<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><JUDGMENT xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.JUDGMENT><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-568/20</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62020CJ0568</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2022:264">EU:C:2022:264</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>9</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>9</PAGE.TOTAL><AUTHOR>CJ</AUTHOR></BIB.JUDGMENT><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Rozsudek ze dne <DATE ISO="20220407">7. 4. 2022</DATE> – věc C‑568/20</HT></P><P><HT TYPE="SC">H Limited</HT></P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Rozsudek Soudního Dvora</HT> (třetího senátu)</P><P><DATE ISO="20220407">7. dubna 2022</DATE><NOTE NUMBERING="STAR" TYPE="FOOTNOTE" NOTE.ID="E0001"><P>Jednací jazyk: němčina.</P></NOTE></P></TI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Řízení o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Justiční spolupráce v občanských věcech</KEYWORD><KEYWORD>Příslušnost a uznávání a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech</KEYWORD><KEYWORD>Nařízení (EU) č. 1215/2012</KEYWORD><KEYWORD>Působnost</KEYWORD><KEYWORD>Článek 2 písm. a)</KEYWORD><KEYWORD>Pojem <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0001" ID="QS0001"/>rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="2018" ID="QE0001"/></KEYWORD><KEYWORD>Platební rozkaz vydaný v jiném členském státě po zkráceném kontradiktorním přezkumu rozhodnutí vydaného ve třetím státě</KEYWORD><KEYWORD>Článek 39</KEYWORD><KEYWORD>Vykonatelnost v členských státech</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><JUDGMENT.INIT><P>Ve věci C‑568/20,</P><P>jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Oberster Gerichtshof (Nejvyšší soud, Rakousko) ze dne <DATE ISO="20200923">23. září 2020</DATE>, došlým Soudnímu dvoru dne <DATE ISO="20201102">2. listopadu 2020</DATE>, v řízení</P></JUDGMENT.INIT><PARTIES><PLAINTIFS><P><HT TYPE="BOLD">J</HT></P></PLAINTIFS><AGAINST>proti</AGAINST><DEFENDANTS><P><HT TYPE="BOLD">H Limited,</HT></P></DEFENDANTS></PARTIES><PREAMBLE><PREAMBLE.INIT><P>SOUDNÍ DVŮR (třetí senát),</P><P>ve složení K. Jürimäe, předsedkyně senátu, N. Jääskinen, M. Safjan (zpravodaj), N. Piçarra a M. Gavalec, soudci,</P><P>generální advokát: P. Pikamäe,</P><P>vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,</P></PREAMBLE.INIT><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k písemné části řízení,</VISA></GR.VISA><GR.CONSID><CONSID><P>s ohledem na vyjádření předložená:</P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>za J C. Strabergerem, Rechtsanwalt,</P></ITEM><ITEM><P>za H Limited S. Turicem, Rechtsanwalt,</P></ITEM><ITEM><P>za německou vládu J. Möllerem, M. Hellmannem a U. Bartlem, jako zmocněnci,</P></ITEM><ITEM><P>za Evropskou komisi M. Heller a H. Leupoldem, jako zmocněnci,</P></ITEM></LIST></CONSID></GR.CONSID><?PAGE NO="2"?><GR.VISA><VISA>po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne <DATE ISO="20211216">16. prosince 2021</DATE>,</VISA></GR.VISA><PREAMBLE.FINAL>vydává tento</PREAMBLE.FINAL></PREAMBLE><CONTENTS.JUDGMENT><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Rozsudek</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1</NO.P><TXT>Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 1, čl. 2 písm. a), článku 39, čl. 42 odst. 1 písm. b) a článků 45, 46 a 53 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne <DATE ISO="20121212">12. prosince 2012</DATE> o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="351" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2012">Úř. věst. 2012, L 351, s. 1</REF.DOC.OJ>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2</NO.P><TXT>Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi J a H Limited ohledně výkonu platebního rozkazu, který vydal High Court of Justice (England &amp; Wales) [Vrchní soud (Anglie a Wales), Spojené království (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0002" ID="QS0002"/>High Court<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>)] na základě dvou rozsudků vydaných v Jordánsku; výkon přitom má být proveden v Rakousku.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3</NO.P><TXT>V bodech 4, 6, 26 a 34 odůvodnění nařízení č. 1215/2012 je uvedeno:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><CONSID><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0003" ID="QS0003"/>(4)</NO.P><TXT>Určité rozdíly mezi vnitrostátními pravidly pro určení příslušnosti a pro uznávání rozhodnutí ztěžují řádné fungování vnitřního trhu. Je nezbytné přijmout ustanovení, která umožní sjednotit pravidla pro určení příslušnosti v občanských a obchodních věcech v mezinárodním ohledu a zajistí rychlé a jednoduché uznávání a výkon rozhodnutí přijatých v členských státech.</TXT></NP></CONSID><P>[…]</P><CONSID><NP><NO.P>(6)</NO.P><TXT>Za účelem dosažení volného pohybu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech je nezbytné a vhodné, aby se pravidla upravující příslušnost, uznávání a výkon soudních rozhodnutí řídila právním nástrojem Unie, který by byl závazný a přímo použitelný.</TXT></NP></CONSID><P>[…]</P><CONSID><NP><NO.P>(26)</NO.P><TXT>Vzájemná důvěra při výkonu spravedlnosti v [Evropské u]nii odůvodňuje zásadu, že rozhodnutí vydaná v některém členském státě by měla být uznána ve všech členských státech, aniž by bylo vyžadováno zvláštní řízení. Dále snaha o menší časovou náročnost a finanční nákladnost přeshraničních sporů odůvodňuje zrušení prohlášení vykonatelnosti před výkonem rozhodnutí v dožádaném členském státě. V důsledku toho by mělo být rozhodnutí vydané soudy členského státu považováno za rozhodnutí vydané v dožádaném členském státě.</TXT></NP></CONSID><P>[…]</P><CONSID><NP><NO.P>(34)</NO.P><TXT>Měla by být zajištěna kontinuita mezi [Úmluvou ze dne <DATE ISO="19680927">27. září 1968</DATE> o soudní příslušnosti a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="299" PAGE.FIRST="32" DATE.PUB="1972">Úř. věst. 1972, L 299, s. 32</REF.DOC.OJ>), ve znění následných úmluv o přistoupení nových členských států k této úmluvě (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0004" ID="QS0004"/>Bruselská úmluva z roku 1968<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/>)], nařízením [Rady (ES) č. 44/2001 ze dne <DATE ISO="20001222">22. prosince 2000</DATE> o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských<?PAGE NO="3"?> a obchodních věcech (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="012" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2001">Úř. věst. 2001, L 12, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 19/04, s. 42)] a tímto nařízením a za tímto účelem by měla být přijata přechodná ustanovení. Stejná potřeba kontinuity trvá, i pokud jde o výklad Bruselské úmluvy z roku 1968 a nařízení, která ji nahrazují, Soudním dvorem Evropské unie.<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/></TXT></NP></CONSID></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4</NO.P><TXT>Podle čl. 1 odst. 1 tohoto nařízení platí:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0005" ID="QS0005"/>Toto nařízení se vztahuje na věci občanské a obchodní bez ohledu na druh soudu. Nevztahuje se zejména na daňové, celní či správní věci ani na odpovědnost státu za jednání a opominutí při výkonu státní moci (<HT TYPE="ITALIC">acta iure imperii</HT>).<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5</NO.P><TXT>Článek 2 uvedeného nařízení stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0006" ID="QS0006"/>Pro účely tohoto nařízení se:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0007" ID="QS0007"/>rozhodnutím<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="2018" ID="QE0007"/> rozumí každé rozhodnutí vydané soudem členského státu bez ohledu na to, je-li označeno jako rozsudek, usnesení, příkaz či nařízení výkonu rozhodnutí, jakož i rozhodnutí o nákladech řízení vydané soudním úředníkem.</TXT><P>Pro účely kapitoly III se <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0008" ID="QS0008"/>rozhodnutím<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="2018" ID="QE0008"/> rozumí předběžná nebo zajišťovací opatření nařízená soudem, který je podle tohoto nařízení příslušný rozhodovat ve věci samé. Tento pojem nezahrnuje předběžná nebo zajišťovací opatření, jež byla nařízena uvedeným soudem, aniž by byl žalovaný předvolán k soudu, ledaže bylo rozhodnutí obsahující uvedené opatření před jeho výkonem doručeno žalovanému;</P></NP></ITEM></LIST><P>[…]</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>d)</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0009" ID="QS0009"/>členským státem původu<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="2018" ID="QE0009"/> rozumí členský stát, ve kterém bylo rozhodnutí vydáno, byl schválen nebo uzavřen soudní smír, nebo ve kterém byla veřejná listina formálně vyhotovena nebo registrována;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>e)</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0010" ID="QS0010"/>dožádaným členským státem<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="2018" ID="QE0010"/> rozumí členský stát, v němž má být rozhodnutí uznáno, popřípadě v němž má být proveden výkon rozhodnutí, soudního smíru nebo veřejné listiny;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>f)</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0011" ID="QS0011"/>soudem původu<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="2018" ID="QE0011"/> rozumí soud, jenž vydal rozhodnutí, které má být uznáno nebo vykonáno.<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/></TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6</NO.P><TXT>Článek 39 téhož nařízení stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0012" ID="QS0012"/>Rozhodnutí vydané v některém členském státě, které je v tomto členském státě vykonatelné, je vykonatelné v jiném členském státě, aniž je vyžadováno prohlášení vykonatelnosti.<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7</NO.P><TXT>Článek 42 odst. 1 nařízení č. 1215/2012 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0013" ID="QS0013"/>Pro výkon rozhodnutí v některém členském státě, které bylo vydáno v jiném členském státě, předloží navrhovatel orgánu příslušnému pro výkon:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>vyhotovení rozhodnutí, které splňuje podmínky nezbytné pro ověření jeho pravosti, a</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>osvědčení vydané podle článku 53 osvědčující, že rozhodnutí je vykonatelné, a obsahující výtah rozhodnutí a případně příslušné informace o nahrazovaných nákladech řízení a výpočet úroků.<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/></TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><?PAGE NO="4"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8</NO.P><TXT>Článek 45 odst. 1 tohoto nařízení stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0014" ID="QS0014"/>Na návrh kterékoli dotčené strany se uznání rozhodnutí odepře:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>je-li takové uznání zjevně v rozporu s veřejným pořádkem dožádaného členského státu;</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/></P></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9</NO.P><TXT>Článek 46 uvedeného nařízení zní:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0015" ID="QS0015"/>Výkon rozhodnutí se na návrh osoby, vůči níž je výkon navrhován, odepře, je-li dán některý z důvodů uvedených v článku 45.<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10</NO.P><TXT>Článek 52 téhož nařízení stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0016" ID="QS0016"/>Rozhodnutí vydané v některém členském státě nesmí být v žádném případě v dožádaném členském státě přezkoumáváno ve věci samé.<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11</NO.P><TXT>Článek 53 nařízení č. 1215/2012 zní takto:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0017" ID="QS0017"/>Soud původu vydá na žádost kterékoli dotčené strany osvědčení za použití formuláře uvedeného v příloze I.<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Spor v původním řízení a předběžné otázky</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12</NO.P><TXT>Platebním rozkazem ze dne <DATE ISO="20190320">20. března 2019</DATE> High Court uložil fyzické osobě J s bydlištěm v Rakousku povinnost zaplatit bankovní instituci H Limited částku <FT TYPE="NUMBER">10392463</FT> amerických dolarů (USD) (přibližně <FT TYPE="NUMBER">9200000</FT> eur) navýšenou o úroky a náklady, a to za účelem výkonu dvou rozsudků, které ve dnech <DATE ISO="20130503">3. května</DATE> a <DATE ISO="20130520">20. května 2013</DATE> vydaly jordánské soudy (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0018" ID="QS0018"/>jordánské rozsudky<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/>). High Court kromě toho vydal osvědčení podle článku 53 nařízení č. 1215/2012.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13</NO.P><TXT>H Limited podala u Bezirksgericht Freistadt (okresní soud ve Freistadtu, Rakousko) návrh na výkon tohoto platebního rozkazu na základě nařízení č. 1215/2012 a předložila mimo jiné i osvědčení uvedené v článku 53 tohoto nařízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14</NO.P><TXT>Usnesením ze dne <DATE ISO="20190412">12. dubna 2019</DATE> Bezirksgericht Freistadt (okresní soud ve Freistadtu) na základě platebního rozkazu High Court ze dne <DATE ISO="20190320">20. března 2019</DATE> a podle nařízení č. 1215/2012 instituci H Limited povolil, aby přistoupila k výkonu uvedeného platebního rozkazu za účelem vymožení pohledávky ve výši <FT TYPE="DECIMAL">9249915,62</FT> eura navýšené o úroky a náklady. Zmíněný soud zejména uvedl, že řízení před High Court odpovídalo zásadě kontradiktornosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15</NO.P><TXT>Odvolání, které proti tomuto usnesení ze dne <DATE ISO="20190412">12. dubna 2019</DATE> podal J, bylo zamítnuto rozhodnutím Landesgericht Linz (zemský soud v Linci, Rakousko) ze dne <DATE ISO="20200622">22. června 2020</DATE>. Odvolací soud uvedl, že platební rozkaz High Court ze dne <DATE ISO="20190320">20. března 2019</DATE> je rozhodnutím ve smyslu čl. 2 písm. a) nařízení č. 1215/2012, a poté zdůraznil, že osvědčení podle článku 53 tohoto nařízení, které předložila H Limited, nevyvolává žádné pochybnosti, které by směřovaly k některému z důvodů pro odepření uznání, jež jsou stanoveny v článku 45 uvedeného nařízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16</NO.P><TXT>J podal opravný prostředek <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0019" ID="QS0019"/>Revision<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/> k Oberster Gerichtshof (Nejvyšší soud, Rakousko), který je v projednávané věci předkládajícím soudem.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="5"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17</NO.P><TXT>Posledně uvedený soud se přiklání k názoru, že zásada vyloučení dvojího prohlášení vykonatelnosti platí i pro rozhodnutí o uložení povinnosti vydaná soudem členského státu na základě procesního prostředku směřujícího k výkonu cizího rozsudku, jelikož právní vztah, na němž je založen dluh, jehož existence byla uznána pravomocným rozsudkem, není předmětem přezkumu ve věci samé. Rozhodnutí dotčené ve věci v původním řízení tedy nespadá pod pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0020" ID="QS0020"/>rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/> ve smyslu čl. 2 písm. a) nařízení č. 1215/2012.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18</NO.P><TXT>Podle předkládajícího soudu v takovém případě není vyloučen soudní přezkum obecných podmínek výkonu podle tohoto nařízení. Předkládající soud má tudíž za to, že vykonávající členský stát může ověřit údaje obsažené v osvědčení, které je zmíněno v článku 53 nařízení č. 1215/2012, takže dlužník může namítat, že nejsou splněny podmínky výkonu, například proto, že neexistuje rozhodnutí ve smyslu čl. 2 písm. a) tohoto nařízení, nebo proto, že se uvedené nařízení nepoužije.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19</NO.P><TXT>Předkládající soud ovšem podotýká, že správné uplatnění unijního práva není natolik zřejmé, že není ponechán prostor pro žádnou rozumnou pochybnost</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20</NO.P><TXT>Za těchto podmínek se Oberster Gerichtshof (Nejvyšší soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0021" ID="QS0021"/>1)</NO.P><TXT>Musí být ustanovení nařízení [č. 1215/2012], zejména jeho čl. 2 písm. a) a článek 39 vykládány v tom smyslu, že se o vykonatelné rozhodnutí jedná také v případě, jestliže je dlužníkovi z exekučního titulu po zkráceném přezkumu v kontradiktorním řízení týkajícím se však pouze toho, zda rozsudek vydaný vůči tomuto dlužníku ve třetím státě zakládá překážku věci pravomocně rozsouzené, uložena povinnost zaplatit účastníku, který měl v řízení vedeném ve třetím státě úspěch, částku dluhu, jehož existence byla v tomto třetím státě uznána pravomocným rozsudkem, přičemž předmět řízení v členském státě byl omezen na přezkum toho, zda vůči povinnému z exekučního titulu plyne z pravomocného rozsudku určitý nárok?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>V případě záporné odpovědi na první otázku:</TXT><P>Musí být ustanovení nařízení [č. 1215/2012], zejména jeho článek 1, čl. 2 písm. a) a články 39, 45, 46 a 52 vykládány v tom smyslu, že výkon musí být odepřen nezávisle na existenci některého z důvodů uvedených v článku 45 [tohoto nařízení], pokud posuzované rozhodnutí není rozhodnutím ve smyslu čl. 2 písm. a) nebo článku 39 [uvedeného nařízení], nebo pokud nárok, na jehož základě bylo toto rozhodnutí v členském státě původu vydáno, nespadá do oblasti působnosti [téhož nařízení]?</P></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT>V případě záporné odpovědi na první otázku a kladné odpovědi na druhou otázku:</TXT><P>Musí být ustanovení nařízení č. 1215/2012, zejména jeho článek 1, čl. 2 písm. a), článek 39, čl. 42 odst. 1 písm. b) a články 46 a 53 vykládány v tom smyslu, že soud dožádaného členského státu musí v řízení o návrhu na odepření výkonu již na základě informací soudu původu uvedených v osvědčení podle článku 53 [tohoto nařízení] vycházet z toho, že se jedná o rozhodnutí, které spadá do oblasti působnosti dotčeného nařízení a musí být vykonáno?<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/></P></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="6"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K předběžným otázkám</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K první otázce</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21</NO.P><TXT>Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 2 písm. a) a článek 39 nařízení č. 1215/2012 vykládány v tom smyslu, že platební rozkaz přijatý soudem členského státu na základě pravomocných rozsudků vydaných ve třetím státě představuje rozhodnutí a je vykonatelný v jiném členském státě.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22</NO.P><TXT>Úvodem je třeba připomenout, že jelikož podle bodu 34 odůvodnění nařízení č. 1215/2012 toto nařízení ruší a nahrazuje nařízení č. 44/2001, které nahradilo Bruselskou úmluvu z roku 1968, platí výklad ustanovení posledně uvedených právních nástrojů podaný Soudním dvorem rovněž pro nařízení č. 1215/2012, pokud lze uvedená ustanovení kvalifikovat jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0022" ID="QS0022"/>rovnocenná<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/> (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20220310">10. března 2022</DATE>, <NAME.CASE>BMA Nederland</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑498/20</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2022:173">EU:C:2022:173</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0027">27</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23</NO.P><TXT>Tak je tomu přitom i v případě článku 25 a čl. 27 bodu 1 této úmluvy, článku 32 a čl. 34 bodu 1 nařízení č. 44/2001 i čl. 2 písm. a) a čl. 45 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1215/2012.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24</NO.P><TXT>Jak uvedl Soudní dvůr v souvislosti s článkem 32 nařízení č. 44/2001, který odpovídá čl. 2 písm. a) nařízení č. 1215/2012, pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0023" ID="QS0023"/>rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/> zahrnuje každé rozhodnutí vydané soudem členského státu bez ohledu na obsah předmětného rozhodnutí (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20121115">15. listopadu 2012</DATE>, <NAME.CASE>Gothaer Allgemeine Versicherung a další</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑456/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:719">EU:C:2012:719</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0023">23</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že pod tento pojem spadá i platební rozkaz přijatý soudem členského státu na základě pravomocných rozsudků vydaných ve třetím státě.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26</NO.P><TXT>Podle judikatury Soudního dvora totiž k tomu, aby určitá rozhodnutí spadala do působnosti nařízení č. 1215/2012, stačí, aby šlo o soudní rozhodnutí, která před podáním žádosti o jejich uznání nebo výkon v jiném členském státě než v členském státě původu byla nebo mohla být v tomto členském státě původu, podle různých postupů, předmětem kontradiktorního řízení (obdobně viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090402">2. dubna 2009</DATE>, <NAME.CASE>Gambazzi</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑394/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:219">EU:C:2009:219</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0023">23</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27</NO.P><TXT>Tento široký a autonomní výklad potvrzuje i systém zavedený nařízením č. 1215/2012 a cíle, které toto nařízení sleduje (obdobně viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20121115">15. listopadu 2012</DATE>, <NAME.CASE>Gothaer Allgemeine Versicherung a další</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑456/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:719">EU:C:2012:719</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0026">26</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0028">28</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28</NO.P><TXT>Pokud jde zaprvé o cíle, které sleduje nařízení č. 1215/2012, v bodě 6 jeho odůvodnění je poukázáno na cíl spočívající ve volném pohybu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Z bodů 4 a 26 odůvodnění tohoto nařízení kromě toho vyplývá, že jeho cílem je zjednodušit formality s ohledem na rychlé a jednoduché uznávání a výkon rozhodnutí členskými státy, pro které je toto nařízení závazné. Jak přitom uvedla Evropská komise, jiný výklad čl. 2 písm. a) uvedeného nařízení by vyžadoval, aby byl pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0024" ID="QS0024"/>rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/> vázán na jeho obsah, což by tomuto cíli odporovalo.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29</NO.P><TXT>Pokud jde zadruhé o systém zavedený nařízením č. 1215/2012, v bodě 26 odůvodnění tohoto nařízení je zdůrazněn význam zásady vzájemné důvěry mezi soudy členských států, pokud jde o výkon soudních rozhodnutí, což předpokládá, že pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0025" ID="QS0025"/>rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/> nebude vykládán restriktivně.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="7"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30</NO.P><TXT>Tato vzájemná důvěra by ovšem byla narušena, pokud by soud členského státu mohl upřít povahu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0026" ID="QS0026"/>rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/> platebnímu rozkazu, který přijal soud jiného členského státu na základě pravomocných rozsudků vydaných ve třetím státě.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31</NO.P><TXT>Restriktivní výklad pojmu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0027" ID="QS0027"/>rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/> ve smyslu čl. 2 písm. a) nařízení č. 1215/2012 by v konečném důsledku vedl k tomu, že by byla vytvořena kategorie aktů soudů, jež by sice nebyly uvedeny mezi výjimkami taxativně vyjmenovanými v článku 45 tohoto nařízení, ale pod pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0028" ID="QS0028"/>rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/> by nemohly spadat, a soudy ostatních členských států by tedy nebyly povinny je vykonat. Existence takové kategorie aktů by byla neslučitelná se systémem zavedeným v článcích 39, 45 a 46 uvedeného nařízení, který počítá s automatickým výkonem soudních rozhodnutí a vylučuje kontrolu příslušnosti soudů členského státu původu soudy dožádaného členského státu (obdobně viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20121115">15. listopadu 2012</DATE>, <NAME.CASE>Gothaer Allgemeine Versicherung a další</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑456/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:719">EU:C:2012:719</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32</NO.P><TXT>V projednávaném případě z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že platební rozkaz High Court, o který se jedná ve věci v původním řízení, byl v členském státě původu předmětem přinejmenším zkráceného kontradiktorního řízení, takže tento platební rozkaz představuje rozhodnutí ve smyslu čl. 2 písm. a) nařízení č. 1215/2012. Je tedy třeba konstatovat, že jelikož byl v tomto členském státě prohlášen za vykonatelný, je podle článku 39 tohoto nařízení vykonatelný v jiném členském státě.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33</NO.P><TXT>Tím, že z věcného hlediska byl uvedený platební rozkaz přijat za účelem výkonu rozsudků vydaných ve třetím státě, které jako takové v členských státech vykonatelné nejsou, uvedený závěr nelze vyvrátit.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34</NO.P><TXT>Kvůli omezení působnosti nařízení č. 1215/2012 na otázky příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí vydaných soudy členských států a při neexistenci jiných ustanovení unijního práva, která by upravovala tyto otázky v souvislosti s rozhodnutími vydanými soudy třetích států, totiž platí, že tyto členské státy mohou v zásadě volně vymezit podmínky a postupy, na jejichž základě mohou vnitrostátní soudy rozhodovat o sporech, které jim byly předloženy. Z toho vyplývá, že některé druhy řízení a soudních rozhodnutí existující v jednom členském státě nemusí mít nutně svoji obdobu v jiných členských státech.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35</NO.P><TXT>Pokud jde konkrétně o otázku, jaké účinky mohou mít v členských státech rozsudky vydané soudy třetích států, je třeba uvést, že neexistence harmonizace na úrovni Unie znamená, že soudy určitého členského státu mohou v souladu s použitelným vnitrostátním právem na základě těchto rozsudků legitimně vydávat vykonatelná rozhodnutí, třebaže v jiných členských státech je zohlednění týchž rozsudků i nadále vázáno na požadavek spočívající v prohlášení vykonatelnosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36</NO.P><TXT>Na rozdíl od názoru, k němuž se přiklání předkládající soud, je třeba kromě toho podotknout, že z rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19940120">20. ledna 1994</DATE>, <NAME.CASE>Owens Bank</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑129/92</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1994:13">EU:C:1994:13</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), z něhož lze <HT TYPE="ITALIC">per analogiam</HT> dovodit, že se články 29 až 31 nařízení č. 1215/2012 nevztahují na řízení směřující k prohlášení vykonatelnosti rozsudků vydaných v občanských a obchodních věcech ve třetím státě, nevyplývá, že by rozhodnutí, které bylo přijato na základě rozsudku ze třetího státu v souladu s pravidly členského státu pro určování příslušnosti a s jeho procesními pravidly, nemohlo spadat do působnosti tohoto nařízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37</NO.P><TXT>Stejně jako v případě jakéhokoli jiného vnitrostátního soudního rozhodnutí totiž kvalifikace takového aktu, jako je platební rozkaz dotčený ve věci v původním řízení, coby rozhodnutí ve smyslu čl. 2 písm. a) nařízení č. 1215/2012, nikterak nezávisí na tom, zda do působnosti tohoto<?PAGE NO="8"?> nařízení spadá řízení, ve kterém byl tento akt přijat, jelikož cílem tohoto nařízení není sjednotit procesní předpisy členských států (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20210909">9. září 2021</DATE>, <NAME.CASE>Toplofikatsia Sofia a další</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑208/20 a C‑256/20</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:719">EU:C:2021:719</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0036">36</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38</NO.P><TXT>Dále je třeba uvést, že v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19940120">20. ledna 1994</DATE>, <NAME.CASE>Owens Bank</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑129/92</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1994:13">EU:C:1994:13</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0014">14</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0018">18</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), byla každopádně jasně odlišena nepoužitelnost Bruselské úmluvy z roku 1968 na řízení o uznání nebo výkonu rozsudků vydaných v občanských a obchodních věcech ve třetím státě a použitelnost této úmluvy na každé rozhodnutí vydané soudem smluvního státu, a to bez ohledu na jeho označení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39</NO.P><TXT>Je tedy třeba konstatovat, že žádné ustanovení nařízení č. 1215/2012 ani žádný z cílů, které toto nařízení sleduje, nebrání tomu, aby platební rozkaz přijatý soudem členského státu na základě pravomocných rozsudků vydaných ve třetím státě spadal do působnosti uvedeného nařízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40</NO.P><TXT>Ze systému upraveného v článcích 39, 45 a 46 nařízení č. 1215/2012 nicméně vyplývá, že v důsledku toho, že je takovému platebnímu rozkazu přiznána povaha rozhodnutí ve smyslu čl. 2 písm. a) tohoto nařízení, není povinný z exekučního titulu připraven o právo brojit proti výkonu tohoto rozhodnutí a namítat některý z důvodů pro odepření podle zmíněného článku 45.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41</NO.P><TXT>Konkrétně je třeba podotknout, že podle čl. 45 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1215/2012 ve spojení s článkem 46 tohoto nařízení se uznání rozhodnutí na návrh kterékoli dotčené strany odepře, je-li toto uznání zjevně v rozporu s veřejným pořádkem dožádaného členského státu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42</NO.P><TXT>Je však třeba zdůraznit, že ačkoliv je členským státům v zásadě ponechána volnost, když v souladu se svými vnitrostátními koncepcemi určují požadavky vyplývající z jejich veřejného pořádku, vymezení tohoto pojmu je součástí výkladu uvedeného nařízení. Soudnímu dvoru proto sice nepřísluší vymezit obsah veřejného pořádku členského státu, ale přísluší mu kontrolovat meze, v jejichž rámci může soud členského státu tento pojem použít, aby neuznal rozhodnutí vydané v jiném členském státě (obdobně viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20000328">28. března 2000</DATE>, <NAME.CASE>Krombach</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑7/98</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:164">EU:C:2000:164</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0022">22</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0023">23</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, jakož i ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150716">16. července 2015</DATE>, <NAME.CASE>Diageo Brands</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑681/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:471">EU:C:2015:471</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43</NO.P><TXT>Kromě toho je třeba uvést, že článek 52 nařízení č. 1215/2012 tím, že stanoví zákaz přezkoumávat rozhodnutí vydané v jiném členském státě ve věci samé, zakazuje soudu dožádaného členského státu odepřít uznání tohoto rozhodnutí jen proto, že existuje rozdíl mezi právním pravidlem použitým soudem státu původu a právním pravidlem, které by použil soud dožádaného státu, pokud by mu byl spor předložen. Stejně tak nemůže soud dožádaného státu přezkoumávat správnost právních nebo skutkových posouzení, která provedl soud státu původu (obdobně viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20000328">28. března 2000</DATE>, <NAME.CASE>Krombach</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑7/98</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:164">EU:C:2000:164</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0036">36</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, jakož i ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150716">16. července 2015</DATE>, <NAME.CASE>Diageo Brands</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑681/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:471">EU:C:2015:471</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0043">43</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44</NO.P><TXT>Má-li tedy být respektován zákaz přezkoumávat rozhodnutí vydané v jiném členském státě ve věci samé, použití ustanovení o veřejném pořádku obsaženého v čl. 45 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1215/2012 připadá v úvahu pouze tehdy, kdy by uznání rozhodnutí vydaného v tomto členském státě mělo představovat zjevné porušení právního pravidla považovaného v právním řádu dožádaného státu za zásadní, nebo práva, které je v tomto právním řádu uznáváno za základní (obdobně viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20000328">28. března 2000</DATE>, <NAME.CASE>Krombach</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑7/98</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:164">EU:C:2000:164</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0037">37</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, jakož i ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150716">16. července 2015</DATE>, <NAME.CASE>Diageo Brands</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑681/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:471">EU:C:2015:471</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0044">44</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="9"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45</NO.P><TXT>Takové porušení může spočívat mimo jiné i v tom, že povinný z exekučního titulu se před soudem původu nemohl účinně hájit a v členském státě původu nemohl napadnout rozhodnutí, jehož výkon je požadován (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090402">2. dubna 2009</DATE>, <NAME.CASE>Gambazzi</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑394/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:219">EU:C:2009:219</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0027">27</REF.NP.ECR>, <REF.NP.ECR REF="NP0037">37</REF.NP.ECR>, <REF.NP.ECR REF="NP0045">45</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0046">46</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46</NO.P><TXT>V projednávaném případě je tedy třeba uvést, že kdyby se J podařilo před soudem, u něhož bylo v dožádaném členském státě zahájeno řízení, prokázat, že v členském státě původu nemohl po meritorní stránce zpochybnit nároky, na jejichž základě byly vydány jordánské rozsudky, které jsou předmětem platebního rozkazu dotčeného ve věci v původním řízení, mohl by tento soud výkon tohoto platebního rozkazu odepřít kvůli jeho zjevné neslučitelnosti s vnitrostátním veřejným pořádkem. Je pouze na předkládajícím soudu, aby právě uvedené posoudil.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47</NO.P><TXT>S ohledem na vše výše uvedené je třeba na první otázku odpovědět tak, že čl. 2 písm. a) a článek 39 nařízení č. 1215/2012 musí být vykládány v tom smyslu, že platební rozkaz přijatý soudem členského státu na základě pravomocných rozsudků vydaných ve třetím státě představuje rozhodnutí a je vykonatelný v jiném členském státě, pokud byl vydán v členském státě původu v kontradiktorním řízení a byl v tomto členském státě prohlášen za vykonatelný; v důsledku toho, že má takový platební rozkaz povahu rozhodnutí, ovšem povinný z exekučního titulu není připraven o právo podat v souladu s článkem 46 tohoto nařízení návrh na odepření výkonu kvůli některému z důvodů uvedených v článku 45 tohoto nařízení.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Ke druhé a třetí otázce</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48</NO.P><TXT>S ohledem na odpověď na první otázku není namístě na druhou a třetí otázku odpovídat.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K nákladům řízení</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><JURISDICTION><INTRO>Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto:</INTRO><P><HT TYPE="BOLD">Článek 2 písm. a) a článek 39 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne <DATE ISO="20121212">12. prosince 2012</DATE> o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech musí být vykládány v tom smyslu, že platební rozkaz přijatý soudem členského státu na základě pravomocných rozsudků vydaných ve třetím státě představuje rozhodnutí a je vykonatelný v jiném členském státě, pokud byl vydán v členském státě původu v kontradiktorním řízení a byl v tomto členském státě prohlášen za vykonatelný; v důsledku toho, že má takový platební rozkaz povahu rozhodnutí, ovšem povinný z exekučního titulu není připraven o právo podat v souladu s článkem 46 tohoto nařízení návrh na odepření výkonu kvůli některému z důvodů uvedených v článku 45 tohoto nařízení.</HT></P></JURISDICTION></CONTENTS.JUDGMENT><SIGNATURE.CASE><SIGNATORY><P>Podpisy.</P></SIGNATORY></SIGNATURE.CASE></JUDGMENT>