<?xml version="1.0" encoding="utf-8"?><JUDGMENT xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.00-20081231.xd"><BIB.JUDGMENT><REF.CASE FILE="ECRCJ2006CSA.1101078701.case.xml"><NO.CASE>C-216/05</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62005J0216</NO.CELEX><NO.SEQ>0005.0002</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>10802</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>10818</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>17</PAGE.TOTAL><AUTHOR>CJ</AUTHOR></BIB.JUDGMENT><CURR.TITLE><LEFT>ROZSUDEK ZE DNE <DATE ISO="20061109">9. 11. 2006</DATE> – VĚC C-216/05</LEFT><RIGHT>KOMISE v. IRSKO</RIGHT></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Rozsudek soudního dvora</HT> (druhého senátu)</P><P><DATE ISO="20061109">9. listopadu 2006</DATE><NOTE NOTE.ID="E0002" NUMBERING="STAR"><P>Jednací jazyk: angličtina.</P></NOTE></P></TI></TITLE><JUDGMENT.INIT><P>Ve věci C-216/05,</P><P>jejímž předmětem je žaloba pro nesplnění povinnosti na základě článku 226 ES, podaná dne <DATE ISO="20050517">17. května 2005</DATE>,</P></JUDGMENT.INIT><PARTIES><PLAINTIFS><P><HT TYPE="BOLD">Komise Evropských společenství</HT>, zastoupená X. Lewisem, jako zmocněncem, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,</P><PARTY.STATUS>žalobkyně,</PARTY.STATUS></PLAINTIFS><AGAINST>proti</AGAINST><DEFENDANTS><P><HT TYPE="BOLD">Irsku</HT>, zastoupenému D. O'Haganem, jako zmocněncem, ve spolupráci s B. Murrayem, SC, a G. Simonsem, BL, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,</P><PARTY.STATUS>žalovanému,</PARTY.STATUS></DEFENDANTS></PARTIES><?PAGE NO="I-10803"?><PREAMBLE><PREAMBLE.INIT><P>SOUDNÍ DVŮR (druhý senát),</P><P>ve složení C. W. A. Timmermans, předseda senátu, P. Kūris, J. Klučka, R. Silva de Lapuerta (zpravodaj) a J. Makarczyk, soudci,</P><P>generální advokátka: C. Stix-Hackl,</P><P>vedoucí soudní kanceláře: L. Hewlett, vrchní rada,</P></PREAMBLE.INIT><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne <DATE ISO="20060425">25. dubna 2006</DATE>,</VISA><VISA>po vyslechnutí stanoviska generální advokátky na jednání konaném dne <DATE ISO="20060622">22. června 2006</DATE>,</VISA></GR.VISA><PREAMBLE.FINAL><P>vydává tento</P></PREAMBLE.FINAL></PREAMBLE><CONTENTS.JUDGMENT><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P>Rozsudek</P></TI></TITLE><NP><NO.P>1</NO.P><TXT>Svou žalobou se Komise Evropských společenství domáhá, aby Soudní dvůr určil, že Irsko tím, že podmínilo plnou a účinnou účast veřejnosti na některých posuzováních vlivů na životní prostředí předchozím zaplacením poplatků, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z článků 6 a 8 směrnice Rady 85/337/EHS ze dne <DATE ISO="19850627">27. června 1985</DATE> o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="175" DATE.PUB="1985" PAGE.FIRST="40">Úř. věst. L 175, s. 40</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 15/01, s. 248), ve znění směrnice Rady 97/11/ES ze dne <DATE ISO="19970303">3. března 1997</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="073" DATE.PUB="1997" PAGE.FIRST="5">Úř. věst. L 73, s. 5</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 15/03, s. 151, dále jen <QUOT.START ID="QS0001" REF.END="QE0001" CODE="201E"/>směrnice 85/337<QUOT.END ID="QE0001" REF.START="QS0001" CODE="201C"/>).</TXT></NP><?PAGE NO="I-10804"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>Právní rámec</P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P>Právo Společenství</P></TI></TITLE><NP><NO.P>2</NO.P><TXT>Podle šestého bodu odůvodnění směrnice 85/337 <QUOT.START ID="QS0002" REF.END="QE0002" CODE="201E"/>povolení pro veřejné a soukromé záměry, které by mohly mít významný vliv na životní prostředí, by mělo být vydáno jen po předchozím posouzení jejich případných významných vlivů na životní prostředí; […] toto posuzování musí být prováděno na základě přiměřených informací poskytnutých oznamovatelem a případně doplněných orgány a veřejností, kterých se uvažovaný záměr může týkat<QUOT.END ID="QE0002" REF.START="QS0002" CODE="201C"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>3</NO.P><TXT>Článek 6 téže směrnice tak stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="006.001"><NO.PARAG><QUOT.START ID="QS0003" REF.END="QE0003" CODE="201E"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění, aby orgány, kterých by se záměr mohl týkat, měly vzhledem ke své zvláštní působnosti v otázkách životního prostředí možnost vyjádřit své stanovisko k informacím poskytnutým oznamovatelem a k žádosti o povolení. Za tímto účelem členské státy určí orgány, s nimiž je třeba záměr projednat, buď obecně, nebo v jednotlivých případech. Těmto orgánům musí být předány informace shromážděné podle článku 5. Podrobné podmínky týkající se projednání stanoví členské státy.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="006.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Členské státy zajistí, aby každá žádost o povolení a všechny informace shromážděné podle článku 5 byly v přiměřené době zpřístupněny veřejnosti, aby dotyčná veřejnost měla příležitost vyjádřit své stanovisko před vydáním povolení.</ALINEA></PARAG><?PAGE NO="I-10805"?><PARAG IDENTIFIER="006.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA><P>Podrobné podmínky poskytování těchto informací a jejich projednání stanoví členské státy, které mohou zejména v závislosti na zvláštní povaze záměrů nebo dotyčných lokalit:</P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>stanovit, kdo je dotyčná veřejnost,</P></ITEM><ITEM><P>upřesnit místa, kde mohou být informace projednány,</P></ITEM><ITEM><P>upřesnit způsob informování veřejnosti, např. formou vývěsek v určité oblasti, zveřejněním v místním tisku, organizováním výstav s plány a nákresy, tabulkami, grafy a modely,</P></ITEM><ITEM><P>stanovit způsob, jak má být věc projednána s veřejností, např. písemným podáním, dotazníkovým průzkumem,</P></ITEM><ITEM><P>stanovit vhodné lhůty pro různé fáze postupu pro zajištění, aby rozhodnutí bylo přijato v přiměřené lhůtě.<QUOT.END ID="QE0003" REF.START="QS0003" CODE="201C"/></P></ITEM></LIST></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>4</NO.P><TXT>Článek 8 směrnice 85/337 stanoví, že <QUOT.START ID="QS0004" REF.END="QE0004" CODE="201E"/>[i]nformace shromážděné podle článků 5, 6 a 7 musí být brány v úvahu v povolovacím řízení<QUOT.END ID="QE0004" REF.START="QS0004" CODE="201C"/>.</TXT></NP></GR.SEQ><?PAGE NO="I-10806"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P>Vnitrostátní právní předpisy</P></TI></TITLE><NP><NO.P>5</NO.P><TXT>Článek 33 irského zákona z roku 2000 o územním plánování (Planning and Development Act 2000, dále jen <QUOT.START ID="QS0005" REF.END="QE0005" CODE="201E"/>zákon z roku 2000<QUOT.END ID="QE0005" REF.START="QS0005" CODE="201C"/>) stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="033.001"><NO.PARAG><QUOT.START ID="QS0006" REF.END="QE0006" CODE="201E"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Ministr přijme nařízením ustanovení týkající se řízení a administrativy, které považuje za nezbytné nebo vhodné ve vztahu k žádostem o povolení v rámci územního plánování.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="033.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Aniž je dotčena všeobecná povaha odstavce 1, nařízení přijatá podle tohoto článku mohou stanovit ustanovení za účelem:</ALINEA><ALINEA><P>[…]</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>umožnit osobám podat připomínky nebo předložit vyjádření k platbě stanoveného poplatku a ve stanovené lhůtě;</TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA><ALINEA>[…]<QUOT.END ID="QE0006" REF.START="QS0006" CODE="201C"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>6</NO.P><TXT>Podle čl. 130 odst. 1 písm. a) téhož zákona <QUOT.START ID="QS0007" REF.END="QE0007" CODE="201E"/>každá osoba jiná než účastník řízení může písemně podat připomínky nebo předložit vyjádření odvolacímu výboru ve věci odvolání nebo předložení žádosti o vydání rozhodnutí jiné než předložení žádosti podle čl. 96 odst. 5<QUOT.END ID="QE0007" REF.START="QS0007" CODE="201C"/>.</TXT></NP><?PAGE NO="I-10807"?><NP><NO.P>7</NO.P><TXT>Článek 144 zákona z roku 2000 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="144.001"><NO.PARAG><QUOT.START ID="QS0008" REF.END="QE0008" CODE="201E"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>S výhradou schválení ministra může odvolací výbor stanovit poplatky za podání odvolání, předložení žádosti o vydání rozhodnutí, podání žádosti podle čl. 37 odst. 5, podání připomínek nebo předložení vyjádření odvolacímu výboru podle článku 130 a podání žádosti o slyšení podle článku 134 a může stanovit platbu různých poplatků podle tříd a kategorií odvolání a předložení žádosti o vydání rozhodnutí, osvobození od platby poplatků za určitých okolností a upuštění od platby poplatků, jejich prominutí nebo vrácení v plné výši nebo částečně za určitých okolností.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="144.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Odvolací výbor čas od času, avšak alespoň jednou za tři roky, přezkoumá poplatky stanovené podle odstavce 1 bera v úvahu vývoj indexu spotřebních cen od stanovení platných poplatků a může změnit poplatky v závislosti na výsledcích tohoto přezkumu, aniž je třeba schválení ministra uvedené v odstavci 1.</ALINEA><ALINEA>[…]</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="144.004"><NO.PARAG>4.</NO.PARAG><ALINEA>Pokud odvolací výbor stanoví nebo změní poplatky podle tohoto článku, zveřejní je v alespoň jedněch celostátních novinách nejpozději osm týdnů před jejich vstupem v platnost.</ALINEA><ALINEA>[…]</ALINEA></PARAG><?PAGE NO="I-10808"?><PARAG IDENTIFIER="144.006"><NO.PARAG>6.</NO.PARAG><ALINEA>Odvolací výbor stanoví poplatek za pořízení kopií podle čl. 5 odst. 6 písm. a), jenž nepřekročí náklady na jejich pořízení.<QUOT.END ID="QE0008" REF.START="QS0008" CODE="201C"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>Skutkový stav a postup před zahájením soudního řízení</P></TI></TITLE><NP><NO.P>8</NO.P><TXT>Na základě dvou stížností zaslaných Komisi v roce 2000 týkajících se irských právních předpisů v oblasti územního plánování, tehdy ve fázi návrhů, vyzvala Komise dopisem ze dne <DATE ISO="20000829">29. srpna 2000</DATE> irské orgány, aby jí předložily své komentáře k určitým aspektům uvedených návrhů, zejména komentář týkající se platby poplatku osobami, které patří mezi dotyčnou veřejnost, jako předpokladu pro vzetí jejich stanoviska v úvahu v rámci územního řízení.</TXT></NP><NP><NO.P>9</NO.P><TXT>Komise poté, co dopisem vyzvala Irsko k předložení jeho vyjádření ke slučitelnosti těchto poplatků s výkonem práva veřejnosti na účast stanoveného v článcích 6 a 8 směrnice 85/337, vydala dne <DATE ISO="20030123">23. ledna 2003</DATE> odůvodněné stanovisko a vyzvala tento členský stát k přijetí opatření nezbytných k tomu, aby vyhověl tomuto stanovisku ve lhůtě dvou měsíců od jeho oznámení.</TXT></NP><NP><NO.P>10</NO.P><TXT>Jelikož Komise měla za to, že odpověď Irska není uspokojivá, podala projednávanou žalobu.</TXT></NP></GR.SEQ><?PAGE NO="I-10809"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>K žalobě</P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P>Argumentace účastníků řízení</P></TI></TITLE><NP><NO.P>11</NO.P><TXT>Na podporu své žaloby Komise uplatňuje jediný žalobní důvod vycházející z porušení článku 6 směrnice 85/337, a v důsledku toho článku 8 této směrnice tím, že irská právní úprava podmínila účast veřejnosti na některých posuzováních vlivů na životní prostředí předchozím zaplacením poplatků za účast.</TXT></NP><NP><NO.P>12</NO.P><TXT>Ve svém odůvodnění tohoto žalobního důvodu Komise zakládá porušení článku 6 na čtyřech argumentech.</TXT></NP><NP><NO.P>13</NO.P><TXT>Zaprvé uvádí, že žádné ustanovení směrnice 85/337 výslovně nepovoluje vybírání těchto poplatků, zatímco jiné směrnice v souvisejících oblastech, jako je směrnice Rady 90/313/EHS ze dne <DATE ISO="19900607">7. června 1990</DATE> o svobodě přístupu k informacím o životním prostředí (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="158" DATE.PUB="1990" PAGE.FIRST="56">Úř. věst. L 158, s. 56</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 15/01, s. 402), vybírání poplatku výslovně povolují.</TXT></NP><NP><NO.P>14</NO.P><TXT>Zadruhé je podle Komise vybírání těchto poplatků v rozporu se systematikou a účelem směrnice 85/337, jež směřuje k doplnění posuzování vlivů na životní prostředí příslušnými informacemi, v tom, že požadavek zaplatit tyto poplatky v rámci územních řízení může mít za následek buď odrazení veřejnosti, která představuje jeden z hlavních informačních zdrojů, účastnit se na rozhodovacím postupu, nebo její účast ztížit.</TXT></NP><?PAGE NO="I-10810"?><NP><NO.P>15</NO.P><TXT>Zatřetí podle Komise znění čl. 6 odst. 2 a 3 směrnice 85/337 neopravňuje k výkladu zastávanému Irskem. Komise má v tomto ohledu za to, že uložení poplatků za účast jako součást <QUOT.START ID="QS0009" REF.END="QE0009" CODE="201E"/>podrobných podmínek<QUOT.END ID="QE0009" REF.START="QS0009" CODE="201C"/> projednání s veřejností nelze považovat za důvodně nezbytné pro uvedení čl. 6 odst. 2 této směrnice v účinnost.</TXT></NP><NP><NO.P>16</NO.P><TXT>Začtvrté má Komise za to, že tím, že Irsko uložilo uvedené poplatky, vytvořilo skutečnou nebo potenciální překážku výkonu práv svěřených veřejnosti čl. 6 odst. 2 směrnice 85/337, zejména pro osoby s nízkými příjmy.</TXT></NP><NP><NO.P>17</NO.P><TXT>Porušení článku 8 uvedené směrnice vyplývá ze skutečnosti, že Irsko tím, že uložilo zaplacení poplatků za účast zakázaných článkem 6 téže směrnice, neposkytuje záruku, že stanovisko dotyčné veřejnosti, která není schopna zaplatit poplatky za účast, bude vzato v úvahu v povolovacích řízeních týkajících se záměrů, které by mohly mít významný vliv na životní prostředí.</TXT></NP><NP><NO.P>18</NO.P><TXT>Ve své žalobní odpovědi Irsko popírá každý z argumentů uplatněných Komisí na podporu žalobního důvodu vycházejícího z porušení článku 6 směrnice 85/337.</TXT></NP><NP><NO.P>19</NO.P><TXT>Co se týče prvního argumentu, má Irsko za to, že jelikož je právním základem uvedené směrnice článek 235 Smlouvy o EHS (později článek 235 Smlouvy o ES, nyní článek 308 ES), jsou meze pravomoci Společenství a její rozsah stanoveny výslovným zněním této směrnice. Zákazy, které v ní nejsou výslovně stanoveny, z ní<?PAGE NO="I-10811"?> tedy nemohou být vyvozeny. Zásada subsidiarity při výkonu pravomocí Společenství a prostor pro uvážení, kterým disponují členské státy při provádění směrnice, potvrzují tuto tezi.</TXT></NP><NP><NO.P>20</NO.P><TXT>Co se týče argumentu, že poplatky za účast stanovené irskými právními předpisy jsou v rozporu se systematikou a účelem směrnice 85/337, Irsko uplatňuje, že jejich zavedení není v rozporu se zásadou účasti veřejnosti stanovenou touto směrnicí, ale naopak směřuje k usnadnění této účasti v tom, že umožňuje místním orgánům získat příspěvek na náklady na spravování informačního systému a systému projednání s veřejností.</TXT></NP><NP><NO.P>21</NO.P><TXT>Co se týče třetího argumentu Komise, Irsko uvádí, že znění čl. 6 odst. 3 směrnice 85/337 opravňuje zejména členské státy k vymezení podrobných podmínek poskytování informací a jejich projednání s veřejností a tvrdí, že je na Komisi, aby prokázala, že tyto podrobné podmínky, tak jak jsou stanoveny členským státem, brání účelu uvedené směrnice.</TXT></NP><NP><NO.P>22</NO.P><TXT>Co se týče posledního argumentu uplatněného Komisí, Irsko popírá, že by dotčené poplatky mohly vytvářet překážku pro osoby s nízkými příjmy, přičemž zdůrazňuje, že jsou vybírány pro administrativní účely a že jsou přiměřené co se týče jak jejich podstaty, tak jejich výše.</TXT></NP><NP><NO.P>23</NO.P><TXT>Konečně, jelikož nesplnění povinnosti podle článku 8 směrnice 85/337 tvrzené Komisí vyplývá pouze z tvrzeného porušení článku 6 této směrnice z důvodu uložení dotčených poplatků za účast, toto tvrzení musí být rovněž odmítnuto jako důsledek zjištění, že nedošlo k porušení uvedeného článku 6.</TXT></NP></GR.SEQ><?PAGE NO="I-10812"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P>Závěry Soudního dvora</P></TI></TITLE><NP><NO.P>24</NO.P><TXT>V rámci tvrzeného porušení článku 6 směrnice 85/337 Komise zaprvé uplatňuje argument, že Irsko by bylo oprávněno vybírat poplatek pouze tehdy, pokud by to směrnice výslovně stanovila. Takové tvrzení nelze přijmout.</TXT></NP><NP><NO.P>25</NO.P><TXT>Podle článku 249 třetího pododstavce ES totiž <QUOT.START ID="QS0010" REF.END="QE0010" CODE="201E"/>[s]měrnice je závazná pro každý stát, kterému je určena, pokud jde o výsledek, jehož má být dosaženo, přičemž volba formy a prostředků se ponechává vnitrostátním orgánům<QUOT.END ID="QE0010" REF.START="QS0010" CODE="201C"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>26</NO.P><TXT>Toto ustanovení musí být vykládáno tak, že členské státy mají při provádění směrnice povinnost zajistit úplnou účinnost směrnice, přičemž mají široký prostor pro uvážení, co se týče volby prostředků (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne <DATE ISO="19910725">25. července 1991</DATE>, Emmott, <REF.DOC.ECR NO.CASE="C-208/90" YEAR="1991" EDITION="GEN" PAGE.ECR="I-4269">C-208/90, Recueil, s. I-4269, bod 18</REF.DOC.ECR>).</TXT></NP><NP><NO.P>27</NO.P><TXT>Zejména argument, ve kterém Komise vychází z okolnosti, že v souvisejících oblastech jak směrnice 90/313, tak směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/4/ES ze dne <DATE ISO="20030128">28. ledna 2003</DATE> o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí a o zrušení směrnice Rady 90/313 (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="041" DATE.PUB="2003" PAGE.FIRST="26">Úř. věst. L 41, s. 26</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 15/07, s. 375) stanoví výslovně ve svém článku 5, že členské státy mohou uložit tyto poplatky, není relevantní. Postačuje totiž poukázat na to, podobně jako generální advokátka v bodě 34 svého stanoviska, že skutečnost, že podle jiné směrnice je vybírání poplatků výslovně povoleno, nemůže zakládat obecný předpoklad, že zákonodárce Společenství měl v úmyslu povolit poplatky pouze tehdy, pokud to stanoví výslovně.</TXT></NP><?PAGE NO="I-10813"?><NP><NO.P>28</NO.P><TXT>Z toho plyne, že tvrzení Komise, že Irsko nemůže požadovat zaplacení sporných poplatků, jelikož směrnice 85/337 neobsahuje žádné výslovné ustanovení, které by povolovalo vybírání poplatků za účast, není v souladu se svobodou volby, která vyplývá z čl. 249 třetího pododstavce ES.</TXT></NP><NP><NO.P>29</NO.P><TXT>Tento první argument nelze tedy přijmout.</TXT></NP><NP><NO.P>30</NO.P><TXT>Svým třetím argumentem, který je třeba posoudit na druhém místě, Komise tvrdí, že Irsko tím, že zavedlo dotčené poplatky za účast jako součást <QUOT.START ID="QS0011" REF.END="QE0011" CODE="201E"/>podrobných podmínek<QUOT.END ID="QE0011" REF.START="QS0011" CODE="201C"/> projednání s veřejností, překročilo prostor k výkladu, který povoluje čl. 6 odst. 2 a 3 směrnice 85/337. Navrhuje tak, aby platnost sporného opatření byla posouzena ve světle jeho nezbytnosti pro uvedení těchto ustanovení v účinnost.</TXT></NP><NP><NO.P>31</NO.P><TXT>Z čl. 6 odst. 2 uvedené směrnice vyplývá, že členské státy musejí zajistit, aby dotyčná veřejnost měla příležitost vyjádřit své stanovisko před vydáním povolení pro záměr. Podle jeho odstavce 3 má každý členský stát pravomoc vymezit podrobné podmínky tohoto projednání. V tomto ohledu tento odstavec obsahuje výčet řady možností, které mají členské státy, aniž by tento výčet byl taxativní, jak to vyplývá ze slova <QUOT.START ID="QS0012" REF.END="QE0012" CODE="201E"/>zejména<QUOT.END ID="QE0012" REF.START="QS0012" CODE="201C"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>32</NO.P><TXT>Toto znění nasvědčuje tomu, že zákonodárce Společenství měl v úmyslu neomezit pravomoci členských států v rámci stanovení podrobných podmínek projednání<?PAGE NO="I-10814"?> s veřejností, ale naopak přiznat jim široký prostor pro uvážení při vymezení uvedených podrobných podmínek.</TXT></NP><NP><NO.P>33</NO.P><TXT>V rámci tohoto vymezení členské státy v zásadě mohou uložit poplatek za účast, jako je dotčený poplatek, avšak za předpokladu, že nevytváří překážku ve výkonu práv na účast vyplývajících z článku 6 směrnice 85/337.</TXT></NP><NP><NO.P>34</NO.P><TXT>V tomto ohledu tvrzení Komise, podle kterého uložení dotčených poplatků nemůže být nezbytné pro uvedení čl. 6 odst. 2 směrnice 85/337 v účinnost, není relevantní. Uvedená směrnice totiž neváže výkon posuzovací pravomoci členskými státy, která je jim svěřena jejím čl. 6 odst. 3, na podmínku nezbytnosti.</TXT></NP><NP><NO.P>35</NO.P><TXT>V rámci svého druhého a čtvrtého argumentu, které je namístě přezkoumat společně, Komise uplatňuje, že dotčené poplatky jsou v rozporu se systematikou a účelem směrnice 85/337, jelikož brání veřejnosti ve výkonu práv, která jí tato směrnice přiznává.</TXT></NP><NP><NO.P>36</NO.P><TXT>Šestý bod odůvodnění směrnice 85/337 stanoví, že předchozí posouzení vlivů některých záměrů na životní prostředí musí být prováděno <QUOT.START ID="QS0013" REF.END="QE0013" CODE="201E"/>na základě přiměřených informací poskytnutých oznamovatelem a případně doplněných orgány a veřejností, kterých se uvažovaný záměr může týkat<QUOT.END ID="QE0013" REF.START="QS0013" CODE="201C"/>.</TXT></NP><?PAGE NO="I-10815"?><NP><NO.P>37</NO.P><TXT>Z tohoto bodu odůvodnění, stejně jako z čl. 6 odst. 2 uvedené směrnice vyplývá, že jedním z cílů této směrnice je umožnit dotyčné veřejnosti vyjádřit své stanovisko v rámci povolovacích řízení týkajících se záměrů, které by mohly mít významný vliv na životní prostředí.</TXT></NP><NP><NO.P>38</NO.P><TXT>V tomto ohledu je namístě konstatovat, že čl. 6 odst. 3 směrnice 85/337 umožňuje, aby členské státy vázaly účast veřejnosti, které se záměr týká, na určité podmínky. Podle uvedeného ustanovení tak členské státy mohou vymezit podrobné podmínky poskytování informací a jejich projednání, a zejména stanovit, kdo je dotyčnou veřejností, jakož i upřesnit způsob, jakým může být uvedená veřejnost informována a jak s ní má být věc projednána.</TXT></NP><NP><NO.P>39</NO.P><TXT>Krom toho a v rozporu s tvrzeními Komise je tento přístup podpořen právní úpravou v oblastech úzce souvisejících se směrnicí 85/337.</TXT></NP><NP><NO.P>40</NO.P><TXT>Jak směrnice 90/313 ve svém šestém bodu odůvodnění, tak směrnice 2003/4 ve svém osmém bodu odůvodnění tak uvádějí nezbytnost zajistit, aby každá fyzická a právnická osoba Evropského společenství měla právo na přístup k informacím o životním prostředí v držení orgánů veřejné moci nebo orgánům veřejné moci určeným.</TXT></NP><NP><NO.P>41</NO.P><TXT>Článek 5 každé z uvedených směrnic stanoví, že členské státy mohou vázat poskytnutí informace na zaplacení poplatku, který ale nesmí přesáhnout přiměřenou<?PAGE NO="I-10816"?> částku. Tyto právní úpravy ukazují, že v mysli zákonodárce Společenství není vybírání poplatku v přiměřené výši neslučitelné se zajištěním přístupu k informacím.</TXT></NP><NP><NO.P>42</NO.P><TXT>Z výše uvedeného vyplývá, že vybírání administrativního poplatku není samo o sobě neslučitelné s účelem směrnice 85/337.</TXT></NP><NP><NO.P>43</NO.P><TXT>Ačkoliv směrnice 85/337 nebrání poplatkům, jako jsou poplatky, které ukládá vnitrostátní právní úprava dotčená v projednávané věci, nemohou být však stanoveny ve výši, která by bránila tomu, aby uvedená směrnice byla plně účinná, v souladu s cílem, který sleduje (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne <DATE ISO="20010308">8. března 2001</DATE>, Komise v. Francie, <REF.DOC.ECR NO.CASE="C-97/00" YEAR="2001" EDITION="GEN" PAGE.ECR="I-2053">C-97/00, Recueil, s. I-2053, bod 9</REF.DOC.ECR>).</TXT></NP><NP><NO.P>44</NO.P><TXT>Tak by tomu bylo, kdyby z důvodu své výše poplatek vytvářel překážku ve výkonu práv na účast vyplývajících z článku 6 směrnice 85/337.</TXT></NP><NP><NO.P>45</NO.P><TXT>V tomto ohledu, co se týče výše dotčených poplatků, a sice 20 eur v rámci řízení před místními orgány a 45 eur na úrovni odvolacího výboru, tato částka nemůže být považována za částku, která vytváří takovou překážku. Krom toho Komise úspěšně nevyvrátila argument Irska, podle kterého je výše uvedeného poplatku odůvodněna s ohledem na administrativní náklady vzniklé zpracováním vyjádření dotyčných osob.</TXT></NP><?PAGE NO="I-10817"?><NP><NO.P>46</NO.P><TXT>S ohledem na tyto úvahy musejí být argumenty Komise, podle kterých jsou dotčené poplatky v rozporu se systematikou a účelem směrnice 85/337, odmítnuty.</TXT></NP><NP><NO.P>47</NO.P><TXT>Konečně Komise dále zpochybňuje platnost dotčených poplatků z důvodu, že zákon z roku 2000 opravňuje příslušného ministra a odvolací výbor ke stanovení jejich výše, aniž omezuje nebo blíže vymezuje výkon této pravomoci.</TXT></NP><NP><NO.P>48</NO.P><TXT>V tomto ohledu postačuje uvést, že toto pověření spadá v zásadě do vnitrostátního práva a není jako takové hodné kritiky s ohledem na směrnici 85/337. Výše poplatků stanovených při výkonu tohoto pověření však musejí být slučitelné s uvedenou směrnicí. Jak bylo přitom již konstatováno, přezkum argumentů uplatněných Komisí neodhalil, že tomu tak není co se týče výše poplatků, které jsou předmětem projednávané věci.</TXT></NP><NP><NO.P>49</NO.P><TXT>Za těchto podmínek je namístě mít za to, že žalobní důvod vycházející z porušení článku 6 směrnice 85/337 je neopodstatněný v plném rozsahu.</TXT></NP><NP><NO.P>50</NO.P><TXT>Jelikož tvrzení porušení článku 8 uvedené směrnice je výlučně založeno na porušení jejího článku 6, je třeba učinit závěr, že stejně tak nedošlo k nesplnění povinnosti v tomto ohledu.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="I-10818"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>K nákladům řízení</P></TI></TITLE><NP><NO.P>51</NO.P><TXT>Podle čl. 69 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Irsko požadovalo náhradu nákladů řízení a Komise neměla ve věci úspěch, je namístě posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><JURISDICTION><INTRO><P>Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto:</P></INTRO><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1)</NO.P><TXT>Žaloba se zamítá.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Komisi Evropských společenství se ukládá náhrada nákladů řízení.</TXT></NP></ITEM></LIST></JURISDICTION></CONTENTS.JUDGMENT><SIGNATURE.CASE><P>Podpisy.</P></SIGNATURE.CASE></JUDGMENT>