<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><JUDGMENT xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.JUDGMENT><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>T-353/15</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62015TJ0353</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2019:434">EU:T:2019:434</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>28</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>28</PAGE.TOTAL><AUTHOR>T</AUTHOR></BIB.JUDGMENT><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Rozsudek ze dne <DATE ISO="20190619">19. 6. 2019</DATE> – věc T-353/15</HT></P><P><HT TYPE="SC">NeXovation v. Komise</HT></P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Rozsudek Tribunálu</HT> (prvního rozšířeného senátu)</P><P><DATE ISO="20190619">19. června 2019</DATE><NOTE NUMBERING="STAR" TYPE="FOOTNOTE" NOTE.ID="E0001"><P>Jednací jazyk: angličtina.</P></NOTE></P></TI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Státní podpory</KEYWORD><KEYWORD>Jednotlivé podpory pro komplex Nürburgring na výstavbu rekreačního areálu, hotelů a restaurací, jakož i na pořádání automobilových závodů</KEYWORD><KEYWORD>Rozhodnutí, kterými se prohlašují podpory za neslučitelné s vnitřním trhem</KEYWORD><KEYWORD>Rozhodnutí, kterým se prohlašuje, že se vrácení podpor prohlášených za neslučitelné netýká nového vlastníka komplexu Nürburgring</KEYWORD><KEYWORD>Žaloba na neplatnost</KEYWORD><KEYWORD>Nedostatek podstatného dotčení soutěžního postavení</KEYWORD><KEYWORD>Nepřípustnost</KEYWORD><KEYWORD>Rozhodnutí, kterým se ve fázi předběžného posouzení konstatuje neexistence státní podpory</KEYWORD><KEYWORD>Žaloba na neplatnost</KEYWORD><KEYWORD>Zúčastněná strana</KEYWORD><KEYWORD>Právní zájem na podání žaloby</KEYWORD><KEYWORD>Přípustnost</KEYWORD><KEYWORD>Porušení procesních práv</KEYWORD><KEYWORD>Neexistence obtíží, které vyžadují zahájení formálního vyšetřovacího řízení</KEYWORD><KEYWORD>Stížnost</KEYWORD><KEYWORD>Prodej aktiv příjemců státních podpor, které byly prohlášeny za neslučitelné</KEYWORD><KEYWORD>Otevřené, transparentní, nediskriminující a ničím nepodmíněné nabídkové řízení</KEYWORD><KEYWORD>Pečlivý a nestranný přezkum</KEYWORD><KEYWORD>Povinnost uvést odůvodnění</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><JUDGMENT.INIT><P>Ve věci T‑353/15,</P></JUDGMENT.INIT><PARTIES><PLAINTIFS><P><HT TYPE="BOLD">NeXovation, Inc</HT>., se sídlem v Hendersonville (Spojené státy), zastoupené původně A. von Bergweltem, F. Henkelem a M. Nordmannem, poté A. von Bergweltem a M. Nordmannem, advokáty,</P><PARTY.STATUS>žalobkyně,</PARTY.STATUS></PLAINTIFS><AGAINST>proti</AGAINST><DEFENDANTS><P><HT TYPE="BOLD">Evropské komisi</HT>, zastoupené L. Flynnem, T. Maxian Ruschem a B. Stromskym, jako zmocněnci,</P><PARTY.STATUS>žalované,</PARTY.STATUS></DEFENDANTS></PARTIES><P>jejímž předmětem je návrh podaný na základě článku 263 SFEU znějící na částečné zrušení rozhodnutí Komise (EU) 2016/151 ze dne <DATE ISO="20141001">1. října 2014</DATE> o státní podpoře Německa SA.31550 (2012/C) (ex 2012/NN) ve prospěch závodní dráhy Nürburgring (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="034" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2016">Úř. věst. 2016, L 34, s. 1</REF.DOC.OJ>),</P><PREAMBLE><PREAMBLE.INIT><P>TRIBUNÁL (první rozšířený senát),</P><P>ve složení I. Pelikánová, předsedkyně, V. Valančius, P. Nihoul, J. Svenningsen a U. Öberg (zpravodaj), soudci,</P><P>vedoucí soudní kanceláře: N. Schall, rada,</P></PREAMBLE.INIT><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne <DATE ISO="20180130">30. ledna 2018</DATE>,</VISA></GR.VISA><PREAMBLE.FINAL>vydává tento</PREAMBLE.FINAL></PREAMBLE><?PAGE NO="2"?><CONTENTS.JUDGMENT><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Rozsudek</HT></P></TI></TITLE></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">I.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Skutečnosti předcházející sporu</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1</NO.P><TXT>Komplex Nürburgring (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0001" ID="QS0001"/>Nürburgring<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>), který se nachází v německé spolkové zemi Porýní-Falc, zahrnuje závodní okruh (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0002" ID="QS0002"/>závodní okruh Nürburgring<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>), rekreační park, hotely a restaurace.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2</NO.P><TXT>V letech 2002 až 2012 byli vlastníci Nürburgring (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0003" ID="QS0003"/>prodávající<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/>), a sice veřejné podniky Nürburgring GmbH, Motorsport Resort Nürburgring GmbH a Congress-und Motorsport Hotel Nürburgring GmbH, příjemci opatření podpory zejména od spolkové země Porýní-Falc na výstavbu rekreačního parku, hotelů a restaurací a na pořádání závodů Formule 1.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">A.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Správní postup a prodej aktiv Nürburgringu</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3</NO.P><TXT>Dopisem ze dne <DATE ISO="20120321">21. března 2012</DATE> oznámila Evropská komise Spolkové republice Německo své rozhodnutí zahájit formální vyšetřovací řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU týkající se různých podpůrných opatření prováděných v letech 2002 až 2012 ve prospěch Nürburgringu. Tímto rozhodnutím, jehož shrnutí bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie (<REF.DOC.OJ COLL="C" NO.OJ="216" PAGE.FIRST="14" DATE.PUB="2012">Úř. věst. 2012, C 216, s. 14</REF.DOC.OJ>), vyzvala Komise zúčastněné strany k předložení vyjádření k dotčeným opatřením.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4</NO.P><TXT>Vzhledem k dalším opatřením podpory, která Spolková republika Německo oznámila Komisi, se Komise rozhodla rozšířit formální vyšetřovací řízení na tato nová opatření. Rozhodnutí bylo Spolkové republice Německo oznámeno dopisem ze dne <DATE ISO="20120807">7. srpna 2012</DATE>. Tímto rozhodnutím, jehož shrnutí bylo zveřejněno v Úředním věstníku (<REF.DOC.OJ COLL="C" NO.OJ="333" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2012">Úř. věst. 2012, C 333, s. 1</REF.DOC.OJ>), vyzvala Komise zúčastněné strany, aby předložily vyjádření k dalším opatřením.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20120724">24. července 2012</DATE> Amtsgericht Bad Neuenahr-Ahrweiler (okresní soud v Bad Neuenahr-Ahrweiler, Německo) rozhodl, že prodávající jsou v platební neschopnosti. Dne <DATE ISO="20121101">1. listopadu 2012</DATE> zahájil insolvenční řízení. Uvedený soud rozhodl, že prodej aktiv prodávajících (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0004" ID="QS0004"/>prodej aktiv Nürburgringu<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/>) bude realizován. Prodávající jmenovali auditora KPMG AG jakožto právního a finančního poradce.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20121101">1. listopadu 2012</DATE> byla správa Nürburgringu svěřena Nürburgring Betriebsgesellschaft mbH, dceřiné společnosti, která byla 100% vlastněna jedním z prodávajících, a sice společností Nürburgring, jenž byla založena insolvenčními správci, které jmenoval Amtsgericht Bad Neuenahr-Ahrweiler (okresní soud v Bad Neuenahr-Ahrweiler).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20130515">15. května 2013</DATE> bylo zahájeno nabídkové řízení na prodej aktiv Nürburgringu (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0005" ID="QS0005"/>nabídkové řízení<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20130523">23. května 2013</DATE> sdělila Komise Spolkové republice Německo a insolvenčním správcům kritéria, která musí nabídkové řízení splňovat, aby byly vyloučeny prvky státní podpory, a informovala je o povinnosti nabyvatele navrátit zvýhodnění, která mu budou případně poskytnuta. Jednání v tomto ohledu probíhala mezi Komisí, Spolkovou republikou Německo a insolvenčními správci od října 2012.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9</NO.P><TXT>Průběh nabídkového řízení byl následující:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>dne <DATE ISO="20130514">14. května 2013</DATE> bylo zahájení nabídkového řízení oznámeno tiskovým sdělením jednoho z insolvenčních správců;</P></ITEM><ITEM><P>dne <DATE ISO="20130515">15. května 2013</DATE> zveřejnila společnost KPMG ve Financial Times, v Obchodním věstníku a na internetové stránce Nürburgringu výzvu k předkládání nabídek;</P></ITEM><?PAGE NO="3"?><ITEM><P>svůj zájem vyjádřilo 70 zájemců;</P></ITEM><ITEM><P>v dopise ze dne <DATE ISO="20130719">19. července 2013</DATE> obdrželi zainteresovaní investoři dokumenty týkající se Nürburgringu a byli vyzváni, aby předložili orientační nabídku, a to jak pro možnost získat veškerá aktiva, tak pro definované skupiny aktiv a pro jednotlivá aktiva;</P></ITEM><ITEM><P>lhůta pro předložení orientační nabídky byla postupně stanovena na den <DATE ISO="20130912">12. září 2013</DATE>, dopisem ze dne <DATE ISO="20130719">19. července 2013</DATE>, a poté na den <DATE ISO="20130926">26. září 2013</DATE>, dopisem ze dne <DATE ISO="20130912">12. září 2013</DATE>; každý z těchto dopisů uváděl, že zohledněny budou i nabídky předložené po uplynutí lhůty;</P></ITEM><ITEM><P>na začátku února 2014 předložilo orientační nabídku 24 zájemců, mezi nimi žalobkyně, NeXovation, Inc., soukromá americká společnost působící v oblasti informačních technologií, výrobků běžné spotřeby, energetiky a automobilového průmyslu;</P></ITEM><ITEM><P>pro zájemce pozvané do další fáze nabídkového řízení, mezi nimiž byla i žalobkyně, byla postupně stanovena lhůta pro předložení potvrzujících nabídek, které musely být plně financovány a musely zahrnovat předem sjednanou dohodu o zpětném odkupu aktiv, na den <DATE ISO="20131211">11. prosince 2013</DATE>, dopisem ze dne <DATE ISO="20131017">17. října 2013</DATE>, a poté na den <DATE ISO="20140217">17. února 2014</DATE>, dopisem ze dne <DATE ISO="20131217">17. prosince 2013</DATE>; tento dopis uváděl, že budou zohledněny rovněž nabídky předložené po uplynutí lhůty, avšak upřesnil, že prodávající mohou krátce po uplynutí lhůty pro podání nabídek vybrat úspěšného nabyvatele;</P></ITEM><ITEM><P>třináct zájemců předložilo potvrzovací nabídky, přičemž čtyři předložili nabídku na veškerá aktiva, a sice Capricorn Nürburgring Besitzgesellschaft GmbH (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0006" ID="QS0006"/>Capricorn<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/> nebo <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0007" ID="QS0007"/>nabyvatel<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/>), překladatel nabídky č. 2 (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0008" ID="QS0008"/>předkladatel nabídky č. 2<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/>), žalobkyně a čtvrtý zájemce;</P></ITEM><ITEM><P>podle dopisů zaslaných zainteresovaným investorům dne <DATE ISO="20130719">19. července</DATE> a <DATE ISO="20131017">17. října 2013</DATE> měli být investoři vybráni s ohledem na potřebu maximalizovat hodnotu všech aktiv a zajistit transakci; přičemž na základě těchto kritérií byly v závěrečné fázi nabídkového řízení zohledněny nabídky předkladatele č. 2 a společnosti Capricorn, která nabídla, že převezme všechna aktiva Nürburgringu, a předložila důkaz o finanční síle svých nabídek ze dne <DATE ISO="20140307">7.</DATE> a <DATE ISO="20140311">11. března 2014</DATE>. Návrhy smluv o postoupení byly projednávány souběžně s těmito dvěma uchazeči;</P></ITEM><ITEM><P>dne <DATE ISO="20140311">11. března 2014</DATE> schválil věřitelský výbor prodávajících v rámci úpadkového řízení prodávajících prodej aktiv Nürburgringu společnosti Capricorn, jejíž nabídka činila 77 milionů eur, zatímco nabídka předkladatele č. 2 se pohybovala v rozmezí 47 až 52 milionů eur.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20140410">10. dubna 2014</DATE> podala žalobkyně stížnost ke Komisi na základě toho, že nabídkové řízení nebylo otevřené, transparentní, nediskriminující a ničím nepodmíněné a nevedlo k prodeji aktiv Nürburgringu za tržní cenu v rozsahu, v němž byla tato aktiva postoupena na místního uchazeče, jehož nabídka byla nižší než její nabídka a který byl zvýhodněn v rámci nabídkového řízení. Podle žalobkyně tak společnost Capricorn obdržela podporu odpovídající rozdílu mezi cenou, kterou zaplatila za nabytí aktiv Nürburgring, a tržní cenou těchto aktiv, a zajistila kontinuitu hospodářských činností prodávajících, takže příkaz k navrácení podpor přijatých prodávajícími měl přejít i na společnost Capricorn.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">B.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Napadená rozhodnutí</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20141001">1. října 2014</DATE> vydala Komise rozhodnutí (EU) 2016/151 o státní podpoře Německa SA.31550 (2012/C) (ex 2012/NN) ve prospěch závodní dráhy Nürburgring (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="034" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2016">Úř. věst. 2016, L 34, s. 1</REF.DOC.OJ>) a dne <DATE ISO="20150413">13. dubna 2015</DATE> opravu uvedeného rozhodnutí zveřejněnou na své internetové stránce (dále jen společně <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0009" ID="QS0009"/>konečné rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/>).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="4"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12</NO.P><TXT>V článku 2 konečného rozhodnutí Komise konstatovala, že některá opatření podpory ve prospěch prodávajících (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0010" ID="QS0010"/>podpory, které byly poskytnuty prodávajícím<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/>) jsou protiprávní a neslučitelná s vnitřním trhem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13</NO.P><TXT>Komise v čl. 3 odst. 2 konečného rozhodnutí rozhodla, že Capricorn a její dceřiné společnosti nejsou dotčeny případným navrácením podpor, které byly poskytnuty prodávajícím (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0011" ID="QS0011"/>první napadené rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14</NO.P><TXT>V článku 1 poslední odrážce konečného rozhodnutí Komise stanovila, že prodej aktiv Nürburgringu společnosti Capricorn nepředstavuje státní podporu (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0012" ID="QS0012"/>druhé napadené rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15</NO.P><TXT>Komise totiž měla za to, že nabídkové řízení bylo vedeno otevřeným, transparentním a nediskriminujícím způsobem, že toto řízení vedlo k ceně odpovídající tržní ceně a že mezi prodávajícími a nabyvatelem neexistovala hospodářská kontinuita.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">II.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Řízení a návrhová žádání účastníků řízení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16</NO.P><TXT>Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne <DATE ISO="20150626">26. června 2015</DATE> podala žalobkyně projednávanou žalobu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17</NO.P><TXT>Dopisem ze dne <DATE ISO="20151015">15. října 2015</DATE> předložila Komise žádost o překlad některých příloh žaloby do jazyka řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18</NO.P><TXT>Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne <DATE ISO="20151103">3. listopadu 2015</DATE> podali prodávající návrh na vstup do tohoto řízení jako vedlejší účastníci na podporu návrhových žádání Komise. Usnesením ze dne <DATE ISO="20160418">18. dubna 2016</DATE> předseda osmého senátu Tribunálu tomuto návrhu vyhověl.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19</NO.P><TXT>Dopisem došlým kanceláři Tribunálu dne <DATE ISO="20160503">3. května 2016</DATE> prodávající Tribunál informovali, že svůj návrh na vstup do řízení berou zpět.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20</NO.P><TXT>Usnesením předsedy osmého senátu Tribunálu ze dne <DATE ISO="20160706">6. července 2016</DATE> byli prodávající vyškrtnuti z rejstříku Tribunálu jako vedlejší účastníci a bylo jim uloženo nést vlastní náklady a nahradit náklady žalobkyně, pokud jde o jejich vstup do tohoto řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21</NO.P><TXT>Rozhodnutím předsedy Tribunálu ze dne <DATE ISO="20161003">3. října 2016</DATE> byla projednávaná věc přidělena novému soudci zpravodaji a věc byla přidělena prvním senátu Tribunálu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20170731">31. července 2017</DATE> položil Tribunál na základě organizačních procesních opatření podle článku 89 jednacího řádu Komisi písemné otázky, a zároveň ji vyzval, aby na ně písemně odpověděla. Komise předložila svá vyjádření v odpovědi ze dne <DATE ISO="20170906">6. září 2017</DATE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23</NO.P><TXT>Na návrh prvního senátu rozhodl Tribunál podle článku 28 jednacího řádu o předání věci rozšířenému senátu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20171129">29. listopadu 2017</DATE> Tribunál (první rozšířený senát) rozhodl o zahájení ústní části řízení a na základě organizačních procesních opatření podle článku 89 jednacího řádu vyzval účastníky řízení, aby předložili určité dokumenty, a položil jim písemné otázky, a zároveň je vyzval, aby na ně písemně odpověděli. Žalobkyně předložila svá vyjádření v odpovědích ze dne <DATE ISO="20171214">14. prosince 2017</DATE> a <DATE ISO="20180108">8. ledna 2018</DATE>, a Komise v odpovědích ze dne <DATE ISO="20171213">13.</DATE> a <DATE ISO="20171221">21. prosince 2017</DATE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25</NO.P><TXT>V samostatném dokumentu došlém kanceláři Tribunálu dne <DATE ISO="20180124">24. ledna 2018</DATE> navrhla Komise Tribunálu, aby na základě čl. 130 odst. 2 jednacího řádu rozhodl, že projednávaná žaloba je již bezpředmětná a není důvodné rozhodnout ve věci samé.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="5"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26</NO.P><TXT>Řeči účastníků řízení a jejich odpovědi na otázky Tribunálu byly vyslechnuty na jednání konaném dne <DATE ISO="20180130">30. ledna 2018</DATE>. Téhož dne Komise podala k zápisu z jednání připomínky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20180306">6. března 2018</DATE> vyzval Tribunál na základě organizačních procesních opatření podle článku 89 jednacího řádu účastníky řízení, aby předložili určité dokumenty, a položil jim písemné otázky, a zároveň je vyzval, aby na ně písemně odpověděli. Tribunál rovněž podle článku 24 statutu Soudního dvora Evropské unie vyzval Spolkovou republiku Německo, aby předložila určité dokumenty a položil jí písemné otázky, a zároveň ji vyzval, aby na ně písemně odpověděla. Účastníci řízení a Spolková republika Německo předložili svá vyjádření v odpovědích ze dne <DATE ISO="20180327">27. března 2018</DATE> a ze dne <DATE ISO="20180404">4.</DATE> a <DATE ISO="20180409">9. dubna 2018</DATE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20180518">18. května 2018</DATE> předložila žalobkyně svá vyjádření k návrhu Komise na nevydání rozhodnutí ve věci samé.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20180612">12. června 2018</DATE> byla ústní část řízení ukončena.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30</NO.P><TXT>Podáním návrhu v soudní kanceláři Tribunálu dne <DATE ISO="20180720">20. července 2018</DATE> podala Komise podle čl. 113 odst. 2 jednacího řádu návrh na znovuotevření ústní části řízení. Rozhodnutím předsedy prvního rozšířeného senátu Tribunálu ze dne <DATE ISO="20180816">16. srpna 2018</DATE> byl tento návrh zamítnut.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31</NO.P><TXT>V hlavním řízení žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>zrušil první a druhé napadené rozhodnutí;</P></ITEM><ITEM><P>uložil Komisi náhradu nákladů řízení.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32</NO.P><TXT>V rámci téhož řízení Komise navrhuje, aby Tribunál:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>odmítl žalobu jako zčásti nepřípustnou a zamítl žalobu jako zčásti neopodstatněnou, a podpůrně ji zamítl jako neopodstatněnou;</P></ITEM><ITEM><P>uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33</NO.P><TXT>Ve vedlejším řízení Komise navrhuje, aby Tribunál rozhodl, že není důvodné rozhodnout ve věci samé, aniž výslovně rozhodne o nákladech řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34</NO.P><TXT>V rámci téhož řízení žalobkyně navrhuje, aby Tribunál zamítl návrh Komise na nevydání rozhodnutí ve věci samé, aniž výslovně rozhodne o nákladech řízení.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">III.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Právní otázky</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35</NO.P><TXT>Za okolností projednávané věci je nezbytné k rozhodování o věci samé připojit návrh Komise na nevydání rozhodnutí ve věci samé a přezkoumat jej společně s návrhy na zrušení prvního a druhého napadeného rozhodnutí, které žalobkyně podala v rámci hlavního řízení.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">A.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">K přípustnosti návrhu na zrušení prvního napadeného rozhodnutí</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36</NO.P><TXT>Žalobkyně se domáhá zrušení prvního napadeného rozhodnutí, kterým Komise poté, co určila, že mezi prodávajícími a nabyvatelem neexistuje hospodářská kontinuita, rozhodla, že nabyvatel není dotčen případným navrácením podpor, které byly poskytnuty prodávajícím.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="6"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37</NO.P><TXT>Ve svém druhém žalobním důvodu, vycházejícím z chybného výkladu zásady hospodářské kontinuity totiž žalobkyně zejména tvrdí, že jelikož aktiva Nürburgringu nebyla postoupena za tržní cenu proto, že nabídkové řízení nebylo otevřené, transparentní, nediskriminující a ničím nepodmíněné, a že aktiva Nürburgring nebyla postoupena nejlepšímu uchazeči, existuje mezi prodávajícími a nabyvatelem hospodářská kontinuita, která vyžaduje, aby rozhodnutí o navrácení podpor, které byly poskytnuty prodávajícím, bylo rozšířeno i na společnost Capricorn.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38</NO.P><TXT>Žalobkyně tvrdí, že první napadené rozhodnutí bylo vydáno ve fázi předběžného posouzení, a nikoliv ve formálním vyšetřovacím řízení vzhledem k tomu, že rozhodnutí o zahájení formálního řízení ze dne <DATE ISO="20120321">21. března</DATE> a <DATE ISO="20120807">7. srpna 2012</DATE> se netýkala otázky, zda byla podpora převedena na společnost Capricorn.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39</NO.P><TXT>V žalobní odpovědi Komise tvrdí, že žaloba je nepřípustná v rozsahu, v němž směřuje na zpochybnění prvního napadeného rozhodnutí. Komise zejména tvrdí, pokud jde o rozhodnutí, které souvisí s rozhodnutím vydaným ve formálním vyšetřovacím řízení, kterým byla určena existence neslučitelných podpor, které musí být vráceny, a doplňuje jej, že žalobkyně nemůže být považována za osobně dotčenou pouze proto, že prokázala, že je zúčastněnou stranou, ale že musí prokázat, že její postavení na trhu bylo podstatně dotčeno podporami, které byly poskytnuty prodávajícím, takže se nacházela v situaci, která ji individualizuje způsobem obdobným tomu, jakým by byl individualizován adresát takového rozhodnutí. Postavení žalobkyně na trhu přitom podle Komise nebylo dotčeno jiným způsobem než postavení jiného uchazeče.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40</NO.P><TXT>Komise však následně dospěla k závěru, že není důvodné, aby Tribunál rozhodl ve věci samé, včetně návrhu na zrušení prvního napadeného rozhodnutí, protože žalobkyně ztratila právní zájem na podání žaloby.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41</NO.P><TXT>V projednávané věci je třeba nejprve zkoumat námitku nepřípustnosti konkrétně vznesenou Komisí v žalobní odpovědi v reakci na návrh na zrušení prvního napadeného rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42</NO.P><TXT>V odpovědi na tuto námitku nepřípustnosti žalobkyně v zásadě tvrdí, že její postavení na trhu bylo podstatně dotčeno poskytnutím podpory související s postoupením aktiv Nürburgring společnosti Capricorn, neboť prostřednictvím přidělení těchto aktiv byla vyloučena současně z akvizičního trhu Nürburgringu i z trhu jeho provozování.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43</NO.P><TXT>Na prvním místě je třeba připomenout, že v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150917">17. září 2015</DATE>, <NAME.CASE>Mory a další v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑33/14 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:609">EU:C:2015:609</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0104">104</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), Soudní dvůr rozhodl, že rozhodnutí týkající se hospodářské kontinuity je třeba považovat za rozhodnutí, které <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0013" ID="QS0013"/>souvisí<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/> s předcházejícím konečným rozhodnutím o dotčených podporách, které mu předchází, a <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0014" ID="QS0014"/>doplňuje<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/> jej, neboť upřesňuje jeho působnost, co se týče příjemců předmětných podpor, a osoby povinné podpory vrátit v případě, že po vydání tohoto rozhodnutí došlo k určité události, jako je nabytí aktiv původního příjemce uvedených podpor třetí osobou.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44</NO.P><TXT>V projednávané věci Komise v prvním napadeném rozhodnutí poté, co určila, že mezi prodávajícími a nabyvatelem neexistuje hospodářská kontinuita, rozhodla, že nabyvatel není dotčen případným navrácením podpor, které byly poskytnuty prodávajícím.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45</NO.P><TXT>Je tedy třeba učinit závěr, že první napadené rozhodnutí je rozhodnutí, které <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0015" ID="QS0015"/>souvisí<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/> s rozhodnutím vydaným ve formálním vyšetřovacím řízení o podporách, které byly poskytnuty prodávajícím, a <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0016" ID="QS0016"/>doplňuje<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/> jej.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46</NO.P><TXT>Na druhém místě je třeba připomenout, že podle čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0017" ID="QS0017"/>[k]aždá fyzická nebo právnická osoba může za podmínek uvedených v prvním a druhém pododstavci podat žalobu proti aktům, které jsou jí určeny nebo které se jí bezprostředně a osobně dotýkají, jakož i proti právním aktům s obecnou působností [proti nařizovacím aktům], které se jí bezprostředně dotýkají a nevyžadují přijetí prováděcích opatření<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="7"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47</NO.P><TXT>V rozsahu, v němž se první napadené rozhodnutí týká podpor, které byly poskytnuty prodávajícím formou individuální podpory, a nikoli uplatněním režimu podpor, nelze toto rozhodnutí považovat za nařizovací akt ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48</NO.P><TXT>Podle ustálené judikatury subjekty jiné než adresáti rozhodnutí mohou tvrdit, že jsou tímto rozhodnutím osobně dotčeny pouze tehdy, pokud se jich toto rozhodnutí dotýká z důvodu určitých vlastností, které jsou pro ně zvláštní, nebo skutkové situace, která je vymezuje vzhledem ke všem ostatním osobám, a tím je individualizuje způsobem obdobným tomu, jakým by byl individualizován adresát rozhodnutí (rozsudky ze dne ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19630715">15. července 1963</DATE>, <NAME.CASE>Plaumann v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>25/62</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1963:17">EU:C:1963:17</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, s. 223, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19930519">19. května 1993</DATE>, <NAME.CASE>Cook v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑198/91</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1993:197">EU:C:1993:197</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0020">20</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49</NO.P><TXT>V oblasti státních podpor za osobně dotčené rozhodnutím Komise, kterým se ukončuje formální vyšetřovací řízení, byly zejména uznány kromě podniku, který je příjemcem podpory, i podniky konkurující posledně uvedenému, které hrály aktivní úlohu v rámci takového řízení, pokud jejich postavení na trhu bylo dotčenou podporou podstatně dotčeno (viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150917">17. září 2015</DATE>, <NAME.CASE>Mory a další v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑33/14 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:609">EU:C:2015:609</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0098">98</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura; v tomto smyslu viz také rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20141105">5. listopadu 2014</DATE>, <NAME.CASE>společnosti Vtesse Networks v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑362/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2014:928">EU:T:2014:928</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0053">53</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50</NO.P><TXT>Kritérium podstatného dotčení umožňuje určit konkurenty, které podpora individualizuje, takže splňují podmínky přípustnosti stanovené v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19630715">15. července 1963</DATE>, <NAME.CASE>Plaumann v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>25/62</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1963:17">EU:C:1963:17</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>). Podpora tedy charakterizuje konkurenty, kteří mají ve vztahu ke všem ostatním osobám právní zájem na podání žaloby, a individualizuje je stejně jako adresáta napadeného rozhodnutí. Skutečnost, zda bylo podstatně dotčeno postavení žalobkyně na trhu, tak přímo nezávisí na výši dotčené podpory, ale na tom, jak závažně může tato podpora uvedené postavení zasáhnout. Takový zásah se u podpor podobné výše může lišit v závislosti na takových kritériích, jakými je dotčený trh, specifická povaha podpory, doba, pro kterou byla poskytnuta, hlavní a vedlejší povaha zasažené činnosti žalující strany a možnosti žalující strany obejít negativní účinky podpory (viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20141105">5. listopadu 2014</DATE>, <NAME.CASE>Vtesse Networks v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑362/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2014:928">EU:T:2014:928</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0041">41</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51</NO.P><TXT>Pouhé postavení potenciálního konkurenta tedy nestačí k tomu, aby bylo jednotlivci přiznáno právo obrátit se na soudy Evropské unie za účelem napadení rozhodnutí, které Komise vydala ve formálním vyšetřovacím řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52</NO.P><TXT>V projednávané věci je třeba konstatovat, že se žalobkyně aktivně zúčastnila řízení, které předcházelo vydání prvního napadeného rozhodnutí, jelikož dne <DATE ISO="20140410">10. dubna 2014</DATE> podala stížnost, protože měla za to, že nabídkové řízení bylo protiprávní a rozhodnutí o navrácení podpor poskytnutých prodávajícím mělo být rozšířeno i na nabyvatele.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53</NO.P><TXT>Z judikatury citované v bodě 49 výše nicméně vyplývá, že z pouhé účasti žalující strany na správním řízení nelze vyvodit, že je aktivně legitimována. Žalobkyně musí v každém případě prokázat, že podpory, které byly poskytnuty prodávajícím, se mohly podstatně dotknout jejího postavení na trhu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54</NO.P><TXT>V bodě 20 odůvodnění konečného rozhodnutí Komise uvedla, že opatření podpory ve prospěch prodávajících se týkala financování výstavby a provozování zařízení Nürburgringu. V bodech 173 až 176 a 178 odůvodnění téhož rozhodnutí Komise dále uvedla, že trhy, na kterých mohla být těmito opatřeními narušena hospodářská soutěž, jsou trhy pro provoz závodních drah, offroadových areálů, rekreačních areálů, ubytovacích a gastronomických zařízení, center pro bezpečnou jízdu, autoškol, multifunkčních hal a bezhotovostních platebních systémů, stejně jako trhy pro podporu cestovního ruchu, realizaci projektů, výstavbu nemovitostí, řízení podniků a obchod s automobily nebo motocykly (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0018" ID="QS0018"/>relevantní trhy<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/>). V poslední řadě Komise v bodě 180 odůvodnění uvedeného rozhodnutí uvedla, že relevantní trhy lze považovat za trhy s evropským rozměrem.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="8"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55</NO.P><TXT>V odpovědi na písemnou otázku položenou Tribunálem v rámci organizačních procesních opatření přijatých dne <DATE ISO="20171129">29. listopadu 2017</DATE> (viz bod 24 výše) žalobkyně připustila, že v okamžiku podání žaloby a před tímto datem, nepůsobila na relevantních trzích. Na relevantních trzích tudíž neměla žádné postavení, které mohlo být, <HT TYPE="ITALIC">a</HT> <HT TYPE="ITALIC">fortiori</HT> podstatně, dotčeno podporami, které byly poskytnuty prodávajícím.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56</NO.P><TXT>Pokud jde o tvrzení žalobkyně, že v podstatě mohla nabýt aktiva Nürburgringu, a že tudíž mohla vstoupit na relevantní trhy, kdyby s ní v nabídkovém řízení nebylo zacházeno diskriminujícím způsobem (viz bod 10 výše), a že pro ni bylo obtížné nabýt nebo provozovat jiné závodní okruhy s ohledem na ztrátu pověsti a negativní reklamu vyplývající z neúspěchu v nabídkovém řízení, je třeba poukázat na to, že její argumenty před unijním soudem a s ohledem na judikaturu citovanou v bodech 49 až 51 výše nepostačují k tomu, aby ji individualizovaly ve vztahu k podporám, které byly poskytnuty prodávajícím, a ve vztahu k prvnímu napadenému rozhodnutí, a splňovala tak podmínky přípustnosti stanovené v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19630715">15. července 1963</DATE>, <NAME.CASE>Plaumann v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>25/62</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1963:17">EU:C:1963:17</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že žalobkyně neprokázala, že je prvním napadeným rozhodnutím osobně dotčena.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58</NO.P><TXT>Je třeba připomenout, že podmínky přípustnosti žaloby jsou kumulativní (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20120328">28. března 2012</DATE>, <NAME.CASE>Ryanair v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑123/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2012:164">EU:T:2012:164</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0199">199</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Ač tak není nutné zkoumat právní zájem žalobkyně na zrušení prvního napadeného rozhodnutí, nebo <HT TYPE="ITALIC">a</HT> <HT TYPE="ITALIC">fortiori</HT> návrh Komise na nevydání rozhodnutí ve věci samé založený na ztrátě právního zájmu žalobkyně na zrušení téhož rozhodnutí, je třeba prohlásit žalobu za nepřípustnou v rozsahu, v němž zní na zrušení uvedeného rozhodnutí z důvodu nedostatku osobního dotčení.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">B.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">K návrhu na zrušení druhého napadeného rozhodnutí</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59</NO.P><TXT>Žalobkyně se rovněž domáhá zrušení druhého napadeného rozhodnutí, kterým Komise stanovila, že prodej aktiv Nürburgringu společnosti Capricorn nepředstavuje státní podporu.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K přípustnosti a k návrhu na nevydání rozhodnutí ve věci samé</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60</NO.P><TXT>Komise v žalobní odpovědi nezpochybnila přípustnost žaloby v rozsahu, v němž se týká druhého napadeného rozhodnutí. Komise však následně dospěla k závěru, že není důvodné, aby Tribunál rozhodl ve věci samé, včetně návrhu na zrušení druhého napadeného rozhodnutí, protože žalobkyně ztratila jakýkoliv právní zájem na podání žaloby. V této souvislosti Komise zpochybnila i aktivní legitimaci žalobkyně, pokud jde o druhé napadené rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61</NO.P><TXT>V projednávané věci je nejprve nutné zkoumat, zda je žalobkyně aktivně legitimována ke zrušení druhého napadeného rozhodnutí, než bude zkoumáno, do jaké míry má právní zájem, který přetrvává, na takovém zrušení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62</NO.P><TXT>Pokud jde o její aktivní legitimaci, žalobkyně tvrdí, že je bezprostředně a osobně dotčena druhým napadeným rozhodnutím. V tomto ohledu zvláštní postavení <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0019" ID="QS0019"/>zúčastněné strany<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/> ve smyslu čl. 1 písm. h) nařízení Rady (ES) č. 659/1999, ze dne <DATE ISO="19990322">22. března 1999</DATE>, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 108 [SFEU] (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="083" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="1999">Úř. věst. 1999, L 83, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 08/01, s. 339), které je vázáno na zvláštní účel žaloby, postačí k tomu, aby žalobkyně byla podle čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU individualizována. V poslední řadě je postavení žalobkyně na trhu podle jejího názoru podstatně dotčeno podporou, která byla poskytnuta nabyvateli v rámci nabídkového řízení.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="9"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63</NO.P><TXT>Komise v návrhu na nevydání rozhodnutí ve věci samé tvrdí, že žalobkyně nemůže své postavení zúčastněné strany zakládat na svém postavení zájemce o aktiva Nürburgringu, jelikož ve svém dopise ze dne <DATE ISO="20160426">26. dubna 2016</DATE> zaslaném Komisi, Spolková republika Německo uvedla, že společnost Capricorn zaplatila za aktiva Nürburgringu plnou kupní cenu a vzdala se svého práva vypovědět kupní smlouvu v případě, že Komise rozhodne o navrácení podpor, které byly poskytnuty prodávajícím. Komise rovněž tvrdí, že žalobkyně nemůže své postavení zúčastněné strany zakládat na svém postavení konkurenta společnosti Capricorn, jelikož její odpovědi na otázky položené Tribunálem na základě organizačních procesních opatření přijatých dne <DATE ISO="20171129">29. listopadu 2017</DATE> (viz bod 24 výše) umožňují, aby bylo konstatováno, že žalobkyně nepůsobila na relevantních trzích.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64</NO.P><TXT>V rámci řízení o kontrole státních podpor je třeba rozlišovat fázi předběžného posouzení podpor podle čl. 108 odst. 3 SFEU, jejímž cílem je pouze umožnit Komisi, aby si utvořila prvotní názor na částečnou nebo plnou slučitelnost dotčené podpory, a dále fázi přezkumu upravenou v čl. 108 odst. 2 SFEU, která má Komisi umožnit, aby získala úplné informace o veškerých skutečnostech případu. Pouze v rámci řízení upraveného posledně uvedeným ustavením stanoví Smlouva o FEU procesní záruku, v rámci které je Komise povinna vyzvat zúčastněné strany, aby předložily své připomínky (rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19930519">19. května 1993</DATE>, <NAME.CASE>Cook v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑198/91</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1993:197">EU:C:1993:197</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0022">22</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>; ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19930615">15. června 1993</DATE>, <NAME.CASE>Matra v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑225/91</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1993:239">EU:C:1993:239</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0016">16</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20080717">17. července 2008</DATE>, <NAME.CASE>Athinaïki Techniki v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑521/06 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:422">EU:C:2008:422</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65</NO.P><TXT>Jestliže Komise, přestože nezahájila formální vyšetřovací řízení stanovené v čl. 108 odst. 2 SFEU, konstatuje rozhodnutím vydaným podle odstavce 3 téhož článku, že státní opatření není podporou neslučitelnou s vnitřním trhem, mohou se osoby, jimž svědčí uvedená procesní záruka, domoci jejího dodržení, pouze pokud mají možnost toto rozhodnutí napadnout před unijním soudem. Z těchto důvodů unijní soud prohlásí za přípustnou žalobu znějící na zrušení takového rozhodnutí podanou zúčastněnou stranou ve smyslu čl. 108 odst. 2 SFEU, pokud původce této žaloby jejím podáním usiluje o ochranu procesních práv, kterých požívá na základě posledně uvedeného ustanovení (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20080717">17. července 2008</DATE>, <NAME.CASE>Athinaïki Techniki v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑521/06 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:422">EU:C:2008:422</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0036">36</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66</NO.P><TXT>Je tak třeba mít za to, že na každou zúčastněnou stranu se musí pohlížet tak, že je bezprostředně a osobně dotčena rozhodnutím o neexistenci podpory vydaným ve fázi předběžného posouzení (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20120328">28. března 2012</DATE>, <NAME.CASE>Ryanair v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑123/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2012:164">EU:T:2012:164</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0068">68</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), přičemž je třeba připomenout, že pokud taková strana podala stížnost, je odmítnutí Komise vyhovět této stížnosti v každém případě považováno za odmítnutí zahájit řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20101118">18. listopadu 2010</DATE>, <NAME.CASE>NDSHT v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑322/09 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:701">EU:C:2010:701</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0051">51</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0054">54</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67</NO.P><TXT>V projednávané věci se strany shodují na skutečnosti, že druhé napadené rozhodnutí je rozhodnutím vydaným ve fázi předběžného posouzení podpor podle čl. 108 odst. 3 SFEU a nikoliv ve formálním vyšetřovacím řízení. Vzhledem k tomu, že žalobkyni nelze z důvodů uvedených v bodech 55 až 57 výše považovat za osobu, která splňuje podmínky přípustnosti, jak byly stanoveny v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19630715">15. července 1963</DATE>, <NAME.CASE>Plaumann v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>25/62</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1963:17">EU:C:1963:17</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), je třeba k tomu, aby bylo možné určit, zda je aktivně legitimována k podání žaloby na neplatnost druhého napadeného rozhodnutí, ověřit, zda je z právního hlediska dostatečně prokázáno, že je zúčastněnou stranou.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68</NO.P><TXT>Podle čl. 1 písm. h) nařízení č. 659/1999 se za <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0020" ID="QS0020"/>zúčastněnou stranu<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/> považuje kterýkoliv členský stát, osoba, podnik nebo sdružení podniků, jejichž zájmy by mohly být ovlivněny poskytnutím podpory. Jinými slovy, jde o neurčitý okruh adresátů. Toto ustanovení však nevylučuje, aby podniku, který není přímým konkurentem příjemce podpory, bylo přiznáno postavení <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0021" ID="QS0021"/>zúčastněné strany<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/>, jestliže tvrdí, že poskytnutím této podpory by mohly být dotčeny jeho zájmy. Postačí, když tento podnik právně dostačujícím způsobem prokáže, že podpora může mít konkrétní dopad na jeho situaci (viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20110524">24. května 2011</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Kronoply a Kronotex</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑83/09 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:341">EU:C:2011:341</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0063">63</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0065">65</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="10"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69</NO.P><TXT>Z toho v zásadě vyplývá, že jakýkoliv podnik, který uplatňuje existující či potenciální soutěžní vztah může být <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0022" ID="QS0022"/>zúčastněnou stranou<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/> ve smyslu čl. 108 odst. 2 SFEU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>70</NO.P><TXT>V projednávané věci je třeba mít za to, že žalobkyně prokázala svojí aktivní účastí až do závěrečné fáze nabídkového řízení a stížností, kterou v rámci tohoto řízení podala ke Komisi, svoji opravdovou vůli vstoupit na relevantní trhy, a tím prokázala i postavení potenciálního konkurenta společnosti Capricorn, která měla podle uvedené stížnosti a s ohledem na konkrétní okolnosti prodeje aktiv Nürburgringu mít prospěch ze státní podpory, kterou Komise zamítla v druhém napadeném rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0071"><NO.P>71</NO.P><TXT>S ohledem na úvahy uvedené v bodech 68 a 69 výše a na výše uvedená posouzení je proto třeba v souvislosti s druhým napadeným rozhodnutím uznat žalobkyni za zúčastněnou stranu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0072"><NO.P>72</NO.P><TXT>Pokud jde o právní zájem žalobkyně na podání žaloby, Komise ve svém návrhu na nevydání rozhodnutí ve věci samé uvádí, že žalobkyně tento zájem pozbyla, a to zejména z toho důvodu, že společnost Capricorn zaplatila za tato aktiva plnou kupní cenu aktiv Nürburgringu a vzdala se svého práva vypovědět kupní smlouvu v případě, že Komise rozhodne o navrácení podpor, které byly poskytnuty prodávajícím (viz bod 63 výše).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0073"><NO.P>73</NO.P><TXT>Je však třeba připomenout, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0023" ID="QS0023"/>zúčastněné strany<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/> ve smyslu čl. 108 odst. 2 SFEU mají zájem na zrušení rozhodnutí vydaného ve fázi předběžného posouzení, jestliže by podle ustanovení článku 108 SFEU takové zrušení vyžadovalo, aby Komise zahájila formální vyšetřovací řízení a umožnila jim podat připomínky, a ovlivnit tak nové rozhodnutí Komise (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090210">10. února 2009</DATE>, <NAME.CASE>Deutsche Post a DHL International v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑388/03</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2009:30">EU:T:2009:30</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0062">62</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0064">64</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). V projednávané věci má žalobkyně zájem na zrušení druhého napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž první částí čtvrtého žalobního důvodu zpochybňuje skutečnost, že toto rozhodnutí, kterým byla konstatována neexistence podpory poskytnuté společnosti Capricorn v rámci nabídkového řízení, bylo vydáno, aniž Komise zahájila formální vyšetřovací řízení, čímž porušila procesní práva žalobkyně jakožto zúčastněné strany.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0074"><NO.P>74</NO.P><TXT>Zruší-li Tribunál druhé napadené rozhodnutí z důvodu porušení procesních práv žalobkyně, Komise v zásadě musí zahájit formální vyšetřovací řízení týkající se prodeje aktiv Nürburgringu a vyzvat žalobkyni jakožto zúčastněnou stranu, aby se k věci vyjádřila. Zrušení druhého napadeného rozhodnutí proto samo o sobě může mít právní důsledky pro žalobkyni jakožto zúčastněnou stranu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0075"><NO.P>75</NO.P><TXT>Je tedy třeba učinit závěr, pokud jde o druhé napadené rozhodnutí, že žalobkyně je aktivně legitimována jakožto zúčastněná strana a má právní zájem na podání žaloby, který přetrvává, směřující k ochraně procesních práv, kterých požívá na základě čl. 108 odst. 2 SFEU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0076"><NO.P>76</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že návrh na nevydání rozhodnutí ve věci samé předložený Komisí je třeba zamítnout a že projednávaná žaloba je přípustná v rozsahu, v němž se týká druhého napadeného rozhodnutí a v němž směřuje k ochraně procesních práv žalobkyně, kterých požívá na základě čl. 108 odst. 2 SFEU.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K věci samé</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">a)</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Úvodní poznámky k rozsahu soudního přezkumu rozhodnutí o neexistenci podpory, které bylo vydáno ve fázi předběžného posouzení</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0077"><NO.P>77</NO.P><TXT>Na úvod je třeba připomenout, že článek 108 odst. 3 SFEU a článek 4 nařízení č. 659/1999 zavádějí fázi předběžného posouzení oznámených podpůrných opatření, jejímž cílem je umožnit Komisi, aby si utvořila prvotní názor na slučitelnost dotčené podpory s vnitřním trhem. Tato fáze končí konstatováním Komise, že toto opatření nepředstavuje podporu, anebo že spadá do působnosti čl. 107<?PAGE NO="11"?> odst. 1 SFEU. V posledně uvedeném případě pak uvedené opatření může vyvolávat, nebo naopak nevyvolávat pochybnosti o jeho slučitelnosti s vnitřním trhem (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20110524">24. května 2011</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Kronoply a Kronotex</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑83/09 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:341">EU:C:2011:341</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0043">43</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0078"><NO.P>78</NO.P><TXT>Jestliže Komise ve fázi předběžného posouzení vydá rozhodnutí, kterým konstatuje, že státní opatření není podporou neslučitelnou s vnitřním trhem, rovněž tím implicitně odmítá zahájit formální vyšetřovací řízení. Tato zásada se uplatní jak v případě, že Komise vydá rozhodnutí, protože má za to, že podpora je slučitelná s vnitřním trhem podle čl. 4 odst. 3 nařízení č. 659/1999, tzv. <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0024" ID="QS0024"/>rozhodnutí nevznášet námitky<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/>, tak v případě, že Komise je toho názoru, že opatření nespadá do působnosti čl. 107 odst. 1 SFEU a není tedy podporou podle čl. 4 odst. 2 nařízení č. 659/1999 (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20080717">17. července 2008</DATE>, <NAME.CASE>Athinaïki Techniki v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑521/06 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:422">EU:C:2008:422</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0052">52</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20120328">28. března 2012</DATE>, <NAME.CASE>Ryanair v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑123/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2012:164">EU:T:2012:164</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0068">68</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0079"><NO.P>79</NO.P><TXT>Podle judikatury platí, že v případě, že žalující strana navrhuje zrušit rozhodnutí, které prohlašuje, že dotčené opatření nepředstavuje státní podporu nebo rozhodnutí nevznášet námitky, zpochybňuje tím především skutečnost, že Komise vydala rozhodnutí k dotčené podpoře, aniž zahájila formální vyšetřovací řízení, a tím porušila její procesní práva. Za účelem vyhovění jejímu návrhu na neplatnost může žalobkyně pro účely ochrany procesních práv, která jí svědčí v rámci formálního vyšetřovacího řízení, uplatnit jakýkoliv důvod, který jí umožní prokázat, že posouzení informací a skutečností, které Komise měla nebo mohla mít k dispozici ve fázi předběžného posouzení dotčeného opatření, mělo vyvolat pochybnosti ohledně jeho kvalifikace jako státní podpory nebo jeho slučitelnosti s vnitřním trhem (rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130613">13. června 2013</DATE>, <NAME.CASE>Ryanair v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑287/12 P</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:395">EU:C:2013:395</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0060">60</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20141125">25. listopadu 2014</DATE>, <NAME.CASE>Ryanair v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑512/11</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2014:989">EU:T:2014:989</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0080"><NO.P>80</NO.P><TXT>Takový důkaz o existenci pochybností může být předložen zejména prostřednictvím souboru shodujících se nepřímých důkazů, přičemž to, zda existují pochybnosti, musí být zjišťováno, pokud jde o rozhodnutí, kterým se konstatuje, že dotčené opatření nepředstavuje státní podporu, jak z okolností vydání uvedeného rozhodnutí, především z délky fáze předběžného posouzení, tak z jeho obsahu tím, že se porovná posouzení, z nichž Komise v uvedeném rozhodnutí vycházela, se skutečnostmi, které Komise měla nebo mohla mít k dispozici, když se vyjádřila ke slučitelnosti dotčené státní podpory (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130124">24. ledna 2013</DATE>, <NAME.CASE>3F v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑646/11 P</NO.CASE>, nezveřejněný, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:36">EU:C:2013:36</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0081"><NO.P>81</NO.P><TXT>Komise je tak povinna zahájit formální vyšetřovací řízení zejména tehdy, pokud se s ohledem na informace, které získala nebo které mohla mít k dispozici v průběhu předběžného posouzení, musí nadále vypořádat se závažnými obtížemi spojenými s posouzením dotčeného opatření. Tato povinnost vyplývá přímo z čl. 108 odst. 3 SFEU, jak je vykládán judikaturou, a je potvrzena článkem 4 nařízení č. 659/1999, pokud Komise po předběžném posouzení konstatuje, že dotčené opatření vyvolává pochybnosti ohledně jeho kvalifikace jako podpory nebo slučitelnosti s vnitřním trhem (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20161221">21. prosince 2016</DATE>, <NAME.CASE>Club Hotel Loutraki a další v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑131/15 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:989">EU:C:2016:989</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0030">30</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0033">33</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20080212">12. února 2008</DATE>, <NAME.CASE>BUPA a další v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑289/03</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2008:29">EU:T:2008:29</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0328">328</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). V takovém případě Komise nemůže odmítnout zahájení formálního vyšetřovacího řízení s odvoláním na jiné okolnosti, jako jsou zájmy třetích stran, hlediska hospodárnosti řízení či jakékoliv jiné důvody správní či politické vhodnosti (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090210">10. února 2009</DATE>, <NAME.CASE>Deutsche Post a DHL International v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑388/03</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2009:30">EU:T:2009:30</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0090">90</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0082"><NO.P>82</NO.P><TXT>Ve stadiu soudního řízení se soudní přezkum unijního soudu musí zaměřit na to, zda s ohledem na argumenty a důkazy předložené v projednávané věci žalobkyní, byla posouzení, z kterých Komise vycházela v rozhodnutí o neexistenci podpory, s to vyvolat pochybnosti a tudíž odůvodnit zahájení formálního vyšetřovacího řízení (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19930519">19. května 1993</DATE>, <NAME.CASE>Cook v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑198/91</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1993:197">EU:C:1993:197</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19930615">15. června 1993</DATE>, <NAME.CASE>Matra v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑225/91</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1993:239">EU:C:1993:239</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0034">34</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="12"?><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">b)</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Úvodní poznámky k předmětu žaloby</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0083"><NO.P>83</NO.P><TXT>První část čtvrtého žalobního důvodu vychází z porušení procesních práv žalobkyně v rozsahu, v němž Komise nezahájila formální vyšetřovací řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU navzdory existenci vážných obtíží při posuzování dotčeného opatření.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0084"><NO.P>84</NO.P><TXT>K prokázání, že při posuzování dotčeného opatření existovaly tyto vážné obtíže, žalobkyně v rámci této části zejména tvrdí, že druhé napadené rozhodnutí je stiženo právními omyly, nesprávným posouzením a vadou v odůvodnění. Tyto chyby a vadu v odůvodnění žalobkyně kromě toho uplatňuje i v prvním žalobním důvodu, který se týká nesprávného výkladu pojmu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0025" ID="QS0025"/>státní podpora<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/>, v třetím žalobním důvodu týkajícím se nezohlednění pokračování v prodeji podílu společnosti Capricorn, jejž držela skrze nabytí aktiv Nürburgringu, postoupením na dalšího nabyvatele, a v pátém žalobním důvodu týkajícím se selhání ze strany státu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0085"><NO.P>85</NO.P><TXT>Na prvním místě je tudíž třeba zkoumat první část čtvrtého žalobního důvodu, poté ve spojení s touto části, vycházející z porušení procesních práv žalobkyně, první, třetí a pátý žalobní důvod, aby bylo možné posoudit, zda argumenty uplatněné na jejich podporu umožňují určit vážné obtíže při posuzování dotčeného opatření, kvůli nimž by Komise bývala povinna zahájit formální vyšetřovací řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU, jak to judikatura umožňuje Tribunálu (viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20110524">24. května 2011</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Kronoply a Kronotex</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑83/09 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:341">EU:C:2011:341</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0056">56</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0058">58</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0086"><NO.P>86</NO.P><TXT>Na druhém místě bude třeba zkoumat druhou, třetí a čtvrtou část čtvrtého žalobního důvodu, vycházející z dalších porušení procesních práv žalobkyně, která rovněž mohla mít vliv na zjištění Komise ve druhém napadeném rozhodnutí o neexistenci vážných obtíží při posuzování dotčeného opatření odůvodňujících zahájení formálního vyšetřovacího řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU. Druhá část čtvrtého žalobního důvodu vychází z porušení čl. 20 odst. 2 druhého pododstavce nařízení č. 659/1999 a třetí a čtvrtá část čtvrtého žalobního důvodu vycházejí z toho, že Komise neprovedla pečlivý a nestranný přezkum nabídkového řízení. Je třeba připomenout, že druhý žalobní důvod, vycházející z existence hospodářské kontinuity, byl zaměřen pouze na první napadené rozhodnutí, k němuž žalobkyně není aktivně legitimována.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">c)</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K první části čtvrtého žalobního důvodu, vycházející z existence vážných obtíží při posuzování prodeje aktiv Nürburgringu</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0087"><NO.P>87</NO.P><TXT>Žalobkyně se na prvním místě dovolává doby trvání fáze předběžného posouzení a na druhém místě obsahu druhého napadeného rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K době trvání fáze předběžného posouzení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0088"><NO.P>88</NO.P><TXT>Žalobkyně tvrdí, že Komise několikrát odložila své rozhodnutí, zejména mezi 23. červnem a 1. říjnem 2014, kdy bylo konečně vydáno konečné rozhodnutí. Kromě toho byla dne <DATE ISO="20150413">13. dubna 2015</DATE> vydána oprava konečného rozhodnutí, což je více než jeden rok poté, co žalobkyně podala svou stížnost ke Komisi.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0089"><NO.P>89</NO.P><TXT>Komise tvrdí, že se při předběžném posouzení nepotýkala se závažnými obtížemi.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0090"><NO.P>90</NO.P><TXT>Je třeba připomenout, že v případě, kdy sporná státní opatření nebyla dotyčným státem oznámena, Komise není povinna přezkoumat tato opatření ve stanovené lhůtě. Komise však je povinna provést pečlivý přezkum stížnosti poukazující na existenci podpory neslučitelné s vnitřním trhem, přičemž přiměřenost doby trvání fáze předběžného posouzení musí být posouzena v závislosti na zvláštních okolnostech každé věci, a zejména jejím kontextu, jednotlivých fázích řízení, které je Komise povinna vést a složitosti věci (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20110927">27. září 2011</DATE>, <NAME.CASE>3F v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑30/03 RENV</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2011:534">EU:T:2011:534</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0057">57</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0058">58</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="13"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0091"><NO.P>91</NO.P><TXT>Komise v projednávané věci obdržela stížnost žalobkyně dne <DATE ISO="20140410">10. dubna 2014</DATE>. Tato stížnost se týkala prodeje aktiv Nürburgringu společnosti Capricorn za nižší než tržní cenu, a existence hospodářské kontinuity mezi prodávajícími a společností Capricorn, která podle žalobkyně odůvodňuje to, aby rozhodnutí o navrácení podpor poskytnutých prodávajícím bylo rozšířeno i na Capricorn. V souvislosti s prodejem aktiv Nürburgringu byly kromě toho podány tři další stížnosti. Konečné rozhodnutí bylo přijato dne <DATE ISO="20141001">1. října 2014</DATE>, tedy méně než šest měsíců po obdržení stížnosti žalobkyně. Taková lhůta nepřekračuje to, co vyplývá z prvního zkoumání otázek týkajících se prodeje aktiv Nürburgringu za cenu nižší než tržní, a nedokládá tedy existenci závažných obtíží při posuzování dotčeného opatření, které by odůvodňovaly zahájení formálního vyšetřovacího řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0092"><NO.P>92</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že tuto výtku je třeba zamítnout.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K obsahu druhého napadeného rozhodnutí</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0093"><NO.P>93</NO.P><TXT>Žalobkyně v podstatě tvrdí, že druhé napadené rozhodnutí samo o sobě svědčí o existenci závažných obtíží, a uplatňuje k této věci, že přezkum Komise byl neúplný. Nedostatky se podle žalobkyně týkaly zejména posouzení otevřené, transparentní, nediskriminující a ničím nepodmíněné povahy nabídkového řízení, a to určitých skutečností, které byly v tomto ohledu relevantní, jako je převod aktiv Nürburgringu na dalšího nabyvatele, toho, zda tento postup vedl k prodeji uvedených aktiv uchazeči s nejvyšší nabídkou, a posouzení skutečnosti, že společnost Capricorn nebyla schopna splnit závazný požadavek na zajištění zaplacení prodejní ceny.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0094"><NO.P>94</NO.P><TXT>Právní omyly, kterých se kromě toho Komise podle žalobkyně dopustila v souvislosti s nesprávným uplatněním čl. 107 odst. 1 SFEU a článku 14 nařízení č. 659/1999, jakož i v souvislosti s porušením povinnosti uvést odůvodnění, potvrzují podle žalobkyně existenci závažných obtíží při posuzování dotčeného opatření, které odůvodňovaly zahájení formálního vyšetřovacího řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0095"><NO.P>95</NO.P><TXT>Komise tuto argumentaci zpochybňuje.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0096"><NO.P>96</NO.P><TXT>Nejprve je třeba poznamenat, že Komise v bodě 285 odůvodnění konečného rozhodnutí při posuzování okolností případu konstatovala, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0026" ID="QS0026"/>prodej aktiv [Nürburgringu] nepředstavuje státní podporu<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0097"><NO.P>97</NO.P><TXT>V bodě 281 odůvodnění konečného rozhodnutí Komise uvedla, že nenalezla <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0027" ID="QS0027"/>žádný důkaz o porušení zásady otevřeného, transparentního, nediskriminujícího a ničím nepodmíněného nabídkového řízení pro prodej aktiv [Nürburgringu], ani o nabídce, která by byla vyšší než nabídka ceny společnosti Capricorn se zajištěným financováním.<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/></TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0098"><NO.P>98</NO.P><TXT>Zejména v bodech 240, 261, 266, 271, 276 a 280 odůvodnění konečného rozhodnutí měla Komise za to, že Capricorn podala nejlepší nabídku se zárukou financování. Pokud jde o tuto záruku, Komise určila, že od dubna 2014 měla k dispozici dopis Deutsche Bank AG ze dne <DATE ISO="20140310">10. března 2014</DATE>, který podporoval nabídku společnosti Capricorn (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0028" ID="QS0028"/>dopis Deutsche Bank ze dne <DATE ISO="20140310">10. března 2014</DATE><QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/>). Není proto důvod pochybovat o tvrzení Komise, že provedla vlastní analýzu uvedeného dopisu a rozhodla, že dopis je zárukou financování, jehož závaznou povahu potvrdily německé orgány.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0099"><NO.P>99</NO.P><TXT>Argument týkající se záruky financování nabídky, kterou předložila společnost Capricorn, a toho, zda nabídkové řízení vedlo k prodeji uvedených aktiv uchazeči s nejvyšší nabídkou, je tedy nepodložený.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0100"><NO.P>100</NO.P><TXT>Žalobkyně rovněž tvrdí, že Komise neprovedla úplný přezkum nabídkového řízení. Konkrétně konečné rozhodnutí nezmiňuje pokračování v prodeji.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="14"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0101"><NO.P>101</NO.P><TXT>V tomto ohledu z judikatury vyplývá, že nedostatečná nebo neúplná povaha přezkumu provedeného Komisí během fáze předběžného posouzení naznačuje existenci obtíží, jež by odůvodňovaly zahájení formálního vyšetřovacího řízení (viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20161011">11. října 2016</DATE>, <NAME.CASE>Søndvoraisen v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑167/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2016:603">EU:T:2016:603</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0024">24</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0102"><NO.P>102</NO.P><TXT>Judikatura obecně rovněž uvádí, že legalita rozhodnutí v oblasti státních podpor musí být posuzována v závislosti na informacích, které měla nebo mohla mít Komise k dispozici v okamžiku, kdy jej vydala (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20081222">22. prosince 2008</DATE>, <NAME.CASE>Régie Networks</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑333/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:764">EU:C:2008:764</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0081">81</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), přičemž je třeba připomenout, že informace, které Komise <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0029" ID="QS0029"/>mohla mít k dispozici<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/>, jsou informace, které se jevily být relevantní pro posouzení, jež je třeba provést, a které mohla na svou žádost získat v průběhu předběžného posouzení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170920">20. září 2017</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Frucona Košice</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑300/16 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:706">EU:C:2017:706</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0071">71</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0103"><NO.P>103</NO.P><TXT>Skutečnost, že Komise dle názoru žalobkyně neodpověděla na některé z výtek, které tato žalobkyně vznesla, neznamená, že se nemohla vyjádřit k dotčenému opatření na základě informací, které měla a mohla mít k dispozici, a že proto měla zahájit formální vyšetřovací řízení, aby doplnila své šetření (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20120328">28. března 2012</DATE>, <NAME.CASE>Ryanair v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑123/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2012:164">EU:T:2012:164</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0130">130</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0104"><NO.P>104</NO.P><TXT>V projednávané věci nelze Komisi vytýkat, že v konečném rozhodnutí nevyjádřila k pokračování v prodeji podílu společnosti Capricorn, jejž držela skrze nabytí aktiv Nürburgringu, postoupením na dalšího nabyvatele, k čemuž podle žalobkyně došlo dne <DATE ISO="20141028">28. října 2014</DATE> na základě svěřenské smlouvy ze dne <DATE ISO="20141005">5. října 2014</DATE>, a tedy po vydání uvedeného rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0105"><NO.P>105</NO.P><TXT>V poslední řadě žalobkyně tvrdí, že právní omyly, kterých se dopustila Komise, související s nesprávným uplatněním čl. 107 odst. 1 SFEU a článku 14 nařízení č. 659/1999, jakož i porušení povinnosti uvést odůvodnění potvrzují existenci závažných obtíží. Posouzení tohoto argumentu se překrývá s přezkumem prvního a pátého žalobního důvodu, které se týkají uvedených právních omylů a nedostatečného odůvodnění, který bude proveden níže.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0106"><NO.P>106</NO.P><TXT>S ohledem na výtky, které budou zkoumány v rámci prvního a pátého žalobního důvodu, tak argumenty uplatněné na podporu první části čtvrtého žalobního důvodu neumožňují prokázat, že se Komise ve fázi předběžného posouzení potýkala s obtížemi při posuzování prodeje aktiv Nürburgringu, jež by vyžadovaly zahájení formálního vyšetřovacího řízení. První část čtvrtého žalobního důvodu je tedy třeba zamítnout.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">d)</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nesprávného výkladu pojmu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0030" ID="QS0030"/>státní podpora<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/>, pokud jde o poskytnutí státní podpory nabyvateli v rámci nabídkového řízení</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0107"><NO.P>107</NO.P><TXT>V prvním žalobním důvodu, který se skládá ze tří částí, žalobkyně tvrdí, že Komise nesprávně vyložila pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0031" ID="QS0031"/>státní podpora<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="201C" ID="QE0031"/> ve smyslu článek 107 SFEU, když dospěla k závěru, že v rámci nabídkového řízení nebyla nabyvateli poskytnuta žádná státní podpora.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K první části prvního žalobního důvodu, týkající se zvýhodnění poskytnutého nabyvateli v nabídkovém řízení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0108"><NO.P>108</NO.P><TXT>V první části prvního žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že nabyvateli bylo v nabídkovém řízení poskytnuto zvýhodnění. Uvedené řízení nebylo podle žalobkyně transparentní. Konkrétně má za to, že prodávající ani KPMG jasně neinformovali uchazeče o platných lhůtách, takže byli uvedeni v omyl, pokud jde o lhůtu pro předložení konečné nabídky. Nabyvatel podle žalobkyně předložil svoji konečnou nabídku až dne <DATE ISO="20140310">10. března 2014</DATE>, den před tím, než byl určen jako úspěšný uchazeč o aktiva Nürburgringu, takže lhůta měla být <HT TYPE="ITALIC">de facto</HT> prodloužena až do tohoto data.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="15"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0109"><NO.P>109</NO.P><TXT>Žalobkyně kromě toho tvrdí, že nabídkové řízení bylo diskriminující. Konkrétně jednání na podzim roku 2013 podle žalobkyně probíhala se zástupci prodávajících a nabyvatelem, nikoli však s jejími zástupci, a to navzdory nezajištěnému financování ze strany nabyvatele. Zejména bylo nabyvateli umožněno zúčastnit se jednání vedoucích prodávajících. Argument Komise vycházející ze skutečnosti, že žádný z uchazečů neposkytl záruku na financování celé kupní ceny, a že proto prodávající neporušili zásadu rovného zacházení, když v průběhu nabídkového řízení zmírnili požadavek na zajištěné financování, je podle žalobkyně kromě toho chybný, jelikož tato úprava podmínek zadávacího řízení nebyla sdělena všem uchazečům.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0110"><NO.P>110</NO.P><TXT>Žalobkyně dále tvrdí, že nabyvatel neodůvodnil zajištěné financování v rozsahu, v němž především předložil pouze jeden příslib v podobě dopisu Deutsche Bank ze dne <DATE ISO="20140310">10. března 2014</DATE>, a sice nezávazné prohlášení o záměru, a v rozsahu, v němž tento dopis byl pouze předběžným návrhem, jehož závazné účinky podléhaly splnění dodatečných podmínek a konečnému rozhodnutí Deutsche Bank.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0111"><NO.P>111</NO.P><TXT>V poslední řadě žalobkyně tvrdí, že nabídla vyšší kupní cenu a zajištěné financování.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0112"><NO.P>112</NO.P><TXT>Komise tuto argumentaci zpochybňuje.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0113"><NO.P>113</NO.P><TXT>S ohledem na výtky, které byly podány v první části prvního žalobního důvodu, je třeba určit, zda Komise při posuzování bezvadnosti nabídkového řízení byla s to vyloučit existenci závažných obtíží při posuzování prodeje aktiv Nürburgringu, jež mohly odůvodnit zahájení formálního vyšetřovacího řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0114"><NO.P>114</NO.P><TXT>Podle ustálené judikatury v případě, že podnik, který obdržel státní podporu neslučitelnou s vnitřním trhem, je získán za tržní cenu, a sice za nejvyšší cenu, kterou by byl ochoten zaplatit soukromý investor za normálních podmínek hospodářské soutěže za tuto společnost ve stavu, v němž se – zejména po obdržení státní podpory – nachází, je prvek podpory ohodnocen tržní cenou a zahrnut do kupní ceny. Za těchto podmínek nelze mít za to, že nabyvatel byl zvýhodněn oproti ostatním hospodářským subjektům na trhu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20040429">29. dubna 2004</DATE>, <NAME.CASE>Německo v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑277/00</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2004:238">EU:C:2004:238</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0080">80</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0115"><NO.P>115</NO.P><TXT>Pokud se naopak prodej aktiv příjemce státní podpory uskuteční za nižší než tržní cenu, neodůvodněné zvýhodnění může být převedeno na nabyvatele (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20120328">28. března 2012</DATE>, <NAME.CASE>Ryanair v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑123/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2012:164">EU:T:2012:164</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0161">161</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0116"><NO.P>116</NO.P><TXT>Pro účely ověření tržní ceny lze zejména vzít v úvahu formu převodu společnosti, například formu veřejného nabídkového řízení, o níž se má za to, že zaručuje prodej za tržních podmínek. Z toho vyplývá, že je-li podnik prodáván prostřednictvím otevřeného, transparentního a ničím nepodmíněného nabídkového řízení, je možno předpokládat, že tržní cena odpovídá nejvyšší nabídce, musí být ovšem prokázáno, zaprvé že tato nabídka má sílu závazku a je věrohodná a zadruhé že zohlednění jiných hospodářských faktorů než faktoru ceny není odůvodněné (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20131024">24. října 2013</DATE>, <NAME.CASE>Land Burgenland a další v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑214/12 P, C‑215/12 P a C‑223/12 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:682">EU:C:2013:682</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0093">93</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0094">94</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150716">16. července 2015</DATE>, <NAME.CASE>BVVG</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑39/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:470">EU:C:2015:470</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0032">32</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0117"><NO.P>117</NO.P><TXT>Podle judikatury platí, že otevřená a transparentní povaha nabídkového řízení je posuzována podle souboru přímých a nepřímých důkazů na základě individuálních okolností dané věci (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20040429">29. dubna 2004</DATE>, <NAME.CASE>Německo v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑277/00</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2004:238">EU:C:2004:238</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0095">95</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0118"><NO.P>118</NO.P><TXT>Ve světle judikatury připomenuté v bodech 114 až 117 výše je třeba v projednávané věci zkoumat opodstatněnost jednotlivých výtek předložených v první části prvního žalobního důvodu s přihlédnutím ke skutečnosti, že v této souvislosti Tribunál nemůže rozhodovat přímo o samotné legalitě nabídkového řízení.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="16"?><GR.SEQ LEVEL="6"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">i)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K výtce, vycházející z netransparentnosti nabídkového řízení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0119"><NO.P>119</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že žalobkyně poukazuje na netransparentní povahu nabídkového řízení, je třeba připomenout (viz bod 9 sedmá odrážka výše), že lhůta pro předložení potvrzujících nabídek byla stanovena na <DATE ISO="20131211">11. prosince 2013</DATE>, jak vyplývá z dopisu KPMG ze dne <DATE ISO="20131017">17. října 2013</DATE>, a poté na <DATE ISO="20140217">17. února 2014</DATE>, jak vyplývá z dopisu KPMG ze dne <DATE ISO="20131217">17. prosince 2013</DATE>. V posledně uvedeném dopise bylo uvedeno, že budou zohledněny rovněž nabídky předložené po uplynutí lhůty. Bylo v něm však upřesněno, že prodávající mohou krátce po uplynutí lhůty pro podání nabídek vybrat úspěšného nabyvatele.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0120"><NO.P>120</NO.P><TXT>Jak Komise správně uvádí, možnost předložit nabídku po 17. únoru 2014 tedy byla známa všem uchazečům. Stejně tak skutečnost, že nabyvatel mohl předložit svou konečnou nabídku dne <DATE ISO="20140310">10. března 2014</DATE>, tedy po uplynutí lhůty, a od <DATE ISO="20140311">11. března 2014</DATE> byl označován jako úspěšný uchazeč, je plně v souladu s ujednáními z dopisu společnosti KPMG ze dne <DATE ISO="20131217">17. prosince 2013</DATE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0121"><NO.P>121</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že tato výtka neumožňuje prokázat, že Komise měla mít pochybnosti o existenci zvýhodnění, které bylo poskytnuto nabyvateli v nabídkovém řízení z důvodu jeho netransparentní povahy, pokud jde o lhůtu pro předložení potvrzující nabídky.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="6"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">ii)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K výtce, vycházející z diskriminující povahy nabídkového řízení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0122"><NO.P>122</NO.P><TXT>V rámci této výtky žalobkyně tvrdí, že nabídkové řízení bylo diskriminující. Nabyvatel podle jejího názoru neprokázal zajištěné financování, jelikož dopis Deutsche Bank ze dne <DATE ISO="20140310">10. března 2014</DATE>, který byl předložen na podporu jeho nabídky schválené dne <DATE ISO="20140311">11. března 2014</DATE>, neměl závazný účinek.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0123"><NO.P>123</NO.P><TXT>Dopis KPMG zaslaný zainteresovaným investorům dne <DATE ISO="20131017">17. října 2013</DATE> uváděl, že jakékoliv finanční prostředky poskytnuté třetí osobou musí být založeny na závazném příslibu financování (viz bod 9 devátá odrážka výše). Je tedy třeba ověřit, zda posouzení provedené Komisí shodné s analýzou německých orgánů bylo s to vyloučit existenci pochybností o závaznosti dopisu Deutsche Bank ze dne <DATE ISO="20140310">10. března 2014</DATE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0124"><NO.P>124</NO.P><TXT>Zaprvé v dopisu Deutsche Bank ze dne <DATE ISO="20140310">10. března 2014</DATE> se uvádí, že Deutsche Bank je připravena poskytnout nabyvateli úvěr ve výši 45 milionů eur. V dopise jsou podrobně popsány podmínky tohoto financování, což ukazuje na to, že Deutsche Bank provedla důkladnou analýzu podkladů a že mezi ní a nabyvatelem došlo k výměně informací, jak správně tvrdí Komise.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0125"><NO.P>125</NO.P><TXT>Zadruhé dopis Deutsche Bank ze dne <DATE ISO="20140310">10. března 2014</DATE> opakovaně odkazuje na příslib Deutsche Bank ve prospěch společnosti Capricorn, který poskytla v uvedeném dopisu. Deutsche Bank tedy měla za to, že je uvedeným dopisem vázána.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0126"><NO.P>126</NO.P><TXT>V tomto ohledu, jak správně tvrdí Komise, srovnání dopisu Deutsche Bank ze dne <DATE ISO="20140310">10. března 2014</DATE> se dvěma přípravnými a nezávaznými dopisy Deutsche Bank ze dne <DATE ISO="20140217">17.</DATE> a <DATE ISO="20140225">25. února 2014</DATE> potvrzuje závaznou povahu dopisu Deutsche Bank ze dne <DATE ISO="20140310">10. března 2014</DATE>. V dopise ze dne <DATE ISO="20140217">17. února 2014</DATE> je tak uvedeno, že nepředstavuje příslib Deutsche Bank, na rozdíl od dopisu Deutsche Bank ze dne <DATE ISO="20140310">10. března 2014</DATE>, který odkazuje na příslib Deutsche Bank vůči společnosti Capricorn, který Deutsche Bank poskytla v tom samém dopisu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0127"><NO.P>127</NO.P><TXT>V poslední řadě se v dopise Deutsche Bank ze dne <DATE ISO="20140310">10. března 2014</DATE> uvádí, že příslib, který Deutsche Bank poskytla, podléhá třem podmínkám. Tyto podmínky (uskutečnění transakce, neexistence významné změny týkající se nabytých aktiv, neexistence protiprávnosti) přitom umožňovaly Deutsche Bank zprostit se svého závazku pouze v případě, že by nabytí aktiv neproběhlo za stanovených podmínek.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="17"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0128"><NO.P>128</NO.P><TXT>S ohledem na předcházející úvahy Komise podle všeho neměla mít pochybnosti o závazné povaze dopisu Deutsche Bank ze dne <DATE ISO="20140310">10. března 2014</DATE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0129"><NO.P>129</NO.P><TXT>Naopak a jak uvedla Komise v bodě 272 odůvodnění konečného rozhodnutí, žalobkyně nikdy nepřeložila důkaz o financování.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0130"><NO.P>130</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20130930">30. září 2013</DATE> žalobkyně předložila orientační nabídku na veškerá aktiva Nürburgringu ve výši 150 milionů eur. Tato nabídka neobsahovala důkazy o její schopnosti financování, na což byla upozorněna společností KPMG v dopisech ze dne <DATE ISO="20131211">11.</DATE> a <DATE ISO="20131217">17. prosince 2013</DATE>, jakož i v dopise ze dne <DATE ISO="20131218">18. prosince 2013</DATE>. Žalobkyně rovněž obdržela od společnosti KPMG dopis ze dne <DATE ISO="20131017">17. října 2013</DATE>, ve kterém se uvádělo, že jakékoliv finanční prostředky poskytnuté třetí osobou musí být založeny na závazném příslibu financování.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0131"><NO.P>131</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20140217">17. února 2014</DATE> žalobkyně předložila konečnou nabídku ve výši 110 milionů eur na veškerá aktiva. Tvrdila přitom, že obdržela závazný příslib financování od společnosti DRC Capital LLP ve výši 30 milionů eur. K nabídce však nebyl připojen žádný dokument od DRC Capital, na což společnost KPMG upozornila žalobkyni e-mailem ze dne <DATE ISO="20140218">18. února 2014</DATE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0132"><NO.P>132</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20140221">21. února 2014</DATE> žalobkyně uvedla, že by měla být schopna ve lhůtě dvou až pěti týdnů získat všechny závazné přísliby financování. Dne <DATE ISO="20140311">11. března 2014</DATE> poskytla aktualizovanou verzi konečné nabídky v celkové výši 150 milionů eur a potvrdila, že předloží všechny závazné přísliby financování do <DATE ISO="20140331">31. března 2014</DATE>. Žalobkyně v poslední řadě tvrdí, že dne <DATE ISO="20140326">26. března 2014</DATE> obdržela příslib financování od Jupiter Financial, avšak přiznává, že jej nikdy nepředala společnosti KPMG. V e-mailu ze dne <DATE ISO="20140409">9. dubna 2014</DATE> KPMG informovala žalobkyni, že od ní stále neobdržela písemné potvrzení poskytnuté třetí osobou ohledně financování její nabídky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0133"><NO.P>133</NO.P><TXT>Z výše uvedeného vyplývá, že nabyvatel, jehož nabídka byla vybrána, disponoval dvěma přípravnými dopisy Deutsche Bank ze dne <DATE ISO="20140217">17.</DATE> a <DATE ISO="20140225">25. února 2014</DATE>, a poté dopisem Deutsche Bank ze dne <DATE ISO="20140310">10. března 2014</DATE>, o jehož závaznosti Komise podle všeho neměla mít pochybnosti, zatímco žalobkyně, jejíž nabídka nebyla vybrána, vůbec nepředložila jakýkoliv důkaz o financování. Žalobkyni byl nadto požadavek na závazný příslib financování opakovaně připomínán.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0134"><NO.P>134</NO.P><TXT>S ohledem na předcházející úvahy není důvodné mít za to, že Komise s ohledem na právní a skutkové poznatky uplatněné žalobkyní měla mít pochybnosti o existenci zvýhodnění poskytnutého nabyvateli v nabídkovém řízení z důvodu netransparentní povahy nabídkového řízení, pokud jde o požadavek na závazný příslib financování.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="6"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">iii)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K výtce, která se týká výše a financování nabídek společnosti Capricorn a žalobkyně</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0135"><NO.P>135</NO.P><TXT>V rámci této výtky žalobkyně tvrdí, že nabídla nejvyšší kupní cenu, jakož i zajištěné financování, zatímco nabídka společnosti Capricorn, která byla nakonec vybrána, byla nižší než nabídka žalobkyně a neměla zajištěné financování.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0136"><NO.P>136</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že výše konečné nabídky, kterou žalobkyně předložila, činila 110 milionů eur, zatímco výše nabídky společnosti Capricorn činila 77 milionů eur, žalobkyně správně tvrdí, že nabídla vyšší kupní cenu než společnost Capricorn.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0137"><NO.P>137</NO.P><TXT>V souladu s judikaturou připomenutou v bodě 116 výše však lze předpokládat, že tržní cena odpovídá nejvyšší nabídce předložené v otevřeném, transparentním a ničím nepodmíněném nabídkovém řízení pouze tehdy, pokud se prokáže, že tato nabídka je závazná a věrohodná.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="18"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0138"><NO.P>138</NO.P><TXT>V projednávané věci podle dopisů KPMG zaslaných zainteresovaným investorům ve dnech <DATE ISO="20130719">19. července</DATE> a <DATE ISO="20131017">17. října 2013</DATE> měli být tito investoři vybráni mimo jiné s ohledem na požadavek na zajištění transakce (viz bod 9 devátá odrážka výše).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0139"><NO.P>139</NO.P><TXT>Žalobkyně tedy nesprávně tvrdí, že nabídla zajištěné financování, protože vůbec nepředložila jakýkoliv důkaz o financování. Z bodu 272 odůvodnění konečného rozhodnutí vyplývá, že německé orgány mohly v případě neexistence důkazů o její finanční schopnosti a solventnosti zpochybnit její schopnost shromáždit potřebné finanční prostředky k uhrazení kupní ceny, kterou nabídla, a tedy zpochybnit důvěryhodnost její nabídky a to, zda vyhověla požadavku na zajištění zaplacení kupní ceny.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0140"><NO.P>140</NO.P><TXT>Společnost Capricorn naproti tomu disponovala nejprve dvěma přípravnými dopisy Deutsche Bank ze dne <DATE ISO="20140217">17.</DATE> a <DATE ISO="20140225">25. února 2014</DATE>, a poté dopisem Deutsche Bank ze dne <DATE ISO="20140310">10. března 2014</DATE>, jehož závaznost, jak již bylo posouzeno, nemusela vyvolávat pochybnosti ze strany Komise (viz body 128 a 133 výše).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0141"><NO.P>141</NO.P><TXT>Jak bylo kromě toho uvedeno v bodě 273 odůvodnění konečného rozhodnutí, závěrečné fáze jednání vedených v rámci nabídkového řízení se zúčastnili pouze předkladatel nabídky č. 2 a společnost Capricorn, přičemž nabídky obou dvou byly nižší než nabídka žalobkyně, ale zahrnovaly přísliby financování. Prodávající proto porovnali nabídku společnosti Capricorn právě s nabídkou předkladatele nabídky č. 2. To potvrzuje i skutečnost, že podle právních zástupců prodávajících byla ke dni <DATE ISO="20140226">26. února 2014</DATE> potvrzující nabídka předkladatele nabídky č. 2 nejlepší nabídkou, třebaže byla nižší než nabídka ceny společnosti Capricorn, a právě s ohledem na vyšší částku nabídky ceny Capricorn prodávající také usilovali o dokončení prodeje aktiv Nürburgringu společnosti Capricorn. Z bodu 273 odůvodnění konečného rozhodnutí přitom vyplývá, že příslib financování poskytnutý Capricorn byl v důsledku vyšší, než nabídka a příslib financování předložený předkladatelem nabídky č. 2.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0142"><NO.P>142</NO.P><TXT>Není tedy prokázáno, že Komise měla mít pochybnosti o tom, že společnost Capricorn byla uchazečem, který předložil nejlepší závaznou a důvěryhodnou nabídku nejen vzhledem k ceně, kterou nabídla, ale také k nabídnutým zárukám zajištění transakce. Jinými slovy není prokázáno, že Komise měla mít pochybnosti o tom, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0032" ID="QS0032"/>dotčená aktiva byla prodána uchazeči, který předložil nejvyšší nabídku se zajištěným financováním<QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="201C" ID="QE0032"/>, jak bylo uvedeno v bodě 276 konečného rozhodnutí, a o tom, že neexistovala <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0033" ID="QS0033"/>nabídka, která by byla vyšší než nabídka ceny společnosti Capricorn se zajištěným financováním<QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="201C" ID="QE0033"/>, jak bylo uvedeno v bodě 281 odůvodnění téhož rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0143"><NO.P>143</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že i tuto výtku je třeba zamítnout.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0144"><NO.P>144</NO.P><TXT>Podle judikatury citované v bodech 114 až 117 výše, bylo šetření Komise tedy takové, že bylo s to vyloučit jakoukoli pochybnost o neoprávněném zvýhodnění ve prospěch nabyvatele v rámci nabídkového řízení, a tudíž o poskytnutí státní podpory nabyvateli. Není proto důvodné mít za to, že první část prvního žalobního důvodu svědčí o závažných obtížích při posuzování prodeje aktiv Nürburgringu, které by vedly Komisi k zahájení formálního vyšetřovacího řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0145"><NO.P>145</NO.P><TXT>První část prvního žalobního důvodu je tedy třeba zamítnout.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K druhé části prvního žalobního důvodu, týkající se zvýhodnění poskytnutého nabyvateli v souvislosti se smlouvou o provozním nájmu týkající se aktiv Nürburgringu</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0146"><NO.P>146</NO.P><TXT>V druhé části prvního žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že nabyvateli bylo rovněž poskytnuto zvýhodnění v rámci smlouvy o provozním nájmu týkající se aktiv Nürburgringu. Z bodu 56 odůvodnění konečného rozhodnutí podle žalobkyně vyplývá, že tento pronájem byl uzavřen mezi nezávislou společností prodávajících, která prakticky jednala jako uschovatel uvedených aktiv, a provozní společností založenou společností Capricorn na období od <DATE ISO="20150101">1. ledna 2015</DATE> za účelem<?PAGE NO="19"?> regulace přechodné situace, která odpovídala možnému splnění podmínky, na kterou byl prodej aktiv Nürburgringu společnosti Capricorn vázán, a sice vydání rozhodnutí Komise o vyloučení jakéhokoli rizika, že nabyvatel uvedených aktiv může mít povinnost vrátit podpory, které byly poskytnuty prodávajícím. Roční nájemné nepřesahovalo 5 milionů eur, zatímco podle žalobkyně mělo být stanoveno ve výši nejméně 7,7 milionu eur.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0147"><NO.P>147</NO.P><TXT>Komise tuto argumentaci zpochybňuje, a zejména tvrdí, že nájemné představovalo pouze předčasné zaplacení zlomků prodejní ceny aktiv společnosti Nürburgring, kterážto odpovídala tržním podmínkám.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0148"><NO.P>148</NO.P><TXT>Z důvodů uvedených v bodech 119 až 133 výše není důvodné mít za to, že Komise měla mít pochybnosti o transparentní a nediskriminující povaze nabídkového řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0149"><NO.P>149</NO.P><TXT>Ze stejných důvodů byla Komise oprávněna tvrdit, že nepochybovala o existenci zvýhodnění poskytnutého nabyvateli v nabídkovém řízení, včetně smlouvy o provozním nájmu týkající se aktiv Nürburgringu, která byla sjednána pro případ, že by nebyly splněny podmínky pro bezvadný prodej.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0150"><NO.P>150</NO.P><TXT>Druhou část prvního žalobního důvodu je tedy třeba zmítnout.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">3)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K třetí části prvního žalobního důvodu, která se týká zásahu z veřejných prostředků v rámci prodeje aktiv Nürburgringu nabyvateli</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0151"><NO.P>151</NO.P><TXT>V třetí části prvního žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že Komise nezkoumala, zda byly veřejné prostředky zahrnuty do prodeje aktiv Nürburgringu společnosti Capricorn. Přitom Komise měla podle žalobkyně určit, že tomu tak bylo.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0152"><NO.P>152</NO.P><TXT>Komise tuto argumentaci zpochybňuje.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0153"><NO.P>153</NO.P><TXT>Je třeba připomenout, že Komise může zamítnout stížnost, pokud může předem vyloučit kvalifikaci dotčených opatření jako státní podporu poté, co konstatovala, že nebyla splněna jedna ze základních podmínek použití čl. 107 odst. 1 SFEU (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20060405">5. dubna 2006</DATE>, <NAME.CASE>Deutsche Bahn v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑351/02</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2006:104">EU:T:2006:104</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0104">104</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0154"><NO.P>154</NO.P><TXT>V projednávané věci měla Komise při posouzení v bodech 266 až 281 odůvodnění konečného rozhodnutí toho, zda nabídkové řízení bylo otevřené, transparentní, nediskriminující a ničím nepodmíněné a zda byla společnost Capricorn uchazečem, který podal nejlepší nabídku se zárukou na financování, v podstatě za cíl ověřit, zda aktiva Nürburgringu byla prodána za tržní cenu v souladu s judikaturou uvedenou v odstavci 116 výše.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0155"><NO.P>155</NO.P><TXT>Pokud se prodej aktiv Nürburgringu uskutečnil za nižší než tržní cenu, jak bylo připomenuto v bodě 115 výše, mohlo být neodůvodněné zvýhodnění převedeno na nabyvatele (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20120328">28. března 2012</DATE>, <NAME.CASE>Ryanair v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑123/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2012:164">EU:T:2012:164</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0161">161</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Šetření Komise se tedy týkalo otázky, zda v rámci nabídkového řízení bylo toto zvýhodnění v projednávané věci poskytnuto společnosti Capricorn.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0156"><NO.P>156</NO.P><TXT>Komise dospěla k závěru, že vzhledem k neexistenci takového zvýhodnění nebyla společnosti Capricorn poskytnuta žádná státní podpora v souvislosti s prodejem aktiv Nürburgringu. Jinými slovy Komise konstatovala, že nebyla splněna jedna z podmínek nezbytných pro použití čl. 107 odst. 1 SFEU, které se týkají existence zvýhodnění.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0157"><NO.P>157</NO.P><TXT>Komisi proto nelze platně vytýkat, že rovněž nezkoumala, zda byla splněna podmínka zásahu ze strany státu nebo ze státních prostředků.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="20"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0158"><NO.P>158</NO.P><TXT>Je proto třeba konstatovat, že posouzení třetí části prvního žalobního důvodu a tudíž i prvního žalobního důvodu jako celku neodhalilo žádný důkaz o existenci pochybností, pokud jde o to, zda prodej aktiv Nürburgringu představuje státní podporu, které by vyžadovaly zahájení formálního vyšetřovacího řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0159"><NO.P>159</NO.P><TXT>První žalobní důvod ve spojení s první části čtvrtého žalobního důvodu je tedy třeba zamítnout.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">e)</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K třetímu žalobnímu důvodu, který se týká nezohlednění pokračování v prodeji podílu společnosti Capricorn, jejž držela skrze nabytí aktiv Nürburgringu, který vedl k postoupení na dalšího nabyvatele</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0160"><NO.P>160</NO.P><TXT>V třetím žalobním důvodu žalobkyně tvrdí, že Komise v konečném rozhodnutí chybně uvedla, že prodej aktiv Nürburgringu skončil dne <DATE ISO="20140311">11. března 2014</DATE> jejich přidělením společnosti Capricorn.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0161"><NO.P>161</NO.P><TXT>Prodávající totiž podle jejího názoru pokračovali v prodeji od července 2014 poté, co společnost Capricorn prokázala svoji neschopnost provést druhou částečnou úhradu kupní ceny. Neformální jednání probíhala od září 2014, během kterých samotní prodávající navrhli převod aktiv Nürburgringu, která dne <DATE ISO="20141028">28. října 2014</DATE> vyvrcholila postoupením podílu společnosti Capricorn, jejž držela skrze nabytí těchto aktiv, na dalšího nabyvatele. Pokračování v prodeji nebylo podle žalobkyně ani v souladu s požadavky na otevřené, transparentní, nediskriminující a ničím nepodmíněné řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0162"><NO.P>162</NO.P><TXT>Podle žalobkyně je postoupení podílu, jejž držela společnost Capricorn skrze nabytí aktiv Nürburgringu, na dalšího nabyvatele výsledkem prodeje uvedených aktiv a bylo dokončeno v zájmu prodávajících a nikoliv společnosti Capricorn. Společnost Capricorn totiž z tohoto postoupení nezískala žádné zvýhodnění, s výjimkou zvýhodnění, které se týkalo ukončení jejích smluvních závazků. Skutečnost, že cena postoupení tohoto podílu byla totožná s cenou, za kterou byla aktiva Nürburgringu prodána společnosti Capricorn, neodůvodňuje podle žalobkyně neexistenci závazku zahájit v projednávané věci nové nabídkové řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0163"><NO.P>163</NO.P><TXT>Komise tuto argumentaci zpochybňuje.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0164"><NO.P>164</NO.P><TXT>Z důvodů uvedených v bodech 103 a 104 výše nemůže být Komisi vytýkáno, že se v konečném rozhodnutí nevyjádřila k pokračování v prodeji podílu společnosti Capricorn, jejž držela skrze nabytí aktiv Nürburgringu, postoupením na dalšího nabyvatele, jelikož k tomuto postoupení, jak uznává i sama žalobkyně, došlo po vydání uvedeného rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0165"><NO.P>165</NO.P><TXT>Třebaže z novinového článku ze dne <DATE ISO="20140930">30. září 2014</DATE> kromě toho vyplývá, že Deutsche Bank odvolala své financování určené společnosti Capricorn a že insolvenční správci hledali nové kupce aktiv Nürburgringu, žalobkyně neprokázala, že Komise měla nebo mohla mít takové informace v okamžiku vydání konečného rozhodnutí k dispozici.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0166"><NO.P>166</NO.P><TXT>V každém případě podle judikatury citované v bodech 114 až 117 výše a jak tvrdila Komise ve svých vyjádřeních ze dne <DATE ISO="20171213">13. prosince 2017</DATE> v odpovědi na písemné otázky Tribunálu, cílem šetření Komise bylo pro účely ověření, zda aktiva Nürburgringu byla postoupena za tržní cenu, zjistit, zda nabídkové řízení bylo otevřené, transparentní, nediskriminující a ničím nepodmíněné. V opačném případě se uvedený prodej mohl uskutečnit za nižší tržní cenu, a neoprávněné zvýhodnění mohlo být převedeno na nabyvatele.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0167"><NO.P>167</NO.P><TXT>Je tudíž třeba mít za to, že podpora, o které podle žalobkyně (viz bod 10 výše) měla Komise rozhodnout v druhém napadeném rozhodnutí a která podle žalobkyně odpovídá rozdílu mezi cenou, kterou zaplatila společnost Capricorn za nabytí aktiv Nürburgringu, a tržní cenou těchto aktiv, byla poskytnuta společnosti Capricorn dne <DATE ISO="20140311">11. března 2014</DATE>, tedy v den, kdy byla aktiva Nürburgringu přidělena společnosti Capricorn a kdy byla podepsána smlouva o prodeji, která určila cenu nabytí<?PAGE NO="21"?> uvedených aktiv, jenž měla společnost Capricorn uhradit. Z toho vyplývá, že skutečnosti, které následovaly po tomto datu, jako potíže společnosti Capricorn ve fázi realizace smlouvy o prodeji a postoupení podílu Capricorn, jejž držela skrze nabytí aktiv Nürburgringu, na dalšího nabyvatele, nebyly relevantní pro zkoumání otázky, zda byla společnosti Capricorn v rámci nabídkového řízení případně poskytnuta podpora.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0168"><NO.P>168</NO.P><TXT>V poslední řadě, jak ve svých připomínkách ze dne <DATE ISO="20171213">13. prosince 2017</DATE> v odpovědi na otázky Tribunálu správně tvrdila Komise, jestliže žalobkyně usilovala o to, aby Komise zkoumala rovněž existenci nové podpory vyplývající z údajného pokračování v prodeji po vydání druhého napadeného rozhodnutí, měla v této věci podat novou stížnost.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0169"><NO.P>169</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že argumenty předložené na podporu třetího žalobního důvodu, vycházející z nezohlednění pokračování v prodeji po vydání druhého napadeného rozhodnutí, neumožňují prokázat, že se Komise ve fázi předběžného posouzení potýkala s obtížemi při posuzování prodeje aktiv Nürburgringu, které vyžadovaly zahájení formálního vyšetřovacího řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0170"><NO.P>170</NO.P><TXT>Třetí žalobní důvod ve spojení s první částí čtvrtého žalobního důvodu je tedy třeba zamítnout.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">f)</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K pátému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení povinnosti uvést odůvodnění</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0171"><NO.P>171</NO.P><TXT>Svým pátým žalobním důvodem žalobkyně tvrdí, že Komise neodpověděla na její výtky týkající se zaprvé, posouzení požadavku na zajištění transakce, zadruhé, pokračování v prodeji a postoupení aktiv Nürburgringu na dalšího nabyvatele, zatřetí použití veřejných prostředků a účasti státu v uzavření prodeje a pronájmu týkajícího se aktiv Nürburgringu, začtvrté poskytnutí další státní podpory ve výši šest milionů eur ve prospěch nabyvatele, které odpovídaly částečnému uhrazení ceny odepsané ze zisku správce Nürburgringu za rok 2014 (viz bod 6 výše), zapáté úlohy advokátní kanceláře zastupující nabyvatele a prodávající, zašesté, diskriminující povahy nabídkového řízení, pokud jde o dohody spojené s provozováním Nürburgringu, zasedmé smlouvy o provozním nájmu uzavřené mezi nabyvatelem a prodávajícími a otázky, zda se jednalo o státní podporu, a zaosmé ověření kupní ceny aktiv Nürburgringu na základě znaleckých posudků.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0172"><NO.P>172</NO.P><TXT>Žalobkyně rovněž tvrdí, že Komise neuvedla jasné a jednoznačné odůvodnění, jednak pokud jde o organizaci uvedenou v bodě 56 odůvodnění konečného rozhodnutí, která byla vytvořena po uzavření prodeje aktiv Nürburgringu pro účely zajištění prozatímního provozu Nürburgringu do vydání pravomocného rozhodnutí Komise, které objasní právní postavení společnosti Capricorn s ohledem na podpory poskytnuté prodávajícím, a dále pokud jde o závazek zajištění této transakce.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0173"><NO.P>173</NO.P><TXT>V poslední řadě žalobkyně tvrdí, že Komise neuvedla detailní odůvodnění, pokud jde o změny, které provedla ve své rozhodovací praxi v rámci posouzení požadavku na zajištění transakce a vazeb existujících mezi insolvenčními správci a státem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0174"><NO.P>174</NO.P><TXT>Komise tuto argumentaci zpochybňuje.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0175"><NO.P>175</NO.P><TXT>Odůvodnění vyžadované druhým pododstavcem článku 296 SFEU musí dotčeným osobám umožnit seznámit se s důvody, které vedly k přijetí opatření, a unijnímu soudu musí umožnit provést přezkum (viz rozsudky v oblasti státní podpory ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20060906">6. září 2006</DATE>, <NAME.CASE>Portugalsko v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑88/03</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:511">EU:C:2006:511</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0088">88</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0089">89</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20080422">22. dubna 2008</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Salzgitter</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑408/04 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:236">EU:C:2008:236</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0056">56</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090430">30. dubna 2009</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Itálie a Wam</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑494/06 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:272">EU:C:2009:272</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0048">48</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0049">49</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Komise je povinna dostatečně objasnit stěžovateli důvody, proč skutkové a právní poznatky uplatňované ve stížnosti nepostačují k prokázání existence státní podpory (rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19980402">2. dubna 1998</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Stravaal a Brink France</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑367/95 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1998:154">EU:C:1998:154</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0064">64</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20080701">1. července 2008</DATE>, <NAME.CASE>Chronopost a La Poste v. UFEX a další</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑341/06 P a C‑342/06 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:375">EU:C:2008:375</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0089">89</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="22"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0176"><NO.P>176</NO.P><TXT>V projednávané věci je v bodech odůvodnění 266 až 281 konečného rozhodnutí, v oddílu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0034" ID="QS0034"/>Stížnosti týkající se prodeje aktiv [Nürburgringu]<QUOT.END REF.START="QS0034" CODE="201C" ID="QE0034"/>, obsaženo podrobné odůvodnění, které vedlo Komisi k rozhodnutí, že prodej aktiv Nürburgringu společnosti Capricorn nepředstavuje státní podporu. Toto odůvodnění postačuje k tomu, aby umožnilo dotčeným osobám zjistit důvody, které vedly k přijetí tohoto opatření, a aby umožnilo unijnímu soudu provést přezkum a aby žalobkyni umožnilo pochopit důvody, proč skutkové a právní poznatky uplatňované v její stížnosti nepostačují k prokázání existence státní podpory.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0177"><NO.P>177</NO.P><TXT>Komise zejména a v rozporu s tím, co tvrdí žalobkyně, neopomněla odpovědět na její výtky týkající se i) požadavku na zajištění transakce, které byly přezkoumány v bodech 272 a 273 odůvodnění konečného rozhodnutí, které se týkají důkazu o financování nabídek žalobkyně a společnosti Capricorn, ii) jednání o dohodách o provozování Nürburgringu společností Capricorn, které je zmíněno v bodě 275 písm. e) odůvodnění téhož rozhodnutí, nebo iii) úlohy advokátní kanceláře zastupující nabyvatele a prodávající, která je zmíněna v bodě 275 písm. j) odůvodnění uvedeného rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0178"><NO.P>178</NO.P><TXT>I kdyby tedy Komise opomněla odpovědět na jiné výtky uplatněné ve stížnosti žalobkyní, toto opomenutí nemůže představovat porušení povinnosti uvést odůvodnění, jelikož tato povinnost nevyžaduje, aby Komise uvedla jiné skutečnosti než skutečnosti a právní úvahy, o kterých má za to, že mají zásadní význam v rámci systematiky rozhodnutí. Nezbytný vzájemný vztah mezi důvody uplatněnými ve stížnosti a odůvodněním rozhodnutí Komise totiž nemůže znamenat, že Komise má povinnost odmítnout každý argument, který je uplatňován na podporu těchto důvodů (viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20080701">1. července 2008</DATE>, <NAME.CASE>Chronopost a La Poste v. UFEX a další</NAME.CASE>., <NO.CASE>C‑341/06 P a C‑342/06 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:375">EU:C:2008:375</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0096">96</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20100303">3. března 2010</DATE>, <NAME.CASE>Freistaat Sachsen v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑102/07 a T‑120/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2010:62">EU:T:2010:62</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0180">180</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0179"><NO.P>179</NO.P><TXT>To platí tím spíše v případě rozhodnutí vydaného ve fázi předběžného posouzení podpor, které vzhledem k tomu, že bylo přijato v rámci krátkých lhůt, musí pouze obsahovat důvody, na jejichž základě má Komise za to, že se nestřetla s vážnými obtížemi při posuzování slučitelnosti dotčeného opatření, které by odůvodňovaly zahájení formálního vyšetřovacího řízení (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19930615">15. června 1993</DATE>, <NAME.CASE>Matra v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑225/91</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1993:239">EU:C:1993:239</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0048">48</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20081222">22. prosince 2008</DATE>, <NAME.CASE>Régie Networks</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑333/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:764">EU:C:2008:764</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0065">65</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0180"><NO.P>180</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že pátý žalobní důvod, vycházející z nedostatečného odůvodnění, neumožňuje prokázat, že se Komise potýkala s obtížemi při posuzování prodeje aktiv Nürburgringu, které by vyžadovaly zahájení formálního vyšetřovacího řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0181"><NO.P>181</NO.P><TXT>Vzhledem k předchozím úvahám je třeba pátý žalobní důvod zamítnout.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0182"><NO.P>182</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že ani první část čtvrtého žalobního důvodu, ani první, třetí a pátý žalobní důvod neumožnily prokázat, že ve fázi předběžného posouzení se Komise potýkala s obtížemi při posuzování prodeje aktiv Nürburgringu, které by vyžadovaly zahájení formálního vyšetřovacího řízení.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">g)</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Ke druhé části čtvrtého žalobního důvodu, vycházející z porušení čl. 20 odst. 2 druhé odrážky nařízení č. 659/1999</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0183"><NO.P>183</NO.P><TXT>Druhou částí čtvrtého žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že Komise porušila čl. 20 odst. 2 druhý pododstavec nařízení č. 659/1999, jelikož žalobkyni neinformovala o svém úmyslu zamítnout její stížnost ani ji nevyzvala, aby předložila nové připomínky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0184"><NO.P>184</NO.P><TXT>Komise tuto argumentaci zpochybňuje.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="23"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0185"><NO.P>185</NO.P><TXT>Článek 20 odst. 2 druhý pododstavec nařízení č. 659/1999 ve znění nařízení Rady (EU) č. 734/2013, ze dne <DATE ISO="20130722">22. července 2013</DATE>, kterým se mění nařízení č. 659/1999 (Úř. Věst. 2013, L 204, s. 15), stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0035" ID="QS0035"/>[p]okud se Komise na základě prvního posouzení domnívá, že zúčastněná strana nesplňuje povinný formulář pro stížnosti nebo neposkytuje po skutkové a právní stránce dostatečné důvody, jež by doložily existenci protiprávní podpory nebo zneužití podpory, zúčastněnou stranu o tom uvědomí a vyzve ji, aby předložila připomínky ve stanovené lhůtě, která obvykle nepřesáhne jeden měsíc.<QUOT.END REF.START="QS0035" CODE="201C" ID="QE0035"/> Dále stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0036" ID="QS0036"/>[p]okud se zúčastněná strana ve stanovené lhůtě nevyjádří, stížnost se považuje za staženou.<QUOT.END REF.START="QS0036" CODE="201C" ID="QE0036"/></TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0186"><NO.P>186</NO.P><TXT>Článek 20 odst. 2 třetí věta nařízení č. 659/1999 ve znění nařízení č. 734/2013 stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0037" ID="QS0037"/>Komise zašle stěžovateli kopii rozhodnutí v případu, kterého se daná stížnost týkala<QUOT.END REF.START="QS0037" CODE="201C" ID="QE0037"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0187"><NO.P>187</NO.P><TXT>Článek 20 odst. 2 nařízení č. 659/1999 je třeba číst ve spojení s pravidlem zahrnutým v bodě 48 kodexu osvědčených postupů pro provádění řízení ve věcech kontroly státní podpory (<REF.DOC.OJ COLL="C" NO.OJ="136" PAGE.FIRST="13" DATE.PUB="2009">Úř. věst. 2009, C 136, s. 13</REF.DOC.OJ>), které stanoví, že Komise se bude snažit během dvanácti měsíců zpravidla přijmout rozhodnutí u prioritních případů podle článku 4 nařízení č. 659/1999 a jeho kopii zaslat stěžovateli; nebo zaslat stěžovateli počáteční úřední dopis, v němž uvede své předběžné stanovisko k neprioritním případům.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0188"><NO.P>188</NO.P><TXT>Podle čl. 20 odst. 2 druhého a třetího pododstavce nařízení č. 659/1999, kterým se řídí práva zúčastněné strany, má Komise poté, co od zúčastněné strany získá informace o údajných protiprávních podporách buď za to, že tyto informace neposkytují dostatečný základ k vyjádření se k případu, a uvědomí o tom uvedenou zúčastněnou stranu, nebo přijme rozhodnutí v případu týkajícím se předmětu věci, ke které byly poskytnuty informace (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20101118">18. listopadu 2010</DATE>, <NAME.CASE>NDSHT v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑322/09 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:701">EU:C:2010:701</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0055">55</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0189"><NO.P>189</NO.P><TXT>V projednávané věci Komise vydala rozhodnutí na základě posouzení informací poskytnutých žalobkyní a poté, co zaujala stanovisko k těmto informacím.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0190"><NO.P>190</NO.P><TXT>Je proto třeba učinit závěr, že Komise neporušila čl. 20 odst. 2 druhý pododstavec nařízení č. 659/1999.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0191"><NO.P>191</NO.P><TXT>Druhou část čtvrtého žalobního důvodu je tudíž třeba zamítnout.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0192"><NO.P>192</NO.P><TXT>Nyní je třeba zkoumat čtvrtou část čtvrtého žalobního důvodu a poté třetí část čtvrtého žalobního důvodu.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">h)</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Ke čtvrté části čtvrtého žalobního důvodu, vycházející z neprovedení pečlivého přezkumu stížnosti žalobkyně</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0193"><NO.P>193</NO.P><TXT>Ve čtvrté části čtvrtého žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že Komise neprovedla pečlivý přezkum nabídkového řízení. Zejména si podle názoru žalobkyně nevyžádala další informace od prodávajících a německých orgánů a spoléhala pouze na ty informace, které poskytli insolvenční správci německým orgánům, jejichž důvěryhodnost měla ověřit. Komise kromě toho nevyhověla návrhu žalobkyně ze dne <DATE ISO="20140706">6. července 2014</DATE>, kterým ji žalobkyně vyzvala, aby Spolkové republice Německo a dotčeným třetím stranám položila dodatečné otázky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0194"><NO.P>194</NO.P><TXT>Komise tuto argumentaci zpochybňuje.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0195"><NO.P>195</NO.P><TXT>Podle judikatury Soudního dvora je Komise povinna pečlivě a nestranně přezkoumat stížnosti, které obdrží v oblasti státních podpor, což může vyžadovat, aby přezkoumala stížnost, která jde nad rámec pouhého přezkoumání skutkových a právních poznatků, se kterými ji seznámil stěžovatel, a aby přezkoumala skutečnosti, které stěžovatel výslovně neuvedl (rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19980402">2. dubna 1998</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Sytal a Brink France</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑367/95 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1998:154">EU:C:1998:154</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0062">62</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20100902">2. září 2010</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Scott</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑290/07 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:480">EU:C:2010:480</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0090">90</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="24"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0196"><NO.P>196</NO.P><TXT>V oblasti kontroly státních podpor, i když členský stát na základě povinnosti loajální spolupráce stanovené v článku 4 odst. 3 SEU musí spolupracovat s Komisí tak, že jí poskytuje informace, které jí umožní rozhodnout o tom, zda dotčené opatření má povahu státní podpory, nic to nemění na tom, že Komise, v zájmu řádného provádění základních pravidel Smlouvy týkajících se státních podpor podléhá povinnosti nezávislého a pečlivého přezkumu, a že tato povinnost jí zejména ukládá pečlivě přezkoumat informace, které jí jsou poskytnuty členským státem (viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20081022">22. října 2008</DATE>, <NAME.CASE>TV2/Danmark a další v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑309/04, T‑317/04, T‑329/04 a T‑336/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2008:457">EU:T:2008:457</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0183">183</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0197"><NO.P>197</NO.P><TXT>Komise sice disponuje prostorem pro uvážení, avšak nemůže s ohledem na svou povinnost pečlivého a nestranného přezkumu opomenout vyžádat si sdělení informací, které by patrně mohly potvrdit nebo vyvrátit jiné informace relevantní pro přezkum dotčeného opatření, ale jejichž hodnověrnost nemůže být považována za dostatečně prokázanou (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20080626">26. června 2008</DATE>, <NAME.CASE>SIC v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑442/03</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2008:228">EU:T:2008:228</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0225">225</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0198"><NO.P>198</NO.P><TXT>V poslední řadě Komise musí dospět k posouzení v rámci předběžné fáze posouzení zavedené čl. 108 odst. 3 SFEU s přihlédnutím k informacím jak oznámeným dotčeným státem, tak poskytnutým případnými stěžovateli (viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20010503">3. května 2001</DATE>, <NAME.CASE>Portugalsko v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑204/97</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2001:233">EU:C:2001:233</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0199"><NO.P>199</NO.P><TXT>Žalobkyně se první výtkou domáhá nedostatečného pečlivého přezkumu její stížnosti v důsledku toho, že Komise nevyhověla jejímu návrhu ze dne <DATE ISO="20140706">6. července 2014</DATE>, kterým ji vyzvala, aby Spolkové republice Německo a dotčeným třetím stranám zaslala dodatečné otázky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0200"><NO.P>200</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba připomenout, jak bylo uvedeno v bodě 178 výše, že Komise není povinna zaujmout stanovisko ke všem argumentům, jichž se před ní dovolávají zúčastněné strany. Postačuje, že uvede skutečnosti a právní úvahy, které mají zásadní význam v rámci systematiky rozhodnutí (viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20080701">1. července 2008</DATE>, <NAME.CASE>Chronopost a La Poste v. UFEX a další</NAME.CASE>., <NO.CASE>C‑341/06 P a C‑342/06 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:375">EU:C:2008:375</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0096">96</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20100303">3. března 2010</DATE>, <NAME.CASE>Freistaat Sachsen v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑102/07 a T‑120/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2010:62">EU:T:2010:62</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0180">180</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0201"><NO.P>201</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, že Komise nepřezkoumala nebo neověřila informace potřebné k vydání druhého napadeného rozhodnutí, je tudíž třeba tuto výtku zamítnout.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0202"><NO.P>202</NO.P><TXT>Druhou výtkou žalobkyně namítá, že nebyl proveden pečlivý přezkum stížnosti z důvodu, že si Komise od prodávajících a německých orgánů nevyžádala dodatečné informace a spolehla se pouze na informace, které insolvenční správci poskytli německým orgánům.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0203"><NO.P>203</NO.P><TXT>V tomto ohledu z dokumentů ve spisu vyplývá, že v návaznosti na podání stížnosti žalobkyně si Komise vyžádala od německých orgánů informace dne <DATE ISO="20140523">23. května</DATE> a <DATE ISO="20140704">4.</DATE> a <DATE ISO="20140707">7. července 2014</DATE>, které jí byly poskytnuty ve dnech <DATE ISO="20140423">23. dubna</DATE>, <DATE ISO="20140526">26. května</DATE> a <DATE ISO="20140710">10. července 2014</DATE>. Služby Komise se ve dnech <DATE ISO="20140722">22. července</DATE> a <DATE ISO="20140905">5. září 2014</DATE> setkaly se zástupci německých orgánů, insolvenčními správci a společností KPMG.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0204"><NO.P>204</NO.P><TXT>V bodech 272 až 276 odůvodnění konečného rozhodnutí Komise přezkoumala připomínky žalobkyně uvedené v bodech 115 až 120 odůvodnění uvedeného rozhodnutí a porovnala je s připomínkami insolvenčních správců, které předložily německé orgány a které jsou uvedeny v bodech 121 až 135 odůvodnění téhož rozhodnutí. Komise v těchto bodech uvádí svá zjištění a připomínky k příslušným skutečnostem, zejména k prokázání finanční způsobilosti pro nabytí aktiv Nürburgringu žalobkyní na straně jedné a společností Capricorn na straně druhé.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0205"><NO.P>205</NO.P><TXT>Komise tedy v projednávané věci řádně přezkoumala a posoudila informace předložené jak žalobkyní, tak německými orgány. V tomto kontextu nic neumožňuje učinit závěr, že šetření provedené Komisí bylo nedostatečné nebo že nesplnila svou povinnost pečlivě přezkoumat stížnost.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="25"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0206"><NO.P>206</NO.P><TXT>Tuto druhou výtku je tedy třeba zamítnout, a tudíž i čtvrtou část čtvrtého žalobního důvodu jako neopodstatněnou.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">i)</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K třetí části čtvrtého žalobního důvodu, vycházející z neprovedení nestranného přezkumu stížnosti žalobkyně</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0207"><NO.P>207</NO.P><TXT>V třetí části čtvrtého žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že provedení nestranného přezkumu její stížnosti ze strany Komise bylo znemožněno prohlášením mluvčího člena Komise odpovědného za hospodářskou soutěž, které bylo oznámeno v tisku dne <DATE ISO="20140515">15. května 2014</DATE> (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0038" ID="QS0038"/>sporné prohlášení<QUOT.END REF.START="QS0038" CODE="201C" ID="QE0038"/>). Z tohoto prohlášení, jak je citováno v novinovém článku předloženém žalobkyní, vyplývá, že podle informací, které měla mít Komise k dispozici, se německé orgány řídily pokyny, které jim poskytl člen Komise odpovědný za hospodářskou soutěž v dopise při zahájení prodeje aktiv Nürburgringu a že tato aktiva byla prodána uchazeči s nejvyšší nabídkou na základě otevřeného, transparentního a nediskriminujícího řízení, a sice po zákonném nabídkovém řízení a za tržní cenu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0208"><NO.P>208</NO.P><TXT>Komise tuto argumentaci zpochybňuje.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0209"><NO.P>209</NO.P><TXT>Podle ustálené judikatury v oblasti kartelových dohod nebo zneužití dominantního postavení může nesrovnalost, jako je zpřístupnění informací tisku, které se neomezuje pouze na vyjádření osobních názorů člena Komise odpovědného za hospodářskou soutěž o slučitelnosti posuzovaných opatření s unijním právem, vést ke zrušení rozhodnutí týkajícího se těchto opatření, pokud se prokáže, že uvedené rozhodnutí mohlo mít odlišný obsah v případě, že by k takové nesrovnalosti nedošlo (rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19751216">16. prosince 1975</DATE>, <NAME.CASE>Suiker Unie a další v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>40/73 až 48/73, 50/73, 54/73 až 56/73, 111/73, 113/73 a 114/73</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1975:174">EU:C:1975:174</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0091">91</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20000706">6. července 2000</DATE>, <NAME.CASE>Volkswagen v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑62/98</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2000:180">EU:T:2000:180</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0283">283</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0210"><NO.P>210</NO.P><TXT>Podle téže judikatury je na žalobkyni, aby předložila na podporu takového návrhu alespoň nepřímé důkazy (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20060315">15. března 2006</DATE>, <NAME.CASE>BASF v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>T‑15/02</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:T:2006:74">EU:T:2006:74</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0606">606</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0211"><NO.P>211</NO.P><TXT>Tuto judikaturu, která se týká uplatňování článků 101 a 102 SFEU, lze analogicky použít na postupy v oblasti státních podpor týkajících se použití článků 107 a 108 SFEU, a zejména na projednávaný případ.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0212"><NO.P>212</NO.P><TXT>Na základě této judikatury je přitom třeba uvést, že žalobkyně nepředložila žádný důkaz nebo nepřímý důkaz o tom, že kdyby nebylo sporné prohlášení učiněno, konečné rozhodnutí mohlo mít odlišný obsah. Tribunál totiž konstatoval, že přezkum prvního, třetího a pátého žalobního důvodu a první části čtvrtého žalobního důvodu neumožnil prokázat, že se Komise ve fázi předběžného šetření potýkala s obtížemi při posuzování prodeje aktiv Nürburgringu, které by vyžadovaly zahájení formálního vyšetřovacího řízení. Tribunál rovněž shledal, že čtvrtá část čtvrtého důvodu neumožňuje dospět k závěru, že šetření vedené Komisí bylo nedostatečné nebo že Komise nesplnila svou povinnost pečlivě přezkoumat stížnost.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0213"><NO.P>213</NO.P><TXT>Není nutné rozhodovat o povaze nebo rozsahu sporného prohlášení, je tedy třeba třetí část čtvrtého žalobního důvodu, a tudíž čtvrtý žalobní důvod v plném rozsahu zamítnout.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0214"><NO.P>214</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že žalobní důvody znějící na zrušení druhého napadeného rozhodnutí kvůli porušení procesních práv žalobkyně vycházejících z čl. 108 odst. 2 SFEU byly zamítnuty, je třeba zamítnout návrh na zrušení uvedeného rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0215"><NO.P>215</NO.P><TXT>Žalobkyně předložila několik důkazů výslechem svědků. Vzhledem k tomu, že uvedené důkazy podle všeho nejsou nezbytné k vyřešení sporu, a zejména, k ověření, zda skutečnosti nebo důkazy předložené žalobkyní měly vést Komisi k pochybnostem, je třeba je odmítnout.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="26"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0216"><NO.P>216</NO.P><TXT>S ohledem na všechna předchozí posouzení je třeba dospět k závěru, že žalobu je třeba odmítnout jako částečně nepřípustnou a ve zbývající části zamítnout jako neopodstatněnou.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">IV.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">K nákladům řízení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0217"><NO.P>217</NO.P><TXT>Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><JURISDICTION><INTRO><P>Z těchto důvodů</P><P>TRIBUNÁL (první rozšířený senát)</P><P>rozhodl takto:</P></INTRO><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">1)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Návrh na nevydání rozhodnutí ve věci samé se spojuje s věcí samou.</HT></TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">2)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Návrh na nevydání rozhodnutí ve věci samé se zamítá.</HT></TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">3)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Žaloba se zamítá.</HT></TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">4)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">NeXovation, Inc. ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.</HT></TXT></NP></ITEM></LIST></JURISDICTION></CONTENTS.JUDGMENT><SIGNATURE.CASE><SIGNATORY><P>Pelikánová</P></SIGNATORY><SIGNATORY><P>Valančius</P></SIGNATORY><SIGNATORY><P>Nihoul</P></SIGNATORY><SIGNATORY><P>Svenningsen</P></SIGNATORY><SIGNATORY><P>Öberg</P></SIGNATORY><P>Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne <DATE ISO="20190619">19. června 2019</DATE>.</P><SIGNATORY><P>Podpisy.</P></SIGNATORY></SIGNATURE.CASE><?PAGE NO="27"?><TOC><TITLE><TI><P>Obsah</P></TI></TITLE><TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>I.</NO.ITEM><ITEM.CONT>Skutečnosti předcházející sporu</ITEM.CONT><ITEM.REF>2</ITEM.REF></TOC.ITEM><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>A.</NO.ITEM><ITEM.CONT>Správní postup a prodej aktiv Nürburgringu</ITEM.CONT><ITEM.REF>2</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>B.</NO.ITEM><ITEM.CONT>Napadená rozhodnutí</ITEM.CONT><ITEM.REF>3</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>II.</NO.ITEM><ITEM.CONT>Řízení a návrhová žádání účastníků řízení</ITEM.CONT><ITEM.REF>4</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>III.</NO.ITEM><ITEM.CONT>Právní otázky</ITEM.CONT><ITEM.REF>5</ITEM.REF></TOC.ITEM><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>A.</NO.ITEM><ITEM.CONT>K přípustnosti návrhu na zrušení prvního napadeného rozhodnutí</ITEM.CONT><ITEM.REF>5</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>B.</NO.ITEM><ITEM.CONT>K návrhu na zrušení druhého napadeného rozhodnutí</ITEM.CONT><ITEM.REF>8</ITEM.REF></TOC.ITEM><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>1.</NO.ITEM><ITEM.CONT>K přípustnosti a k návrhu na nevydání rozhodnutí ve věci samé</ITEM.CONT><ITEM.REF>8</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>2.</NO.ITEM><ITEM.CONT>K věci samé</ITEM.CONT><ITEM.REF>10</ITEM.REF></TOC.ITEM><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>a)</NO.ITEM><ITEM.CONT>Úvodní poznámky k rozsahu soudního přezkumu rozhodnutí o neexistenci podpory, které bylo vydáno ve fázi předběžného posouzení</ITEM.CONT><ITEM.REF>10</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>b)</NO.ITEM><ITEM.CONT>Úvodní poznámky k předmětu žaloby</ITEM.CONT><ITEM.REF>12</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>c)</NO.ITEM><ITEM.CONT>K první části čtvrtého žalobního důvodu, vycházející z existence vážných obtíží při posuzování prodeje aktiv Nürburgringu</ITEM.CONT><ITEM.REF>12</ITEM.REF></TOC.ITEM><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>1)</NO.ITEM><ITEM.CONT>K době trvání fáze předběžného posouzení</ITEM.CONT><ITEM.REF>12</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>2)</NO.ITEM><ITEM.CONT>K obsahu druhého napadeného rozhodnutí</ITEM.CONT><ITEM.REF>13</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>d)</NO.ITEM><ITEM.CONT>K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nesprávného výkladu pojmu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0039" ID="QS0039"/>státní podpora<QUOT.END REF.START="QS0039" CODE="201C" ID="QE0039"/>, pokud jde o poskytnutí státní podpory nabyvateli v rámci nabídkového řízení</ITEM.CONT><ITEM.REF>14</ITEM.REF></TOC.ITEM><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>1)</NO.ITEM><ITEM.CONT>K první části prvního žalobního důvodu, týkající se zvýhodnění poskytnutého nabyvateli v nabídkovém řízení</ITEM.CONT><ITEM.REF>14</ITEM.REF></TOC.ITEM><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>i)</NO.ITEM><ITEM.CONT>K výtce, vycházející z netransparentnosti nabídkového řízení</ITEM.CONT><ITEM.REF>16</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>ii)</NO.ITEM><ITEM.CONT>K výtce, vycházející z diskriminující povahy nabídkového řízení</ITEM.CONT><ITEM.REF>16</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>iii)</NO.ITEM><ITEM.CONT>K výtce, která se týká výše a financování nabídek společnosti Capricorn a žalobkyně</ITEM.CONT><ITEM.REF>17</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>2)</NO.ITEM><ITEM.CONT>K druhé části prvního žalobního důvodu, týkající se zvýhodnění poskytnutého nabyvateli v souvislosti se smlouvou o provozním nájmu týkající se aktiv Nürburgringu</ITEM.CONT><ITEM.REF>18</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>3)</NO.ITEM><ITEM.CONT>K třetí části prvního žalobního důvodu, která se týká zásahu z veřejných prostředků v rámci prodeje aktiv Nürburgringu nabyvateli</ITEM.CONT><ITEM.REF>19</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>e)</NO.ITEM><ITEM.CONT>K třetímu žalobnímu důvodu, který se týká nezohlednění pokračování v prodeji podílu společnosti Capricorn, jejž držela skrze nabytí aktiv Nürburgringu, který vedl k postoupení na dalšího nabyvatele</ITEM.CONT><ITEM.REF>20</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK><?PAGE NO="28"?><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>f)</NO.ITEM><ITEM.CONT>K pátému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení povinnosti uvést odůvodnění</ITEM.CONT><ITEM.REF>21</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>g)</NO.ITEM><ITEM.CONT>Ke druhé části čtvrtého žalobního důvodu, vycházející z porušení čl. 20 odst. 2 druhé odrážky nařízení č. 659/1999</ITEM.CONT><ITEM.REF>22</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>h)</NO.ITEM><ITEM.CONT>Ke čtvrté části čtvrtého žalobního důvodu, vycházející z neprovedení pečlivého přezkumu stížnosti žalobkyně</ITEM.CONT><ITEM.REF>23</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>i)</NO.ITEM><ITEM.CONT>K třetí části čtvrtého žalobního důvodu, vycházející z neprovedení nestranného přezkumu stížnosti žalobkyně</ITEM.CONT><ITEM.REF>25</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK></TOC.BLK></TOC.BLK></TOC.BLK><TOC.BLK><TOC.ITEM><NO.ITEM>IV.</NO.ITEM><ITEM.CONT>K nákladům řízení</ITEM.CONT><ITEM.REF>26</ITEM.REF></TOC.ITEM></TOC.BLK></TOC.BLK></TOC></JUDGMENT>