<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><JUDGMENT xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.JUDGMENT><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-210/18</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62018CJ0210</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:586">EU:C:2019:586</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>9</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>9</PAGE.TOTAL><AUTHOR>CJ</AUTHOR></BIB.JUDGMENT><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Rozsudek ze dne <DATE ISO="20190710">10. 7. 2019</DATE> – věc C‑210/18</HT></P><P><HT TYPE="SC">WESTbahn Management</HT></P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Rozsudek soudního dvora</HT> (osmého senátu)</P><P><DATE ISO="20190710">10. července 2019</DATE><NOTE NUMBERING="STAR" TYPE="FOOTNOTE" NOTE.ID="E0001"><P>Jednací jazyk: němčina.</P></NOTE></P></TI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Řízení o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Doprava</KEYWORD><KEYWORD>Jednotný evropský železniční prostor</KEYWORD><KEYWORD>Směrnice 2012/34/EU</KEYWORD><KEYWORD>Článek 3</KEYWORD><KEYWORD>Pojem <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0001" ID="QS0001"/>železniční infrastruktura<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="2018" ID="QE0001"/></KEYWORD><KEYWORD>Příloha II</KEYWORD><KEYWORD>Minimální přístupový balík</KEYWORD><KEYWORD>Zahrnutí použití nástupišť pro cestující</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><JUDGMENT.INIT><P>Ve věci C‑210/18,</P><P>jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Schienen-Control Kommission (Komise pro kontrolu železniční dopravní cesty, Rakousko) ze dne <DATE ISO="20180219">19. února 2018</DATE>, došlým Soudnímu dvoru dne <DATE ISO="20180323">23. března 2018</DATE>, v řízení</P></JUDGMENT.INIT><PARTIES><PLAINTIFS><P><HT TYPE="BOLD">WESTbahn Management GmbH</HT></P></PLAINTIFS><AGAINST>proti</AGAINST><DEFENDANTS><P><HT TYPE="BOLD">ÖBB-Infrastruktur AG,</HT></P></DEFENDANTS></PARTIES><PREAMBLE><PREAMBLE.INIT><P>SOUDNÍ DVŮR (osmý senát),</P><P>ve složení F. Biltgen, předseda senátu, J. Malenovský a L. S. Rossi (zpravodajka), soudci,</P><P>generální advokát: M. Campos Sánchez-Bordona</P><P>vedoucí soudní kanceláře: R. Șereș, rada,</P></PREAMBLE.INIT><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne <DATE ISO="20190117">17. ledna 2019</DATE>,</VISA></GR.VISA><GR.CONSID><CONSID><P>s ohledem na vyjádření předložená:</P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>za WESTbahn Management GmbH R. Schenderem, Rechtsanwalt,</P></ITEM><ITEM><P>za ÖBB-Infrastruktur AG K. Retterem, Rechtsanwalt,</P></ITEM><ITEM><P>za francouzskou vládu D. Colasem, jakož i I. Cohen a A.-L. Desjonquères, jako zmocněnci,</P></ITEM><ITEM><P>za polskou vládu B. Majczynou, jako zmocněncem,</P></ITEM><ITEM><P>za Evropskou komisi G. Braunem a J. Hottiaux, jako zmocněnci,</P></ITEM></LIST></CONSID></GR.CONSID><GR.VISA><VISA>po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne <DATE ISO="20190328">28. března 2019</DATE>,</VISA></GR.VISA><PREAMBLE.FINAL>vydává tento</PREAMBLE.FINAL></PREAMBLE><?PAGE NO="2"?><CONTENTS.JUDGMENT><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Rozsudek</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1</NO.P><TXT>Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu přílohy II směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/34/EU ze dne <DATE ISO="20121121">21. listopadu 2012</DATE> o vytvoření jednotného evropského železničního prostoru (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="343" PAGE.FIRST="32" DATE.PUB="2012">Úř. věst. 2012, L 343, s. 32</REF.DOC.OJ>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2</NO.P><TXT>Tato žádost byla podána v rámci sporu mezi společnostmi WESTbahn Management GmbH a ÖBB-Infrastruktur AG ve věci legality poplatků vyžadovaných ÖBB-Infrastruktur AG za používání společností WESTbahn Management nástupišť pro cestující v železničních stanicích.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Nařízení (EHS) č. 2598/70</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3</NO.P><TXT>Část A přílohy 1 nařízení Komise (EHS) č. 2598/70 ze dne <DATE ISO="19701218">18. prosince 1970</DATE>, kterým se stanoví obsah jednotlivých položek účtové osnovy uvedené v příloze I nařízení Rady (EHS) č. 1108/70 ze dne <DATE ISO="19700604">4. června 1970</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="278" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="1970">Úř. věst. 1970, L 278, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 07/01, s. 54) stanovila:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0002" ID="QS0002"/>Železniční infrastruktura zahrnuje níže uvedené položky, které patří k hlavním traťovým i ostatním kolejím, s výjimkou tratí uvnitř železničních dílen, dep nebo vozoven a soukromých železničních přípojek:</P><P>[…]</P><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>[…] nástupiště pro cestující a rampy pro nakládku zboží;</P></ITEM></LIST></P><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/></P></QUOT.S></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Směrnice 91/440/EHS</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4</NO.P><TXT>Článek 3 směrnice Rady 91/440/EHS ze dne <DATE ISO="19910729">29. července 1991</DATE> o rozvoji železnic Společenství (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="237" PAGE.FIRST="25" DATE.PUB="1991">Úř. věst. 1991, L 237, s. 25</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 07/01, s. 341) stanovil:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0003" ID="QS0003"/>Pro účely této směrnice se:</P><P>[…]</P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P><QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0004" ID="QS0004"/>železniční infrastrukturou<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="2018" ID="QE0004"/> rozumí všechny položky uvedené v příloze [1] části A [nařízení č. 2598/70] […];</P></ITEM></LIST><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/></P></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Směrnice 2001/14/ES</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5</NO.P><TXT>Příloha II směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/14/ES ze dne <DATE ISO="20010226">26. února 2001</DATE> o přidělování kapacity železniční infrastruktury, zpoplatnění železniční infrastruktury a o vydávání osvědčení o bezpečnosti (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="075" PAGE.FIRST="29" DATE.PUB="2001">Úř. věst. 2001, L 75, s. 29</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 07/0, s. 404) zněla takto:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0005" ID="QS0005"/>Služby pro železniční podniky</P><?PAGE NO="3"?><P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>Minimální přístupový balík obsahuje:</TXT><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>zpracování žádostí o kapacitu infrastruktury;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>právo využití přidělené kapacity;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>použití výhybek a železničních křižovatek;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>d)</NO.P><TXT>provoz vlaku včetně signalizace, řízení, dispečinku a hlášení a poskytování informací o pohybu vlaku;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>e)</NO.P><TXT>veškeré další informace potřebné k zavedení nebo k provozování dopravní služby, pro niž byla kapacita poskytnuta.</TXT></NP></ITEM></LIST></P></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>Přístup k zařízením služeb a poskytování služeb na trati zahrnuje</TXT><P>[…]</P><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>osobní nádraží, jejich budovy a ostatní zařízení;</TXT></NP></ITEM></LIST></P><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/></P></NP></ITEM></LIST></P></QUOT.S></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Směrnice 2012/34</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6</NO.P><TXT>Body 3, 7, 8, 26 a 65 odůvodnění směrnice 2012/34 uvádějí:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><CONSID><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0006" ID="QS0006"/>(3)</NO.P><TXT>Za účelem integrace do konkurenčního trhu by se měla zlepšit výkonnost železničního systému, při současném zohlednění jeho zvláštních rysů.</TXT></NP></CONSID><P>[…]</P><CONSID><NP><NO.P>(7)</NO.P><TXT>Zásada volného pohybu služeb se vztahuje rovněž na železnice, s přihlédnutím ke specifickým rysům tohoto odvětví.</TXT></NP></CONSID><CONSID><NP><NO.P>(8)</NO.P><TXT>Za účelem podpory hospodářské soutěže v řízení železniční dopravy ve smyslu zlepšení pohodlí a služeb poskytovaných uživatelům by si členské státy měly nadále zachovat obecnou odpovědnost za rozvoj přiměřené železniční infrastruktury.</TXT></NP></CONSID><P>[…]</P><CONSID><NP><NO.P>(26)</NO.P><TXT>Aby byla zajištěna spravedlivá hospodářská soutěž mezi železničními podniky a zaručena plná transparentnost a nediskriminační přístup ke službám a jejich poskytování, je třeba rozlišovat mezi poskytováním dopravních služeb a provozováním zařízení služeb. […]</TXT></NP></CONSID><P>[…]</P><CONSID><NP><NO.P>(65)</NO.P><TXT>Je žádoucí stanovit složky služeb infrastruktury, které jsou pro provozovatele při poskytování služby nezbytné a které by měly být poskytovány výměnou za minimální poplatky za přístup.<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/></TXT></NP></CONSID></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7</NO.P><TXT>Článek 3 této směrnice, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0007" ID="QS0007"/>Definice<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/>, v bodech 1 až 3 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0008" ID="QS0008"/>Pro účely této směrnice se rozumí:</P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1)</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0009" ID="QS0009"/>železničním podnikem<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="2018" ID="QE0009"/> každý veřejný nebo soukromý podnik licencovaný v souladu s touto směrnicí, jehož hlavní činností je železniční přeprava zboží nebo cestujících, přičemž tento podnik zajišťuje trakci; jsou zde rovněž zahrnuty podniky, které pouze poskytují trakci;</TXT></NP></ITEM><?PAGE NO="4"?><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0010" ID="QS0010"/>provozovatelem infrastruktury<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="2018" ID="QE0010"/> každý subjekt nebo podnik pověřený zejména zřízením, správou a udržováním železniční infrastruktury, včetně řízení dopravy a zabezpečení a signalizace. Funkce provozovatele infrastruktury na železniční síti nebo části železniční sítě je možné přidělit různým subjektům nebo podnikům;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0011" ID="QS0011"/>železniční infrastrukturou<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="2018" ID="QE0011"/> položky uvedené v příloze I.<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/></TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8</NO.P><TXT>Článek 13 uvedené směrnice, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0012" ID="QS0012"/>Podmínky přístupu ke službám<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/>, v odstavcích 1, 2 a 4 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="013.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0013" ID="QS0013"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Provozovatelé infrastruktury poskytnou všem železničním podnikům nediskriminačním způsobem minimální přístupový balík stanovený v příloze II bodu 1.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="013.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Provozovatelé zařízení služeb poskytnou nediskriminačním způsobem všem železničním podnikům přístup k zařízením uvedeným v příloze II bodu 2, včetně přístupu po železnici, a ke službám poskytovaným v těchto zařízeních.</ALINEA><ALINEA>[…]</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="013.004"><NO.PARAG>4.</NO.PARAG><ALINEA>Žádosti železničních podniků o přístup k zařízení služeb a poskytování služeb uvedenému v bodě 2 přílohy II se vyřizují v rozumné lhůtě stanovené regulačním subjektem uvedeným v článku 55. Tyto žádosti lze odmítnout, pouze pokud existují přijatelné alternativy umožňující těmto podnikům provozovat příslušnou nákladní či osobní dopravu na týchž trasách za ekonomicky přijatelných podmínek. […]<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9</NO.P><TXT>Článek 31 této směrnice, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0014" ID="QS0014"/>Zásady zpoplatnění<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/>, v odstavcích 3 a 7 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="031.003"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0015" ID="QS0015"/>3.</NO.PARAG><ALINEA>Aniž jsou dotčeny odstavce 4 nebo 5 tohoto článku nebo článek 32, stanoví se poplatky za minimální přístupový balík a přístup k infrastruktuře napojení k zařízením služeb ve výši nákladů přímo vynaložených na provoz železniční dopravy.</ALINEA><ALINEA>[…]</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="031.007"><NO.PARAG>7.</NO.PARAG><ALINEA>Poplatek uložený za přístup po železnici v rámci zařízení služeb uvedených v příloze II bodu 2 a poskytování služeb v těchto zařízeních nesmí přesáhnout náklady na jejich poskytnutí včetně přiměřeného zisku.<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10</NO.P><TXT>Příloha I směrnice 2012/34, která obsahuje <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0016" ID="QS0016"/>Seznam položek železniční infrastruktury<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/>, zní takto:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0017" ID="QS0017"/>Železniční infrastruktura zahrnuje níže uvedené položky, pokud jsou součástí stálé železniční cesty, včetně pomocných kolejí, avšak s výjimkou tratí uvnitř železničních dílen, dep nebo vozoven a soukromých železničních přípojek nebo vleček:</P><P>[…]</P><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>[…] nástupiště pro cestující a rampy pro nakládku zboží (též na osobních nádražích a nákladních terminálech) […];</P></ITEM></LIST></P><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/></P></QUOT.S></NP.ECR><?PAGE NO="5"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11</NO.P><TXT>Příloha II této směrnice obsahující seznam <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0018" ID="QS0018"/>Služ[eb] pro železniční podniky (uvedené v článku 13)<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/> zní takto:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="013.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0019" ID="QS0019"/>1.</NO.PARAG><ALINEA><P>Minimální přístupový balík obsahuje:</P><P>[…]</P><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>použití železniční infrastruktury, včetně výhybek a železničních křižovatek;</TXT></NP></ITEM></LIST></P><P>[…]</P></ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="013.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA><P>Je poskytnut přístup, včetně přístupu po železnici, k následujícím zařízením služeb, pokud existují, a ke službám poskytovaným v těchto zařízeních:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>osobní nádraží, jejich budovy a ostatní zařízení, včetně zařízení pro zobrazení cestovních informací a vhodného prostoru pro služby prodeje přepravních dokladů;</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/></P></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Spor v původním řízení a předběžné otázky</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12</NO.P><TXT>ÖBB-Infrastruktur je <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0020" ID="QS0020"/>provozovatelem infrastruktury<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/> ve smyslu čl. 3 bodu 2 směrnice 2012/34, který provozuje největší část rakouské železniční sítě.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13</NO.P><TXT>Společnost WESTbahn Management, která je <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0021" ID="QS0021"/>železničním podnikem<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/> ve smyslu čl. 3 bodu 1 této směrnice, žádá ÖBB-Infrastruktur o zastavení vlaků v železničních stanicích rakouské železniční sítě.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že WESTbahn Management měla za to, že poplatek požadovaný ÖBB-Infrastruktur za používání těchto železničních stanic je příliš vysoký, podala k Schienen-Control Kommission (Komise pro kontrolu železniční dopravní cesty, Rakousko) jakožto regulačnímu subjektu rakouského odvětví železniční dopravy stížnost týkající se legality tohoto poplatku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15</NO.P><TXT>Účastníci původního řízení se neshodují v otázce, zda je používání nástupišť pro cestující součástí minimálního přístupového balíku, zvláště pak použití železniční infrastruktury ve smyslu bodu 1 písm. c) přílohy II směrnice 2012/34 nebo přístupu k zařízením služeb ve smyslu bodu 2 písm. a) přílohy II této směrnice.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16</NO.P><TXT>Podle předkládajícího soudu je tato otázka rozhodující pro určení povolené výše poplatků požadovaného za používání nástupišť pro cestující. Poplatky za minimální přístupový balík se ve smyslu čl. 31 odst. 3 směrnice 2012/34 totiž stanoví ve výši nákladů přímo vynaložených na provoz železniční dopravy. Naproti tomu čl. 31 odst. 7 této směrnice stanoví, že poplatek uložený za přístup po železnici v rámci zařízení služeb uvedených v příloze II bodě 2 uvedené směrnice nesmí přesáhnout náklady na jejich poskytnutí včetně přiměřeného zisku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17</NO.P><TXT>Předkládající soud má za to, že doslovný výklad relevantních ustanovení směrnice 2012/34 vede k tomu, že je upřednostňován výklad v tom smyslu, že použití nástupišť pro cestující je součástí minimálního přístupového balíku, zvláště pak použití železniční infrastruktury upraveného v bodě 1 písm. c) přílohy II směrnice 2012/34. Toto ustanovení totiž kvalifikuje minimální přístupový balík jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0022" ID="QS0022"/>použití železniční infrastruktury<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/>, kterou podle přílohy I druhé odrážky této směrnice tvoří mimo jiné <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0023" ID="QS0023"/>nástupiště pro cestující […] (též na osobních nádražích […])<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="6"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18</NO.P><TXT>Jinak by tomu bylo však, kdyby se použil systematický výklad směrnice 2012/34 v tom smyslu, že nástupiště pro cestující jsou zahrnuta do kategorie obsahující <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0024" ID="QS0024"/>osobní nádraží, jejich budovy a ostatní zařízení<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/> jakožto zařízení služeb ve smyslu bodu 2 písm. a) přílohy II této směrnice, a tedy nikoli do minimálního přístupového balíku definovaného v bodě 1 této přílohy II uvedené směrnice.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19</NO.P><TXT>Kromě toho až do doby, než nabyla platnosti směrnice 2012/34, obsahovala směrnice 2001/14 přílohu II, která byla obdobná příloze II směrnice 2012/34. Na rozdíl od této posledně uvedené přílohy však příloha II směrnice 2001/14 nezahrnovala použití železniční infrastruktury do minimálního přístupového balíku, takže podle předkládajícího soudu bylo zřejmé, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0025" ID="QS0025"/>nástupiště pro cestující<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/> musí být zahrnuta do kategorie, do níž se řadí <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0026" ID="QS0026"/>osobní nádraží, jejich budovy a ostatní zařízení<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/>, uvedené v bodě 2 písm. c) přílohy II směrnice 2001/14. Tento soud má však za to, že pokud by normotvůrce chtěl změnit zásadu zpoplatnění používání nástupiště pro cestující, uvedl by to v bodech odůvodnění směrnice 2012/34, a to tím spíše, že taková změna by s sebou nesla významné finanční důsledky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20</NO.P><TXT>V tomto kontextu se Schienen-Control Kommission (Komise pro kontrolu železniční dopravní cesty, Rakousko) rozhodla přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0027" ID="QS0027"/>1)</NO.P><TXT>Musí být příloha II bod 2 písm. a) [směrnice 2012/34] vykládána v tom smyslu, že kategorie <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0028" ID="QS0028"/>osobní nádraží, jejich budovy a ostatní zařízení<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="2018" ID="QE0028"/>, která je v tomto ustanovení uvedena, zahrnuje položku železniční infrastruktury <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0029" ID="QS0029"/>nástupiště pro cestující<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="2018" ID="QE0029"/> uvedenou v druhé odrážce přílohy I této směrnice?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>V případě záporné odpovědi na první otázku:</TXT><P>Musí být příloha II bod 1 písm. c) [směrnice 2012/34] vykládána v tom smyslu, že kategorie <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0030" ID="QS0030"/>použití železniční infrastruktury<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="2018" ID="QE0030"/>, která je v tomto ustanovení uvedena, zahrnuje použití nástupišť pro cestující uvedené v druhé odrážce přílohy I této směrnice?<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/></P></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K předběžným otázkám</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21</NO.P><TXT>Podstatou obou otázek předkládajícího soudu, které je třeba posuzovat společně, je, zda příloha II směrnice 2012/34 musí být vykládána v tom smyslu, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0031" ID="QS0031"/>nástupiště pro cestující<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="201C" ID="QE0031"/> uvedená v příloze I této směrnice, jsou složkou železniční infrastruktury, na jejíž použití se vztahuje minimální přístupový balík podle bodu 1 písm. c) uvedené přílohy II, nebo zda jsou zařízením služeb ve smyslu bodu 2 písm. a) téže přílohy II.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22</NO.P><TXT>Aby bylo možné na tyto otázky odpovědět, je třeba připomenout, že při výkladu ustanovení unijního práva je třeba vzít v úvahu nejen jeho znění, ale i jeho kontext a cíle sledované právní úpravou, jejíž je součástí (rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20101007">7. října 2010</DATE>, <NAME.CASE>Lassal</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑162/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:592">EU:C:2010:592</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0049">49</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190411">11. dubna 2019</DATE>, <NAME.CASE>Tarola</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑483/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:309">EU:C:2019:309</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0037">37</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba uvést, že čl. 3 bod 3 směrnice 2012/34 definuje železniční infrastrukturu jako položky uvedené v příloze I této směrnice.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24</NO.P><TXT>Tato příloha I přitom stanoví, že železniční infrastruktura zahrnuje mimo jiné <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0032" ID="QS0032"/>nástupiště pro cestující a rampy pro nakládku zboží (též na osobních nádražích a nákladních terminálech)<QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="201C" ID="QE0032"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25</NO.P><TXT>Pokud jsou tudíž nástupiště pro cestující součástí železniční infrastruktury, nutně z toho vyplývá, že v souladu s bodem 1 písm. c) přílohy II téže směrnice se na jejich použití vztahuje <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0033" ID="QS0033"/>použití železniční infrastruktury<QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="201C" ID="QE0033"/>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="7"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26</NO.P><TXT>Jak se tedy domnívá předkládající soud, ze samotného znění těchto ustanovení směrnice 2012/34 vyplývá, že použití nástupišť pro cestující spadá do minimálního přístupového balíku definovaného v bodě 1 přílohy II téže směrnice.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27</NO.P><TXT>Tento výklad je potvrzen jak historickým kontextem relevantních ustanovení směrnice 2012/34, tak cíli sledovanými touto směrnicí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28</NO.P><TXT>Pokud jde o historický kontext těchto ustanovení, je třeba nejprve připomenout, že již před přijetím směrnice 2012/34 byla <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0034" ID="QS0034"/>nástupiště pro cestující<QUOT.END REF.START="QS0034" CODE="201C" ID="QE0034"/> zahrnuta do definice železniční infrastruktury. Článek 3 třetí odrážka směrnice 91/440 totiž definoval <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0035" ID="QS0035"/>železniční infrastrukturu<QUOT.END REF.START="QS0035" CODE="201C" ID="QE0035"/> jako všechny položky uvedené v příloze 1 části A nařízení č. 2598/70, k nimž patřila <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0036" ID="QS0036"/>nástupiště pro cestující<QUOT.END REF.START="QS0036" CODE="201C" ID="QE0036"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29</NO.P><TXT>Zajisté je pravda, že jelikož v době platnosti přílohy II směrnice 2001/14 nebylo <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0037" ID="QS0037"/>použití železniční infrastruktury<QUOT.END REF.START="QS0037" CODE="201C" ID="QE0037"/> uvedeno v minimálním přístupovém balíku, mohlo použití nástupišť pro cestující spadat pod přístup k <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0038" ID="QS0038"/>osobní[m] nádraží[m], jejich budov[ám] a ostatní[m] zařízení[m]<QUOT.END REF.START="QS0038" CODE="201C" ID="QE0038"/> ve smyslu bodu 2 písm. c) přílohy II směrnice 2001/14.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30</NO.P><TXT>Avšak vzhledem k tomu, že unijní normotvůrce v bodě 1 přílohy II směrnice 2012/34 přidal <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0039" ID="QS0039"/>použití železniční infrastruktury<QUOT.END REF.START="QS0039" CODE="201C" ID="QE0039"/> k minimálnímu přístupovému balíku, je třeba mít za to, že od té doby se na použití těchto nástupišť vztahuje tento minimální přístupový balík.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31</NO.P><TXT>Dále okolnost, že normotvůrce při přijetí směrnice 2012/34 v její příloze 1 upřesnil, že železniční infrastruktura zahrnuje mimo jiné nástupiště pro cestující <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0040" ID="QS0040"/>(též na osobních nádražích a nákladních terminálech)<QUOT.END REF.START="QS0040" CODE="201C" ID="QE0040"/>, svědčí o vůli odlišit nástupiště pro cestující od osobních nádraží, přičemž pouze osobní nádraží jsou zařízeními služeb ve smyslu bodu 2 písm. a) přílohy II uvedené směrnice.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32</NO.P><TXT>Skutečnost, že tato příloha II nebyla nijak změněna směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/2370 ze dne <DATE ISO="20161214">14. prosince 2016</DATE>, kterou se mění směrnice 2012/34/EU, pokud jde o otevření trhu vnitrostátních služeb v přepravě cestujících po železnici a správu a řízení železniční infrastruktury (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="352" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2016">Úř. věst. 2016, L 352, s. 1</REF.DOC.OJ>), kromě toho umožňuje dospět k závěru, že unijní normotvůrce zamýšlel rozšířit minimální přístupový balík, aby do něj mohlo být zahrnuto použití nástupiště pro cestující jakožto položka železniční infrastruktury.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33</NO.P><TXT>Konečně je pravda, jak zdůrazňuje předkládající soud, že rozšíření minimálního přístupového balíku provedené směrnicí 2012/34 za účelem zahrnutí do něj použití železniční infrastruktury, nebylo konkrétně odůvodněno v bodech odůvodnění této směrnice. To však nemůže bránit tomu, aby byla příloha II uvedené směrnice vykládána v tom smyslu, že se na použití nástupišť pro cestující vztahuje minimální přístupový balík ve smyslu této přílohy vzhledem k tomu, že v ustálené judikatuře již bylo upřesněno, že pokud z aktu s obecnou působností vyplývá základní cíl, který orgán sledoval, bylo by přehnané vyžadovat zvláštní odůvodnění pro jednotlivé volby technické povahy (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180207">7. února 2018</DATE>, <NAME.CASE>American Express</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑304/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:66">EU:C:2018:66</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0076">76</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, jakož i citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba konstatovat, že volba učiněná unijním normotvůrcem je v souladu s naplňováním cílů směrnice 2012/34.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35</NO.P><TXT>Zvláště z bodů 3, 7, 8 a 26 odůvodnění této směrnice totiž vyplývá, že jejím cílem je podporou spravedlivé hospodářské soutěže v řízení železniční dopravy a vztažením zásady volného pohybu služeb na železnice zlepšit výkonnost železničního systému za účelem integrace do konkurenčního trhu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36</NO.P><TXT>Právě za tímto účelem stanoví směrnice 2012/34 v bodě 65 odůvodnění složky služeb infrastruktury, které jsou pro provozovatele při poskytování služby nezbytné a které by měly být poskytovány výměnou za minimální poplatky za přístup.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="8"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37</NO.P><TXT>Avšak právní úprava podmínek přístupu a zpoplatnění vztahující se k minimálnímu přístupovému balíku je s ohledem zejména na jeho nezbytnost zvláště výhodná pro železniční podniky, kterým jsou provozovatelé infrastruktury povinni poskytovat tyto služby. Článek 13 odst. 1 a čl. 31 odst. 3 směrnice 2012/34 totiž stanovují, že provozovatelé infrastruktury jsou povinni poskytnout všem železničním podnikům nediskriminačním způsobem minimální přístupový balík za poplatky ve výši nákladů přímo vynaložených na provoz železniční dopravy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38</NO.P><TXT>Článek 13 odst. 2 a 4, jakož i čl. 31 odst. 7 této směrnice naproti tomu stanoví, že přístup k zařízením služeb uvedeným v bodě 2 přílohy II uvedené směrnice lze odmítnout, pouze pokud existují přijatelné alternativy a poplatek uložený za tento přístup nesmí přesáhnout náklady na jejich poskytnutí včetně přiměřeného zisku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že volba unijního normotvůrce doplnit použití železniční infrastruktury, tedy včetně nástupišť pro cestující, do minimálního přístupového balíku, zlepšuje podmínky přístupu železničních podniků na trh železniční dopravy, a tedy splňuje cíle uvedené směrnice.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40</NO.P><TXT>Restriktivní výklad znění bodu 1 písm. c) přílohy II směrnice 2012/34 by tudíž zbavil veškerého užitečného účinku změnu předchozích právních předpisu provedenou touto směrnicí za účelem zahrnutí použití železniční infrastruktury do minimálního přístupového balíku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41</NO.P><TXT>Vzhledem k výše uvedenému je třeba na položené otázky odpovědět tak, že příloha II směrnice 2012/34 musí být vykládána v tom smyslu, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0041" ID="QS0041"/>nástupiště pro cestující<QUOT.END REF.START="QS0041" CODE="201C" ID="QE0041"/> uvedená v příloze I této směrnice jsou složkou železniční infrastruktury, na jejíž použití se vztahuje minimální přístupový balík podle bodu 1 písm. c) uvedené přílohy II.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K omezení časových účinků tohoto rozsudku</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42</NO.P><TXT>Ve svém písemném vyjádření navrhuje ÖBB-Infrastruktur, aby Soudní dvůr omezil časové účinky tohoto rozsudku v případě, že by příloha II směrnice 2012/34 byla vyložena v tom smyslu, že na použití nástupišť pro cestující se vztahuje minimální přístupový balík ve smyslu bodu 1 písm. c) uvedené přílohy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43</NO.P><TXT>Na podporu tohoto návrhu ÖBB-Infrastruktur upozorňuje na nebezpečí závažných hospodářských obtíží vyplývajících z i jen částečného odstoupení od smluv, které tato společnost uzavřela v dobré víře s železničními podniky, a na skutečnost, že členské státy, jakož i Evropská komise přispěly k tomu, že působnost ustanovení, která jsou předmětem žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, objektivně nebyla určitá.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury platí, že výklad ustanovení unijního práva, který učiní Soudní dvůr při výkonu své pravomoci, kterou mu přiznává článek 267 SFEU, objasňuje a upřesňuje význam a dosah tohoto ustanovení tak, jak musí být nebo mělo být chápáno a používáno od okamžiku jeho vstupu v platnost. Z toho vyplývá, že takto vyložené pravidlo může a musí být použito soudy i na právní vztahy vzniklé a založené před rozsudkem, jímž je rozhodnuto o žádosti o výklad, pokud jsou kromě toho splněny podmínky umožňující předložit příslušným soudům spor týkající se použití uvedeného pravidla (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190314">14. března 2019</DATE>, <NAME.CASE>Skanska Industrial Solutions a další</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑724/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:204">EU:C:2019:204</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0055">55</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, jakož i citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45</NO.P><TXT>Soudní dvůr mohou jen zcela výjimečně přimět okolnosti k tomu, aby na základě obecné zásady právní jistoty, která je vlastní unijnímu právnímu řádu, omezil možnost všech zúčastněných osob dovolávat se ustanovení, jehož výklad podal, za účelem zpochybnění právních vztahů založených v dobré víře. Aby bylo možné o takovém omezení rozhodnout, je nezbytné, aby byla splněna dvě podstatná kritéria, a sice dobrá víra zúčastněných kruhů a riziko závažných obtíží (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190314">14. března 2019</DATE>, <NAME.CASE>Skanska Industrial Solutions a další</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑724/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:204">EU:C:2019:204</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0056">56</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, jakož i citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="9"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46</NO.P><TXT>Soudní dvůr konkrétně toto řešení použil pouze za přesně vymezených okolností, zejména když existovalo riziko závažných hospodářských dopadů způsobených obzvláště vysokým počtem právních vztahů založených v dobré víře na základě právní úpravy považované za platnou a účinnou a když podle všeho jednotlivci a vnitrostátní orgány byli vedeni k chování, které nebylo v souladu s unijním právem, z důvodu objektivní a závažné nejistoty ohledně smyslu ustanovení unijního práva, ke které případně přispělo i chování jiných členských států nebo Komise (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190314">14. března 2019</DATE>, <NAME.CASE>Skanska Industrial Solutions a další</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑724/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:204">EU:C:2019:204</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0057">57</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, jakož i citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47</NO.P><TXT>V projednávaném případě stačí konstatovat – jak uvedl generální advokát v bodě 75 svého stanoviska – že ÖBB-Infrastruktur se omezuje na tvrzení, že pokud by se na použití nástupišť pro cestující vztahoval minimální přístupový balík ve smyslu bodu 1 písm. c) přílohy II směrnice 2012/34, mělo by to důsledky pro právní vztahy, které v dobré víře uzavřela s železničními podniky, jejichž zrušení by pro ni znamenalo příliš velkou hospodářskou zátěž. Avšak vzhledem k tomu, že ÖBB-Infrastruktur neposkytuje Soudnímu dvoru žádný přesný údaj týkající se počtu dotčených právních vztahů nebo povahy a rozsahu takové hospodářské zátěže, nemůže tato argumentace stačit k prokázání existence výjimečných okolností odůvodňujících omezení časových účinků tohoto rozsudku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48</NO.P><TXT>Není tedy namístě omezit tyto časové účinky.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K nákladům řízení</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><JURISDICTION><INTRO>Z těchto důvodů Soudní dvůr (osmý senát) rozhodl takto:</INTRO><P><HT TYPE="BOLD">Příloha II směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/34/ES ze dne <DATE ISO="20121121">21. listopadu 2012</DATE> o vytvoření jednotného evropského železničního prostoru musí být vykládána v tom smyslu, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0042" ID="QS0042"/>nástupiště pro cestující<QUOT.END REF.START="QS0042" CODE="201C" ID="QE0042"/> uvedená v příloze I této směrnice jsou složkou železniční infrastruktury, na jejíž použití se vztahuje minimální přístupový balík podle bodu 1 písm. c) uvedené přílohy II.</HT></P></JURISDICTION></CONTENTS.JUDGMENT><SIGNATURE.CASE><SIGNATORY><P>Podpisy.</P></SIGNATORY></SIGNATURE.CASE></JUDGMENT>