<!DOCTYPE html PUBLIC "yes" "xhtml1-strict.dtd">
<html xmlns="http://www.w3.org/1999/xhtml">
<!--GENDOC2XHTML # converter_version: 1.2.15-->
  <head>
    <title>2025-04-202504C130202305360-00-TRA-DOC-CS-CONCL-C-0536-23-202411368-07_00</title>
    <meta content="text/html; charset=utf-8" http-equiv="Content-Type"/>
    <meta content="" name="Gendoc_DGTGeneratedDate"/>
    <meta content="cs-CZ" name="Gendoc_Lang"/>
    <meta content="" name="Gendoc_GenerationDate"/>
    <meta content="" name="IsFlattened"/>
    <meta content="1" name="NumProc"/>
    <meta content="Final" name="Gendoc_EditionType"/>
    <meta content="0001" name="Gendoc_CaseNumberSuite"/>
    <meta content="10/01/2025 16:04:28" name="Gendoc_LastVerificationDate"/>
    <meta content="" name="Gendoc_ProcedureNumber"/>
    <meta content="cs" name="Gendoc_LangCode"/>
    <meta content="CNC" name="TypeDoc"/>
    <meta content="HFnkOE5Wz38HQb9enUr9ZD0/ioDerLvoL5R5m4Ddp+lV7/2OBG1ZAUctSP8WTKn5oLlhy/GwtAyefMNy+dxbf5x/rLWl6TPjNypQDmHWiqpbQsW/7hzIMOG0l5DOdRA1PkffyaEMZnplYjHf+UL5zqL/YowX2OROx0TUnDWsnz4=" name="GenDocUID"/>
    <meta content="P" name="TypeProc"/>
    <meta content="" name="CreateCustomParts"/>
    <meta content="OK" name="ReadyToPublish"/>
    <meta content="sounole" name="Gendoc_User"/>
    <meta content="" name="EP_Mode"/>
    <meta content="" name="Gendoc_DGTGenerated"/>
    <meta content="" name="Gendoc_Vademecum"/>
    <meta content="0536" name="NumeroOrdre"/>
    <meta content="2023" name="Annee"/>
    <meta content="P" name="Gendoc_ProcedureType"/>
    <meta content="" name="EP_Version"/>
    <meta content="CS" name="Langue"/>
    <meta content="sounole" name="Gendoc_DGTGeneratedUser"/>
    <meta content="FAST_document_go_ok" name="Gendoc_LastVerificationStatus"/>
    <meta content="CNC_C" name="Gendoc_GendocTemplateType"/>
    <meta content="TRUE" name="WithoutAuthorBlockFlatP"/>
    <meta content="GenDoc 01-12-24 20:08:47" name="Created"/>
    <meta content="" name="Canevas3_Vademecum"/>
    <meta content="TRUE" name="WithoutAuthorBlock"/>
    <meta content="" name="Gendoc_CaseYear"/>
    <meta content="false" name="Generation_In_Progress"/>
    <meta content="C" name="Juridiction"/>
    <meta content="cc7d0c8a9088474d83f042b2a193c348" name="DocumentIdentifier"/>
    <meta content="0536" name="Gendoc_CaseNumber"/>
    <meta content="ImportedWithoutSource" name="SdlIdentifier"/>
    <meta content="RP" name="NatureAff"/>
    <meta content="RP" name="Gendoc_CaseNature"/>
    <meta content="0001" name="NumSuite"/>
    <meta content="C" name="Gendoc_Juridiction"/>
  </head>
  <body>
    <div style="header">
      <div id="rId24" style="first"/>
      <div id="rId20" style="even">Stanovisko generálního advokáta J. Richarda de la Tour – věc C‑536/23</div>
      <div id="rId21" style="default">Mutua Madrileña Automovilista</div>
    </div>
    <p class="C36Centre" id="para-1" title="page-1">
      STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA
    </p>
    <p class="C36Centre" id="para-2" title="page-1">
      JEANA RICHARDA DE LA TOUR
    </p>
    <p class="C36Centre" id="para-3" title="page-1">
      přednesené dne 9. ledna 2025 (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-1" href="#t-1">1</a>
</span>)
      
    </p>
    <p class="C38Centregrasgrandespacement" id="para-4" title="page-1">
      Věc C‑536/23
    </p>
    <p class="C37Centregras" id="para-5" title="page-1">
      Bundesrepublik Deutschland
    </p>
    <p class="C37Centregras" id="para-6" title="page-1">
      proti
    </p>
    <p class="C37Centregras" id="para-7" title="page-1">
      Mutua Madrileña Automovilista
    </p>
    <p class="C39Centreespacement" id="para-8" title="page-1">
      [žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podal Landgericht München I (zemský soud Mnichov I, Německo)]
    </p>
    <p class="C71Indicateur" id="para-9" title="page-1">
      „Řízení o předběžné otázce – Justiční spolupráce v občanských věcech – Nařízení (EU) č. 1215/2012 – Článek 11 odst. 1 písm. b) – Článek 13 odst. 2 – Příslušnost ve věcech pojištění – Rozsah působnosti zvláštních pravidel příslušnosti – Dopravní nehoda – Přímá žaloba poškozeného proti pojistiteli – Pojem ‚poškozený‘ – Přechod nároku zaměstnance, který je poškozeným nehodou, na jeho zaměstnavatele – Podání přímé žaloby členským státem jako zaměstnavatelem – Místo bydliště žalobce“
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-10" title="page-2">
      
        <br/>
      
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">I.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Úvod</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">1.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Přijetím zvláštních pravidel příslušnosti, která nařízení (EU) č. 1215/2012 (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-2" href="#t-2">2</a>
</span>) zakotvuje ve věcech pojištění, chtěl unijní normotvůrce sledovat cíl ochrany slabší strany (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-3" href="#t-3">3</a>
</span>). Zatímco identifikace slabší strany je poměrně snadná v obvyklých případech, kdy spor většinou probíhá mezi poškozeným v důsledku dopravní nehody a pojišťovnou vozidla, které nehodu zavinilo, může být složitější v případě, že žalobu podává zaměstnavatel poškozeného, na kterého přechází nárok poškozeného.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">2.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Taková situace není Soudnímu dvoru neznámá, neboť již rozhodl, že z nařízení č. 1215/2012 vyplývá, že zaměstnavatel usazený v prvním členském státě, který pokračoval ve vyplácení platu svému zaměstnanci v době jeho pracovní neschopnosti v důsledku dopravní nehody a na něhož přešly nároky tohoto zaměstnance vůči společnosti, která je pojistitelem občanskoprávní odpovědnosti z provozu vozidla, jež se účastnilo této dopravní nehody, a která má sídlo v druhém členském státě, může jakožto „poškozený“ ve smyslu čl. 11 odst. 2 nařízení (ES) č. 44/2001 (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-4" href="#t-4">4</a>
</span>) podat žalobu proti této pojišťovně k soudům prvního členského státu, pokud je přímá žaloba přípustná (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-5" href="#t-5">5</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">3.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Zvláštnost této žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce spočívá v tom, že osoba, jež je poškozená v důsledku dopravní nehody, je úředníkem a zaměstnavatelem, na kterého přešly její nároky, je tedy stát.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">4.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V tomto stanovisku vysvětlím důvody, proč lze řešení, které již Soudní dvůr přijal, přenést, aniž bychom zrazovali znění nebo ducha nařízení č. 1215/2012, na případ, kdy je zaměstnavatelem podávajícím žalobu, u něhož je nesporné, že na něj přechází nároky poškozeného, stát. Využiji přitom také příležitosti, kterou mi poskytuje tato žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, abych upřesnil a vyjasnil předchozí judikaturu Soudního dvora, pokud jde o určení mezinárodní i místní příslušnosti soudu, u něhož může být taková žaloba podána, v tomto konkrétním případě, kdy je třeba uplatnit na stát hraniční určovatel, kterým je bydliště žalobce.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">II.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Právní rámec</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">5.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V rámci projednávané věci jsou relevantní body 15, 16, 18 a 34 odůvodnění, jakož i čl. 1 odst. 1, čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 1 nařízení č. 1215/2012.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">6.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Kromě toho je třeba zmínit oddíl 3 kapitoly II nařízení č. 1215/2012, nadepsaný „Příslušnost ve věcech pojištění“, který zahrnuje články 10 až 16 tohoto nařízení.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">7.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 10 tohoto nařízení zní následovně:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-20" title="page-3">
      „Ve věcech pojištění se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž je dotčen článek 6 a čl. 7 bod 5.“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">8.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 11 odst. 1 písm. a) a b) uvedeného nařízení stanoví:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-22" title="page-3">
      „Pojistitel, který má bydliště v některém členském státě, může být žalován:
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-23" title="page-3">
      a) u soudů členského státu, v němž má bydliště,
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-24" title="page-3">
      b) v jiném členském státě v případě žaloby podané pojistníkem, pojištěným nebo oprávněnou osobou u soudu místa bydliště žalobce […]“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">9.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 13 odst. 2 téhož nařízení stanoví:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-26" title="page-3">
      „Na žalobu, kterou poškozený podává přímo proti pojistiteli, se použijí články 10, 11 a 12, je-li taková přímá žaloba přípustná.“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">10.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Konečně čl. 63 odst. 1 nařízení č. 1215/2012 zní takto:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-28" title="page-3">
      „Pro účely tohoto nařízení se v případě společností nebo jiných právnických osob nebo sdružení fyzických nebo právnických osob rozumí ‚bydlištěm‘ místo, kde mají své:
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-29" title="page-3">
      a) sídlo,
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-30" title="page-3">
      b) ústředí, nebo
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-31" title="page-3">
      c) hlavní provozovnu.“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">III.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Skutkové okolnosti sporu v původním řízení a předběžná otázka</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">11.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Úřednice spolkového úřadu Deutsches Patent- und Markenamt (Německý úřad pro patenty a ochranné známky, Německo) v Mnichově měla dopravní nehodu, k níž došlo dne 8. března 2020 během dovolené ve Španělsku. Pronajaté vozidlo, které se střetlo s touto úřednicí, když jela na jízdním kole, mělo sjednáno pojištění občanskoprávní odpovědnosti u španělské pojišťovny Mutua Madrileña Automovilista (dále jen „pojišťovna“).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">12.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Z důvodu zranění, která při této nehodě utrpěla, byla úřednice v období od 8. března 2020 do 16. března 2020 v pracovní neschopnosti. Během tohoto období jí její zaměstnavatel – německý stát – nadále vyplácel plat. Dopisem ze dne 25. ledna 2021 uplatnil německý stát u škodního zástupce žalované příslušného pro Německo (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-6" href="#t-6">6</a>
</span>) nároky na náhradu takto vyplaceného platu ve výši 1 432,77 eura. Tento zástupce odmítl plnit, neboť měl za to, že nehodu zavinila tato úřednice.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">13.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Německý stát, stále jednající jako zaměstnavatel, tedy podal k Amtsgericht München (okresní soud v Mnichově, Německo) občanskoprávní žalobu proti pojišťovně, kterou se domáhal zaplacení sporného platu. Vzhledem k tomu, že tato společnost má sídlo ve Španělsku, namítla nedostatek mezinárodní příslušnosti tohoto soudu a zpochybnila opodstatněnost žaloby.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">14.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Rozsudkem ze dne 16. února 2022 odmítl Amtsgericht München (okresní soud v Mnichově) svou mezinárodní příslušnost. Tento soud tak rozhodl, že se německý stát nemůže dovolávat příslušnosti vyplývající z čl. 11 odst. 1 písm. b) a čl. 13 odst. 2 nařízení č. 1215/2012, jelikož tato ustanovení zakotvují pravidla představující výjimku, která musí být vykládána restriktivně a jež nemůže využít zaměstnavatel, pokud má postavení státu. Po obecném posouzení potřeby ochrany dospěl Amtsgericht München (okresní soud v Mnichově) k závěru, že se německý stát, který působí rovněž jako instituce sociálního zabezpečení, zejména v rámci systému důchodového a nemocenského pojištění, nemůže těchto pravidel dovolávat.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">15.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Německý stát podal odvolání k Landgericht München I (zemský soud Mnichov I, Německo), který je předkládajícím soudem. Německý stát uvádí, že jakožto zaměstnavatel úřednice byl zcela oprávněn dovolávat se čl. 11 odst. 1 písm. b) a čl. 13 odst. 2 nařízení č. 1215/2012, jelikož na něj ze zákona přešly nároky na náhradu škody, které měla úřednice vůči pojistiteli vozidla, jež se účastnilo nehody, při níž se stala poškozenou. Z judikatury Soudního dvora týkající se pravidel zakotvených v těchto ustanoveních (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-7" href="#t-7">7</a>
</span>) vyplývá, že zaprvé není třeba posuzovat každý případ zvlášť nebo rozlišovat na základě kritéria slabosti a zadruhé, aby byla zajištěna předvídatelnost příslušnosti, měl by mít každý postupník jednající v rámci zákonného přechodu práv, a nikoli jako pojistitel nebo instituce sociálního zabezpečení, možnost podat žalobu u soudu místa, kde má poškozený bydliště.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">16.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Pojišťovna, žalovaná v původním řízení, před předkládajícím soudem tvrdí, že z cíle ochrany uvedeného v čl. 11 odst. 1 písm. b) a v článku 13 nařízení č. 1215/2012 vyplývá, že pouze účastník řízení, který je ve slabším postavení ve vztahu k pojistiteli, kterého žaluje u soudu, se může dovolávat této výsady, představující výjimku z obecné příslušnosti soudů místa bydliště žalovaného. Soudní dvůr tuto možnost odepřel jak instituci sociálního zabezpečení, tak podnikatelům v odvětví pojišťovnictví, a to bez ohledu na jejich velikost (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-8" href="#t-8">8</a>
</span>). Existenci takového slabšího postavení je třeba vyloučit, pokud je žalobce členským státem Unie, a tedy subjektem mezinárodního práva veřejného, a to tím spíše, pokud tento stát poskytuje dávky, které svou povahou odpovídají dávkám sociálního zabezpečení, a vykonává na svém území dohled v oblasti pojištění, jako je tomu v případě žalobkyně v původním řízení.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">17.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Podle předkládajícího soudu závisí opodstatněnost odvolání na tom, zda soud prvního stupně odmítl svou příslušnost s ohledem na čl. 11 odst. 1 písm. b) a čl. 13 odst. 2 nařízení č. 1215/2012 oprávněně. V tomto ohledu uvádí, že účastníci sporu v původním řízení nezpochybňují, že německý stát hodlá v souladu s použitelnými ustanoveními španělského práva (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-9" href="#t-9">9</a>
</span>) a z titulu postoupení nároků stanoveného německým občanským právem (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-10" href="#t-10">10</a>
</span>) podat přímou žalobu proti pojišťovně jakožto pojistiteli vozidla, které se účastnilo nehody, během níž byla úřednice zraněna.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">18.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">S ohledem na argumenty předložené jednotlivými účastníky řízení a stav vnitrostátní judikatury (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-11" href="#t-11">11</a>
</span>) si předkládající soud klade otázku, zda se členský stát, který jako zaměstnavatel podává přímou žalobu proti pojistiteli na základě zákonného přechodu nároků úředníka, který je poškozeným v důsledku nehody, může dovolávat, bez ohledu na to, že mají povahu výjimky, zvláštních pravidel pro příslušnost v oblasti pojišťovnictví stanovených ve prospěch „poškozeného“ (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-12" href="#t-12">12</a>
</span>) v čl. 11 odst. 1 písm. b) ve spojení s čl. 13 odst. 2 nařízení č. 1215/2012, vykládaných ve světle bodu 15 a 18 odůvodnění tohoto nařízení. Tento soud zdůrazňuje zvláštní právní povahu tohoto zaměstnavatele v rámci sporu v původním řízení, který je rovněž subjektem mezinárodního práva veřejného.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">19.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Za těchto okolností Landgericht München I (zemský soud Mnichov I, Německo) přerušil řízení a položil Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-42" title="page-3">
      „Musí být čl. 13 odst. 2 nařízení [č. 1215/2012] ve spojení s čl. 11 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení vykládán v tom smyslu, že dokonce i členský stát Evropské unie coby zaměstnavatel, který pokračoval ve vyplácení platu svému úředníkovi, který byl (v dočasné) pracovní neschopnosti v důsledku dopravní nehody, a na něhož přešly nároky tohoto úředníka vůči společnosti, která je pojistitelem občanskoprávní odpovědnosti z provozu vozidla, jež se účastnilo této dopravní nehody, a která má sídlo v jiném členském státě, může jakožto ‚poškozený‘ ve smyslu [prvního výše] uvedeného ustanovení podat žalobu proti této pojišťovně k soudu místa bydliště úředníka v pracovní neschopnosti, pokud je taková přímá žaloba přípustná?“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">20.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Písemná vyjádření předložily německý stát, pojišťovna, španělská vláda a Komise.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">IV.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Analýza</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">21.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Z výkladu čl. 11 odst. 1 písm. b) ve spojení s čl. 13 odst. 2 nařízení č. 1215/2012 vyplývá, že je-li přímá žaloba poškozeného proti pojistiteli přípustná (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-13" href="#t-13">13</a>
</span>), může být pojistitel, který má bydliště v některém členském státě, žalován v jiném členském státě u soudu místa bydliště žalobce.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">22.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Tato ustanovení, která jsou specifická pro odvětví pojišťovnictví (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-14" href="#t-14">14</a>
</span>), tedy zakotvují odchylku (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-15" href="#t-15">15</a>
</span>) od zásady příslušnosti soudů místa bydliště žalovaného (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-16" href="#t-16">16</a>
</span>), jak vyplývá zejména z bodu 15 odůvodnění, čl. 4 odst. 1 nebo čl. 11 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1215/2012. Tím, že se čl. 11 odst. 1 písm. b) a čl. 13 odst. 2 tohoto nařízení jeví jako příznivější pro žalobce, přispívají tato ustanovení ke sledování cíle ochrany slabší strany (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-17" href="#t-17">17</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">23.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Ve svém rozsudku MMA IARD se Soudní dvůr vyjádřil k případu, který je prima facie velmi podobný projednávané věci v tomto řízení o předběžné otázce. Soudní dvůr v uvedeném případu rozhodl, že zaměstnavatel usazený v prvním členském státě, který pokračoval ve vyplácení platu svému zaměstnanci v době jeho pracovní neschopnosti v důsledku dopravní nehody a na něhož přešly nároky tohoto zaměstnance vůči společnosti, která je pojistitelem občanskoprávní odpovědnosti z provozu vozidla, jež se účastnilo této dopravní nehody, a která má sídlo v druhém členském státě, může jakožto „poškozený“ ve smyslu čl. 11 odst. 2 nařízení č. 44/2001 podat žalobu proti této pojišťovně k soudům prvního členského státu, pokud je přípustná přímá žaloba.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">24.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Předkládající soud si klade otázku, zda je možné použít toto řešení v rámci sporu v původním řízení, kde je zaměstnavatelem členský stát.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">25.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Pojišťovna tvrdí, že německý stát nejedná v rámci sporu v původním řízení jako zaměstnavatel, nýbrž jako subjekt mezinárodního práva veřejného. Takový subjekt se však nemůže odvolávat na zvláštní pravidla příslušnosti podle nařízení č. 1215/2012.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">26.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Tuto tezi je třeba od počátku odmítnout.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">27.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Skutečnost, že zaměstnavatelem je stát, nemá – a nemůže mít – za následek ani změnu povahy zahájeného řízení, ani oslabení postavení žalovaného. Není sporu o tom, že řízení ve věci v původním řízení má občanskoprávní povahu. Pokud by tomu tak nebylo, nařízení č. 1215/2012 by se nepoužilo (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-18" href="#t-18">18</a>
</span>). Jak německý stát uvádí ve svém písemném vyjádření (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-19" href="#t-19">19</a>
</span>), stejná procesní pravidla se na něj vztahují i v případě žaloby podané proti pojišťovně. Je povinen uplatnit své nároky vůči pojišťovně v rámci běžného občanskoprávního řízení, stejně jako jakýkoli jiný zaměstnavatel, na něhož přešly nároky jeho zaměstnance. Německý stát musí být zastoupen advokátem a případně nemusí mít ani ve věci úspěch, stejně jakýkoli jiný účastník řízení. Jak správně uvedla španělská vláda ve svém písemném vyjádření, pokud členský stát podá žalobu v jiném členském státě na základě pravidel pro určení příslušnosti stanovených nařízením č. 1215/2012, jedná jako každá osoba, která je k tomu oprávněna podle ustanovení tohoto nařízení.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">28.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Na rozdíl od toho, co tvrdí pojišťovna, německý stát jedná (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-20" href="#t-20">20</a>
</span>) pouze v postavení zaměstnavatele osoby poškozené dopravní nehodou, aniž se může dovolávat jakékoli výsady nebo jakékoli pravomoci nad rámec soukromého práva. Zdá se mi proto, že situace zjevné nerovnováhy ve prospěch státu jako zaměstnavatele, kterou společnost popisuje ve svém vyjádření, je zpochybněna, neboť – znovu opakuji – německý stát zde nevystupuje jako subjekt mezinárodního práva veřejného vykonávající úkony své svrchované státní moci (acta iure imperii), nýbrž pouze a výhradně jako zaměstnavatel, na něhož přechází nároky úředníka, který je poškozený dopravní nehodou (acta iure gestionis).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">29.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Německý stát tedy v rámci sporu v původním řízení jedná jako veřejný zaměstnavatel. Pokud by však předkládající soud přenesl řešení rozsudku MMA IARD na tohoto konkrétního žalobce, domnívá se, že by se takový přístup mohl jevit jako obtížně slučitelný s jinými rozsudky Soudního dvora, v nichž Soudní dvůr výslovně ověřil potřebu chránit stranu považovanou za slabší před tím, než jí umožnil využít zvláštních pravidel příslušnosti, a vyloučil zejména možnost, aby se instituce sociálního zabezpečení nebo podnikatel v odvětví pojišťovnictví dovolávali forum actoris.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">30.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Za těchto podmínek se budu nejprve podrobně zabývat uváděnou judikaturou. Poté bude nutné vyvodit důsledky této analýzy pro konkrétní případ, kdy je zaměstnavatelem, na něhož nárok přechází, stát. A poté, co uvedu, že za okolností sporu v původním řízení se podle mého názoru německý stát může dovolávat zvláštních pravidel pro určení příslušnosti ve věcech pojištění, nakonec zbývá určit, u kterého soudu musí být jeho žaloba podána.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">A.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Stav relevantní judikatury</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">31.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Úvodem připomínám, že čl. 11 odst. 1 písm. b) a čl. 13 odst. 2 nařízení č. 1215/2012 jsou ustanoveními považovanými za rovnocenná čl. 9 odst. 1 písm. b) a čl. 11 odst. 2 nařízení č. 44/2001, jelikož znění prvně uvedených ustanovení v podstatě přebírá znění posledně uvedených ustanovení. Výklad ustanovení nařízení č. 44/2001 podaný Soudním dvorem je tudíž i nadále platný pro odpovídající ustanovení nařízení č. 1215/2012 (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-21" href="#t-21">21</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">32.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Předkládající soud uvádí dvě linie v judikatuře Soudního dvora, které by v případě jejich uplatnění na projednávanou věc vedly buď k závěru, že stát jako zaměstnavatel se nemůže dovolávat forum actoris stanoveného zvláštními ustanoveními nařízení č. 1215/2012 v oblasti pojištění, anebo k závěru zcela opačnému.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">33.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V rámci první linie Soudní dvůr v podstatě rozhodl, že čl. 9 odst. 1 písm. b) a čl. 11 odst. 2 nařízení č. 44/2001 musí být vykládány v tom smyslu, že instituce sociálního pojištění, která je zákonným postupníkem nároků bezprostředně poškozeného při dopravní nehodě, nemůže podat přímou žalobu soudům členského státu, v němž je usazena, proti pojistiteli osoby údajně odpovědné za zmíněnou nehodu, jenž je usazen v jiném členském státě (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-22" href="#t-22">22</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">34.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Soudní dvůr k tomuto závěru dospěl na základě úvah založených na systematickém a teleologickém výkladu nařízení č. 44/2001 (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-23" href="#t-23">23</a>
</span>) a připomenutí odchylné povahy analyzovaných ustanovení (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-24" href="#t-24">24</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">35.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Dále uvedl, že „[o]chranná funkce, kterou plní tato ustanovení, s sebou nese i to, že působnost zvláštních pravidel pro určení příslušnosti […] nebude rozšiřována na osoby, u nichž tato ochrana není odůvodněna“ (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-25" href="#t-25">25</a>
</span>). V projednávané věci však nebylo tvrzeno, že instituce sociálního pojištění je hospodářsky slabší a právně méně zkušenou stranou než pojistitel a ve vztazích mezi podnikateli v odvětví pojišťovnictví není odůvodněna žádná zvláštní ochrana (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-26" href="#t-26">26</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">36.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Soudní dvůr přitom jasně uvedl, že zákonný postupník nároků bezprostředně poškozeného musí mít možnost využít zvláštních pravidel pro určení soudní příslušnosti definovaných uvedenými ustanoveními, pokud může být on sám považován za slabší stranu (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-27" href="#t-27">27</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">37.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Na podporu svého odůvodnění Soudní dvůr konečně odkázal na svou judikaturu v rozsudku ze dne 15. ledna 2004 Blijdenstein (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-28" href="#t-28">28</a>
</span>), podle níž veřejnoprávní organizace nemůže na základě zvláštních pravidel příslušnosti stanovených Bruselskou úmluvou (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-29" href="#t-29">29</a>
</span>) podat soudům smluvního státu, v němž je usazena, regresní žalobu a vymáhat částky, které uhradila podle veřejného práva osobě oprávněné k výživnému, jejíž nároky na ni přešly, proti osobě povinné k hrazení výživného, jejíž bydliště se nachází v jiném smluvním státě, jelikož tato organizace není slabší stranou ve vztahu ke zmíněné osobě povinné k hrazení výživného (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-30" href="#t-30">30</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">38.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V jiné souvislosti Soudní dvůr poté, co připomněl, že „pokud jde o vztahy mezi podnikateli v odvětví pojišťovnictví, z nichž ani o jednom nelze mít za to, že je vzhledem k jinému ve slabším postavení, není žádná zvláštní ochrana odůvodněna“ (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-31" href="#t-31">31</a>
</span>), rozhodl, že čl. 13 odst. 2 nařízení č. 1215/2012 ve spojení s čl. 11 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení musí být vykládán v tom smyslu, že se ho nemůže dovolávat fyzická osoba, jejíž profesionální činnost spočívá zejména ve vymáhání nároků na náhradu škody od pojistitelů a která se na základě smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené s obětí dopravní nehody domáhá u soudu členského státu bydliště poškozeného určení občanskoprávní odpovědnosti pojistitele viníka této nehody a tento pojistitel má sídlo v jiném členském státě než v členském státě bydliště poškozeného (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-32" href="#t-32">32</a>
</span>). Procesní postavení strany, která je považována za slabší, není takovým zjištěním dotčeno, jedná-li se o právní vztah mezi dvěma podnikateli (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-33" href="#t-33">33</a>
</span>). Posuzovat v každém jednotlivém případě otázku, zda lze takového podnikatele považovat za „slabší stranu“, aby mohl spadat pod pojem „poškozený“ ve smyslu čl. 13 odst. 2 nařízení č. 1215/2012, by znamenalo riziko právní nejistoty a bylo by v rozporu s cílem uvedeného nařízení (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-34" href="#t-34">34</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">39.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V rámci druhé linie se Soudní dvůr v rozsudku MMA IARD vyjádřil k otázce, zda čl. 9 odst. 1 písm. b) nařízení č. 44/2001 ve spojení s čl. 11 odst. 2 tohoto nařízení musí být vykládán v tom smyslu, že zaměstnavatel, který pokračoval ve vyplácení platu svému zaměstnanci v době jeho nepřítomnosti, jelikož byl poškozený dopravní nehodou, může podat žalobu proti této pojistiteli občanskoprávní odpovědnosti z provozu vozidla, jež způsobilo škodu, u soudu místa sídla zaměstnavatele, pokud je taková přímá žaloba přípustná.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">40.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Soudní dvůr rozhodl, že „že zaměstnavatel usazený v prvním členském státě, který pokračoval ve vyplácení platu svému zaměstnanci v době jeho nepřítomnosti v důsledku dopravní nehody a na něhož přešly nároky tohoto zaměstnance vůči společnosti, která je pojistitelem občanskoprávní odpovědnosti z provozu vozidla, jež se účastnilo této dopravní nehody, a která má sídlo v druhém členském státě, může jakožto ‚poškozený‘ ve smyslu [čl. 11 odst. 2 nařízení č. 44/2001] podat žalobu proti této pojišťovně k soudům prvního členského státu, pokud je přímá žaloba přípustná“ (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-35" href="#t-35">35</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">41.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Při vyvození tohoto závěru Soudní dvůr nejprve připomněl, že žaloba ve věci pojištění je charakterizována určitou nerovnováhou stran a ustanovení kapitoly II oddílu 3 nařízení č. 44/2001, která se týkají příslušnosti v těchto věcech, směřují k nápravě této nerovnováhy tím, že slabší strana je chráněna prostřednictvím pravidel pro určení příslušnosti, která jsou jejím zájmům příznivější než obecná pravidla (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-36" href="#t-36">36</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">42.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Soudní dvůr následně zkoumal otázku, zda zaměstnavatel, na kterého přešly nároky bezprostředně poškozené osoby, spadá pod pojem „poškozený“ ve smyslu čl. 11 odst. 2 nařízení č. 44/2001 (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-37" href="#t-37">37</a>
</span>). Soudní dvůr poté, co konstatoval, že čl. 9 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení se v podstatě týká osob, kterým vznikla újma, přičemž se nemusí týkat pouze osob, kterým vznikla újma bezprostředně (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-38" href="#t-38">38</a>
</span>), nakonec uvedl, že „posuzovat v každém jednotlivém případě otázku, zda lze zaměstnavatele pokračujícího ve vyplácení platu považovat za ‚slabší stranu‘, aby mohl spadat pod pojem ‚poškozený‘ ve smyslu čl. 11 odst. 2 nařízení č. 44/2001, by znamenalo riziko právní nejistoty a bylo by v rozporu s cílem uvedeného nařízení, který je uveden v bodě 11 odůvodnění tohoto nařízení, a sice že pravidla pro určení příslušnosti musí být vysoce předvídatelná“ (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-39" href="#t-39">39</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">43.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Soudní dvůr proto rozhodl, že „zaměstnavatelé, na které přešly nároky jejich zaměstnanců na náhradu škody, jakožto osoby, kterým byla způsobena škoda, [se mohou] dovolávat zvláštních pravidel příslušnosti stanovených v článcích 8 až 10 tohoto nařízení bez ohledu na svoji velikost a právní formu“ (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-40" href="#t-40">40</a>
</span>). Proto může zaměstnavatel, na kterého přešly nároky jeho zaměstnance – poškozeného dopravní nehodou, jemuž nadále vyplácel plat, jakožto „poškozený“ žalovat pojistitele vozidla zúčastněného na této nehodě u soudů členského státu, ve kterém má sídlo (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-41" href="#t-41">41</a>
</span>), pokud je přímá žaloba přípustná (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-42" href="#t-42">42</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">B.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Případ státu jako zaměstnavatele</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">44.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V rozsudku MMA IARD zaujal Soudní dvůr jasné stanovisko, když výslovně odmítl myšlenku posuzovat v každém jednotlivém případě postavení zaměstnavatele, na kterého přešly nároky jeho zaměstnance (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-43" href="#t-43">43</a>
</span>), který se tak může v každém případě a za předpokladu, že jedná v tomto postavení, dovolávat zvláštních pravidel příslušnosti stanovených ve věcech pojištění nařízením č. 44/2001. Odmítnutí takového posuzování bylo zopakováno v následné judikatuře Soudního dvora (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-44" href="#t-44">44</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">45.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Za účelem splnění cíle vysokého stupně předvídatelnosti, který sledují ustanovení nařízení č. 44/2001, se tedy lze dovolávat zvláštních pravidel příslušnosti věnovaných odvětví pojištění a určených k ochraně slabších stran, aniž je toto slabší postavení konkrétně ověřeno. V tomto ohledu stačí, aby se jich dovolávaly osoby spadající do osobní působnosti těchto ustanovení, tj. pojistník, pojištěný, oprávněná osoba nebo poškozený (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-45" href="#t-45">45</a>
</span>). Z této široké formulace kategorií oprávněných osob nevyplývá žádný požadavek na ověření jejich skutečně slabšího postavení z hospodářského či právního hlediska (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-46" href="#t-46">46</a>
</span>). Ačkoli pojišťovna, žalovaná v původním řízení, správně tvrdí, že výjimka z obecného pravidla příslušnosti soudů místa bydliště žalovaného musí být vykládána restriktivně, je nicméně třeba konstatovat, že v projednávané věci je to samotná výjimka, která je široce formulována.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">46.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Tímto rozhodnutím Soudní dvůr nutně připustil možnost, že se těchto pravidel může dovolávat zaměstnavatel, který není ve vztahu k pojistiteli ve „slabším postavení“, neboť velikost ani právní forma zaměstnavatele takovou možnost nemohou zpochybnit (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-47" href="#t-47">47</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">47.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Jádro projednávané žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce spočívá v tom, aby Soudní dvůr odpověděl na otázku, zda je řešení, k němuž dospěl ve svém rozsudku MMA IARD, přenositelné na případ, kdy zaměstnavatelem, na něhož přešly nároky poškozeného dopravní nehodou, je stát, který u svých soudů podal žalobu proti pojistiteli občanskoprávní odpovědnosti řidiče vozidla, který dopravní nehodu zavinil, znějící na náhradu platu vyplaceného po dobu pracovní neschopnosti svého úředníka.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">48.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">S ohledem na skutečnosti, které jsem právě připomněl, musí být na tuto otázku podle mého názoru odpovězeno kladně.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">49.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Existují také tři další skupiny argumentů.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">50.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Zaprvé připomínám, že zaměstnavatel, o kterého se jednalo v kontextu rozsudku MMA IARD, již byl veřejnou právnickou osobou, a sice institucí provozující pět veřejných nemocnic (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-48" href="#t-48">48</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">51.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Zadruhé, pokud jde o právní rámec, připomínám, že ustanovení nařízení č. 1215/2012 uvedená předkládajícím soudem v jeho předběžné otázce jsou rovnocenná (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-49" href="#t-49">49</a>
</span>) ustanovením vyloženým Soudním dvorem v rozsudku MMA IARD a cíl předvídatelnosti v tomto nařízení nepozbyl významu (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-50" href="#t-50">50</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">52.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Zatřetí s ohledem na závěr Soudního dvora v bodě 35 rozsudku MMA IARD zvláštní právní povaha zaměstnavatele (německého státu) nebrání tomu, aby se dovolával zvláštních pravidel příslušnosti ve věcech pojištění a podal žalobu proti pojistiteli u německých soudů. Soudní dvůr v uvedeném rozsudku stanovil určitou domněnku (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-51" href="#t-51">51</a>
</span>), podle níž se zaměstnavatel, na něhož přešly nároky zaměstnance, od okamžiku, kdy hodlá uplatnit svá práva v tomto postavení vůči pojišťovně, bude moci dovolávat těchto zvláštních pravidel příslušnosti stanovených sekundárním právem.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">53.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Tento přístup je podle mého názoru založen na myšlence, že za takových okolností je zaměstnavatel, na něhož nároky přechází, nucen podat žalobu proti žalovanému, který je jako pojistitel přirozeně mnohem zkušenější, pokud jde o soudní spory týkající se pojištění, než tento zaměstnavatel (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-52" href="#t-52">52</a>
</span>). Zaměstnavatel, pouze v tomto postavení, je proto vždy považován za slabšího. Jedná se o předvídatelnost pravidel o příslušnosti.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">54.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Proto má jistou logiku rozšířit domněnku takřka institucionální slabosti zaměstnavatele, a to i v případech, kdy je tímto zaměstnavatelem stát, který vystupuje pouze jako zaměstnavatel, na nějž přešly nároky jeho zaměstnance, poškozeného. To je důsledek rozhodnutí Soudního dvora, který vyloučil jakékoli posouzení slabšího postavení zaměstnavatele v každém jednotlivém případě.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">55.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Tím, že navrhuji, aby Soudní dvůr zachoval maximalistický postoj, zároveň zajišťuji, aby byly účinně pokryty všechny situace, kdy je zaměstnavatel ve skutečně slabším postavení. Souhlasím proto s generálním advokátem Bobkem, který se ve svém stanovisku ve věci MMA IARD (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-53" href="#t-53">53</a>
</span>) uvedl, že „zvážím-li všechny okolnosti, mám stále za to, že rozumnějším řešením je stav, kdy může příležitostně ve skutečnosti docházet k tomu, že se tato ochrana bude vztahovat i na subjekty, jež ji nepotřebují, než z praktického hlediska problematické posuzování síly postavení stran v jednotlivých případech“ (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-54" href="#t-54">54</a>
</span>). Potvrzení, že není třeba provádět posouzení situace slabšího postavení v každém jednotlivém případě, zajišťuje splnění dvou cílů sledovaných nařízením č.1215/2012, kterými jsou zaprvé ochrana slabší strany a zadruhé záruka vysoké míry předvídatelnosti pravidel příslušnosti.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">56.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Pokud jde o argument, který pojišťovna, žalovaná ve věci v původním řízení, dovozuje z rozsudku ze dne 15. ledna 2004 ve věci Blijdenstein (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-55" href="#t-55">55</a>
</span>), je podle mne analogie se skutkovými okolnostmi této projednávané věci je omezená, neboť zaprvé se uvedený rozsudek netýkal autonomního systému rozdělení příslušnosti ve věcech pojištění a zadruhé byla povaha pohledávky zcela odlišná, neboť v uvedeném rozsudku se jednalo o dávky sociálního zabezpečení.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">57.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Z mé analýzy tedy vyplývá, že členský stát, který jako zaměstnavatel nadále vyplácel plat svému úředníkovi, který byl v důsledku dopravní nehody v pracovní neschopnosti, a na který přešly nároky tohoto úředníka vůči pojišťovně se sídlem v jiném členském státě, u níž je pojištěna občanskoprávní odpovědnost z provozu vozidla, které se účastnilo této dopravní nehody, je třeba považovat za osobu „poškozeného“ ve smyslu čl. 13 odst. 2 nařízení č. 1215/2012, který může využít zvláštních pravidel příslušnosti stanovených tímto ustanovením posuzovaným ve spojení s čl. 11 odst. 1 písm. b) uvedeného nařízení, aby podal proti této společnosti žalobu, kterou se domáhá náhrady za vyplacenou odměnu, před vlastními soudy.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">58.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Poté, co je určena mezinárodní příslušnost soudů členského státu, který je zaměstnavatelem, je třeba ještě provést řadu upřesnění týkajících se místní příslušnosti.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">C.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Místní příslušnost v případě přechodu práv</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">59.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Ze žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce vyplývá, že úřednice, která byla poškozena dopravní nehodou ve Španělsku, má bydliště v Mnichově. Pracuje pro Německý úřad pro patenty a ochranné známky, který – pokud se nemýlím, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu – má sídlo v Mnichově. Německý stát podal svou žalobu v prvním stupni k Amtsgericht München (okresní soud v Mnichově). Podle všeho je tento soud místně příslušný, ať už s ohledem na místo bydliště poškozeného, nebo s ohledem na místo, kde se nachází „sídlo“ zaměstnavatele.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">60.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Za těchto podmínek nejsou následující úvahy pro předkládající soud bezprostředně nezbytné k rozhodnutí sporu, který mu byl předložen.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">61.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Existují však dva důvody, které mě vedou k prohloubení analýzy.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">62.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Předkládající soud, jakož i zúčastnění, kteří se účastnili písemné části řízení před Soudním dvorem, určili různě „konkrétní“ místně příslušný soud. Znění předběžné otázky se tak týká možnosti státu, který je zaměstnavatelem, na něhož přešly nároky zaměstnance, žalovat pojišťovnu u soudu místa bydliště úřednice, která byla v pracovní neschopnosti. Německý stát ve svém písemném vyjádření tvrdil, že zaměstnavatel, na něhož přešly nároky úřednice, musí mít možnost obrátit se na zcela stejný soud, jako je soud, na který se tato úřednice mohla původně obrátit na základě čl. 13 odst. 2 ve spojení s čl. 11 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1215/2012, a podat žalobu u soudu místa bydliště jeho úřednice. Pojišťovna se ohradila proti tomu, aby byla uznána možnost, že bude žalována nejprve u soudu sídla správního orgánu a teprve následně u soudu místa bydliště úřednice (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-56" href="#t-56">56</a>
</span>). Španělská vláda pouze odkázala na soud „jiný, než je soud bydliště žalovaného“ (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-57" href="#t-57">57</a>
</span>). Komise předložila Soudnímu dvoru podrobnější analýzu a navrhla následující rozlišení. Má-li být zaměstnavatel považován za „poškozeného“ ve smyslu čl. 13 odst. 2 nařízení č. 1215/2012, je příslušný soud místa, kde má sídlo zaměstnavatel. Pokud na zaměstnavatele pouze přejdou nároky jeho zaměstnance jakožto poškozeného, je k projednání podané přímé žaloby příslušný soud v místě bydliště tohoto zaměstnance. Za účelem vyřešení sporu v původním řízení Komise uvádí, že členský stát, který je zaměstnavatelem, na něhož přešly nároky zaměstnance, může podat žalobu proti pojišťovně u soudu místa bydliště úředníka, který byl v pracovní neschopnosti, pokud je přímá žaloba přípustná.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">63.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Kromě toho v rozsudku MMA IARD Soudní dvůr pouze obecně odkázal na soudy členského státu, v němž má zaměstnavatel sídlo (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-58" href="#t-58">58</a>
</span>), a vyjádřil se pouze k otázce mezinárodní příslušnosti.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">64.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Úvodem proto připomínám, že ačkoli vymezení obvodu soudu, v němž se nachází místo, kde má žalobce bydliště, ve smyslu čl. 11 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1215/2012, spadá v zásadě do organizační pravomoci členského státu, ke kterému tento soud přináleží (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-59" href="#t-59">59</a>
</span>), Soudní dvůr uznal, že toto ustanovení má „určovat v rámci členského státu přímo konkrétní soud bez odkazu na úpravu místní příslušnosti platnou v posledně uvedeném státě, a má tedy v případech, na které se toto ustanovení vztahuje, určovat nejen mezinárodní příslušnost, ale i místní příslušnost uvedeného soudu“ (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-60" href="#t-60">60</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">65.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Po tomto upřesnění mám za to, že tvrzení Komise musí být bez dalšího odmítnuto. Soudní dvůr již zcela jasně rozhodl, že zaměstnavatel, na něhož přešly nároky zaměstnance, je sám „poškozeným“ ve smyslu čl. 13 odst. 2 nařízení č. 1215/2012 (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-61" href="#t-61">61</a>
</span>). Na tohoto zaměstnavatele, na něhož přešly nároky jeho zaměstnance a který spadá do působnosti tohoto ustanovení, se tedy může vztahovat pravidlo uvedené v čl. 11 odst. 1 písm. b) uvedeného nařízení, podle něhož může jakožto žalobce podat žalobu proti pojistiteli u soudu místa svého bydliště. Doslovný výklad těchto dvou ustanovení podle mého názoru postačuje k učinění tohoto závěru.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">66.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Rovněž nesouhlasím s Komisí, když tvrdí, že práva subjektu, na něhož nároky přešly, nejsou vlastními právy, a nezakládají tedy nová práva na straně postupitele, pokud jde o příslušnost, která by byla nezávislá na právech přímého poškozeného. Zaměstnavatel, na něhož nároky přešly, je jedinou osobou oprávněnou dovolávat se práv vyplývajících z tohoto přechodu práv. Jeho zařazení do kategorie oprávněných osob podle zvláštních pravidel příslušnosti ve věcech pojištění v postavení „poškozeného“ je navíc založeno na myšlence uznání jeho vlastní újmy. Takto chápaný přechod práv podle mého názoru těžko představuje riziko multiplikace územní příslušnosti, které by mohl vyvolat.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">67.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Navíc, pokud je již samotné přenesení řízení z jednoho členského státu do druhého pro žalovaného nepříjemností, pochybuji, že je tato nepříjemnost ještě zvýrazněna tím, že řízení bude muset projednávat takto příslušný soud a nikoliv jiný soud v rámci téhož členského státu. Jinými slovy, jakmile je forum actoris uznáno, zdá se mi, že z hlediska žalovaného je poměrně neutrální, zda se soudní řízení koná u soudu místa bydliště zaměstnance nebo u soudu místa sídla zaměstnavatele.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">68.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Z výše uvedeného vyplývá, že k tomu, aby pravidla zakotvená v článcích 11 a 13 nařízení č. 1215/2012 byla skutečně zvláštní a plně plnila svou ochrannou funkci, je třeba dospět k závěru, že zaměstnavatel, na něhož přešly nároky jeho zaměstnance poškozeného dopravní nehodou, musí mít možnost podat žalobu proti pojišťovně u soudu místa svého bydliště nebo sídla (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-62" href="#t-62">62</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">69.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V tomto smyslu hovoří také rozsudek MMA IARD, v němž Soudní dvůr opakovaně odkazuje na soudy členského státu, v němž má zaměstnavatel, na něhož přešly nároky zaměstnance, sídlo (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-63" href="#t-63">63</a>
</span>). Na druhou stranu kritérium příslušnosti místa bydliště zaměstnance v odůvodnění Soudního dvora překvapivě chybí (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-64" href="#t-64">64</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">70.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Z článku 13 odst. 2 ve spojení s čl. 11 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1215/2012 tedy vyplývá, že přímá žaloba podaná zaměstnavatelem, na něhož přešla práva jeho zaměstnance, proti pojišťovně usazené v jiném členském státě musí být podána u soudu místa, kde má tento zaměstnavatel sídlo.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">71.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Vyvstává tedy otázka, jak určit toto místo, je-li zaměstnavatelem stát. Stejně jako je tomu v rámci sporu v původním řízení, stát, který je zaměstnavatelem, chápe svou zvláštní funkci z pohledu svého správního uspořádání.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">72.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Pouhá skutečnost, že úřednice vykonávala svou činnost v Mnichově, neznamená, že by stát, který je zaměstnavatelem, měl být považován za mající sídlo v Mnichově. Kritérium místa výkonu činnosti „zaměstnance“ nesouvisí s otázkou určení místa, kde se nachází zaměstnavatel (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-65" href="#t-65">65</a>
</span>). V souladu s ustanovením čl. 63 odst. 1 nařízení č. 1215/2012 mají navíc právnické osoby bydliště v místě, kde se nachází jejich sídlo, ústředí nebo hlavní provozovna (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-66" href="#t-66">66</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">73.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Pokud však stát, který je zaměstnavatelem, podá přímou žalobu proti pojišťovně, je to z titulu zákonného přechodu nároků, který z něj činí věřitele závazku z titulu vyplacení, jedním z jeho subjektů, platu jeho úředníkovi pod dobu jeho pracovní neschopnosti.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">74.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V takovém případě a v zájmu splnění jak cíle předvídatelnosti pravidel o příslušnosti, tak cíle právní jistoty (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-67" href="#t-67">67</a>
</span>) tedy navrhuji mít za to, že stát, který je zaměstnavatelem, na něhož přešly nároky jeho úředníka, může podat žalobu proti pojišťovně u soudu místa, kde má sídlo správní orgán, který zaměstnává úředníka a který pokračoval ve vyplácení platu po dobu jeho pracovní neschopnosti. Přechod práv totiž přichází v úvahu pouze proto, že úředníkovi byl vyplacen jeho plat, a právě proto, že tento subjekt zajistil výplatu v době pracovní neschopnosti úředníka v důsledku nehody, je zaměstnavatel považován za poškozeného.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">75.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Ze všech výše uvedených důvodů se domnívám, že čl. 13 odst. 2 nařízení č. 1215/2012 ve spojení s čl. 11 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení musí být vykládán v tom smyslu, že členský stát, který jedná jako zaměstnavatel, na něhož přešly nároky úředníka, který je poškozeným v důsledku dopravní nehody, a jemuž vyplácel plat, může jako „poškozený“ podat žalobu proti společnosti, která je pojistitelem občanskoprávní odpovědnosti z provozu vozidla, jež se účastnilo této dopravní nehody, a která má sídlo v jiném členském státě, u soudu místa sídla správního orgánu zaměstnávajícího tohoto úředníka.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">V.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Závěry</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">76.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">S ohledem na všechny výše uvedené úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na předběžnou otázku položenou Landgericht München I (zemský soud Mnichov I, Německo) následovně:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-105" title="page-3">
      „Článek 13 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech ve spojení s čl. 11 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-106" title="page-3">
      musí být vykládán v tom smyslu, že
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-107" title="page-3">
      členský stát, který jedná jako zaměstnavatel, na něhož přešly nároky úředníka, který je poškozeným v důsledku dopravní nehody, a jemuž vyplácel plat, může jako ‚poškozený‘ podat žalobu proti společnosti, která je pojistitelem občanskoprávní odpovědnosti z provozu vozidla, jež se účastnilo této dopravní nehody, a která má sídlo v jiném členském státě, u soudu místa sídla správního orgánu zaměstnávajícího tohoto úředníka.“
    </p>
    <div/>
  <hr class="note"/>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-1" href="#c-1">1</a>
</span>) Původní jazyk: francouzština.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-2" href="#c-2">2</a>
</span>) Nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Úř. věst. 2012, L 351, s. 1).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-3" href="#c-3">3</a>
</span>) Viz bod 18 odůvodnění nařízení č. 1215/2012.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-4" href="#c-4">4</a>
</span>) Nařízení Rady ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Úř. věst. 2001, L 12, s. 1; Zvl. vyd. 19/04, s. 42).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-5" href="#c-5">5</a>
</span>) Viz rozsudek ze dne 20. července 2017, MMA IARD (C‑340/16, dále jen „rozsudek MMA IARD“, EU:C:2017:576, bod 39).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-6" href="#c-6">6</a>
</span>) V souladu s povinností, která vyplývá z článku 21 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/103/ES ze dne 16. září 2009 o pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a kontrole povinnosti uzavřít pro případ takové odpovědnosti pojištění (Úř. věst. 2009, L 263, s. 11). Ačkoli byla tato směrnice změněna směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/2118 ze dne 24. listopadu 2021 (Úř. věst. 2021, L 430, s. 1), provedené změny se tohoto ustanovení nedotkly.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-7" href="#c-7">7</a>
</span>) Žalobkyně v původním řízení se zde dovolává rozsudku MMA IARD.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-8" href="#c-8">8</a>
</span>) Žalovaná v původním řízení v tomto ohledu cituje rozsudky ze dne 17. září 2009, Vorarlberger Gebietskrankenkasse (C‑347/08, dále jen „rozsudek Vorarlberger Gebietskrankenkasse“, EU:C:2009:561); ze dne 31. ledna 2018, Hofsoe (C‑106/17, EU:C:2018:50); ze dne 20. května 2021, CNP (C‑913/19, EU:C:2021:399), jakož i ze dne 21. října 2021, T. B. a D. (Příslušnost ve věcech pojištění) (C‑393/20, EU:C:2021:871).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-9" href="#c-9">9</a>
</span>) Viz bod 2.2 žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-10" href="#c-10">10</a>
</span>) Viz bod 2.2 žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce. Ačkoli předkládající soud výslovně necitoval příslušné německé ustanovení, Evropská komise se na něj ve svém písemném vyjádření odvolávala. Ustanovení § 76 Bundesbeamtengesetz (zákon o spolkových úřednících) ze dne 5. února 2009 (BGBl. 2009 I, s. 160) v podstatě stanoví, že v případě zranění nebo usmrcení státního úředníka, osoby s nárokem na důchod nebo jejich rodinného příslušníka na zaměstnavatele („dienstherrn“) ze zákona přechází nároky na náhradu škody, které zákon přiznává této osobě, vůči třetí osobě z důvodu tohoto zranění nebo úmrtí, pokud je tento zaměstnavatel povinen vyplácet dávky po dobu pracovní neschopnosti v důsledku tělesného zranění nebo v důsledku újmy na zdraví nebo úmrtí.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-11" href="#c-11">11</a>
</span>) Jak je uvedeno předkládajícím soudem v části I a v bodě 2.5 části II jeho žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-12" href="#c-12">12</a>
</span>) Ve smyslu čl. 13 odst. 2 nařízení č. 1215/2012. Je zajímavé, že podle směrnice 2009/103, ve znění směrnice 2021/2118, se poškozeným rozumí „jakákoli osoba, která má právo na náhradu jakékoli věcné škody nebo škody na zdraví způsobené provozem vozidla“ (viz čl. 1 bod 2 pozměněné směrnice 2009/103 a bod 2 odůvodnění směrnice 2021/2118).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-13" href="#c-13">13</a>
</span>) Toto právo poškozeného podat přímou žalobu v důsledku nehody způsobené vozidlem krytým pojištěním proti pojišťovně pojišťující osobu, která odpovídá za škodu, pro případ občanskoprávní odpovědnosti, vyplývá ze směrnice 2009/103 (viz bod 30 odůvodnění a článek 18 této směrnice).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-14" href="#c-14">14</a>
</span>) Vzhledem k tomu, že články 11 a 13 nařízení č. 1215/2012 spadají do kapitoly II oddílu 3 tohoto nařízení věnovaného příslušnosti ve věcech pojištění. Tento oddíl „zavádí samostatný systém rozdělení soudní příslušnosti ve věcech pojištění“ [viz rozsudek ze dne 9. prosince 2021 ve věci C‑708/20 BT (Vyzvání pojištěného aby se připojil k řízení) (C‑708/20, EU:C:2021:986, bod 26 a citovaná judikatura)].</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-15" href="#c-15">15</a>
</span>) Vzhledem k tomu, že se odchylují od příslušnosti soudu podle místa bydliště žalovaného, musí být však tato ustanovení v zásadě vykládána striktně: viz rozsudek ze dne 30. června 2022, Allianz Elementar Versicherung (C‑652/20, EU:C:2022:514, bod 46 a citovaná judikatura).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-16" href="#c-16">16</a>
</span>) Viz rozsudek ze dne 14. února 2019, Milivojević (C‑630/17, EU:C:2019:123, bod 81). Pokud jde o nařízení č. 44/2001, mimo jiné viz rozsudky Vorarlberger Gebietskrankenkasse (bod 37) a ze dne 25. ledna 2018, Schrems (C‑498/16, EU:C:2018:37, bod 27). Vzhledem k tomu, že nařízení č. 1215/2012 zrušilo a nahradilo toto nařízení, které samo nahradilo Úmluvu o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech podepsanou v Bruselu dne 27. září 1968 (Úř. věst. 1972, L 299, s. 32), ve znění následných úmluv o přistoupení nových členských států k této úmluvě (Úř. věst. 1998, C 27, s. 1, dále jen „Bruselská úmluva“), platí výklad ustanovení jednoho z těchto právních nástrojů podaný Soudním dvorem rovněž pro ustanovení jiných právních nástrojů, pokud lze tato ustanovení kvalifikovat jako rovnocenná.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-17" href="#c-17">17</a>
</span>) V souladu s vůlí unijního normotvůrce vyjádřenou v bodě 18 odůvodnění nařízení č. 1215/2012.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-18" href="#c-18">18</a>
</span>) Připomínám, že podle čl. 1 odst. 1 nařízení č. 1215/2012 se toto nařízení vztahuje na věci občanské a obchodní, ale nevztahuje se „na daňové, celní či správní věci ani na odpovědnost státu za jednání a opominutí při výkonu státní moci (acta iure imperii)“.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-19" href="#c-19">19</a>
</span>) Na tomto místě je třeba zdůraznit, že v rámci tohoto řízení o předběžné otázce je německý stát jak před Soudním dvorem, tak před předkládajícím soudem zastoupen advokátem, a nikoli zmocněnci vlády.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-20" href="#c-20">20</a>
</span>) V souladu s celkovým přístupem přijatým Soudním dvorem v rozsudku MMA IARD (viz bod 36 uvedeného rozsudku). Kromě toho Soudní dvůr již rozhodl, že ustanovení nařízení č. 44/2001 se použijí na spor, v němž zaměstnanec požaduje vyplacení náhrady a zpochybňuje ukončení pracovní smlouvy, kterou uzavřel se třetím státem [viz rozsudek ze dne 19. července 2012, Mahamdia (C‑154/11, EU:C:2012:491, bod 56)].</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-21" href="#c-21">21</a>
</span>) Viz rozsudky ze dne 31. ledna 2018, Hofsoe (C‑106/17, EU:C:2018:50, bod 36); ze dne 9. prosince 2021, BT (Vyzvání pojištěného, aby se připojil k řízení) (C‑708/20, EU:C:2021:986, bod 23), jakož i ze dne 4. října 2024, Mahá (C‑494/23, EU:C:2024:848, bod 27 a citovaná judikatura). Soudní dvůr kromě toho rozhodl, že čl. 8 první pododstavec bod 2 Bruselské úmluvy lze považovat za rovnocenný čl. 9 odst. 1 písm. b) nařízení č. 44/2001 a čl. 11 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1215/2012, jelikož tato ustanovení „umožňují, aby byl pojistitel s bydlištěm nebo sídlem na území smluvního či členského státu žalován před soudem v místě bydliště žalobce v případě, kdy žalobu podává pojistník podle uvedené úmluvy nebo i pojištěný či osoba oprávněná z pojistné smlouvy podle uvedených nařízení, pokud má dotčený žalobce bydliště v jiném smluvním státě či jiném členském státě“ [rozsudek ze dne 30. června 2022, Allianz Elementar Versicherung (C‑652/20, EU:C:2022:514, bod 23)].</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-22" href="#c-22">22</a>
</span>) Viz rozsudek Vorarlberger Gebietskrankenkasse (bod 47).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-23" href="#c-23">23</a>
</span>) Viz rozsudek Vorarlberger Gebietskrankenkasse (bod 35).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-24" href="#c-24">24</a>
</span>) Viz rozsudek Vorarlberger Gebietskrankenkasse (bod 38).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-25" href="#c-25">25</a>
</span>) Rozsudek Vorarlberger Gebietskrankenkasse (bod 41).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-26" href="#c-26">26</a>
</span>) Viz rozsudek Vorarlberger Gebietskrankenkasse (bod 42).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-27" href="#c-27">27</a>
</span>) Viz rozsudek Vorarlberger Gebietskrankenkasse (bod 44). Soudní dvůr pak konkrétně zmínil případ dědiců poškozeného.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-28" href="#c-28">28</a>
</span>) C‑433/01, EU:C:2004:21. Vzhledem k tomu, že žaloba veřejnoprávní organizace se řídila občanským právem, spadá spor v původním řízení pod pojem „občanské věci“ ve smyslu čl. 1 prvního pododstavce Bruselské úmluvy (viz bod 21 tohoto rozsudku).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-29" href="#c-29">29</a>
</span>) K jednotnému výkladu Bruselské úmluvy, nařízení č. 44/2001 a nařízení č. 1215/2012, viz poznámka pod čarou 16 tohoto stanoviska.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-30" href="#c-30">30</a>
</span>) Viz rozsudek Vorarlberger Gebietskrankenkasse (bod 46 a citovaná judikatura).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-31" href="#c-31">31</a>
</span>) Viz rozsudek ze dne 31. ledna 2018, Hofsoe (C‑106/17, EU:C:2018:50, bod 42).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-32" href="#c-32">32</a>
</span>) Viz rozsudek ze dne 31. ledna 2018, Hofsoe (C‑106/17, EU:C:2018:50, bod 47).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-33" href="#c-33">33</a>
</span>) Viz rozsudek ze dne 31. ledna 2018, Hofsoe (C‑106/17, EU:C:2018:50, bod 44).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-34" href="#c-34">34</a>
</span>) Viz rozsudek ze dne 31. ledna 2018, Hofsoe (C‑106/17, EU:C:2018:50, bod 45).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-35" href="#c-35">35</a>
</span>) Rozsudek MMA IARD (bod 39).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-36" href="#c-36">36</a>
</span>) Viz rozsudek MMA IARD (bod 28 a citovaná judikatura).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-37" href="#c-37">37</a>
</span>) Na tomto místě je užitečné připomenout, že z důvodu rozdílů mezi jednotlivými jazykovými verzemi tohoto ustanovení Soudní dvůr stanovil jeho výklad ve svém rozsudku Vorarlberger Gebietskrankenkasse, ve kterém rozhodl, že čl. 11 odst. 2 nařízení č. 44/2001 musí být vykládán tak, že se vztahuje na poškozeného.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-38" href="#c-38">38</a>
</span>) Viz rozsudek MMA IARD (bod 33 a citovaná judikatura).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-39" href="#c-39">39</a>
</span>) Rozsudek MMA IARD (bod 34).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-40" href="#c-40">40</a>
</span>) Rozsudek MMA IARD (bod 35). Kurzivou zvýraznil autor stanoviska.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-41" href="#c-41">41</a>
</span>) Tato formulace ponechává otevřenou otázku, ke kterému soudu přesně může být žaloba podána. Proto bude nutné se k tomuto bodu vrátit později v rámci analýzy (viz body 59 a násl. tohoto stanoviska).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-42" href="#c-42">42</a>
</span>) Viz rozsudek MMA IARD (bod 37).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-43" href="#c-43">43</a>
</span>) Viz rozsudek MMA IARD (bod 34).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-44" href="#c-44">44</a>
</span>) Viz rozsudky ze dne 31. ledna 2018, Hofsoe (C‑106/17, EU:C:2018:50, bod 45); ze dne 27. února 2020, Balta (C‑803/18, EU:C:2020:123, bod 42); ze dne 21. října 2021, T. B. a D. (Příslušnost ve věcech pojištění) (C‑393/20, EU:C:2021:871, bod 40), jakož i ze dne 27. dubna 2023, A1 a A2 (Pojištění rekreačního plavidla) (C‑352/21, EU:C:2023:344, bod 53).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-45" href="#c-45">45</a>
</span>) Jak jsem již uvedl, ve FR znění pojem „victime (oběť)“ uvedený v čl. 11 odst. 2 nařízení č. 44/2001 byl Soudním dvorem vyložen tak, že se vztahuje na poškozeného. Unijní normotvůrce tento výklad upevnil tím, že v čl. 13 odst. 2 nařízení č. 1215/2012 přestal používat ve FR znění výraz „victime“ a místo toho upřednostnil výraz „poškozený“.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-46" href="#c-46">46</a>
</span>) V tomtéž smyslu viz stanovisko generálního advokáta M. Bobka ve věci MMA IARD (C‑340/16, EU:C:2017:396, bod 47).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-47" href="#c-47">47</a>
</span>) Viz rozsudek MMA IARD (bod 35).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-48" href="#c-48">48</a>
</span>) Viz rozsudek MMA IARD (body 21 a 25).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-49" href="#c-49">49</a>
</span>) Viz poznámka pod čarou 21 tohoto stanoviska.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-50" href="#c-50">50</a>
</span>) Viz zejména bod 15 odůvodnění nařízení č. 1215/2012. Viz rovněž rozsudky ze dne 27. února 2020, Balta (C‑803/18, EU:C:2020:123, bod 42); ze dne 27. dubna 2023, A1 a A2 (Pojištění rekreačního plavidla) (C‑352/21, EU:C:2023:344, bod 53), jakož i ze dne 22. února 2024, FCA Italy a FPT Industrial (C‑81/23, EU:C:2024:165, bod 41).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-51" href="#c-51">51</a>
</span>) Soudní dvůr již ponechal otevřenou cestu pro stanovení domněnky v rozsudku ze dne 13. července 2000, Group Josi (C‑412/98, EU:C:2000:399), v němž rozhodl, že o žádné ze dvou stran smlouvy o zajištění uzavřené mezi dvěma profesionály v tomto odvětví nelze „[mít] za to, že je vzhledem ke svému smluvnímu partnerovi ve slabším postavení (bod 66 tohoto rozsudku).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-52" href="#c-52">52</a>
</span>) Tato domněnka však bude objektivně vyvrácena, pokud přímou žalobu podá zaměstnavatel, na něhož nároky přechází, který je profesionálem v odvětví pojišťovnictví.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-53" href="#c-53">53</a>
</span>) C‑340/16, EU:C:2017:396.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-54" href="#c-54">54</a>
</span>) Stanovisko generálního advokáta M. Bobka ve věci MMA IARD (C‑340/16, EU:C:2017:396, bod 89).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-55" href="#c-55">55</a>
</span>) C‑433/01, EU:C:2004:21. Viz bod 37 tohoto stanoviska.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-56" href="#c-56">56</a>
</span>) Pro srovnání viz body 1.1 a 3 písemného vyjádření žalované v původním řízení.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-57" href="#c-57">57</a>
</span>) Kurzivou zvýraznil autor stanoviska.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-58" href="#c-58">58</a>
</span>) Viz rozsudek MMA IARD (body 26, 30, 36, 37, 39 a 40).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-59" href="#c-59">59</a>
</span>) Viz rozsudek ze dne 30. června 2022, Allianz Elementar Versicherung (C‑652/20, EU:C:2022:514, bod 56 a citovaná judikatura).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-60" href="#c-60">60</a>
</span>) Rozsudek ze dne 30. června 2022, Allianz Elementar Versicherung (C‑652/20, EU:C:2022:514, bod 38).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-61" href="#c-61">61</a>
</span>) K čl. 11 odst. 2 nařízení č. 44/2001 viz rozsudek MMA IARD (body 31 a násl.). Postavení „poškozeného“ je výslovně přiznáno zaměstnavateli, na něhož přešly nároky zaměstnance (viz body 37 až 39 tohoto rozsudku).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-62" href="#c-62">62</a>
</span>) V tomtéž smyslu viz rozsudek ze dne 13. prosince 2007, FBTO Schadeverzekeringen (C‑463/06, EU:C:2007:792, bod 28).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-63" href="#c-63">63</a>
</span>) Viz rozsudek MMA IARD (body 30, 36, 37, 39 a 40).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-64" href="#c-64">64</a>
</span>) Jediný údaj, který rozsudek MMA IARD uvádí ohledně místa bydliště zaměstnance, je, že se jedná o Rakousko (viz bod 15 tohoto rozsudku).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-65" href="#c-65">65</a>
</span>) Při společném výkladu čl. 11 odst. 1 písm. b) a čl. 13 odst. 2 nařízení č. 1215/2012 je použitým kritériem bydliště zaměstnavatele, na něhož přešly nároky zaměstnance, jakožto poškozeného, a nikoliv místo, kde poškozený pracuje.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-66" href="#c-66">66</a>
</span>) Bydliště společností nebo jiných právnických osob se určuje, bez odkazu na právní předpisy členských států, na základě autonomního výkladu unijního práva [viz rozsudek ze dne 14. září 2023, Club La Costa a další (C‑821/21, EU:C:2023:672, bod 60)].</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-67" href="#c-67">67</a>
</span>) Viz rozsudek ze dne 30. června 2022, Allianz Elementar Versicherung (C‑652/20, EU:C:2022:514, bod 54).</p>
</body>
</html>
