<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-768/19</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62019CC0768</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:247">EU:C:2021:247</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>20</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>20</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Stanovisko generálního advokáta G. Hogana – věc C‑768/19</HT></P><P><HT TYPE="SC">Spolková republika Německo (rodinný příslušník)</HT></P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generálního advokáta</HT></P><P><HT TYPE="UC">Gerarda Hogana</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20210325">25. března 2021</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0001"><P>Původní jazyk: angličtina.</P></NOTE></P></TI><STI><P><HT TYPE="BOLD">Věc C‑768/19</HT></P><P>Spolková republika Německo</P><P>proti</P><P>SE</P><P>za účasti:</P><P>Vertreter des Bundesinteresses beim Bundesverwaltungsgericht</P><P><HT TYPE="NORMAL">[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesverwaltungsgericht (Spolkový správní soud, Německo)]</HT></P></STI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE=" “" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Řízení o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Prostor svobody, bezpečnosti a práva</KEYWORD><KEYWORD>Mezinárodní ochrana</KEYWORD><KEYWORD>Doplňková ochrana</KEYWORD><KEYWORD>Směrnice 2011/95/EU</KEYWORD><KEYWORD>Článek 2 písm. j) třetí odrážka</KEYWORD><KEYWORD>Nárok dospělého, jakožto rodiče svobodné nezletilé osoby požívající doplňkové ochrany, na doplňkovou ochranu podle vnitrostátního práva</KEYWORD><KEYWORD>Rozhodný den pro posouzení statusu <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>nezletilé osoby<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="2018" ID="QE0001"/></KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><CONTENTS.CONCLUSION><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">I.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Úvod</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1.</NO.P><TXT>Projednávaná žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesverwaltungsgericht (Spolkový správní soud, Německo) ze dne <DATE ISO="20190815">15. srpna 2019</DATE>, doručená kanceláři Soudního dvora dne <DATE ISO="20191018">18. října 2019</DATE>, se týká výkladu čl. 2 písm. j) třetí odrážky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne <DATE ISO="20111213">13. prosince 2011</DATE> o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0002"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="337" PAGE.FIRST="9" DATE.PUB="2011">Úř. věst. 2011, L 337, s. 9</REF.DOC.OJ>.</P></NOTE>, jakož i článku 7 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>Listina<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>). Znovu vznáší poměrně sporné otázky týkající se vhodné doby, která by se měla vztahovat na žádosti o sloučení rodiny vyplývající z přiznání mezinárodní ochrany jiným rodinným příslušníkům.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2.</NO.P><TXT>Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi SE a Spolkovou republikou Německo, v němž Spolková republika Německo nepřiznala doplňkovou ochranu SE jakožto rodiči svobodné nezletilé osoby požívající doplňkové ochrany v tomto členském státě (syn SE).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="2"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3.</NO.P><TXT>Aby SE a jeho syn mohli být považováni za <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>rodinné příslušníky<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/> ve smyslu čl. 2 písm. j) třetí odrážky směrnice 2011/95, musí být syn SE zejména nezletilý a svobodný<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0003"><P>Toto kritérium není v projednávané věci sporné.</P></NOTE>. Spolková republika Německo nepřiznala SE doplňkovou ochranu z důvodu, že i když v tomto členském státě učinil žádost o azyl v době, kdy byl jeho syn nezletilý, oficiální žádost o azyl v tomto členském státě podal SE jeden den poté, co jeho syn nabyl zletilosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4.</NO.P><TXT>V rámci projednávané žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce má Soudní dvůr mimo jiné určit rozhodnou dobu, z níž je třeba vycházet pro účely posouzení, zda osoba, která má nárok na doplňkovou ochranu (v projednávaném případě syn SE), je <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>nezletilou osobou<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/> ve smyslu čl. 2 písm. j) třetí odrážky směrnice 2011/95.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5.</NO.P><TXT>Před posouzením těchto otázek je však třeba nejprve předestřít dotčenou právní úpravu a skutkový stav v původním řízení.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">II.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Unijní právo</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Směrnice 2011/95</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6.</NO.P><TXT>Článek 1 směrnice 2011/95, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>Účel<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>Účelem této směrnice je stanovit normy, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, jednotný status pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a obsah poskytnuté ochrany.<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7.</NO.P><TXT>Článek 2 směrnice 2011/95, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>Definice<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>Pro účely této směrnice se rozumí:</P><P>[…]</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>j)</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201A" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/>rodinnými příslušníky<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="2018" ID="QE0009"/> tito členové rodiny osoby požívající mezinárodní ochrany, kteří se zdržují v souvislosti se žádostí o mezinárodní ochranu ve stejném členském státě, pokud tato rodina existovala již v zemi původu:</TXT><P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>[…],</P></ITEM><ITEM><P>[…],</P></ITEM><ITEM><P>otec, matka nebo jiný dospělý, jenž podle práva nebo praxe dotyčného členského státu odpovídá za osobu požívající mezinárodní ochrany, pokud je tato osoba nezletilá a svobodná;</P></ITEM></LIST></P></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>k)</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201A" ID="QS0010" REF.END="QE0010"/>nezletilou osobou<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="2018" ID="QE0010"/> státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti mladší osmnácti let;</TXT></NP></ITEM></LIST><?PAGE NO="3"?><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/></P></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8.</NO.P><TXT>Článek 3 směrnice 2011/95, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0011" REF.END="QE0011"/>Příznivější normy<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0012" REF.END="QE0012"/>Členské státy mohou zavést nebo zachovávat příznivější normy pro určování osob splňujících podmínky pro získání postavení uprchlíka nebo osob, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a pro určování obsahu mezinárodní ochrany, jsou-li slučitelné s touto směrnicí.<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9.</NO.P><TXT>Článek 23 směrnice 2011/95, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0013" REF.END="QE0013"/>Zachování celistvosti rodiny<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="023.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0014" REF.END="QE0014"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Členské státy zajistí, aby mohla být zachována celistvost rodiny.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="023.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Členské státy zajistí, aby rodinní příslušníci osoby požívající mezinárodní ochrany, kteří sami nesplňují podmínky pro získání takové ochrany, měli nárok na výhody uvedené v článcích 24 až 35, podle vnitrostátních postupů, a pokud je to slučitelné s osobním právním postavením rodinného příslušníka.</ALINEA><ALINEA>[…]<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10.</NO.P><TXT>Článek 24 směrnice 2011/95, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0015" REF.END="QE0015"/>Povolení k pobytu<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0016" REF.END="QE0016"/>[…]</P><PARAG IDENTIFIER="024.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Co nejdříve po přiznání mezinárodní ochrany vydá členský stát osobám, kterým byl status doplňkové ochrany přiznán, a jejich rodinným příslušníkům povolení k pobytu, které má dobu platnosti alespoň jeden rok s opakovanou možností prodloužení alespoň o dva roky, pokud tomu nebrání závažné důvody týkající se bezpečnosti státu nebo veřejného pořádku.<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Směrnice 2013/32/EU</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11.</NO.P><TXT>Článek 6 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne <DATE ISO="20130626">26. června 2013</DATE> o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0004"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="180" PAGE.FIRST="60" DATE.PUB="2013">Úř. věst. 2013, L 180, s. 60</REF.DOC.OJ>.</P></NOTE>, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0017" REF.END="QE0017"/>Přístup k řízení<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/>, zní takto:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="006.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0018" REF.END="QE0018"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Učiní-li určitá osoba žádost o mezinárodní ochranu u orgánu, který je podle vnitrostátního práva příslušný k registraci této žádosti, provede se tato registrace do třech pracovních dnů od učinění žádosti.</ALINEA><ALINEA>Pokud je žádost o mezinárodní ochranu učiněna u jiných orgánů, u nichž je pravděpodobné, že budou takové žádosti dostávat, ale nejsou podle vnitrostátního práva příslušné k jejich registraci, členské státy zajistí, aby byla registrace provedena do šesti pracovních dnů od učinění žádosti.</ALINEA><ALINEA>[…]</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="006.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Členské státy zajistí, aby osoba, která učinila žádost o mezinárodní ochranu, měla příležitost podat žádost co možná nejdříve. Pokud žadatel této příležitosti nevyužije, může členský stát odpovídajícím způsobem použít článek 28 této směrnice.</ALINEA></PARAG><?PAGE NO="4"?><PARAG IDENTIFIER="006.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA>Aniž je dotčen odstavec 2, mohou členské státy požadovat, aby se žádosti o mezinárodní ochranu podávaly osobně nebo na určitém místě.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="006.004"><NO.PARAG>4.</NO.PARAG><ALINEA>Bez ohledu na odstavec 3 se považuje žádost o mezinárodní ochranu za podanou, jakmile ji příslušné orgány dotyčného členského státu obdrží od žadatele nebo, pokud tak stanoví vnitrostátní právo, jakmile o ní obdrží úřední zápis.</ALINEA><ALINEA>[…]<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Německé právo</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12.</NO.P><TXT>Ustanovení § 13 Asylgesetz<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0005"><P>BGB1. 2008 I, s. 1798, ve znění uvedeném předkládajícím soudem.</P></NOTE> (zákon o azylu, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0019" REF.END="QE0019"/>AsylG<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/>) stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="013.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0020" REF.END="QE0020"/>(1)</NO.PARAG><ALINEA>O žádost o azyl se jedná, pokud lze z písemně, ústně nebo jinak projevené vůle cizince seznat, že na spolkovém území hledá ochranu před politickým pronásledováním nebo žádá o ochranu před vyhoštěním nebo jiným nuceným navrácením do státu, ve kterém mu hrozí pronásledování ve smyslu § 3 odst. 1 nebo vážná újma ve smyslu § 4 odst. 1.</ALINEA><ALINEA>[…]<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13.</NO.P><TXT>Ustanovení § 14 AsylG stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="014.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0021" REF.END="QE0021"/>(1)</NO.PARAG><ALINEA>Žádost o azyl se podává pobočce Spolkového úřadu pro migraci a uprchlíky, pod niž spadá přijímací středisko příslušné pro přijetí cizince. […]</ALINEA><ALINEA>[…]<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14.</NO.P><TXT>Ustanovení § 26 AsylG stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0022" REF.END="QE0022"/>[…]</P><PARAG IDENTIFIER="026.002"><NO.PARAG>(2)</NO.PARAG><ALINEA>Dítěti osoby, které byl udělen azyl, které je v době podání své žádosti o azyl nezletilé a svobodné, se na žádost udělí azyl, pokud udělení azylu dotčenému cizinci nelze napadnout opravným prostředkem a toto udělení azylu nelze odejmout nebo zrušit.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="026.003"><NO.PARAG>(3)</NO.PARAG><ALINEA><P>Rodičům nezletilé svobodné osoby, které byl udělen azyl, nebo jiné dospělé osobě ve smyslu čl. 2 písm. j) směrnice [2011/95] se na žádost udělí azyl, pokud</P><P>1. udělení azylu osobě, které byl udělen azyl, nelze napadnout opravným prostředkem,</P><P>2. rodina ve smyslu čl. 2 písm. j) směrnice [2011/95] existovala již ve státě, ve kterém je osoba, které byl udělen azyl, politicky pronásledována,</P><P>3. vstoupili na území před udělením azylu osobě, které byl udělen azyl, nebo žádost o azyl podali neprodleně po vstupu na území,</P><P>4. udělení azylu osobě, které byl udělen azyl, není třeba odejmout nebo zrušit a</P><?PAGE NO="5"?><P>5. náleží jim právo péče o dítě, kterému byl udělen azyl.</P><P>Na sourozence nezletilé osoby, které byl udělen azyl, kteří jsou v době podání své žádosti o azyl nezletilí a svobodní, se věta první body 1 až 4 použije obdobně.</P></ALINEA></PARAG><P>[…]</P><PARAG IDENTIFIER="026.005"><NO.PARAG>(5)</NO.PARAG><ALINEA>Na rodinné příslušníky ve smyslu odstavců 1 až 3 osob požívajících mezinárodní ochrany se odstavce 1 až 4 použijí obdobně. Udělení azylu se nahrazuje přiznáním postavení uprchlíka nebo doplňkové ochrany. […]</ALINEA><ALINEA>[…]<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15.</NO.P><TXT>Ustanovení § 77 AsylG stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="077.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0023" REF.END="QE0023"/>(1)</NO.PARAG><ALINEA>Ve sporech vedených na základě tohoto zákona soud vychází ze skutkového a právního stavu, který existuje v době konání posledního jednání; pokud je rozhodnutí vydáno bez jednání, je rozhodná doba vydání rozhodnutí. […]</ALINEA><ALINEA>[…]<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">III.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Skutkové okolnosti sporu v původním řízení a žádost o rozhodnutí o předběžné otázce</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16.</NO.P><TXT>SE se domáhá přiznání statusu doplňkové ochrany z důvodu, že je otcem svobodné nezletilé osoby, která tento status má. SE tvrdí, že je afghánský státní příslušník a otec syna narozeného dne <DATE ISO="19980420">20. dubna 1998</DATE>, který vstoupil na území Spolkové republiky Německo v roce 2012 a dne <DATE ISO="20120821">21. srpna 2012</DATE> tam podal žádost o azyl<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0006"><P>Datum <DATE ISO="20120821">21. srpna 2012</DATE> je uvedeno ve vnitrostátním spise předloženém předkládajícím soudem kanceláři Soudního dvora. Není uvedeno v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, a musí být tedy ověřeno předkládajícím soudem.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17.</NO.P><TXT>Pravomocným rozhodnutím Bundesamt für Migration und Flüchtlinge (Spolkový úřad pro migraci a uprchlíky, Německo, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0024" REF.END="QE0024"/>spolkový úřad<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/>) ze dne <DATE ISO="20160513">13. května 2016</DATE> byla žádost syna SE o azyl zamítnuta. Byl mu však přiznán status doplňkové ochrany.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18.</NO.P><TXT>SE tvrdí, že na území Spolkové republiky Německo vstoupil pozemní cestou v lednu 2016. V únoru 2016 požádal o azyl a dne <DATE ISO="20160421">21. dubna 2016</DATE> podal formální žádost o mezinárodní ochranu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19.</NO.P><TXT>Spolkový úřad zamítl jeho žádosti o udělení azylu, o přiznání postavení uprchlíka, resp. statusu doplňkové ochrany, jakož i jeho návrh na určení, že jsou dány překážky vyhoštění podle § 60 odst. 5 a § 60 odst. 7 první věty Aufenthaltsgesetz (zákon o pobytu, výdělečné činnosti a integraci).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20.</NO.P><TXT>Verwaltungsgericht (správní soud, Německo) uložil napadeným rozsudkem Spolkové republice Německo, aby SE na základě § 26 odst. 5 ve spojení s § 26 odst. 3 první větou AsylG jakožto rodiči nezletilé svobodné osoby požívající doplňkové ochrany přiznala status doplňkové ochrany.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="6"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21.</NO.P><TXT>Podle Verwaltungsgericht (správní soud) byl syn SE v době, kdy SE podal žádost o azyl, která je v tomto ohledu rozhodná, ještě nezletilý. V této souvislosti musí být žádost o azyl považována za podanou, jakmile je příslušný orgán vyrozuměn o žádosti osoby, která hledá ochranu, o azyl.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22.</NO.P><TXT>Spolková republika Německo svým opravným prostředkem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0025" REF.END="QE0025"/>Revision<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/> podaným u předkládajícího soudu namítá porušení § 26 odst. 3 první věty AsylG. Tvrdí, že podle § 77 odst. 1 první věty AsylG je pro posouzení skutkového a právního stavu v zásadě rozhodný den konání posledního jednání v řízení před soudem zabývajícím se skutkovými otázkami nebo – pokud se takové jednání nekonalo – vydání rozhodnutí soudu zabývajícího se skutkovými otázkami, kterým se končí řízení. Ustanovení § 26 odst. 3 AsylG v tomto ohledu neobsahuje žádnou výslovnou zákonnou výjimku. Věcné podmínky obsažené v tomto ustanovení a jeho struktura nasvědčují tomu, že nárok na odvozené právo může v každém případě vzniknout pouze osobě, která je při přiznání svého vlastního statusu dosud nezletilá. Spolková republika Německo tvrdí, že dané ustanovení slouží zájmům ochrany nezletilé osoby požívající ochrany, které v zásadě existují, pouze dokud je tato osoba nezletilá.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23.</NO.P><TXT>Spolková republika Německo rovněž tvrdí, že i pokud by se ohledně statusu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0026" REF.END="QE0026"/>nezletilosti<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/> mělo vycházet z doby podání žádosti o azyl ze strany rodiče, je pro tento účel rozhodná nikoli doba podání žádosti o azyl v materiálním smyslu (§ 13 AsylG), nýbrž je relevantní doba formálního podání žádosti o azyl (§ 14 AsylG). Ke splnění podmínky podání žádosti stanovené v § 26 odst. 3 první větě AsylG nepostačuje, že příslušnému orgánu – v tomto případě spolkovému úřadu – je žádost o azyl pouze známa. Podmínkou přiznání je (formální) žádost, kterou lze účinně podat pouze u příslušného orgánu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24.</NO.P><TXT>Za těchto okolností se Bundesverwaltungsgericht (Spolkový správní soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0027" REF.END="QE0027"/>1)</NO.P><TXT>Musí se v případě žadatele o azyl, který před tím, než dosáhlo zletilosti jeho dítě, které je členem rodiny, která existovala v zemi původu, a kterému byl na základě žádosti o ochranu, podané před dosažením zletilosti, po dosažení zletilosti přiznán status doplňkové ochrany (dále jen <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0028" REF.END="QE0028"/>osoba požívající ochrany<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="2018" ID="QE0028"/>), vstoupil na území hostitelského členského státu osoby požívající ochrany a rovněž tam podal žádost o mezinárodní ochranu (dále jen <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0029" REF.END="QE0029"/>žadatel o azyl<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="2018" ID="QE0029"/>), v případě vnitrostátní právní úpravy, která pro účely přiznání nároku na přiznání doplňkové ochrany odvozeného od osoby požívající ochrany odkazuje na čl. 2 písm. j) směrnice [2011/95], při určení, zda je osoba požívající ochrany <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0030" REF.END="QE0030"/>nezletilá<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="2018" ID="QE0030"/> ve smyslu čl. 2 písm. j) třetí odrážky směrnice [2011/95], vycházet z doby vydání rozhodnutí o žádosti o azyl podané žadatelem o azyl, anebo z nějakého dřívějšího okamžiku, například doby, kdy</TXT></NP></ITEM></LIST><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>byl osobě požívající ochrany přiznán status doplňkové ochrany,</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>žadatel o azyl podal svou žádost o azyl,</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>žadatel o azyl vstoupil na území hostitelského členského státu nebo</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>d)</NO.P><TXT>osoba požívající ochrany podala svou žádost o azyl?</TXT></NP></ITEM></LIST><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>V případě,</TXT></NP></ITEM></LIST><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>že je rozhodná doba podání žádosti:</TXT><?PAGE NO="7"?><P>Musí se v tomto ohledu vycházet z písemně, ústně nebo jinak vyjádřené žádosti o ochranu, o které byl vyrozuměn vnitrostátní orgán příslušný pro vyřizování žádostí o azyl (dále jen <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0031" REF.END="QE0031"/>žádost o azyl<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="2018" ID="QE0031"/>), nebo z formálně podané žádosti o mezinárodní ochranu?</P></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>že je rozhodná doba vstupu žadatele o azyl na území nebo doba, kdy podal žádost o azyl: Je rovněž relevantní, zda v této době dosud nebylo rozhodnuto o žádosti o ochranu podané osobou požívající ochrany, která byla později uznána za osobu požívající doplňkové ochrany?</TXT></NP></ITEM></LIST><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>Jaké požadavky musí být stanoveny v situaci popsané v první předběžné otázce, aby se v případě žadatele o azyl jednalo o <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0032" REF.END="QE0032"/>rodinného příslušníka<QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="2018" ID="QE0032"/> (čl. 2 písm. j) směrnice [2011/95]), který se zdržuje <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0033" REF.END="QE0033"/>v souvislosti se žádostí o mezinárodní ochranu ve stejném členském státě<QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="2018" ID="QE0033"/>, ve kterém se zdržuje osoba požívající mezinárodní ochrany, a který je součástí rodiny, která existovala <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0034" REF.END="QE0034"/>již v zemi původu<QUOT.END REF.START="QS0034" CODE="2018" ID="QE0034"/>? Vyžaduje se zejména, aby byl v hostitelském členském státě obnoven rodinný život mezi osobou požívající ochrany a žadatelem o azyl ve smyslu článku 7 Listiny základních práv Evropské unie, nebo v tomto ohledu postačuje pouhá současná přítomnost osoby požívající ochrany a žadatele o azyl v hostitelském členském státě? Je rodič rodinným příslušníkem i tehdy, pokud vstup na území podle okolností daného případu neměl za cíl skutečné převzetí odpovědnosti ve smyslu čl. 2 písm. j) třetí odrážky směrnice [2011/95] za osobu požívající mezinárodní ochrany, která je dosud nezletilá a svobodná?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>Pokud otázka 3a) musí být zodpovězena v tom smyslu, že v hostitelském členském státě muselo dojít k obnovení rodinného života mezi osobou požívající ochrany a žadatelem o azyl ve smyslu článku 7 Listiny základních práv Evropské unie, je relevantní, v jaké době k tomuto obnovení došlo? Musí se v tomto ohledu vycházet z toho, zda byl rodinný život obnoven v určité lhůtě po vstupu žadatele o azyl na území, v době podání žádosti o azyl ze strany žadatele o azyl, nebo v době, kdy osoba požívající ochrany dosud byla nezletilá?</TXT></NP></ITEM></LIST></TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>4)</NO.P><TXT>Pozbývá žadatel o azyl na základě dosažení zletilosti osobou požívající ochrany a s tím spojeného zániku odpovědnosti za osobu, která je nezletilá a svobodná, postavení rodinného příslušníka ve smyslu čl. 2 písm. j) třetí odrážky směrnice [2011/95]? Pokud tomu tak není: Trvá toto postavení rodinného příslušníka (a s ním spojená práva) bez jakéhokoli časového omezení i po tomto dni, nebo zaniká po uplynutí určité lhůty (pokud ano, jaké?) či pokud nastanou určité okolnosti (pokud ano, jaké?)?<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">IV.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Řízení před Soudním dvorem</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25.</NO.P><TXT>Písemná vyjádření předložily německá a maďarská vláda, jakož i Evropská komise. Dne <DATE ISO="20200526">26. května 2020</DATE> bylo řízení v projednávané věci přerušeno rozhodnutím předsedy Soudního dvora podle čl. 55 odst. 1 písm. b) jednacího řádu Soudního dvora až do vydání rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200716">16. července 2020</DATE>, <NAME.CASE>État belge (Sloučení rodiny – nezletilé dítě)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑133/19, C‑136/19 a C‑137/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:577">EU:C:2020:577</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>). Tento rozsudek byl oznámen předkládajícímu soudu v tomto řízení za účelem zjištění, zda trvá na své žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce. Usnesením ze dne <DATE ISO="20200819">19. srpna 2020</DATE>, doručeným kanceláři Soudního dvora dne <DATE ISO="20200826">26. srpna 2020</DATE>, předkládající soud informoval Soudní dvůr o tom, že trvá na své žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce. Rozhodnutím předsedy Soudního dvora ze dne <DATE ISO="20200828">28. srpna 2020</DATE> bylo přerušení řízení v projednávané věci zrušeno.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="8"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26.</NO.P><TXT>Rozhodnutím Soudního dvora ze dne <DATE ISO="20201110">10. listopadu 2020</DATE> byla německá vláda vyzvána, aby objasnila rozdíl – zejména pokud jde o řízení, lhůty a podmínky – existující v německém právu mezi neformální žádostí o azyl ve smyslu § 13 odst. 1 AsylG a formální žádostí o azyl ve smyslu § 14 odst. 1 téhož zákona. Německá vláda odpověděla na tuto otázku dne <DATE ISO="20201214">14. prosince 2020</DATE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27.</NO.P><TXT>Rozhodnutím Soudního dvora ze dne <DATE ISO="20201110">10. listopadu 2020</DATE> byli zúčastnění na základě článku 23 statutu Soudního dvora Evropské unie vyzváni, aby se vyjádřili k případným důsledkům vyplývajícím z rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200716">16. července 2020</DATE>, <NAME.CASE>État belge (Sloučení rodiny – nezletilé dítě)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑133/19, C‑136/19 a C‑137/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:577">EU:C:2020:577</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), pro účely odpovědi, kterou je třeba poskytnout zejména na první otázku položenou v tomto řízení. V tomto ohledu předložily svá vyjádření maďarská vláda a Komise.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">V.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">K pravomoci Soudního dvora</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28.</NO.P><TXT>Německá vláda vyjádřila pochybnosti ohledně pravomoci Soudního dvora odpovědět na předběžné otázky. Podle německé vlády se položené otázky týkají výkladu vnitrostátního ustanovení, které není uloženo unijním právem a které svým zněním odkazuje na definice stanovené unijním právem v čl. 2 písm. j) směrnice 2011/95 pouze pokud jde o pojmy <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0035" REF.END="QE0035"/>jiný dospělý<QUOT.END REF.START="QS0035" CODE="201C" ID="QE0035"/> a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0036" REF.END="QE0036"/>rodina<QUOT.END REF.START="QS0036" CODE="201C" ID="QE0036"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29.</NO.P><TXT>Je třeba uvést, že předkládající soud svými otázkami žádá o výklad čl. 2 písm. j) třetí odrážky směrnice 2011/95 a článku 7 Listiny. Tyto otázky neobsahují žádný odkaz na vnitrostátní právo.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30.</NO.P><TXT>Ze žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce však vyplývá, že SE žádá o mezinárodní ochranu jakožto rodinný příslušník (rodič svobodného nezletilého dítěte) na základě § 26 odst. 5 ve spojení s § 26 odst. 3 první větou AsylG, a nikoli na základě unijního práva, konkrétně směrnice 2011/95. Zdá se však, že otázka, zda je syn SE v rozhodné době svobodnou nezletilou osobou, a tedy zda je SE rodinným příslušníkem ve smyslu čl. 2 písm. j) třetí odrážky směrnice 2011/95, je zásadní pro určení statusu SE podle vnitrostátního práva. To vyplývá z odkazu na čl. 2 písm. j) směrnice 2011/95 obsaženého v § 26 odst. 3 AsylG<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0007"><P>Podle předkládajícího soudu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0037" REF.END="QE0037"/>by tedy žádost žalobce, aby mu jakožto rodiči byla přiznána doplňková ochrana, byla úspěšná, pokud byl dotčený syn v době, která je rozhodná pro její posouzení, nezletilý ve smyslu § 26 odst. 3 první věty AsylG a žalobci ve smyslu § 26 odst. 3 první věty bodu 5 AsylG náleželo právo péče o tohoto syna. Ustanovení § 26 odst. 3 AsylG má sloužit k provedení čl. 23 odst. 2 směrnice [2011/95] […]<QUOT.END REF.START="QS0037" CODE="201C" ID="QE0037"/>. Viz body 12 a 13 žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31.</NO.P><TXT>V rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20181004">4. října 2018</DATE>, <NAME.CASE>Ahmedbekova</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑652/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:801">EU:C:2018:801</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0068">68</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0074">74</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), Soudní dvůr uvedl, že směrnice 2011/95 takové rozšíření postavení uprchlíka nebo statusu doplňkové ochrany na rodinné příslušníky osoby, které se toto postavení přiznává, nestanoví. Z článku 23 této směrnice totiž vyplývá, že směrnice pouze členským státům ukládá povinnost zajistit, aby rodinní příslušníci – ve smyslu čl. 2 písm. j) uvedené směrnice – osoby požívající takového postavení, kteří sami nesplňují podmínky pro získání téže ochrany, měli nárok na některé výhody, jejichž účelem je zachovat celistvost rodiny, například vydání povolení k pobytu a přístup k zaměstnání nebo ke vzdělání. Článek 3 směrnice 2011/95 však členskému státu umožňuje stanovit, že v případě přiznání mezinárodní ochrany jednomu rodinnému příslušníkovi na základě režimu zavedeného touto směrnicí bude tato ochrana rozšířena i na další příslušníky této rodiny, pokud se na tyto příslušníky nevztahuje důvod vyloučení ve smyslu článku 12 téže směrnice a pokud jejich situace vzhledem k potřebě zachovat celistvost rodiny nepostrádá vazbu na logiku mezinárodní ochrany.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="9"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32.</NO.P><TXT>Soudní dvůr rovněž rozhodl, že přiznání postavení uprchlíka nebo statusu doplňkové ochrany jakožto odvozeného práva rodinným příslušníkům nepostrádalo – vzhledem k potřebě zachovat celistvost rodiny dotčených osob – vazbu na logiku mezinárodní ochrany, jež vedla k uvedenému přiznání<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0008"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20181004">4. října 2018</DATE>, <NAME.CASE>Ahmedbekova</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑652/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:801">EU:C:2018:801</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0073">73</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33.</NO.P><TXT>Ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, vyplývá, s výhradou ověření předkládajícím soudem<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0009"><P>V bodě 13 žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce předkládající soud uvedl, že § 26 odst. 3 AsylG má sloužit k provedení čl. 23 odst. 2 směrnice 2011/95. Domnívám se, s výhradou ověření předkládajícím soudem, že rozsah působnosti tohoto ustanovení vnitrostátního práva je širší než čl. 23 odst. 2 směrnice 2011/95 a že vnitrostátní ustanovení za určitých podmínek rozšiřuje mezinárodní ochranu na rodinné příslušníky.</P></NOTE>, že Spolková republika Německo využila možnosti stanovené v článku 3 směrnice 2011/95 poskytnout širší ochranu některým rodinným příslušníkům uvedeným v čl. 2 písm. j) směrnice 2011/95.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34.</NO.P><TXT>Z ustálené judikatury vyplývá, že Soudní dvůr má pravomoc rozhodnout o žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce týkající se ustanovení unijního práva v situacích, kdy se na skutkový stav v původním řízení sice přímo nevztahovala působnost tohoto práva, ale ustanovení uvedeného práva se stala použitelnými na základě vnitrostátního práva v důsledku odkazu tohoto práva na jejich obsah. V takových situacích totiž existuje jasný zájem Evropské unie na tom, aby se za účelem předejití budoucím rozdílným výkladům dostalo ustanovením převzatým z unijního práva jednotného výkladu. Výklad provedený Soudním dvorem stran ustanovení unijního práva v situacích, které nespadají do jejich působnosti, je tak odůvodněn, jestliže se tato ustanovení stala na základě vnitrostátního práva přímo a bezpodmínečně použitelnými na takové situace, aby bylo zajištěno, že s těmito situacemi a situacemi spadajícími do působnosti unijního práva bude zacházeno stejně<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0010"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20181107">7. listopadu 2018</DATE>, <NAME.CASE>K a B</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑380/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:877">EU:C:2018:877</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0034">34</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0036">36</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, jakož i citovaná judikatura). Viz rovněž rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190313">13. března 2019</DATE>, <NAME.CASE>E.</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑635/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:192">EU:C:2019:192</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0037">37</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35.</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že § 26 odst. 3 AsylG odkazuje konkrétně na pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0038" REF.END="QE0038"/>rodina<QUOT.END REF.START="QS0038" CODE="201C" ID="QE0038"/> podle čl. 2 písm. j) směrnice 2011/95 a nic nenasvědčuje tomu, že posledně uvedené ustanovení není přímo a bezpodmínečně použitelné na takové situace, jako jsou situace dotčené v původním řízení, existuje tedy jasný zájem Unie na tom, aby Soudní dvůr rozhodl o projednávané žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36.</NO.P><TXT>Domnívám se tedy, že Soudní dvůr má pravomoc odpovědět na položené otázky.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">VI.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">K předběžným otázkám</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K první a druhé otázce</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Úvodní poznámky</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37.</NO.P><TXT>Podstatou první a druhé otázky předkládajícího soudu, kterými je vhodné se zabývat společně, je, z jaké doby je za takových okolností, jako jsou okolnosti projednávané věci – ve které se rodič (v projednávané věci SE) snaží z vnitrostátního práva odvodit nárok na doplňkovou ochranu na<?PAGE NO="10"?> základě statusu doplňkové ochrany svobodného nezletilého dítěte – třeba vycházet pro účely určení, zda je osoba, která má nárok na mezinárodní ochranu – v projednávané věci syn SE – <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0039" REF.END="QE0039"/>nezletilá<QUOT.END REF.START="QS0039" CODE="201C" ID="QE0039"/> ve smyslu čl. 2 písm. j) třetí odrážky směrnice 2011/95<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0011"><P>Ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, vyplývá, že syn SE byl při vstupu SE do Německa v lednu 2016 nezletilý a v únoru 2016 podal žádost o azyl. Syn SE však nabyl zletilosti dne <DATE ISO="20160420">20. dubna 2016</DATE>, tedy jeden den před tím, než SE dne <DATE ISO="20160421">21. dubna 2016</DATE> podal formální žádost o mezinárodní ochranu. Kromě toho dne <DATE ISO="20160513">13. května 2016</DATE> již nebyl syn SE v okamžiku přiznání statusu doplňkové ochrany nezletilý. Předkládající soud uvádí, že pokud jde o status <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0040" REF.END="QE0040"/>nezletilosti<QUOT.END REF.START="QS0040" CODE="201C" ID="QE0040"/> osoby požívající ochrany, vnitrostátní judikatura v některých případech rovněž zohlednila – v souladu se zásadou uvedenou v § 77 AsylG – dobu vydání rozhodnutí o žádosti o azyl podané rodičem. V jiných případech bylo ovšem za dostačující považováno, že osoba požívající ochrany byla dosud nezletilá v době, kdy rodič podal žádost o azyl. V tomto ohledu se při odůvodnění většinou vychází z požadavků stanovených unijním právem, a i přes to, že tato otázka není upravena zákonem, se na mezinárodní ochranu rodičů přenáší výslovné stanovení rozhodné doby u odvozené mezinárodní ochrany dětí (viz § 26 odst. 2 AsylG). Viz bod 16 žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38.</NO.P><TXT>Jak uvedla Komise ve svém vyjádření, odpověď na tuto otázku je z hlediska unijního práva nezbytná k určení, zda má SE nárok na výhody stanovené v článcích 24 až 35 této směrnice, jak uvádí čl. 23 odst. 2 směrnice 2011/95<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0012"><P>Soudní dvůr nemůže rozhodnout o důsledcích své odpovědi ve vnitrostátním právu, zejména s ohledem na ustanovení § 26 odst. 5 ve spojení s § 26 odst. 3 první větou AsylG. Tento úkol přísluší předkládajícímu soudu.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39.</NO.P><TXT>Ve věci v původním řízení není sporná definice pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0041" REF.END="QE0041"/>nezletilá osoba<QUOT.END REF.START="QS0041" CODE="201C" ID="QE0041"/> uvedená v čl. 2 písm. k) směrnice 2011/95, která odkazuje na <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0042" REF.END="QE0042"/>státního příslušníka třetí země nebo osoby bez státní příslušnosti mladší osmnácti let<QUOT.END REF.START="QS0042" CODE="201C" ID="QE0042"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40.</NO.P><TXT>Co však sporné je, je rozhodná doba pro určení statusu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0043" REF.END="QE0043"/>nezletilé osoby<QUOT.END REF.START="QS0043" CODE="201C" ID="QE0043"/> pro účely určení, zda tato nezletilá osoba a jiná osoba jsou <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0044" REF.END="QE0044"/>rodinnými příslušníky<QUOT.END REF.START="QS0044" CODE="201C" ID="QE0044"/> ve smyslu čl. 2 písm. j) třetí odrážky směrnice 2011/95. Podle čl. 2 písm. j) směrnice 2011/95 zahrnuje pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0045" REF.END="QE0045"/>rodinní příslušníci<QUOT.END REF.START="QS0045" CODE="201C" ID="QE0045"/>, pokud tato rodina existovala již v zemi původu, otce svobodné nezletilé osoby požívající mezinárodní ochrany, který se zdržuje v souvislosti se žádostí o mezinárodní ochranu ve stejném členském státě.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41.</NO.P><TXT>Předkládající soud předložil Soudnímu dvoru pět časových možností, a sice:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>datum rozhodnutí o žádosti SE o azyl (hlavní část otázky 1);</P></ITEM><ITEM><P>datum přiznání doplňkové ochrany synovi SE [(Otázka 1a)];</P></ITEM><ITEM><P>datum podání žádosti SE o azyl [Otázka 1b)];</P></ITEM><ITEM><P>datum vstupu SE na německé území [Otázka 1c)]; nebo</P></ITEM><ITEM><P>datum podání žádosti syna SE o azyl [Otázka 1d)].</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42.</NO.P><TXT>Německá vláda má za to, že rozhodnou dobou pro posouzení statusu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0046" REF.END="QE0046"/>nezletilé osoby<QUOT.END REF.START="QS0046" CODE="201C" ID="QE0046"/> podle čl. 2 písm. j) třetí odrážky směrnice 2011/95 je datum rozhodnutí o žádosti člena rodiny, který chce uplatnit právo odvozené od práva osoby požívající ochrany.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43.</NO.P><TXT>Maďarská vláda má za to, že použití přítomného času v čl. 2 písm. j) třetí odrážce směrnice 2011/95 hovoří proti zpětnému výkladu statusu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0047" REF.END="QE0047"/>nezletilé osoby<QUOT.END REF.START="QS0047" CODE="201C" ID="QE0047"/>. Skutkový a právní stav, na němž je rozhodnutí založeno, tak musí být přezkoumán a zhodnocen v závislosti na okolnostech, které existovaly v době přijetí tohoto rozhodnutí. Odlišný výklad v rámci tohoto řízení by znamenal, že by orgány musely založit své rozhodnutí na fikci nezletilosti dotčené osoby, kdy tomu tak již není. Takovou fikci nelze odvodit ze znění směrnice 2011/95 ani z jejích cílů a byla by<?PAGE NO="11"?> v rozporu s právní jistotou. Podle maďarské vlády je rozhodnou dobou datum rozhodnutí o žádosti o mezinárodní ochranu podané rodinným příslušníkem osoby požívající mezinárodní ochrany.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44.</NO.P><TXT>Komise má naproti tomu za to, že čl. 2 písm. j) třetí odrážka a čl. 23 odst. 2 směrnice 2011/95 musí být vykládány v tom smyslu, že státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti, která byla v době podání žádosti o mezinárodní ochranu v členském státě mladší 18 let, ale která dosáhla zletilosti v průběhu řízení a které byl později přiznán status doplňkové ochrany, musí být považována za <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0048" REF.END="QE0048"/>nezletilou osobu<QUOT.END REF.START="QS0048" CODE="201C" ID="QE0048"/> ve smyslu čl. 2 písm. j) třetí odrážky, pokud její otec vstoupil na území stejného členského státu dříve, než osoba požívající ochrany dosáhla zletilosti a podala žádost uvedenou v čl. 23 odst. 2 směrnice 2011/95 v přiměřené době ode dne, kdy byla uznána osobou požívající ochrany.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180412">12. dubna 2018</DATE>, <NAME.CASE>A a S</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑550/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:248">EU:C:2018:248</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>)</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45.</NO.P><TXT>Ze žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce vyplývá, že jednotlivé časové možnosti předložené předkládajícím soudem byly přinejmenším zčásti inspirovány rozsudkem ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180412">12. dubna 2018</DATE>, <NAME.CASE><HT TYPE="ITALIC">A a S</HT></NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑550/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:248">EU:C:2018:248</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0013"><P>Viz bod 18 žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce.</P></NOTE>. Za účelem lepšího pochopení jednotlivých časových možností uvedených předkládajícím soudem tedy podrobněji popíši skutkový stav a rozhodnutí v této věci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46.</NO.P><TXT>Věc, ve které byl vydán rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180412">12. dubna 2018</DATE>, <NAME.CASE>A a S</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑550/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:248">EU:C:2018:248</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), se týkala práva nezletilé osoby bez doprovodu, která vstoupila na území Nizozemska a požádala o azyl v době, kdy byla nezletilá, ale získala postavení uprchlíka a požádala o sloučení rodiny se svými rodiči <HT TYPE="ITALIC">po</HT> dosažení zletilosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47.</NO.P><TXT>Soudní dvůr byl dotázán na to, zda čl. 2 písm. f)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0014"><P>Toto ustanovení stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0049" REF.END="QE0049"/> <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0050" REF.END="QE0050"/>nezletilými osobami bez doprovodu<QUOT.END REF.START="QS0050" CODE="2018" ID="QE0050"/> se rozumí státní příslušníci třetí země nebo osoby bez státní příslušnosti mladší 18 let, jež vstupují na území členských států bez doprovodu dospělé osoby, která za ně podle práva nebo zvyklostí odpovídá, a to po dobu, po kterou se skutečně nenacházejí v péči takové osoby; tato definice zahrnuje i nezletilé osoby, jež jsou ponechány bez doprovodu po vstupu na území členských států<QUOT.END REF.START="QS0049" CODE="201C" ID="QE0049"/>.</P></NOTE> směrnice Rady 2003/86/ES ze dne <DATE ISO="20030922">22. září 2003</DATE> o právu na sloučení rodiny<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0015"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="251" PAGE.FIRST="12" DATE.PUB="2003">Úř. věst. 2003, L 251, s. 12</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 19/06, s. 224.</P></NOTE> musí být vykládán v tom smyslu, že jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0051" REF.END="QE0051"/>nezletilá osoba<QUOT.END REF.START="QS0051" CODE="201C" ID="QE0051"/> ve smyslu tohoto ustanovení musí být kvalifikován státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti, jež byla mladší 18 let v okamžiku vstupu na území členského státu a podání žádosti o azyl v tomto státě, která však v průběhu azylového řízení dosáhla plnoletosti a následně jí byl udělen azyl se zpětným účinkem ke dni podání žádosti. Soudní dvůr rozhodl, že čl. 2 písm. f) směrnice 2003/86, vykládaný ve spojení s čl. 10 odst. 3 písm. a)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0016"><P>Toto ustanovení v podstatě stanoví, že je-li uprchlíkem nezletilé dítě bez doprovodu, členské státy povolí vstup a pobyt za účelem sloučení rodiny jeho nejbližším příbuzným v přímé vzestupné linii.</P></NOTE> této směrnice, musí být vykládán v tom smyslu, že jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0052" REF.END="QE0052"/>nezletilá osoba<QUOT.END REF.START="QS0052" CODE="201C" ID="QE0052"/> ve smyslu tohoto ustanovení musí být kvalifikován státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti, jež byla mladší 18 let v okamžiku vstupu na území členského státu a podání žádosti o azyl v tomto státě, která však v průběhu azylového řízení dosáhla plnoletosti a následně jí bylo přiznáno postavení uprchlíka.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48.</NO.P><TXT>Soudní dvůr je toho názoru, že pokud by právo na sloučení rodiny stanovené v čl. 10 odst. 3 písm. a) směrnice 2003/86 záviselo na okamžiku, kdy příslušný vnitrostátní orgán formálně přijme rozhodnutí o přiznání postavení uprchlíka dotyčné osobě, místo toho, aby byly vnitrostátní orgány vybízeny k tomu, aby přednostně vyřizovaly žádosti o mezinárodní ochranu<?PAGE NO="12"?> pocházející od nezletilých osob bez doprovodu vzhledem k jejich zvláštní zranitelnosti, mohl by takový výklad mít opačný účinek, přičemž by byl zmařen cíl sledovaný směrnicí 2013/32 i směrnicemi 2003/86 a 2011/95, kterým je zajistit podle čl. 24 odst. 2 Listiny, aby byl pro členské státy při provádění těchto směrnic skutečně prvořadým hlediskem nejvlastnější zájem dítěte<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0017"><P>Viz bod 58 rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180412">12. dubna 2018</DATE>, <NAME.CASE>A a S</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑550/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:248">EU:C:2018:248</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), jakož i body 36 a 37 rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200716">16. července 2020</DATE>, <NAME.CASE>État belge (Sloučení rodiny – nezletilé dítě)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑133/19, C‑136/19 a C‑137/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:577">EU:C:2020:577</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>). V bodě 49 rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180412">12. dubna 2018</DATE>, <NAME.CASE>A a S</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑550/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:248">EU:C:2018:248</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) Soudní dvůr uvedl, že znění čl. 2 písm. f) směrnice 2003/86 ani znění čl. 10 odst. 3 písm. a) této směrnice neumožňují sama o sobě poskytnout odpověď na předběžnou otázku v této věci. Soudní dvůr se tedy zaměřil rovněž na obecnou systematiku a účel této směrnice. V tomto ohledu měl Soudní dvůr za to, že pokud by právo na sloučení rodiny stanovené v čl. 10 odst. 3 písm. a) směrnice 2003/86 záviselo na okamžiku, kdy příslušný vnitrostátní orgán formálně přijme rozhodnutí o uznání postavení uprchlíka dotčené osobě, a tedy na tom, jak rychle tento orgán vyřídí žádost o mezinárodní ochranu, byl by zpochybněn užitečný účinek tohoto ustanovení a bylo by to v rozporu nejen s cílem této směrnice, jímž je usnadnit sloučení rodiny, a poskytnout v tomto ohledu uprchlíkům, zejména nezletilým osobám bez doprovodu, zvláštní ochranu, ale také se zásadami rovného zacházení a právní jistoty. Viz bod 55 rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180412">12. dubna 2018</DATE>, <NAME.CASE>A a S</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑550/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:248">EU:C:2018:248</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49.</NO.P><TXT>Soudní dvůr tak měl za to, že uplatnění dne podání žádosti o mezinárodní ochranu jakožto dne, na který je třeba odkázat pro posouzení věku uprchlíka pro účely použití čl. 10 odst. 3 písm. a) směrnice 2003/86, umožní zaručit totožné a předvídatelné zacházení se všemi žadateli, kteří se z časového hlediska nacházejí ve stejné situaci, přičemž se zajistí, že úspěšné vyřízení žádosti o sloučení rodiny závisí hlavně na okolnostech přičitatelných žadateli, a nikoli správnímu orgánu, jako je délka vyřízení žádosti o mezinárodní ochranu nebo žádosti o sloučení rodiny. Soudní dvůr nicméně uvedl, že uprchlík, který měl postavení nezletilé osoby bez doprovodu v okamžiku podání žádosti, ale stal se v průběhu řízení plnoletým, musí podat svou žádost směřující k dosažení sloučení rodiny v přiměřené lhůtě<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0018"><P>V bodě 50 rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180412">12. dubna 2018</DATE>, <NAME.CASE>A a S</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑550/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:248">EU:C:2018:248</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) Soudní dvůr v podstatě připomněl, že čl. 10 odst. 3 písm. a) směrnice 2003/86 se použije pouze na sloučení rodiny uprchlíků uznaných členskými státy.</P></NOTE>. V tomto ohledu měl Soudní dvůr za to, že tato žádost musí být podána ve lhůtě tří měsíců ode dne, kdy bylo dotyčné <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0053" REF.END="QE0053"/>nezletilé osobě<QUOT.END REF.START="QS0053" CODE="201C" ID="QE0053"/> přiznáno postavení uprchlíka.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">3.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200716">16. července 2020</DATE>, <NAME.CASE>État belge (Sloučení rodiny – nezletilé dítě)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑133/19, C‑136/19 a C‑137/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:577">EU:C:2020:577</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>)</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50.</NO.P><TXT>Mám rovněž za to, že významný je i rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200716">16. července 2020</DATE>, <NAME.CASE>État belge (Sloučení rodiny – nezletilé dítě)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑133/19, C‑136/19 a C‑137/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:577">EU:C:2020:577</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), který byl přijat v návaznosti na žádost o rozhodnutí o předběžné otázce v projednávané věci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51.</NO.P><TXT>V této věci byl Soudní dvůr tázán zejména na to, zda čl. 4 odst. 1 první pododstavec písm. c) směrnice 2003/86 musí být vykládán v tom smyslu, že datem, které je třeba vzít v úvahu za účelem určení, zda je svobodný státní příslušník třetí země nebo svobodná osoba bez státní příslušnosti <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0054" REF.END="QE0054"/>nezletilým dítětem<QUOT.END REF.START="QS0054" CODE="201C" ID="QE0054"/> ve smyslu tohoto ustanovení, je datum podání žádosti o vstup a pobyt za účelem sloučení rodiny pro nezletilé děti, anebo datum, kdy příslušné orgány tohoto členského státu rozhodnou o této žádosti, případně po podání žaloby směřující proti rozhodnutí, kterým se taková žádost zamítá.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52.</NO.P><TXT>Soudní dvůr v bodech 36 a 37 tohoto rozsudku jednoznačně uvedl, že zvolení data, kdy příslušný orgán dotyčného členského státu rozhodne o žádosti o vstup a pobyt na území tohoto státu za účelem sloučení rodiny, jako data, které je třeba vzít v úvahu za účelem posouzení věku žadatele pro účely použití čl. 4 odst. 1 prvního pododstavce písm. c) směrnice 2003/86, by nebylo v souladu ani s cíli sledovanými touto směrnicí, ani s požadavky plynoucími z článku 7 a čl. 24 odst. 2 Listiny, jelikož by příslušné vnitrostátní správní a soudní orgány nebyly vedeny k tomu, aby přednostně a dostatečně rychle vyřizovaly žádosti nezletilých tak, aby byla zohledněna jejich zranitelnost, a mohly by tak jednat způsobem, který by ohrožoval samotná práva těchto<?PAGE NO="13"?> nezletilých na sloučení rodiny. Soudní dvůr tak měl za to, že čl. 4 odst. 1 první pododstavec písm. c) směrnice 2003/86 musí být vykládán v tom smyslu, že datem, které je třeba vzít v úvahu za účelem určení, zda je svobodný státní příslušník třetí země nebo svobodná osoba bez státní příslušnosti nezletilým dítětem ve smyslu tohoto ustanovení, je datum podání žádosti o vstup a pobyt za účelem sloučení rodiny pro nezletilé děti, a nikoli datum, kdy příslušné orgány tohoto členského státu rozhodnou o této žádosti.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">4.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Stručná analýza dotčených rozsudků</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53.</NO.P><TXT>Jak jsem uvedl, rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180412">12. dubna 2018</DATE>, <NAME.CASE>A a S</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑550/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:248">EU:C:2018:248</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200716">16. července 2020</DATE>, <NAME.CASE>État belge (Sloučení rodiny – nezletilé dítě)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑133/19, C‑136/19 a C‑137/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:577">EU:C:2020:577</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), se týkaly výkladu směrnice 2003/86.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54.</NO.P><TXT>Úvodem je třeba zdůraznit, že směrnice 2003/86 byla přijata dne <DATE ISO="20030922">22. září 2003</DATE>. K přijetí této směrnice tedy došlo přibližně šest měsíců před přijetím směrnice Rady 2004/83/ES ze dne <DATE ISO="20040429">29. dubna 2004</DATE> o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu tohoto postavení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0019"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="304" PAGE.FIRST="12" DATE.PUB="2004">Úř. věst. 2004, L 304, s. 12</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 19/07, s. 96.</P></NOTE>. Směrnice 2004/83, která byla později nahrazena směrnicí 2011/95, poprvé do unijního práva zavedla pojem status doplňkové ochrany. Tato časová posloupnost umožňuje vysvětlit, proč se směrnice 2003/86 vztahuje pouze na uprchlíky, a nikoli na státní příslušníky třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, kterým byl přiznán status doplňkové ochrany. I když jsou práva rodinných příslušníků uprchlíků do značné míry upravena směrnicemi 2003/86 a 2011/95<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0020"><P>Viz rovněž směrnice 2013/32.</P></NOTE>, první z těchto směrnic se netýká práv rodinných příslušníků osob, kterým byl přiznán status doplňkové ochrany.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55.</NO.P><TXT>V bodě 34 rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190313">13. března 2019</DATE>, <NAME.CASE>E.</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑635/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:192">EU:C:2019:192</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), totiž Soudní dvůr potvrdil, že směrnice 2003/86 musí být vykládána v tom smyslu, že se nepoužije na státní příslušníky třetích zemí, kteří jsou rodinnými příslušníky osoby, které byl přiznán status doplňkové ochrany<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0021"><P>Viz čl. 3 odst. 2 písm. c) směrnice 2003/86.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56.</NO.P><TXT>Domnívám se, že řešení přijaté v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180412">12. dubna 2018</DATE>, <NAME.CASE>A a S</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑550/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:248">EU:C:2018:248</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), pokud jde o právo na sloučení rodiny nezletilé osoby bez doprovodu, které bylo přiznáno postavení uprchlíka podle čl. 2 písm. f) a čl. 10 odst. 3 písm. a) směrnice 2003/86, je pro projednávanou věc poučné. Analýza obsažená v této věci však není plně použitelná na projednávanou věc, neboť existují určité významné skutkové a právní odlišnosti. Konkrétně ve věci, ve které byl vydán rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180412">12. dubna 2018</DATE>, <NAME.CASE>A a S</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑550/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:248">EU:C:2018:248</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), žádalo o sloučení rodiny na základě čl. 10 odst. 3 písm. a) směrnice 2003/86 <HT TYPE="ITALIC">nezletilé dítě bez doprovodu</HT>, oproti (jako je tomu v projednávané věci) rodiči, který se chce připojit ke svému dítěti zejména na základě článku 23 a násl. směrnice 2011/95.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57.</NO.P><TXT>Kromě toho, i když se projednávaná věc týká otázky práv rodiče osoby, které byl přiznán status doplňkové ochrany, je věc, v níž byl vydán rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200716">16. července 2020</DATE>, <NAME.CASE>État belge (Sloučení rodiny – nezletilé dítě)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑133/19, C‑136/19 a C‑137/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:577">EU:C:2020:577</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), rovněž poněkud odlišná, neboť se týká výkladu čl. 4 odst. 1 prvního pododstavce písm. c) směrnice 2003/86, který členským státům ukládá, aby povolily vstup a pobyt svobodných nezletilých dětí uprchlíka.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="14"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">5.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Použití judikatury v projednávané věci</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58.</NO.P><TXT>Je třeba uvést, že čl. 2 písm. j) třetí odrážka směrnice 2011/95 neupřesňuje dobu, z níž je třeba vycházet. I když unijní normotvůrce mohl tento bod upřesnit, nevyplývá z toho, že každý členský stát může jednostranně stanovit okamžik, který bude rozhodný pro určení, zda jsou určité osoby <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0055" REF.END="QE0055"/>rodinnými příslušníky<QUOT.END REF.START="QS0055" CODE="201C" ID="QE0055"/> ve smyslu čl. 2 písm. j) třetí odrážky směrnice 2011/95. K tomuto závěru docházím z několika důvodů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59.</NO.P><TXT>Zaprvé čl. 2 písm. j) třetí odrážka směrnice 2011/95 totiž neobsahuje žádný odkaz na vnitrostátní právo nebo členské státy a zadruhé ani z tohoto ustanovení, ani ostatně z žádného jiného ustanovení směrnice 2011/95 nevyplývá, že unijní normotvůrce zamýšlel ponechat odpovědnost za určení rozhodné doby každému členskému státu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60.</NO.P><TXT>Soudní dvůr ve svých rozsudcích ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180412">12. dubna 2018</DATE>, <NAME.CASE>A a S</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑550/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:248">EU:C:2018:248</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0041">41</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), jakož i ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200716">16. července 2020</DATE>, <NAME.CASE>État belge (Sloučení rodiny – nezletilé dítě)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑133/19, C‑136/19 a C‑137/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:577">EU:C:2020:577</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0030">30</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), připomněl, že v souladu s požadavky jak jednotného použití unijního práva, tak zásady rovnosti musí být ustanovení tohoto práva, které výslovně neodkazuje na právo členských států za účelem vymezení svého smyslu a dosahu, zpravidla vykládáno autonomním a jednotným způsobem v celé Unii, přičemž tento výklad je třeba provést s přihlédnutím zejména ke kontextu tohoto ustanovení a k cíli sledovanému dotčenou právní úpravou.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61.</NO.P><TXT>Podle mého názoru musí být čl. 2 písm. j) třetí odrážka směrnice 2011/95 vykládán ve světle článku 23 této směrnice, jehož první odstavec velmi jasně a jednoznačně uvádí, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0056" REF.END="QE0056"/>členské státy <HT TYPE="ITALIC">zajistí</HT>, aby mohla být zachována celistvost rodiny<QUOT.END REF.START="QS0056" CODE="201C" ID="QE0056"/> (kurziva doplněna autorem tohoto stanoviska). Kromě toho bod 16 odůvodnění směrnice 2011/95 uvádí, že tato směrnice ctí základní práva a zásady uznané Listinou a usiluje o podporu používání zejména článků 7 a 24 Listiny.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62.</NO.P><TXT>Z ustálené judikatury vyplývá, že článek 7 Listiny, který uznává právo na respektování soukromého nebo rodinného života, musí být vykládán ve spojení s povinností brát v úvahu nejlepší zájmy dítěte, uznanou v čl. 24 odst. 2 Listiny, a zohlednit při tom nezbytnost, aby dítě pravidelně udržovalo osobní vztahy s oběma rodiči, vyjádřenou v uvedeném čl. 24 odst. 3<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0022"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190313">13. března 2019</DATE>, <NAME.CASE>E.</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑635/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:192">EU:C:2019:192</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0055">55</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63.</NO.P><TXT>Z výše uvedeného vyplývá, že čl. 2 písm. j) třetí odrážka směrnice 2011/95 musí být vykládán v zájmu dotyčného dítěte a s cílem upřednostnit rodinný život.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64.</NO.P><TXT>Mám za to, že by nebylo ani v zájmu dotyčného dítěte, ani pro upřednostnění rodinného života v rámci takového sporu, jako je spor v projednávané věci, a ostatně ani v souladu s odůvodněním rozsudků ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180412">12. dubna 2018</DATE>, <NAME.CASE>A a S</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑550/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:248">EU:C:2018:248</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200716">16. července 2020</DATE>, <NAME.CASE>État belge (Sloučení rodiny – nezletilé dítě)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑133/19, C‑136/19 a C‑137/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:577">EU:C:2020:577</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), pokud by rozhodným okamžikem pro posouzení statusu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0057" REF.END="QE0057"/>nezletilé osoby<QUOT.END REF.START="QS0057" CODE="201C" ID="QE0057"/> podle čl. 2 písm. j) třetí odrážky směrnice 2011/95 bylo datum rozhodnutí o žádosti SE o azyl<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0023"><P>Hlavní část otázky 1.</P></NOTE>; nebo datum přiznání statusu doplňkové ochrany synovi SE<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0024"><P>Otázka 1 a).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="15"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65.</NO.P><TXT>Z rozsudků ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180412">12. dubna 2018</DATE>, <NAME.CASE>A a S</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑550/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:248">EU:C:2018:248</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0055">55</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), jakož i ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200716">16. července 2020</DATE>, <NAME.CASE>État belge (Sloučení rodiny – nezletilé dítě)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑133/19, C‑136/19 a C‑137/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:577">EU:C:2020:577</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), vyplývá, že Soudní dvůr nezamýšlel podmínit právo žadatele na rodinný život rychlostí a délkou vnitrostátního řízení a rozhodovacího procesu. Zásadou, na níž jsou založena obě tato rozhodnutí, je, že právo podat žádost o sloučení rodiny nemůže být závislé na náhodných dobách, v nichž třetí osoby přijímají určitá rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66.</NO.P><TXT>Podle mého názoru je tomu tak nezávisle na tom, zda je přiznání statusu doplňkové ochrany podle směrnice 2011/95 deklaratorním aktem, či nikoliv. V tomto ohledu je třeba uvést, že podle bodu 21 odůvodnění směrnice 2011/95 je přiznání postavení uprchlíka deklaratorním aktem. Směrnice 2011/95 přitom neobsahuje žádný obdobný bod odůvodnění týkající se doplňkové ochrany<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0025"><P>Ačkoli ve vztahu k doplňkové ochraně neexistuje obdoba bodu 21 odůvodnění, mám za to, že po podání žádosti o mezinárodní ochranu má každý státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti, která splňuje hmotněprávní podmínky stanovené v kapitole V směrnice 2011/95 pro přiznání doplňkové ochrany, subjektivní právo na to, aby jí byl přiznán status doplňkové ochrany, a to ještě před tím, než bylo v tomto ohledu přijato formální rozhodnutí. Kromě toho v bodě 32 rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160301">1. března 2016</DATE>, <NAME.CASE>Kreis Warendorf a Osso</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑443/14 a C‑444/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:127">EU:C:2016:127</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), Soudní dvůr uvedl, že body 8, 9 a 39 odůvodnění směrnice 2011/95 uvádějí, že unijní zákonodárce hodlal vytvořit jednotný status osob, jimž byla poskytnuta mezinárodní ochrana, a že zamýšlel osobám, kterým byl přiznán status doplňkové ochrany, přiznat stejná práva a výhody, jaké podle této směrnice náleží uprchlíkům, s výjimkou nutných a objektivně odůvodněných případů. V tomto ohledu není pro osoby, kterým byla přiznána doplňková ochrana podle čl. 23 odst. 2 směrnice 2011/95, stanovena žádná výjimka. Toto ustanovení výslovně odkazuje na osoby požívající mezinárodní ochrany.</P></NOTE>. Nicméně, i když rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180412">12. dubna 2018</DATE>, <NAME.CASE>A a S</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑550/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:248">EU:C:2018:248</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), odkazuje na deklaratorní povahu přiznání postavení uprchlíka<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0026"><P>Podle mého názoru vyvstala otázka deklaratorního statusu uprchlíků zejména proto, že čl. 3 odst. 2 písm. a) směrnice 2003/86 výslovně stanoví, že se tato směrnice nepoužije, pokud osoba usilující o sloučení rodiny <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0058" REF.END="QE0058"/>žádá o přiznání právního postavení uprchlíka a o její žádosti dosud nebylo pravomocně rozhodnuto<QUOT.END REF.START="QS0058" CODE="201C" ID="QE0058"/>. Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180412">12. dubna 2018</DATE>, <NAME.CASE>A a S</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑550/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:248">EU:C:2018:248</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0050">50</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Směrnice 2011/95 žádné obdobné ustanovení neobsahuje.</P></NOTE>, Soudní dvůr v něm zdůraznil, že pokud by právo na sloučení rodiny stanovené v čl. 10 odst. 3 písm. a) směrnice 2003/86 záviselo na okamžiku, kdy příslušný vnitrostátní orgán formálně přijme rozhodnutí o uznání postavení uprchlíka dotčené osobě, a tedy na tom, jak rychle tento orgán vyřídí žádost o mezinárodní ochranu, byl by zpochybněn užitečný účinek tohoto ustanovení. Taková situace by byla v rozporu nejen s cílem této směrnice, jímž je usnadnit sloučení rodiny, a poskytnout v tomto ohledu uprchlíkům, zejména nezletilým osobám bez doprovodu, zvláštní ochranu, ale také se zásadami rovného zacházení a právní jistoty<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0027"><P>V bodě 60 rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180412">12. dubna 2018</DATE>, <NAME.CASE>A a S</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑550/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:248">EU:C:2018:248</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), Soudní dvůr uvedl, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0059" REF.END="QE0059"/>uplatnění dne podání žádosti o mezinárodní ochranu jakožto dne, na který je třeba odkázat pro posouzení věku uprchlíka pro účely použití čl. 10 odst. 3 písm. a) směrnice 2003/86, umožní zaručit totožné a předvídatelné zacházení se všemi žadateli, kteří se z časového hlediska nacházejí ve stejné situaci, přičemž se zajistí, že úspěšné vyřízení žádosti o sloučení rodiny závisí hlavně na okolnostech přičitatelných žadateli, a nikoli správnímu orgánu, jako je délka vyřízení žádosti o mezinárodní ochranu nebo žádosti o sloučení rodiny<QUOT.END REF.START="QS0059" CODE="201C" ID="QE0059"/>.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67.</NO.P><TXT>Podobný přístup zaujal Soudní dvůr v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200716">16. července 2020</DATE>, <NAME.CASE>État belge (Sloučení rodiny – nezletilé dítě)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑133/19, C‑136/19 a C‑137/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:577">EU:C:2020:577</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>). Soudní dvůr však v jeho odůvodnění nevycházel z deklaratorní povahy aktu o přiznání postavení uprchlíka, ale zdůraznil práva vyplývající z článku 7 a 24 odst. 2 a 3 Listiny, jakož i zájmy dotyčných dětí. Soudní dvůr uvedl, že právo na sloučení rodiny by nemělo být závislé na nahodilých a nepředvídatelných okolnostech, které jsou zcela přičitatelné příslušným vnitrostátním správním a soudním orgánům dotyčného členského státu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0028"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200716">16. července 2020</DATE>, <NAME.CASE>État belge (Sloučení rodiny – nezletilé dítě)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑133/19, C‑136/19 a C‑137/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:577">EU:C:2020:577</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0043">43</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Kromě toho povolení vstupu a pobytu podle čl. 4 odst. 1 prvního pododstavce písm. c) směrnice 2003/86, které bylo v tomto případě sporné, není, jak uvedla Komise, deklaratorní akt.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68.</NO.P><TXT>Z vnitrostátního spisu, který má Soudní dvůr k dispozici v rámci tohoto řízení, podle všeho vyplývá, s výhradou ověření předkládajícím soudem, že mezi dnem podání žádosti syna SE o azyl (<DATE ISO="20120821">21. srpna 2012</DATE>) a dnem, kdy byla synovi SE přiznána doplňková ochrana (<DATE ISO="20160513">13. května 2016</DATE>), je rozdíl téměř čtyř let. Předkládající soud neposkytl ohledně tohoto značného časového rozdílu<?PAGE NO="16"?> žádné vysvětlení. S výhradou ověření předkládajícím soudem lze předpokládat, že to mohlo být způsobeno různými právními spory, které syn SE vedl ve věci zamítnutí jeho žádosti o azyl spolkovým úřadem. Postačí konstatovat, že žádost o azyl SE se projednávala od roku 2016.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69.</NO.P><TXT>Podle mého názoru by kromě nebezpečí narušování práv<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0029"><P>Viz rovněž stanovisko generálního advokáta G. Hogana ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>B. M. M. and B. S. (Sloučení rodiny – nezletilé dítě)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑133/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:222">EU:C:2020:222</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0043">43</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> zaručených článkem 7 a 24 Listiny bylo rovněž v rozporu s jejím článkem 47 a právem na účinnou právní ochranu, pokud by skutečnost, že se žadatel o mezinárodní ochranu musel dovolávat opravných prostředků stanovených v článku 46 směrnice 2013/32, mohla vést k situaci, v níž by rodinní příslušníci pozbyli své právo na zachování celistvosti rodiny a veškerá práva vyplývající zejména ze směrnice 2011/95 v důsledku uplynutí času, který takový spor nevyhnutelně vyvolal a které se zdálo být mimo kontrolu žadatele. Taková situace by mohla značně ztěžovat a nepřiměřeným způsobem odrazovat od uplatňování jinak dostupných opravných prostředků<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0030"><P>Obdobně viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200716">16. července 2020</DATE>, <NAME.CASE>État belge (Sloučení rodiny – nezletilé dítě)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑133/19, C‑136/19 a C‑137/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:577">EU:C:2020:577</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0053">53</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0055">55</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>70.</NO.P><TXT>V tomto ohledu mám za to, jak uvedly německá a maďarská vláda<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0031"><P>Německá vláda má za to, že pokud jde o podmínku, podle které je osoba požívající ochrany <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0060" REF.END="QE0060"/>nezletilá<QUOT.END REF.START="QS0060" CODE="201C" ID="QE0060"/> ve smyslu čl. 2 písm. j) třetí odrážky směrnice 2011/95, je důležité datum rozhodnutí o žádosti člena rodiny, který chce uplatnit právo odvozené od práva osoby požívající ochrany. Německá vláda zejména uvádí, že vzhledem k tomu, že čl. 46 odst. 3 směrnice 2011/95 vyžaduje úplný přezkum <HT TYPE="ITALIC">ex nunc</HT>, je unijní právo založeno na zásadě, podle které je skutkový a právní stav rozhodný ke dni přezkumu. To je v rozporu s uvedením relevantního okamžiku před přijetím rozhodnutí, během něhož musí existovat skutkové podmínky, aby mohl být rodič považován za rodinného příslušníka ve smyslu definice uvedené v čl. 2 písm. j) směrnice 2011/95. Maďarská vláda má za to, že závěry Soudního dvora uvedené v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200716">16. července 2020</DATE>, <NAME.CASE>État belge (Sloučení rodiny – nezletilé dítě)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑133/19, C‑136/19 a C‑137/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:577">EU:C:2020:577</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), se obdobně na projednávanou věc nepoužijí, a to zejména s ohledem na požadavek stanovený v čl. 46 odst. 3 směrnice 2013/32, jak to potvrdil Soudní dvůr v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180725">25. července 2018</DATE>, <NAME.CASE>Alheto</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑585/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:584">EU:C:2018:584</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), podle kterého musí být skutková i právní stránka žádosti o azyl předmětem úplného a <HT TYPE="ITALIC">ex nunc</HT> posouzení. Podle maďarské vlády se nabytí zletilosti po podání žádosti jeví jako okolnost, kterou vzhledem k požadavku přezkumu <HT TYPE="ITALIC">ex nunc</HT> nemůže soud při rozhodování ponechat bez povšimnutí. Maďarská vláda má za to, že tatáž zásada se použije v rámci správního řízení. Znovu tak potvrzuje, že datum rozhodnutí o žádosti (podané SE) o mezinárodní ochranu na základě rodinné situace je okamžikem pro posouzení statusu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0061" REF.END="QE0061"/>nezletilého<QUOT.END REF.START="QS0061" CODE="201C" ID="QE0061"/>.</P></NOTE>, že okolnost, že čl. 46 odst. 3 směrnice 2013/32 vyžaduje úplné a <HT TYPE="ITALIC">ex nunc</HT> posouzení skutkové a právní stránky soudem členského státu, u něhož bylo v prvním stupni zahájeno řízení o opravném prostředku proti rozhodnutí o žádosti o mezinárodní ochranu, není relevantní zejména pro určení, z jaké doby je třeba vycházet pro posouzení, zda je osoba, která má nárok na ochranu (v projednávaném případě syn SE), <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0062" REF.END="QE0062"/>nezletilá<QUOT.END REF.START="QS0062" CODE="201C" ID="QE0062"/> ve smyslu čl. 2 písm. j) třetí odrážky směrnice 2011/95. Účelem čl. 46 odst. 3 směrnice 2013/32 je zaručit, aby rozhodnutí příslušného soudu o mezinárodní ochraně bylo založeno na aktuálních skutkových a právních okolnostech<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0032"><P>Pokud jde o správní řízení obdobně viz také čl. 10 odst. 3 písm. b) a čl. 45 odst. 2 písm. a) směrnice 2013/32. V kontextu vnitrostátního práva viz § 77 AsylG.</P></NOTE>. Toto ustanovení nemá žádný vliv na právo rodinných příslušníků dovolávat se podle čl. 23 odst. 2 směrnice 2011/95 výhod uvedených v článcích 24 až 35 této směrnice, a dokonce ani na dobu, od níž se tato práva odvozují.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0071"><NO.P>71.</NO.P><TXT>Pokud jde o časovou možnost uvedenou v otázce 1 c), tedy den vstupu SE na území Spolkové republiky Německo, čl. 2 písm. j) směrnice 2011/95 jasně vyžaduje, aby se dotčení rodinní příslušníci <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0063" REF.END="QE0063"/>zdržovali v souvislosti se žádostí o mezinárodní ochranu ve stejném členském státě.<QUOT.END REF.START="QS0063" CODE="201C" ID="QE0063"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0033"><P>Toto ustanovení rovněž vyžaduje, aby <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0064" REF.END="QE0064"/>tato rodina existovala již v zemi původu<QUOT.END REF.START="QS0064" CODE="201C" ID="QE0064"/>.</P></NOTE> Pro účely použití tohoto ustanovení by tedy SE musel vstoupit na území Spolkové republiky Německo před dosažením zletilosti svého syna, a syn SE by musel podat žádost o mezinárodní ochranu v době, kdy byl nezletilý, neboť SE chce v tomto ohledu odvodit svá práva.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0072"><NO.P>72.</NO.P><TXT>I když zdržování se v tomto členském státě a žádost o mezinárodní ochranu dotčené <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0065" REF.END="QE0065"/>nezletilé osoby<QUOT.END REF.START="QS0065" CODE="201C" ID="QE0065"/> jsou nezbytnými podmínkami, samy o sobě nepostačují ke vzniku nároku na výhody uvedené v čl. 23 odst. 2 směrnice 2011/95. Rodinní příslušníci osoby požívající mezinárodní<?PAGE NO="17"?> ochrany, kteří sami nesplňují podmínky pro získání takové ochrany, musí v souladu s čl. 23 odst. 2 směrnice 2011/95 skutečně <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0066" REF.END="QE0066"/><HT TYPE="ITALIC">mít nárok</HT> na výhody uvedené v článcích 24 až 35 […]<QUOT.END REF.START="QS0066" CODE="201C" ID="QE0066"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0034"><P>Kurziva doplněna autorem tohoto stanoviska.</P></NOTE>. Podle mého názoru právě tento nárok povede k posouzení práva na dotčené výhody, a představuje tedy rozhodnou dobu pro posouzení statusu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0067" REF.END="QE0067"/>nezletilé osoby<QUOT.END REF.START="QS0067" CODE="201C" ID="QE0067"/> požívající mezinárodní ochrany uvedené v čl. 23 odst. 2 směrnice 2011/95.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0073"><NO.P>73.</NO.P><TXT>Domnívám se tedy, že k tomu, aby mohl otec požívat práv stanovených v čl. 23 odst. 2 směrnice 2011/95 z důvodu, že je <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0068" REF.END="QE0068"/>rodinným příslušníkem<QUOT.END REF.START="QS0068" CODE="201C" ID="QE0068"/> <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0069" REF.END="QE0069"/>nezletilého<QUOT.END REF.START="QS0069" CODE="201C" ID="QE0069"/> požívajícího mezinárodní ochrany, musí být tato práva dotčeným otcem skutečně uplatňována nebo nárokována, když je osoba požívající mezinárodní ochrany stále nezletilá. V takovém případě, jako je případ v původním řízení, je tedy rozhodnou dobou pro účely posouzení statusu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0070" REF.END="QE0070"/>nezletilé osoby<QUOT.END REF.START="QS0070" CODE="201C" ID="QE0070"/> podle čl. 2 písm. j) třetí odrážky směrnice 2011/95 v zásadě den podání žádosti o azyl žadatelem o azyl (SE) [otázka 1 b) – 2016]. S ohledem na jasné znění čl. 23 odst. 2 směrnice 2011/95 se tedy nedomnívám, že by den podání žádosti o azyl osobou požívající mezinárodní ochrany (syn SE)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0035"><P>Syn SE podal žádost o azyl v roce 2012.</P></NOTE> byl sám o sobě určující pro účely posouzení statusu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0071" REF.END="QE0071"/>nezletilé osoby<QUOT.END REF.START="QS0071" CODE="201C" ID="QE0071"/> podle čl. 2 písm. j) třetí odrážky směrnice 2011/95 [otázka 1 d) – 2012].</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0074"><NO.P>74.</NO.P><TXT>Rozhodnou dobou pro posouzení statusu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0072" REF.END="QE0072"/>nezletilé osoby<QUOT.END REF.START="QS0072" CODE="201C" ID="QE0072"/> syna SE podle čl. 2 písm. j) třetí odrážky směrnice 2011/95 je tedy datum, kdy SE požádal o azyl [otázka 1 b) – 2016], pokud jeho syn podal žádost o mezinárodní ochranu <HT TYPE="ITALIC">před</HT> dosažením své zletilosti a <HT TYPE="ITALIC">oba</HT> dotčení rodinní příslušníci se rovněž zdržovali ve stejném členském státě předtím, než syn SE dosáhl zletilosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0075"><NO.P>75.</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že jsem toho názoru, že rozhodným datem je den podání žádosti SE o azyl, vyplývá z toho, že druhá otázka položená předkládajícím soudem má rovněž určitý význam. Tato otázka se týká toho, zda je rozhodným dnem den učinění žádosti o azyl, nebo den, kdy byla žádost o azyl formálně podána<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0036"><P>V bodě 3 žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce předkládající soud uvedl, že SE požádal o azyl v únoru 2016 a dne <DATE ISO="20160421">21. dubna 2016</DATE> podal formální žádost o mezinárodní ochranu. Tento soud rovněž v bodech 20 a 21 své žádosti uvedl, že § 13 odst. 1 AsylG nevyžaduje zvláštní formu, zatímco žádost o azyl podle § 14 první věty AsylG musí být zásadně formálně podána u příslušné pobočky spolkového úřadu. Podle předkládajícího soudu by mohla ve prospěch posuzování statusu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0073" REF.END="QE0073"/>nezletilé osoby<QUOT.END REF.START="QS0073" CODE="201C" ID="QE0073"/> v době formálního podání žádosti svědčit okolnost, že článek 6 směrnice 2013/32 členským státům umožňuje stanovit, že žádost je nutno podat formálně, a pouze jim ukládá, aby podání žádosti umožnily co možná nejdříve, aniž by v tomto ohledu stanovil konkrétní lhůtu. Ač nejsou stanoveny minimální, obvyklé ani maximální lhůty, musí však být formální podání žádosti umožněno neprodleně, tedy bez zbytečného odkladu. Předkládající soud nicméně uvedl, že nebylo s jistotou prokázáno, zda zaměření se na formální podání žádosti činí zadost zásadám rovného zacházení a právní jistoty, jakož i užitečného účinku.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0076"><NO.P>76.</NO.P><TXT>Tato otázka vyžaduje výklad článku 6 směrnice 2013/32. Podle mého názoru lze odpověď na otázku položenou předkládajícím soudem nalézt v bodech 92 až 94 rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200625">25. června 2020</DATE>, <NAME.CASE>Ministerio Fiscal (Orgán, u něhož je pravděpodobné, že bude dostávat žádost o mezinárodní ochranu)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑36/20 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:495">EU:C:2020:495</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), který v podstatě uvádí, že v souladu s čl. 6 odst. 1 směrnice 2013/32 získává státní příslušník třetí země postavení žadatele o mezinárodní ochranu ve smyslu čl. 2 písm. c) směrnice 2013/32 v <HT TYPE="ITALIC">okamžiku <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0074" REF.END="QE0074"/>učinění<QUOT.END REF.START="QS0074" CODE="201C" ID="QE0074"/> takové žádosti</HT>. Krok spočívající v <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0075" REF.END="QE0075"/>učinění<QUOT.END REF.START="QS0075" CODE="201C" ID="QE0075"/> žádosti o mezinárodní ochranu <HT TYPE="ITALIC">nevyžaduje</HT> žádné správní formality, jelikož uvedené formality musí být dodrženy při <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0076" REF.END="QE0076"/>podání<QUOT.END REF.START="QS0076" CODE="201C" ID="QE0076"/> předmětné žádosti. Získání postavení žadatele o mezinárodní ochranu tak nelze podmínit registrací ani podáním žádosti a skutečnost, že státní příslušník třetí země projevil vůli požádat o mezinárodní ochranu před <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0077" REF.END="QE0077"/>jiným orgánem<QUOT.END REF.START="QS0077" CODE="201C" ID="QE0077"/> ve smyslu čl. 6 odst. 1 druhého pododstavce směrnice 2013/32, postačuje k tomu, aby mu bylo přiznáno postavení žadatele o mezinárodní ochranu. Učinění takové žádosti tedy postačuje k tomu, aby začala běžet lhůta šesti pracovních dnů, ve které musí dotyčný členský stát uvedenou žádost zaregistrovat.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="18"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0077"><NO.P>77.</NO.P><TXT>Zdá se tedy, s výhradou ověření předkládajícím soudem, že rozhodná doba týkající se žádosti SE o azyl byla v únoru 2016, a nikoli doba jeho formální žádosti o mezinárodní ochranu dne <DATE ISO="20160421">21. dubna 2016</DATE>. Vzhledem k tomu, že SE podal žádost o azyl v době, kdy byl jeho syn stále nezletilý, vyplývá z toho, že SE byl rodinným příslušníkem ve smyslu čl. 2 písm. j) třetí odrážky směrnice 2011/95.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0078"><NO.P>78.</NO.P><TXT>Mám tedy za to, že na první a druhou otázku předkládajícího soudu je třeba odpovědět, že za takových okolností, jaké jsou ve věci v původním řízení, je rozhodnou dobou pro určení statusu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0078" REF.END="QE0078"/>nezletilé osoby<QUOT.END REF.START="QS0078" CODE="201C" ID="QE0078"/> požívající mezinárodní ochrany podle čl. 2 písm. j) třetí odrážky směrnice 2011/95 den, kdy jeho otec podal žádost o mezinárodní ochranu podle čl. 6 odst. 1 směrnice 2013/32, pokud osoba požívající mezinárodní ochrany požádala o tuto ochranu před dosažením zletilosti a oba dotčení rodinní příslušníci se zdržovali ve stejném členském státě předtím, než osoba požívající mezinárodní ochrany nabyla zletilosti.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Ke třetí předběžné otázce</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0079"><NO.P>79.</NO.P><TXT>Podstatou třetí otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 2 písm. j) třetí odrážka směrnice 2011/95 ve spojení s čl. 23 odst. 1 této směrnice vyžaduje obnovení rodinného života mezi dotčenými <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0079" REF.END="QE0079"/>rodinnými příslušníky<QUOT.END REF.START="QS0079" CODE="201C" ID="QE0079"/> ve smyslu článku 7 Listiny, nebo zda je pro přiznání statusu rodinného příslušníka dostačující pouze současná přítomnost osoby požívající ochrany a jejího rodinného příslušníka v dotčeném členském státě<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0037"><P>Německá vláda má za to, že definici uvedenou v čl. 2 písm. j) směrnice 2011/95 nelze zkoumat nezávisle na čl. 23 odst. 2 této směrnice, jehož cílem je zajistit zachování celistvosti rodiny. Je tedy nezbytné, aby došlo k obnovení rodinného života uvedeného v článku 7 Listiny mezi osobou požívající ochrany a žadatelem o azyl v hostitelském členském státě. Mimoto ke vstupu na území muselo dojít s cílem (znovu) vykonávat rodičovskou zodpovědnost. Maďarská vláda má za to, že čl. 2 písm. j) třetí odrážka směrnice 2011/95 vyžaduje, že k žádosti o status rodinného příslušníka nepostačuje, aby se rodinní příslušníci zdržovali současně přítomni na území členského státu, ale také aby mezi nimi existovaly skutečné rodinné vazby, což znamená, že ke skutečnému obnovení rodinného života rodiče a nezletilého dítěte došlo v dotčeném členském státě.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0080"><NO.P>80.</NO.P><TXT>Článek 2 písm. j) třetí odrážka směrnice 2011/95 činí pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0080" REF.END="QE0080"/>rodinní příslušníci<QUOT.END REF.START="QS0080" CODE="201C" ID="QE0080"/> ve vztahu k otci osoby požívající mezinárodní ochrany<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0038"><P>Toto ustanovení odkazuje na <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0081" REF.END="QE0081"/>otce, matku nebo jiného dospělého, jenž <HT TYPE="ITALIC">odpovídá</HT> za osobu požívající mezinárodní ochrany<QUOT.END REF.START="QS0081" CODE="201C" ID="QE0081"/>. Kurziva doplněna autorem tohoto stanoviska. I když se mezi rodičem a svobodným nezletilým dítětem předpokládá v případě splnění všech podmínek čl. 2 písm. j) směrnice 2011/95 rodinný vztah, musí být podle mého názoru <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0082" REF.END="QE0082"/>rodičovský<QUOT.END REF.START="QS0082" CODE="201C" ID="QE0082"/> vztah s jinou dospělou osobou prokázán také způsobem stanoveným zákonem nebo postupem dotyčného členského státu.</P></NOTE> závislým pouze na třech podmínkách, a sice že tato rodina existovala již v zemi původu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0039"><P>Domnívám se, že rodinným příslušníkům může být uložena povinnost předložit doklady prokazující, že rodina existovala již v zemi původu. Obdobně viz čl. 5 odst. 2 směrnice 2003/86, který vyžaduje, aby k žádosti o vstup a pobyt podané příslušným orgánům členského státu byly přiloženy doklady potvrzující rodinné vztahy.</P></NOTE>, že se rodinní příslušníci osoby požívající ochrany zdržují v souvislosti se žádostí o mezinárodní ochranu ve stejném členském státě a že osoba požívající mezinárodní ochrany je svobodná nezletilá osoba.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0081"><NO.P>81.</NO.P><TXT>Toto ustanovení, a zejména požadavek na zdržování se ve stejném členském státě nevyžadují, aby mezi dotčenými rodinnými příslušníky byl obnoven rodinný život ve smyslu článku 7 Listiny. Článek 7 Listiny vyžaduje respektování rodinného života. Pokud však jde o intenzitu jejich rodinného vztahu, nestanoví pro rodinné příslušníky žádné zvláštní požadavky,</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0082"><NO.P>82.</NO.P><TXT>Článek 23 odst. 1 směrnice 2011/95 stanoví, že členské státy zajistí, aby mohla být zachována celistvost rodiny. V tomto ohledu ukládá čl. 23 odst. 2 této směrnice členským státům přesně vymezené pozitivní povinnosti s odpovídajícími jasně definovanými individuálními subjektivními právy. Toto ustanovení ukládá členským státům povinnost zajistit, aby <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0083" REF.END="QE0083"/>rodinní příslušníci<QUOT.END REF.START="QS0083" CODE="201C" ID="QE0083"/>, jak<?PAGE NO="19"?> jsou definováni v čl. 2 písm. j) směrnice 2011/95, měli nárok na výhody uvedené v článcích 24 až 35 této směrnice. Tyto výhody musí být v zásadě přiznány rodinným příslušníkům<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0040"><P>Pokud to v některých případech nevyžadují závažné důvody bezpečnosti státu a veřejného pořádku. Viz například články 24 a 25 směrnice 2011/95.</P></NOTE>. Členským státům není v tomto ohledu ponechán žádný prostor pro uvážení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0041"><P>Kromě zvláštních výjimek z těchto povinností stanovených v čl. 23 odst. 3 a 4 směrnice 2011/95. Na rodinného příslušníka se tak nevztahují čl. 23 odst. 1 a 2 směrnice 2011/95, pokud je nebo by byl vyloučen z mezinárodní ochrany podle kapitol III a V této směrnice. Viz čl. 23 odst. 3 směrnice 2011/95. Členské státy mohou kromě toho odmítnout, omezit nebo odejmout dotčené výhody z důvodů bezpečnosti státu nebo veřejného pořádku. Viz čl. 23 odst. 4 směrnice 2011/95. Ze spisu předloženému Soudnímu dvoru přitom nevyplývá, že by tyto výjimky měly v projednávané věci nějaký význam.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0083"><NO.P>83.</NO.P><TXT>Jak totiž Komise správně uvedla ve svém vyjádření, obnovení rodinných vztahů nemůže záviset pouze na přáních dotčených rodinných příslušníků, ale na podmínkách mimo jejich kontrolu, jako je místo, kde bydlí. Vzhledem k tomu, že směrnice 2011/95 v tomto ohledu nestanovila žádné kritérium, je možná ještě důležitější, že není zřejmé, jak by mohlo být obnovení rodinného vztahu kontrolováno a posuzováno příslušnými vnitrostátními orgány spravedlivým, objektivním a přiměřeným způsobem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0084"><NO.P>84.</NO.P><TXT>Pokud však svobodná nezletilá osoba po dosažení zletilosti výslovně písemně uvede, že si nepřeje zachovat celistvost rodiny, nelze cíle článku 23 směrnice 2011/95 dosáhnout a příslušné vnitrostátní orgány nemusejí přiznat rodinným příslušníkům odpovídající výhody podle článků 24 až 35 této směrnice.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0085"><NO.P>85.</NO.P><TXT>I když syn SE dosáhl věku 18 let a zletilosti dne <DATE ISO="20160420">20. dubna 2016</DATE>, ze spisu předloženého Soudnímu dvoru nevyplývá, s výhradou ověření předkládajícím soudem, že by měl v kterékoliv fázi námitky k zachování celistvosti rodiny nebo ke sloučení se svým otcem.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">C.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Ke čtvrté předběžné otázce</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0086"><NO.P>86.</NO.P><TXT>Podstatou čtvrté otázky předkládajícího soudu je, zda žadatel o azyl pozbývá dosažením zletilosti či svatbou osoby požívající ochrany (syn SE) postavení rodinného příslušníka (SE) ve smyslu čl. 2 písm. j) třetí odrážky směrnice 2011/95. Pokud postavení otce osoby požívající ochrany jakožto rodinného příslušníka ve smyslu čl. 2 písm. j) třetí odrážky směrnice 2011/95/EU v zásadě trvá i poté, co dané dítě dosáhlo zletilosti, předkládající soud se rovněž táže, zda – nad rámec situace, kdy došlo k ukončení pobytu otce v hostitelském členském státě nebo zániku práva dítěte na ochranu – toto postavení zaniká v určitém okamžiku nebo pokud nastane určitá okolnost<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0042"><P>Německá a maďarská vláda mají za to, že v souladu s čl. 2 písm. j) třetí odrážkou směrnice 2011/95 vyžaduje status rodinného příslušníka, aby sledovaná osoba byla nezletilá a svobodná. Z toho vyplývá, že status rodinného příslušníka zaniká, jakmile sledovaná osoba dosáhne zletilosti nebo se ožení/vdá. Komise se domnívá, že v souladu s čl. 2 písm. j) třetí odrážkou a čl. 23 odst. 2 směrnice 2011/95 práva rodinných příslušníků přetrvávají i poté, co příjemce ochrany dosáhne zletilosti, a to po dobu platnosti povolení k pobytu, který jim byl udělen v souladu s čl. 24 odst. 2 uvedené směrnice.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0087"><NO.P>87.</NO.P><TXT>Mám za to, že v souladu s čl. 2 písm. j) třetí odrážkou a čl. 23 odst. 2 směrnice 2011/95 <HT TYPE="ITALIC">netrvají</HT> práva rodinných příslušníků neomezenou dobu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0088"><NO.P>88.</NO.P><TXT>Podle mého názoru právo rodinných příslušníků na základě čl. 2 písm. j) třetí odrážky směrnice 2011/95 požadovat výhody uvedené v článcích 24 až 35 této směrnice přetrvává i poté, co příjemce doplňkové ochrany dosáhne zletilosti, a to po dobu platnosti povolení k pobytu, které jim bylo uděleno v souladu s čl. 24 odst. 2 této směrnice.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="20"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0089"><NO.P>89.</NO.P><TXT>V tomto ohledu čl. 24 odst. 2 směrnice 2011/95 stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0084" REF.END="QE0084"/>členský stát vydá osobám, kterým byl status doplňkové ochrany přiznán, a <HT TYPE="ITALIC">jejich rodinným příslušníkům</HT> povolení k pobytu, které má dobu platnosti <HT TYPE="ITALIC">alespoň jeden rok</HT> s opakovanou možností prodloužení alespoň o dva roky, pokud tomu nebrání závažné důvody týkající se bezpečnosti státu nebo veřejného pořádku<QUOT.END REF.START="QS0084" CODE="201C" ID="QE0084"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0043"><P>Kurziva doplněna autorem tohoto stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">VII.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Závěry</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0090"><NO.P>90.</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na otázky položené Bundesverwaltungsgericht (Spolkový správní soud, Německo) následovně:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0085" REF.END="QE0085"/>Za takových okolností, jako jsou okolnosti ve věci v původním řízení, je rozhodnou dobou pro posouzení statusu <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0086" REF.END="QE0086"/>nezletilé osoby<QUOT.END REF.START="QS0086" CODE="2018" ID="QE0086"/> požívající mezinárodní ochrany podle čl. 2 písm. j) třetí odrážky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne <DATE ISO="20111213">13. prosince 2011</DATE> o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany, den, kdy její otec podal žádost o mezinárodní ochranu podle čl. 6 odst. 1 směrnice 2013/32/EU ze dne <DATE ISO="20130626">26. června 2013</DATE> o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany, pokud osoba požívající mezinárodní ochrany požádala o tuto ochranu před dosažením zletilosti a pokud se oba dotčení rodinní příslušníci zdržují ve stejném členském státě předtím, než osoba požívající mezinárodní ochrany dosáhne zletilosti.</P><P>Podle čl. 2 písm. j) třetí odrážky směrnice 2011/95 závisí pojem <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0087" REF.END="QE0087"/>rodinní příslušníci<QUOT.END REF.START="QS0087" CODE="2018" ID="QE0087"/> ve vztahu k otci osoby požívající mezinárodní ochrany výlučně na třech podmínkách, a sice že tato rodina existovala již v zemi původu, že se rodinní příslušníci osoby požívající mezinárodní ochrany zdržují v souvislosti se žádostí o mezinárodní ochranu ve stejném členském státě a že osoba požívající mezinárodní ochrany je nezletilá a svobodná. Článek 2 písm. j) třetí odrážka směrnice 2011/95 nevyžaduje, aby mezi dotčenými rodinnými příslušníky došlo k obnovení rodinného života ve smyslu článku 7 Listiny základních práv Evropské unie. Pokud svobodná nezletilá osoba podle čl. 2 písm. j) třetí odrážky směrnice 2011/95 při dosažení zletilosti výslovně písemně uvede, že si nepřeje zachovat celistvost rodiny, nelze cíle článku 23 směrnice 2011/95 dosáhnout a příslušné vnitrostátní orgány nemusejí přiznat rodinným příslušníkům odpovídající výhody podle článků 24 až 35 této směrnice.</P><P>Práva rodinných příslušníků podle čl. 2 písm. j) třetí odrážky a čl. 23 odst. 2 směrnice 2011/95 nepřetrvávají po neomezenou dobu. Právo rodinných příslušníků na základě čl. 2 písm. j) třetí odrážky a čl. 23 odst. 2 směrnice 2011/95 požadovat výhody uvedené v článcích 24 až 35 této směrnice přetrvává i poté, co příjemce doplňkové ochrany dosáhne zletilosti, a to po dobu platnosti povolení k pobytu, které jim bylo uděleno v souladu s čl. 24 odst. 2 této směrnice.<QUOT.END REF.START="QS0085" CODE="201C" ID="QE0085"/></P></QUOT.S></NP.ECR></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>