<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.55-20141201.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C‑326/12</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62012CC0326</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:757">EU:C:2013:757</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>12</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>12</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P>STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA M. WATHELETA – VĚC C‑326/12</P><P>VAN CASTER</P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generálního advokáta</HT></P><P><HT TYPE="UC">Melchiora Watheleta</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20131121">21. listopadu 2013</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0001"><P>Původní jazyk: francouzština.</P></NOTE></P></TI><STI><P><HT TYPE="BOLD">Věc C‑326/12</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">Rita van Caster,</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">Patrick van Caster</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">proti</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">Finanzamt Essen-Süd</HT></P><P><HT TYPE="NORMAL">[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Finanzgericht Düsseldorf (Německo)]</HT></P></STI></TITLE><INDEX><KEYWORD>Volný pohyb kapitálu</KEYWORD><KEYWORD>Zdanění příjmů plynoucích z investičních fondů, které investorům neposkytují podrobný přehled o ziscích (<QUOT.START CODE="201A" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>netransparentní fondy<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="2018" ID="QE0001"/>)</KEYWORD></INDEX><CONTENTS.CONCLUSION><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>I –</NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Úvod</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>Toto řízení o předběžné otázce se týká slučitelnosti vnitrostátních ustanovení, jako jsou články 5 a 6 německého zákona o dani z investic (Investmentsteuergesetz, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>InvStG<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>), s ustanoveními Smlouvy o FEU týkajícími se volného pohybu kapitálu. Podle dotčených ustanovení vnitrostátního práva se příjmy investora investičního fondu zdaňují paušálně, pokud společnost spravující fond nesplní povinnosti transparentnosti a poskytnutí informací stanovených tímto zákonem.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>II –</NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>A –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Unijní právo</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>Článek 63 odst. 1 SFEU (dříve čl. 56 odst. 1 ES) zní takto:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>V rámci této kapitoly jsou zakázána všechna omezení pohybu kapitálu mezi členskými státy a mezi členskými státy a třetími zeměmi.<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>3.</NO.P><TXT>Článek 65 odst. 3 SFEU (dříve čl. 58 odst. 3 ES) stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>Opatření a postupy uvedené v odstavcích 1 a 2 nesmějí představovat ani prostředek svévolné diskriminace, ani zastřené omezování volného pohybu kapitálu a plateb ve smyslu článku 63.<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP><?PAGE NO="2"?><NP><NO.P>4.</NO.P><TXT>Směrnice Rady 77/799/EHS ze dne <DATE ISO="19771219">19. prosince 1977</DATE> o vzájemné pomoci mezi příslušnými orgány členských států v oblasti přímých daní a daní z pojistného<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0002"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="336" PAGE.FIRST="15" DATE.PUB="1977">Úř. věst. L 336, s. 15</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 09/01, s. 63. Tato směrnice byla zrušena s účinností k <DATE ISO="20130101">1. lednu 2013</DATE> směrnicí Rady 2011/16/EU ze dne <DATE ISO="20110215">15. února 2011</DATE> o správní spolupráci v oblasti daní a o zrušení směrnice 77/799 (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="064" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2011">Úř. věst. L 64, s. 1</REF.DOC.OJ>). I když nová směrnice obsahuje důležité změny týkající se režimu výměny informací mezi orgány daňové správy členských států, tyto změny nemají vliv na předmětné posouzení.</P></NOTE>, použitelná v době rozhodné z hlediska skutkových okolností případu, v článku 1, nadepsaném <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>Obecná ustanovení<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/>, stanovila:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="001.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Příslušné orgány členských států si v souladu s touto směrnicí navzájem poskytují veškeré údaje, které by jim mohly umožnit správné vyměření daní z příjmů a z majetku.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="001.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Za daně z příjmů a z majetku se považují, bez ohledu na způsob výběru, veškeré daně vyměřené z celkového příjmu, celkového majetku nebo z částí příjmů nebo majetku, včetně daní ze zisku z převodu movitého a nemovitého majetku, daní z objemu mezd a platů placených podniky a daní z přírůstku hodnoty majetku.</ALINEA></PARAG><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/></P></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>5.</NO.P><TXT>Článek 2 této směrnice, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>Výměna na dožádání<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="002.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Příslušný orgán některého členského státu může v jednotlivém případě požádat příslušný orgán jiného členského státu o sdělení údaje podle čl. 1 odst. 1. Příslušný orgán dožádaného členského státu není povinen žádosti vyhovět, má-li za to, že příslušný úřad žádajícího státu nevyčerpal vlastní obvyklé zdroje údajů, kterých mohl v daném případě využít, aniž tím bylo ohroženo dosažení žádoucího výsledku.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="002.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Ke sdělení údaje podle odstavce 1 případně provede příslušný orgán dožádaného členského státu nezbytná šetření.<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>6.</NO.P><TXT>Článek 11 uvedené směrnice, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/>Vztah k širším závazkům vzájemné pomoci<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/>, stanoví toto:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0010" REF.END="QE0010"/>Předchozími ustanoveními nejsou dotčeny širší závazky k vzájemnému poskytování údajů podle jiných právních předpisů.<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>B –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Německé právo</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>7.</NO.P><TXT>Finanzgericht Düsseldorf se opírá o následující ustanovení InvStG.</TXT></NP><NP><NO.P>8.</NO.P><TXT>Ustanovení § 5 InvStG ve znění ze dne <DATE ISO="20031215">15. prosince 2003</DATE>, použitelném od <DATE ISO="20040101">1. ledna 2004</DATE>, stanoví následující:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0011" REF.END="QE0011"/>Základ daně</P></TI></TITLE><PARAG IDENTIFIER="005.001"><NO.PARAG>(1)</NO.PARAG><ALINEA><P>Ustanovení § 2 a § 4 se použijí pouze za předpokladu, že</P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>investiční společnost investorům v německém jazyce sdělí při každém rozdělování výnosů týkajícím se investičního podílu</TXT><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>částku výnosů k rozdělení (s uvedením alespoň čtyř desetinných míst)</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>částku rozdělených výnosů (s uvedením alespoň čtyř desetinných míst)</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>částky obsažené v rozdělených výnosech, a sice</TXT><?PAGE NO="3"?><P><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P>aa)</NO.P><TXT>výnosy z předchozího roku odpovídající rozdělení,</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>bb)</NO.P><TXT>zisky z převodu osvobozené od daně ve smyslu § 2 odst. 3 bodu 1 první věty,</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>cc)</NO.P><TXT>výnosy ve smyslu § 3 bodu 40 zákona o dani z příjmů,</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>dd)</NO.P><TXT>výnosy ve smyslu § 8b odst. 1 zákona o korporační dani,</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>ee)</NO.P><TXT>zisky z převodu ve smyslu § 3 bodu 40 zákona o dani z příjmů,</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>ff)</NO.P><TXT>zisky z převodu ve smyslu § 8b odst. 2 zákona o korporační dani,</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>gg)</NO.P><TXT>výnosy ve smyslu § 2 odst. 3 bodu 1 druhé věty, pokud se nejedná o kapitálové výnosy ve smyslu § 20 zákona o dani z příjmů,</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>hh)</NO.P><TXT>zisky z převodu osvobozené od daně ve smyslu § 2 odst. 3 bodu 2,</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>ii)</NO.P><TXT>výnosy ve smyslu § 4 odst. 1,</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>jj)</NO.P><TXT>výnosy ve smyslu § 4 odst. 2, u kterých nebyl proveden odpočet na základě odstavce 4,</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>kk)</NO.P><TXT>výnosy ve smyslu § 4 odst. 2, které podle dohody o zamezení dvojímu zdanění opravňují k započtení daně, u níž se má za to, že byla odvedena, na daň z příjmů nebo korporační daň,</TXT></NP></ITEM></LIST></P></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>d)</NO.P><TXT>část výnosů k rozdělení, která opravňuje k započtení nebo vrácení daně z kapitálových příjmů ve smyslu</TXT><P><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P>aa)</NO.P><TXT>§ 7 odst. 1 a 2,</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>bb)</NO.P><TXT>§ 7 odst. 3,</TXT></NP></ITEM></LIST></P></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>e)</NO.P><TXT>částku daně z kapitálových příjmů, která má být započtena nebo vrácena ve smyslu</TXT><P><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P>aa)</NO.P><TXT>§ 7 odst. 1 a 2,</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>bb)</NO.P><TXT>§ 7 odst. 3,</TXT></NP></ITEM></LIST></P></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>f)</NO.P><TXT>částku zahraničních daní připadající na příjmy ve smyslu § 4 odst. 2 obsažené v rozdělených výnosech a</TXT><P><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P>aa)</NO.P><TXT>odpočitatelné podle § 34c odst. 1 zákona o dani z příjmů nebo podle dohody o zamezení dvojímu zdanění,</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>bb)</NO.P><TXT>odpočitatelné podle § 34c odst. 3 zákona o dani z příjmů, pokud nebyl proveden odpočet podle § 4 odst. 4,</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>cc)</NO.P><TXT>u nichž se má za to, že byly odvedeny podle dohody o zamezení dvojímu zdanění,</TXT></NP></ITEM></LIST></P></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>g)</NO.P><TXT>částku odpočtu za opotřebení či snížení podstaty podle § 3 odst. 3 první věty,</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>h)</NO.P><TXT>částku, o kterou byla snížena korporační daň, kterou uplatňuje společnost rozdělující výnosy podle § 37 odst. 3 zákona o korporační dani;</TXT></NP></ITEM></LIST></P></NP></ITEM><?PAGE NO="4"?><ITEM><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>investiční společnost investorům v německém jazyce sdělí v případě výnosů odpovídajících rozdělení nejpozději čtyři měsíce od uplynutí účetního období, u něhož se předpokládá, že byly v jeho průběhu vyplaceny, údaje podle bodu 1 týkající se investičního podílu;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3.</NO.P><TXT>investiční společnost zveřejní údaje uvedené v bodech 1 a 2 ve spojení s výroční zprávou ve smyslu § 45 odst. 1 a § 122 odst. 1 a 2 zákona o investicích v elektronické verzi Spolkového úředního věstníku; uvedené údaje je třeba opatřit osvědčením odborníka oprávněného poskytovat poradenské služby v rámci podnikatelské činnosti podle § 3 zákona o daňových poradcích, úředně uznaného auditorského subjektu nebo srovnatelného subjektu, potvrzujícím, že dané údaje byly prokázány podle pravidel německého daňového práva; § 323 obchodního zákoníku se použije přiměřeně. V případě nezveřejnění výroční zprávy v elektronické verzi Spolkového úředního věstníku v souladu s ustanoveními zákona o investicích je třeba uvést rovněž odkaz, pod nímž je výroční zpráva zveřejněna v německém jazyce;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>4.</NO.P><TXT>zahraniční investiční společnost vypočte a spolu s cenou zpětného odkupu sdělí částku výnosů, o nichž se má za to, že byly vyplaceny po 31. prosinci 1993 majiteli podílů v zahraničních investicích, za něž ještě nebyla zaplacena daň;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>5.</NO.P><TXT>zahraniční investiční společnost prokáže v plném rozsahu ústřednímu spolkovému orgánu daňové správy na jeho žádost během tří měsíců pravdivost údajů uvedených v bodech 1, 2 a 4. Pokud jsou osvědčení vyhotovena v cizím jazyce, může být vyžadován ověřený překlad do němčiny. Poskytla-li zahraniční investiční společnost údaje o částce v nesprávné výši, musí vzít v úvahu rozdíl částek z vlastní iniciativy nebo na žádost spolkového orgánu finanční správy v oznámení pro aktuální účetní období.</TXT></NP></ITEM></LIST><P>Pokud nejsou údaje uvedené v bodě 1 písm. c) nebo písm. f) k dispozici, pak se příjmy zdaní v souladu s § 2 odst. 1 první větou, přičemž § 4 se nepoužije<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0003"><P>Jak uvádí německá vláda, byl § 5 InvStG mnohokrát změněn, ale pokaždé pouze nepatrně a bez toho, aby tyto změny měly vliv na projednávaný spor.</P></NOTE>.</P></ALINEA></PARAG></GR.SEQ></ALINEA></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>9.</NO.P><TXT>Ustanovení § 6 InvStG ve znění ze dne <DATE ISO="20031215">15. prosince 2003</DATE>, použitelném od <DATE ISO="20040101">1. ledna 2004</DATE>, zní následovně:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><GR.SEQ LEVEL="1"><ALINEA><TITLE><TI><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0012" REF.END="QE0012"/>(Zdanění v případě nezveřejnění)</P></TI></TITLE><P>Pokud nejsou splněny požadavky stanovené v § 5 odst. 1, je nutno při zdanění investora zahrnout dividendy z investičních podílů, reinvestovaný zisk, jakož i 70 % rozdílu ceny prvního zpětného odkupu investičního podílu stanovené v kalendářním roce a ceny posledního zpětného odkupu investičního podílu stanovené v témže kalendářním roce; minimálně se zahrne 6 % ceny posledního zpětného odkupu v kalendářním roce. Nestanoví-li se cena zpětného odkupu, nahrazuje ji cena na burze nebo tržní cena […]<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/>.</P></ALINEA></GR.SEQ></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>10.</NO.P><TXT>Článek 26 dohody uzavřené mezi Belgickým královstvím a Spolkovou republikou Německo o zamezení dvojímu zdanění a úpravě některých dalších otázek v oblasti daní z příjmů a z majetku, včetně živnostenských daní a pozemkových daní, podepsané dne <DATE ISO="19670411">11. dubna 1967</DATE> (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0013" REF.END="QE0013"/>dohoda o zamezení dvojímu zdanění<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/>), stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0014" REF.END="QE0014"/>(Výměna informací)</P></TI></TITLE><PARAG IDENTIFIER="026.001"><NO.PARAG>1.</NO.PARAG><ALINEA>Příslušné orgány smluvních států si vyměňují informace nezbytné k uplatnění ustanovení této dohody a ustanovení vnitrostátních právních předpisů smluvních států týkajících se daní, na které se vztahuje tato dohoda, pokud zdanění, které ukládají, je v souladu s dohodou.</ALINEA><ALINEA>[…]<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/></ALINEA></PARAG></GR.SEQ></ALINEA></QUOT.S></P></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="5"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>III –</NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Spor v původním řízení a předběžná otázka</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>11.</NO.P><TXT>R. van Caster a její syn, P. van Caster, belgičtí státní příslušníci bydlící v Německu, vlastní podíly v kapitálových investičních fondech se sídlem v jiném členském státě než ve Spolkové republice Německo. Tyto podíly byly vloženy na účet u banky BBL/ING nacházející se v Belgii.</TXT></NP><NP><NO.P>12.</NO.P><TXT>R. a P. van Casterovi přiznali příjmy ze svých podílů v investičních fondech prostřednictvím odhadu nebo ocenění na základě přiložených výčtů nebo burzovních novin, a sice částky <FT TYPE="DECIMAL">8435,43</FT> eura za rok 2003, <FT TYPE="DECIMAL">10500,94</FT> eura za rok 2004, <FT TYPE="DECIMAL">12318,18</FT> eur za rok 2005, <FT TYPE="DECIMAL">13263,04</FT> eura za rok 2006, <FT TYPE="DECIMAL">12672,46</FT> eur za rok 2007 a 14 272,88 eur za rok 2008, tedy celkovou částku ve výši <FT TYPE="DECIMAL">71462,93</FT> eura.</TXT></NP><NP><NO.P>13.</NO.P><TXT>Naopak Finanzamt Essen-Süd se domníval, že nebyly splněny podmínky stanovené v § 5 InvStG, a stanovil tyto příjmy v souladu s § 6 InvStG, podle něhož musí být daň stanovena paušálně alespoň ve výši 6 % z ceny posledního zpětného odkupu stanovené v kalendářním roce. Tato metoda zdanění vedla k následujícím částkám: <FT TYPE="DECIMAL">38503,53</FT> eura za rok 2003, <FT TYPE="DECIMAL">32691,41</FT> euro za rok 2004, <FT TYPE="DECIMAL">63603,62</FT> eura za rok 2005, <FT TYPE="DECIMAL">49463,21</FT> euro za rok 2006, <FT TYPE="DECIMAL">37045,03</FT> eura za rok 2007 a 25 139,27 eur za rok 2008, tedy k celkové částce ve výši <FT TYPE="DECIMAL">246446,07</FT> eur.</TXT></NP><NP><NO.P>14.</NO.P><TXT>R. a P. van Casterovi napadli rozhodnutí Finanzamt Essen-Süd před Finanzgericht Düsseldorf, přičemž tvrdili, že ustanovení § 6 InvStG použitelná od roku 2004 jsou v rozporu s právem Evropské unie, a to zejména s ustanoveními Smlouvy o FEU týkajícími se volného pohybu kapitálu.</TXT></NP><NP><NO.P>15.</NO.P><TXT>Při jednání před předkládajícím soudem se účastníci původního řízení shodli v obsahové rovině na tom, že pokud jde o rok 2003, měly být příjmy stanoveny na 4 % z ceny zpětného odkupu stanovené ke dni <DATE ISO="20031231">31. prosince 2003</DATE>, tedy ve výši <FT TYPE="DECIMAL">19848,07</FT> eur.</TXT></NP><NP><NO.P>16.</NO.P><TXT>Pokud jde o období od roku 2004 do roku 2008, R. a P. van Casterovi se u předkládajícího soudu domáhali, aby změnil daňový výměr tak, aby byl daňový základ týkající se dotčených příjmů určen na základě přiznaných částek. Finanzamt Essen-Süd navrhoval, aby žaloba byla zamítnuta, neboť § 6 InvStG je slučitelný s unijním právem.</TXT></NP><NP><NO.P>17.</NO.P><TXT>Za těchto okolností se Finanzgericht Düsseldorf rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0015" REF.END="QE0015"/>Je paušální zdanění výnosů z tzv. <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0016" REF.END="QE0016"/>netransparentních<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/> (tuzemských a) zahraničních investičních fondů podle § 6 Investmentsteuergesetz (zákon o dani z investic) v rozporu s právem Evropské unie (článek 56 ES), protože představuje zastřené omezování volného pohybu kapitálu (čl. 58 odst. 3 ES)?<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/></P></QUOT.S></P></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>IV –</NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Řízení před Soudním dvorem</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>18.</NO.P><TXT>Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce byla Soudnímu dvoru doručena dne <DATE ISO="20120710">10. července 2012</DATE>. R. a P. van Casterovi, Finanzamt Essen-Süd, německá vláda a vláda Spojeného království, jakož i Evropská komise předložili písemná vyjádření. Všichni výše uvedení kromě vlády Spojeného království přednesli svá ústní vyjádření na jednání konaném dne <DATE ISO="20131009">9. října 2013</DATE>.</TXT></NP></GR.SEQ><?PAGE NO="6"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>V –</NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Posouzení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>A –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Úvodní poznámky týkající se § 5 a § 6 InvStG</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>19.</NO.P><TXT>Ustanovení § 5 InvStG stanoví, že pokud investiční společnost dodrží povinnosti spočívající v poskytnutí určitých informací v německém jazyce investorům a německým orgánům ve stanovené formě a ve stanovených lhůtách, příjmy z podílů v investičních fondech podléhají všeobecnému režimu transparentního zdanění (§ 2 a § 4 InvStG), tedy jak zdůrazňuje Komise, zdanění založeného na hodnotách, které jsou skutečné, nebo alespoň určené odhadem v souladu s ustanoveními § 162 německého daňového zákoníku, a nikoli na paušálních hodnotách, jako kdyby osoba povinná k dani investovala své prostředky přímo, bez jejich vložení do investičního fondu.</TXT></NP><NP><NO.P>20.</NO.P><TXT>Jestliže investiční společnost nedodrží podmínky stanovené v § 5 odst. 1 InvStG, je investor povinen zaplatit daň z paušální částky stanovené podle § 6 tohoto zákona ve výši alespoň 6 % ceny posledního zpětného odkupu stanovené v kalendářním roce. Podle předkládajícího soudu tento paušální výpočet nepřipouští žádnou výjimku, která by umožňovala podrobit daňového poplatníka dani na základě skutečné nebo v každém případě odhadované hodnoty získaných příjmů.</TXT></NP><NP><NO.P>21.</NO.P><TXT>Právě daňový poplatník tedy musí snášet následky toho, že společnost spravující investiční fond nedodržuje ustanovení InvStG.</TXT></NP><NP><NO.P>22.</NO.P><TXT>Obecně se § 5 a § 6 InvStG vztahují bez rozdílu na německé i zahraniční investiční společnosti s výjimkou povinnosti vypočítat a oznámit spolu s cenou zpětného odkupu částku příjmů, o nichž se má za to, že byly vyplaceny vlastníkovi zahraničních investičních podílů po 31. prosinci 1993 (§ 5 odst. 1 bod 4 InvStG), a dále povinnosti v plném rozsahu prokázat ústřednímu spolkovému orgánu daňové správy pravdivost určitých údajů (§ 5 odst. 1 bod 5 InvStG). Obě tyto povinnosti se vztahují pouze na zahraniční investiční společnosti.</TXT></NP><NP><NO.P>23.</NO.P><TXT>V souvislosti s touto naposledy uvedenou povinností konstatuji, že ukládá investorům povinnost prokázat pravdivost údajů ústřednímu spolkovému orgánu daňové správy na jeho prostou žádost bez toho, aby tato žádost musela být jakkoli odůvodněna. Nic ve spise neobjasňuje důvody, proč se tato povinnost netýká i německých investičních společností.</TXT></NP><NP><NO.P>24.</NO.P><TXT>Pokud jde o použití InvStG na skutkové okolnosti projednávané věci, podotýkám, že předkládající soud neuvádí, podmínku nebo podmínky § 5 InvStG, které by dotčená zahraniční investiční společnost nedodržela. To nemá vliv na mé posouzení, jelikož jak uvedla Komise a jak to na jednání přijal Finanzamt Essen-Süd, nedodržení jediné z podmínek uvedených v § 5 odst. 1 InvStG vede k paušálnímu zdanění stanovenému v § 6 InvStG.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>B –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K existenci omezení volného pohybu kapitálu</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>25.</NO.P><TXT>Předkládající soud ve své otázce odkazuje na článek 56 ES a čl. 58 odst. 3 ES platné v době rozhodné z hlediska skutkových okolností, které byly beze změny převzaty do článku 63 SFEU a čl. 65 odst. 3 SFEU.</TXT></NP><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>Tvrzení zúčastněných stran</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>26.</NO.P><TXT>Finanzamt Essen-Süd, jakož i německá vláda a vláda Spojeného království popírají, že dochází k omezení volného pohybu kapitálu. Konstatují, že takový vnitrostátní zákon, jakým je zákon dotčený v projednávané věci, který se vztahuje bez rozdílu na německé i zahraniční investiční společnosti, nemůže představovat omezení uvedené svobody.</TXT></NP><?PAGE NO="7"?><NP><NO.P>27.</NO.P><TXT>Stejně tak zastávají názor, že v projednávané věci nedochází ani k zastřenému omezení. Podle názoru Finanzamt Essen-Süd a německé vlády mohou německé orgány oprávněně vyžadovat od osob povinných k dani všechny důkazy, které považují za nezbytné ke správnému výpočtu dlužné daně z příjmu.</TXT></NP><NP><NO.P>28.</NO.P><TXT>Poukazují na to, že předmětná právní úprava ve skutečnosti nezpůsobuje zahraničním investičním společnostem zvláštní obtíže. Domnívají se, že totéž platí i pro obě uvedené podmínky uložené pouze zahraničním investičním společnostem, a to pro povinnost oznámit cenu zpětného odkupu a částku příjmů, o nichž se má za to, že byly vyplaceny vlastníkovi zahraničních investičních podílů po 31. prosinci 1993 (§ 5 odst. 1 bod 4 InvStG), a dále pro povinnost v plném rozsahu prokázat ústřednímu spolkovému orgánu daňové správy pravdivost určitých údajů (§ 5 odst. 1 bod 5 InvStG).</TXT></NP><NP><NO.P>29.</NO.P><TXT>Finanzamt Essen-Süd a německá vláda na podporu svého tvrzení poukazují na skutečnost, že v roce 2011 ústřední spolkový orgán daňové správy přezkoumal přibližně <FT TYPE="NUMBER">31800</FT> oznámení zahraničních investičních společností. Německá vláda dodává, že porušení povinností výpočtu a oznámení uložených v § 5 InvStG bylo konstatováno pouze v případě 25 těchto zahraničních investičních společností.</TXT></NP><NP><NO.P>30.</NO.P><TXT>Komise vychází z předpokladu, že předkládající soud neuvádí podmínky, které platí v souladu s § 5 odst. 1 body 4 a 5 InvStG výlučně pro zahraniční investiční společnosti, a zaměřuje své posouzení na dvě povinnosti, které předkládající soud demonstrativně uvádí jako povinnosti, které zahraniční investiční společnosti <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0017" REF.END="QE0017"/>často<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/> nesplňují, a to povinnost oznámit v německém jazyce příjmy z investic a uveřejnit údaje požadované InvStG v elektronické verzi Spolkového úředního věstníku.</TXT></NP><NP><NO.P>31.</NO.P><TXT>S ohledem na první z těchto povinností Komise podotýká, že právní předpisy týkající se obezřetnosti, které se použijí na investiční fondy v průběhu sporných let, především článek 47 směrnice 85/611/EHS<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0004"><P>Směrnice Rady ze dne <DATE ISO="19851220">20. prosince 1985</DATE> o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se subjektů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP), <REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="375" PAGE.FIRST="3" DATE.PUB="1985">Úř. věst. L 375, s. 3</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 06/01, s. 139.</P></NOTE>, stanovily jazykové požadavky pouze v případě údajů, které byly relevantní za účelem dohledu nad obezřetností podnikání a které měly být z tohoto důvodu zveřejněny.</TXT></NP><NP><NO.P>32.</NO.P><TXT>Pokud jde o druhou povinnost, Komise podotýká, že k tomu, aby zahraniční fondy oznamovaly takové údaje německým investorům v německém jazyce a zveřejňovaly je v tomto jazyce ve Spolkovém úředním věstníku, je vedou spíše jejich obchodní zájmy než ustanovení InvStG.</TXT></NP><NP><NO.P>33.</NO.P><TXT>Pokud jde o paušální zdanění stanovené v § 6 InvStG, Komise se domnívá – s výhradou zjištění předkládajícího soudu – že může jít o zastřené omezení z důvodu, že daňová výhoda, tedy zdanění na základě skutečných nebo odhadovaných hodnot, závisí na formálních požadavcích, které na rozdíl od zahraničních společností přirozeně splňují vnitrostátní společnosti, které se zaměřují především na domácí zákazníky, s nimiž komunikují v jazyce, který je jim znám.</TXT></NP><NP><NO.P>34.</NO.P><TXT>Naopak zahraniční investiční společnost tyto požadavky nesplní, pokud jsou její podíly předmětem pasivního obchodování v Německu, neboť jediným důvodem dodržování těchto formálních požadavků je zdanění investorů usazených v této zemi, a nikoli jejich vlastní obchodní požadavky.</TXT></NP><NP><NO.P>35.</NO.P><TXT>R. a P. van Casterovi se připojují k názoru předkládajícího soudu, že navzdory použití § 5 InvStG bez rozdílu na vnitrostátní i zahraniční investiční společnosti dochází k zastřené nebo faktické diskriminaci na úkor zahraničních společností, jelikož téměř všechny německé investiční společnosti dodržují požadavky uvedené v § 5 InvStG, zatímco zahraniční investiční společnosti často nemají důvod se jim podrobit.</TXT></NP></GR.SEQ><?PAGE NO="8"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>Posouzení</TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>36.</NO.P><TXT>Úvodem je třeba připomenout, že i když podle ustálené judikatury spadají přímé daně do pravomoci členských států, musejí členské státy při výkonu pravomoci v této oblasti dodržovat unijní právo<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0005"><P>Viz rozsudky ze dne <DATE ISO="20040304">4. března 2004</DATE>, Komise v. Francie (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-334/02" PAGE.ECR="I-2229" YEAR="2004">C-334/02, Recueil, s. I-2229</REF.DOC.ECR>, bod 21); ze dne <DATE ISO="20110120">20. ledna 2011</DATE>, Komise v. Řecko (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-155/09" PAGE.ECR="I-65" YEAR="2011">C-155/09, Sb. rozh. s. I-65</REF.DOC.ECR>, bod 39); ze dne <DATE ISO="20110616">16. června 2011</DATE>, Komise v. Rakousko (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-10/10" PAGE.ECR="I-5389" YEAR="2011">C-10/10, Sb. rozh. s. I-5389</REF.DOC.ECR>, bod 23), a ze dne <DATE ISO="20120510">10. května 2012</DATE>, Santander Asset Management SGIIC a další (C‑338/11 až C‑347/11, bod 14).</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>37.</NO.P><TXT>Z ustálené judikatury rovněž vyplývá, že opatření zakázaná článkem 63 odst. 1 SFEU jako omezení voleného pohybu kapitálu zahrnují opatření, která mohou odradit od investování v některém členském státě osoby, které nemají v tomto státě bydliště nebo sídlo, anebo odradit osoby s bydlištěm či sídlem v uvedeném členském státě od investování v jiných členských státech<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0006"><P>Viz rozsudky ze dne <DATE ISO="20070125">25. ledna 2007</DATE>, Festersen (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-370/05" PAGE.ECR="I-1129" YEAR="2007">C-370/05, Sb. rozh. s. I-1129</REF.DOC.ECR>, bod 24); ze dne <DATE ISO="20071218">18. prosince 2007</DATE>, A (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-101/05" PAGE.ECR="I-11531" YEAR="2007">C-101/05, Sb. rozh. s. I-11531</REF.DOC.ECR>, bod 40); ze dne <DATE ISO="20110210">10. února 2011</DATE>, Haribo Lakritzen Hans Riegel a Österreichische Salinen (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-436/08+C-437/08" PAGE.ECR="I-305" YEAR="2011">C-436/08 a C-437/08, Sb. rozh. s. I-305</REF.DOC.ECR>, bod 50), jakož i výše uvedený rozsudek Santander Asset Management SGIIC a další (bod 15).</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>38.</NO.P><TXT>Jak již Soudní dvůr rozhodl ve věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne <DATE ISO="20090127">27. ledna 2009</DATE>, Persche, týkající se možnosti provést v Německu odpočet daně s ohledem na dary poskytnuté uznanými obecně prospěšným zařízeními, pokud jsou usazena v jiných členských státech, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0018" REF.END="QE0018"/>[…] jelikož je možnost získat daňový odpočet způsobilá ovlivnit významným způsobem štědrost dárce, může být skutečností, že Německo neumožňuje odpočet darů poskytnutých obecně prospěšnými zařízeními, pokud jsou usazena v jiných členských státech, dotčena připravenost německých daňových poplatníků poskytovat dary ve prospěch těchto zařízení. Taková právní úprava tedy zakládá omezení volného pohybu kapitálu v zásadě zakázané článkem [63 SFEU]<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0007"><P><REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-318/07" PAGE.ECR="I-359" YEAR="2009">C-318/07, Sb. rozh. s. I-359</REF.DOC.ECR>, body 38 a 39.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>39.</NO.P><TXT>Soudní dvůr navíc v souvislosti s ustanovením polského práva, které stanovovalo maximální výši investicí polských otevřených důchodových fondů v zahraničí na 5 % hodnoty aktiv dotčeného fondu, nedávno rozhodl, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0019" REF.END="QE0019"/>[t]akové ustanovení má rovněž omezující účinek vzhledem ke společnostem usazeným v jiných členských státech v rozsahu, v němž pro tyto společnosti vytváří překážku pro získávání kapitálu v Polsku, neboť je omezeno zejména nabývání akcií nebo podílových listů subjektů kolektivního investování […]<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0008"><P>Viz rozsudek ze dne <DATE ISO="20111221">21. prosince 2011</DATE>, Komise v. Polsko (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-271/09" PAGE.ECR="I-13613" YEAR="2011">C-271/09, Sb. rozh. s I-13613</REF.DOC.ECR>, bod 52). Viz také rozsudky ze dne <DATE ISO="20000606">6. června 2000</DATE>, Verkooijen (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-35/98" PAGE.ECR="I-4071" YEAR="2000">C-35/98, Recueil, s. I-4071</REF.DOC.ECR>, body 34 a 35), a ze dne <DATE ISO="20040715">15. července 2004</DATE>, Weidert a Paulus (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-242/03" PAGE.ECR="I-7379" YEAR="2004">C-242/03, Sb. rozh. s. I-7379</REF.DOC.ECR>, body 13 a 14).</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>40.</NO.P><TXT>Z judikatury Soudního dvora tedy jasně vyplývá, že vnitrostátní ustanovení, které odrazuje osoby s bydlištěm či sídlem v některém členském státě od investování do podniku usazeného v jiném členském státě, a též brání podnikům usazeným v jiných členských státech, aby přilákaly investory, kteří jsou usazeni nebo mají bydliště či sídlo v tomto členském státě, představuje omezení volného pohybu kapitálu.</TXT></NP><NP><NO.P>41.</NO.P><TXT>Jde tedy o to, zda mají § 5 a § 6 InvStG tento odrazující účinek.</TXT></NP><NP><NO.P>42.</NO.P><TXT>Ačkoli je pravda, že se požadavky uvedené v § 5 InvStG použijí bez rozdílu na vnitrostátní i zahraniční investiční společnosti (s výjimkou povinností uvedených v odstavci 1 bodech 4 a 5) a že, jak uvádí vláda Spojeného království, pro velkou mezinárodní banku nemohou být nesplnitelné, nemění to nic na tom, že bez ohledu na technické obtíže, které tyto požadavky přinášejí, zahraniční investiční společnost, která se nezaměřuje na německý trh nebo se na něj zaměřuje jen málo, nemá zájem se těmto požadavkům podrobit. A to tím spíše, že je to právě investor, který bude snášet následky rozhodnutí společnosti spravující fond nepodřídit se těmto požadavkům.</TXT></NP><?PAGE NO="9"?><NP><NO.P>43.</NO.P><TXT>Důsledky pro investora mohou být vážné. Na rozdíl od německé vlády, která se domnívá, že paušální zdanění podle § 6 InvStG je mírné, souhlasím s názorem Komise, že paušálně stanovený výnos ve výši 6 % je sám o sobě vysoký, zvláště když úrokové sazby zůstávají v průběhu dlouhého období na nízké úrovni. Německá vláda na jednání uvedla, že toto číslo bylo stanoveno v roce 2004, když vstoupilo v platnost současné znění InvStG, a od té doby nebylo změněno.</TXT></NP><NP><NO.P>44.</NO.P><TXT>V projednávané věci má použití § 6 InvStG za následek zvýšení zdanitelných příjmů R. a P. van Casterových ze skutečné či odhadované hodnoty <FT TYPE="DECIMAL">71462,93</FT> eura na paušálně stanovenou hodnotu <FT TYPE="DECIMAL">246446,07</FT> eur.</TXT></NP><NP><NO.P>45.</NO.P><TXT>Domnívám se tedy, že jak ostatně naznačuje předkládající soud, kombinovaný účinek § 5 a § 6 InvStG, tedy velké riziko vyššího zdanění (z důvodu paušálního určení zdanitelných příjmů) ve spojení s vysokou pravděpodobností, že zahraniční investiční společnosti nebudou dodržovat požadavky uvedené v § 5 a § 6 InvStG, odrazuje německé investory od investování do zahraničních fondů.</TXT></NP><NP><NO.P>46.</NO.P><TXT>Tento závěr týkající se existence zastřeného omezení volného pohybu kapitálu je podpořen skutečností, že § 6 InvStG vylučuje jakékoli odlišné stanovení či odhad, a to zejména na základě údajů poskytnutých samotným investorem-daňovým poplatníkem.</TXT></NP><NP><NO.P>47.</NO.P><TXT>Přestože Soudní dvůr často zohlednil tuto skutečnost při odůvodnění<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0009"><P>Viz rozsudky ze dne <DATE ISO="19990708">8. července 1999</DATE>, Baxter a další (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-254/97" PAGE.ECR="I-4809" YEAR="1999">C-254/97, Recueil, s. I-4809</REF.DOC.ECR>, body 19 a 20); ze dne <DATE ISO="19991028">28. října1999</DATE>, Vestergaard (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-55/98" PAGE.ECR="I-7641" YEAR="1999">C-55/98, Recueil, s. I-7641</REF.DOC.ECR>, bod 26); ze dne <DATE ISO="20071011">11. října 2007</DATE>, ELISA (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-451/05" PAGE.ECR="I-8251" YEAR="2007">C-451/05, Sb. rozh. s. I-8251</REF.DOC.ECR>, bod 95); výše uvedený rozsudek Persche (bod 53); ze dne <DATE ISO="20111006">6. října 2011</DATE>, Komise v. Portugalsko (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-493/09" PAGE.ECR="I-9247" YEAR="2011">C-493/09, Sb. rozh. s. I-9247</REF.DOC.ECR>, bod 46), a ze dne <DATE ISO="20130228">28. února 2013</DATE>, Petersen (C‑544/11, bod 51).</P></NOTE>, což rovněž učiním níže, Soudní dvůr v rozsudku Meilicke a další rozhodl, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0020" REF.END="QE0020"/>[…]vnitrostátní předpisy […] na základě kterých se sleva na dani poskytne pouze na základě předložení osvědčení, které je v souladu s vnitřním systémem dotčeného členského státu, <HT TYPE="ITALIC">aniž má akcionář jakoukoliv možnost prokázat částku daně skutečně odvedenou společností, která vyplácí dividendy, na základě jiných relevantních důkazů a informací</HT>, tvoří skryté omezení volného pohybu kapitálu zakázané čl. 65 odst. 3 SFEU […]<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0010"><P>Rozsudek ze dne <DATE ISO="20110630">30. června 2011</DATE> (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-262/09" PAGE.ECR="I-5669" YEAR="2011">C-262/09, Sb. rozh. s. I-5669</REF.DOC.ECR>, bod 40). Zvýrazněno autorem tohoto stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>48.</NO.P><TXT>Ve světle výše uvedených úvah konstatuji, že § 5 a § 6 InvStG mají společně za následek omezení volného pohybu kapitálu.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>C –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K odůvodnění</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>49.</NO.P><TXT>Je třeba ještě přezkoumat, zda toto omezení může být odůvodněno z hlediska ustanovení Smlouvy o FEU.</TXT></NP><NP><NO.P>50.</NO.P><TXT>Soudní dvůr opakovaně judikoval, že volný pohyb kapitálu může být omezen vnitrostátní právní úpravou pouze tehdy, je-li tato právní úprava odůvodněna jedním z důvodů uvedených v článku 65 SFEU nebo naléhavými důvody obecného zájmu ve smyslu judikatury Soudního dvora<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0011"><P>Viz rozsudek ze dne <DATE ISO="20080214">14. února 2008</DATE>, Komise v. Španělsko (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-274/06" PAGE.ECR="I-26" YEAR="2008">C-274/06, Sb. rozh. s. I-26</REF.DOC.ECR>, bod 35), a výše uvedený rozsudek Komise v. Polsko (bod 55).</P></NOTE>.</TXT></NP><?PAGE NO="10"?><NP><NO.P>51.</NO.P><TXT>Finanzamt Essen-Süd a německá vláda neuvádějí žádný z důvodů uvedených v článku 65 SFEU, ale uvádějí právě dva naléhavé důvody obecného zájmu, které již Soudní dvůr uznal za důvody, které mohou odůvodnit omezení svobody pohybu, a to zachování rozdělení daňové pravomoci mezi členskými státy<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0012"><P>Viz rozsudky ze dne <DATE ISO="20051213">13. prosince 2005</DATE>, Marks &amp; Spencer (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-446/03" PAGE.ECR="I-10837" YEAR="2005">C-446/03, Sb. rozh. s. I-10837</REF.DOC.ECR>, bod 45); ze dne <DATE ISO="20061207">7. prosince 2006</DATE>, N (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-470/04" PAGE.ECR="I-7409" YEAR="2006">C-470/04, Sb. rozh. s. I-7409</REF.DOC.ECR>, bod 42); ze dne <DATE ISO="20070718">18. července 2007</DATE>, Oy AA (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-231/05" PAGE.ECR="I-6373" YEAR="2007">C-231/05, Sb. rozh. s. I-6373</REF.DOC.ECR>, bod 51); ze dne <DATE ISO="20080515">15. května 2008</DATE>, Lidl Belgium (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-414/06" PAGE.ECR="I-3601" YEAR="2008">C-414/06, Sb. rozh. s. I-3601</REF.DOC.ECR>, bod 31); ze dne <DATE ISO="20100225">25. února 2010</DATE>, X Holding (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-337/08" PAGE.ECR="I-1215" YEAR="2010">C-337/08, Sb. rozh. s. I-1215</REF.DOC.ECR>, bod 28), a ze dne <DATE ISO="20111129">29. listopadu 2011</DATE>, National Grid Indus (C‑371/10, Sb. rozh..s I-12273, bod 45).</P></NOTE> a účinnost daňových kontrol<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0013"><P>Viz rozsudky ze dne <DATE ISO="19790220">20 února 1979</DATE>, Rewe-Zentral, takzvaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0021" REF.END="QE0021"/>Cassis de Dijon<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/> (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="120/78" PAGE.ECR="649" YEAR="1979">120/78, Recueil, s. 649</REF.DOC.ECR>, bod 8); ze dne <DATE ISO="19970515">15. května 1997</DATE>, Futura Participations a Singer (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-250/95" PAGE.ECR="I-2471" YEAR="1997">C-250/95, Recueil, s. I-2471</REF.DOC.ECR>, bod 31); ze dne <DATE ISO="20050310">10. března 2005</DATE>, Laboratoires Fournier (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-39/04" PAGE.ECR="I-2057" YEAR="2005">C-39/04, Sb. rozh. s. I-2057</REF.DOC.ECR>, bod 24); ze dne <DATE ISO="20090611">11. června 2009</DATE>, X a Passenheim-van Schoot (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-155/08+C-157/08" PAGE.ECR="I-5093" YEAR="2009">C-155/08 a C-157/08, Sb. rozh. s. I-5093</REF.DOC.ECR>, bod 45); ze dne <DATE ISO="20100701">1. července 2010</DATE>, Dijkman a Dijkman-Lavaleije (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-233/09" PAGE.ECR="I-6649" YEAR="2010">C-233/09, Sb. rozh. s. I-6649</REF.DOC.ECR>, bod 58); výše uvedené rozsudky Komise v. Portugalsko (bod 42) a Meilicke a další (bod 41); rozsudek ze dne <DATE ISO="20120705">5. července 2012</DATE>, SIAT (C‑318/10, bod 36), jakož i výše uvedený rozsudek Petersen (bod 50).</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>52.</NO.P><TXT>Pokud jde o zachování rozdělení daňové pravomoci mezi členskými státy, které nebylo zmíněno na jednání, Finanzamt Essen-Süd a německá vláda poukazují ve svých písemných vyjádřeních na to, že cílem ustanovení InvStG je stejné daňové zacházení jak s investicemi do fondů a přímými investicemi, tak i s investicemi do zahraničních fondů a investicemi do tuzemských fondů. Finanzamt Essen-Süd připomíná, že Spolková republika Německo zdaňuje celosvětový příjem svých rezidentů, kteří tedy musejí podléhat dani z příjmů neomezeně.</TXT></NP><NP><NO.P>53.</NO.P><TXT>Podle mého názoru ze spisu jasně vyplývá, že v tomto případě nejde vůbec o rozdělení daňové pravomoci mezi členskými státy. Tento naléhavý důvod obecného zájmu se totiž týká režimu, který <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0022" REF.END="QE0022"/>má za cíl předcházet jednáním, která mohou ohrozit právo členského státu uplatňovat svou daňovou pravomoc ve vztahu k činnostem vykonávaným na jeho území<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0014"><P>Rozsudek ze dne <DATE ISO="20100121">21. ledna 2010</DATE>, SGI (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-311/08" PAGE.ECR="I-487" YEAR="2010">C-311/08, Sb. rozh. s. I-487</REF.DOC.ECR>, bod 60 a citovaná judikatura). Viz také výše uvedený rozsudek Oy AA (bod 54) a rozsudek ze dne <DATE ISO="20090618">18. června 2009</DATE>, Aberdeen Property Fininvest Alpha (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-303/07" PAGE.ECR="I-5145" YEAR="2009">C-303/07, Sb. rozh. s. I-5145</REF.DOC.ECR>, bod 66).</P></NOTE>, a to konkrétně tehdy, když se daňoví poplatníci pokoušejí zpochybnit daňovou pravomoc členského státu ve prospěch pravomoci jiného členského státu, která je pro ně příznivější. V projednávané věci tomu tak není, neboť daňová pravomoc Spolkové republiky Německo zůstává nedotčena, pokud jde o příjmy jejích rezidentů, a to i když tyto příjmy pocházejí z jejich investic do zahraničních fondů. V důsledku toho v projednávané věci nevyvstává otázka rozdělení daňové pravomoci mezi členskými státy.</TXT></NP><NP><NO.P>54.</NO.P><TXT>V každém případě se úvahy Finanzamt Essen-Süd a německé vlády v tomto ohledu vůbec netýkají ochrany rozdělení daňové pravomoci mezi členskými státy, nýbrž rovnosti německých rezidentů ve vztahu k německým daním, a to bez ohledu na druh či umístění jejich investic.</TXT></NP><NP><NO.P>55.</NO.P><TXT>Pokud jde o účinnost daňových kontrol, Finanzamt Essen-Süd a německá vláda se domnívají, že existuje riziko, že německé orgány daňové správy nebudou moci účinně vybrat daň z příjmů pocházejících ze zahraničních investičních fondů, a to zejména tehdy, když se příjmy ze zahraničních investičních fondů tezaurují – jelikož v projednávané věci jde o kapitálové investiční fondy – a tudíž nedochází k vyplácení v zemi, ve které má být vybrána daň z příjmů z kapitálového majetku.</TXT></NP><NP><NO.P>56.</NO.P><TXT>Z judikatury Soudního dvora vyplývá, že potřeba zabezpečit účinnost daňového dohledu představuje naléhavý důvod obecného zájmu, který může odůvodnit omezení výkonu základních svobod zaručených Smlouvou o FEU<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0015"><P>Viz výše uvedené rozsudky Rewe-Zentral (bod 8); Futura Participations a Singer (bod 31); Laboratoires Fournier (bod 24); X a Passenheim-van Schoot (bod 45); Dijkman a Dijkman-Lavaleije (bod 58); Komise v. Portugalsko (bod 42); Meilicke a další (bod 41), SIAT (bod 36) a Petersen (bod50).</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>57.</NO.P><TXT>Jak uvádí německá vláda, orgány daňové správy členského státu mohou vyžadovat od daňových poplatníků všechny důkazy, které považují za nezbytné za účelem posouzení toho, zda jsou splněny podmínky pro poskytnutí daňové výhody<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0016"><P>Viz rozsudky ze dne <DATE ISO="20021003">3. října 2002</DATE>, Danner (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-136/00" PAGE.ECR="I-8147" YEAR="2002">C-136/00, Recueil, s. I-8147</REF.DOC.ECR>, bod 50); ze dne <DATE ISO="20030626">26. června 2003</DATE>, Skandia a Ramstedt (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-422/01" PAGE.ECR="I-6817" YEAR="2003">C-422/01, Recueil, s. I-6817</REF.DOC.ECR>, bod 43), a výše uvedený rozsudek Persche (bod 54).</P></NOTE>.</TXT></NP><?PAGE NO="11"?><NP><NO.P>58.</NO.P><TXT>Vláda Spojeného království cituje rozsudek ze dne <DATE ISO="20101028">28. října 2010</DATE>, Établissements Rimbaud (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-72/09" PAGE.ECR="I-10659" YEAR="2010">C-72/09, Sb. rozh. s. I-10659</REF.DOC.ECR>, bod 35), přičemž dodává, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0023" REF.END="QE0023"/>členský stát může uplatňovat opatření, která umožňují jednoznačně a přesně zjistit částku, kterou jsou daňoví poplatníci povinni uhradit<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/>, což znamená, že není nepřiměřené, pokud členský stát vyloučí určité situace z poskytnutí daňové výhody, jestliže „není schopen skutečné a účinné kontroly nad dodržováním podmínek, kterými jeho vnitrostátní zákon tuto výhodu podmiňuje (bod 134 stanoviska generálního advokáta Bota k věci, ve které byl vydán výše uvedený rozsudek A).</TXT></NP><NP><NO.P>59.</NO.P><TXT>Aby však jakékoli omezující opatření mohlo být odůvodněno potřebou zabezpečit účinnost daňových kontrol, musí být v souladu se zásadou proporcionality v tom smyslu, že musí být vhodné k dosažení cíle, který sleduje, a současně nepřekračovat meze toho, co je k dosažení tohoto cíle nezbytné<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0017"><P>Viz výše uvedený rozsudek Meilicke a další (bod 42). Viz také rozsudky ze dne <DATE ISO="19951130">30. listopadu 1995</DATE>, Gebhard (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-55/94" PAGE.ECR="I-4165" YEAR="1995">C-55/94, Recueil, s. I-4165</REF.DOC.ECR>, bod 37); a výše uvedené rozsudky A (bod 56) a Persche (bod 52).</P></NOTE>.</TXT></NP><NP><NO.P>60.</NO.P><TXT>Je pravděpodobné, že informace, jakož i ověření pravdivosti určitých údajů vyžadované podle § 5 InvStG by měla německým orgánům daňové správy umožnit, aby správně vyměřily dlužnou daň z příjmů pocházejících z investičních fondů, a to na základě jejich skutečné nebo odhadované hodnoty. Z vážných důvodů se však domnívám, že německá právní úprava jde nad rámec toho, co je nezbytné k dosažení tohoto cíle správného vyměření dlužné daně.</TXT></NP><NP><NO.P>61.</NO.P><TXT>Jak jsem již uvedl, předkládající soud neuvádí povinnosti uložené v § 5 InvStG, které nebyly dodrženy v případě R. a P. van Casterových, avšak společné části odlišných kategorií požadavků stanovených v tomto § 5 umožňují vyvodit následující skutečnosti.</TXT></NP><NP><NO.P>62.</NO.P><TXT>Zaprvé, § 5 InvStG ukládá povinnosti pouze investičním společnostem, a nikoli daňovým poplatníkům, jejichž příjmy jsou zdanitelné v Německu. Pokud jsou tyto společnosti spravující investiční fondy zahraničními společnostmi, nejenže nejsou daňovými poplatníky v tomto členském státě, ale ani se na ně nevztahuje německé právo.</TXT></NP><NP><NO.P>63.</NO.P><TXT>Alespoň v případě skupiny informací vyžadovaných podle § 5 InvStG si však německé orgány daňové správy mohly na základě čl. 2 odst. 1 směrnice 77/799 vyžádat pomoc od daňových orgánů členského státu, ve kterém je investiční společnost usazena, v tomto případě od Belgického království, anebo mohly též použít článek 26 dohody o zamezení dvojímu zdanění uzavřené mezi Belgickým královstvím a Spolkovou republikou Německo, což neučinily, což musí ověřit předkládající soud.</TXT></NP><NP><NO.P>64.</NO.P><TXT>Jak již Soudní dvůr konstatoval ve výše uvedené věci Persche, skutečně platí, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0024" REF.END="QE0024"/>dotyčné daňové orgány se mohou na základě směrnice 77/799 obrátit na orgány jiného členského státu, aby získaly <HT TYPE="ITALIC">veškeré údaje, které se jeví jako nezbytné</HT> pro správné vyměření daně daňovému poplatníku […] Údaje, o jejichž sdělení mohou příslušné orgány členského státu na základě směrnice 77/799 žádat, jsou totiž právě ty, <HT TYPE="ITALIC">které se jim zdají být nezbytné ke stanovení správné částky daně</HT> podle právních předpisů, které musejí samy použít<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0018"><P>Body 61 a 62 výše uvedeného rozsudku Persche; zvýrazněno autorem tohoto stanoviska. V tomto smyslu viz také rozsudky ze dne <DATE ISO="19950811">11. srpna 1995</DATE>, Wielockx (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-80/94" PAGE.ECR="I-2493" YEAR="1995">C-80/94, Recueil, s. I-2493</REF.DOC.ECR>, bod 26); výše uvedené rozsudky Futura Participations a Singer (bod 41); Vestergaard (body 26 a 28); Danner (bod 49); Skandia a Ramstedt (bod 42); rozsudky ze dne <DATE ISO="20060914">14. září 2006</DATE>, Centro di Musicologia Walter Stauffer (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-386/04" PAGE.ECR="I-8203" YEAR="2006">C-386/04, Sb. rozh. s. I-8203</REF.DOC.ECR>, bod 50); ze dne <DATE ISO="20070130">30. ledna 2007</DATE>, Komise v. Dánsko (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-150/04" PAGE.ECR="I-1163" YEAR="2007">C-150/04, Sb. rozh. s. I-1163</REF.DOC.ECR>, bod 52); ze dne <DATE ISO="20070329">29. března 2007</DATE>, Rewe Zentralfinanz (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-347/04" PAGE.ECR="I-2647" YEAR="2007">C-347/04, Sb. rozh. s. I-2647</REF.DOC.ECR>, bod 56), a ze dne <DATE ISO="20070927">27. září 2007</DATE>, Twoh International (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-184/05" PAGE.ECR="I-7897" YEAR="2007">C-184/05, Sb. rozh. s. I-7897</REF.DOC.ECR>, bod 36).</P></NOTE>. Německé orgány tedy mohly požádat belgické orgány o informace uvedené v § 5 odst. 1 bodech 1 a 2 InvStG.</TXT></NP><?PAGE NO="12"?><NP><NO.P>65.</NO.P><TXT>Navíc podle ustálené judikatury<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0019"><P>Viz výše uvedený rozsudek Meilicke a další (body 43 a 44). V tomto smyslu viz také výše uvedené rozsudky Baxter (body19 a 20); Laboratoires Fournier (bod 25); ELISA (bod 96); Persche (bod 53) a Komise v. Portugalsko (bod 46).</P></NOTE> bez ohledu na použití obou těchto nástrojů výměny informací, jimiž jsou směrnice 77/799 a dohoda o zamezení dvojímu zdanění uzavřená mezi Belgickým královstvím a Spolkovou republikou Německo, úplný zákaz, který brání daňovému poplatníkovi, aby poskytl orgánům daňové správy potřebné informace – v tomto případě, aby R. a P. van Casterovi prokázali, že skutečná nebo odhadovaná hodnota jejich podílů v zahraničním investičním fondu je nižší než hodnota předpokládaná na základě § 6 InvStG – nemůže být v situaci, která je vnitřní záležitostí Unie, odůvodněn s ohledem na volný pohyb kapitálu.</TXT></NP><NP><NO.P>66.</NO.P><TXT>V tomto ohledu se Soudní dvůr vyjádřil velmi jasně ve svém rozsudku Meilicke a další, když rozhodl, že</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0025" REF.END="QE0025"/>43</NO.P><TXT>Právní předpisy členského státu, které by absolutně bránily osobám s neomezenou daňovou povinností k dani z příjmu v tomto členském státě, jež investovaly do kapitálových společností usazených v jiném členském státě, podat důkazy odpovídající jiným kritériím, zejména předložení jiných důkazů než důkazů stanovených právními předpisy prvně uvedeného členského státu pro vnitrostátní investice, by nejen byly v rozporu se zásadou řádné správy, ale šly by především nad rámec toho, co je nezbytné pro uskutečnění cíle účinnosti daňového dohledu.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>44</NO.P><TXT>Nelze totiž <HT TYPE="ITALIC">a priori</HT> vyloučit, že by uvedení akcionáři mohli předložit relevantní důkazy umožňující daňovým orgánům členského státu zdanění jasně a přesně ověřit autentičnost a povahu srážek daně provedených v jiných členských státech […]<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0020"><P>Výše uvedený rozsudek (body 43 a 44).</P></NOTE>.</TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>67.</NO.P><TXT>Německá vláda na jednání uvedla, že nemá význam umožnit investorovi-daňovému poplatníkovi, aby sám poskytl informace uvedené v § 5 odst. 1 InvStG, protože nejde o informace, které má běžně k dispozici. Nevidím důvod, proč by tato možnost měla být dopředu vyloučena, zejména pokud nic nevylučuje možnost, aby investor-daňový poplatník mohl žádat a získat tyto informace od společnosti, která spravuje fond. V tomto případě není ničím odůvodněno, že německé orgány daňové správy odmítly zohlednit tyto informace.</TXT></NP><NP><NO.P>68.</NO.P><TXT>S ohledem na všechny uvedené důvody se domnívám, že omezující opatření vyplývající ze spojení § 5 a § 6 InvStG nelze odůvodnit potřebou zajistit účinnost daňových kontrol.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>VI –</NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Závěry</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP><NO.P>69.</NO.P><TXT>S ohledem na předcházející úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr na předběžnou otázku položenou Finanzgericht Düsseldorf odpověděl následovně:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0026" REF.END="QE0026"/>Taková právní úprava členského státu, jakou jsou předmětné § 5 a § 6 německého zákona o dani z investic (Investmentsteuergesetz), které mají společně za následek, že příjmy osob s bydlištěm či sídlem v daném členském státě pocházející ze zahraničních investičních fondů podléhají paušálnímu zdanění v případě nedodržení povinností transparentnosti a oznamování informací stanovených tímto zákonem, a nikoli zdanění na základě skutečných nebo odhadovaných hodnot, představuje omezení volného pohybu kapitálu, které je zakázáno článkem 63 SFEU a které nelze odůvodnit potřebou zachovat vyvážené rozdělení daňové pravomoci mezi členskými státy ani potřebou zabezpečit účinnost daňových kontrol.<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/></P></QUOT.S></P></NP></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>