá Evropskému parlamentu a Radě prohlášení o věrohodnosti účetnictví a o legalitě a správnosti uskutečněných operací, které může být doplněno zvláštními hodnoceními ke každé hlavní oblasti činnosti Unie.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64.</NO.P><TXT>Posláním EÚD je tedy přispívat ke zdokonalování finančního řízení EU, podporovat zodpovědnost a transparentnost a vystupovat jako nezávislý ochránce finančních zájmů občanů Unie<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0014"><P>Viz https://www.eca.europa.eu/en/Pages/MissionAndRole.aspx.</P></NOTE>. Jinými slovy, jak vyjádřil předseda Soudního dvora při složení přísahy prvními členy EÚD v říjnu 1977, EÚD je <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0018" ID="QS0018"/>finančním svědomím<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/> Evropské unie<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0015"><P>Viz Court of Auditors (1995), <HT TYPE="ITALIC">Auditing the Finances of the European Union</HT>, Lucemburk, brožura Účetního dvora, zejm. s. 7 a 13.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65.</NO.P><TXT>Na druhou stranu je nutno rovněž připomenout, že Smlouvy zavedly systém rozdělení pravomocí mezi jednotlivé unijní orgány, který každému orgánu svěřuje vlastní poslání v rámci institucionální struktury Unie a při plnění úkolů, které byly na Unii přeneseny<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0016"><P>V tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20111115">15. listopadu 2011</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Německo</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑539/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:733">EU:C:2011:733</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0056">56</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160728">28. července 2016</DATE>, <NAME.CASE>Rada v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑660/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:616">EU:C:2016:616</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. V tomto ohledu bylo zřízení EÚD prezentováno jako záruka vyváženosti a nestrannosti v institucionální architektuře<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0017"><P>V tomto smyslu viz Vardabasso, V., <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0019" ID="QS0019"/>La cendrillon de l’histoire: la cour des comptes européenne et la démocratisation des institutions européennes<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/>, <HT TYPE="ITALIC">Journal of European Integration History</HT>, sv. 17(2), 2011, 285–302, zejména s. 286.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66.</NO.P><TXT>Potřeba externího auditu veřejných financí je navíc široce sdílená a považovaná za jeden z pilířů demokracie<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0018"><P>V tomto smyslu viz Vardabasso, V., <HT TYPE="ITALIC">op. cit</HT>., zejm. s. 300.</P></NOTE>. Je zcela namístě, aby byli unijní občané a daňoví poplatníci ujištěni o tom, jakým způsobem jsou veřejné příjmy rozdělovány a vynakládány. Coby nikoli majoritní orgán ochrany hraje EÚD v demokratické správě významnou roli, přestože, stejně jako je tomu v případě unijních soudů, není tento druh orgánu přímo podřízen politickému dohledu ani hlasu voličů<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0019"><P>V tomto smyslu viz Laffan, B., <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0020" ID="QS0020"/>Auditing and accountability in the European Union<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/>, <HT TYPE="ITALIC">Journal of European Public Policy</HT>, sv. 10, Taylor and Francis, 2003, s. 762-777, zejm. s. 762.</P></NOTE>. Klíč k legitimitě EÚD tedy spočívá v jeho nezávislosti a významu jeho role při podpoře řádné správy a důvěry veřejnosti ve způsob, jakým jsou daně a jiné příjmy Unie řádně a šetrně vynakládány<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0020"><P>V tomto smyslu viz Laffan, B., <HT TYPE="ITALIC">op. cit</HT>., zejm. s. 762 a 763.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67.</NO.P><TXT>Nicméně jak Montesquieu teoreticky předpokládal již v roce 1748, je zřejmé, že všichni úředníci mají sklony ke zneužívání svých pravomocí a budou tak činit, dokud jim nebudou stanoveny určité meze. Proto platí, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0021" ID="QS0021"/>aby se zabránilo zneužití moci, musí být uspořádání věcí takové, aby jedna moc brzdila druhou<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0021"><P>Montesquieu, <HT TYPE="ITALIC">The Spirit of Law</HT>, kniha XI, kapitola 4 (překlad Stewart P., Société Montesquieu, Unité Mixte de Recherche 5037, CNRS, 2018, dostupný na internetové adrese http://montesquieu.ens-lyon.fr/spip.php?article2728). V původním francouzském znění: <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0022" ID="QS0022"/>Pour qu’on ne puisse abuser du pouvoir, il faut que, par la disposition des choses, le pouvoir arrête le pouvoir<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/> (<HT TYPE="ITALIC">De l’Esprit des lois</HT>, Garnier Frères, Paříž, 1961, s. 162–163).</P></NOTE>. Zásady oddělení mocí tak byly postupně zušlechťovány, aby všechny orgány – volené, ale stejně tak nevolené – podléhaly kontrole a dohledu. V současnosti je přijímána základní teze, že v demokracii musí mít každá moc svou protiváhu, aby ji kontrolovala a snažila se ji mírnit<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0022"><P>V tomto smyslu viz Hourquebie, F., <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0023" ID="QS0023"/>De la séparation des pouvoirs aux contre-pouvoirs: <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0024" ID="QS0024"/>l’esprit<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="2018" ID="QE0024"/> de la théorie de Montesquieu<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/>, <HT TYPE="ITALIC">ve</HT> Vrabie, G. (ed.), <HT TYPE="ITALIC">L’évolution des concepts de la doctrine classique de droit constitutionnel</HT>, Institutul European, 2008, Iasi, Rumunsko, s. 59–67, zejm. s. 60.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="13"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68.</NO.P><TXT>Postup popsaný v čl. 286 odst. 6 SFEU tak přispívá k zajištění demokratické povahy Evropské unie jakožto právního řádu založeného, jak zdůrazňuje článek 2 SEU, na hodnotách právního státu. V zásadě upravuje odvolání (impeachment) člena (nebo, jako v projednávané věci, bývalého člena) významného unijního orgánu v řízení u Soudního dvora, pokud již chování této osoby nadále nesplňuje kritéria příslušných demokratických norem. Podobná ustanovení existují ve vztahu k úředníkům ústavních orgánů i ve vnitrostátních ústavách a základních zákonech mnoha členských států<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0023"><P>Viz například článek 61 německého Základního zákona [který upravuje odvolání (impeachment) prezidenta Spolkové republiky Německo v řízení u německého Ústavního soudu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0025" ID="QS0025"/>z důvodu úmyslného porušení Základního zákona nebo jakéhokoli jiného spolkového zákona<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/>] a čl. 12.3.1 irské ústavy (odvolání prezidenta Irska z důvodu trvalé nezpůsobilosti, <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0026" ID="QS0026"/>která bude prokázána způsobem uspokojivým pro Nejvyšší soud zasedající v senátu o pěti soudcích<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/>).</P></NOTE>. Jako takový má tedy tento postup ústavní povahu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69.</NO.P><TXT>Konečně skutečnost, že řízení uvedené v čl. 286 odst. 6 SFEU je jediným řízením, v němž statut Soudního dvora vyžaduje, aby byla věc rozhodnuta plénem Soudního dvora – spolu s čl. 228 odst. 2 SFEU ve věcech týkajících se Evropského veřejného ochránce práv a spolu s články 245 a 247 SFEU ve věcech týkajících se členů Komise – osvědčuje v případě potřeby význam a výjimečnou povahu tohoto řízení<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0024"><P>Viz čl. 16 odst. 4 statutu Soudního dvora.</P></NOTE>. Tento požadavek sám o sobě postačuje k názornému objasnění teze, že toto řízení nemá disciplinární povahu, neboť charakteristickým rysem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0027" ID="QS0027"/>disciplinární justice<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/> je právě to, že tato justice obecně představuje určitou formu soukromé smluvní sankce, nikoli veřejnou justici vykonávanou soudními úředníky<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0025"><P>V tomto smyslu viz De Bernardinis, C., <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0028" ID="QS0028"/>Vers un modèle européen de régime disciplinaire des fonctionnaires<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/>, <HT TYPE="ITALIC">in</HT> Potvin-Solis, L. (ed.), <HT TYPE="ITALIC">Vers un modèle européen de la fonction publique</HT>, Bruylant, Brusel, 2011, s. 349-372, zejm. s. 352.</P></NOTE>. Naproti tomu v rámci disciplinárního řízení není orgán, který tuto sankci ukládá, soudem ve smyslu článku 47 Listiny, ale spíše správním orgánem<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0026"><P>V tomto smyslu viz Pilorge-Vrancken, J., <HT TYPE="ITALIC">Le droit de la fonction publique de l’Union européenne</HT>, Bruylant, Brussels, 2017, s. 364.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Funkce členů EÚD</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>70.</NO.P><TXT>Jak Soudní dvůr uvedl v rozsudku ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Komise v. Cresson</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑432/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:455">EU:C:2006:455</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), ačkoli se k tomu, aby se uplatnila ustanovení obdobná článku 245 SFEU, vyžaduje existence nesplnění povinnosti jistého stupně závažnosti, <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0029" ID="QS0029"/>členové Komise musejí vždy dbát na to, aby jednali bezúhonným způsobem<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0027"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20060711">11. července 2006</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Cresson</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑432/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:455">EU:C:2006:455</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0072">72</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Tento požadavek se vztahuje i na členy EÚD.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0071"><NO.P>71.</NO.P><TXT>Jak ostatně vysvětlil generální advokát L. A. Geelhoed v uvedené věci, <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0030" ID="QS0030"/>[p]ro správné fungování orgánů [Unie] je zásadně důležité, aby osoby zastávající významné funkce byly považovány nejen za kompetentní z odborného hlediska, ale také za osoby bezúhonného chování. Osobní vlastnosti těchto osob mají přímý dopad na důvěru veřejnosti v orgány [Unie], jejich věrohodnost, a tedy také účinnost<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0028"><P>Stanovisko generálního advokáta L. A. Geelhoeda ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Komise v. Cresson</NAME.CASE> [<NO.CASE>C‑432/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:140">EU:C:2006:140</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0067">67</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> v původním (anglickém) znění, ale bod 68 v ostatních jazykových zněních].</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0072"><NO.P>72.</NO.P><TXT>A právě ve světle tohoto cíle musí být vykládány články 285 a 286 SFEU, které specifikují některé z povinností obsažených ve slavnostním závazku, který přebírají členové EÚD při zahájení výkonu své funkce.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0073"><NO.P>73.</NO.P><TXT>První z těchto povinností je povinnost úplné nezávislosti a jednání v obecném zájmu Unie. Členové EÚD nesmí vyžadovat ani přijímat pokyny od žádné vlády ani jiného subjektu. Kromě toho jsou povinni zdržet se jakéhokoli jednání neslučitelného jejich funkce, a to jak během výkonu<?PAGE NO="14"?> funkce, tak poté. Musí tedy respektovat povinnosti vyplývající z jejich postavení. Jak upřesňuje čl. 286 odst. 4 SFEU, patří sem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0031" ID="QS0031"/><HT TYPE="ITALIC">zejména</HT> povinnost čestného a zdrženlivého jednání při přijímání některých funkcí nebo některých výhod po uplynutí funkčního období<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="201C" ID="QE0031"/><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0029"><P>Kurzivou zvýraznil autor stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0074"><NO.P>74.</NO.P><TXT>Je nutno podotknout, že tyto povinnosti jsou formulovány stejným způsobem jako povinnosti, které byly předmětem výkladu Soudního dvora ve vztahu k povinnostem členů Komise ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Komise v. Cresson</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑432/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:455">EU:C:2006:455</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>). Za těchto okolností, vzhledem k tomu, že čl. 286 odst. 4 SFEU neobsahuje ani žádné omezení pojmu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0032" ID="QS0032"/>povinnosti vyplývající z [funkce člena EÚD]<QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="201C" ID="QE0032"/>, musí být tento pojem vykládán tak široce, jak byl vykládán ve vztahu k členům Komise<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0030"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20060711">11. července 2006</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Cresson</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑432/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:455">EU:C:2006:455</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0070">70</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0075"><NO.P>75.</NO.P><TXT>Je tedy důležité, aby členové EÚD <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0033" ID="QS0033"/>[s] přihlédnutím k vysoké odpovědnosti, která je [jim] svěřena, […] dodržovali nejpřísnější normy chování. Je tedy namístě chápat uvedený pojem tak, že kromě povinnosti čestného a zdrženlivého jednání výslovně uvedené v [čl. 286 odst. 4 SFEU] zahrnuje veškeré povinnosti, které vyplývají z postavení člena [EÚD]. Členům [EÚD] se tedy ukládá, aby u nich obecný zájem [Unie] vždy převážil <HT TYPE="ITALIC">nejenom nad vnitrostátními zájmy, ale rovněž nad osobními zájmy</HT><QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="201C" ID="QE0033"/><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0031"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20060711">11. července 2006</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Cresson</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑432/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:455">EU:C:2006:455</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0070">70</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0071">71</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Kurzivou zvýraznil autor stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0076"><NO.P>76.</NO.P><TXT>To konkrétně znamená, že členové EÚD musí dodržovat povinnosti nezávislosti, bezúhonnosti a zdrženlivosti stanovené v článcích 285 a 286 SFEU, ale také splňovat nejvyšší normy nestrannosti<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0032"><P>V tomto smyslu viz Vogiatzis, N., <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0034" ID="QS0034"/>The independence of the European Court of Auditors<QUOT.END REF.START="QS0034" CODE="201C" ID="QE0034"/>, <HT TYPE="ITALIC">Common Market Law Review</HT>, sv. 56, 2019, 667–772, zejména s. 669.</P></NOTE> a nezúčastněnosti. Pro členy EÚD, kteří jsou, jak již bylo uvedeno, <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0035" ID="QS0035"/>finančním svědomím<QUOT.END REF.START="QS0035" CODE="201C" ID="QE0035"/> Unie, to nutně znamená plnou odpovědnost co do způsobu, jakým vynakládají veřejné prostředky, a v důsledku toho určitou transparentnost co do způsobu, jakým tak činí.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">B.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Dodržování procesních pravidel a různých práv, kterých se dovolává K. Pinxten</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K vazbě projednávané žaloby na trestní řízení probíhající v Lucembursku</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0077"><NO.P>77.</NO.P><TXT>Karel Pinxten úvodem tvrdí, že se podle jeho názoru v projednávané věci uplatní zásada, podle níž musí disciplinární řízení vyčkat výsledku řízení trestního.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0078"><NO.P>78.</NO.P><TXT>Já mám však za to, že se zde K. Pinxten dopouští nesprávné kvalifikace povahy řízení dle čl. 286 odst. 6 SFEU, které má, jak jsem již uvedl výše, ústavní povahu. Připuštění teze, že by Soudní dvůr neměl vydat svůj rozsudek před skončením trestního řízení, by ohrozilo specifický cíl sledovaný čl. 286 odst. 6 SFEU, který představuje klíčový prvek dělby moci stanovený Smlouvou. Jak uvedl generální advokát L. A. Geelhoed ve věci Cresson, vnitrostátní trestní řízení a čl. 286 odst. 6 SFEU slouží různým účelům ve vnitrostátním právním řádu, resp. v právním řádu Unie: <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0036" ID="QS0036"/>[z]atímco první z nich je zaměřeno na vymáhání dodržování pravidel, která se považují za zásadně důležitá pro strukturu společnosti na vnitrostátní úrovni, druhý má zajistit řádné fungování orgánů [Unie] za účelem dosažení cílů Smlouvy<QUOT.END REF.START="QS0036" CODE="201C" ID="QE0036"/><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0033"><P>Stanovisko generálního advokáta L. A. Geelhoeda ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Komise v. Cresson</NAME.CASE> [<NO.CASE>C‑432/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:140">EU:C:2006:140</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0097">97</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> v původním (anglickém) znění, ale bod 98 v ostatních jazykových zněních].</P></NOTE>, přičemž já bych dodal, že i za účelem respektování demokratického fungování Unie.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="15"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0079"><NO.P>79.</NO.P><TXT>Kromě toho chování, které je příčinou vedení těchto dvou řízení, může být sice totožné, ale pravidla a povinnosti, v jejichž světle musí být prokázána věcná správnost skutkových zjištění, aby mohla být dotčená osoba odsouzena, totožné nejsou. Soudní dvůr tak není vázán právní kvalifikací skutků uskutečněnou v rámci trestního řízení a přísluší mu přezkoumat s využitím plného rozsahu svého prostoru pro uvážení, zda skutečnosti vytýkané v rámci řízení na základě čl. 286 odst. 6 SFEU představují nesplnění povinností vyplývajících z postavení člena EÚD<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0034"><P>V tomto smyslu, ve vztahu k řízení podle článku 245 SFEU, viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20060711">11. července 2006</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Cresson</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑432/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:455">EU:C:2006:455</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0121">121</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Proto bez ohledu na výsledek vnitrostátního trestního řízení je výsledek řízení podle čl. 286 odst. 6 SFEU nezávislý na rozsudcích vydaných v jiných řízeních<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0035"><P>I když to bude zproštění viny. Tato situace byla výslovně analyzována Soudním dvorem v rozsudku Nikolaou v. Účetní dvůr (<REF.DOC.ECR><NO.CASE>C‑220/13 P</NO.CASE>). <NAME.CASE>Viz zejména stanovisko generálního advokáta Y. Bota</NAME.CASE> (<NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:176">EU:C:2014:176</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0071">71</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0073">73</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) a rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140710">10. července 2014</DATE> (<NO.CASE>C‑220/13 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2057">EU:C:2014:2057</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0040">40</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Platí i opak, tedy že výsledek tohoto řízení nemá žádný vliv na případné trestní řízení probíhající v Lucembursku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0080"><NO.P>80.</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené úvahy se tedy domnívám, že není nutné vyčkávat výsledku vnitrostátního trestního řízení, které v současnosti probíhá před vnitrostátními soudy v Lucembursku.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Zásada účinné soudní ochrany</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0081"><NO.P>81.</NO.P><TXT>Karel Pinxten tvrdí, že v kontextu žaloby podané na základě čl. 286 odst. 6 SFEU nemůže využít práva na přístup k soudu ani práva přístupu ke dvojstupňovému soudnictví v rozporu s článkem 47 Listiny a článkem 2 Protokolu č. 7 k EÚLP.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0082"><NO.P>82.</NO.P><TXT>V tomto ohledu Soudní dvůr rozhodl, že i za předpokladu, že by posledně zmíněné ustanovení bylo použitelné v případě řízení na základě článku 245 SFEU, <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0037" ID="QS0037"/>stačí připomenout, že podle čl. 2 odst. 2 uvedeného protokolu jsou z tohoto práva přípustné výjimky, zejména jestliže byla příslušná osoba souzena v prvním stupni nejvyšším soudem<QUOT.END REF.START="QS0037" CODE="201C" ID="QE0037"/><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0036"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20060711">11. července 2006</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Cresson</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑432/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:455">EU:C:2006:455</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0112">112</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. S ohledem na podobnosti mezi oběma těmito řízeními musí totéž platit i pro řízení dle čl. 286 odst. 6 SFEU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0083"><NO.P>83.</NO.P><TXT>Karel Pinxten ve své žalobní odpovědi tvrdí, že Soudní dvůr jedná dle čl. 286 odst. 6 SFEU jako disciplinární orgán, nikoli jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0038" ID="QS0038"/>soud<QUOT.END REF.START="QS0038" CODE="201C" ID="QE0038"/>. K. Pinxten se tedy domnívá, že je zbaven jakékoli účinné formy soudní ochrany. Z toho by vyplývalo, že by řízení zmiňované v tomto ustanovení nemohlo sloužit jako základ žaloby podané EÚD.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0084"><NO.P>84.</NO.P><TXT>Tato argumentace představuje v podstatě zpochybnění platnosti ustanovení Smlouvy, přičemž však zkoumání platnosti primárního práva do pravomoci Soudního dvora nespadá<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0037"><P>V tomto smyslu, ve vztahu k článku 267 SFEU, viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20121127">27. listopadu 2012</DATE>, <NAME.CASE>Pringle</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑370/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:756">EU:C:2012:756</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0033">33</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. V každém případě, jak jsem již uvedl, dotčené řízení nemá povahu disciplinárního řízení, je svou povahou spíše řízením ústavním.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0085"><NO.P>85.</NO.P><TXT>Dále je potřeba uvést, že celé řízení vedené před Soudním dvorem na základě čl. 286 odst. 6 SFEU je v souladu s pravidly použitelnými na přímé žaloby zakotvenými v jednacím řádu Soudního dvora. Je rovněž markantní, že při řízení na základě tohoto ustanovení zasedá Soudní dvůr dle článku 16 statutu Soudního dvora v plénu. Za těchto okolností má osoba, proti níž se toto řízení vede, prospěch z jednání vedeného plénem nezávislých soudců, kteří jsou sami<?PAGE NO="16"?> součástí unijního orgánu pověřeného výkladem a prováděním Smluv. Je zřejmé, že v této souvislosti jedná Soudní dvůr, jak vyjádřil generální advokát L. A. Geelhoed ve věci Komise v. Cresson, jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0039" ID="QS0039"/>nestranná soudní moc [Unie]<QUOT.END REF.START="QS0039" CODE="201C" ID="QE0039"/><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0038"><P>Stanovisko generálního advokáta L. A. Geelhoeda ve věci Komise v. Cresson [<REF.DOC.ECR><NO.CASE>C‑432/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:140">EU:C:2006:140</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0093">93</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> v původním (anglickém) znění, ale bod 94 v ostatních jazykových zněních].</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">3.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K protiprávnosti aktů přijatých EÚD za účelem postoupení věci Soudnímu dvoru</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0086"><NO.P>86.</NO.P><TXT>Karel Pinxten vznáší dva procesní argumenty týkající se rozhodnutí přijatého EÚD za účelem postoupení věci Soudnímu dvoru.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0087"><NO.P>87.</NO.P><TXT>Zaprvé uvádí, že počet členů EÚD, kteří hlasovali ve prospěch postoupení věci Soudnímu dvoru, byl z hlediska čl. 4 odst. 4 jednacího řádu EÚD nedostatečný. Zadruhé tvrdí, že jeho výslech se konal za přítomnosti generálního tajemníka a vedoucího právní služby tohoto orgánu, v rozporu s požadavky čl. 49 odst. 3 prováděcích předpisů k jednacímu řádu EÚD<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0039"><P>Připomínám, že zde zmiňovaná ustanovení jsou ustanovení použitelná v době, kdy byla přijata napadená rozhodnutí, a sice ustanovení jednacího řádu EÚD přijatého dne <DATE ISO="20100311">11. března 2010</DATE> a ustanovení rozhodnutí EÚD č. 38/2016, kterým se stanoví prováděcí předpisy k jednacímu řádu EÚD.</P></NOTE>. Navrhuji věnovat se nyní postupně oběma těmto argumentům.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">a)</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K čl. 4 odst. 4 jednacího řádu EÚD</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0088"><NO.P>88.</NO.P><TXT>Článek 25 odst. 3 jednacího řádu EÚD stanoví, že rozhodnutí EÚD jsou přijímána většinou hlasů členů přítomných na zasedání EÚD. Odchylně od tohoto pravidla čl. 4 odst. 4 jednacího řádu EÚD stanoví, že rozhodnutí EÚD o postoupení věci Soudnímu dvoru na základě čl. 286 odst. 6 SFEU se přijímá <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0040" ID="QS0040"/>tajným hlasováním na základě čtyřpětinové většiny hlasů všech [členů EÚD]<QUOT.END REF.START="QS0040" CODE="201C" ID="QE0040"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0089"><NO.P>89.</NO.P><TXT>Ke dni relevantního hlasování měl EÚD 28 členů. Z těchto 28 členů se dva členové vyloučili: jeden člen z důvodu svého přátelského vztahu s K. Pinxtenem a druhá členka z toho důvodu, že byla co do členství v EÚD nástupcem K. Pinxtena za Belgii. Čtyři další členové EÚD nebyli přítomni a byli pro účely tohoto hlasování omluveni.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0090"><NO.P>90.</NO.P><TXT>V tomto ohledu je poučné srovnat znění výjimky zakotvené v čl. 4 odst. 4 jednacího řádu EÚD se zásadou uvedenou v čl. 25 odst. 3 téhož jednacího řádu. Článek 4 odst. 4 jednacího řádu EÚD stanoví, že požadovaná většina jsou čtyři pětiny členů, zatímco čl. 25 odst. 3 hovoří o většině členů přítomných na rozhodné schůzi. Vzhledem k protichůdnému znění těchto dvou ustanovení je tedy zřejmé, že ona čtyřpětinová většina musí být počítána ze všech členů EÚD, nikoli pouze z členů skutečně přítomných v okamžiku hlasování.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0091"><NO.P>91.</NO.P><TXT>S ohledem na skutečnost, že EÚD měl ke dni sporného rozhodnutí 28 členů s hlasovacím právem, bylo teoreticky požadovanou většinou 23 členů. Pokud však budou vynechány hlasy vyloučených členů, sníží se toto číslo na 26, takže požadovaná většina při hlasování činila 21 členů.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="17"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0092"><NO.P>92.</NO.P><TXT>Je pravda, že jednací řád EÚD neobsahuje žádné ustanovení upravující specifickou otázku vyloučení. Jak ovšem podotkl generální advokát N. Wahl ve vztahu k Soudnímu dvoru, důvodem, proč se této zásady nelze dovolávat, není skutečnost, že jednací řád neobsahuje žádné zvláštní pravidlo ohledně vyloučení jeho členů<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0040"><P>V tomto smyslu viz stanovisko generálního advokáta N. Wahla ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Evropská unie v. Kendrion</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑150/17 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:612">EU:C:2018:612</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0029">29</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Vyloučení totiž není ničím menším než součástí požadavku nestrannosti, který musí splňovat každý <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0041" ID="QS0041"/>soud<QUOT.END REF.START="QS0041" CODE="201C" ID="QE0041"/> ve smyslu článku 47 Listiny<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0041"><P>V tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20060919">19. září 2006</DATE>, <NAME.CASE>Wilson</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑506/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:587">EU:C:2006:587</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0053">53</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20191119">19. listopadu 2019</DATE>, <NAME.CASE>A. K. a další (Nezávislost kárného kolegia Nejvyššího soudu)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑585/18, C‑624/18 a C‑625/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:982">EU:C:2019:982</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0123">123</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0093"><NO.P>93.</NO.P><TXT>Tato podmínka nestrannosti však pro unijní orgány přirozeně platí i z důvodu práva na řádnou správu, jak je zakotveno v článku 41 Listiny<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0042"><P>V tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130711">11. července 2013</DATE>, <NAME.CASE>Ziegler v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑439/11 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:513">EU:C:2013:513</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0154">154</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0155">155</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160614">14. června 2016</DATE>, <NAME.CASE>Marchiani v. Parlament</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑566/14 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:437">EU:C:2016:437</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0070">70</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). V kontextu řízení zahájeného proti členskému státu, viz též rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20171220">20. prosince 2017</DATE>, <NAME.CASE>Španělsko v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑521/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:982">EU:C:2017:982</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0088">88</REF.NP.ECR>, <REF.NP.ECR REF="NP0090">90</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0091">91</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Z toho vyplývá, že možnost vyloučení se tedy na rozhodnutí přijatá EÚD nutně vztahuje, zejména v rámci správních řízení zahájených proti osobám, která mohou vést k vydání rozhodnutí nepříznivě zasahujících do jejich právního postavení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0094"><NO.P>94.</NO.P><TXT>Za těchto okolností vzhledem k tomu, že cílem vyloučení je zabránit jakémukoli střetu zájmů, je rovněž zjevné, že osoba, která se vyloučila nebo byla vyloučena, nesmí do řízení žádným způsobem zasahovat. Svým způsobem osoba, které se vyloučí, přestává být ve vztahu k danému problému, přinejmenším dočasně, členem dotčeného orgánu. Účinek vyloučení tedy nelze považovat za rovnocenný zdržení se hlasování. Pokud by tomu bylo jinak, počítala by se vyloučená osoba jako přítomná pro účely určení usnášeníschopnosti. Takový přístup by však mohl mít vliv na přijaté rozhodnutí, a tak umožnit vyvolání dojmu podjatosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0095"><NO.P>95.</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené úvahy mám tedy za to, že oba členové EÚD, kteří se vyloučili, by neměli být počítáni pro účely čl. 4 odst. 4 jednacího řádu EÚD. Za těchto okolností tak lze patrně říci, že oné čtyřpětinové většiny požadované tímto ustanovením dosaženo bylo.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">b)</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K článku 49 odst. 3 prováděcích předpisů k jednacímu řádu EÚD</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0096"><NO.P>96.</NO.P><TXT>Článek 8 prováděcích předpisů k jednacímu řádu EÚD stanoví, že zasedání konaná podle postupu uvedeného v článku 4 jednacího řádu EÚD jsou <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0042" ID="QS0042"/>zasedáními za zavřenými dveřmi<QUOT.END REF.START="QS0042" CODE="201C" ID="QE0042"/> ve smyslu čl. 49 odst. 3 prováděcích předpisů k jednacímu řádu EÚD. Konkrétně to znamená, že výslech člena, proti němuž byla podána stížnost, musí být proveden bez přítomnosti tlumočníka nebo zástupce EÚD.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0097"><NO.P>97.</NO.P><TXT>Je však potřeba uvést, že čl. 39 odst. 1 prováděcích předpisů k jednacímu řádu EÚD stanoví, že generální tajemník je osobou odpovědnou za vypracování a archivaci zápisů ze zasedání EÚD. Článek 50 odst. 1 prováděcích předpisů k jednacímu řádu EÚD potvrzuje, že návrhy zápisů ze zasedání EÚD vypracovává generální tajemník, nebo jiná osoba, která byla zápisem pověřena. Zatímco však pátý odstavec téhož článku uvádí, že zápisy ze zasedání za zavřenými dveřmi se distribuují jen v omezeném rozsahu, nejsou uvedeny žádné podrobné informace o tom, kdo musí za těchto specifických okolností tyto zápisy vyhotovovat, přičemž článek 23 jednacího řádu EÚD požaduje, aby z každého zasedání EÚD zápis vyhotoven byl, a to bez výjimky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0098"><NO.P>98.</NO.P><TXT>Za těchto podmínek, jelikož je zjevné, že musí být pořízen přepis výslechu člena EÚD vyslechnutého v kontextu uplatnění článku 4 jednacího řádu EÚD, je nutno předpokládat, že článek 8, čl. 49 odst. 3 a ostatně ani článek 50 prováděcích předpisů k jednacímu řádu EÚD se<?PAGE NO="18"?> neodchylují od pravidla zakotveného v článku 39 těchto prováděcích předpisů. Za těchto okolností tak musí být čl. 49 odst. 3 prováděcích předpisů k jednacímu řádu EÚD vykládán tak, že se nevztahuje na generálního tajemníka nebo osobu, která byla pověřena zápisem na základě čl. 50 odst. 1 prováděcích předpisů k jednacímu řádu EÚD.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0099"><NO.P>99.</NO.P><TXT>V tomto ohledu lze uvést, že rozhodnutí EÚD ze dne <DATE ISO="20150212">12. února 2015</DATE><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0043"><P>DEC 16/15 FINAL (příloha B.26 spisu K. Pinxtena).</P></NOTE> stanovilo, že vedoucí právní služby byl na základě čl. 50 odst. 1 prováděcích předpisů k jednacímu řádu EÚD pověřen úkolem poskytnout součinnost generálnímu tajemníkovi v souvislosti s následnými zasedáními, přičemž se výslovně odkazuje na pořízení zápisu. Z toho vyplývá, že z těchto důvodů byla tedy jeho přítomnost při výslechu K. Pinxtena, spolu s přítomností generálního tajemníka, v souladu s použitelnými pravidly EÚD.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0100"><NO.P>100.</NO.P><TXT>V každém případě bych si dovolil zběžně doplnit, že přítomnost vedoucího právní služby je v zásadě zárukou dodržování pravidel ve prospěch dotčeného člena. V tomto kontextu musí být tedy čl. 49 odst. 3 prováděcích předpisů k jednacímu řádu EÚD vykládán tak, že se netýká ani vedoucího právní služby.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">4.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Porušení požadavku přiměřené lhůty</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0101"><NO.P>101.</NO.P><TXT>Zatřetí se K. Pinxten domnívá, že EÚD porušil jeho právo na to, aby jeho věc byla rozhodnuta v přiměřené lhůtě, když zpochybnil legalitu žádostí, které K. Pinxten podával od roku 2006, přestože měl EÚD od okamžiku vzniku mandátu K. Pinxtena k dispozici všechny relevantní informace pro ověření, zda jsou tyto žádosti legitimní, a v každém případě si mohl v případě potřeby vyžádat vysvětlení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0102"><NO.P>102.</NO.P><TXT>Na základě finančních pravidel o souhrnném rozpočtu Unie K. Pinxten vznáší námitku promlčení, pokud jde o podávání žalob ze strany EÚD týkajících se prokázaných skutkových okolností, které jsou starší tří let, resp. nejvýše pěti let ode dne <DATE ISO="20181005">5. října 2018</DATE>, tj. ode dne předběžné zprávy EÚD.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0103"><NO.P>103.</NO.P><TXT>Zaprvé je nutno připomenout, že podle ustálené judikatury, <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0043" ID="QS0043"/>pokud ustanovení unijního práva nestanoví délku řízení, musí být <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0044" ID="QS0044"/>přiměřenost<QUOT.END REF.START="QS0044" CODE="2018" ID="QE0044"/> lhůty, v níž orgán přijal dotčený akt, posouzena v závislosti na všech okolnostech vlastních každé věci, a zejména na významu sporu pro dotčenou osobu, složitosti věci, [jednotlivých procesních etapách, které unijní orgán provedl,] jakož i jednání dotčených účastníků řízení<QUOT.END REF.START="QS0043" CODE="201C" ID="QE0043"/><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0044"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130228">28. února 2013</DATE>, <NAME.CASE>přezkumný rozsudek Arango Jaramillo a další v. EIB</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑334/12 RX-II</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:134">EU:C:2013:134</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0028">28</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Viz též rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160614">14. června 2016</DATE>, <NAME.CASE>Marchiani v. Parlament</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑566/14 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:437">EU:C:2016:437</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0099">99</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Z tohoto požadavku individuálního posouzení tak vyplývá, že přiměřenost lhůty nemůže být stanovena odkazem na konkrétní maximální délku určenou abstraktním způsobem, nýbrž musí být v každém případě posouzena v závislosti na okolnostech věci<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0045"><P>V tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130228">28. února 2013</DATE>, <NAME.CASE>přezkumný rozsudek Arango Jaramillo a další v. EIB</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑334/12 RX-II</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:134">EU:C:2013:134</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0029">29</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0030">30</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160614">14. června 2016</DATE>, <NAME.CASE>Marchiani v. Parlament</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑566/14 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:437">EU:C:2016:437</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0100">100</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0104"><NO.P>104.</NO.P><TXT>Za těchto okolností je pětiletá lhůta, které se dovolává K. Pinxten, dle výslovného konstatování Soudního dvora použitelná pouze na zvláštní okolnosti unijního vymáhání pohledávek, a konkrétně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 ze dne <DATE ISO="20121025">25. října 2012</DATE>, kterým se stanoví finanční pravidla o souhrnném rozpočtu Unie a o zrušení<?PAGE NO="19"?> nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0046"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="298" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2012">Úř. věst. 2012, L 298, s. 1</REF.DOC.OJ>.</P></NOTE>. Dále je potřeba připomenout, že Soudní dvůr sám upřesnil, že i za těchto zvláštních okolností představuje dotčená pětiletá lhůta pouze vyvratitelnou domněnku<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0047"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160614">14. června 2016</DATE>, <NAME.CASE>Marchiani v. Parlament</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑566/14 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:437">EU:C:2016:437</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0104">104</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0105">105</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0105"><NO.P>105.</NO.P><TXT>V projednávané věci je potřeba nejprve konstatovat, pokud jde o již proběhlé procesní etapy, že interní řízení vedoucí k podání projednávané žaloby bylo zahájeno dne <DATE ISO="20160718">18. července 2016</DATE> a <DATE ISO="20160901">1. září 2016</DATE>, kdy byl K. Pinxten informován o několika obviněních, která byla proti němu vznesena v souvislosti s možnými závažnými nesrovnalostmi. Poté byl spis předán dne <DATE ISO="20161014">14. října 2016</DATE> OLAF, který zahájil své vyšetřování dne <DATE ISO="20161115">15. listopadu 2016</DATE>. Následně EÚD obdržel závěrečnou zprávu OLAF dne <DATE ISO="20180702">2. července 2018</DATE>. Dne <DATE ISO="20180712">12. července 2018</DATE> se EÚD rozhodl pověřit svého předsedu vypracováním předběžné zprávy v souladu s čl. 4 odst. 1 a 2 jednacího řádu EÚD ve vztahu k informacím uvedeným OLAF v jeho závěrečné zprávě. Tato předběžná zpráva byla zaslána členům EÚD a K. Pinxtenovi společně se závěrečnou zprávou OLAF dne <DATE ISO="20181005">5. října 2018</DATE>. Dne <DATE ISO="20181119">19. listopadu 2018</DATE> předložil K. Pinxten písemné připomínky a dne <DATE ISO="20181126">26. listopadu 2018</DATE> byl proveden jeho výslech. Na základě těchto skutečností se EÚD o tři dny později rozhodl postoupit věc Soudnímu dvoru na základě čl. 286 odst. 6 SFEU. Doba, která je předmětem sporu v projednávané věci, tedy od okamžiku, kdy poprvé vyšla najevo obvinění týkající se K. Pinxtena, do okamžiku učinění rozhodnutí postoupit věc Soudnímu dvoru, byla v každém případě jen o něco málo delší než dva roky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0106"><NO.P>106.</NO.P><TXT>Ve světle množství procesních úkonů uskutečněných v průběhu této doby – první interní opatření týkající se K. Pinxtena po vznesení dotčených obvinění, předložení věci OLAF a následné vyšetřování vedené tímto orgánem, vyhotovení shrnutí skutkových okolností a závěrečné zprávy OLAF a předběžné zprávy EÚD, k čemuž je nutno připočíst čas poskytnutý K. Pinxtenovi na přípravu obhajoby (písemné připomínky adresované OLAF a EÚD a výslechy vedené OLAF a EÚD) – nelze podle mého názoru tvrdit, že způsob, jakým EÚD dotčenou věc vyřizoval, a doba trvání těchto procesních úkonů představovaly porušení zásady přiměřené lhůty.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0107"><NO.P>107.</NO.P><TXT>Zadruhé, pokud jde o skutkové okolnosti věci, je pravda, že některé z nich se datují až do roku 2006, tedy roku zahájení prvního funkčního období K. Pinxtena u EÚD. Lze však poznamenat, že velká část výtek se týká událostí, které nastaly až po říjnu 2013<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0048"><P>Jako například dva ze tří honů v Chambord (Francie) (první žalobní důvod), pobyt na Kubě (první žalobní důvod), založení soukromé společnosti a působení K. Pinxtena ve funkci jednatele této společnosti (čtvrtý žalobní důvod) a nabízení soukromého bytu k pronájmu vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku (pátý žalobní důvod).</P></NOTE>, tedy z doby přijaté samotným K. Pinxtenem, resp. událostí, které se, pokud k nim došlo dříve, opakovaly i po tomto údajném <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0045" ID="QS0045"/>stěžejním datu<QUOT.END REF.START="QS0045" CODE="201C" ID="QE0045"/><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0049"><P>Jako například protiprávní a neoprávněné užívání tankovacích karet, které mu byly dány k dispozici, (druhý žalobní důvod) nebo účast ve správní radě politické strany (první a čtvrtý žalobní důvod).</P></NOTE>. Navíc požadavek přiměřené lhůty, tak jak je nyní výslovně stanoven v článcích 41 a 47 Listiny, nelze stavět na roveň formě promlčení v trestních věcech definované Evropským soudem pro lidská práva (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0046" ID="QS0046"/>ESLP<QUOT.END REF.START="QS0046" CODE="201C" ID="QE0046"/>) jako zákonné právo pachatele nebýt stíhán nebo souzen po uplynutí určité doby od spáchání trestného činu<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0050"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ESLP ze dne <DATE ISO="20000622">22. června 2000</DATE>, Coëme a další v. Belgie, CE:ECHR:2000:0622JUD003249296, bod 146.</P></NOTE>. Požadavek přiměřené lhůty znamená právo každého na to, aby bylo o jeho záležitostech <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0047" ID="QS0047"/><HT TYPE="ITALIC">rozhodováno</HT> v přiměřené lhůtě<QUOT.END REF.START="QS0047" CODE="201C" ID="QE0047"/> – tj. jak výslovněji uvádí článek 47 Listiny, právo každého, aby jeho věc byla projednána v přiměřené lhůtě. Jinými slovy, v disciplinárních nebo trestních věcech je<?PAGE NO="20"?> požadavkem přiměřené lhůty doba, ve které musí být zahájeno hlavní líčení s pachatelem protiprávního jednání, a to nikoli ode dne spáchání skutků, ale ode dne, kdy je dotčená osoba <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0048" ID="QS0048"/>obviněna<QUOT.END REF.START="QS0048" CODE="201C" ID="QE0048"/><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0051"><P>V tomto smyslu viz Franchimont, M., Jacobs a A., Masset, A., <HT TYPE="ITALIC">Manuel de procédure pénale</HT>, Larcier, Coll. de la Faculté de droit de l’Université de Liège, 2012, Brusel, s. 123. Podle Evropského soudu pro lidská práva <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0049" ID="QS0049"/> <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0050" ID="QS0050"/>trestní obvinění<QUOT.END REF.START="QS0050" CODE="2018" ID="QE0050"/> existuje od okamžiku úředního oznámení příslušného orgánu o podezření ze spáchání trestného činu určité osobě nebo od okamžiku, kdy byla situace této osoby podstatně ovlivněna úkony přijatými těmito orgány na základě tohoto podezření<QUOT.END REF.START="QS0049" CODE="201C" ID="QE0049"/> (ESLP, <DATE ISO="20171005">5. října 2017</DATE>, Kalēja v. Lotyšsko, CE:ECHR:2017:1005JUD002205908, bod 36).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0108"><NO.P>108.</NO.P><TXT>V každém případě, pokud by měl být požadavek přiměřené lhůty v kontextu zvláštního řízení podle článku 286 SFEU chápán tak, že zahrnuje i pravidlo promlčení, bylo by nutno zohlednit závažnost protiprávních jednání, o kterých má být rozhodováno podle čl. 286 odst. 6 SFEU. Je totiž považováno za nesporné, že v právních řádech členských států, které zakotvují promlčecí lhůtu v trestních věcech, je délka lhůty přímo úměrná závažnosti protiprávního jednání<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0052"><P>Pokud jde o belgické právo, v tomto smyslu viz Beernaert, M.-A., Bosly, H. D. a Vandermeersch, D., <HT TYPE="ITALIC">Droit de la procédure pénale</HT>, La Charte, Bruggy, 2014, s. 189.</P></NOTE>. V tomto kontextu se doba deseti let mezi prvními vytýkanými skutky a prvním úkonem, který ve vztahu k nim daný orgán učinil – nebo i dvanácti let v projednávané věci, pokud se přihlédne k předběžné zprávě předsedy EÚD, jak uváděl K. Pinxten – nejeví jako nepřiměřená.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">5.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Protiprávní vyšetřování OLAF a jeho zpráva</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0109"><NO.P>109.</NO.P><TXT>Pokud jde o vyšetřování OLAF, dovolává se K. Pinxten tří nesrovnalostí, které dle jeho názoru zpráva OLAF určená EÚD vykazuje.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">a)</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Rozšíření vyšetřování</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0110"><NO.P>110.</NO.P><TXT>Zaprvé K. Pinxten v podstatě tvrdí, že OLAF protiprávně rozšířil rozsah svého vyšetřování na základě analýzy údajů nalezených při inspekci provedené v jeho kanceláři.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0111"><NO.P>111.</NO.P><TXT>Je pravda, že první dopis OLAF, kterým byl K. Pinxten vyrozuměn o tom, že OLAF proti němu zahájil vyšetřování, poukazoval pouze na <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0051" ID="QS0051"/>případné nesrovnalosti týkající se [jeho] jako člena [EÚD] při používání majetku EÚD [K. Pinxtenem] a [týkající se] služebních cest, které absolvoval nebo schválil v rozporu s platnou právní úpravou, s dopadem na finanční zájmy Evropské unie<QUOT.END REF.START="QS0051" CODE="201C" ID="QE0051"/><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0053"><P>Dopis OLAF K. Pinxtenovi ze dne <DATE ISO="20170922">22. září 2017</DATE> (spis EÚD, příloha A.32, s. 252).</P></NOTE>. Až během druhé fáze (tedy v dopise, který zaslal OLAF dne <DATE ISO="20171215">15. prosince 2017</DATE> právní zástupkyni K. Pinxtena) ji OLAF vyrozuměl, že generální ředitel OLAF po předběžné analýze údajů získaných v rámci uvedené inspekce rozhodl o rozšíření vyšetřování na případné střety zájmů a jiná porušení článků 285 a 286 SFEU i ustanovení kodexu chování členů EÚD<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0054"><P>Dopis OLAF právní zástupkyni Levi ze dne <DATE ISO="20171215">15. prosince 2017</DATE> (spis EÚD, příloha A.34, s. 255).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0112"><NO.P>112.</NO.P><TXT>Podle K. Pinxtena nemůže být účelem ani důsledkem inspekce odhalování případných protiprávních jednání, která nemohla být známa před touto inspekcí, jelikož předmět a rozsah inspekce jsou vymezeny v pověření uděleném vyšetřovatelům<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0055"><P>Bod 108 žalobní odpovědi K. Pinxtena.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0113"><NO.P>113.</NO.P><TXT>Já se však domnívám, že tento výklad způsobu, jakým může být vyšetřování OLAF vedeno, je příliš restriktivní.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="21"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0114"><NO.P>114.</NO.P><TXT>Nejprve je třeba připomenout, že příslušnost OLAF, jak je výslovně uvedeno v bodě 6 odůvodnění nařízení č. 883/2013, <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0052" ID="QS0052"/>se týká vedle ochrany finančních zájmů všech činností spojených s ochranou zájmů Unie před nedovoleným jednáním, které by mohlo vést ke správnímu nebo trestnímu řízení<QUOT.END REF.START="QS0052" CODE="201C" ID="QE0052"/>. Dále, aby mohl OLAF tento úkol splnit, stanoví čl. 4 odst. 2 uvedeného nařízení, že OLAF <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0053" ID="QS0053"/>má […] právo na okamžitý a neohlášený přístup k jakýmkoli relevantním informacím, včetně informací v databázích, drženým orgány, institucemi nebo jinými subjekty a právo na okamžitý a neohlášený přístup do jejich prostor […] Úřad může pořizovat kopie a získávat výtahy z každého dokumentu a z obsahu každého nosiče informací, které jsou v držení orgánů, institucí a jiných subjektů, a v případě potřeby si ponechat tyto dokumenty nebo informace, hrozí-li nebezpečí jejich zmizení<QUOT.END REF.START="QS0053" CODE="201C" ID="QE0053"/>. Konečně je rovněž potřeba mít na paměti, že členové orgánů Unie mají zvláštní povinnost spolupráce s OLAF na základě čl. 7 odst. 3 druhého pododstavce nařízení č. 883/2013, podle kterého orgány <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0054" ID="QS0054"/>zajistí, aby jejich […] členové […] poskytovali zaměstnancům [OLAF] nezbytnou pomoc, jež jim umožní efektivně plnit jejich úkoly<QUOT.END REF.START="QS0054" CODE="201C" ID="QE0054"/>. Tato povinnost se vztahuje i na členy EÚD na základě čl. 3 druhého pododstavce rozhodnutí EÚD č. 99-2004, kterým se stanoví pravidla spolupráce členů EÚD ve vnitřních vyšetřováních v oblasti boje proti podvodům, korupci a jakékoli jiné protiprávní činnosti poškozující finanční zájmy Společenství, podle kterého <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0055" ID="QS0055"/>[č]lenové Účetního dvora při vyšetřování [OLAF] <HT TYPE="ITALIC">plně</HT> spolupracují s [OLAF]<QUOT.END REF.START="QS0055" CODE="201C" ID="QE0055"/><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0056"><P>Kurzivou zvýraznil autor stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0115"><NO.P>115.</NO.P><TXT>S ohledem na rozsah poslání OLAF, pravomoci, které mu byly svěřeny za účelem plnění tohoto poslání, a zvláštní povinnost spolupráce uloženou členům EÚD mám za to, že <HT TYPE="ITALIC">důsledkem</HT> inspekce provedené OLAF může být odhalení případných protiprávních jednání, která nespadala do původního rámce vyšetřování. Zákaz takového postupu by vedl k tomu, že by OLAF musel v naprostém rozporu s úlohou OLAF, jeho pravomocemi a povinností spolupráce, kterou mají členové EÚD, přehlížet případné závažné nesrovnalosti, přestože je účinnost vyšetřování OLAF záležitostí veřejného zájmu a odvíjí se od obecnějšího veřejného zájmu na ochraně finančních zájmů Unie<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0057"><P>V tomto smyslu viz Inghelram, J. F. H., <HT TYPE="ITALIC">Legal and Institutional Aspects of the European Anti-Fraud Office (OLAF)</HT>, Europa Law Publishing, Amsterdam, 2011, zejm. s. 137.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0116"><NO.P>116.</NO.P><TXT>Jakýkoli jiný závěr by ohrozil <HT TYPE="ITALIC">nezávislost</HT> OLAF, neboť by omezil pravomoc generálního ředitele OLAF zahajovat vyšetřování, včetně případného rozšiřování rozsahu vyšetřování. Jak totiž rozhodl Tribunál ve vztahu k možnosti rozšířit rozsah vnitřního vyšetřování OLAF na oblast vnějšího vyšetřování, <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0056" ID="QS0056"/>bylo by tomu tak za situace, kdy by v případě dostatečně závažného podezření týkajícího se skutkových okolností, které vyšlo najevo v průběhu vnitřního vyšetřování […] nebylo generálnímu řediteli OLAF umožněno […] rozšířit rozsah vnitřního vyšetřování<QUOT.END REF.START="QS0056" CODE="201C" ID="QE0056"/><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0058"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190606">6. června 2019</DATE>, <NAME.CASE>Dalli v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑399/17</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2019:384">EU:T:2019:384</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0086">86</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0117"><NO.P>117.</NO.P><TXT>Z výše uvedených úvah tedy vyplývá, že jelikož OLAF prováděl inspekci v souladu s použitelnou právní úpravou, informoval K. Pinxtena o rozšíření vyšetřování a poskytl mu možnost být vyslechnut ke všem skutkovým okolnostem, které byly nakonec součástí obvinění<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0059"><P>Dopis OLAF právní zástupkyni Levi ze dne <DATE ISO="20171215">15. prosince 2017</DATE> (spis EÚD, příloha A.34, s. 255).</P></NOTE>, lze nesrovnalosti zjištěné v důsledku tohoto rozšíření vyšetřování OLAF zohlednit i v rámci tohoto řízení.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="22"?><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">b)</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Právo K. Pinxtena na soukromí</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0118"><NO.P>118.</NO.P><TXT>Zadruhé K. Pinxten vytýká OLAF, že porušil jeho právo na soukromí tím, že si vzal jeho soukromé spisy a okopíroval případnou komunikaci týkající se jeho právní zástupkyně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0119"><NO.P>119.</NO.P><TXT>Podle článku 7 Listiny má každý právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a komunikace. Toto právo však není absolutní. Podle čl. 52 odst. 1 Listiny může toto právo podléhat omezením, za podmínky, že tato omezení jsou skutečně stanovena zákonem, odpovídají cílům obecného zájmu sledovaným Unií a nejsou vzhledem ke sledovanému cíli nepřiměřeným zásahem<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0060"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190404">4. dubna 2019</DATE>, <NAME.CASE>OZ v. EIB</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑558/17 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:289">EU:C:2019:289</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0065">65</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0120"><NO.P>120.</NO.P><TXT>V tomto ohledu lze uvést, že právo OLAF kopírovat relevantní dokumenty je stanoveno právními předpisy, a sice čl. 4 odst. 2 písm. a) nařízení č. 883/2013. Toto právo je nezbytné k ochraně finančního zájmu Unie, který nepochybně představuje <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0057" ID="QS0057"/>cíl obecného zájmu uznávaný Unií<QUOT.END REF.START="QS0057" CODE="201C" ID="QE0057"/> ve smyslu čl. 52 odst. 1 Listiny<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0061"><P>V tomto smyslu viz Inghelram, J. F. H., <HT TYPE="ITALIC">Legal and Institutional Aspects of the European Anti-Fraud Office (OLAF)</HT>, Europa Law Publishing, Amsterdam, 2011, zejm. s. 91.</P></NOTE>. Jak již totiž Soudní dvůr zdůraznil ve vztahu k členským státům, povinnost bojovat proti protiprávním jednáním ohrožujícím finanční zájmy Unie odstrašujícími a účinnými opatřeními patří mezi povinnosti uložené zejména primárním unijním právem, a sice čl. 325 odst. 1 SFEU<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0062"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150908">8. září 2015</DATE>, <NAME.CASE>Taricco a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑105/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:555">EU:C:2015:555</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0050">50</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0121"><NO.P>121.</NO.P><TXT>Skutečnost, že určité dokumenty byly osobou, proti níž je vyšetřování vedeno, označeny jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0058" ID="QS0058"/>soukromé<QUOT.END REF.START="QS0058" CODE="201C" ID="QE0058"/>, je v tomto kontextu irelevantní. Zaprvé lze uvést, že článek 13.5 obecných zásad vyšetřovacích postupů určených zaměstnancům úřadu OLAF výslovně uvádí, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0059" ID="QS0059"/>[b]ěhem inspekce prostor mohou členové oddělení pro vyšetřování nahlédnout do veškerých údajů dotčeného orgánu, instituce a jiných subjektů EU, včetně kopií elektronických údajů, <HT TYPE="ITALIC">kopií soukromých dokumentů</HT> (i lékařských záznamů), pokud by mohly být relevantní z hlediska vyšetřování“<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0063"><P>Kurzivou zvýraznil autor stanoviska.</P></NOTE>. Tento výklad pravomocí OLAF považuji za výklad, který je v souladu s nařízením č. 883/2013, neboť toto nařízení opravňuje OLAF k pořízení kopie jakéhokoli dokumentu nebo obsahu jakéhokoli nosiče informací, které jsou v držení orgánů, institucí a jiných subjektů EU, pokud se týkají relevantních informací<QUOT.END REF.START="QS0059" CODE="201C" ID="QE0059"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0122"><NO.P>122.</NO.P><TXT>Rovněž je potřeba připustit, že v kontextu vyšetřování, jehož cílem bylo zjistit, zda se K. Pinxten dopustil zneužití své funkce, nelze jeho právo na soukromí týkající se materiálů vyhotovených v průběhu jeho zaměstnání – s výjimkou čistě soukromé a osobní korespondence a elektronické pošty – považovat za zvláště silné. Jakýkoli jiný závěr by byl neslučitelný s povinností unijních orgánů bojovat proti podvodům a jiným protiprávním jednáním ohrožujícím finanční zájmy Unie opatřeními, která mají odstrašující účinek.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0123"><NO.P>123.</NO.P><TXT>Kromě toho jsou pravomoci OLAF koncipovány tak, aby zajišťovaly, aby byly využívány proporcionálně. Podle článku 13.4 obecných zásad vyšetřovacích postupů určených zaměstnancům úřadu OLAF lze v případě potřeby inspekci provádět za nepřítomnosti příslušného člena daného unijního orgánu. <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0060" ID="QS0060"/>V takových případech však musí být přítomen jiný zaměstnanec nebo člen ostrahy dotyčného orgánu […] EU.<QUOT.END REF.START="QS0060" CODE="201C" ID="QE0060"/></TXT></NP.ECR><?PAGE NO="23"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0124"><NO.P>124.</NO.P><TXT>V projednávané věci je nesporné, že dotčená inspekce byla provedena za přítomnosti inspektora pro bezpečnost EÚD, inspektora pro bezpečnost informací a inspektora ochrany údajů EÚD (DPO). Pokud jde o soukromou komunikaci K. Pinxtena, ve <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0061" ID="QS0061"/>Zprávě o digitální forenzní operaci ze dne <DATE ISO="20171122">22. listopadu 2017</DATE><QUOT.END REF.START="QS0061" CODE="201C" ID="QE0061"/><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0064"><P>Spis K. Pinxtena, příloha B 25.</P></NOTE> je výslovně uvedeno, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0062" ID="QS0062"/>vyšetřovatelé OLAF předběžně prohlédli všechny tyto údaje a v souladu s požadavky na ochranu údajů požadovanými [DPO]. Soukromé e-maily a e-maily, které zjevně nesouvisely s předmětem vyšetřování, byly ze všech exportovaných složek došlé pošty vymazány […] Předběžná prohlídka a výmaz byly provedeny [DPO] […] [DPO] rovněž poskytl předběžně prohlédnuté elektronické dokumenty, vybrané a okopírované z disků U\: a S\:<QUOT.END REF.START="QS0062" CODE="201C" ID="QE0062"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0125"><NO.P>125.</NO.P><TXT>Pokud jde konkrétně o otázku korespondence, která byla údajně vedena s právní zástupkyní K. Pinxtena, je zřejmé, že důvěrnost komunikace mezi advokáty a jejich klienty musí být na úrovni práva Unie chráněna, pokud je tato komunikace vedena za účelem a v zájmu práva na obhajobu klienta a jedná se o komunikaci s nezávislými advokáty<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0065"><P>V tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19820518">18. května 1982</DATE>, <NAME.CASE>AM &amp; S Europe v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>155/79</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1982:157">EU:C:1982:157</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0021">21</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0027">27</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20100914">14. září 2010</DATE>, <NAME.CASE>Akzo Nobel Chemicals a Akcros Chemicals v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑550/07 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:512">EU:C:2010:512</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0070">70</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. V projednávané věci však stačí konstatovat, jak uvedl EÚD, že K. Pinxten nepředložil žádný důkaz na podporu tvrzení, že OLAF vycházel z dokumentu, na který se vztahuje zásada důvěrnosti komunikace mezi advokátem a jeho klientem. Žádný takový dokument K. Pinxten neoznačil ani v závěrečné zprávě OLAF či jejích přílohách. Naopak z přílohy 6 ke <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0063" ID="QS0063"/>Zprávě o digitální forenzní operaci ze dne <DATE ISO="20171122">22. listopadu 2017</DATE><QUOT.END REF.START="QS0063" CODE="201C" ID="QE0063"/> lze usuzovat, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0064" ID="QS0064"/>pokud jde o filtrování e-mailů […] byly všechny položky v aplikaci outlook starší roku 2010 vymazány<QUOT.END REF.START="QS0064" CODE="201C" ID="QE0064"/>. Z tohoto dokumentu rovněž vyplývá, že i jiné materiály, jako byly například odkazy na právní zástupkyni K. Pinxtena a korespondence s ní, byly dodatečně vymazány<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0066"><P>Spis K. Pinxtena, příloha B 25.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0126"><NO.P>126.</NO.P><TXT>Za těchto okolností je tudíž nutno dospět k závěru, že OLAF v rámci svého vyšetřování neporušil právo na soukromí K. Pinxtena.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">c)</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Právo na obhajobu K. Pinxtena</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0127"><NO.P>127.</NO.P><TXT>Zatřetí K. Pinxten tvrdí, že OLAF porušil jeho právo na obhajobu. Zaprvé předložené shrnutí skutkového stavu bylo příliš stručné, tabulky přiložené k tomuto shrnutí skutkového stavu byly nesrozumitelné a nebyly poskytnuty všechny podpůrné dokumenty. Zadruhé K. Pinxten údajně nebyl vyslechnut ke všem skutkovým okolnostem a ohledně výslechů svědků, které k vypracování dotčené zprávy vedly. Zatřetí jeho argumentace nebyla projednána, ale pouze opsána na konci zprávy. Začtvrté jeho bývalá asistentka neobdržela kopii přepisu své výpovědi.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0128"><NO.P>128.</NO.P><TXT>Je zřejmé, jak stanoví článek 41 Listiny, že právo na řádnou správu zahrnuje jednak právo každého být vyslechnut před přijetím jemu určeného individuálního opatření, které by se jej mohlo nepříznivě dotknout, a jednak právo každého na přístup ke spisu, který se jej týká.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0129"><NO.P>129.</NO.P><TXT>Jak Soudní dvůr připomněl ve svém rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20060711">11. července 2006</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Cresson</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑432/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:455">EU:C:2006:455</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0065" ID="QS0065"/>[j]e třeba připomenout, že respektování práv obhajoby v každém řízení zahájeném vůči osobě, které může vést k aktu nepříznivě zasahujícímu do jejího právního postavení, je základní právní zásadou [Unie] a musí být zajištěno i při neexistenci jakéhokoliv předpisu týkajícího se dotčeného řízení. Z ustálené judikatury vyplývá, že respektování práv obhajoby vyžaduje, aby osobě, proti níž Komise zahájila správní řízení, bylo během tohoto řízení umožněno užitečně vyjádřit její stanovisko k realitě a relevanci tvrzených skutečností a okolností,<?PAGE NO="24"?> jakož i k dokumentům, z nichž [orgán, instituce nebo jiný subjekt] vycházel[y] na podporu svého tvrzení, pokud jde o existenci porušení práva [Unie]<QUOT.END REF.START="QS0065" CODE="201C" ID="QE0065"/><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0067"><P>Bod 104.</P></NOTE>. V souvislosti s vyšetřováním OLAF lze dodat, že čl. 9 odst. 4 nařízení č. 883/2013 rovněž stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0066" ID="QS0066"/>jakmile je vyšetřování skončeno a před tím, než jsou vypracovány závěry, které se dotčené osoby jmenovitě týkají, musí být této osobě poskytnuta příležitost se ke skutečnostem, které se jí týkají, vyjádřit<QUOT.END REF.START="QS0066" CODE="201C" ID="QE0066"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0130"><NO.P>130.</NO.P><TXT>V projednávané věci je potřeba nejprve posoudit, zda byl K. Pinxten včas informován o skutečnostech, které jsou mu vytýkány, a zda měl možnost být vyslechnut<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0068"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20060711">11. července 2006</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Cresson</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑432/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:455">EU:C:2006:455</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0105">105</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0131"><NO.P>131.</NO.P><TXT>Podle mého názoru nelze přijmout argument K. Pinxtena, že nebylo respektováno jeho právo na obhajobu. Ze spisu totiž vyplývá, že K. Pinxten byl dopisem ze dne <DATE ISO="20171207">7. prosince 2017</DATE> vyzván k účasti na pohovoru dne <DATE ISO="20171222">22. prosince 2017</DATE>, který se měl týkat možných nesrovnalostí, o nichž byl informován dne <DATE ISO="20170922">22. září 2017</DATE><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0069"><P>Spis EÚD, příloha A.37.72.</P></NOTE>. Je rovněž zjevné, že K. Pinxten byl informován o rozšíření rozsahu vyšetřování a pohovoru dopisem zaslaným jeho advokátce dne <DATE ISO="20171215">15. prosince 2017</DATE><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0070"><P>Spis EÚD příloha A.34.</P></NOTE>. Je pravda, že advokátka K. Pinxtena na tento dopis odpověděla tak, že uvedla, že její klient bude OLAF v rámci pohovoru, který se má konat dne <DATE ISO="20171222">22. prosince 2017</DATE>, k dispozici ohledně skutečností uvedených v oznámení pouze jako dotčená osoba<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0071"><P>Spis K. Pinxtena, příloha B.20, s. 136.</P></NOTE>. Ze zápisu o pohovoru s K. Pinxtenem nicméně vyplývá, že velká část skutečností zjištěných na základě vyšetřování OLAF a obsažených v jeho závěrečné zprávě byla během tohoto pohovoru svobodně a bez nátlaku projednána nebo přinejmenším zmíněna<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0072"><P>Spis EÚD, příloha A.37.73.</P></NOTE>. Navíc otázky, které nebyly během tohoto pohovoru přímo předmětem jednání, byly zahrnuty do shrnutí skutečností zaslaného později [jako například pobyt ve středisku Crans Montana nebo účast ve správní radě politické strany nebo (údajně) nepravdivá prohlášení o pojistné události]. V tomto ohledu je nutno říci, že ačkoli K. Pinxten tvrdí, že zaslané shrnutí skutkového stavu bylo příliš stručné a tabulky přiložené k tomuto shrnutí jsou nesrozumitelné, je zřejmé, že toto shrnutí je dostatečně úplné jak co do předestření použitelných pravidel, tak co do uvedení vytýkaných nesrovnalostí. K. Pinxten může jen stěží zpochybňovat jasnost a úplnost shrnutí skutkového stavu, když vyhotovil připomínky o nejméně 36 stranách – přičemž k tomuto účelu mu byla poskytnuta dodatečná lhůta deseti pracovních dnů vzhledem k rozsahu posuzované věci – zahrnující všechny skutečnosti tvrzené v uvedeném shrnutí skutkového stavu<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0073"><P>Spis EÚD, přílohy B.37.41 a B.37.88.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0132"><NO.P>132.</NO.P><TXT>Dále je rovněž nutno podotknout, že závěrečná zpráva OLAF obsahuje pouze doporučení generálního ředitele. Podle čl. 11 odst. 4 nařízení č. 883/2013 musí přijímající orgán přijmout taková opatření především disciplinární nebo právní povahy, která jsou vzhledem k výsledkům vnitřního vyšetřování nezbytná. To však nic nemění na tom, že rozhodnutím, které může nepříznivě zasáhnout do právního postavení dotčené osoby, je případné rozhodnutí orgánu, jemuž je závěrečná zpráva OLAF určena.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0133"><NO.P>133.</NO.P><TXT>Ve světle těchto skutečností se tedy domnívám, že při posuzování otázky, zda bylo respektováno právo na obhajobu, nemůže být opomíjena skutečnost, že K. Pinxten obdržel – poté, co již byl poprvé vyslechnut OLAF a bylo mu umožněno se vyjádřit ke shrnutí skutkového stavu – kopii závěrečné zprávy OLAF a jejích příloh s ohledem na správní řízení vedené u EÚD, které předchází žalobě podané proti K. Pinxtenovi na základě čl. 286 odst. 6 SFEU.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="25"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0134"><NO.P>134.</NO.P><TXT>V tomto ohledu je potřeba uvést, že K. Pinxten měl nejen možnost předložit písemné připomínky ke konečné zprávě OLAF, jakož i k předběžné zprávě vypracované předsedou EÚD – což také ve skutečnosti učinil –<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0074"><P>Spis EÚD, příloha A.40.</P></NOTE>ale měl rovněž příležitost být vyslechnut ke skutečnostem v těchto dokumentech obsaženým<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0075"><P>Spis EÚD, příloha A.41.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0135"><NO.P>135.</NO.P><TXT>Za těchto okolností jsem nucen konstatovat, že pokud jde o průběh dotčeného správního řízení, nevyšlo najevo nic, co mohlo zasáhnout do práva K. Pinxtena na obhajobu.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">6.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Závěr ohledně procesních pravidel a nejrůznějších práv, jichž se dovolává K. Pinxten</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0136"><NO.P>136.</NO.P><TXT>Ze shora uvedeného vyplývá, že všechny námitky uvedené v žalobní odpovědi K. Pinxtena, které se týkají procesních záležitostí a respektování nejrůznějších práv, zejména práva na obhajobu, je nutno odmítnout.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0137"><NO.P>137.</NO.P><TXT>Pro úplnost dodávám, že ačkoli se EÚD pro účely prokázání opodstatněnosti svých tvrzení do značné míry opírá o závěrečnou zprávu OLAF, stále platí, že jeho žádost je srozumitelná nezávisle na této zprávě a jejích přílohách. Navíc podaná žaloba rovněž dokládá, že EÚD provedl své vlastní posouzení skutkového stavu, když se v určitých ohledech od závěrů OLAF distancoval.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">C.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Otázka, zda došlo k porušení povinností uvedených v článku 286 SFEU</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Podmínky použití čl. 286 odst. 6 SFEU</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0138"><NO.P>138.</NO.P><TXT>Než přistoupím k posouzení toho, zda se K. Pinxten dopustil porušení svých povinností člena EÚD, může být užitečné připomenout tři zjištění, která již v tomto stanovisku byla učiněna.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0139"><NO.P>139.</NO.P><TXT>Zaprvé ze znění článku 286 SFEU lze vyvodit, že členové EÚD mají povinnost zajistit, aby měl obecný zájem Unie vždy přednost nejen před zájmy vnitrostátními, ale i před zájmy osobními<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0076"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20060711">11. července 2006</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Cresson</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑432/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:455">EU:C:2006:455</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0070">70</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0071">71</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Zadruhé členové EÚD musí dodržovat nejen povinnosti nezávislosti, bezúhonnosti a zdrženlivosti, jak jsou stanoveny v článcích 285 a 286 SFEU, ale také splňovat nejvyšší normy nestrannosti a nezúčastněnosti. To nutně znamená plnou odpovědnost co do způsobu, jakým vynakládají veřejné prostředky<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0077"><P>Viz body 70 až 76 tohoto stanoviska.</P></NOTE>. Zatřetí Smlouva neupravuje druh ani četnost protiprávních jednání, která mohou vést k uplatnění čl. 286 odst. 6 SFEU. Jedinou podmínkou je, že dotyčný člen EÚD přestal splňovat podmínky nezbytné k výkonu jeho funkce nebo neplní povinnosti vyplývající z jeho funkce.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0140"><NO.P>140.</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že ustanovení Smlouvy týkající se členů Komise jsou podobná ustanovením týkajícím se členů EÚD, je zřejmé, že i členové EÚD jsou povinni chovat se bezúhonným způsobem. Aby však mohla být žaloba na základě čl. 286 odst. 6 SFEU odůvodněná, musí nesplnění povinností dosáhnout jistého stupně závažnosti<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0078"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20060711">11. července 2006</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Cresson</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑432/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:455">EU:C:2006:455</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0072">72</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Tento požadavek závažnosti lze snadno vysvětlit přísností případné sankce, která může být danému úředníkovi (respektive jako v projednávané věci bývalému úředníkovi) uložena Soudním dvorem, pokud budou obvinění z protiprávního jednání prokázána. Na druhou stranu, z obecného znění čl. 286 odst. 6 SFEU ve<?PAGE NO="26"?> spojení s úlohou tohoto ustanovení v institucionálním uspořádání Unie lze vyvodit, že dotčené nesplnění může vyplývat z jediného, ale závažného skutku, stejně jako z několika individuálně méně závažných skutků, jejichž opakování odráží zjevné pohrdání platnými pravidly.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0141"><NO.P>141.</NO.P><TXT>Z těchto úvah vyplývá, že v kontextu čl. 286 odst. 6 SFEU platí, že k tomu, aby byla žaloba na základě čl. 286 odst. 6 SFEU prohlášena za opodstatněnou, postačuje – ale je nicméně nezbytné – aby bylo prokázáno porušení jistého stupně závažnosti. Toto závažné porušení musí plynout buď z jediného závažného skutku, nebo z opakování týchž méně závažných skutků, které by samy o sobě za dostatečně závažné považovány nebyly. Na druhou stranu závažnost skutku nebo jeho opakování, či dokonce souběh několika skutků může mít vliv na rozsah odnětí nároku na důchod nebo jej nahrazující požitky<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0079"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20060711">11. července 2006</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Cresson</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑432/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:455">EU:C:2006:455</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0073">73</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Posouzení žalobních důvodů ve věci K. Pinxtena</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0142"><NO.P>142.</NO.P><TXT>Na podporu své žaloby se EÚD dovolává pěti žalobních důvodů, které se týkají přinejmenším 332 skutkových okolností jen ve vztahu k prvnímu žalobnímu důvodu. Jak jsem však právě vysvětlil, ne všechna pochybení uváděná na podporu těchto žalobních důvodů jsou k prokázání porušení povinnosti dle čl. 286 odst. 6 SFEU podstatná. Svou analýzu tedy ve vztahu ke každému žalobnímu důvodu omezím na ty skutkové okolnosti, které podle mého názoru nejpravděpodobněji nasvědčují nespornému neplnění povinností plynoucích z funkce člena EÚD, aniž by tím byla dotčena existence ostatních skutečností.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">a)</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K prvnímu žalobnímu důvodu: zneužití zdrojů EÚD k financování činností, které nesouvisí a nejsou slučitelné s funkcí člena EÚD</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0143"><NO.P>143.</NO.P><TXT>V souladu s článkem 7 nařízení č. 2290/77 člen EÚD, který <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0067" ID="QS0067"/>musí v <HT TYPE="ITALIC">rámci výkonu své funkce</HT> cestovat mimo [sídlo EÚD], má nárok na náhradu cestovních výdajů [a] náhradu hotelových výdajů [a] denní příspěvek<QUOT.END REF.START="QS0067" CODE="201C" ID="QE0067"/>. Ze samotného znění tohoto ustanovení vyplývá, že aby dotčený člen EÚD tyto náhrady a příspěvky získal, musí činnost, která je příčinou vzniku výdajů, souviset s výkonem funkce člena EÚD.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0144"><NO.P>144.</NO.P><TXT>V tomto ohledu, po přezkoumání v zásadě nerozporovaných důkazů, patrně nelze dospět k jinému závěru, než že se K. Pinxten dopustil zneužití systému tím, že určité činnosti prezentoval neodpovídajícím způsobem, aby získal prospěch z náhrad přiznaných nařízením č. 2290/77. S politováním musím konstatovat, že takové jednání dostatečně prokazují okolnosti související s jeho pobyty ve středisku Crans Montana (Švýcarsko) a na Kubě, jakož i jeho účast na jistých loveckých akcích v oblasti Chambord (Francie) a Ciergnon (Belgie).</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Pobyt ve středisku Crans Montana</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0145"><NO.P>145.</NO.P><TXT>Ve sdělení ze dne <DATE ISO="20130711">11. července 2013</DATE> zaslaném předsedovi EÚD K. Pinxten uvedl, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0068" ID="QS0068"/>jako předsedající senátu III Účetního dvora byl [K. Pinxten] ze strany Crans Montana Forum pozván, aby se zúčastnil letního zasedání Crans Montana Forum ve dnech <DATE ISO="20130822">22.</DATE> až <DATE ISO="20130825">25. srpna 2013</DATE><QUOT.END REF.START="QS0068" CODE="201C" ID="QE0068"/><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0080"><P>Spis EÚD, příloha A.37.27, s. 3859.</P></NOTE>. Podle tohoto sdělení <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0069" ID="QS0069"/>se klíčoví zástupci vlád, diplomacie, mezinárodních organizací, politických stran a parlamentů celého světa sejdou ve středisku Crans Montana, aby projednali aktuální otázky<?PAGE NO="27"?> mezinárodní politiky<QUOT.END REF.START="QS0069" CODE="201C" ID="QE0069"/>. Za těchto okolností, vzhledem k tomu, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0070" ID="QS0070"/>[byl K. Pinxten] pozván jako člen EÚD, by chtěl požádat Účetní dvůr o proplacení ubytování a finančního příspěvku (ve výši <FT TYPE="DECIMAL">3570,00</FT> eur)<QUOT.END REF.START="QS0070" CODE="201C" ID="QE0070"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0146"><NO.P>146.</NO.P><TXT>Přestože byla tato služební cesta schválena a požadovaná částka ze strany EÚD proplacena, ze spisu vyplývá, že tři informace, které K. Pinxten ve svém sdělení uvedl – skutečnost, že byl pozván, účel dané akce a náklady – nebyly zcela pravdivé.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0147"><NO.P>147.</NO.P><TXT>Zaprvé K. Pinxten podle všeho nebyl na tuto akci pozván ani jako předsedající senátu III EÚD, a dokonce ani jako člen tohoto orgánu. Právě naopak, zatímco jeho asistentka zaslala dne <DATE ISO="20130529">29. května 2013</DATE> na adresu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0071" ID="QS0071"/>info@cmf.ch<QUOT.END REF.START="QS0071" CODE="201C" ID="QE0071"/> e-mail, v němž bylo uvedeno, že by K. Pinxten měl zájem o účast na dané akci, obdržel K. Pinxten téhož dne odpověď v tom smyslu, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0072" ID="QS0072"/>letní zasedání Crans Montana Forum je soukromou akcí, na níž se v tomto exkluzivním horském středisku sejde velmi omezený počet osob (40 osob)<QUOT.END REF.START="QS0072" CODE="201C" ID="QE0072"/>. Teprve po zásahu a na doporučení bývalého belgického ministra obdržel K. Pinxten přibližně o dva týdny později druhý e-mail od organizátorů, v němž bylo uvedeno, že bude na této akci vítán, avšak nebylo nijak odkázáno na jeho funkci nebo titul<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0081"><P>Tato zjištění vycházejí z e-mailu zaslaného asistentkou K. Pinxtena dne <DATE ISO="20130529">29. května 2013</DATE> (spis EÚD, příloha A.37.27, s. 3858) a z e-mailů zaslaných kanceláří jednatele Crans Montana Forum dne <DATE ISO="20130529">29. května 2013</DATE> a <DATE ISO="20130612">12. června 2013</DATE> (spis EÚD, příloha A.37.27, s. 3857 a 3875).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0148"><NO.P>148.</NO.P><TXT>Zadruhé první e-mail kanceláře jednatele Crans Montana ze dne <DATE ISO="20130529">29. května 2013</DATE> uváděl, že tzv. <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0073" ID="QS0073"/>zvláštní letní zasedání<QUOT.END REF.START="QS0073" CODE="201C" ID="QE0073"/> nemá žádný konkrétní program. To potvrzuje i přihláška k účasti na tuto výroční akci a později oznámený program. V tomto dokumentu bylo uvedeno, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0074" ID="QS0074"/>letní zasedání je omezeno na nejvýše pouze 60 přátel Fora, [kteří] přijedou a budou se společně těšit exkluzivní možnosti relaxace a přátelství v tomto výjimečném středisku<QUOT.END REF.START="QS0074" CODE="201C" ID="QE0074"/><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0082"><P>Spis EÚD, příloha A.37.27, s. 3881.</P></NOTE>. Z úplného programu tohoto pobytu bylo rovněž zjištěno, že tento pobyt nezahrnoval žádná pracovní zasedání, dokonce ani formální diskuse. Všechna dopoledne a odpoledne byla vyplněna procházkami, exkurzemi a nakupováním. V programu bylo zcela odzbrojujícím způsobem uvedeno, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0075" ID="QS0075"/>je to víkend na horách! Není potřeba žádné elegantní ani speciální oblečení<QUOT.END REF.START="QS0075" CODE="201C" ID="QE0075"/>. Lidé jsou vyzýváni, aby <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0076" ID="QS0076"/>si představili, že jsou na dovolené, a přijeli, jak se jim bude chtít<QUOT.END REF.START="QS0076" CODE="201C" ID="QE0076"/><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0083"><P>Spis EÚD příloha A.37.27, s. 3862 až 3865.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0149"><NO.P>149.</NO.P><TXT>Zatřetí, přestože K. Pinxten požádal o proplacení ubytování a finančního příspěvku ve výši <FT TYPE="DECIMAL">3570,00</FT> eur, z registračního formuláře a faktury vyplývá, že finanční příspěvek požadovaný Forem činil pouze <FT TYPE="DECIMAL">2950,00</FT> eur za K. Pinxtena<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0084"><P>Spis EÚD, příloha A.37.27, s. 3860 (faktura) a 3861 (registrační formulář).</P></NOTE>. Rozdíl – 620 eur – odpovídal dodatečným nákladům na dvě další noci, které K. Pinxten a jeho manželka využili den před a den po akci, přičemž ale první činnost byla naplánována na 19:00 hodin dne <DATE ISO="20130822">22. srpna 2013</DATE> a nic nebylo naplánováno na 25. srpna, na dobu po snídani v 9:30 hodin. I při zohlednění cesty z Lucemburku automobilem tak tyto dvě noci nebyly pro účast na této akci nezbytné<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0085"><P>V závislosti na zvolené trase se vzdálenost mezi Lucemburkem (sídlo EÚD) a střediskem Crans Montana (Švýcarsko) pohybuje mezi 600 a 650 km, doba jízdy je tedy 6 až 6,5 hodiny.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0150"><NO.P>150.</NO.P><TXT>Vzhledem k nenáročné povaze programu této akce je namístě pochybovat o tom, zda EÚD měla díky účasti K Pinxtena z této akce vůbec nějaký prospěch. Spíše se zdá, že se zkrátka jednalo o příležitost k rekreaci a odpočinku v přepychovém hotelu na pěkném místě. Za těchto okolností měla být dotčená činnost ve skutečnosti považována za soukromou cestu.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="28"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0151"><NO.P>151.</NO.P><TXT>Když vyjadřuji tento názor, nepřehlížím současně skutečnost, že před tím, než byla účast K. Pinxtena schválena, mohla být možná větší pozornost věnována obsahu programu a položeny i další dotazy týkající se skutečné povahy akce Fora. Přesto si ale nemyslím, že by bylo spravedlivé kritizovat v tomto ohledu EÚD. EÚD byl oprávněn očekávat od svých členů dodržování vysokých standardů, a zejména platí, že pokud se dotčený člen účastnil akce, která ve skutečnosti nebyla ničím jiným než příležitostí k odpočinku a relaxaci, měla být jako taková uhrazena z vlastních prostředků daného člena a neměla v konečném důsledku zatížit evropského daňového poplatníka.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Pobyt na Kubě</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0152"><NO.P>152.</NO.P><TXT>Od <DATE ISO="20150330">30. března 2015</DATE> do <DATE ISO="20150414">14. dubna 2015</DATE> pobývali K. Pinxten a jeho manželka na Kubě. K. Pinxten tuto cestu prezentoval vůči EÚD jako služební cestu a z tohoto titulu mu byly uhrazeny výdaje na služební cestu a zaplaceny denní příspěvky v celkové výši <FT TYPE="DECIMAL">10042,71</FT> eura.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0153"><NO.P>153.</NO.P><TXT>Ve sdělení předsedovi EÚD ze dne <DATE ISO="20150324">24. března 2015</DATE> prezentoval K. Pinxten služební cestu na Kubu těmito slovy: <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0077" ID="QS0077"/>[m]ěla by umožnit lepší pochopení vztahů mezi Unií a Kubou, a to ve světle případné rychle se vyvíjející situace v uvedené zemi. To by mohlo vést k zařazení Kuby do jednoho z připravovaných pracovních programů senátu III, který je pověřen auditem vnějších činností EU. Služební cesta se zaměří na kontakty se zástupci občanské společnosti (nevládní organizace, akademičtí pracovníci, novináři […]) a na návštěvy míst, kde jsou prováděny projekty EU a Rozvojového programu OSN. I přes veškeré přípravy na služební cestu provedené z Lucemburku a Bruselu bude muset být z důvodu <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0078" ID="QS0078"/>autoritářské<QUOT.END REF.START="QS0078" CODE="2018" ID="QE0078"/> struktury státu většina kontaktů a návštěv zařízena až po příletu do Havany<QUOT.END REF.START="QS0077" CODE="201C" ID="QE0077"/><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0086"><P>Spis EÚD, příloha A.37.26, s. 3553.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0154"><NO.P>154.</NO.P><TXT>Navzdory této prezentaci je ze spisu, který EÚD předložil Soudnímu dvoru, zřejmé, že tato cesta byla od samého počátku plánována jako cesta soukromá. Již v prvním e-mailu zaslaném asistentkou K. Pinxtena velvyslanci EU na Kubě bylo totiž vysvětleno, že K. Pinxten a jeho manželka plánují soukromou cestu na Kubu, neboť tuto zemi ještě neprozkoumali<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0087"><P>E-mail ze dne <DATE ISO="20150128">28. ledna 2015</DATE> (spis EÚD, příloha A.37.26, s. 3509).</P></NOTE>. Prostřednictvím tohoto e-mailu se K. Pinxten ptal na tipy ohledně hotelů, měst a ostrovů, které by mohli navštívit, a jakékoli další užitečné informace. Následující den byl zaslán druhý e-mail se seznamem měst, o kterých K. Pinxten přemýšlel a která nakonec odpovídala městům, jež K. Pinxten a jeho manželka skutečně navštívili<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0088"><P>E-mail ze dne <DATE ISO="20150129">29. ledna 2015</DATE> (spis EÚD, příloha A.37.26, s. 3516).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0155"><NO.P>155.</NO.P><TXT>Je pravda, že přibližně deset dnů před odletem vyjádřil K. Pinxten přání setkat se s novináři, zástupci nevládních organizací, zástupci osob, které jsou příjemci unijních peněžních prostředků nebo stranami smluv uzavřených v této oblasti, a též navštívit některé projekty<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0089"><P>E-mail ze dne <DATE ISO="20150318">18. března 2015</DATE> určený UNDP (spis EÚD, příloha A.37.26, s. 3737) a e-mail ze dne <DATE ISO="20150319">19. března 2015</DATE> určený delegaci EU na Kubě (spis EÚD, příloha A.37.26, s. 3504).</P></NOTE>. Tým K. Pinxtena tak určil Rozvojový program OSN (UNDP) jako nejvýznamnější smluvní stranu a zaslal UNDP e-mail s dotazem, zda by bylo možné navštívit projekty, které UNDP uskutečňuje, v době, kdy se pan Pinxten a jeho manželka budou nacházet v dotyčném regionu<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0090"><P>E-mail ze dne <DATE ISO="20150318">18. března 2015</DATE> (spis EÚD, příloha A.37.26, s. 3737).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0156"><NO.P>156.</NO.P><TXT>Odpovědi na tuto žádost však byly jednomyslné a jednoznačné. Velvyslanec EU na Kubě odpověděl, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0079" ID="QS0079"/>to může na Kubě způsobit řadu problémů […] Na Kubě [je] obecně obtížné spojovat turistiku s úředními činnostmi<QUOT.END REF.START="QS0079" CODE="201C" ID="QE0079"/><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0091"><P>E-mail ze dne <DATE ISO="20150318">18. března 2015</DATE> (spis EÚD, příloha A.37.26, s. 3736 a 3737).</P></NOTE>. Rezidentní zástupce UNDP na Kubě potvrdil, že<?PAGE NO="29"?> <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0080" ID="QS0080"/>Rozvojový program OSN na Kubě s [tímto] vyjádřením plně souhlasí<QUOT.END REF.START="QS0080" CODE="201C" ID="QE0080"/><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0092"><P>E-mail ze dne <DATE ISO="20150320">20. března 2015</DATE> (spis EÚD, příloha A.37.26, s. 3737).</P></NOTE>. Kromě toho i velvyslanec Belgie na Kubě napsal, že plně souhlasí s vyjádřením velvyslance EU, přičemž dodal, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0081" ID="QS0081"/>oficiální setkání [je] velmi nepravděpodobné [a že] totéž platí pro neformální setkání, [neboť] [k]ubánští úředníci obecně nepřijímají pozvání na takovýto druh setkání [a] [t]oto jistě platí i pro setkání se zahraničními veřejnými činiteli, kteří ve své zemi nebo organizaci zastávají vysokou funkci<QUOT.END REF.START="QS0081" CODE="201C" ID="QE0081"/><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0093"><P>E-mail ze dne <DATE ISO="20150318">18. března 2015</DATE> (spis EÚD, příloha A.37.26, s. 3765).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0157"><NO.P>157.</NO.P><TXT>I když asistentka K. Pinxtena mu tyto první dva e-maily přeposlala dne <DATE ISO="20150318">18. března 2015</DATE><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0094"><P>E-mail ze dne <DATE ISO="20150320">20. března 2015</DATE> (spis EÚD, příloha A.37.26, s. 3736).</P></NOTE> – takže si musel být vědom skutečnosti, že kubánské orgány nenahlížejí přívětivě na myšlenku spojování jakýchkoli pracovních záležitostí s cestou, která je primárně zamýšlena pro turistické účely – napsal K. Pinxten ve svém memorandu předsedovi EÚD ze dne <DATE ISO="20150324">24. března 2015</DATE> výslovně, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0082" ID="QS0082"/>služební cesta se zaměří na kontakty se zástupci občanské společnosti (nevládní organizace, akademičtí pracovníci, novináři […]) a na návštěvy míst, kde jsou prováděny projekty EU a Rozvojového programu OSN<QUOT.END REF.START="QS0082" CODE="201C" ID="QE0082"/>. Dodal, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0083" ID="QS0083"/>bude muset být […] většina kontaktů a návštěv zařízena až po příletu do Havany<QUOT.END REF.START="QS0083" CODE="201C" ID="QE0083"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0158"><NO.P>158.</NO.P><TXT>Je jen stěží uvěřitelné, že by se K. Pinxten mohl domnívat, že taková setkání a návštěvy budou možné, když byl opakovaně upozorňován na to, že jakákoli návštěva na místě nebo setkání s místními orgány vyžaduje pracovní vízum, a přesto se rozhodl na Kubu odcestovat na základě turistického víza<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0095"><P>E-mail vedoucího odboru spolupráce delegace EU na Kubě asistentce K. Pinxtena ze dne <DATE ISO="20150318">18. března 2015</DATE> (spis EÚD, příloha A.37.26, s. 3768) a e-mail velvyslance EU na Kubě ze dne <DATE ISO="20150318">18. března 2015</DATE> (spis EÚD, příloha A.37.26, s. 3764).</P></NOTE>. V každém případě lze z programu K. Pinxtena vyčíst, že jedinými setkáními, která se na Kubě uskutečnila, bylo neformální setkání s velvyslancem EU dne <DATE ISO="20150331">31. března 2015</DATE>, tedy první den po příletu K. Pinxtena na Kubu, společně s neplánovaným několikahodinovým setkáním s jedním členem delegace EU na Kubě, které se uskutečnilo v den následující<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0096"><P>Spis EÚD, příloha B.37.26, s. 3500 a 3501 a s. 3522 až 3528.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0159"><NO.P>159.</NO.P><TXT>Dále již byli jen dne <DATE ISO="20150402">2. dubna 2015</DATE> K. Pinxten a jeho manželka velvyslancem EU pozváni na neformální uvítací oběd v rezidenci velvyslance, za přítomnosti belgického velvyslance a jeho manželky, stálého zástupce UNDP a zástupce Unie kubánských spisovatelů a umělců. Neformální povaha tohoto oběda byla potvrzena i během vyšetřování OLAF, a to samotným velvyslancem EU<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0097"><P>Spis EÚD, příloha A.37.26, s. 3751 (v nizozemštině).</P></NOTE> a členem delegace EU na Kubě, s nímž se K. Pinxten setkal den předtím<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0098"><P>Spis EÚD, příloha A.37.26, s. 3752 až 3756.</P></NOTE>. Člen delegace EU na Kubě poukázal na čistě neformální povahu tohoto oběda již v krátkém shrnutí návštěvy K. Pinxtena sepsaném <HT TYPE="ITALIC">in tempore non suspecto</HT><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0099"><P>Spis EÚD, příloha A.37.26, s. 3761 (shrnutí ze dne <DATE ISO="20150421">21. dubna 2015</DATE> ve španělštině) a s. 3758 a 3759 (shrnutí ze dne <DATE ISO="20150505">5.</DATE> a <DATE ISO="20150506">6. května 2015</DATE> v angličtině).</P></NOTE>. Toto shrnutí rovněž dokládá, že setkání dne <DATE ISO="20150401">1. dubna 2015</DATE> bylo <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0084" ID="QS0084"/>uvolněnou přátelskou výměnou názorů […] spíše politického než technického zájmu a perspektivy<QUOT.END REF.START="QS0084" CODE="201C" ID="QE0084"/>. Konečně lze rovněž podotknout, že se neuskutečnily žádné další návštěvy ani setkání, ať již oficiální či snad jen kvazi-oficiální povahy, přičemž zbytek cesty do uvedené země není předmětem sporu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0160"><NO.P>160.</NO.P><TXT>Za těchto okolností je naprosto zjevné, že dotčená cesta byla z převážné části cestou soukromou. V každém případě je zřejmé, že dvě setkání a jeden oběd uspořádané během tří dnů v Havaně neodůvodňovaly čtrnáctidenní cestování po celé zemi. Avšak namísto toho, aby uznal, že cílů předestřených v jeho sdělení pro EÚD ze dne <DATE ISO="20150324">24. března 2015</DATE> nebylo dosaženo, K. Pinxten<?PAGE NO="30"?> ve své zprávě ze služební cesty tvrdil, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0085" ID="QS0085"/>se [mu] podařilo setkat se s řadou vysoce zajímavých a dobře informovaných lidí<QUOT.END REF.START="QS0085" CODE="201C" ID="QE0085"/><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0100"><P>Sdělení K. Pinxtena předsedovi EÚD ze dne <DATE ISO="20150416">16. dubna 2015</DATE> (spis EÚD, příloha A.37.26, s. 3555 a 3556).</P></NOTE>. Nanejvýš by bylo lze říci, že dva ze tří dnů by snad bylo možno považovat za dobu strávenou výkonem úřední činnosti, jak potvrdil zástupce EÚD na jednání.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">3)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Lovecké akce v Chambord (Francie) a Ciergnon (Belgie)</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0161"><NO.P>161.</NO.P><TXT>Ze spisu EÚD a vyšetřování OLAF jasně plyne, že K. Pinxten se zjevně pravidelně věnuje lovu. Z přibližně 40 loveckých akcí zmíněných v závěrečné zprávě OLAF se některých z nich zúčastnil, jako kdyby byly součástí služební cesty, a z tohoto titulu obdržel náhradu služebních výdajů a denní příspěvky. To platí pro nejméně tři lovecké akce v Chambord (Francie) a dvě v Ciergnon (Belgie).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0162"><NO.P>162.</NO.P><TXT>Pokud jde o lovecké akce v Chambord, které se uskutečnily ve dnech <DATE ISO="20130125">25. ledna 2013</DATE>, <DATE ISO="20150213">13. února 2015</DATE> a <DATE ISO="20160212">12. února 2016</DATE>, K. Pinxten tyto služební cesty odůvodnil tím, že byl pozván jako člen EÚD, společně s dalšími nejvýznamnějšími evropskými a francouzskými osobnostmi, na, jak se sám vyjádřil, <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0086" ID="QS0086"/>Evropské dny<QUOT.END REF.START="QS0086" CODE="201C" ID="QE0086"/>. Nicméně navzdory vyjádření, které v tomto smyslu poskytl generální ředitel Národní rezervace Chambord – na žádost K. Pinxtena v rámci vyšetřování OLAF –<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0101"><P>E-mail generálního ředitele Národní rezervace Chambord ze dne <DATE ISO="20181204">4. prosince 2018</DATE> (spis K. Pinxtena, příloha B.29).</P></NOTE> se jediná další zmínka o <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0087" ID="QS0087"/>evropském lovu<QUOT.END REF.START="QS0087" CODE="201C" ID="QE0087"/> – <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0088" ID="QS0088"/>une battue européenne<QUOT.END REF.START="QS0088" CODE="201C" ID="QE0088"/> – objevuje v e-mailu ředitele pro lov a lesnictví v Chambord, kterým je K. Pinxten zván na lov, jenž se má uskutečnit dne <DATE ISO="20150213">13. února 2015</DATE>. Tento e-mail ze dne <DATE ISO="20141207">7. prosince 2014</DATE> byl označen slovy <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0089" ID="QS0089"/>k rukám<QUOT.END REF.START="QS0089" CODE="201C" ID="QE0089"/> <HT TYPE="ITALIC">ministra</HT> Pinxtena (nikoli K. Pinxtena jako člena EÚD)<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0102"><P>Spis EÚD, příloha A.37.9, s. 1635.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0163"><NO.P>163.</NO.P><TXT>Kromě toho byl K. Pinxten na tyto lovecké akce patrně pozván na základě osobní iniciativy a zásahu jeho osobního přítele<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0103"><P>V e-mailu ze dne <DATE ISO="20120201">1. února 2012</DATE> zaslaném K. Pinxtenem zaměstnanci Chambord odkazuje K. Pinxten jasně na osobní kontakt, na jehož základě generální ředitel Národní rezervace Chambord laskavě pozval K. Pinxtena <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0090" ID="QS0090"/>dans le cadre d’une battue de régulation<QUOT.END REF.START="QS0090" CODE="201C" ID="QE0090"/> (v rámci regulačního lovu) v sezóně 2011/2012. Pro případ, že by se nemohl zúčastnit z důvodu svého harmonogramu, K. Pinxten výslovně uvedl, že pokud by jej pan ředitel laskavě pozval na lov na území Národní rezervace Chambord někdy jindy, rád by jeho pozvání přijal (spis EÚD, příloha A.37.9, s. 1056 a 1686).</P></NOTE>. Především není v žádném z ostatních e-mailů zaslaných mezi stranami a týkajících se Chambord ani v žádné ze tří přijatých oficiálních pozvánek jediná zmínka o <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0091" ID="QS0091"/>Evropském dni<QUOT.END REF.START="QS0091" CODE="201C" ID="QE0091"/> ani o <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0092" ID="QS0092"/>evropském lovu<QUOT.END REF.START="QS0092" CODE="201C" ID="QE0092"/>. Naopak pozvánky, resp. odpovědi na pozvánky, zmiňovaly pouze <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0093" ID="QS0093"/>regulační lov černé zvěře<QUOT.END REF.START="QS0093" CODE="201C" ID="QE0093"/><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0104"><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0094" ID="QS0094"/>Une battue de régulation de sangliers<QUOT.END REF.START="QS0094" CODE="201C" ID="QE0094"/>. Viz pozvánka za rok 2013 (spis EÚD, příloha A.37.9, s. 1647); pozvánka a odpověď za rok 2015 (spis EÚD, příloha A.37.9, s. 1619).</P></NOTE> nebo <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0095" ID="QS0095"/>lov jelenů a divokých prasat<QUOT.END REF.START="QS0095" CODE="201C" ID="QE0095"/><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0105"><P>E-mail týkající se lovu ze dne <DATE ISO="20160212">12. února 2016</DATE> (spis EÚD, příloha A.37.9, s. 1595).</P></NOTE>, či dokonce jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0096" ID="QS0096"/>regulační lov<QUOT.END REF.START="QS0096" CODE="201C" ID="QE0096"/><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0106"><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0097" ID="QS0097"/>Une battue de régulation<QUOT.END REF.START="QS0097" CODE="201C" ID="QE0097"/>. Viz pozvánka za rok 2016 (spis EÚD, příloha A.37.9, s. 1603).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0164"><NO.P>164.</NO.P><TXT>Na druhou stranu, ačkoli je sice pravda, že služební cesty mohou zahrnovat i společenské činnosti nebo neformální schůzky, je nutno podotknout, že z programů loveckých akcí v Chambord, kterých se K. Pinxten účastnil v letech 2013, 2015 a 2016, vyplývá, že všechny uvedené dny byly vyplněny loveckými činnostmi, a to od rána až do pozdně odpoledních večeří<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0107"><P>Spis EÚD, příloha A.37.9, s. 1647 (2013), s. 1621 (2015) a s. 1603 (2016).</P></NOTE>. Za těchto okolností je obtížné najít jakoukoli souvislost mezi těmito akcemi a funkcí K. Pinxtena u EÚD.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="31"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0165"><NO.P>165.</NO.P><TXT>Pokud lze vůbec něco říci o loveckých akcích v Ciergnon, tak snad jen to, že je ještě obtížnější připustit jakoukoli možnou souvislost s prací nebo povinnostmi K. Pinxtena u EÚD. Na rozdíl od toho, co bylo tvrzeno na jednání konaném dne <DATE ISO="20200929">29. září 2020</DATE>, byly totiž pozvánky na tyto akce zaslány vedoucím protokolu belgického Královského domu na soukromou adresu K. Pinxtena v Belgii. Tyto pozvánky neobsahovaly žádný odkaz na EÚD ani na žádný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0098" ID="QS0098"/>Evropský den<QUOT.END REF.START="QS0098" CODE="201C" ID="QE0098"/><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0108"><P>Spis EÚD, příloha A.37.9, s. 1508 a 1509.</P></NOTE>. Mimoto podle tabulky připojené ke zprávě OLAF byly v souvislosti s těmito loveckými akcemi v letech 2014 a 2015 vyplaceny K. Pinxtenovi příspěvky nebo výdaje za hotel<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0109"><P>Spis EÚD, příloha A.37.9, s. 1886 a 1887.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">b)</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Ke druhému žalobnímu důvodu: zneužití a protiprávní využívání daňových výsad</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0166"><NO.P>166.</NO.P><TXT>Ve druhém žalobním důvodu EÚD tvrdí, že se K. Pinxten dopustil porušení článku 12 směrnice Rady 2008/118/ES ze dne <DATE ISO="20081216">16. prosince 2008</DATE> o obecné úpravě spotřebních daní a o zrušení směrnice 92/12/EHS<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0110"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="009" PAGE.FIRST="12" DATE.PUB="2009">Úř. věst. 2009, L 9, s. 12</REF.DOC.OJ>.</P></NOTE>, jakož i ustanovení lucemburského nařízení ze dne <DATE ISO="20130207">7. února 2013</DATE> o úlevách a osvobozeních přiznaných diplomatickým misím. Konkrétně se K. Pinxten údajně dopustil zneužití a protiprávního využívání tankovacích karet, které mu byly dány k dispozici, když určitým osobám umožnil neoprávněně využívat osvobození od DPH a spotřebních daní přiznaného členům diplomatického sboru v Lucembursku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0167"><NO.P>167.</NO.P><TXT>Stejně jako ostatní členové EÚD měl K. Pinxten k dispozici dvě tankovací karty pro nejvýše dvě soukromá vozidla registrovaná v Lucembursku. Jednu používal pro svůj osobní automobil, který řídila jeho manželka, a druhou pro svůj druhý osobní automobil, který řídil jeho syn. Skutečnost, že používání tankovacích karet znamenalo požívání výhod nižších cen a osvobození od DPH, byla výslovně uvedena v e-mailu ze dne <DATE ISO="20090318">18. března 2009</DATE>, na který se K. Pinxten sám odvolával v rámci své obhajoby<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0111"><P>E-mail <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0099" ID="QS0099"/>Service Gestion administrative<QUOT.END REF.START="QS0099" CODE="201C" ID="QE0099"/> ze dne <DATE ISO="20090318">18. března 2009</DATE> (spis K. Pinxtena, příloha B.34).</P></NOTE>. Kromě toho bylo i ve sdělení určeném k rukám předsedy a členů EÚD a generálního tajemníka ze dne <DATE ISO="20101103">3. listopadu 2010</DATE> jasně uvedeno, že dotčené karty mají tajný kód, částečně spojený s EÚD a částečně se samotným uživatelem, díky čemuž je možno ve vztahu ke každé transakci ztotožnit osobu, která ji uskutečnila. K tomu bylo ještě uvedeno, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0100" ID="QS0100"/>každá karta [je] určena konkrétně pro jedno vozidlo, a měla by tedy ve vozidle zůstávat<QUOT.END REF.START="QS0100" CODE="201C" ID="QE0100"/><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0112"><P>Spis EÚD, příloha B.37.30, s. 4093.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0168"><NO.P>168.</NO.P><TXT>Pro účely projednávané věci není nutné zdůrazňovat skutečnost, že jeden ze synů K. Pinxtena již nebyl na svých rodičích závislý (a tak již nebyl oprávněn jednu z tankovacích karet používat). Nehledě na to je zřejmé, že tankovací karty nebyly používány v souladu s výše připomenutými pravidly.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0169"><NO.P>169.</NO.P><TXT>Uvedená dvě vozidla, s nimiž byly tyto dvě další tankovací karty spojeny, byla totiž poháněna dieselovým motorem. Přezkoumáním toho, jak byly karty používány, bylo zjištěno několik nesrovnalostí. Z faktur poskytovatele pohonných hmot však zjevně vyplývá, že jedna z tankovacích karet byla pravidelně používána k nákupu benzinu (nejméně jedenáctkrát v průběhu 17 měsíců)<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0113"><P>Pokud jde o kartu 0027 3 *** k vozidlu s registrační značkou CD-7572, viz spis EÚD, příloha 37.30, s. 4133, 4140, 4147, 4159, 4163, 4165, 4170, 4172, 4184 a 4188.</P></NOTE>. Zaprvé z těchto faktur rovněž vyplývá, že jedna z tankovacích karet byla použita k nákupu nafty, zatímco druhá tankovací karta byla téhož dne použita k nákupu benzinu,<?PAGE NO="32"?> přičemž to mělo být dle předpokladu v zásadě pro potřeby jednoho a téhož vozidla<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0114"><P>Například dne <DATE ISO="20170411">11. dubna 2017</DATE> byla karta 0027 3 *** použita pro natankování nafty a karta 0029 5 *** pro natankování benzínu, obojí ve vztahu k vozidlu s registrační značkou CD-7572 (spis EÚD, příloha 37.30, s. 4163); dne <DATE ISO="20170728">28. července 2017</DATE> byla karta 0027 3 *** použita pro natankování nafty a karta 0029 5 *** pro natankování benzínu i nafty, obojí ve vztahu k vozidlu s registrační značkou CD-7572 (spis EÚD, příloha 37.30, s. 4172).</P></NOTE>. V některých dnech byla tato karta dokonce použita na stejné čerpací stanici, jednou k nákupu benzinu a jednou k nákupu nafty, kdy doba mezi oběma natankováními byla 2 až 4 minuty<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0115"><P>Například dne <DATE ISO="20170504">4. května 2017</DATE> byla karta 0029 5 *** použita pro natankování nafty v 17.56 hod. a pro natankování benzínu v 18.00 hod., obojí ve vztahu k vozidlu s registrační značkou CD-7572 (spis EÚD, příloha 37.30, s. 4165); dne <DATE ISO="20170728">28. července 2017</DATE> byla karta 0029 5 *** použita pro natankování benzínu v 15:03 hodin a pro natankování nafty v 15:05 hodin, obojí ve vztahu k vozidlu s registrační značkou CD-7572 (spis EÚD, příloha 37.30, s. 4172).</P></NOTE>, což je zjevně nemožné. Za těchto okolností tak není vysvětlení v podobě náhradního vozidla věrohodné. Naopak tyto faktury dokládají zjevné zneužívání, k němuž při používání těchto dvou tankovacích karet docházelo, v rozporu s pravidly, které byly jasně uvedeny v několika dokumentech určených K. Pinxtenovi. V podstatě již samotné současné použití dvou různých paliv – z nichž jedno nelze do vozidla, se kterým byla karta spojena, natankovat – dokládá, že K. Pinxten poskytl tankovací karty neoprávněným třetím osobám a umožnil jim využívat s nimi související daňová zvýhodnění.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">c)</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Ke třetímu žalobnímu důvodu: nepravdivá prohlášení o pojistné události</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0170"><NO.P>170.</NO.P><TXT>Ve třetím žalobním důvodu je K. Pinxten obviněn z toho, že učinil nepravdivá prohlášení o nárocích v souvislosti se dvěma nehodami, jejichž účastníkem bylo služební vozidlo, které mu bylo dáno k dispozici, přičemž K. Pinxtenovi byly za tyto nehody vyplaceny dvě neoprávněné platby náhrady škody. První případ se týká události, k níž došlo dne <DATE ISO="20100114">14. ledna 2010</DATE> a při níž řidič K. Pinxtena přejel zavazadlo, v němž byla láhev vína a několik kusů oblečení. Druhý případ se týká nehody, k níž došlo dne <DATE ISO="20110117">17. ledna 2011</DATE> mezi soukromým vozidlem K. Pinxtena řízeným jeho synem a služebním vozidlem, které řídil jeho řidič. Ze svědecké výpovědi dotčeného řidiče podané v průběhu vyšetřování OLAF ale zjevně vyplývá, že první nehoda neměla takové následky, jaké byly uvedeny v prohlášení, a dotčený řidič nebyl účastníkem druhé nehody.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0171"><NO.P>171.</NO.P><TXT>Pokud jde o první nehodu, byl K. Pinxten patrně odškodněn za několik kusů oblečení, včetně dvou obleků, a to na základě prohlášení o nehodě podepsaného jeho řidičem<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0116"><P>Spis EÚD, příloha A.37.31, s. 4324.</P></NOTE> a formálního prohlášení podepsaného přímo K. Pinxtenem<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0117"><P>Spis EÚD, příloha A.37.31, s. 4325.</P></NOTE>. Nicméně s ohledem na svědeckou výpověď řidiče K. Pinxtena podanou během vyšetřování OLAF nejsou okolnosti, za kterých k této nehodě došlo, zcela jasné. Navíc podle téže svědecké výpovědi bylo zavazadlo, v němž došlo k rozbití lahve vína, příliš malé na to, aby se do něj vešly dva obleky, jak uvedl K. Pinxten v prohlášení pro pojišťovnu<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0118"><P>Výslech řidiče K. Pinxtena jako svědka dne <DATE ISO="20171207">7. prosince 2017</DATE> (otázky 1, 2, 3 a 6) (spis EÚD, příloha A.37.31, s. 4331 a 4332).</P></NOTE>. Pojišťovna současně zjevně vyplatila pojistné plnění bez námitek.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0172"><NO.P>172.</NO.P><TXT>Pokud jde o druhou nehodu, není role, kterou při ní hrál K. Pinxten, zcela jasná. Tato nehoda byla původně nahlášena přímo samotným K. Pinxtenem. Pojišťovna odmítla zaplatit z důvodu, že k nehodě došlo mezi dvěma členy téže rodiny. To potvrzuje nejen e-mail zaslaný zaměstnancem pojišťovny generálnímu řediteli společnosti poskytující leasing automobilů, pod kterou spadala vozidla EÚD, dne <DATE ISO="20110128">28. ledna 2011</DATE>, tedy ani ne dva týdny po datu nehody<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0119"><P>Spis EÚD, příloha A.37.31, s. 4198.</P></NOTE>, ale i sám K. Pinxten v dopise ze dne <DATE ISO="20120111">11. ledna 2012</DATE> určeném řediteli pojišťovny<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0120"><P>Spis EÚD, příloha A.37.31, s. 4246.</P></NOTE>. V tomto dopise K. Pinxten výslovně uvádí, že skutkové okolnosti nastaly tak, jak uvedl dříve, a že rozhodnutí pojišťovny považuje za nespravedlivé, když jediným důvodem pro odmítnutí plnění je skutečnost, že dva členové téže<?PAGE NO="33"?> rodiny nemohou být účastníky nehody a nemohou být uvedeni ve zprávě o nehodě. Vysvětlení poskytnutá K. Pinxtenem generálnímu tajemníkovi EÚD v memorandu ze dne <DATE ISO="20160901">1. září 2016</DATE>, podle nichž <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0101" ID="QS0101"/>může tento dopis vyvolat odlišný dojem u osoby, která neviděla prohlášení o skutkových okolnostech a neví, že S. G. je [jeho] služebním řidičem, [ale] v žádném případě nepředstírá, že [své] služební vozidlo řídil [sám]<QUOT.END REF.START="QS0101" CODE="201C" ID="QE0101"/><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0121"><P>Spis EÚD, příloha A.37.31, s. 4244.</P></NOTE>, nejsou přesvědčivá. Na jedné straně byl tento dokument vyhotoven v době, kdy EÚD vznesl první obvinění. Na druhé straně je obtížné věřit tomu, že by K. Pinxten užíval osobní zájmeno jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0102" ID="QS0102"/>já<QUOT.END REF.START="QS0102" CODE="201C" ID="QE0102"/> nebo <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0103" ID="QS0103"/>my<QUOT.END REF.START="QS0103" CODE="201C" ID="QE0103"/> (v rámci odkazu na K. Pinxtena samotného a jeho syna), když byla dotčenou osobou třetí osoba.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0173"><NO.P>173.</NO.P><TXT>Je však nutno podotknout, že formulář záznamu o nehodě předložený pojišťovně byl podepsán synem K. Pinxtena a řidičem K. Pinxtena. Připouštím, že na základě prostudování spisu nelze vyloučit, že to, že záznam o nehodě byl nakonec podepsán řidičem K. Pinxtena, bylo iniciativou osoby odpovědné za řidiče působící u EÚD<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0122"><P>V tomto smyslu viz odpovědi zaměstnance pojišťovny na dotazník OLAF (bod 2) (spis EÚD, příloha B.37.31, s. 4218 a 4219); výslech zaměstnance EÚD pověřeného záležitostmi týkajícími se řidičů jako svědka dne <DATE ISO="20171207">7. prosince 2017</DATE> (odpověď na otázku 13) (spis EÚD, příloha A.37.31, s. 4302).</P></NOTE> nebo samotného K. Pinxtena v reakci na odmítnutí pojistitele poskytnout plnění<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0123"><P>V tomto smyslu, bez záruky, viz výslech řidiče K. Pinxtena jako svědka dne <DATE ISO="20171016">16. října 2017</DATE> (odpověď na otázku 2) (spis EÚD, příloha A.37.31, s. 4280).</P></NOTE>. Za těchto okolností je nutno konstatovat, že neexistuje žádný jednoznačný důkaz o účasti K. Pinxtena na tvrzeném podvodu, který vedl k poskytnutí pojistného plnění, a jeho povědomí o tomto podvodu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0174"><NO.P>174.</NO.P><TXT>Za těchto okolností se nedomnívám, že byl třetí žalobní důvod prokázán.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">d)</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Ke čtvrtému žalobnímu důvodu: nepřiznané a protiprávní postavením jednatele obchodní společnosti a intenzivní politická činnost</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0175"><NO.P>175.</NO.P><TXT>Pokud jde o čtvrtý žalobní důvod, je K. Pinxten v zásadě obviněn ze dvou věcí. Zaprvé je mu kladeno za vinu, že od roku 2016 vykonával funkci jednatele obchodní společnosti, když v Burgundsku koupil nemovitý majetek sestávající z domu a vinice. Zadruhé je K. Pinxtenovi kladeno za vinu, že se v době trvání své funkce u EÚD věnoval intenzivní politické činnosti v rámci jisté politické strany.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0176"><NO.P>176.</NO.P><TXT>Pokud jde o činnost v obchodní společnosti, K. Pinxten tvrdí, že se nejednalo o obchodní ani profesní činnost. Podle K. Pinxtena byl – společně se svou manželkou a dětmi – akcionářem v <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0104" ID="QS0104"/>société civile immobilière<QUOT.END REF.START="QS0104" CODE="201C" ID="QE0104"/>. Činnost jednatele nebyla výkonem profesní činnosti. Tato společnost údajně pouze přijímala nájemné za pronájem tohoto majetku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0177"><NO.P>177.</NO.P><TXT>Bez ohledu na tento finanční aspekt ze spisu vyplývá, že K. Pinxten tuto záležitost nenahlásil včas, a navíc nebyla tato záležitost schválena. To vyšlo najevo až poté, co K. Pinxten v září 2018, po skončení svého funkčního období v dubnu 2018, EÚD informoval, že byl dva měsíce předtím jmenován <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0105" ID="QS0105"/>gérant<QUOT.END REF.START="QS0105" CODE="201C" ID="QE0105"/> (správním ředitelem) vinice v Chambolle Musigny (Francie), a to poté, co tato vinice změnila právní formu na <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0106" ID="QS0106"/>Groupement foncier agricole<QUOT.END REF.START="QS0106" CODE="201C" ID="QE0106"/><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0124"><P>E-mail K. Pinxtena ze dne <DATE ISO="20180918">18. září 2018</DATE> předsedovi EÚD (spis EÚD, příloha A.16, s. 149).</P></NOTE>. Článek 6 prováděcích předpisů k jednacímu řádu EÚD však členům EÚD ukládá povinnost ohlásit všechny jejich externí činnosti a čl. 2 odst. 2 kodexu chování členů EÚD stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0107" ID="QS0107"/>[v] prohlášení musí být také uveden nemovitý majetek vlastněný buď přímo, nebo prostřednictvím realitní společnosti<QUOT.END REF.START="QS0107" CODE="201C" ID="QE0107"/>, s jedinou výjimkou nemovitostí pro bydlení určených k výhradnímu užívání vlastníkem nebo jeho rodinou. K. Pinxten tedy tuto povinnost v době trvání svého funkčního období nesplnil.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="34"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0178"><NO.P>178.</NO.P><TXT>Pokud jde o politické činnosti, jsou pravidla EÚD obzvláště jasná. Zaprvé čl. 4 odst. 1 kodexu chování členů EÚD uvádí, že se členové EÚD věnují plnění svého mandátu a <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0108" ID="QS0108"/>[n]esmějí vykonávat žádnou politickou funkci<QUOT.END REF.START="QS0108" CODE="201C" ID="QE0108"/>. Zadruhé bod 3.2 etických standardů EÚD stanoví, že členové EÚD své úkoly plní, aniž by podléhali politickým, národním či jiným externím vlivům. Zatřetí, aby byl vyloučen byť jen náznak pochybnosti, uvádí bod 3.3 těchto etických standardů, že členové EÚD se <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0109" ID="QS0109"/>[vyhýbají] střetům zájmů, ať už skutečným či domnělým, k nimž může docházet například v souvislosti <HT TYPE="ITALIC">s</HT> <HT TYPE="ITALIC">členstvím v politických organizacích, politickou funkcí</HT> […]<QUOT.END REF.START="QS0109" CODE="201C" ID="QE0109"/><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0125"><P>Kurzivou zvýraznil autor stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0179"><NO.P>179.</NO.P><TXT>Není pochyb o tom, že K. Pinxten si byl těchto pravidel vědom. Již v květnu 2006 totiž požádal o to, aby si mohl ponechat svůj mandát starosty města Overpelt (Belgie). Tato žádost však byla zamítnuta na základě článku 286 SFEU a výše uvedeného kodexu chování členů EÚD, přestože K. Pinxten všechny své povinnosti starosty <HT TYPE="ITALIC">de facto</HT> delegoval na třetí osobu a chtěl si ponechat pouze titul, který byl s touto politickou funkcí spojen<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0126"><P>DEC-C 25/06 ze dne <DATE ISO="20060529">29. května 2006</DATE> (spis EÚD, příloha A.14).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0180"><NO.P>180.</NO.P><TXT>Důkazy však prokazují, že – jakkoli pozoruhodné se to musí jevit – mezi lety 2006 a 2017 zůstal K. Pinxten i nadále členem správní rady jisté politické strany v Belgii. Ve své žalobní odpovědi K. Pinxten uvádí, že od listopadu 2008 byl pouze členem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0110" ID="QS0110"/>rozšířené řady<QUOT.END REF.START="QS0110" CODE="201C" ID="QE0110"/>, tedy bez hlasovacího práva. Tento argument nemůže mít žádnou velkou váhu a skutečnost, že byl vůbec vznesen, sama o sobě hovoří za vše, pokud jde o obecný přístup K. Pinxtena k povinnostem naprosté objektivity a oproštění od politické činnosti, jež je potřeba od člena EÚD očekávat.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0181"><NO.P>181.</NO.P><TXT>Není snad nutné dodávat, že skutečnost, že daná osoba nemá hlasovací právo, jí nebrání v tom, aby vyjadřovala své stanovisko k projednávaným záležitostem, a tím ovlivňovala výsledek hlasování, nebo naopak byla touto diskuzí ovlivněna. V každém případě je problematická již samotná skutečnost, že K. Pinxten zůstal aktivním členem vnitrostátní politické strany.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0182"><NO.P>182.</NO.P><TXT>Je zjevné, že K. Pinxten měl jednoznačně v úmyslu zůstat vlivným členem své politické strany, a být tedy i nadále činný v rámci správní rady této strany. K. Pinxten tak například poskytl osobní radu předsedkyni své politické strany ohledně nejlepší mediální strategie této strany ve vztahu k jisté hospodářské otázce<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0127"><P>E-mail K. Pinxtena předsedovi Open Vld ze dne <DATE ISO="20100223">23. února 2010</DATE> (spis EÚD, příloha A.37.8, s. 694).</P></NOTE>. Rovněž trval na setkání s předsedkyní této strany, když se nemohl účastnit zasedání její správní rady, neboť chtěl hovořit o jisté záležitosti, která měla být pro ni i pro stranu zajímavá<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0128"><P>E-mail K. Pinxtena ze dne <DATE ISO="20160104">4. ledna 2016</DATE> (spis EÚD, příloha A.37.8, s. 971).</P></NOTE>. Na druhou stranu existují též důkazy, že K. Pinxten byl osobou, která se pravidelně účastnila zasedání správní rady této politické strany. Například z celkem 57 schůzí, které se konaly mezi únorem 2009 a dubnem 2010, se K. Pinxten účastnil 30, někdy dokonce i dvakrát v témže týdnu. Ještě více než jeho účast na schůzích svědčí o tom, že projednávané otázky zjevně mohly ovlivnit práci K. Pinxtena či jeho nezávislost jakožto člena EÚD, zápisy z těchto schůzí. Mezi projednávaná témata patřily takové záležitosti jako regionální a evropské volební kampaně a rozhodnutí, které bude přijato akcionáři ve vztahu k fúzi dvou významných bank v Belgii<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0129"><P>Zápis z jednání rady Open Vld dne <DATE ISO="20090427">27. dubna 2009</DATE> (spis EÚD, příloha 37.8, s. 777).</P></NOTE>, důsledky vnitrostátních voleb pro budoucí institucionální systém Belgie<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0130"><P>Zápis z jednání rady Open Vld dne <DATE ISO="20090608">8. června 2009</DATE> (spis EÚD, příloha 37.8, s. 784).</P></NOTE>, či dokonce víceletý plán, který měl být předložen Komisi<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0131"><P>Zápis z jednání rady Open Vld dne <DATE ISO="20090914">14. září 2009</DATE> (spis EÚD, příloha 37.8, s. 809).</P></NOTE>, vyjádření Komise k belgickému rozpočtu<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0132"><P>Zápis z jednání rady Open Vld dne <DATE ISO="20091116">16. listopadu 2009</DATE> (spis EÚD, příloha 37.8, s. 848).</P></NOTE>, možnost, že první předseda Evropské rady bude Belgičan,<?PAGE NO="35"?> a nástupnictví předsedy vlády<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0133"><P>Zápis z jednání rady Open Vld dne <DATE ISO="20091116">16. listopadu 2009</DATE> (spis EÚD, příloha 37.8, s. 847).</P></NOTE>, jmenování nového předsedy vlády<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0134"><P>Zápis z jednání rady Open Vld dne <DATE ISO="20091123">23. listopadu 2009</DATE> (spis EÚD, příloha 37.8, s. 875).</P></NOTE> nebo priorita strany, pokud jde o belgické předsednictví Rady Evropské unie<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0135"><P>Zápis z jednání rady Open Vld dne <DATE ISO="20100322">22. března 2010</DATE> (spis EÚD, příloha 37.8, s. 942).</P></NOTE>, přičemž tyto záležitosti byly projednávány v přítomnosti K. Pinxtena, který byl tehdy členem EÚD a jeho strana byla vládní stranou v Belgii.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0183"><NO.P>183.</NO.P><TXT>I samotná Smlouva je přitom v této otázce obzvláště jasná: musí být poskytnuty veškeré záruky nezávislosti členů EÚD (čl. 286 odst. 1 SFEU) a při plnění svých úkolů nesmí tito členové přijímat pokyny od žádné vlády ani jiného subjektu (čl. 286 odst. 3 SFEU). To znamená, že aktivní činnost v rámci určité politické strany takového druhu, jako je tomu v projednávané věci, je naprosto neslučitelná s postavením člena EÚD. To vše by mělo být ze strany kteréhokoli člena EÚD považováno za elementární a já si nemohu odpustit závěr, že chování K. Pinxtena je v tomto ohledu jednoduše neomluvitelné.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">e)</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K pátému žalobnímu důvodu: situace střetu zájmů vytvořená v kontextu nabídky pronájmu soukromého bytu vedoucí auditovaného subjektu</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0184"><NO.P>184.</NO.P><TXT>V rámci pátého žalobního důvodu EÚD K. Pinxtenovi vytýká, že vytvořil situaci střetu zájmů, když nabídl soukromý byt k pronájmu vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku (F. Mogherini), přičemž tento subjekt spadal do působnosti senátu EÚD, jehož byl K. Pinxten předsedajícím.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0185"><NO.P>185.</NO.P><TXT>Ze spisu vyplývá, že dne <DATE ISO="20141120">20. listopadu 2014</DATE> K. Pinxten skutečně zaslal nabídku F. Mogherini, aniž jakkoli zmínil svou funkci u EÚD, s výjimkou uvedení jeho elektronické adresy za podpisem<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0136"><P>Spis EÚD, příloha A.37.37, s. 4722.</P></NOTE>. Tato iniciativa byla nepochybně nanejvýš nepředložená vzhledem k funkci, kterou K. Pinxten zastával, a otevřela cestu jednoznačnému střetu zájmů.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">3.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Neplnění povinností stanovených v článcích 285 a 286 SFEU</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0186"><NO.P>186.</NO.P><TXT>Po provedení analýzy argumentace účastníků řízení a jejich spisů docházím k závěru, že většina klíčových skutkových okolností, které podrobně popisují, z čeho je K. Pinxten obviněn v rámci prvního, druhého a čtvrtého žalobního důvodu, nepochybně prokázána byla. K. Pinxten se dopustil obcházení použitelné právní úpravy, zejména a přinejmenším článku 7 nařízení č. 2290/77, článku 12 směrnice 2008/118, lucemburského nařízení ze dne <DATE ISO="20130207">7. února 2013</DATE> o úlevách a osvobozeních přiznaných diplomatickým misím, čl. 4 odst. 1 kodexu chování členů EÚD a bodů 2.2, 3.2 a 3.3 etických standardů EÚD. Chování, které je K. Pinxtenovi vytýkáno v rámci pátého žalobního důvodu, a sice nabídka soukromého bytu k pronájmu, bylo jistě rovněž neuvážené, a z toho důvodu nevhodné.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0187"><NO.P>187.</NO.P><TXT>Ačkoli některé zjištěné skutečnosti představují samy o sobě porušení jistého stupně závažnosti, je v každém případě jasné, že jako celek svědčí o úplném pohrdání platnou právní úpravou. Tyto nejrůznější skutky jsou příznačné pro určité základní chování, které naznačuje, že K. Pinxten byl ochoten v době, kdy vykonával funkci člena EÚD, využívat svého úřadu k udělování svých výhod na úkor rozpočtu Unie<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0137"><P>V tomto smyslu viz stanovisko generálního advokáta L. A. Geelhoeda ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Komise v. Cresson</NAME.CASE> [<NO.CASE>C‑432/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:140">EU:C:2006:140</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0118">118</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> v původním (anglickém) znění, ale bod 119 v ostatních jazykových zněních].</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="36"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0188"><NO.P>188.</NO.P><TXT>Ze spisu vyplývá, že K. Pinxten měl zjevně jednoznačné potíže nejen s chápáním požadavků vyplývajících z jeho funkce, ale rovněž s rozhodováním o tom, které náklady jsou kryty z veřejných prostředků a které musí nést sám. Ze spisu tak na jedné straně vyplývá opakované – ne-li trvající – a charakteristické zneužívání výhod a výsad spojených s funkcí K. Pinxtena u EÚD, zejména s cílem vyhnout se placení vlastních soukromých výdajů nebo volnočasových činností nesouvisejících s jeho funkcí u EÚD, a na druhé straně neschopnost opustit svou předchozí politickou kariéru a vzdát se vlivu na belgickou politiku, který předtím měl.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0189"><NO.P>189.</NO.P><TXT>Toto chování nepochybně představuje závažné porušení základních zásad, které definují povinnosti člena EÚD a které jsou uvedeny ve slavnostním závazku, který K. Pinxten přísahal dodržovat na začátku svého funkčního období: povinnosti bezúhonnosti, zdrženlivosti a nezávislosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0190"><NO.P>190.</NO.P><TXT>Některé události, z nichž žalobní důvody v projednávané věci vycházejí, jako například pobyty ve středisku Crans Montana nebo na Kubě, lovecké akce v Chambord a Ciergnon nebo onen zjevně ležérní přístup k používání tankovacích karet, jsou tím spíše nepřijatelné ve světle úlohy EÚD, který musí být <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0111" ID="QS0111"/>finančním svědomím<QUOT.END REF.START="QS0111" CODE="201C" ID="QE0111"/> Evropské unie. Vskutku je možné se ptát, jak lze audit ze strany EÚD považovat za jakkoli důvěryhodný, když jeho autor sám nedodržuje stanovená pravidla při vynakládání veřejných prostředků. Vytýkané skutečnosti jsou o to závažnější, že K. Pinxten byl právě tou osobou, která se <HT TYPE="ITALIC">de facto</HT> snažila vykonstruovat pozvánky uváděné na podporu svých výdajů, přestože povinností členů EÚD je zajistit, aby obecný zájem Unie vždy převážil nad zájmy osobními<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0138"><P>V tomto smyslu viz bod 75 tohoto stanoviska a rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20060711">11. července 2006</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Cresson</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑432/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:455">EU:C:2006:455</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0071">71</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0191"><NO.P>191.</NO.P><TXT>Karel Pinxten v rámci odůvodnění uvádí, že použitelná pravidla byla nejasná, resp. že v každém případě postupoval v souladu s vnitřními pravidly EÚD, tak jak byly v rozhodné době použitelné; vždy obdržel souhlas předsedy EÚD a ostatní členové EÚD činili totéž. I kdyby to byla pravda – a upřímně je nutno říci, že nic z toho, s výjimkou schválení předsedou EÚD, nebylo nikdy prokázáno – žádná z těchto skutečností nemůže jeho chování omluvit.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0192"><NO.P>192.</NO.P><TXT>Zaprvé, pokud jde o určitost použitelných pravidel, prokázal jsem, že hlavní pravidla, která K. Pinxten porušil – pravidla týkající se služebních cest, používání tankovacích karet či zákazu politických činností – byla nejen jasná, ale K. Pinxten si jich byl rovněž velice dobře vědom. Dále považuji za zřejmé i to, že zásady bezúhonnosti, zdrženlivosti a nezávislosti, na jejichž základě jsou také dovozována porušení povinností, jichž se K. Pinxten dopustil, nemusí být předmětem podrobnější úpravy v sekundárních nařízeních, aby bylo možno chápat jejich pravou podstatu. Ve stejném duchu uvádím, že sdílím názor generálního advokáta L. A. Geelhoeda ve věci Komise v. Cresson, podle kterého <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0112" ID="QS0112"/>[n]ení zcela možné ani užitečné pokusit se stanovit vyčerpávajícím způsobem pravidla správného chování při výkonu veřejných funkcí. Vždy bude existovat situace, v níž nebude možné určit, které pravidlo bylo porušeno, a přece bude možné konstatovat, že dané chování je v rozporu s obecným zájmem<QUOT.END REF.START="QS0112" CODE="201C" ID="QE0112"/><NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0139"><P>Stanovisko generálního advokáta L. A. Geelhoeda ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Komise v. Cresson</NAME.CASE> [<NO.CASE>C‑432/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:140">EU:C:2006:140</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0077">77</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> v původním (anglickém) znění, ale bod 78 v ostatních jazykových zněních].</P></NOTE>. V tomto ohledu lze poznamenat, že kategorie případných nesplnění povinností pro účely článku 286 SFEU nejsou nikdy uzavřeny.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0193"><NO.P>193.</NO.P><TXT>Zadruhé, pokud jde o skutečnost, že žádosti K. Pinxtena byly schváleny předsedou EÚD, je třeba připomenout, jak ostatně Soudní dvůr judikoval ve věci Komise v. Cresson, že se K. Pinxten nemůže zbavit své odpovědnosti tím, že se bude ohrazovat schválením ze strany jiné osoby<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0140"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20060711">11. července 2006</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Cresson</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑432/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:455">EU:C:2006:455</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0145">145</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.<?PAGE NO="37"?> Kromě toho je nutno podotknout, že přijatá schválení vycházela z informací, které byly často neúplné, či dokonce nepravdivé. V tomto ohledu nelze předsedovi EÚD vytýkat, že si nevyžádal v případě pochybností doplňující informace. Vztah mezi předsedou a členy Účetního dvora totiž není vztahem hierarchickým, ale spíše vztahem mezi rovnými, založeným na dobré víře a důvěře. Za těchto okolností jistě nešlo o to, zda předseda EÚD podezříval K. Pinxtena ze lži, ale spíše o to, zda K. Pinxten jednal čestně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0194"><NO.P>194.</NO.P><TXT>V tomto ohledu je možno připomenout, že podle zásady <HT TYPE="ITALIC">loajální spolupráce</HT> zakotvené v čl. 4 odst. 3 SEU se <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0113" ID="QS0113"/>Unie a členské státy navzájem respektují a pomáhají si při plnění úkolů vyplývajících ze Smluv<QUOT.END REF.START="QS0113" CODE="201C" ID="QE0113"/>. Unie však není teoretickým pojmem. Je to realita, jíž dávají konkrétní formu lidé, kteří ji tvoří, včetně členů orgánů na nejvyšší úrovni. V každém případě, i pokud snad interní pravidla EÚD týkající se informací, které musí být poskytnuty na podporu žádosti o schválení služební cesty, nebyla v rozhodné době přespříliš přísná a v projednávané věci je nutno dojít k závěru, že tato pravidla splněna byla, nic to nemění na pravdivosti tvrzení, že <HT TYPE="ITALIC">jednání</HT>, která byla předmětem těchto žádostí, byla zjevně v rozporu se základními zásadami, z nichž vychází přísaha, kterou K. Pinxten složil.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0195"><NO.P>195.</NO.P><TXT>Zatřetí, pokud jde o chování ostatních členů EÚD, i pokud by bylo prokázáno, že se někteří z nich chovali podobným způsobem – a znovu opakuji, že v tomto ohledu nebyly předloženy žádné důkazy – je třeba připomenout, že podle zásady legality nikdo nemůže ve svůj prospěch uplatňovat protiprávnost, k níž došlo ve prospěch jiné osoby<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0141"><P>V tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19850704">4. července 1985</DATE>, <NAME.CASE>Williams v. Účetní dvůr</NAME.CASE> (<NO.CASE>134/84</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1985:297">EU:C:1985:297</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0014">14</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19930331">31. března 1993</DATE>, <NAME.CASE>Ahlström Osakeyhtiö a další v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑89/85, C‑104/85, C‑114/85, C‑116/85, C‑117/85 a C‑125/85 až C‑129/85</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1993:120">EU:C:1993:120</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0197">197</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160616">16. června 2016</DATE>, <NAME.CASE>Evonik Degussa a AlzChem v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑155/14 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:446">EU:C:2016:446</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0058">58</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0196"><NO.P>196.</NO.P><TXT>Za těchto okolností jsem nucen konstatovat, že K. Pinxten svým jednáním nesplnil etické a regulační povinnosti uložené členům EÚD. Tím mu vznikla odpovědnost za závažné porušení svých etických povinností vykazující jistý stupeň závažnosti.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">D.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Sankce</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0197"><NO.P>197.</NO.P><TXT>Jak Soudní dvůr uvedl ve svém rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20060711">11. července 2006</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Cresson</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑432/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:455">EU:C:2006:455</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), a to ve vztahu k členům Komise na základě čl. 245 druhého pododstavce SFEU, porušení povinností vyplývajících z postavení člena EÚD v zásadě vyžaduje uplatnění sankce na základě ustanovení čl. 286 odst. 6 SFEU<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0142"><P>Bod 149.</P></NOTE>. Ačkoli EÚD ponechává určení povahy a závažnosti takové sankce na volném uvážení Soudní dvora, tvrdí, že případná uložená sankce musí zohlednit zásadu proporcionality.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Použitelná judikatura a zásady</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0198"><NO.P>198.</NO.P><TXT>Zásada přiměřenosti sankcí je samozřejmě zaručena na ústavní úrovni článkem 49 odst. 3 Listiny. Toto ustanovení stanoví, že výše trestu nesmí být nepřiměřená spáchanému trestnému činu<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0143"><P>Pokud jde o posouzení trestní povahy stíhání a sankcí, je třeba připomenout, že podle judikatury Soudního dvora – v souladu s judikaturou ESLP – jsou relevantní tři kritéria. Prvním je právní kvalifikace porušení práva v rámci vnitrostátního práva, druhým samotná povaha porušení práva a třetím stupeň přísnosti sankce, která hrozí dotčené osobě (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180320">20. března 2018</DATE>, <NAME.CASE>Garlsson Real Estate a další</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑537/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:193">EU:C:2018:193</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0028">28</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>. I když v tomto řízení samozřejmě nejde o autoritativní rozhodnutí o tom, zda se<?PAGE NO="38"?> K. Pinxten dopustil trestného činu, je nicméně zřejmé, že zásada proporcionality představuje obecnou zásadu unijního práva, která se použije na ukládání sankcí bez ohledu na dotčené oblasti unijního práva<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0144"><P>Viz například posouzení výše pokuty v právu hospodářské soutěže (jde-li o příklad významu kritéria proporcionality v této věci, viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180926">26. září 2018</DATE>, <NAME.CASE>Infineon Technologies v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑99/17 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:773">EU:C:2018:773</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0207">207</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), uplatnění zásady proporcionality ve vztahu k sankcím lze nalézt i v různých jiných oblastech, jako jsou cla, ochrana finančních zájmů Unie, volný pohyb pracovníků nebo nelegální přistěhovalectví. Pokud jde o tyto příklady, viz stanovisko generálního advokáta M. Bobka ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Link Logistik N&amp;N</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑384/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:494">EU:C:2018:494</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0037">37</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a judikatura citovaná v poznámkách pod čarou).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0199"><NO.P>199.</NO.P><TXT>Kromě toho se požadavek přiměřenosti sankcí objevuje i v judikatuře ESLP. Zejména článek 1 prvního dodatkového protokolu k Evropské úmluvě o lidských právech (EÚLP) stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0114" ID="QS0114"/>[k]aždá fyzická nebo právnická osoba má právo pokojně užívat svůj majetek<QUOT.END REF.START="QS0114" CODE="201C" ID="QE0114"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0200"><NO.P>200.</NO.P><TXT>Pokud jde o určení, zda došlo k porušení tohoto práva, pak z judikatury ESLP vyplývá, že ESLP posuzuje otázku, zda jsou sankce peněžité povahy, včetně snížení nebo odnětí starobního důchodu, přiměřené. To obnáší i posouzení toho, zda existuje spravedlivá rovnováha mezi požadavky obecného zájmu společnosti a požadavky na ochranu základních práv jednotlivce<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0145"><P>V tomto smyslu viz ESLP, <DATE ISO="20051018">18. října 2005</DATE>, Banfield v. Spojené království, CE:ECHR:2005:1018DEC000622304, a ESLP, <DATE ISO="20060614">14. června 2006</DATE>, Philippou v. Kypr, CE:ECHR:2016:0614JUD007114810, body 65 a 66.</P></NOTE>. Podle této judikatury nebude požadované rovnováhy dosaženo, pokud dotčená osoba bude muset nést individuální a nadměrnou zátěž<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0146"><P>V tomto smyslu viz ESLP, <DATE ISO="20060614">14. června 2006</DATE>, Philippou v. Kypr, CE:ECHR:2016:0614JUD007114810, bod 61.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0201"><NO.P>201.</NO.P><TXT>V konkrétním kontextu snížení nebo odnětí starobního důchodu je rovněž potřeba uvést, že ESLP podotkl, že nepovažuje za nepřiměřené, pokud je ve vhodném případě přijato opatření ke snížení, či dokonce úplnému odnětí důchodu<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0147"><P>V tomto smyslu viz ESLP, <DATE ISO="20051018">18. října 2005</DATE>, Banfield v. Spojené království, CE:ECHR:2005:1018DEC000622304, a ESLP, <DATE ISO="20060614">14. června 2006</DATE>, Philippou v. Kypr, CE:ECHR:2016:0614JUD007114810, bod 68.</P></NOTE>. Na druhou stranu to, zda bylo dosaženo správné rovnováhy, bude do značné míry záviset na okolnostech a konkrétních faktorech daného případu, které mohou převážit misky vah na jednu či na druhou stranu<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0148"><P>V tomto smyslu viz ESLP, <DATE ISO="20060614">14. června 2006</DATE>, Philippou v. Kypr, CE:ECHR:2016:0614JUD007114810, bod 68.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0202"><NO.P>202.</NO.P><TXT>Článek 52 odst. 3 Listiny stanoví, že pokud Listina obsahuje práva odpovídající právům zaručeným EÚLP, jsou smysl a rozsah těchto práv stejné jako ty, které jim přikládá EÚLP. Vzhledem k tomu, že čl. 17 odst. 1 Listiny rovněž stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0115" ID="QS0115"/>[k]aždý má právo vlastnit zákonně nabytý majetek, užívat jej, nakládat s ním a odkazovat jej<QUOT.END REF.START="QS0115" CODE="201C" ID="QE0115"/>, právě uvedené znamená, že požadavky ESLP, které jsem právě nastínil v předcházejícím bodě, musí být nutně zohledněny při výkladu minimální úrovně ochrany ve smyslu článku 17 Listiny<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0149"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190521">21. května 2019</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Maďarsko (Požívací práva k zemědělské půdě)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑235/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:432">EU:C:2019:432</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0072">72</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0203"><NO.P>203.</NO.P><TXT>Judikatura uvádí, že posouzení toho, zda je sankce v souladu se zásadou proporcionality, mimo jiné vyžaduje zohlednit chování dotčené osoby<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0150"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ESLP ze dne <DATE ISO="20130618">18. června 2013</DATE>, S. C. Complex Herta Import Export S. R. L. Lipova v. Rumunsko, CE:ECHR:2013:0618JUD001711804, bod 35.</P></NOTE>, povahu a závažnost porušení povinnosti, za které má být tato sankce uložena<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0151"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20141113">13. listopadu 2014</DATE>, <NAME.CASE>Reindl</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑443/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2370">EU:C:2014:2370</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0040">40</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, dobu, po niž byly právní normy porušovány<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0152"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20031106">6. listopadu 2003</DATE>, <NAME.CASE>Lindqvist</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑101/01</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2003:596">EU:C:2003:596</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0089">89</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, ale rovněž škodu vzniklou EÚD jako orgánu<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0153"><P>V tomto smyslu viz stanovisko generálního advokáta L. A. Geelhoeda ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Komise v. Cresson</NAME.CASE> [<NO.CASE>C‑432/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:140">EU:C:2006:140</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0122">122</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> v původním (anglickém) znění, ale bod 123 v ostatních jazykových zněních].</P></NOTE>. Konečně skutečnost, že odnětí starobního důchodu nepovede<?PAGE NO="39"?> k tomu, že bude dotčená osoba ponechána zcela bez prostředků pro obživu, či obecněji nebude mít toto odnětí rozhodující dopad na celkovou finanční situaci dotčené osoby, může rovněž představovat relevantní faktor, pokud jde o posouzení přiměřenosti dotčené sankce<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0154"><P>V tomto smyslu viz ESLP, <DATE ISO="20130618">18. června 2013</DATE>, S. C. Complex Herta Import Export S. R. L. Lipova v. Rumunsko, CE:ECHR:2013:0618JUD001711804, bod 38, a rozsudek ESLP ze dne <DATE ISO="20060614">14. června 2006</DATE>, Philippou v. Kypr, CE:ECHR:2016:0614JUD007114810, bod 72. V tomtéž smyslu viz též rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20020530">30. května 2002</DATE>, <NAME.CASE>Onidi v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>T‑197/00</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2002:135">EU:T:2002:135</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0152">152</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0204"><NO.P>204.</NO.P><TXT>Po uplatnění těchto zásad na EÚD lze říci, že od úředníků, jako je K. Pinxten, se očekává zachovávání nejvyšších standardů osobní čestnosti a bezúhonnosti. V tomto je nezbytné mít naprosto jasno. Lidské bytosti jsou totiž od přirozenosti slabými a omylnými tvory, a dokonce i nejsvědomitější a nejčestnější z nás jsou náchylní k chybám a mylným úsudkům. Každé posouzení analýzy proporcionality tedy musí brát v potaz lidskou povahu, přičemž pokud by měla být od uchazečů o vysoké funkce vyžadována dokonalost, nikdo by správně takovou funkci neměl vykonávat.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0205"><NO.P>205.</NO.P><TXT>V tomto případě však existuje určitý integrální aspekt proporcionality, z něhož je potřeba pro účely žaloby podle čl. 286 odst. 6 vycházet, neboť, jak jsem již uvedl, podání takové žaloby mohou odůvodnit pouze závažná porušení, jichž se dotčený člen dopustí. Jak jsem však rovněž právě uvedl, posouzení proporcionality musí též zohlednit škodu, kterou chování člena dotčenému orgánu způsobilo nebo způsobí. Osoby, které přijmou vysokou funkci, jsou vázány zvláštní povinností chovat se tak, aby neohrožovaly samotné cíle orgánu, u kterého svou funkci vykonávají. EÚD je orgánem určeným především k zajištění toho, aby byly veřejné příjmy Unie vynakládány legálním a účinným způsobem, přičemž těmto cílům neprospívá, pokud se některý člen EÚD chová způsobem, který je s těmito cíli zjevně v rozporu a narušuje důvěru veřejnosti ve schopnost, či dokonce ochotu EÚD svou funkci plnit.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0206"><NO.P>206.</NO.P><TXT>Kromě těchto zásad je třeba připomenout, že co se týče vlastní sankce jako takové, jediným skutečným precedenčním rozhodnutím je rozhodnutí ve věci Cresson. V této věci byla bývalá komisařka shledána vinnou ze zvýhodňování, když svého osobního přítele jmenovala do funkce, s níž byla spojena určitá odpovědnost a pro kterou neměla tato osoba žádnou kvalifikaci. Generální advokát L. A. Geelhoed sice ve svém stanovisku konstatoval, že toto jednání bylo dostatečně závažné, aby odůvodnilo úplné odnětí důchodu É. Cresson, ale nakonec dospěl k závěru, že existují dostatečně polehčující okolnosti odůvodňující omezení tohoto snížení na 50 %<NOTE NUMBERING="ARAB" TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0155"><P>V tomto smyslu viz stanovisko generálního advokáta L. A. Geelhoeda ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Komise v. Cresson</NAME.CASE> [<NO.CASE>C‑432/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:140">EU:C:2006:140</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0123">123</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0125">125</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> v původním (anglickém) znění, ale body 124 až 126 v ostatních jazykových zněních].</P></NOTE>. Soudní dvůr naopak tak daleko nezašel, když se spokojil s tvrzením, že přiměřenou sankci představuje samo určení nesplnění povinností. Neuložil žádné snížení důchodu É. Cresson.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0207"><NO.P>207.</NO.P><TXT>Jaká sankce by tedy měla být v projednávané věci uložena ve světle tohoto precedenčního rozhodnutí a zásad, jimiž se řídí posouzení sankce podle zásady proporcionality?</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Uplatnění judikatury a zásad na skutkové okolnosti projednávané věci</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0208"><NO.P>208.</NO.P><TXT>Nejprve je potřeba připomenout, že samotný rozsudek ve věci Komise v. Cresson byl zcela přelomový. Stanovisko generálního advokáta i rozsudek Soudního dvora nicméně nastavily potřebné standardy, o nichž je nutno předpokládat, že si jich vysocí úředníci jako K. Pinxten museli být vědomi. V tomto ohledu je nutno připustit, že dotčené porušení povinnosti vyplývá nejen z řady individuálních a závažných skutků, ale rovněž ze skutků, jejichž opakování je politováníhodným odrazem zjevného pohrdání těmito standardy.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="40"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0209"><NO.P>209.</NO.P><TXT>Jinými slovy, chování, které bylo v projednávané věci zjištěno, vykazuje znaky trvalého a nestoudného porušování povinnosti dodržovat běžná pravidla chování, což představuje závažné porušení základních zásad, z nichž vychází závazek členů všech unijních orgánů: bezúhonnost, zdrženlivost a nezávislost, jak pro EÚD stanoví články 285 a 286 SFEU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0210"><NO.P>210.</NO.P><TXT>Dále, zatímco ve věci Komise v. Cresson šlo o jediný skutek spočívající, popravdě řečeno, v hrubém zvýhodňování, chování K. Pinxtena svědčilo o tom, že byl opakovaně a po dobu několika let připraven zneužívat svého postavení k dosahování osobního obohacení či v rámci sledování svých osobních zájmů. V tomto ohledu je trvající zapojení K. Pinxtena do belgické stranické politiky neomluvitelné a jeho chování, kdy si dělal nároky na nejrůznější výdaje, jako byla celá cesta na Kubu, návštěva střediska Crans Montana a ony nejrůznější lovecké expedice, je stejně špatné. K. Pinxten zjevně zneužíval režim tankovacích karet pro svou vlastní soukromou potřebu a i nejšlechetnější vysvětlení nabídky jeho prostor k pronájmu F. Mogherini za situace zjevného střetu zájmů na straně K. Pinxtena by znělo tak, že to byl zoufale špatný nápad.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0211"><NO.P>211.</NO.P><TXT>Navíc, zatímco některé z těchto skutků měly určitý dopad na rozpočet Unie, všechny tyto skutky měly rovněž důsledky pro důvěryhodnost a veřejnou image Unie, zejména EÚD. To je o to závažnější pro takový orgán, jako je EÚD, jehož legitimita spočívá v jeho nezávislosti a ve významu jeho úlohy při prosazování řádné správy a důvěry ve způsob, jakým jsou veřejné příjmy Unie vynakládány. Pokud totiž nelze důvěřovat členovi EÚD, že bude splňovat vysoké standardy ve vztahu k finančním záležitostem, je ohrožen celý systém finančního dohledu v rámci Unie a je poškozen samotný orgán, jehož byla tato osoba členem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0212"><NO.P>212.</NO.P><TXT>Konečně, pokud jde o polehčující okolnosti, pak nelze uvést o moc více, než že K. Pinxten vykonával svou funkci po dobu dvanácti let a, což jsem ochoten připustit, během této doby odváděl dobrou práci. Jak jsem však již prokázal, hlavní pravidla, která byla porušena, byla pro osobu ve funkci K. Pinxtena jasná, velmi dobře známá a srozumitelná. Zadruhé, přestože některé služební cesty nebo výdaje K. Pinxtena mu byly schváleny, tato schválení vycházela z často neúplných, či dokonce nepravdivých informací. Zatřetí, i kdyby bylo prokázáno, <HT TYPE="ITALIC">quod non</HT>, že se někteří jiní členové EÚD chovali podobně jako K. Pinxten, takové jednání by neubralo ničeho na vlastní závažnosti jednání K. Pinxtena. Začtvrté dodávám, že i kdyby odnětí nároku na důchod mohlo mít na K. Pinxtena skutečný finanční dopad – není ale i toto cílem čl. 286 odst. 6 SFEU? – je nutno mít na paměti, že dotčené odnětí je spjato pouze s částí profesní činnosti K. Pinxtena, která je ve vztahu k celé jeho kariéře a navzdory dvěma funkčním obdobím poměrně krátká. Za těchto okolností se tedy nedomnívám, že by odnětí nároku na důchod náležející členu EÚD – a to ani úplné odnětí – mohlo zanechat K. Pinxtena zcela bez prostředků pro obživu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0213"><NO.P>213.</NO.P><TXT>Vše shora uvedené činí chování K. Pinxtena hodné přísného potrestání. Proto jsem toho názoru, že dotčená porušení, jak byla popsána a prokázána výše, jsou dostatečně závažná, aby odůvodnila odnětí nároku na podstatnou část jeho důchodu a jiných souvisejících požitků. Jak jsem již uvedl, jsem sice ochoten připustit, že K. Pinxten odvedl v průběhu svých funkčních období kus dobré práce – a tato okolnost musí být sama o sobě relevantní pro účely analýzy proporcionality – ale nelze přehlížet skutečnost, že byla způsobena značná institucionální škoda.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0214"><NO.P>214.</NO.P><TXT>To vše nasvědčuje nutnosti uložit K. Pinxtenovi za jeho chování přísnou sankci. Navrhuji tedy Soudnímu dvoru, aby na základě své pravomoci podle čl. 286 odst. 6 SFEU odňal K. Pinxtenovi dvě třetiny jeho nároků na důchod.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="41"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">VIII.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Návrhová žádání K. Pinxtena a náklady řízení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0215"><NO.P>215.</NO.P><TXT>Zaprvé K. Pinxten se domáhá předložení zprávy o interním auditu za období let 2012 až 2018, která se týká výdajů na služební cesty členů EÚD a používání služebních vozidel všemi těmito členy. Tento požadavek musí být podle mého názoru vyloučen, neboť pro posouzení chování K. Pinxtena je zbytečný.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0216"><NO.P>216.</NO.P><TXT>Zadruhé, pokud jde o jeho návrh na náhradu škody, tento návrh je podle mne v kontextu řízení upraveného v čl. 286 odst. 6 SFEU nepřípustný. V každém případě, pokud by se Soudní dvůr přiklonil k mé analýze, byl by tento návrh neopodstatněný.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0217"><NO.P>217.</NO.P><TXT>Pokud jde o náklady řízení, podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že EÚD požadoval, aby byla K. Pinxtenovi uložena náhrada nákladů řízení a K. Pinxten neměl se svou obranou ve věci úspěch, je důvodné uložit mu náhradu nákladů řízení.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">IX.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Závěry</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0218"><NO.P>218.</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>prohlásil žalobu podanou Účetním dvorem Evropské unie za přípustnou;</P></ITEM><ITEM><P>rozhodl, že K. Pinxten neplnil povinnosti vyplývající z funkce člena Účetního dvora Evropské unie ve smyslu článků 285 a 286 SFEU;</P></ITEM><ITEM><P>odňal K. Pinxtenovi dvě třetiny jeho nároků na důchod a související požitky od okamžiku vydání rozsudku v projednávané věci;</P></ITEM><ITEM><P>prohlásil návrh K. Pinxtena na náhradu škody za nepřípustný, nebo v každém případě za neopodstatněný;</P></ITEM><ITEM><P>uložil K. Pinxtenovi náhradu nákladů řízení.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>