<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><JUDGMENT xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.JUDGMENT><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-658/17</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62017CJ0658</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:444">EU:C:2019:444</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>13</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>13</PAGE.TOTAL><AUTHOR>CJ</AUTHOR></BIB.JUDGMENT><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Rozsudek ze dne <DATE ISO="20190523">23. 5. 2019</DATE> – věc C‑658/17</HT></P><P>WB</P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Rozsudek Soudního dvora</HT> (prvního senátu)</P><P><DATE ISO="20190523">23. května 2019</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="STAR" NOTE.ID="E0001"><P>Jednací jazyk: polština.</P></NOTE></P></TI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Řízení o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Soudní spolupráce v občanských věcech</KEYWORD><KEYWORD>Nařízení (EU) č. 650/2012</KEYWORD><KEYWORD>Článek 3 odst. 1 písm. g) a i)</KEYWORD><KEYWORD>Pojem <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0001" ID="QS0001"/>rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="2018" ID="QE0001"/> v dědických věcech</KEYWORD><KEYWORD>Pojem <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0002" ID="QS0002"/>veřejná listina<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="2018" ID="QE0002"/> v dědických věcech</KEYWORD><KEYWORD>Právní kvalifikace vnitrostátního dědického osvědčení</KEYWORD><KEYWORD>Článek 3 odst. 2</KEYWORD><KEYWORD>Pojem <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0003" ID="QS0003"/>soud<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="2018" ID="QE0003"/></KEYWORD><KEYWORD>Neoznámení Evropské komisi ze strany členského státu notářů jakožto nesoudních orgánů vykonávajících soudní funkce stejně jako soudy</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><JUDGMENT.INIT><P>Ve věci C‑658/17,</P><P>jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Sądu Okręgowyho w Gorzowie Wielkopolskim (krajský soud ve Velkopolském Hořově, Polsko) ze dne <DATE ISO="20171010">10. října 2017</DATE>, došlým Soudnímu dvoru dne <DATE ISO="20171124">24. listopadu 2017</DATE>, v řízení zahájeném na návrh</P></JUDGMENT.INIT><PARTIES><P><HT TYPE="BOLD">WB</HT></P><P>za účasti:</P><P><HT TYPE="BOLD">Przemysławy Bac</HT>, jednající jako notářka,</P></PARTIES><PREAMBLE><PREAMBLE.INIT><P>SOUDNÍ DVŮR (první senát),</P><P>ve složení J.-C. Bonichot, předseda senátu, C. Toader (zpravodajka), A. Rosas, L. Bay Larsen a M. Safjan, soudci,</P><P>generální advokát: Y. Bot,</P><P>vedoucí soudní kanceláře: M. Aleksejev, vedoucí oddělení</P></PREAMBLE.INIT><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne <DATE ISO="20181129">29. listopadu 2018</DATE>,</VISA></GR.VISA><GR.CONSID><CONSID><P>s ohledem na vyjádření předložená:</P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>za WB M. Krzymuskim, radcem prawnym,</P></ITEM><ITEM><P>za P. Bac, jednající jako notářka, M. Margoński, zastępcem notarialnym,</P></ITEM><ITEM><P>za polskou vládu B. Majczynou, S. Żyrek a E. Borawskou-Kędzierskou, jako zmocněnci,</P></ITEM><ITEM><P>za německou vládu T. Henzem a M. Hellmannem, jako zmocněnci,</P></ITEM><ITEM><P>za španělskou vládu S. Jiménez Garcíou, jako zmocněncem,</P></ITEM><?PAGE NO="2"?><ITEM><P>za maďarskou vládu M. Z. Fehérem a G. Koósem, jakož i M. M. Tátrai, jako zmocněnci,</P></ITEM><ITEM><P>za Evropskou komisi M. Wilderspinem a S. L. Kalėdou, jako zmocněnci,</P></ITEM></LIST></CONSID></GR.CONSID><GR.VISA><VISA>po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne <DATE ISO="20190228">28. února 2019</DATE>,</VISA></GR.VISA><PREAMBLE.FINAL>vydává tento</PREAMBLE.FINAL></PREAMBLE><CONTENTS.JUDGMENT><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Rozsudek</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1</NO.P><TXT>Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 3 odst. 1 písm. g) a i) a odst. 2, čl. 39 odst. 2, čl. 46 odst. 3 písm. b) a článku 79 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 650/2012 ze dne <DATE ISO="20120704">4. července 2012</DATE> o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a přijímání a výkonu veřejných listin v dědických věcech a o vytvoření evropského dědického osvědčení (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="201" PAGE.FIRST="107" DATE.PUB="2012">Úř. věst. 2012, L 201, s. 107</REF.DOC.OJ>), jakož i výkladu příloh 1 a 2 prováděcího nařízení Komise (EU) č. 1329/2014 ze dne <DATE ISO="20141209">9. prosince 2014</DATE>, kterým se stanoví formuláře uvedené v nařízení č. 650/2012 (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="359" PAGE.FIRST="30" DATE.PUB="2014">Úř. věst. 2014, L 359, s. 30</REF.DOC.OJ>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2</NO.P><TXT>Tato žádost byla předložena v rámci řízení zahájeného WB proti Przemysławě Bac, notářce usazené v Słubici (Polsko), pro účely vydání mimo jiné kopie dědického osvědčení vydaného touto notářkou.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Unijní právo</HT></HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Nařízení č. 650/2012</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3</NO.P><TXT>Body 20 až 22 a 62 odůvodnění nařízení č. 650/2012 znějí takto:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><CONSID><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0004" ID="QS0004"/>(20)</NO.P><TXT>Toto nařízení by mělo respektovat jednotlivé systémy vypořádání dědických záležitostí, jež se uplatňují v členských státech. Pro účely tohoto nařízení by proto měl být pojem <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0005" ID="QS0005"/>soud<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="2018" ID="QE0005"/> vykládán široce tak, aby zahrnoval nejen soudy v pravém slova smyslu vykonávající soudní funkce, ale také notáře a rejstříkové úřady v některých členských státech, kteří nebo které v určitých dědických záležitostech vykonávají soudní funkce stejně jako soudy, a notáře a právní odborníky, kteří v některých členských státech vykonávají v konkrétních dědických věcech soudní funkce na základě zmocnění soudu. Na všechny soudy ve smyslu tohoto nařízení by se měla vztahovat pravidla příslušnosti, která jsou v něm stanovena. Naproti tomu by pojem <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0006" ID="QS0006"/>soud<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="2018" ID="QE0006"/> neměl zahrnovat nesoudní orgány členských států, které mají podle vnitrostátních právních předpisů pravomoc jednat v dědických věcech, jako jsou například notáři ve většině členských států, v nichž v souladu s běžnou praxí nevykonávají soudní funkce.</TXT></NP></CONSID><CONSID><NP><NO.P>(21)</NO.P><TXT>Toto nařízení by mělo umožnit, aby všichni notáři, kteří mají pravomoc jednat v členských státech v dědických věcech, mohli tuto pravomoc vykonávat. Otázka, zda jsou notáři v konkrétním členském státě vázáni pravidly pro určení příslušnosti stanovenými v tomto nařízení, by měla záviset na tom, zda se na ně pro účely tohoto nařízení vztahuje pojem <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0007" ID="QS0007"/>soud<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="2018" ID="QE0007"/>.</TXT></NP></CONSID><CONSID><NP><NO.P>(22)</NO.P><TXT>Rozhodnutí vydaná notáři v dědických věcech v členských státech by měla obíhat podle tohoto nařízení. Pokud notáři vykonávají soudní funkce, jsou vázáni pravidly pro určení příslušnosti a jimi vydaná rozhodnutí by měla obíhat v souladu s ustanoveními o uznávání, vykonatelnosti<?PAGE NO="3"?> a výkonu rozhodnutí. Pokud notáři nevykonávají soudní funkce, nejsou pravidly pro určení příslušnosti vázáni a jimi vydané veřejné listiny by měly obíhat v souladu s ustanoveními o veřejných listinách.</TXT></NP></CONSID><P>[…]</P><CONSID><NP><NO.P>(62)</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0008" ID="QS0008"/>Pravost<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="2018" ID="QE0008"/> veřejné listiny by měla být autonomním pojmem, který by měl zahrnovat prvky jako její původnost, splnění formálních náležitostí, pravomoc orgánu, jenž listinu vyhotovil, a postup, jímž je vyhotovena. Zároveň by měl zahrnovat faktické prvky zapsané do veřejné listiny příslušným orgánem, jako například skutečnost, že uvedené strany se před tento orgán dostavily v uvedený den a učinily uvedená prohlášení. Strana, jež si přeje napadnout pravost veřejné listiny, by tak měla učinit u příslušného soudu v členském státě původu této veřejné listiny podle práva uvedeného členského státu.<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/></TXT></NP></CONSID></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4</NO.P><TXT>Článek 3 tohoto nařízení stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="003.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0009" ID="QS0009"/>1.</NO.PARAG><ALINEA><P>Pro účely tohoto nařízení se rozumí:</P><P>[…]</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>g)</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0010" ID="QS0010"/>rozhodnutím<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="2018" ID="QE0010"/> každé rozhodnutí v dědických věcech vydané soudem členského státu bez ohledu na to, jak je toto rozhodnutí označeno, včetně rozhodnutí o nákladech řízení vydaného soudním úředníkem;</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[…]</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>i)</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0011" ID="QS0011"/>veřejnou listinou<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="2018" ID="QE0011"/> dokument v dědické věci, který byl formálně vyhotoven nebo zaregistrován jako veřejná listina v některém členském státě a jehož pravost:</TXT><P><LIST TYPE="roman"><ITEM><NP><NO.P>i)</NO.P><TXT>se vztahuje na podpis i na obsah listiny a</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>ii)</NO.P><TXT>byla ověřena orgánem veřejné moci či jiným orgánem zmocněným pro tento účel členským státem původu.</TXT></NP></ITEM></LIST></P></NP></ITEM></LIST></ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="003.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA><P>Pro účely tohoto nařízení se <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0012" ID="QS0012"/>soudem<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="2018" ID="QE0012"/> rozumějí veškeré soudní orgány a všechny ostatní orgány a právní odborníci s pravomocí v dědických věcech, kteří vykonávají soudní funkce nebo jednají na základě zmocnění soudním orgánem nebo pod dohledem soudního orgánu, jestliže tyto ostatní orgány a právní odborníci nabízejí záruky nestrannosti a práva všech stran být vyslechnut a jestliže jejich rozhodnutí vydaná podle práva členského státu, v němž působí:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>mohou být napadena před soudním orgánem nebo jím přezkoumána; a</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>mají obdobnou sílu a účinky jako rozhodnutí soudního orgánu v téže věci.</TXT></NP></ITEM></LIST><P>Členské státy informují [Evropskou K]omisi o ostatních orgánech a právních odbornících uvedených v prvním pododstavci v souladu s článkem 79.<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/></P></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5</NO.P><TXT>Článek 59 odst. 1 druhý pododstavec tohoto nařízení stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0013" ID="QS0013"/>Osoba, jež má v úmyslu použít veřejnou listinu v jiném členském státě, může požádat orgán, který listinu vyhotovil v členském státě původu, aby vyplnil formulář stanovený poradním postupem podle čl. 81 odst. 2 a popsal v něm důkazní účinky, které daná veřejná listina vyvolává v členském státě původu.<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><?PAGE NO="4"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6</NO.P><TXT>Článek 79 odst. 1 a 2 nařízení č. 650/2012 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="079.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0014" ID="QS0014"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Komise na základě informací členských států stanoví seznam ostatních orgánů a právních odborníků podle čl. 3 odst. 2.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="079.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Členské státy oznámí Komisi všechny následné změny informací uvedených na tomto seznamu. Komise seznam odpovídajícím způsobem změní.<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Prováděcí nařízení č. 1329/2014</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7</NO.P><TXT>Článek 1 odst. 1 a 2 prováděcího nařízení č. 1329/2014 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="001.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0015" ID="QS0015"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Formulář, který má být použit pro potvrzení týkající se rozhodnutí v dědických věcech podle čl. 46 odst. 3 písm. b) nařízení […] č. 650/2012, je formulář I stanovený v příloze 1.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="001.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Formulář, který má být použit pro potvrzení týkající se veřejné listiny v dědických věcech podle čl. 59 odst. 1 a čl. 60 odst. 2 nařízení […] č. 650/2012, je formulář II stanovený v příloze 2.<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Polské právo</HT></HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Notářský řád</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8</NO.P><TXT>Ustawa Prawo o notariacie (notářský řád) ze dne <DATE ISO="19910214">14. února 1991</DATE> (Dz. U. č. 22, položka 91), ve znění zákona ze dne <DATE ISO="20131213">13. prosince 2013</DATE> (Dz. U. z roku 2014, položka 164) (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0016" ID="QS0016"/>notářský řád<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/>), v článku 4 stanoví, že notáři vedou svoji kancelář.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9</NO.P><TXT>Podle čl. 5 odst. 1 notářského řádu jsou notáři za svou činnost odměňováni na základě dohody s účastníky v mezích sazeb stanovených podle čl. 5 odst. 3 tohoto řádu ministrem spravedlnosti po dohodě s ministrem financí a po konzultaci se Státní notářskou radou.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10</NO.P><TXT>Vydávání dědických osvědčení polskými notáři se řídí články 95a až 95p notářského řádu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11</NO.P><TXT>Článek 95b notářského řádu stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0017" ID="QS0017"/>Před vyhotovením dědického osvědčení sepíše notář za účasti všech dotčených osob, s přihlédnutím k článku 95ca, dědický protokol.<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12</NO.P><TXT>Článek 95c odst. 1 a 2 notářského řádu stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="095C.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0018" ID="QS0018"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Při sepisování dědického protokolu poučí notář přítomné osoby o povinnosti uvést všechny skutečnosti, které jsou obsahem protokolu, a o trestní odpovědnosti za uvedení nepravdivých prohlášení.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="095C.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA><P>Dědický protokol obsahuje zejména:</P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1)</NO.P><TXT>souhlasnou žádost o vydání dědického osvědčení podanou osobami účastnícími se sepisování protokolu.</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/></P></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><?PAGE NO="5"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13</NO.P><TXT>Článek 95ca odst. 1 a 3 notářského řádu stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="095.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0019" ID="QS0019"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Na žádost dotčené osoby a za její účasti vyhotoví notář návrh dědického protokolu.</ALINEA><ALINEA>[…]</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="095.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA>Dotčená osoba v prohlášení učiněném před notářem, který vyhotovil návrh dědického protokolu, nebo před jiným notářem potvrdí údaje obsažené v návrhu dědického protokolu a vyjádří souhlas se sepsáním dědického protokolu v souladu s tímto návrhem.<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14</NO.P><TXT>Článek 95e notářského řádu zní následovně:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="095E.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0020" ID="QS0020"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Po sepsání dědického protokolu vyhotoví notář dědické osvědčení, nemá-li pochybnosti o pravomoci tuzemských soudů, obsahu příslušného cizího práva, osobě dědice, výši dědických podílů, a v případě, kdy zůstavitel zřídí odkaz <HT TYPE="ITALIC">per vindicationem</HT>, ani o osobě, v jejíž prospěch je odkaz <HT TYPE="ITALIC">per vendicationem</HT> zřízen, a předmětu odkazu.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="095E.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA><P>Notář odmítne vyhotovit dědické osvědčení, pokud:</P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1)</NO.P><TXT>ve vztahu k pozůstalosti bylo již dříve vyhotoveno dědické osvědčení nebo vydáno usnesení o potvrzení nabytí dědictví;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>při vyhotovování dědického protokolu vyjdou najevo skutečnosti nasvědčující tomu, že při jeho vyhotovování nebyly přítomny všechny osoby, které by mohly být zákonnými dědici nebo dědici ze závěti anebo osobami, v jejichž prospěch zřídil zůstavitel odkazy <HT TYPE="ITALIC">per vindicationem</HT>, anebo že existují nebo existovaly závěti, které nebyly otevřeny nebo oznámeny;</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[…]</P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>4)</NO.P><TXT>ve věci nemají pravomoc tuzemské soudy.</TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="095E.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA>Má-li pozůstalost připadnout obci [nebo Skarbowi Państwa (státní pokladna, Polsko)] jako zákonnému dědici a důkazy předložené dotčenou osobou nejsou pro účely vyhotovení dědického osvědčení dostatečné, může notář vyhotovit dědické osvědčení teprve poté, co dědice vyrozumí vyhláškou na náklady dotčené osoby. Ustanovení článků 673 a 674 [kodeksu postępowania cywilnego (občanský soudní řád)] se použijí obdobně.<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15</NO.P><TXT>Článek 95j notářského řádu stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0021" ID="QS0021"/>Dědické osvědčení zapsané do rejstříku má účinky pravomocného usnesení o potvrzení nabytí dědictví.<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16</NO.P><TXT>Článek 95p notářského řádu stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0022" ID="QS0022"/>Hovoří-li se v jiných předpisech o usnesení o potvrzení nabytí dědictví, je třeba jím rozumět i dědické osvědčení zapsané do rejstříku. […]<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Občanský zákoník</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17</NO.P><TXT>Článek 1025 odst. 2 kodeksu cywilnyho (občanský zákoník) stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0023" ID="QS0023"/>[o]soba, které bylo potvrzeno nabytí dědictví nebo vydáno dědické osvědčení, se považuje za dědice<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="6"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18</NO.P><TXT>Článek 1027 občanského zákoníku stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0024" ID="QS0024"/>[v]ůči třetí osobě, která nevznáší nárok na pozůstalost z titulu dědění, může dědic svá dědická práva doložit pouze potvrzením nabytí dědictví nebo dědickým osvědčením zapsaným do rejstříku<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19</NO.P><TXT>Článek 1028 občanského zákoníku stanoví: že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0025" ID="QS0025"/>[n]akládá-li osoba, které bylo potvrzeno nabytí dědictví nebo vydáno dědické osvědčení, ačkoli dědicem není, s právem, které spadá do pozůstalosti, ve prospěch třetí osoby, nabývá osoba, která má z tohoto jednání prospěch, právo nebo je zproštěna od povinnosti, jednala-li v dobré víře<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Občanský soudní řád</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20</NO.P><TXT>Článek 669<HT TYPE="SUP">1</HT> občanského soudního řádu stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="669.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0026" ID="QS0026"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Dědický soud zruší dědické osvědčení zapsané do rejstříku, bylo-li o téže pozůstalosti rozhodnuto usnesením o potvrzení nabytí dědictví.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="669.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Je-li v souvislosti s touž pozůstalostí zapsáno do rejstříku více dědických osvědčení, zruší dědický soud na návrh dotčené osoby všechna dědická osvědčení a vydá usnesení o potvrzení nabytí dědictví.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="669.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA>Kromě okolností uvedených v odstavcích 1 a 2 je zrušení dědického osvědčení zapsaného v rejstříku přípustné jen v případech stanovených zákonem.<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21</NO.P><TXT>Článek 679 tohoto zákona stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="679.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0027" ID="QS0027"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Důkaz, že osoba, které bylo potvrzeno nabytí dědictví, není dědicem nebo že její dědický podíl je jiný, než jaký byl potvrzen, může být proveden jen v řízení o zrušení nebo o změně potvrzení nabytí dědictví za použití ustanovení této kapitoly. Osoba, která byla účastníkem řízení o potvrzení nabytí dědictví, se ovšem může změny usnesení o potvrzení nabytí dědictví domáhat jen tehdy, je-li její návrh založen na důvodu, který nemohla uplatnit v uvedeném řízení, a je-li návrh na změnu podán do jednoho roku ode dne, kdy jej mohla uplatnit poprvé.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="679.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Návrh na zahájení takového řízení může podat každá dotčená osoba.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="679.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA>Je-li prováděn důkaz, že dědictví nebo jeho část nabyla jiná osoba než osoba uvedená v pravomocném usnesení o potvrzení nabytí dědictví, dědický soud potvrdí změnou tohoto usnesení nabytí dědictví v souladu se skutečným právním stavem.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="679.004"><NO.PARAG>4.</NO.PARAG><ALINEA>Ustanovení odstavců 1 až 3 se použijí obdobně na dědické osvědčení zapsané v rejstříku i na potvrzení nabytí předmětu odkazu <HT TYPE="ITALIC">per vindicationem</HT>.<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Spor v původním řízení a předběžné otázky</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22</NO.P><TXT>Otec WB, který zemřel dne <DATE ISO="20160806">6. srpna 2016</DATE>, byl polský státní příslušník, jehož obvyklé bydliště bylo v Polsku. WB byla jedním z účastníků řízení týkajícího se dědictví po jejím otci, které bylo zahájeno u P. Bac, jakožto notářky usazené v Polsku, za účelem získání dědického osvědčení. Tento akt byl vyhotoven touto notářkou dne <DATE ISO="20161021">21. října 2016</DATE> podle polského práva.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23</NO.P><TXT>Zůstavitel byl podnikatel, který vykonával hospodářskou činnost nedaleko německo-polské hranice. WB chtěla zjistit, zda zůstavitel nezanechal zůstatek u jedné či více německých bank, a pokud ano, v jaké výši může být tento zůstatek součástí pozůstalosti. Za tímto účelem požádala WB dne <DATE ISO="20170607">7. června 2017</DATE> o vydání kopie dědického osvědčení vyhotoveného uvedenou notářkou spolu s potvrzením, že toto osvědčení je rozhodnutím v dědických věcech ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. g) nařízení č. 650/2012,<?PAGE NO="7"?> vyhotoveným v podobě formuláře uvedeného v příloze 1 prováděcího nařízení č. 1329/2014. Podpůrně pro případ zamítnutí hlavního bodu žádosti navrhovatelka v původním řízení požádala, aby jí byla vydána kopie dědického osvědčení spolu s potvrzením, že toto osvědčení je veřejnou listinou v dědických věcech ve smyslu čl. 3 odst. 1 bodu i) nařízení č. 650/2012, vyhotovenou v podobě formuláře uvedeného v příloze 2 prováděcího nařízení č. 1329/2014.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24</NO.P><TXT>Protokolem ze dne <DATE ISO="20170607">7. června 2017</DATE> zástupce notářky vykonávající činnost v kanceláři vedené P. Bac tyto žádosti odmítl. V podstatě konstatoval, že dědické osvědčení je <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0028" ID="QS0028"/>rozhodnutím<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/> ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. g) nařízení č. 650/2012 a že vzhledem k tomu, že Polská republika neinformovala Komisi v souladu s čl. 3 odst. 2 tohoto nařízení, není možné, aby vydal osvědčení v podobě formuláře uvedeného v příloze 1 prováděcího nařízení č. 1329/2014. Pokud jde o podpůrný návrh WB, zástupce notářky uvedl, že kvalifikace dědického osvědčení jakožto <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0029" ID="QS0029"/>rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/> brání tomu, aby bylo považováno za <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0030" ID="QS0030"/>veřejnou listinou<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/>, takže ačkoli jsou splněny podmínky stanovené v čl. 3 odst. 1 písm. i) nařízení č. 650/2012, vydání odpovídajícího potvrzení v podobě formuláře uvedeného v příloze 2 nařízení č. 1329/2014 není možné.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25</NO.P><TXT>WB dne <DATE ISO="20170607">7. června 2017</DATE> podala žalobu k předkládajícímu soudu, přičemž zaprvé tvrdila, že dědické osvědčení splňuje všechny podmínky k tomu, aby bylo považováno za <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0031" ID="QS0031"/>rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="201C" ID="QE0031"/> ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. g) nařízení č. 650/2012, a zadruhé, že opomenutí Polské republiky informovat Komisi o tom, že notáři vydávající dědická osvědčení podle čl. 3 odst. 2 druhého pododstavce a článku 79 tohoto nařízení, nemá vliv na právní povahu dědického osvědčení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26</NO.P><TXT>Předkládající soud má za to, že pro účely rozhodnutí o žalobě WB je nezbytné zjistit, zda potvrzení uvedené v příloze 1 nařízení č. 1329/2014 může být vydáno v případě procesních nástrojů, které nepodléhají vykonatelnosti. V tomto ohledu má předkládající soud za to, že výklad čl. 46 odst. 3 písm. b) nařízení č. 650/2012 ve spojení s čl. 39 odst. 2 nařízení č. 650/2012 hovoří ve prospěch použití uvedeného potvrzení v případě všech rozhodnutí včetně těch, která nepodléhají vykonatelnosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27</NO.P><TXT>Předkládající soud má kromě toho za to, že je nutno zpřesnit definice pojmů <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0032" ID="QS0032"/>rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="201C" ID="QE0032"/> a <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0033" ID="QS0033"/>soud<QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="201C" ID="QE0033"/> ve smyslu nařízení č. 650/2012. Předkládající soud má za to, že polští notáři, kteří vydávají dědická osvědčení, vykonávají v případě určování právoplatných dědiců <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0034" ID="QS0034"/>soudní funkce stejně jako soudy<QUOT.END REF.START="QS0034" CODE="201C" ID="QE0034"/> ve smyslu bodu 20 odůvodnění nařízení č. 650/2012. Předkládající soud rovněž poukazuje na to, že dědické osvědčení má účinky pravomocného usnesení o dědictví přijatého soudem, takže je třeba jej považovat za <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0035" ID="QS0035"/>rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0035" CODE="201C" ID="QE0035"/> ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. g) nařízení č. 650/2012. Předkládající soud si však klade otázku, zda pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0036" ID="QS0036"/>rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0036" CODE="201C" ID="QE0036"/> znamená, že takové rozhodnutí má být vydáno orgánem příslušným k projednání sporných věcí mezi dotčenými stranami.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28</NO.P><TXT>Pokud jde o neinformování ze strany členského státu, čímž byl porušen článek 79 nařízení č. 650/2012, předkládající soud má za to, že obsah tohoto ustanovení neumožňuje jednoznačně vyřešit otázku, zda má toto oznámení konstitutivní, nebo jen čistě informativní povahu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29</NO.P><TXT>V poslední řadě předkládající soud uvádí, že jestliže dědické osvědčení vyhotovené polským notářem nemá být považováno za <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0037" ID="QS0037"/>rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0037" CODE="201C" ID="QE0037"/> ve smyslu nařízení č. 650/2012, je naproti tomu nesporné, že splňuje podmínky k tomu, aby bylo považováno za <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0038" ID="QS0038"/>veřejnou listinu<QUOT.END REF.START="QS0038" CODE="201C" ID="QE0038"/> ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. i) tohoto nařízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30</NO.P><TXT>Za těchto podmínek se Sąd Okręgowy w Gorzowie Wielkopolskim (krajský soud ve Velkopolském Hořově, Polsko) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0039" ID="QS0039"/>1)</NO.P><TXT>Je třeba čl. 46 odst. 3 písm. b) [nařízení č. 650/2012] ve spojení s čl. 39 odst. 2 [tohoto nařízení] vykládat v tom smyslu, že potvrzení týkající se rozhodnutí v dědických věcech, jehož vzor stanoví příloha 1 [prováděcího nařízení č. 1329/2014], lze vydat i v souvislosti s rozhodnutími, jimiž se potvrzuje postavení dědice, ale nepodléhají (a to ani částečně) vykonatelnosti?</TXT></NP></ITEM><?PAGE NO="8"?><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Je třeba čl. 3 odst. 1 písm. g) nařízení č. 650/2012 vykládat v tom smyslu, že takové dědické osvědčení, které je vystavené ve formě notářského zápisu na základě nesporné žádosti všech účastníků řízení o vydání osvědčení a má právní účinky pravomocného soudního usnesení o potvrzení nabytí dědictví, jako je dědické osvědčení vyhotovené polským notářem, je rozhodnutím ve smyslu tohoto ustanovení […], a v důsledku toho je třeba čl. 3 odst. 2 první pododstavec nařízení č. 650/2012 vykládat v tom smyslu, že notáře, který vyhotovuje takové dědické osvědčení, je třeba považovat za soud ve smyslu posledně citovaného ustanovení?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT>Je třeba čl. 3 odst. 2 druhý pododstavec nařízení č. 650/2012 vykládat v tom smyslu, že oznámení provedené členskými státy podle článku 79 uvedeného nařízení je pouze informativní a není podmínkou k tomu, aby byl právní odborník s pravomocí v dědických věcech, který vykonává soudní funkce, považován za soud ve smyslu čl. 3 odst. 2 prvního pododstavce nařízení, jestliže tento odborník splňuje podmínky vyplývající z posledně citovaného ustanovení?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>4)</NO.P><TXT>V případě záporné odpovědi na první, druhou nebo třetí otázku: je třeba čl. 3 odst. 1 písm. i) nařízení č. 650/2012 vykládat v tom smyslu, že kvalifikovat takový vnitrostátní procesní nástroj osvědčující postavení dědice, jako je polské dědické osvědčení, jako rozhodnutí ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. g) nařízení č. 650/2012 brání tomu, aby bylo považováno za veřejnou listinu?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>5)</NO.P><TXT>V případě kladné odpovědi na pátou otázku: je třeba čl. 3 odst. 1 písm. i) nařízení č. 650/2012 vykládat v tom smyslu, že takové dědické osvědčení vystavené ve formě notářského zápisu na základě nesporné žádosti všech účastníků řízení o vydání osvědčení, jako je dědické osvědčení vyhotovené polským notářem, je veřejnou listinou ve smyslu tohoto ustanovení?<QUOT.END REF.START="QS0039" CODE="201C" ID="QE0039"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K předběžným otázkám</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Ke druhé a třetí otázce</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31</NO.P><TXT>Podstatou druhé a třetí otázky předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je zaprvé, zda je neinformování ze strany členského státu o výkonu soudních funkcí notáři podle čl. 3 odst. 2 druhého pododstavce nařízení č. 650/2012 určující, pokud jde o kvalifikaci těchto notářů jakožto <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0040" ID="QS0040"/>soudů<QUOT.END REF.START="QS0040" CODE="201C" ID="QE0040"/>, a v případě záporné odpovědi, zda je čl. 3 odst. 2 první pododstavec tohoto nařízení třeba vykládat v tom smyslu, že notář, který vyhotoví takové dědické osvědčení, jako je osvědčení dotčené ve věci v původním řízení, na základě souhlasné žádosti všech účastníků notářského řízení podle takové vnitrostátní právní úpravy, jako je úprava dotčená ve věci v původním řízení, je <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0041" ID="QS0041"/>soudem<QUOT.END REF.START="QS0041" CODE="201C" ID="QE0041"/> ve smyslu tohoto ustanovení, jakož i dále zda čl. 3 odst. 1 písm. g) nařízení č. 650/2012 je třeba vykládat v tom smyslu, že takové dědické osvědčení, jako je osvědčení dotčené ve věci v původním řízení, které notář vyhotoví na základě souhlasné žádosti všech účastníků notářského řízení, je <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0042" ID="QS0042"/>rozhodnutím<QUOT.END REF.START="QS0042" CODE="201C" ID="QE0042"/> ve smyslu tohoto ustanovení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32</NO.P><TXT>Podle čl. 3 odst. 1 písm. g) nařízení č. 650/2012 je <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0043" ID="QS0043"/>rozhodnutím<QUOT.END REF.START="QS0043" CODE="201C" ID="QE0043"/> každé rozhodnutí v dědických věcech vydané soudem členského státu bez ohledu na to, jak je toto rozhodnutí označeno, včetně rozhodnutí o nákladech řízení vydaného soudním úředníkem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33</NO.P><TXT>Rozhodnutí ve smyslu tohoto ustanovení tedy musí pocházet od <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0044" ID="QS0044"/>soudu<QUOT.END REF.START="QS0044" CODE="201C" ID="QE0044"/>, takže k zodpovězení otázky, zda je třeba takové vnitrostátní dědické osvědčení, jako je osvědčení dotčené ve věci v původním řízení, považovat za <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0045" ID="QS0045"/>rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0045" CODE="201C" ID="QE0045"/>, je třeba nejprve určit, zda orgán, který jej vystavil, má být považován za <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0046" ID="QS0046"/>soud<QUOT.END REF.START="QS0046" CODE="201C" ID="QE0046"/> ve smyslu čl. 3 odst. 2 uvedeného nařízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34</NO.P><TXT>Pokud jde o definici pojmu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0047" ID="QS0047"/>soud<QUOT.END REF.START="QS0047" CODE="201C" ID="QE0047"/> podle čl. 3 odst. 2 prvního pododstavce nařízení č. 650/2012, toto ustanovení <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0048" ID="QS0048"/>soudem<QUOT.END REF.START="QS0048" CODE="201C" ID="QE0048"/> rozumí veškeré soudní orgány a všechny ostatní orgány a právní odborníky s pravomocí v dědických věcech, kteří vykonávají soudní funkce nebo jednají na základě zmocnění<?PAGE NO="9"?> soudním orgánem nebo pod dohledem soudního orgánu, jestliže tyto ostatní orgány a právní odborníci nabízejí záruky nestrannosti a práva všech stran být vyslechnut a jestliže jejich rozhodnutí vydaná podle práva členského státu, v němž působí, mohou být napadena před soudním orgánem nebo jím přezkoumána a mají obdobnou sílu a účinky jako rozhodnutí soudního orgánu v téže věci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35</NO.P><TXT>Článek 3 odst. 2 druhý pododstavec tohoto nařízení stanoví, že členské státy informují Komisi mimo jiné o ostatních nesoudních orgánech, které vykonávají soudní funkce.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36</NO.P><TXT>Článek 79 nařízení č. 650/2012 v tomto ohledu uvádí, že Komise na základě informací členských států stanoví seznam ostatních orgánů a právních odborníků podle čl. 3 odst. 2 tohoto nařízení. Členské státy oznámí Komisi všechny následné změny informací uvedených na tomto seznamu a Komise seznam odpovídajícím způsobem změní.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37</NO.P><TXT>V projednávané věci je třeba konstatovat, že polští notáři nejsou na tomto seznamu uvedeni, neboť Polská republika je neoznačila jako nesoudní orgány vykonávající soudní funkce stejně jako soudy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38</NO.P><TXT>Před určením, zda notář, který na základě souhlasné žádosti všech účastníků notářského řízení vyhotoví podle vnitrostátní právní úpravy takové dědické osvědčení, jako je osvědčení dotčené ve věci v původním řízení, splňuje kritéria stanovená v čl. 3 odst. 2 prvním pododstavci nařízení č. 650/2012, je tudíž třeba rozhodnout o důsledcích neinformování podle čl. 3 odst. 2 druhého pododstavce tohoto nařízení.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">O důsledcích neinformování ve smyslu čl. 3 odst. 2 druhého pododstavce nařízení č. 650/2012</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39</NO.P><TXT>Je třeba poznamenat, že čl. 3 odst. 2 nařízení č. 650/2012 neuvádí orgány a právní odborníky, kteří jsou považováni za soudy ve smyslu uvedeného nařízení, ale konkrétně stanoví podmínky, které tyto orgány a právní odborníci musí pro tento účel splňovat.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40</NO.P><TXT>Jak totiž vyplývá z judikatury Soudního dvora, na rozdíl například od nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 805/2004 ze dne <DATE ISO="20040421">21. dubna 2004</DATE>, kterým se zavádí evropský exekuční titul pro nesporné nároky (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="143" PAGE.FIRST="15" DATE.PUB="2004">Úř. věst. 2004, L 143, s. 15</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 19/07, s. 38) nebo nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne <DATE ISO="20121212">12. prosince 2012</DATE> o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="351" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2012">Úř. věst. 2012, L 351, s. 1</REF.DOC.OJ>), která neobsahují žádné obecné ustanovení stanovící podmínky, které musí orgán splnit, aby byl považován za soud, nařízení č. 650/2012 v čl. 3 odst. 2 uvádí, že pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0049" ID="QS0049"/>soud<QUOT.END REF.START="QS0049" CODE="201C" ID="QE0049"/> ve smyslu tohoto nařízení zahrnuje nejen soudní orgány, ale rovněž všechny ostatní orgány a všechny ostatní právní odborníky s pravomocí v dědických věcech, kteří vykonávají soudní funkce a splňují podmínky stanovené v tomto posledně uvedeném ustanovení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170309">9. března 2017</DATE>, <NAME.CASE>Zulfikarpašić</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑484/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:199">EU:C:2017:199</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170309">9. března 2017</DATE>, <NAME.CASE>Pula Parking</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑551/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:193">EU:C:2017:193</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0048">48</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že ostatní orgány a právní odborníci s pravomocí v dědických věcech, kteří nejsou soudní orgány, musí, aby mohli být považováni za <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0050" ID="QS0050"/>soudy<QUOT.END REF.START="QS0050" CODE="201C" ID="QE0050"/> ve smyslu čl. 3 odst. 2 prvního pododstavce nařízení č. 650/2012, splňovat kritéria stanovená tímto ustanovením.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42</NO.P><TXT>V tomto ohledu musí každý členský stát v rámci nařízení č. 650/2012 pro stanovení seznamu uvedeného v článku 79 tohoto nařízení ověřit, zda orgány s pravomocí v dědických věcech splňují podmínky stanovené v čl. 3 odst. 2 prvním pododstavci uvedeného nařízení, aby mohly být považovány za <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0051" ID="QS0051"/>soudy<QUOT.END REF.START="QS0051" CODE="201C" ID="QE0051"/>, a podle čl. 3 odst. 2 druhého pododstavce téhož nařízení o nich musí informovat Komisi.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="10"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43</NO.P><TXT>Ačkoliv toto oznámení Komisi zakládá domněnku, že vnitrostátní orgány oznámené podle článku 79 nařízení č. 650/2012 jsou <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0052" ID="QS0052"/>soudy<QUOT.END REF.START="QS0052" CODE="201C" ID="QE0052"/> ve smyslu čl. 3 odst. 2 tohoto nařízení, okolnost, že vnitrostátní orgán na tomto seznamu není uveden, nemůže sama o sobě doložit, že tento orgán nesplňuje podmínky stanovené v čl. 3 odst. 2 uvedeného nařízení (obdobně viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180530">30. května 2018</DATE>, <NAME.CASE>Czerwiński</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑517/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:350">EU:C:2018:350</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44</NO.P><TXT>Z bodu 21 odůvodnění nařízení č. 650/2012 totiž vyplývá, že otázka, zda jsou notáři v konkrétním členském státě vázáni pravidly pro určení příslušnosti stanovenými v tomto nařízení, by měla záviset na tom, zda se na ně pro účely uvedeného nařízení vztahuje pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0053" ID="QS0053"/>soud<QUOT.END REF.START="QS0053" CODE="201C" ID="QE0053"/>, a nikoliv na tom, zda jsou zahrnuti na seznamu podle článku 79 téhož nařízení, který se stanoví na základě informace podle čl. 3 odst. 2 druhého pododstavce tohoto nařízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45</NO.P><TXT>Vnitrostátní soud, kterému byl předložen spor týkající se otázky, zda lze za <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0054" ID="QS0054"/>soud<QUOT.END REF.START="QS0054" CODE="201C" ID="QE0054"/> ve smyslu čl. 3 odst. 2 prvního pododstavce nařízení č. 650/2012 považovat vnitrostátní orgán nebo právního odborníka s pravomocí v dědických věcech, nebo vnitrostátní soud, který má pochybnosti o správnosti prohlášení učiněných členským státem, si může položit otázku, zda jsou v případu, který mu je předložen, splněny podmínky uvedené v tomto ustanovení a případně může Soudnímu dvoru předložit žádost o rozhodnutí o předběžné otázce za tímto účelem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba poznamenat, že cíl nařízení č. 650/2012, kterým je zajistit řádný výkon spravedlnosti v Evropské unii, by byl vážně ohrožen, kdyby bylo možné, aby každý členský stát tím, že nezahrne orgány a právní odborníky vykonávající soudní funkce stejně jako soudy do oznámení pro Komisi podle článku 79 nařízení č. 650/2012, nebo naopak tím, že je do oznámení zahrne, určil, zda je lze považovat za <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0055" ID="QS0055"/>soud<QUOT.END REF.START="QS0055" CODE="201C" ID="QE0055"/> ve smyslu čl. 3 odst. 2 prvního pododstavce uvedeného nařízení, aniž by byly dodrženy podmínky výslovně stanovené v tomto ustanovení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47</NO.P><TXT>Z toho, že Polská republika neinformovala Komisi o polských notářích ve smyslu článku 79 nařízení č. 650/2012, tedy nemůže být dovozováno, že je nelze považovat za <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0056" ID="QS0056"/>soudy<QUOT.END REF.START="QS0056" CODE="201C" ID="QE0056"/>, pokud splňují podmínky stanovené tímto nařízením.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že neoznámení Polské republiky podle čl. 3 odst. 2 druhého pododstavce nařízení č. 650/2012 o tom, že notáři vykonávají soudní funkce, je pouze informativní.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49</NO.P><TXT>Je proto nezbytné samostatně určit, zda notář, který na základě souhlasné žádosti všech účastníků notářského řízení vyhotoví dědické osvědčení, splňuje podmínky stanovené v článek 3 odst. 2 prvním pododstavci nařízení č. 650/2012, aby mohl být považován za <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0057" ID="QS0057"/>soud<QUOT.END REF.START="QS0057" CODE="201C" ID="QE0057"/> ve smyslu tohoto ustanovení.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">K pojmu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0058" ID="QS0058"/>soud<QUOT.END REF.START="QS0058" CODE="201C" ID="QE0058"/> ve smyslu čl. 3 odst. 2 prvního pododstavce nařízení č. 650/2012</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50</NO.P><TXT>Úvodem je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury jak z požadavků jednotného použití unijního práva, tak ze zásady rovnosti vyplývá, že znění ustanovení unijního práva, které výslovně neodkazuje na právo členských států za účelem vymezení svého smyslu a dosahu, musí být zpravidla vykládáno autonomním a jednotným způsobem v celé Unii, přičemž tento výklad je třeba nalézt s přihlédnutím ke kontextu tohoto ustanovení a k cíli sledovanému dotčenou právní úpravou (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180621">21. června 2018</DATE>, <NAME.CASE>Oberle</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑20/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:485">EU:C:2018:485</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0033">33</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51</NO.P><TXT>Podle čl. 3 odst. 2 prvního pododstavce nařízení č. 650/2012, jak je uvedeno v bodě 34 tohoto rozsudku, mimosoudní orgán nebo právní odborník s pravomocí v dědických věcech spadají pod pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0059" ID="QS0059"/>soud<QUOT.END REF.START="QS0059" CODE="201C" ID="QE0059"/> ve smyslu tohoto ustanovení, pokud vykonávají soudní funkce nebo jednají na základě zmocnění soudním orgánem nebo pod dohledem soudního orgánu, jestliže splňují podmínky stanovené v tomtéž ustanovení.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="11"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52</NO.P><TXT>Podmínky stanovené v čl. 3 odst. 2 prvním pododstavci nařízení č. 650/2012, jak zdůraznil generální advokát v bodech 76 a 77 svého stanoviska, zajišťují dodržování zásady vzájemné důvěry při výkonu spravedlnosti v členských státech, která je základem při uplatňování ustanovení tohoto nařízení o uznávání a výkonu rozhodnutí podle hlavy IV uvedeného nařízení a která odůvodňuje rozdíl v právním režimu oběhu rozhodnutí a listin v členských státech.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53</NO.P><TXT>I když jsou soudní funkce a činnosti notáře odlišné, z bodu 20 odůvodnění nařízení č. 650/2012 nicméně vyplývá, že v rámci tohoto nařízení je třeba pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0060" ID="QS0060"/>soud<QUOT.END REF.START="QS0060" CODE="201C" ID="QE0060"/> vykládat široce tak, aby zahrnoval také notáře, pokud v některých dědických záležitostech vykonávají soudní funkce. Naproti tomu tentýž bod odůvodnění uvádí, že pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0061" ID="QS0061"/>soud<QUOT.END REF.START="QS0061" CODE="201C" ID="QE0061"/> by neměl zahrnovat nesoudní orgány členských států, které mají podle vnitrostátních právních předpisů pravomoc jednat v dědických věcech, jako jsou například notáři ve většině členských států, v nichž v souladu s běžnou praxí nevykonávají soudní funkce.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54</NO.P><TXT>Je tudíž třeba určit, zda v kontextu nařízení č. 650/2012 notář, který vystaví dědické osvědčení, vykonává soudní funkce ve smyslu čl. 3 odst. 2 uvedeného nařízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba připomenout, že Soudní dvůr rozhodl, že výkon soudních funkcí s sebou nese pravomoc rozhodnout z vlastní pravomoci o případných sporných věcech mezi dotčenými stranami (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19940602">2. června 1994</DATE>, <NAME.CASE>Solo Kleinmotoren</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑414/92</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1994:221">EU:C:1994:221</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0017">17</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0018">18</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). K tomu, aby byl orgán posuzován s ohledem na specifickou povahu činnosti, kterou vykonává, jakožto orgán vykonávající soudní funkci, mu musí být svěřena pravomoc rozhodnout o případném sporu (v tomto smyslu viz usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20110324">24. března 2011</DATE>, <NAME.CASE>Bengtsson</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑344/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:174">EU:C:2011:174</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0019">19</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura). Tak tomu není v případě, že pravomoc dotčeného právního odborníka závisí pouze na vůli stran.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56</NO.P><TXT>Je proto nezbytné mít za to, že orgán vykonává soudní funkce v případě, že může být příslušný v případě sporu v dědických věcech. Toto kritérium platí nezávisle na sporné či nesporné povaze řízení o vydání dědického osvědčení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180621">21. června 2018</DATE>, <NAME.CASE>Oberle</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑20/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:485">EU:C:2018:485</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0044">44</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57</NO.P><TXT>V projednávané věci je třeba uvést, že podle článku 1027 občanského zákoníku notář dědickým osvědčením v nesporných řízeních o dědictví osvědčuje dědická práva dědiců ve vztahu k třetím osobám, které nejsou oprávněnými dědici.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58</NO.P><TXT>Toto dědické osvědčení může být podle čl. 95c odst. 2 bodu 1 notářského řádu vydáno notářem pouze na základě souhlasné žádosti dědiců. Notář z moci úřední ověřuje skutkové okolnosti podle čl. 95e odst. 1 tohoto notářského řádu, přičemž uvedené osvědčení nevydá, má-li pochybnosti o pravomoci tuzemských soudů, obsahu příslušného cizího práva, osobě dědice, výši dědických podílů, a v případě, kdy zůstavitel zřídí odkaz <HT TYPE="ITALIC">per vindicationem</HT>, o osobě, v jejíž prospěch je odkaz <HT TYPE="ITALIC">per vindicationem</HT> zřízen, a o předmětu odkazu. Kromě toho musí notář podle čl. 95e odst. 2 bodu 2 notářského řádu vyhotovení dědického osvědčení odmítnout, zejména pokud při sepisování protokolu o dědictví nebyli přítomni všichni oprávnění dědici.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59</NO.P><TXT>Z těchto ustanovení vyplývá, že tyto činnosti notáře týkající se vydání dědického osvědčení jsou vykonávány na základě souhlasné žádosti dotčených stran, což v případě neexistence dohody stran ponechává nedotčenými pravomoci soudu, přestože podle polských právních předpisů mají notáři povinnost ověřovat dodržování podmínek stanovených zákonem pro vydání dědického osvědčení, neboť nevykonávají žádnou rozhodovací pravomoc.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60</NO.P><TXT>Dále je kromě toho třeba konstatovat, že podle článků 4 a 5 notářského řádu notáři vykonávají svobodné povolání, které jako hlavní činnost zahrnuje poskytování několika samostatných služeb za úplatu stanovenou v mezích sazeb na základě dohody se stranami.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61</NO.P><TXT>Uvedené činnosti tedy nelze jako takové považovat za spjaté s výkonem soudních funkcí.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="12"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62</NO.P><TXT>Jelikož podmínky stanovené v čl. 3 odst. 2 nařízení č. 650/2012 jsou kumulativní, není nutné určit, zda jsou splněny ostatní podmínky stanovené v tomto ustanovení, neboť v projednávané věci není splněna podmínka výkonu soudních funkcí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že takové dědické osvědčení, jako je osvědčení dotčené ve věci v původním řízení, není vydáno soudem ve smyslu čl. 3 odst. 2 nařízení č. 650/2012, nepředstavuje toto osvědčení v souladu s bodem 32 tohoto rozsudku <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0062" ID="QS0062"/>rozhodnutí<QUOT.END REF.START="QS0062" CODE="201C" ID="QE0062"/> v dědických věcech ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. g) tohoto nařízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené je na druhou a třetí otázku třeba odpovědět takto:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>článek 3 odst. 2 druhý pododstavec nařízení č. 650/2012 je třeba vykládat v tomto smyslu, že neinformování ze strany členského státu o výkonu soudních funkcí notáři, které je upraveno v tomto ustanovení, není určující, pokud jde o kvalifikaci těchto notářů jakožto <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0063" ID="QS0063"/>soudů<QUOT.END REF.START="QS0063" CODE="201C" ID="QE0063"/>;</P></ITEM><ITEM><P>článek 3 odst. 2 první pododstavec nařízení č. 650/2012 je třeba vykládat v tomto smyslu, že notář, který vyhotoví na základě souhlasné žádosti všech účastníků notářského řízení takový dokument, jako je dokument dotčený ve věci v původním řízení, není <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0064" ID="QS0064"/>soudem<QUOT.END REF.START="QS0064" CODE="201C" ID="QE0064"/> ve smyslu tohoto ustanovení, a čl. 3 odst. 1 písm. g) tohoto nařízení je tudíž třeba vykládat v tom smyslu, že takový dokument není <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0065" ID="QS0065"/>rozhodnutím<QUOT.END REF.START="QS0065" CODE="201C" ID="QE0065"/> ve smyslu tohoto ustanovení.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K první a čtvrté otázce</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65</NO.P><TXT>Vzhledem k odpovědím podaným na druhou a třetí otázku není na první a čtvrtou otázku třeba odpovídat.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K páté otázce</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66</NO.P><TXT>Podstatou páté otázky předkládajícího soudu je, zda je třeba čl. 3 odst. 1 písm. i) nařízení č. 650/2012 vykládat v tom smyslu, že takové dědické osvědčení, jako je polské dědické osvědčení, které vyhotoví notář na základě souhlasné žádosti všech účastníků notářského řízení, je <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0066" ID="QS0066"/>veřejnou listinou<QUOT.END REF.START="QS0066" CODE="201C" ID="QE0066"/> ve smyslu tohoto ustanovení, k jejímuž vydání může být připojen formulář podle čl. 59 odst. 1 druhého pododstavce uvedeného nařízení, který odpovídá formuláři uvedenému v příloze 2 prováděcího nařízení č. 1329/2014.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67</NO.P><TXT>Podle čl. 3 odst. 1 písm. i) nařízení č. 650/2012 se <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0067" ID="QS0067"/>veřejnou listinou<QUOT.END REF.START="QS0067" CODE="201C" ID="QE0067"/> rozumí dokument v dědické věci, který byl formálně vyhotoven nebo registrován jako veřejná listina v některém členském státě, jehož pravost se vztahuje na podpis i na obsah veřejné listiny a byla ověřena orgánem veřejné moci či jiným orgánem zmocněným pro tento účel členským státem původu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68</NO.P><TXT>Z bodu 62 odůvodnění tohoto nařízení kromě toho vyplývá, že pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0068" ID="QS0068"/>pravost<QUOT.END REF.START="QS0068" CODE="201C" ID="QE0068"/> by měl být autonomním pojmem, který by měl zahrnovat řadu prvků mimo jiné původnost listiny, splnění formálních náležitostí, pravomoc orgánu, jenž listinu vyhotovil, a postup, jímž je vyhotovena. Pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0069" ID="QS0069"/>pravost<QUOT.END REF.START="QS0069" CODE="201C" ID="QE0069"/> by měl zároveň zahrnovat faktické prvky zapsané do veřejné listiny příslušným orgánem, jako například skutečnost, že uvedené strany se před tento orgán dostavily v uvedený den a učinily uvedená prohlášení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69</NO.P><TXT>V projednávané věci, jak uvedla polská vláda, jsou notáři podle polského práva oprávněni v dědických záležitostech vystavovat listiny a dědické osvědčení je formálně vyhotovováno jako veřejná listina. Kromě toho podle článku 95j notářského řádu, má toto dědické osvědčení účinky pravomocného usnesení o potvrzení nabytí dědictví.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="13"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>70</NO.P><TXT>Je třeba rovněž konstatovat, že podle článku 95e notářského řádu, jak bylo připomenuto v bodě 58 tohoto rozsudku, notář provede kontrolu, na základě které může odmítnout vydání dědického osvědčení, takže pravost tohoto osvědčení se vztahuje na jeho podpis i na jeho obsah.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0071"><NO.P>71</NO.P><TXT>Takové dědické osvědčení, jako je osvědčení dotčené ve věci v původním řízení, tudíž splňuje podmínky stanovené v čl. 3 odst. 1 písm. i) nařízení č. 650/2012. Jedná se proto o veřejnou listinu, jejíž kopie může být vydána spolu s formulářem podle čl. 59 odst. 1 druhého pododstavce nařízení č. 650/2012, který odpovídá vzoru uvedenému v příloze 2 prováděcího nařízení č. 1329/2014.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0072"><NO.P>72</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené je třeba na pátou otázku odpovědět tak, že čl. 3 odst. 1 písm. i) nařízení č. 650/2012 je třeba vykládat v tom smyslu, že takové dědické osvědčení, jako je osvědčení dotčené ve věci v původním řízení, které vyhotoví notář na základě souhlasné žádosti všech účastníků notářského řízení, je <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0070" ID="QS0070"/>veřejnou listinou<QUOT.END REF.START="QS0070" CODE="201C" ID="QE0070"/> ve smyslu tohoto ustanovení, k jejímuž vydání může být připojen formulář podle čl. 59 odst. 1 druhého pododstavce tohoto nařízení, který odpovídá formuláři uvedenému v příloze 2 prováděcího nařízení č. 1329/2014.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K nákladům řízení</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0073"><NO.P>73</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><JURISDICTION><INTRO>Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto:</INTRO><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">1)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Článek 3 odst. 2 druhý pododstavec nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 650/2012 ze dne <DATE ISO="20120704">4. července 2012</DATE> o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a přijímání a výkonu veřejných listin v dědických věcech a o vytvoření evropského dědického osvědčení je třeba vykládat v tom smyslu, že neinformování ze strany členského státu o výkonu soudních funkcí notáři, které je upraveno v tomto ustanovení, není určující, pokud jde o kvalifikaci těchto notářů jakožto <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0071" ID="QS0071"/>soudů<QUOT.END REF.START="QS0071" CODE="201C" ID="QE0071"/>.</HT></TXT><P><HT TYPE="BOLD">Článek 3 odst. 2 první pododstavec nařízení č. 650/2012 je třeba vykládat v tomto smyslu, že notář, který vyhotoví na základě souhlasné žádosti všech účastníků notářského řízení takový dokument, jako je dokument dotčený ve věci v původním řízení, není <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0072" ID="QS0072"/>soudem<QUOT.END REF.START="QS0072" CODE="201C" ID="QE0072"/> ve smyslu tohoto ustanovení, a čl. 3 odst. 1 písm. g) tohoto nařízení je tudíž třeba vykládat v tom smyslu, že takový dokument není <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0073" ID="QS0073"/>rozhodnutím<QUOT.END REF.START="QS0073" CODE="201C" ID="QE0073"/> ve smyslu tohoto ustanovení.</HT></P></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">2)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Článek 3 odst. 1 písm. i) nařízení č. 650/2012 je třeba vykládat v tom smyslu, že takové dědické osvědčení, jako je osvědčení dotčené ve věci v původním řízení, které vyhotoví notář na základě souhlasné žádosti všech účastníků notářského řízení, je <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0074" ID="QS0074"/>veřejnou listinou<QUOT.END REF.START="QS0074" CODE="201C" ID="QE0074"/> ve smyslu tohoto ustanovení, k jejímuž vydání může být připojen formulář podle čl. 59 odst. 1 druhého pododstavce tohoto nařízení, který odpovídá formuláři uvedenému v příloze 2 prováděcího nařízení Komise (EU) č. 1329/2014 ze dne <DATE ISO="20141209">9. prosince 2014</DATE>, kterým se stanoví formuláře uvedené v nařízení č. 650/2012.</HT></TXT></NP></ITEM></LIST></JURISDICTION></CONTENTS.JUDGMENT><SIGNATURE.CASE><SIGNATORY><P>Podpisy.</P></SIGNATORY></SIGNATURE.CASE></JUDGMENT>