<!DOCTYPE html PUBLIC "yes" "xhtml1-strict.dtd">
<html xmlns="http://www.w3.org/1999/xhtml">
<!--GENDOC2XHTML # converter_version: 1.2.10-->
  <head>
    <title>2023-06-202306C105202102040-00-TRA-DOC-CS-CONCL-C-0204-21-202209000-07_00</title>
    <meta content="text/html; charset=utf-8" http-equiv="Content-Type"/>
    <meta content="" name="Gendoc_DGTGeneratedDate"/>
    <meta content="cs-CZ" name="Gendoc_Lang"/>
    <meta content="" name="Gendoc_GenerationDate"/>
    <meta content="" name="IsFlattened"/>
    <meta content="1" name="NumProc"/>
    <meta content="Final" name="Gendoc_EditionType"/>
    <meta content="0001" name="Gendoc_CaseNumberSuite"/>
    <meta content="20/01/2023 14:08:00" name="Gendoc_LastVerificationDate"/>
    <meta content="" name="Gendoc_ProcedureNumber"/>
    <meta content="cs" name="Gendoc_LangCode"/>
    <meta content="CNC" name="TypeDoc"/>
    <meta content="Tv8SiptKZjiktTM45arX52RTN3AtAplQy2maZRIzdxXI12EyWOXUTOkp3aN/QkexBJMMSaQXZ8wh94IwSEvSRLTWEFUljMRipjo4I9kiZMC52fx0R2gTs2t1cyy2mOIZDfsVHSL4mc7D/vWtkRzqcFRsBsEP4RJuJJUl3OtTAU4=" name="GenDocUID"/>
    <meta content="P" name="TypeProc"/>
    <meta content="" name="CreateCustomParts"/>
    <meta content="OK" name="ReadyToPublish"/>
    <meta content="kucerja" name="Gendoc_User"/>
    <meta content="" name="EP_Mode"/>
    <meta content="" name="Gendoc_DGTGenerated"/>
    <meta content="" name="Gendoc_Vademecum"/>
    <meta content="0204" name="NumeroOrdre"/>
    <meta content="2021" name="Annee"/>
    <meta content="P" name="Gendoc_ProcedureType"/>
    <meta content="" name="EP_Version"/>
    <meta content="CS" name="Langue"/>
    <meta content="kucerja" name="Gendoc_DGTGeneratedUser"/>
    <meta content="FAST_document_go_ok" name="Gendoc_LastVerificationStatus"/>
    <meta content="CNC_C" name="Gendoc_GendocTemplateType"/>
    <meta content="TRUE" name="WithoutAuthorBlockFlatP"/>
    <meta content="GenDoc 01/11/2022 19:57:02" name="Created"/>
    <meta content="" name="Canevas3_Vademecum"/>
    <meta content="TRUE" name="WithoutAuthorBlock"/>
    <meta content="" name="Gendoc_CaseYear"/>
    <meta content="false" name="Generation_In_Progress"/>
    <meta content="C" name="Juridiction"/>
    <meta content="53d1c0924eb3431da3de63cf0000adf8" name="DocumentIdentifier"/>
    <meta content="0204" name="Gendoc_CaseNumber"/>
    <meta content="ImportedWithoutSource" name="SdlIdentifier"/>
    <meta content="false" name="TOC_Vademecum"/>
    <meta content="RD" name="NatureAff"/>
    <meta content="RD" name="Gendoc_CaseNature"/>
    <meta content="0001" name="NumSuite"/>
    <meta content="C" name="Gendoc_Juridiction"/>
  </head>
  <body>
    <div style="header">
      <div id="rId24" style="first"/>
      <div id="rId20" style="even">Stanovisko generálního advokáta A. Collinse – věc C‑204/21</div>
      <div id="rId21" style="default">Komise v. Polsko (Nezávislost a soukromí soudců)</div>
    </div>
    <p class="C36Centre" id="para-1" title="page-1">
      STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA
    </p>
    <p class="C36Centre" id="para-2" title="page-1">
      ANTHONYHO MICHAELA COLLINSE
    </p>
    <p class="C36Centre" id="para-3" title="page-1">
      přednesené dne 15. prosince 2022 (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-1" href="#t-1">1</a>
</span>)
      
    </p>
    <p class="C38Centregrasgrandespacement" id="para-4" title="page-1">
      Věc C‑204/21
    </p>
    <p class="C37Centregras" id="para-5" title="page-1">
      Evropská komise
    </p>
    <p class="C37Centregras" id="para-6" title="page-1">
      proti
    </p>
    <p class="C37Centregras" id="para-7" title="page-1">
      Polské republice
    </p>
    <p class="C71Indicateur" id="para-8" title="page-1">
      „Článek 258 SFEU – Nesplnění povinnosti státem – Kárný režim platný pro soudce – Právní stát – Nezávislost soudců – Účinná právní ochrana v oblastech pokrytých unijním právem – Článek 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU – Článek 47 Listiny základních práv Evropské unie – Článek 267 SFEU – Přezkum dodržování unijních požadavků na nezávislý a nestranný soud – Výlučná příslušnost Izby Kontroli Nadzwyczajnej i Spraw Publicznych (kolegium pro mimořádnou kontrolu a věci veřejné) Sądu Nawyższego (Nejvyšší soud) – Nezávislost Izby Dyscyplinarne (kárné kolegium) Sądu Nawyższego (Nejvyšší soud, Polsko) – Právo na respektování soukromého života – Právo na ochranu osobních údajů – Nařízení (EU) 2016/679“
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-9" title="page-1">
      
    </p>
    <div class="toc">
<p class="C36Centre" id="para-10" title="page-2">
<span>Obsah</span>
</p>
<p class="CTOC1" id="para-11" title="page-2">
<span>I. K rozsahu žaloby </span>
<span>3</span>
</p>
<p class="CTOC1" id="para-12" title="page-2">
<span>II. Právní rámec – polské právo </span>
<span>4</span>
</p>
<p class="CTOC2" id="para-13" title="page-2">
<span>A. Novelizovaný zákon o Nejvyšším soudu </span>
<span>4</span>
</p>
<p class="CTOC2" id="para-14" title="page-2">
<span>B. Novelizovaný zákon o organizaci obecných soudů </span>
<span>6</span>
</p>
<p class="CTOC2" id="para-15" title="page-2">
<span>C. Novelizovaný zákon o organizaci správních soudů </span>
<span>8</span>
</p>
<p class="CTOC2" id="para-16" title="page-2">
<span>D. Novelizační zákon – přechodná ustanovení </span>
<span>9</span>
</p>
<p class="CTOC1" id="para-17" title="page-2">
<span>III. Postup před zahájením soudního řízení </span>
<span>10</span>
</p>
<p class="CTOC1" id="para-18" title="page-2">
<span>IV. Řízení před Soudním dvorem </span>
<span>10</span>
</p>
<p class="CTOC1" id="para-19" title="page-2">
<span>V. Právní rámec </span>
<span>14</span>
</p>
<p class="CTOC1" id="para-20" title="page-2">
<span>VI. Právní rozbor </span>
<span>21</span>
</p>
<p class="CTOC2" id="para-21" title="page-2">
<span>A. Druhý žalobní důvod – K výlučné pravomoci mimořádného kolegia k posuzování stížností a právních otázek týkajících se nedostatku nezávislosti soudu nebo soudce </span>
<span>21</span>
</p>
<p class="CTOC3" id="para-22" title="page-2">
<span>1. Argumenty účastníků řízení </span>
<span>21</span>
</p>
<p class="CTOC3" id="para-23" title="page-2">
<span>2. Posouzení </span>
<span>27</span>
</p>
<p class="CTOC4" id="para-24" title="page-2">
<span>a) Přípustnost </span>
<span>27</span>
</p>
<p class="CTOC4" id="para-25" title="page-2">
<span>b) K věci samé </span>
<span>30</span>
</p>
<p class="CTOC2" id="para-26" title="page-2">
<span>B. První žalobní důvod – K zákazu, aby vnitrostátní soudy přezkoumávaly dodržování požadavku unijního práva na účinný opravný prostředek před nezávislým a nestranným soudem předem zřízeným zákonem </span>
<span>36</span>
</p>
<p class="CTOC3" id="para-27" title="page-2">
<span>1. Argumenty účastníků řízení </span>
<span>36</span>
</p>
<p class="CTOC3" id="para-28" title="page-2">
<span>2. Posouzení </span>
<span>40</span>
</p>
<p class="CTOC4" id="para-29" title="page-2">
<span>a) Přípustnost </span>
<span>40</span>
</p>
<p class="CTOC4" id="para-30" title="page-2">
<span>b) K věci samé </span>
<span>41</span>
</p>
<p class="CTOC5" id="para-31" title="page-2">
<span>1) Úvodní poznámky – K rozsahu prvního a druhého žalobního důvodu Komise </span>
<span>41</span>
</p>
<p class="CTOC5" id="para-32" title="page-2">
<span>2) K právu na účinnou právní ochranu před nezávislým a nestranným soudem předem zřízeným zákonem </span>
<span>42</span>
</p>
<p class="CTOC2" id="para-33" title="page-2">
<span>C. Třetí žalobní důvod – K přezkumu dodržování unijních požadavků týkajících se nezávislého a nestranného soudu předem zřízeného zákonem jako kárnému provinění </span>
<span>46</span>
</p>
<p class="CTOC3" id="para-34" title="page-2">
<span>1. Argumenty účastníků řízení </span>
<span>46</span>
</p>
<p class="CTOC3" id="para-35" title="page-2">
<span>2. Posouzení </span>
<span>51</span>
</p>
<p class="CTOC4" id="para-36" title="page-2">
<span>a) Úvodní poznámky k rozsahu druhého a třetího žalobního důvodu Komise </span>
<span>51</span>
</p>
<p class="CTOC4" id="para-37" title="page-2">
<span>b) Kárné řízení </span>
<span>52</span>
</p>
<p class="CTOC2" id="para-38" title="page-2">
<span>D. Čtvrtý žalobní důvod – K příslušnosti kárného kolegia rozhodovat věci, které mají přímý dopad na postavení soudců a justičních čekatelů a výkon jejich funkce </span>
<span>57</span>
</p>
<p class="CTOC3" id="para-39" title="page-2">
<span>1. Argumenty účastníků řízení </span>
<span>57</span>
</p>
<p class="CTOC3" id="para-40" title="page-2">
<span>2. Posouzení </span>
<span>61</span>
</p>
<p class="CTOC2" id="para-41" title="page-2">
<span>E. Pátý žalobní důvod – K porušení základního práva soudců na respektování jejich soukromí a práva na ochranu osobních údajů </span>
<span>65</span>
</p>
<p class="CTOC3" id="para-42" title="page-2">
<span>1. Argumenty účastníků řízení </span>
<span>65</span>
</p>
<p class="CTOC3" id="para-43" title="page-2">
<span>2. Posouzení </span>
<span>69</span>
</p>
<p class="CTOC1" id="para-44" title="page-2">
<span>VII. Náklady řízení </span>
<span>77</span>
</p>
<p class="CTOC1" id="para-45" title="page-2">
<span>VIII. Závěry </span>
<span>77</span>
</p>
<p class="C36Centre" id="para-46" title="page-1">
<span/>
</p>
</div>
    
    
    
    
    
    
    
    
    
    
    
    
    
    
    
    
    
    
    
    
    
    
    
    
    
    
    
    
    
    
    
    
    
    
    
    
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-47" title="page-1">
      
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">I.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">K rozsahu žaloby</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">1.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Původem této žaloby podané na základě článku 258 SFEU je skutečnost, že Polská republika přijala dne 20. prosince 2019 ustawu o zmianie ustawy – Prawo o ustroju sądów powszechnych, ustawy o Sądzie Najwyższym oraz niektórych innych ustaw (zákon, kterým se mění zákon o organizaci obecných soudů, zákon o Nejvyšším soudu a některé další zákony) (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-2" href="#t-2">2</a>
</span>) (dále jen „novelizační zákon“). Evropská komise v podstatě tvrdí, že některá ustanovení novelizačního zákona porušují čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU ve spojení s článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“), článek 267 SFEU, zásadu přednosti unijního práva a právo na respektování soukromého života a právo na ochranu osobních údajů, zaručené článkem 7 a čl. 8 odst. 1 Listiny, jakož i článkem 6 odst. 1 písm. c) a e), článkem 6 odst. 3 a článkem 9 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (dále jen „GDPR“) (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-3" href="#t-3">3</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">2.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Žaloba Komise sestává z pěti žalobních důvodů.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">3.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">První tři žalobní důvody, které jsou propojené, vycházejí z toho, že novelizační zákon omezuje nebo vylučuje možnost vnitrostátního soudu zajistit, aby jednotlivci domáhající se práv na základě unijního práva měli přístup k nezávislému a nestrannému soudu předem zřízenému zákonem, čímž porušuje čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU ve spojení s článkem 47 Listiny a článkem 267 SFEU. Podle prvních dvou žalobních důvodů novelizační zákon rovněž porušuje zásadu přednosti. Ve věcech, které se týkají uplatňování nebo výkladu unijního práva, jsou členské státy povinny zajistit dodržování základního práva na účinnou právní ochranu před nezávislým a nestranným soudem předem zřízeným zákonem. Je-li tvrzeno, že toto právo bylo porušeno, musí mít jednotlivci v zásadě možnost podat stížnost k vnitrostátnímu soudu. Z toho vyplývá, že v případech, které se týkají individuálních práv v unijním právu, musí být každý vnitrostátní soud schopen ověřit, zda bylo porušeno právo jednotlivců na projednání jejich věci nezávislým a nestranným soudem předem zřízeným zákonem. Jakékoli omezení nebo vyloučení možnosti vnitrostátního soudu přesvědčit se, že jednotlivci, kteří se dovolávají práv, která dovozují z unijního práva, mají přístup k nezávislému a nestrannému soudu předem zřízenému zákonem, představuje porušení povinností vyplývajících z výše uvedených ustanovení (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-4" href="#t-4">4</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">4.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Čtvrtý žalobní důvod se týká pravomoci, kterou novelizační zákon svěřil Izbě Dyscyplinarne (kárné kolegium Nejvyššího soudu, Polsko; dále jen „kárné kolegium“) Sądu Najwyższego (Nejvyšší soud, Polsko; dále jen „Nejvyšší soud“) ve věcech týkajících se postavení soudců. Komise tvrdí, že vzhledem k tomu, že kárné kolegium nesplňuje požadované standardy nezávislosti a nestrannosti soudců, má dotčený zákon vliv na nezávislost soudců, jejichž postavení podléhá přezkumu ze strany kárného kolegia, a porušuje tak čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">5.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Pátý žalobní důvod se týká povinnosti, kterou novelizační zákon ukládá soudcům, a to poskytnout informace o jejich veřejných a společenských aktivitách ve sdruženích a neziskových nadacích, včetně členství v politické straně před jejich jmenováním, a zveřejnění těchto informací. Komise má za to, že tyto povinnosti jsou nepřiměřené a porušují právo na respektování soukromého života a právo na ochranu osobních údajů zaručené článkem 7 a čl. 8 odst. 1 Listiny, jakož i článkem 6 odst. 1 písm. c) a e), článkem 6 odst. 3 a článkem 9 odst. 1 GDPR.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">II.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Právní rámec – polské právo</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">A.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Novelizovaný zákon o Nejvyšším soudu</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">6.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Ustawou o Sądzie Najwyższym (dále jen „zákon o Nejvyšším soudu“) ze dne 8. prosince 2017 (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-5" href="#t-5">5</a>
</span>) byla v rámci Nejvyššího soudu zřízena dvě nová kolegia: kárné kolegium a Izba Kontroli Nadzwyczajnej i Spraw Publicznych (kolegium pro mimořádnou kontrolu a věci veřejné) (dále jen „mimořádné kolegium“).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">7.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Pokud jde o toto řízení, novelizační zákon změnil zákon o Nejvyšším soudu tak, že do článku 26 vložil odstavce 2 až 6, do čl. 27 odst. 1 bod 1a, do článku 45 odstavec 3, do článku 82 odstavce 2 až 5 a změnil článek 29 a čl. 72 odst. 1.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">8.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 26 odst. 2 až 6 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu stanoví:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-59" title="page-5">
      „2. [Mimořádné kolegium] je příslušné k rozhodování o návrzích nebo prohlášeních týkajících se vyloučení soudce nebo určení soudu, u něhož má být vedeno řízení, včetně námitek vycházejících z nedostatku nezávislosti soudu nebo soudce. Soud, k němuž je věc předložena, zašle bez zbytečného odkladu návrh předsedovi [mimořádného kolegia], aby byla tato věc projednána podle pravidel stanovených v samostatných ustanoveních. Zaslání návrhu předsedovi [mimořádného kolegia] nemá za následek přerušení probíhajícího řízení.
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-60" title="page-5">
      3. Návrh podle odstavce 2 se neprojedná, týká-li se určení nebo posouzení zákonnosti jmenování soudce nebo jeho legitimity k výkonu soudcovské funkce.
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-61" title="page-6">
      4. Do příslušnosti [mimořádného kolegia] náleží rozhodování o žalobách na určení nezákonnosti rozhodnutí [Sądu Najwyższego (Nejvyšší soud)], obecných soudů, vojenských soudů a správních soudů, včetně [Naczelnego Sądu Administracyjnego (Nejvyšší správní soud, Polsko)], spočívá-li nezákonnost ve zpochybnění postavení osoby jmenované do funkce soudce, který ve věci rozhodl.
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-62" title="page-6">
      5. Na řízení o věcech podle odstavce 4 se obdobně použijí ustanovení o určení nezákonnosti pravomocných rozhodnutí a v trestních věcech ustanovení o obnově soudního řízení skončeného pravomocným rozhodnutím. Není nutné prokázat pravděpodobnost nebo vznik újmy způsobené vyhlášením rozhodnutí, kterého se žaloba týká.
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-63" title="page-6">
      6. Žalobu na určení nezákonnosti pravomocného rozhodnutí podle odstavce 4 lze podat k [mimořádnému kolegiu], aniž je nutné postupovat prostřednictvím soudu, který napadené rozhodnutí vydal, a to i v případě, že účastník řízení nevyčerpal opravné prostředky, které má k dispozici, včetně mimořádného opravného prostředku podaného k [Sądu Najwyższemu (Nejvyšší soud)].“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">9.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 27 odst. 1 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu stanoví:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-65" title="page-6">
      „Do příslušnosti kárného kolegia náleží:
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-66" title="page-6">
      […]
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-67" title="page-6">
      1a) věci týkající se souhlasu k zahájení trestního stíhání soudců, justičních čekatelů, státních zástupců a právních čekatelů nebo k jejich vzetí do vazby;
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-68" title="page-6">
      2) věci pracovněprávní a otázky sociálního zabezpečení soudců [Nejvyššího soudu];
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-69" title="page-6">
      3) věci týkající se odchodu soudců [Nejvyššího soudu] do důchodu.“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">10.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 29 odst. 2 a 3 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu stanoví:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-71" title="page-6">
      „2. V rámci činnosti [Nejvyššího soudu] nebo jeho orgánů je nepřípustné zpochybňovat legitimitu soudů a tribunálů, ústavních orgánů státu nebo orgánů kontroly a ochrany práva.
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-72" title="page-6">
      3. Je nepřípustné, aby [Nejvyšší soud] nebo jiný orgán moci určoval nebo posuzoval zákonnost jmenování soudce nebo z něj odvozená oprávnění k výkonu soudních funkcí.“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">11.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 45 odst. 3 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu stanoví:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-74" title="page-6">
      „Prohlášení uvedené v článku 88a [novelizovaného zákona o organizaci obecných soudů] zasílají soudci [Nejvyššího soudu] prvnímu předsedovi [Nejvyššího soudu] a první předseda [Nejvyššího soudu] toto prohlášení zasílá [Krajowe Radě Sądownictwa (Státní soudní rada; dále jen „KRS“]“.
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">12.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 72 odst. 1 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu stanoví:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-76" title="page-7">
      „Soudce [Nejvyššího soudu] je kárně odpovědný za služební provinění (kárná provinění), včetně:
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-77" title="page-7">
      1) zjevného a hrubého porušení právních předpisů;
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-78" title="page-7">
      2) jednání nebo opomenutí, která mohou znemožnit nebo vážně ztížit fungování soudního orgánu;
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-79" title="page-7">
      3) jednání zpochybňující existenci služebního poměru soudce, účinnost jmenování soudce nebo legitimitu ústavního orgánu Polské republiky.“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">13.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Podle čl. 73 odst. 1 uvedeného zákona je kárné kolegium kárným soudem druhého (a posledního) stupně ve vztahu k soudcům obecných soudů a kárným soudem prvního i druhého stupně ve vztahu k soudcům Nejvyššího soudu.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">14.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 82 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu stanoví:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-82" title="page-7">
      „[…]
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-83" title="page-7">
      2. Projednává-li [Nejvyšší soud] věc, v níž vyvstává právní otázka týkající se nezávislosti soudce nebo soudu, přeruší projednávání věci a předloží tuto otázku senátu složenému ze všech členů kolegia pro mimořádnou kontrolu a věci veřejné.
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-84" title="page-7">
      3. Má-li [Nejvyšší soud] při projednávání návrhu podle čl. 26 odst. 2 vážné pochybnosti o výkladu právních předpisů, na nichž má být rozhodnutí založeno, může přerušit projednávání návrhu a předložit právní otázku senátu složenému ze všech členů [mimořádného kolegia].
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-85" title="page-7">
      4. Při přijímání rozhodnutí podle odstavce 2 nebo 3 není [mimořádné kolegium] vázáno rozhodnutím [Nejvyššího soudu] v jiném složení, a to ani tehdy, kdyby toto rozhodnutí již nabylo právní moci.
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-86" title="page-7">
      5. Rozhodnutí přijaté všemi členy [mimořádného kolegia] na základě odstavce 2 nebo 3 je závazné pro [Nejvyšší soud] v jakémkoli složení. Jakékoli odchýlení se od rozhodnutí, které nabylo právní moci, vyžaduje, aby o něm bylo nově rozhodnuto rozhodnutím pléna [Nejvyššího soudu], k jehož přijetí se vyžaduje přítomnost alespoň dvou třetin soudců každého kolegia. Ustanovení článku 88 se nepoužije.“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">B.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Novelizovaný zákon o organizaci obecných soudů</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">15.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Novelizační zákon změnil ustawu – Prawo o ustroju sądów powszechnych (dále jen „zákon o organizaci obecných soudů“) ze dne 27. července 2001 (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-6" href="#t-6">6</a>
</span>) zejména tím, že vložil nový článek 42a, do článku 55 vložil nový odstavec 4 a pozměnil čl. 107 odst. 1 a článek 110 odstavec 2a.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">16.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 42a novelizovaného zákona o organizaci obecných soudů zní následovně:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-90" title="page-8">
      „1. V rámci činnosti soudů nebo orgánů soudů je nepřípustné zpochybňovat legitimitu soudů a tribunálů, ústavních orgánů státu nebo orgánů kontroly a ochrany práva.
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-91" title="page-8">
      2. Je nepřípustné, aby obecný soud nebo jiný orgán moci určoval nebo posuzoval zákonnost jmenování soudce nebo z něj odvozená oprávnění k výkonu soudních funkcí.“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">17.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 55 odst. 4 novelizovaného zákona o organizaci obecných soudů stanoví:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-93" title="page-8">
      „Soudci mohou rozhodovat o všech věcech v místě svého přidělení a u jiných soudů v případech vymezených zákonem (pravomoc soudce). Předpisy o přidělování věcí a o určování a změně složení, v jakých soud rozhoduje, neomezují pravomoc soudce a nemohou být základem pro konstatování, že rozhodování soudu v určitém složení je v rozporu s právními předpisy, že soud není řádně obsazen nebo že se rozhodování účastnila osoba, která k tomu není oprávněná nebo způsobilá.“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">18.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Na základě článku 88a novelizovaného zákona o organizaci obecných soudů musí všichni polští (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-7" href="#t-7">7</a>
</span>) soudci zveřejňovat určité informace, které se následně zveřejňují ve Veřejném věstníku (Biuletyn Informacji Publicznej):</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-95" title="page-8">
      „1. Soudce musí předložit písemné prohlášení, ve kterém uvede:
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-96" title="page-8">
      1) své členství ve sdružení, včetně názvu a sídla sdružení, zastávané funkce a dobu členství;
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-97" title="page-8">
      2) funkci zastávanou v rámci orgánu neziskové nadace, včetně názvu a sídla nadace, jakož i období, během kterého funkci zastával;
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-98" title="page-8">
      3) své členství v politické straně před svým jmenováním do funkce soudce a členství v politické straně během svého funkčního období před 29. prosincem 1989, včetně názvu této strany, zastávaných funkcí a doby trvání členství.
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-99" title="page-9">
      2. Prohlášení uvedená v odstavci 1 soudci zasílají předsedovi příslušného odvolacího soudu a předsedové odvolacích soudů je zasílají [Ministru Sprawiedliwości (ministr spravedlnosti)].
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-100" title="page-9">
      3. Prohlášení uvedená v odstavci 1 musí být předložena do 30 dnů od nástupu soudce do funkce a do 30 dnů ode dne, kdy nastaly nebo přestaly existovat okolnosti uvedené v odstavci 1.
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-101" title="page-9">
      4. Informace obsažené v prohlášeních uvedené v odstavci 1 musí být veřejné a musí být zpřístupněny ve veřejném informačním věstníku podle zákona ze dne 6. září 2001 o přístupu k veřejným informacím nejpozději do 30 dnů ode dne, kdy je prohlášení předáno oprávněnému orgánu.“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">19.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 107 odst. 1 novelizovaného zákona o organizaci obecných soudů stanoví:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-103" title="page-9">
      „Soudce je kárně odpovědný za služební provinění (kárná provinění), včetně:
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-104" title="page-9">
      […]
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-105" title="page-9">
      2) jednání nebo opomenutí, která mohou znemožnit nebo vážně ztížit fungování soudního orgánu;
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-106" title="page-9">
      3) jednání zpochybňující existenci služebního poměru soudce, účinnost jmenování soudce nebo legitimitu ústavního orgánu Polské republiky;
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-107" title="page-9">
      […]“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">20.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Podle čl. 110 odst. 2a novelizovaného zákona o organizaci obecných soudů platí:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-109" title="page-9">
      „K rozhodování věcí uvedených v čl. 37 odst. 5 a čl. 75 odst. 2 bodě 3 je místně příslušný kárný soud, v jehož obvodu vykonává službu soudce, proti němuž je řízení vedeno. Ve věcech uvedených v článcích 80 a 106zd rozhoduje v prvním stupni [Nejvyšší soud] samosoudcem kárného kolegia a ve druhém stupni [Nejvyšší soud] v senátu složeném ze tří soudců kárného kolegia.“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">C.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Novelizovaný zákon o organizaci správních soudů</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">21.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Novelizační zákon pozměnil ustawu o sądach administracyjnych – Prawo o ustroju sądów administracyjnych (dále jen „zákon o organizaci správních soudů“) ze dne 25. července 2002 (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-8" href="#t-8">8</a>
</span>), zejména tím, že do článku 5 vložil odstavce 1a a 1b, do článku 8 odstavec 2 a novelizoval čl. 29 odst. 1 a čl. 49 odst. 1.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">22.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 5 odst. 1a a 1b novelizovaného zákona o organizaci správních soudů stanoví:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-113" title="page-10">
      „1a. V rámci činnosti správního soudu nebo jeho orgánů je nepřípustné zpochybňovat legitimitu soudů a tribunálů, ústavních orgánů státu nebo orgánů kontroly a ochrany práva.
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-114" title="page-10">
      1b. Je nepřípustné, aby správní soud nebo jiný orgán moci určoval nebo posuzoval zákonnost jmenování soudce nebo z něj odvozená oprávnění k výkonu soudních funkcí.“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">23.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 8 odst. 2 novelizovaného zákona o organizaci správních soudů stanoví:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-116" title="page-10">
      „Prohlášení uvedené v článku 88a [novelizovaného zákona o organizaci obecných soudů] předkládají soudci [wojewódzkiho sądu administracyjnego (krajský správní soud)] příslušnému předsedovi krajského správního soudu, předseda krajského správního soudu a soudci [Naczelnego Sądu Administracyjnego (Nejvyšší správní soud)] předsedovi [Naczelnego Sądu Administracyjnego (Nejvyšší správní soud)] a předseda [Naczelnego Sądu Administracyjnego (Nejvyšší správní soud)] jej předkládá [KRS]“.
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">24.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Podle čl. 29 odst. 1 tohoto zákona se kárná provinění stanovená v čl. 107 odst. 1 bodech 2 a 3 novelizovaného zákona o organizaci obecných soudů použijí i na soudce správních soudů.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">25.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Podle čl. 49 odst. 1 novelizovaného zákona o organizaci správních soudů se kárná provinění stanovená v čl. 72 odst. 1 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu použijí rovněž na soudce Naczelnego Sądu Administracyjnego (Nejvyšší správní soud).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">D.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Novelizační zákon – přechodná ustanovení</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">26.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V souladu s článkem 8 novelizačního zákona se čl. 55 odst. 4 novelizovaného zákona o organizaci obecných soudů použije rovněž na věci zahájené nebo skončené přede dnem nabytí účinnosti novelizačního zákona, tedy přede dnem 14. února 2020.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">27.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Podle článku 10 novelizačního zákona platí:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-122" title="page-10">
      „1. Ustanovení [zákona o Nejvyšším soudu] ve znění vyplývajícím z tohoto zákona se použijí i na již zahájené věci, jejichž projednání přísluší [mimořádnému kolegiu] a které nebyly skončeny pravomocným rozhodnutím přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-123" title="page-10">
      2. Soud, který projednává věc podle odstavce 1, postoupí tuto věc bez zbytečného odkladu, nejpozději do sedmi dnů ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, [mimořádnému kolegiu], které může zrušit dříve provedené úkony v rozsahu, ve kterém brání tomu, aby další projednávání věci proběhlo v souladu se zákonem.
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-124" title="page-11">
      3. Úkony učiněné soudy, stranami nebo osobami zúčastněnými na řízení ve věcech podle odstavce 1 po dni nabytí účinnosti tohoto zákona a v rozporu s odstavcem 2 nevyvolávají procesní účinky.“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">III.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Postup před zahájením soudního řízení</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">28.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Vzhledem k tomu, že Komise měla za to, že Polská republika tím, že přijala novelizační zákon, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z ustanovení uvedených v bodě 1 tohoto stanoviska, zaslala tomuto členskému státu dne 29. dubna 2020 výzvu dopisem. Polská republika odpověděla dopisem ze dne 29. června 2020, v němž zpochybnila veškerá tvrzení o porušení unijního práva.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">29.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Dne 30. října 2020 vydala Komise odůvodněné stanovisko, v němž setrvala na tom, že novelizační zákon je v rozporu s ustanoveními unijního práva uvedenými ve výzvě dopisem.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">30.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Dne 3. prosince 2020 vydala Komise doplňující výzvu dopisem týkající se soudní činnosti kárného kolegia ve věcech týkajících se postavení soudců a justičních čekatelů podle čl. 27 odst. 1 bodů 1a, 2 a 3 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu, které byly vloženy novelizačním zákonem.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">31.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Ve své odpovědi ze dne 30. prosince 2020 na odůvodněné stanovisko Komise ze dne 30. října 2020 Polská republika namítaná nesplnění povinností zpochybnila. Dne 4. ledna 2021 odpověděla Polská republika na doplňující výzvu Komise ze dne 3. prosince 2020 s tím, že uvedla, že výtky ohledně nedostatku nezávislosti kárného kolegia nejsou opodstatněné.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">32.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Dne 27. ledna 2021 vydala Komise doplňující odůvodněné stanovisko ohledně soudní činnosti kárného kolegia ve věcech týkajících se postavení soudců a justičních čekatelů. Dopisem ze dne 26. února 2021 Polská republika odpověděla, že výtka obsažená v doplňujícím odůvodněném stanovisku není opodstatněná.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">IV.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Řízení před Soudním dvorem</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">33.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Návrhem došlým dne 1. dubna 2021 podala Komise k Soudnímu dvoru projednávanou žalobu na základě článku 258 SFEU. Komise se domáhá toho, aby Soudní dvůr určil, že:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-133" title="page-12">
      „–[…] Polská republika tím, že přijala a ponechala v platnosti článek 42a odst. 1 a 2 a čl. 55 odst. 4 [novelizovaného zákona o organizaci obecných soudů], čl. 26 odst. 3 a čl. 29 odst. 2 a 3 [novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu], čl. 5 odst. 1a a 1b [novelizovaného zákona o organizaci správních soudů], jakož i článek 8 novelizačního zákona, které zakazují všem vnitrostátním soudům zkoumat dodržení požadavků Evropské unie týkajících se nezávislého a nestranného soudu, předem zřízeného zákonem, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z ustanovení čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU ve spojení s článkem 47 [Listiny] ve světle judikatury Evropského soudu pro lidská práva [dále jen „ESLP“] týkající se čl. 6 odst. 1 evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950 [dále jen „EÚLP“], jakož i z článku 267 SFEU a zásady přednosti unijního práva;
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-134" title="page-12">
      –[…] Polská republika tím, že přijala a ponechala v platnosti čl. 26 odst. 2 a 4 až 6 a čl. 82 odst. 2 až 5 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu, jakož i článek 10 novelizačního zákona, které stanoví výlučnou příslušnost [mimořádného kolegia] k posuzování námitek a právních otázek týkajících se nedostatku nezávislosti soudu nebo soudce, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z ustanovení čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU ve spojení s článkem 47 Listiny, jakož i z článku 267 SFEU a zásady přednosti unijního práva;
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-135" title="page-12">
      –[…] Polská republika tím, že přijala a ponechala v platnosti čl. 107 odst. 1 body 2 a 3 novelizovaného zákona o organizaci obecných soudů a čl. 72 odst. 1 body 1 až 3 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu, které umožňují kvalifikovat přezkum dodržení unijních požadavků týkajících se nezávislého a nestranného soudu, předem zřízeného zákonem, jako kárné provinění, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z ustanovení čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU ve spojení s článkem 47 Listiny, jakož i z článku 267 SFEU;
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-136" title="page-12">
      –[…] Polská republika tím, že pověřila [kárné kolegium], jehož nezávislost a nestrannost není zaručena, rozhodováním o věcech, které se přímo dotýkají postavení a výkonu funkce soudce a justičního čekatele [například souhlas k zahájení trestního stíhání soudců a justičních čekatelů nebo jejich zadržení, věci pracovněprávní a otázky sociálního zabezpečení soudců Nejvyššího soudu, jakož i věci týkající se odchodu soudců Nejvyššího soudu do důchodu], nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU;
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-137" title="page-12">
      –[…] Polská republika tím, že přijala a ponechala v platnosti článek 88a novelizovaného zákona o organizaci obecných soudů, čl. 45 odst. 3 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu a čl. 8 odst. 2 novelizovaného zákona o organizaci správních soudů porušila právo na respektování soukromí a právo na ochranu osobních údajů zaručené článkem 7 a článkem 8 odst. 1 Listiny, jakož i článkem 6 odst. 1 písm. c) a e), článkem 6 odst. 3 a článkem 9 odst. 1 [nařízení GDPR].“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">34.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Komise rovněž navrhuje, aby byla Polské republice uložena náhrada nákladů řízení.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">35.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Ve své žalobní odpovědi podané dne 17. června 2021 Polská republika navrhuje, aby Soudní dvůr projednávanou žalobu zamítl jako neopodstatněnou v plném rozsahu a uložil Komisi náhradu nákladů řízení.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">36.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Komise podala repliku dne 28. července 2021 a Polská republika dupliku dne 7. září 2021.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">37.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Samostatným podáním došlým dne 1. dubna 2021 podala Komise návrh na předběžná opatření na základě článku 279 SFEU, kterým se domáhá, aby Soudní dvůr Polské republice nařídil, aby do doby, než Soudní dvůr rozhodne ve věci samé, pozastavila uplatňování vícero vnitrostátních ustanovení novelizačního zákona.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">38.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Usnesením ze dne 14. července 2021 (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-9" href="#t-9">9</a>
</span>) místopředsedkyně Soudního dvora vyhověla návrhu Komise na vydání předběžných opatření až do vyhlášení rozsudku, kterým bude skončeno toto řízení, a rozhodla, že o nákladech řízení bude rozhodnuto později (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-10" href="#t-10">10</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">39.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Dne 16. srpna 2021 Polská republika, domnívajíc se, že rozsudek Trybunału Konstytucyjnego (Ústavní soud, Polsko) ze dne 14. července 2021 vydaný ve věci P 7/20 (dále jen „rozsudek Ústavního soudu, věc P 7/20“) představuje změnu okolností, požádala Soudní dvůr, aby na základě článku 163 jednacího řádu Soudního dvora zrušil své usnesení ze dne 14. července 2021. Tento členský stát rovněž požádal, aby uvedený návrh přezkoumal velký senát Soudního dvora (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-11" href="#t-11">11</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">40.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Usnesením ze dne 6. října 2021 (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-12" href="#t-12">12</a>
</span>) místopředsedkyně Soudního dvora zamítla návrhy Polské republiky a rozhodla, že o nákladech řízení bude rozhodnuto později. Místopředsedkyně Soudního dvora ve svém usnesení uvedla, že zásada přednosti unijního práva ukládá všem orgánům členských států povinnost zajišťovat plný účinek unijních ustanovení a že právo členských států nemůže narušovat účinek přiznaný těmto normám. V souladu s článkem 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU, který je jasný, přesný a bezpodmínečný, musí každý členský stát zajistit, aby soudy, které mohou rozhodovat o uplatňování nebo výkladu unijního práva, splňovaly požadavky kladené na účinnou právní ochranu. Vnitrostátní ustanovení týkající se organizace soudnictví v členských státech mohou být v souvislosti s žalobou pro nesplnění povinnosti předmětem přezkumu z hlediska čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU, a tudíž i předmětem předběžných opatření směřujících zejména k pozastavení uplatňování těchto ustanovení. Na tomto posouzení nemění nic skutečnost, že vnitrostátní ústavní soud prohlásí, že taková předběžná opatření jsou v rozporu s ústavním pořádkem dotyčného členského státu. Podle zásady přednosti unijního práva nemůže mít skutečnost, že se členský stát dovolává ustanovení vnitrostátního práva, i kdyby byla ústavní povahy, vliv na jednotu a účinek unijního práva (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-13" href="#t-13">13</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">41.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Mezitím dne 7. září 2021 Komise uvedla, že z informací, které Polská republika poskytla na základě dopisu ze dne 16. srpna 2021, nebylo zřejmé, že by přijala veškerá opatření nezbytná k provedení předběžných opatření uvedených v usnesení ze dne 14. července 2021. Komise uvedla, že k zajištění plné účinnosti usnesení ze dne 14. července 2021, účinného uplatňování unijního práva, jakož i dodržování zásad právního státu a integrity právního řádu Unie je nezbytné, aby Soudní dvůr uložil Polské republice povinnost zaplatit denní penále ve výši, která může přimět tento členský stát k tomu, aby zajistil plný účinek uvedených předběžných opatření v co nejkratší lhůtě. Polská republika tvrdila, že přijala veškerá opatření nezbytná ke splnění povinností vyplývajících z usnesení ze dne 14. července 2021.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">42.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Usnesením ze dne 27. října 2021 (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-14" href="#t-14">14</a>
</span>) místopředsedkyně Soudního dvora uložila Polské republice, aby Komisi zaplatila penále ve výši 1 milion eur denně ode dne oznámení uvedeného usnesení do doby, než tento členský stát splní povinnosti vyplývající z usnesení ze dne 14. července 2021, nebo pokud tak neučiní, do vyhlášení rozsudku, kterým se skončí toto řízení, a rozhodla, že o nákladech řízení bude rozhodnuto později.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">43.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Rozhodnutím ze dne 30. září 2021 povolil předseda Soudního dvora vedlejší účastenství Belgického království, Nizozemského království, Dánského království, Finské republiky a Švédského království na podporu návrhových žádání Komise. Tyto členské státy předložily Soudnímu dvoru písemná vyjádření.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">44.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Rozhodnutím ze dne 7. října 2021 rozhodl předseda Soudního dvora o přednostním projednání této věci podle čl. 53 odst. 3 jednacího řádu Soudního dvora.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">45.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Dne 28. června 2022 se konalo jednání, na němž přednesly ústní vyjádření a odpověděly na otázky Soudního dvora, Belgické království, Dánské království, Nizozemské království, Polská republika, Finská republika, Švédské království a Komise.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">V.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Právní rámec</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">46.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Za účelem vyřešení otázek, které projednává Soudní dvůr v rámci tohoto řízení o nesplnění povinnosti, je třeba odkázat na následující ustálená ustanovení.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">47.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Evropská unie je založena na hodnotách společných členským státům ve společnosti vyznačující se spravedlností (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-15" href="#t-15">15</a>
</span>). Vzájemná důvěra mezi členskými státy a zejména mezi jejich soudy vychází z předpokladu, podle kterého členské státy sdílejí řadu společných hodnot. Z toho vyplývá, že dodržování hodnot zakotvených v článku 2 SEU členským státem je podmínkou pro požívání všech práv vyplývajících z uplatňování Smluv na tento členský stát (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-16" href="#t-16">16</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">48.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Dodržování zásady právního státu je jednou z těchto společných hodnot, jejímž konkrétním vyjádřením je čl. 19 odst. 1 SEU. Jeho druhý pododstavec ukládá členským státům povinnost stanovit prostředky nezbytné k zajištění účinné právní ochrany v oblastech pokrytých právem Unie. Článek 47 druhý pododstavec první věta Listiny, který odráží obecnou zásadu účinné právní ochrany, rovněž stanoví, že každý má právo, aby jeho věc byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, předem zřízeným zákonem (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-17" href="#t-17">17</a>
</span>). Kromě toho mají čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU a článek 47 Listiny přímý účinek a přiznávají jednotlivcům práva, kterých se mohou dovolávat před vnitrostátními soudy (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-18" href="#t-18">18</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">49.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Členským státům (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-19" href="#t-19">19</a>
</span>) přísluší stanovit systém prostředků a řízení zajišťujících účinnou právní ochranu (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-20" href="#t-20">20</a>
</span>) v oblastech pokrytých unijním právem, v nichž soudy, které spadají do tohoto systému a mohou rozhodovat o uplatňování nebo výkladu unijního práva, splňují požadavky na účinnou právní ochranu (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-21" href="#t-21">21</a>
</span>). Je na členských státech, aby určily soudy nebo orgány příslušné k přezkumu platnosti vnitrostátních ustanovení a zajistily prostředky a postupy, které umožňují tuto platnost zpochybnit, a v případě opodstatněnosti žaloby umožňují uvedená ustanovení zrušit a určit účinky takového zrušení (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-22" href="#t-22">22</a>
</span>). Jestliže právo Unie nestanoví jinak, neukládá členským státům žádný zvláštní model soudnictví (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-23" href="#t-23">23</a>
</span>) ani nevyžaduje, aby členské státy přijaly zvláštní systém prostředků právní ochrany, pokud jsou dostupné prostředky v souladu se zásadami rovnocennosti a účinnosti (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-24" href="#t-24">24</a>
</span>). Při výkonu této pravomoci musí členské státy dodržovat své povinnosti vyplývající z práva Unie (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-25" href="#t-25">25</a>
</span>). Tento přístup odráží zásady subsidiarity a proporcionality uvedené v článku 5 SEU, jakož i procesní autonomii členských států (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-26" href="#t-26">26</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">50.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU brání vnitrostátním ustanovením týkajícím se organizace soudnictví, která snižují úroveň ochrany hodnoty právního státu, zejména záruky nezávislosti soudců. Soudní dvůr kromě toho rozhodl, že členský stát nemůže změnit své právní předpisy tak, aby to vedlo ke snížení úrovně ochrany hodnoty právního státu. Členské státy se tak musí zdržet přijímání pravidel, která by ohrozila nezávislost soudců (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-27" href="#t-27">27</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">51.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Požadavek nezávislosti soudů, který je inherentní poslání rozhodovat jako soud, je základem práva na účinnou právní ochranu, které je součástí základního práva na spravedlivý proces stanoveného v článku 47 Listiny. V tomto kontextu má nezávislost soudců členských států zásadní význam pro unijní právní řád (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-28" href="#t-28">28</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">52.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Požadavek nezávislosti soudů zahrnuje dva aspekty. První, vnější aspekt předpokládá, že dotčený orgán vykonává své funkce samostatně, není hierarchicky na nikoho vázán ani není nikomu podřízen a od nikoho nepřijímá příkazy či pokyny jakéhokoliv původu, čímž je chráněn před vnějšími zásahy nebo tlaky, které by mohly narušit nezávislost rozhodování jeho členů a ovlivnit jejich rozhodnutí. Druhý, vnitřní aspekt souvisí s pojmem „nestrannost“. Týká se rovného odstupu ve vztahu ke stranám sporu a jejich příslušným zájmům s ohledem na předmět sporu. Tento aspekt vyžaduje objektivitu soudu a neexistenci jakéhokoliv zájmu na vyřešení sporu mimo striktního použití právního předpisu (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-29" href="#t-29">29</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">53.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Požadavek nestrannosti má rovněž dva aspekty. Soud musí být subjektivně nestranný, tedy žádný z jeho členů nesmí být podjatý nebo osobně zaujatý. Osobní nestrannost se presumuje, ledaže je prokázán opak. Kromě toho musí být soud objektivně nestranný, to znamená, že musí poskytovat dostatečné záruky k vyloučení veškerých legitimních pochybností v tomto ohledu (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-30" href="#t-30">30</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">54.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Konečně požadavkem, aby byl soud „předem zřízen zákonem“, má článek 47 Listiny za cíl zajistit, aby se uspořádání soudního systému řídilo zákonem přijatým zákonodárnou mocí způsobem, který je v souladu s pravidly upravujícími výkon její pravomoci, aby bylo zabráněno tomu, že toto uspořádání bude ponecháno na volném uvážení moci výkonné. Tento požadavek se vztahuje na právní základ samotné existence soudu, jakož i na všechna ostatní ustanovení vnitrostátního práva, jako jsou ustanovení upravující složení soudního kolegia, jejichž nedodržení má za následek, že účast jednoho nebo několika soudců na přezkumu dotčené věci je nezákonná (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-31" href="#t-31">31</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">55.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Požadavek, aby byl soud zřízen zákonem, je porušen, pokud při jmenování soudce došlo k pochybení (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-32" href="#t-32">32</a>
</span>), a toto pochybení je takové povahy a závažnosti, že v důsledku tohoto pochybení vzniklo skutečné riziko, že jiná odvětví moci, zejména moc výkonná, mohou vykonávat neodůvodněný vliv a narušit tak celistvost postupu jmenování. Tak je tomu v případě, když se jedná o základní pravidla, která jsou nedílnou součástí vytvoření a fungování tohoto soudního systému (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-33" href="#t-33">33</a>
</span>). Takové pochybení může u jednotlivců vyvolat legitimní pochybnosti týkající se nezávislosti (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-34" href="#t-34">34</a>
</span>) a nestrannosti dotyčného soudce nebo soudců.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">56.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Požadavky na nezávislost, nestrannost a předchozí zřízení zákonem jsou vnitřně spjaty a překrývají se. Porušení jednoho z těchto požadavků může vést k porušení jiného či dokonce všech z těchto požadavků (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-35" href="#t-35">35</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">57.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Členské státy, zejména jejich soudnictví, musí chránit práva, která jednotlivcům vyplývají z čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU a článku 47 Listiny, dvěma způsoby.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">58.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Zaprvé právo na nezávislý a nestranný soud předem zřízený zákonem je logickým následkem možnosti každého jednotlivce namítnout toto právo (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-36" href="#t-36">36</a>
</span>). Kromě toho v případě, že je existence nezávislého a nestranného soudu zpochybněna z důvodu, který se na první pohled nezdá být zjevně nepodložený (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-37" href="#t-37">37</a>
</span>), má každý soudní orgán (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-38" href="#t-38">38</a>
</span>) povinnost přezkoumat, zda je z hlediska svého složení takovým soudem. Tato pravomoc je nezbytná pro udržení důvěry, kterou musí soudy v demokratické společnosti vzbuzovat u jednotlivců, kteří podléhají jejich rozhodnutím. Tento přezkum představuje v tomto smyslu podstatnou náležitost, jejíž dodržování náleží do veřejného pořádku a je ji třeba ověřit buď na návrh účastníků řízení, nebo bez takového návrhu (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-39" href="#t-39">39</a>
</span>). Ve výjimečných případech mohou soudy členského státu posuzovat, zda bylo v jiném členském státě porušeno základní právo osoby na nezávislý a nestranný soud, předem zřízený zákonem (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-40" href="#t-40">40</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">59.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Kromě toho musí soudy dodržovat zásadu přednosti unijního práva (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-41" href="#t-41">41</a>
</span>). V rámci svých pravomocí mají soudy pověřené uplatňováním unijního práva povinnost přijmout veškerá opatření nezbytná k zajištění plné účinnosti unijního práva, a případně upustit od použití jakéhokoli vnitrostátního ustanovení nebo vnitrostátní judikatury, které jsou v rozporu s unijním právem (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-42" href="#t-42">42</a>
</span>). Aby soud, který má uplatnit unijní právo, nemusel použít určité ustanovení vnitrostátního práva, musí být schopen posoudit a určit, zda je ustanovení vnitrostátního práva v rozporu s unijním právem. V souladu se zásadou přednosti unijního práva (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-43" href="#t-43">43</a>
</span>) je jasně rozlišováno mezi výkonem pravomoci nepoužít ustanovení vnitrostátního práva, o kterém bylo rozhodnuto, že je v rozporu s unijním právem, a pravomocí takové ustanovení zrušit, což vede k tomu, že toto ustanovení zbaví veškeré platnosti (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-44" href="#t-44">44</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">60.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Pokud jde o úlohu vnitrostátních ústav a vnitrostátních ústavních soudů zmíněnou v duplice (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-45" href="#t-45">45</a>
</span>), Soudní dvůr rozhodl, že Unie ctí národní identitu členských států v souladu s čl. 4 odst. 2 SEU. Unijní právo nevyžaduje, aby si členské státy zvolily konkrétní ústavní model. Ústavněprávní řády členských států však musí zaručit nezávislost jejich soudů. Pokud ústavní soud může zaručit účinnou soudní ochranu, nebrání čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU vnitrostátní právní úpravě, která stanoví, že obecné soudy členského státu jsou vázány rozhodnutím ústavního soudu, který konstatoval, že určité vnitrostátní ustanovení je v souladu s ústavou uvedeného členského státu. To nemůže platit, pokud použití takové právní úpravy zbavuje obecné soudy možnosti posuzovat, zda je s unijním právem slučitelná vnitrostátní právní úprava, o které ústavní soud tohoto členského státu rozhodl, že je v souladu s vnitrostátním ústavním ustanovením, které stanoví přednost unijního práva. Na základě posledně uvedené zásady nemůže mít skutečnost, že se členský stát dovolává ustanovení vnitrostátního práva, i kdyby byla ústavní povahy, vliv na jednotu a účinnost unijního práva. Zásada přednosti unijního práva je závazná pro všechny útvary členských států a vnitrostátní právo, včetně jeho ustanovení ústavní povahy, tomu nemůže bránit. Při výkonu své výlučné pravomoci k podání konečného výkladu unijního práva přísluší Soudnímu dvoru upřesnit dosah zásady přednosti unijního práva (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-46" href="#t-46">46</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">61.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V tomto stanovisku se budu nejprve zabývat druhým žalobním důvodem Komise, který se týká údajného monopolu na pravomoc rozhodovat o tvrzeních o nedostatku nezávislosti soudu, a tedy pro určení práva na přístup k nezávislému soudu. Tento žalobní důvod má užší dosah než první, který se týká práva na nezávislý a nestranný soud předem zřízený zákonem v souladu s čl. 19 odst. 1 druhým pododstavcem SEU a článkem 47 Listiny. Kromě toho navrhované rozhodnutí, pokud jde o druhý žalobní důvod, může mít důsledky pro rozhodnutí, které je třeba přijmout ve vztahu k prvnímu žalobnímu důvodu.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">VI.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Právní rozbor</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">A.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Druhý žalobní důvod – K výlučné pravomoci mimořádného kolegia k posuzování stížností a právních otázek týkajících se nedostatku nezávislosti soudu nebo soudce</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">1.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Argumenty účastníků řízení</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">62.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V rámci druhého žalobního důvodu Komise tvrdí, že Polská republika tím, že stanovila výlučnou pravomoc mimořádného kolegia pro účely posouzení námitek a právních otázek týkajících se nedostatku nezávislosti soudu či soudce, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z ustanovení čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU ve spojení s článkem 47 Listiny, jakož i z článku 267 SFEU a zásady přednosti unijního práva. Tento žalobní důvod je založen na přijetí a ponechání v platnosti čl. 26 odst. 2 a 4 až 6, jakož i čl. 82 odst. 2 až 5 zákona o Nejvyšším soudu, ve znění novelizačního zákona, jakož i článku 10 novelizačního zákona.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">63.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Na jednání Komise potvrdila, že má za to, že mimořádné kolegium má výlučnou pravomoc přezkoumávat otázky týkající se nezávislosti soudů, kolegií a soudců. Komise uvedla, že takové otázky nemohou být projednány v odvolacím řízení jinými soudy. Komise rovněž uvedla, že monopol mimořádného kolegia na přezkum nezávislosti je velice omezený, jelikož čl. 26 odst. 3 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu stanoví, že mimořádné kolegium nemá pravomoc přezkoumávat otázky nezávislosti týkající se jmenování soudce nebo jeho pravomoci vykonávat soudní funkce. Komise rovněž potvrdila, že první tři žalobní důvody si neodporují, jak tvrdí Polská republika, jelikož použitelná ustanovení polského práva zaručují, že není možné přezkoumávat postup jmenování soudce.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">64.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Druhý žalobní důvod se skládá ze čtyř částí. Zaprvé čl. 26 odst. 2 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu přiznává mimořádnému kolegiu výlučnou pravomoc rozhodovat o návrzích na vyloučení soudců a určení příslušných soudů ve věcech, v nichž údajně není určitý soud nebo soudce nezávislý. Soud, k němuž byl takový návrh podán, musí tuto žádost bezodkladně postoupit mimořádnému kolegiu. Rozhodnutí mimořádného kolegia zavazuje uvedený soud nezávisle na tom, zda má mimořádné kolegium pravomoc rozhodnout o věci samé.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">65.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V bodě 166 rozsudku A. K. Soudní dvůr rozhodl, že soud, kterému byl předložen spor, který musí být podle vnitrostátního práva zkoumán soudem, který nesplňuje požadavky nezávislosti nebo nestrannosti, má povinnost upustit od použití tohoto vnitrostátního ustanovení za účelem zajištění účinné soudní ochrany ve smyslu článku 47 Listiny a umožnit, aby tento spor mohl být rozhodnut soudem splňujícím tyto požadavky.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">66.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Tím, že čl. 26 odst. 2 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu přiznává mimořádnému kolegiu výlučnou pravomoc k rozhodování o těchto otázkách, zbavuje vnitrostátní soudy s výjimkou mimořádného kolegia práva předložit Soudnímu dvoru na základě článku 267 SFEU předběžnou otázku týkající se požadavku nezávislosti ve smyslu čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU a článku 47 Listiny. Komise se domnívá, že čl. 26 odst. 2 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu brání vnitrostátním soudům, aby bez návrhu (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-47" href="#t-47">47</a>
</span>) nebo na návrh účastníka řízení (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-48" href="#t-48">48</a>
</span>) zkoumaly, zda soudce projednávající věc, která se řídí unijním právem, splňuje požadavek nezávislosti ve smyslu čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU a článku 47 Listiny. Nezávislost soudu nebo soudce je horizontální otázkou, která může vyvstat v každém případě, a každý soud, který projednává věc týkající se unijního práva, by měl mít možnost ji přezkoumat. Přiznání výlučné příslušnosti k rozhodování o takových otázkách není odůvodněno ani potřebou zřídit specializované soudy.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">67.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Zadruhé Komise tvrdí, že podle čl. 82 odst. 2 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu má mimořádné kolegium výlučnou pravomoc rozhodovat o právních otázkách ve věcech projednávaných Nejvyšším soudem týkajících se nezávislosti soudce nebo soudu. V souladu s čl. 82 odst. 3 až 5 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu přijme v takovém případě mimořádné kolegium zasedající v plénu rozhodnutí, které zavazuje všechna ostatní kolegia Nejvyššího soudu, jež může být změněno pouze rozhodnutím pléna Nejvyššího soudu složeným alespoň ze dvou třetin soudců každého z jeho kolegií. Při přijímání rozhodnutí není mimořádné kolegium vázáno žádným jiným rozhodnutím Nejvyššího soudu, s výjimkou případů, kdy se jedná o „zásadní rozhodnutí“. Komise má za to, že výše uvedená ustanovení zbavují ostatní kolegia Nejvyššího soudu možnosti o takových otázkách rozhodovat a porušují tak čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU a článek 47 Listiny.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">68.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Zatřetí Komise tvrdí, že čl. 26 odst. 4 až 6 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu rovněž porušuje uvedená ustanovení unijního práva tím, že přiznávají mimořádnému kolegiu výlučnou pravomoc rozhodovat o žalobách směřujících na určení protiprávnosti pravomocných rozhodnutí nebo rozsudků jakéhokoli polského soudu, včetně ostatních kolegií Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu, pokud se tvrzená protiprávnost týká postavení soudce, který rozhodoval ve věci. Takové žaloby mohou být podány k mimořádnému kolegiu, aniž by je projednal soud, který vydal dotčený rozsudek, nezávisle na otázce, zda účastník řízení vyčerpal ostatní opravné prostředky, které má k dispozici.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">69.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Začtvrté Komise tvrdí, že přechodná ustanovení uvedená v článku 10 novelizačního zákona jsou rovněž v rozporu s unijním právem. Podle těchto ustanovení byly polské soudy povinny před 21. únorem 2020 předložit mimořádnému kolegiu věci projednávané ke dni 14. února 2020, které se týkaly otázek spadajících do výlučné pravomoci mimořádného kolegia na základě čl. 26 odst. 2 a 4 až 6, jakož i čl. 82 odst. 2 až 4 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu. Po předložení takových věcí může mimořádné kolegium „zrušit dřívější akty v rozsahu, v němž brání novému přezkumu věci v souladu se zákonem“. Novelizační zákon dále zbavuje akty provedené v takových případech po 14. únoru 2020, zejména ze strany soudců, procesního účinku.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">70.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Komise má za to, že výše uvedené pravomoci mimořádného kolegia jsou v rozporu s článkem 267 SFEU a článkem 19 odst. 1 druhým pododstavcem SEU ve spojení s článkem 47 Listiny. Jsou rovněž v rozporu s povinností vnitrostátních soudů uplatňovat čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU ve spojení s článkem 47 Listiny v souladu se zásadou přednosti unijního práva.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">71.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Komise zdůrazňuje, že pokud jde o otázky týkající se nezávislosti soudců a soudů, musí mít všechny vnitrostátní soudy možnost použít čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU ve spojení s článkem 47 Listiny tak, aby bylo zaručeno základní právo jednotlivců na účinnou právní ochranu. Soud členského státu, který jedná v rámci své pravomoci, je v rámci projednávaného sporu povinen použít čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU ve spojení s článkem 47 Listiny a neuplatnit žádné vnitrostátní ustanovení, které je v rozporu s ustanovením unijního práva, které má přímý účinek. Dotčená vnitrostátní ustanovení zbavují všechny polské soudy, s výjimkou mimořádného kolegia, práva rozhodovat o takových předběžných otázkách, jako je vyloučení soudce z kolegia soudu a určení soudní příslušnosti. Uvedená ustanovení rovněž brání vnitrostátním soudům, aby zajistily účinnou soudní ochranu tím, že nepoužijí vnitrostátní ustanovení přiznávající ve věcech spadajících do působnosti unijního práva pravomoc soudům a soudcům, kteří nesplňují požadavky čl. 19 odst. 1 SEU a článku 47 Listiny.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">72.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Komise má rovněž za to, že od 14. února 2020 ustanovení zpochybňovaná v rámci tohoto řízení zbavují ostatní vnitrostátní soudy jejich práva, a pokud jde o soudy posledního stupně, jejich povinnosti, položit předběžné otázky na základě článku 267 SFEU, pokud jde o výklad požadavků nezávislosti a nestrannosti soudu z hlediska unijního práva. Konkrétně jiné vnitrostátní soudy než mimořádné kolegium jsou zbaveny možnosti vyřešit tyto otázky. Článek 26 odst. 4 až 6 a čl. 82 odst. 2 až 4 zákona o Nejvyšším soudu se neomezují ani na předběžné či vedlejší otázky, neboť přiznávají mimořádnému kolegiu výlučnou pravomoc. Toto právo a tato povinnost jsou vlastní systému spolupráce zavedenému článkem 267 SFEU, jakož i povinnostem, které čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU svěřuje soudci pověřenému uplatňováním unijního práva.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">73.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Podle Komise přechodná ustanovení obsažená v článku 10 novelizačního zákona porušují rovněž článek 267 SFEU, jelikož brání vnitrostátním soudům v zachování předběžných otázek položených před 14. únorem 2020. Článek 10 odst. 2 novelizačního zákona umožňuje mimořádnému kolegiu zrušit akty vydané vnitrostátním soudem, a zejména vzít zpět předběžné otázky, které tento soud položil Soudnímu dvoru. Už z judikatury Soudního dvora vyplývá, že k zajištění účinnosti pravomocí, které článek 267 SFEU svěřuje vnitrostátnímu soudu, musí mít tento soud možnost setrvat na žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">74.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V replice Komise zdůrazňuje, že nezpochybňuje právo vnitrostátních zákonodárců přijímat zákony o pravomoci soudů. Naopak zpochybňuje monopol mimořádného kolegia zkoumat, zda soud nebo soudce dodržují požadavek nezávislosti vyplývající z unijního práva, když tyto otázky mohou být vzneseny před všemi vnitrostátními soudy. Komise netvrdí, že soud, který rozhoduje o otázce týkající se unijního požadavku nezávislosti soudu nebo soudce, musí tuto otázku pokaždé přezkoumat. V členském státě, který má 10.000 soudců, však nemůže být pravomoc používat čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec a článek 47 Listiny vyhrazena kolegiu o 20 soudcích. Komise rovněž tvrdí, že mimořádné kolegium bylo vytvořeno na základě zákona o Nejvyšším soudu ze dne 8. prosince 2017 a jeho členové byli jmenováni na návrh KRS. Vzhledem k tomu, že role KRS při jmenování soudců často vede k návrhům na jejich vyloučení, nemůže být samo mimořádné kolegium nestranné a objektivní v otázkách týkajících se nezávislosti soudců (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-49" href="#t-49">49</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">75.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Na jednání Komise v odpovědi na otázku Soudního dvora potvrdila, že otázka nezávislosti soudu, kolegia nebo soudce nemůže být vznesena u soudu vyššího stupně v rámci odvolacího řízení. Mimořádné kolegium má tedy výlučnou pravomoc rozhodovat o všech otázkách týkajících se nezávislosti soudu, kolegia nebo soudce.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">76.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Polská republika má za to, že druhý žalobní důvod není opodstatněný a musí být zamítnut v plném rozsahu.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">77.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Pokud jde o údajné porušení čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU a článku 47 Listiny, Polská republika má za to, že Komise nesprávně vykládá rozsudek A. K. Z uvedeného rozsudku vyplývá, že pokud věc týkající se unijního práva byla předložena nepříslušnému soudu a účastník řízení tvrdí, že přezkum věci příslušným soudem poruší práva, která pro něj vyplývají z článku 47 Listiny, soud, který není příslušný, může této námitce vyhovět a postoupit věc jinému nezávislému soudu, který by byl příslušný, pokud by neexistovala pravidla, která vyhrazují příslušnost soudu, který není příslušný. Podle Polské republiky nebylo v rozsudku A. K. rozhodnuto tak, že čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU brání členským státům přijmout pravidla o příslušnosti soudů. Kromě toho jsou postoje soudu, který musí věc předložit soudu příslušnému k jejímu projednání, a postoj soudu, jemuž byl předložen návrh na vyloučení soudce v případě, že se jedná o právní otázku nebo pochybnosti o legalitě konečného rozhodnutí, zásadně odlišné. Tento postoj Komise by vedl k porušení práva na soud zřízený zákonem a ve věcech týkajících se vyloučení soudce k porušení práva na nezávislý soud. Rozdělení příslušnosti soudů ve všech věcech, které jim jsou předloženy, je podmínkou sine qua non pro přístup k soudu zřízenému zákonem.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">78.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Polská republika zdůrazňuje, že členské státy mají výlučnou pravomoc k přijímání ustanovení o příslušnosti svých soudů. I když členské státy musí dodržovat čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU, toto ustanovení nemůže upravovat rozdělení příslušnosti mezi vnitrostátními soudy. Polská republika uvádí, že Komise nezávislost mimořádného kolegia nezpochybnila. Druhý žalobní důvod tak spočívá výlučně na tvrzení, že vnitrostátní soudy mají právo rozhodovat o určitých kategoriích věcí, což podle Komise zasahuje do věcné příslušnosti svěřené jiným soudům. V tomto ohledu Polská republika uvádí, že předkládající soudy ve věci, ve které byl vydán rozsudek A. K., nebyly příslušné rozhodnout o věcech samých, které projednávaly, a předaly je věcně příslušnému soudu. Toto předávání se řídí článkem 200 odst. 1 bodem 4 občanského soudního řádu, podle něhož musí každý soud zkoumat, zda je příslušný, a pokud příslušný není, musí předložit věc soudu, který je příslušný o takové otázce rozhodnout.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">79.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Pokud jde o čl. 26 odst. 2 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu týkající se vyloučení soudců, Polská republika tvrdí, že soudce nebo kolegium, kterému byl předložen návrh na jejich vyloučení, musí předložit tento návrh jinému kolegiu nebo soudu vyššího stupně. Článek 26 odst. 2 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu tedy nezbavuje vhodného soudce, kolegium ani soud příslušnosti rozhodovat o takových předběžných otázkách. Polská republika na jednání v odpovědi na otázku Soudního dvora potvrdila, že otázku nezávislosti soudu, kolegia nebo soudce lze vznést v rámci odvolacího řízení.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">80.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Podle názoru Polské republiky není žaloba na určení protiprávnosti pravomocného rozsudku podle čl. 26 odst. 4 až 6 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu předběžnou či incidenční otázkou, ale musí být předložena specializovanému soudu příslušnému k rozhodnutí této otázky. Řízení se zahajuje na základě mimořádného opravného prostředku proti pravomocnému rozhodnutí, kterým bylo podle účastníka řízení porušeno hmotné nebo procesní právo a způsobilo mu škodu. Podle Polské republiky by uznání možnosti jednotlivce vznést takovou otázku před jakýmkoli soudem v jakémkoliv řízení narušilo zejména zásady překážky věci pravomocně rozsouzené a právní jistoty. Je zřejmé, že soud, který vydal napadený rozsudek, nemůže takový návrh projednat. Z rozsudku A. K. nevyplývá ani to, z jakého důvodu má Komise za to, že k tomu, aby v případě porušení článku 47 Listiny existovala účinná právní ochrana, musí být takový návrh přezkoumán soudem, který vydal rozsudek, jenž je předmětem této žaloby. Svěření pravomoci k rozhodování takových otázek specializovanému kolegiu posiluje procesní záruky účastníků řízení a neporušuje právo na přístup k soudu.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">81.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Polská republika uvádí, že tvrzení Komise týkající se čl. 82 odst. 2 až 5 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu a pravomoci mimořádného kolegia týkající se právních otázek ohledně nezávislosti soudce nebo soudu nejsou opodstatněné. Podle čl. 1 odst. 1 písm. a) novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu může Nejvyšší soud rozhodovat o všech právních otázkách ve věcech spadajících do jeho pravomoci. Kromě toho čl. 82 odst. 2 až 5 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu přiznává mimořádnému kolegiu pravomoc vykládat právo. Neomezuje tedy právo ostatních soudů, aby posuzovaly skutkový stav. Kromě toho mají soudy právo, nikoli však povinnost, předložit takové otázky mimořádnému kolegiu.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">82.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Polská republika tvrdí, že čl. 26 odst. 2 a 4 až 6, jakož i čl. 82 odst. 2 až 5 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu a článek 10 novelizačního zákona neomezují možnost soudů předložit Soudnímu dvoru předběžné otázky na základě článku 267 SFEU. V každém případě je mimořádné kolegium soudem posledního stupně, který je v případě pochybnosti o výkladu čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU povinen Soudnímu dvoru položit předběžnou otázku na základě článku 267 SFEU.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">83.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Polská republika má za to, že vzhledem k tomu, že Komise nevysvětlila, v čem vnitrostátní ustanovení dotčená v rámci druhého žalobního důvodu porušují zásadu přednosti, musí být tento žalobní důvod zamítnut (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-50" href="#t-50">50</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">84.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Pokud jde o přechodná opatření obsažená v článku 10 novelizačního zákona, Polská republika tvrdí, že toto ustanovení již pozbylo platnosti. Komise nepředložila žádný důkaz založený na znění tohoto ustanovení nebo na praxi mimořádného kolegia, kterým by prokázala, že toto kolegium použilo nebo mohlo použít toto ustanovení za účelem zpětvzetí žádostí o rozhodnutí o předběžných otázkách podaných jinými polskými soudy, nebo za účelem ohrožení účinnosti rozsudků Soudního dvora. Kromě toho se soudní příslušnost řídí článkem 200 odst. 1 občanského soudního řádu a článkem 35 odst. 1 trestního řádu, jejichž legalitu Komise nezpochybnila.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">85.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Polská republika v duplice zdůrazňuje, že tvrzení Komise uvedená v bodě 74 tohoto stanoviska ohledně nedostatku nezávislosti mimořádného kolegia nebyla obsažena v žalobě. Jelikož se jedná o nové důvody, musí být podle čl. 127 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora odmítnuty.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">2.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Posouzení</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">a)</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Přípustnost</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">86.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Tvrzení Komise týkající se nedostatku nezávislosti mimořádného kolegia z důvodu zapojení KRS do jmenování soudců tohoto kolegia a jejích omezených lidských zdrojů z toho důvodu, že se skládá pouze z 20 soudců (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-51" href="#t-51">51</a>
</span>), byla poprvé uplatněna v replice (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-52" href="#t-52">52</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">87.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Stačí připomenout, že podle čl. 127 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora nelze v průběhu řízení předkládat nové důvody, ledaže by se zakládaly na právních a skutkových okolnostech, které vyšly najevo v průběhu řízení.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">88.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V průběhu postupu před zahájením tohoto řízení a v okamžiku podání projednávané žaloby Komise věděla (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-53" href="#t-53">53</a>
</span>), že mimořádné kolegium bylo vytvořeno zákonem o Nejvyšším soudu ze dne 8. prosince 2017, věděla o počtu soudců tohoto kolegia, jakož i o způsobu jejich jmenování, zejména o roli KRS. V rozsahu, v němž se tvrzení Komise týkají těchto skutečností, se jeví, že tato tvrzení musí být odmítnuta jako nepřípustná.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">89.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Rozsudek ve věci kárného režimu soudců (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-54" href="#t-54">54</a>
</span>) konstatoval existenci legitimních pochybností o nezávislosti KRS a o její úloze v postupu jmenování členů kárného kolegia Nejvyššího soudu. Podle Soudního dvora to spolu s dalšími skutečnostmi vyvolalo u jednotlivců legitimní pochybnosti stran nezávislosti a nestrannosti tohoto kárného kolegia. Soudní dvůr tak rozhodl, že Polská republika tím, že nezajistila nezávislost a nestrannost kárného kolegia, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">90.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">I když skutečnost, že Komise nepředložila takové tvrzení ve vztahu k mimořádnému kolegiu kdykoli v průběhu tohoto řízení, je věcí Komise, jeví se jako poněkud překvapující. V této souvislosti lze uvést, že rozsudek Soudního dvora týkající se skutečnosti, že Polská republika nezajistila nezávislost a nestrannost kárného kolegia, byl založen na řadě faktorů, které se netýkaly jen pochybností o nezávislosti KRS (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-55" href="#t-55">55</a>
</span>). I kdyby tak Soudní dvůr mohl vycházet ze svých závěrů o nezávislosti KRS obsažených v rozsudku ve věci kárného režimu soudců (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-56" href="#t-56">56</a>
</span>), nestačilo by to samo o sobě k odůvodnění konstatování neexistence nezávislosti mimořádného kolegia v rámci projednávané věci (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-57" href="#t-57">57</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">91.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Kromě toho Evropský soud pro lidská práva (dále jen „ESLP“) ve svém rozsudku ze dne 8. listopadu 2021, Dolińska-Ficek a Ozimek v. Polsko (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-58" href="#t-58">58</a>
</span>) jednomyslně rozhodl, že Polská republika porušila čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „EÚLP“), jelikož mimořádné kolegium nebylo „soudem zřízeným zákonem“ (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-59" href="#t-59">59</a>
</span>). K tomuto závěru dospěl ESLP z velké části na základě judikatury Soudního dvora týkající se nedávných reforem soudnictví v Polsku. ESLP vycházel ze zjištění zjevných porušení vnitrostátního práva, která ovlivnila fungování základních pravidel postupu jmenování soudců mimořádného kolegia. Tyto nesrovnalosti při jmenování ohrozily legitimitu mimořádného kolegia natolik, že nemělo znaky „zákonného“ „soudu“ ve smyslu čl. 6 odst. 1 EÚLP. V tomto ohledu ESLP jednoznačně uvedl, že „doporučení kandidátů na soudce [mimořádného kolegia] – což je podmínka sine qua non pro jejich jmenování prezidentem Polské republiky (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-60" href="#t-60">60</a>
</span>) – bylo svěřeno [KRS], orgánu, který nemá dostatečné záruky nezávislosti ve vztahu k zákonodárné a výkonné moci.“ (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-61" href="#t-61">61</a>
</span>)
      </p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">92.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Rozsudek ESLP není pro Soudní dvůr závazný, neboť Unie nepřistoupila k EÚLP. Podle čl. 52 odst. 3 Listiny však musí Soudní dvůr usilovat o to, aby jím podaný výklad čl. 47 druhého pododstavce Listiny zajišťoval úroveň ochrany, která bude v souladu s úrovní, jež je zaručena článkem 6 odst. 1 EÚLP, tak jak jej vykládá ESLP (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-62" href="#t-62">62</a>
</span>). Standard stanovený výše uvedeným rozsudkem Dolińska-Ficek a Ozimek v. Polsko (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-63" href="#t-63">63</a>
</span>) tedy může být relevantní v rámci jakéhokoli budoucího řízení před Soudním dvorem. Lze rovněž mimochodem uvést, že v souladu s článkem 46 EÚLP musí Polská republika vyhovět rozsudku ve věci Dolińska-Ficek a Ozimek v. Polsko (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-64" href="#t-64">64</a>
</span>), a přijmout vhodná opatření k rychlému dosažení souladu s tímto rozsudkem (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-65" href="#t-65">65</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">b)</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">K věci samé</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">93.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Na podporu svého druhého žalobního důvodu se Komise z velké části opírá o rozsudek A. K. V uvedené věci byla zpochybněna výlučná příslušnost kárného kolegia k projednávání žalob podaných vnitrostátními soudci na základě unijního práva (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-66" href="#t-66">66</a>
</span>) z důvodu údajného nedostatku nezávislosti a nestrannosti tohoto kolegia s odkazem na čl. 19 odst. 1 SEU a článek 47 Listiny. Vzhledem k tomu, že mezi Komisí a Polskou republikou panuje značná neshoda, pokud jde o výklad uvedeného rozsudku, cituji body 165 a 166 tohoto rozsudku:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-205" title="page-31">
      „165. Ustanovení vnitrostátního práva, které by přiznávalo výlučnou pravomoc rozhodnout ve sporu, v němž jednotlivec namítá, jako v projednávaném případě, porušení práv vyplývajících z unijních právních norem, určitému orgánu, který nesplňuje požadavky nezávislosti a nestrannosti vyplývající z článku 47 Listiny, by přitom dotčenou osobu zbavovalo jakékoliv účinné právní ochrany ve smyslu tohoto článku a čl. 9 odst. 1 směrnice 2000/78, a bylo by v rozporu s podstatou práva na účinnou právní ochranu zakotveného v článku 47 Listiny […]
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-206" title="page-31">
      166. Z toho vyplývá, že ukáže-li se, že vnitrostátní ustanovení vyhrazuje pravomoc rozhodnout v takovém sporu, o jaký se jedná v původních řízeních, orgánu, který nesplňuje požadavky nezávislosti nebo nestrannosti vyžadované na základě unijního práva, konkrétně článku 47 Listiny, má jiný orgán, kterému byl takový spor předložen, povinnost upustit za účelem zajištění účinné soudní ochrany ve smyslu uvedeného článku 47 a v souladu se zásadou loajální spolupráce zakotvenou v čl. 4 odst. 3 SEU od použití tohoto vnitrostátního ustanovení, aby tento spor mohl být rozhodnut soudem splňujícím tyto požadavky, který by byl v dané oblasti příslušný, kdyby tomu uvedené ustanovení nebránilo, to znamená zpravidla soudem, který byl v souladu s platnými právními předpisy příslušný před tím, než došlo k legislativní změně, která tuto příslušnost přiznala orgánu nesplňujícímu uvedené požadavky.“ (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-67" href="#t-67">67</a>
</span>)
      
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">94.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Z výše uvedeného je zřejmé, že rozsudek A. K. nezpochybnil výlučnou pravomoc k rozhodování věcí zahájených na základě návrhu soudců ve vztahu k právům vyplývajícím ze směrnice 2000/78, kterou vnitrostátní právní řád svěřil kárnému kolegiu. Soudní dvůr spíše rozhodl, že vnitrostátní právo nemůže vyhradit výlučnou pravomoc soudu, který nesplňuje požadavky nezávislosti a nestrannosti vyžadované článkem 47 Listiny (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-68" href="#t-68">68</a>
</span>). Z výše citovaných částí je rovněž zřejmé, že Soudní dvůr neměl za to, že jakýkoli jiný vnitrostátní soud splňující tyto požadavky měl nebo by měl mít pravomoc rozhodovat danou věc. Soudní dvůr pouze rozhodl, že soud, který byl podle vnitrostátního práva příslušný k rozhodování o takových otázkách na základě předchozích právních předpisů, byl příslušný k projednání dané věci (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-69" href="#t-69">69</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">95.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Rozsudek ve věci A. K. potvrzuje právo každého členského státu v souladu se zásadou procesní autonomie definovat vlastní strukturu soudního systému a stanovit procesní pravidla pro žaloby, která umožňují jednotlivcům chránit práva, která jim vyplývají z práva Unie. Kromě stanoveného požadavku, podle kterého musí být vnitrostátní soudy nezávislé, nestranné a předem zřízené zákonem (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-70" href="#t-70">70</a>
</span>), musí pravidla pro takové žaloby respektovat zásady rovnocennosti a efektivity. Požadavky vyplývající z těchto zásad platí jak pro určení soudů příslušných k rozhodování o žalobách založených na tomto právu, tak pro stanovení procesních podmínek upravujících takové žaloby. Dodržování uvedených požadavků musí být analyzováno s ohledem na postavení daných pravidel v řízení jako celku, na průběh řízení a zvláštnosti těchto pravidel před jednotlivými vnitrostátními orgány (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-71" href="#t-71">71</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">96.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Komise netvrdí, že čl. 26 odst. 2 a 4 až 6, jakož i čl. 82 odst. 2 až 5 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu a článek 10 novelizačního zákona nerespektují zásadu rovnocennosti. Naopak žalobní důvod Komise se zaměřuje na zásadu efektivity a zejména na právo na účinnou právní ochranu. Komise v zásadě tvrdí, že otázky týkající se nezávislosti soudu nebo soudce jsou horizontálními otázkami, které mohou vyvstat v každé věci, a že všechny vnitrostátní soudy projednávající věc týkající se unijního práva by měly mít možnost je přezkoumat. Příslušnost rozhodovat o takových otázkách by tedy neměla být vyhrazena specializovaným soudům.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">97.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Přezkum čl. 26 odst. 2 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu ukazuje, že přiznává mimořádnému kolegiu výlučnou příslušnost rozhodovat o stížnostech týkajících se zejména nedostatku nezávislosti soudce nebo soudu a poskytnout v tomto kontextu nápravu. Všechny soudy, včetně těch, které se zabývají věcí týkající se unijního práva, proto musí stížnost (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-72" href="#t-72">72</a>
</span>) na neexistenci nezávislosti soudu nebo soudce postoupit předsedovi mimořádného kolegia. Tímto postoupením se nepřerušuje řízení u soudu, který věc projednává (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-73" href="#t-73">73</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">98.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Výraz „je příslušné“ uvedený v čl. 26 odst. 2 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu je jednoznačný a podle mého názoru stačí k zajištění toho, aby otázka nezávislosti soudu, kolegia nebo soudce spadala do výlučné příslušnosti mimořádného kolegia (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-74" href="#t-74">74</a>
</span>). Znění tohoto ustanovení tedy podle všeho nepodporuje tezi Polské republiky, podle které mohou být otázky týkající se nezávislosti vzneseny v rámci odvolacího řízení. Kromě toho, když Soudní dvůr tuto otázku vznesl na jednání, Polská republika nepředložila přesvědčivý důkaz o tom, že se těchto bodů lze platně dovolávat v rámci odvolacího řízení. Komise tak netvrdí, a z čl. 26 odst. 2 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu ani nevyplývá, že otázka nezávislosti soudce nebo soudu musí být předložena mimořádnému kolegiu prostřednictvím samostatné a nezávislé žaloby. Naopak, otázka podle čl. 26 odst. 2 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu je postavena na roveň procesnímu úkonu nebo návrhu k mimořádnému kolegiu. Komise netvrdí, že by požadavek přenesení takového procesního úkonu nebo návrhu mimořádnému kolegiu byl natolik náročný, že by ohrozil plnou účinnost práv přiznaných jednotlivcům na základě čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU a článku 47 Listiny. Žádná skutečnost ani neumožňuje mít za to, že by přenesení těchto otázek na mimořádné kolegium vedlo k procesnímu znevýhodnění, které by nadměrně ztěžovalo výkon práv přiznaných jednotlivcům na základě čl. 19 odst. 1 SEU a článku 47 Listiny. I když je pravda, že otázky týkající se nezávislosti soudu, kolegia nebo soudce představují horizontální otázky, které nemusí vyžadovat projednání před specializovanými soudy, není skutečnost, že o nich rozhoduje jiný soud nebo kolegium, nezákonná. Taková praxe může dokonce podporovat lepší a jednotné uplatňování platných pravidel, a tím zajistit účinnou právní ochranu v oblastech pokrytých unijním právem, při plném respektování zásady přednosti.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">99.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Pokud by dotčené vnitrostátní pravidlo narušilo užitečný účinek čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU a článku 47 Listiny (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-75" href="#t-75">75</a>
</span>) například tím, že přizná monopol na rozhodování o nezávislosti soudu jinému soudu, který sám nebyl nezávislý, zásada přednosti unijního práva by ukládala soudu rozhodujícímu o takové žalobě (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-76" href="#t-76">76</a>
</span>) povinnost přijmout veškerá opatření nezbytná k zajištění plné účinnosti těchto ustanovení unijního práva tím, že v případě potřeby upustí od použití vnitrostátních předpisů nebo vnitrostátní judikatury, která je s nimi v rozporu (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-77" href="#t-77">77</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">100.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Mám tedy za to, že pokud nedojde k porušení zásady rovnocennosti nebo efektivity, vnitrostátní pravidla o soudní příslušnosti, která omezují nebo zakazují soudy nebo kolegia, jež mohou rozhodovat o otázkách nezávislosti soudu, kolegia nebo soudce, neporušují čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU a článek 47 Listiny, ani zásadu přednosti unijního práva.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">101.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Z toho vyplývá, že čl. 26 odst. 2 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu nebrání vnitrostátním soudům v tom, aby posuzovaly, zda splňují požadavek nezávislosti ve smyslu čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU a článku 47 Listiny (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-78" href="#t-78">78</a>
</span>). Uvedený článek jednoduše mimořádnému kolegiu přiznává výlučnou příslušnost rozhodovat o nezávislosti soudu, kolegia nebo soudce, pokud je mu taková otázka postoupena.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">102.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Argumenty Komise shrnuté v bodech 67 a 68 tohoto stanoviska ohledně čl. 26 odst. 4 až 6 a čl. 82 odst. 2 až 5 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu pouze popisují obsah těchto ustanovení (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-79" href="#t-79">79</a>
</span>). Jak vyplývá z bodu 66 tohoto stanoviska, Komise v zásadě tvrdí, že otázky ohledně nezávislosti soudců a soudů mají horizontální povahu. Uvedená ustanovení vnitrostátního práva tudíž porušují čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU a článek 47 Listiny, jelikož upírají všem polským soudům, s výjimkou mimořádného kolegia, právo rozhodovat o otázkách týkajících se nezávislosti soudů nebo soudců, které vyvstanou v řízeních, na něž tato ustanovení vnitrostátního práva odkazují. Komise přitom neprokázala, že tato ustanovení vnitrostátního práva, jakož i postupy a pravidla týkající se příslušnosti, která jsou v nich stanovena, narušují plnou účinnost čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU a článku 47 Listiny nebo zásady přednosti unijního práva. Komise naopak nevyvrátila argumenty Polské republiky, podle nichž jsou taková řízení vedená specializovaným soudem v souladu s článkem 19 odst. 1 druhým pododstavcem SEU a článkem 47 Listiny.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">103.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Pokud jde o tvrzení Komise, že čl. 26 odst. 2 a 4 až 6, jakož i čl. 82 odst. 2 až 5 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu porušují článek 267 SFEU, tak s výjimkou skutečnosti, že tato ustanovení na tento článek nijak neodkazují, Komise neprokázala, že právně či fakticky (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-80" href="#t-80">80</a>
</span>) brání nebo ztěžují jinému vnitrostátnímu soudu, než je mimořádné kolegium, kterému byla předložena věc, která se týká nezávislosti soudu, kolegia nebo soudce, podat žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-81" href="#t-81">81</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">104.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V tomto ohledu ze znění i systematiky článku 267 SFEU vyplývá, že vnitrostátní soudy jsou oprávněny předložit věc Soudnímu dvoru formou žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, pouze pokud před vnitrostátními soudy skutečně probíhá spor, v jehož rámci mají vnitrostátní soudy vydat rozhodnutí, které může zohlednit rozhodnutí o předběžné otázce (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-82" href="#t-82">82</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">105.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Z toho vyplývá, že kromě výkonu výlučné příslušnosti, kterou čl. 26 odst. 2 a 4 až 6 (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-83" href="#t-83">83</a>
</span>), jakož i čl. 82 odst. 2 až 5 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu svěřují mimořádnému kolegiu, je otázka nezávislosti soudů, kolegií a soudců horizontální otázkou, která může vyvstat před kterýmkoli soudem, jak správně tvrdí Komise. Soud, který rozhoduje o otázkách týkajících se nezávislosti soudu, kolegia nebo soudce v řízení, které před ním probíhá, se může případně obrátit na Soudní dvůr s předběžnou otázkou.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">106.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 267 SFEU přiznává vnitrostátním soudům co nejširší možnost obrátit se na Soudní dvůr, mají-li za to, že věc, kterou projednávají, vyvolává otázky vyžadující výklad ustanovení unijního práva nezbytných pro vyřešení sporu, který projednávají. Vnitrostátní soudy této možnosti mohou využít v jakémkoli okamžiku řízení, který považují za vhodný (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-84" href="#t-84">84</a>
</span>). Kromě toho podle ustálené judikatury platí, že i když vnitrostátní právo ukládá soudu, aby se řídil posouzeními jiného soudu, samotná tato okolnost nezbavuje prvně uvedený soud možnosti stanovené v článku 267 SFEU obrátit se na Soudní dvůr s otázkami týkajícími se výkladu a platnosti unijního práva. Prvně uvedený soud se může, zejména v případě, že má za to, že by jej právní posouzení provedené jiným soudem mohlo vést k vynesení rozsudku v rozporu s právem Unie, obrátit na Soudní dvůr s otázkami, jimiž se zabývá (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-85" href="#t-85">85</a>
</span>). Mimoto rozhodnutí vydané Soudním dvorem v řízení o předběžné otázce je, pokud jde o výklad dotčených ustanovení unijního práva, pro vnitrostátní soud závazné při řešení sporu v původním řízení (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-86" href="#t-86">86</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">107.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Z výše uvedeného vyplývá, že soudy Polské republiky mohou předložit Soudnímu dvoru jakoukoliv předběžnou otázku, kterou považují za nezbytnou, a to v jakékoli fázi řízení, kdy to považují za vhodné, a to i na konci takového řízení, jako je řízení stanovené v čl. 26 odst. 2 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu. Mohou rovněž přijmout jakékoli opatření nezbytné k zajištění předběžné soudní ochrany práv přiznaných unijním právem a na konci řízení neuplatnit sporné vnitrostátní právní ustanovení nebo rozsudek mimořádného kolegia, pokud mají za to, že je v rozporu s unijním právem. Mimořádné kolegium musí jakožto soud posledního stupně v zásadě předložit Soudnímu dvoru žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě čl. 267 třetího pododstavce SFEU, pokud je před ním vznesena otázka týkající se výkladu SFEU.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">108.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Pokud jde o tvrzení Komise týkající se přechodných opatření uvedených v článku 10 novelizovaného zákona, podle ustálené judikatury platí, že existence nesplnění povinnosti se musí posuzovat vzhledem ke stavu, v němž se členský stát nacházel v době, kdy uplynula lhůta stanovená v odůvodněném stanovisku (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-87" href="#t-87">87</a>
</span>). Článek 10 novelizovaného zákona vstoupil v platnost dne 14. února 2020. Komise v odpovědi na otázku Soudního dvora na jednání potvrdila, že nemá k dispozici žádný důkaz ohledně toho, že toto ustanovení vyvolávalo účinky i po uplynutí lhůty stanovené v odůvodněném stanovisku, tedy po 30. prosinci 2020. Připustila tedy, že článek 10 novelizačního zákona k tomuto datu „pozbyl platnosti“. Z toho vyplývá, že žalobní důvod Komise týkající se článku 10 novelizačního zákona je nepřípustný.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">109.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V každém případě při neexistenci jakékoli skutečnosti, která by mohla zpochybnit legitimitu přenesení výlučné příslušnosti k rozhodování o otázce nezávislosti soudu, kolegia nebo soudce na základě čl. 26 odst. 2 a 4 až 6 a čl. 82 odst. 2 až 5 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu na mimořádné kolegium, nemohou tvrzení Komise ohledně přechodných opatření obsažených v článku 10 novelizačního zákona, která stanoví pouze časovou působnost výše uvedených ustanovení, obstát.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">110.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Komise se rovněž domáhá určení, že Polská republika tím, že použila vnitrostátní ustanovení vytýkaná v rámci tohoto žalobního důvodu, porušila přednost unijního práva. Stačí uvést, že tvrzení o přednosti se týká provedení čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU, článku 47 Listiny a článku 267 SFEU Polskou republikou. Nejedná se tedy o samostatný žalobní důvod a není třeba o něm rozhodovat (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-88" href="#t-88">88</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">111.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Navrhuji tedy Soudnímu dvoru, aby druhý žalobní důvod zamítl.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">B.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">První žalobní důvod – K zákazu, aby vnitrostátní soudy přezkoumávaly dodržování požadavku unijního práva na účinný opravný prostředek před nezávislým a nestranným soudem předem zřízeným zákonem</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">1.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Argumenty účastníků řízení</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">112.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Komise tvrdí, že Polská republika tím, že vnitrostátním soudům zakázala přezkoumávat dodržování požadavku unijního práva na účinnou právní ochranu před nezávislým a nestranným soudem předem zřízeným zákonem, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU ve spojení s článkem 47 Listiny, ve světle judikatury ESLP týkající se čl. 6 odst. 1 EÚLP, jakož i článku 267 SFEU a zásady přednosti unijního práva.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">113.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Komise zaprvé tvrdí, že čl. 42a odst. 1 a 2 novelizovaného zákona o organizaci obecných soudů, čl. 29 odst. 2 a 3 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu a čl. 5 odst. 1a a 1b novelizovaného zákona o organizaci správních soudů zakazují těmto vnitrostátním soudům přezkoumávat zákonnost jmenování soudců nebo legitimitu soudních orgánů v Polské republice, a tedy i to, zda byl soud, u něhož působí soudce, předem zřízen zákonem ve smyslu čl. 19 odst. 1 SEU ve spojení s článkem 47 Listiny, ve světle rozsudku ESLP ve věci Guðmundur Andri Ástráðsson v. Island (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-89" href="#t-89">89</a>
</span>). Komise ve své replice tvrdí, že znění výše uvedených ustanovení polského práva podle všeho nerozlišuje mezi soudním přezkumem aktu jmenování na místo soudce prezidentem republiky a soudním přezkumem, jehož cílem je zajistit dodržování záruk stanovených v čl. 19 odst. 1 druhém pododstavci SEU. Řádnost postupu vedoucího ke jmenování soudce má totiž vliv nejen na platnost jmenování, ale i na uplatnění požadavku unijního práva na přístup k nezávislému a nestrannému soudu předem zřízenému zákonem, na základě čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU a článku 47 Listiny. V bodě 134 rozsudku A. K. se uvádí, že je třeba ověřit, zda hmotněprávní a procesní podmínky, na jejichž základě jsou rozhodnutí o jmenování přijímána, jsou takového rázu, že nemohou u jednotlivců vyvolat legitimní pochybnosti stran neovlivnitelnosti dotyčných soudců ve vztahu k vnějším skutečnostem a jejich neutrality ve vztahu ke střetávajícím se zájmům.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">114.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Zadruhé Komise tvrdí, že čl. 55 odst. 4 novelizovaného zákona o organizaci obecných soudů brání polským soudům v tom, aby posuzovaly, zda členové kolegia mohou legitimně vykonávat soudní funkce. Uvedené ustanovení zakazuje soudu, aby bez návrhu nebo na návrh účastníků řízení na základě „předpisů o přidělování věcí a o určování a změně složení, v jakých soud rozhoduje“ konstatoval, že rozhodování soudu v určitém složení je v rozporu s právními předpisy, že soud není řádně obsazen nebo že se rozhodování účastnila osoba, která k tomu není oprávněná nebo způsobilá. Toto ustanovení tedy soudům brání, aby přezkumem legality rozsudku ověřily, zda je soud nezávislým a nestranným soudem předem zřízeným zákonem, a zda byl tudíž příslušný k projednání věci. Kromě toho se podle článku 8 novelizačního zákona použije čl. 55 odst. 4 novelizovaného zákona o organizaci obecných soudů rovněž na probíhající věci. V replice bylo upřesněno, že podle čl. 55 odst. 4 novelizovaného zákona o organizaci obecných soudů platí, že pokud je soudce jmenován v souladu s pravidly o přidělování věcí, má se za to, že je tento soudce příslušný k rozhodování v určité věci. To brání tomu, aby požadavky nezávislého a nestranného soudu předem zřízeného zákonem mohly být přezkoumány v rámci odvolacího řízení.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">115.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Komise má za to, že výše uvedená vnitrostátní ustanovení brání polskému soudu v tom, aby splnil svou povinnost ověřit bez návrhu nebo na návrh účastníka řízení, zda je z důvodu svého složení nezávislým a nestranným soudem předem zřízeným zákonem. Kromě toho tato ustanovení brání soudům zjišťovat, je-li tato otázka důležitá pro jejich vlastní posouzení (například žaloba na neplatnost rozhodnutí z důvodu nesprávného složení soudu), zda jiný soud splňuje unijní požadavky na nezávislý a nestranný soud předem zřízený zákonem ve smyslu čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU ve spojení s článkem 47 Listiny, ve světle judikatury ESLP k čl. 6 odst. 1 EÚLP, a to s ohledem na okolnosti jmenování soudce nebo legitimitu soudního orgánu.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">116.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Podle Komise soudní přezkum požadavku na nezávislý soud zřízený zákonem podle čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU a článku 47 Listiny nevyžaduje zavedení zvláštního mechanismu za tímto účelem. Ani nutně neukládá vnitrostátnímu soudci, aby zrušil akt jmenování soudce nebo odvolal jmenovanou osobu. Je tedy irelevantní, že podle Ústavy Polské republiky nemůže být akt jmenování soudce zpochybněn. Vnitrostátnímu soudu, který věc projednává, přísluší určit důsledky případného porušení požadavku na nezávislý soud předem zřízený zákonem, a to na základě použitelného vnitrostátního práva, s náležitým zohledněním účinnosti unijního práva a otázek, jako je zásada právní jistoty.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">117.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Polská republika tvrdí, že Komise neprokázala své tvrzení týkající se údajného porušení článku 267 SFEU a zásady přednosti. Polská republika dále tvrdí, že Komise neodkázala na čl. 26 odst. 3 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu a nevysvětlila, v čem toto ustanovení porušuje unijní právo.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">118.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Polská republika jasně rozlišuje mezi soudním přezkumem aktu jmenování soudce a jeho účinky, a soudním přezkumem záruk, které musí soud zajistit na základě čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU. Polské právo prvně uvedený druh soudního přezkumu nepovoluje a Soudní dvůr proti tomu ve svém rozsudku A. K. nic nenamítl (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-90" href="#t-90">90</a>
</span>). Podle Ústavy Polské republiky a ustálené judikatury polských soudů je pravomoc jmenovat soudce výsadou prezidenta republiky. Tato pravomoc nepodléhá, a nikdy nepodléhala, soudnímu přezkumu, a to z důvodu, že pokud by takový přezkum byl umožněn, byla by tím porušena zásada neodvolatelnosti soudců. To je v souladu s judikaturou Soudního dvora, podle které musí být podmínky pro odvolání soudce stanoveny zákonem, musí být odůvodněné a přiměřené. Rovněž to odpovídá judikatuře ESLP, podle které nesmí být organizace soudnictví ponechána v diskreci soudní moci. Naproti tomu polské právo umožňuje soudní přezkum práva na nezávislý soud a poskytování záruk stanovených unijním právem. Polská republika dodává, že výklad sporných ustanovení ze strany Komise není podpořen judikaturou.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">119.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Polská republika má za to, že čl. 42a odst. 1 a 2, jakož i čl. 55 odst. 4 novelizovaného zákona o obecných soudech, čl. 29 odst. 2 a 3 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu a čl. 5 odst. 1a a 1b novelizovaného zákona o organizaci správních soudů neomezují pravomoc vnitrostátních soudů přezkoumávat existenci záruky přiznané jednotlivcům článkem 19 odst. 1 druhým pododstavcem SEU ve spojení s článkem 47 Listiny.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">120.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V tomto ohledu Polská republika uvádí, že v případě pochybností o nestrannosti soudce lze jeho vyloučení požadovat na základě článků 48 až 54 občanského soudního řádu (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-91" href="#t-91">91</a>
</span>), článků 40 až 44 trestního řádu (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-92" href="#t-92">92</a>
</span>) nebo článků 18 až 24 zákona o správním řízení (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-93" href="#t-93">93</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">121.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Zadruhé případ, kdy je zpochybněna příslušnost konkrétního soudu nebo pokud existují pochybnosti o právu jednotlivce na nezávislý a nestranný soud zřízený zákonem, může být postoupen jinému soudu, který je příslušný podle vnitrostátního práva (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-94" href="#t-94">94</a>
</span>), a jenž splňuje požadavky čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">122.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Zatřetí, pokud by složení soudu, který rozhoduje o věci, bylo v rozporu se zákonem, nebo pokud by ve věci rozhodoval vyloučený soudce, odvolací soud je povinen bez návrhu zrušit řízení a zrušit tento rozsudek v souladu s článkem 379 odst. 4 občanského soudního řádu, článkem 349 odst. 1 bodem 1 trestního řádu a článkem 183 odst. 2 bodem 4 zákona o řízení před správními soudy. Konstatování, že byl porušen článek 47 Listiny, může vést k tomu, že odvolací soud zruší řízení a rozsudek z důvodu, že nebyl vydán nezávislým a nestranným soudem předem zřízeným zákonem. Odvolací soud však nemůže zpochybnit mandát nebo příslušnost soudce, který vydal zrušený rozsudek.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">123.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Polská republika ve své duplice uvedla, že cílem čl. 42a odst. 1 a 2 novelizovaného zákona o obecných soudech, čl. 29 odst. 2 a 3 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu a čl. 5 odst. 1a a 1b novelizovaného zákona o organizaci správních soudů je zabránit tomu, aby mandáty nebo pracovní vztahy soudců byly zpochybňovány v rámci jiných řízení, než jsou řízení předvídaná Ústavou Polské republiky a právními předpisy, které jí provádí. Právo na nezávislý a nestranný soud předem zřízený zákonem je navíc zaručeno článkem 45 Ústavy Polské republiky, mezinárodními smlouvami a Listinou. Vnitrostátní právní předpisy je třeba vykládat ve světle všech uvedených ustanovení. Vady při jmenování soudce nebo porušení práva na soud předem zřízený zákonem nemají za následek zrušení aktu o jmenování soudce nebo řízení, kterého se tento soudce účastnil (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-95" href="#t-95">95</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">124.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Polská republika má za to, že Komise nesprávně vyložila čl. 55 odst. 4 novelizovaného zákona o organizaci obecných soudů. Tvrdí, že toto ustanovení nebrání tomu, aby bylo přezkoumáno, zda je soud správně složený. Pouze kodifikuje judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž platí, že je-li věc projednávána v rozporu s ustanoveními o přidělování věcí mezi soudci příslušného soudu, nepředstavuje to důvod pro mimořádný přezkum ve smyslu článku 387 občanského soudního řádu a čl. 439 odst. 1 a 2 trestního řádu, který by vedl ke zrušení řízení a přezkoumávaného rozsudku. Takové porušení může být nicméně důvodem pro běžný přezkum. Účastník řízení se tedy může domáhat zrušení rozsudku z důvodu, že porušení použitelného soudního řádu mělo z jeho pohledu negativní dopad na řešení sporu. Kromě toho může účastník řízení podat návrh na vyloučení soudce, pokud účast tohoto soudce v řízení porušuje právo na nestranný soud.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">125.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Polská republika má za to, že na rozdíl od tvrzení Komise uvedeného v bodě 114 tohoto stanoviska, čl. 55 odst. 4 novelizovaného zákona o organizaci obecných soudů neodkazuje na soudní přezkum otázky, zda soud, který vydal rozsudek, je nezávislým a nestranným soudem předem zřízeným zákonem. Toto ustanovení se totiž týká pouze důsledků porušení pravidel týkajících se přidělování věcí a složení soudů. Z toho vyplývá, že žalobní důvod Komise týkající se článku 8 novelizačního zákona, podle něhož se čl. 55 odst. 4 novelizovaného zákona o organizaci obecných soudů použije rovněž na probíhající věci, musí být rovněž zamítnut.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">2.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Posouzení</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">a)</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Přípustnost</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">126.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Polská republika tvrdí, že porušení článku 267 SFEU a zásady přednosti unijního práva tvrzená v rámci prvního žalobního důvodu Komise nejsou dostatečně prokázána. Kromě toho tvrdí, že Komise nepředložila žádné odůvodnění ani důkaz, že čl. 26 odst. 3 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu porušuje unijní právo. Polská republika má rovněž za to, že Komise předložila vysvětlení nebo důkazy na podporu těchto tvrzení po uplynutí lhůty a že by je Soudní dvůr neměl zohlednit.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">127.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V rámci řízení pro nesplnění povinnosti podle článku 258 SFEU je na Komisi, aby prokázala existenci tvrzeného nesplnění povinnosti tím, že Soudnímu dvoru předloží veškeré informace nezbytné k tomu, aby mohl existenci tohoto nesplnění povinnosti ověřit, a nemůže se přitom opírat o žádnou domněnku (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-96" href="#t-96">96</a>
</span>). Komise musí podle článku 21 statutu Soudního dvora Evropské unie a čl. 120 písm. c) jednacího řádu Soudního dvora v žalobě podané podle článku 258 SFEU uvést přesné žalobní důvody, ohledně nichž má Soudní dvůr rozhodnout, a alespoň stručně uvést právní a skutkové okolnosti, na kterých se tyto žalobní důvody zakládají (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-97" href="#t-97">97</a>
</span>). Opodstatněnost žaloby podle článku 258 SFEU je tedy třeba zkoumat pouze z hlediska návrhových žádání uvedených v žalobě.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">128.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V rámci prvního žalobního důvodu Komise pouze odkázala na článek 267 SFEU, aniž vysvětlila, a to ani stručně, v čem ustanovení polského práva, která uvedla, porušují toto ustanovení. Skutečnost, že Komise ve svém odůvodněném stanovisku ze dne 30. října 2020 vysvětlila relevanci článku 267 SFEU v rámci tohoto žalobního důvodu, není pro účely článku 21 statutu Soudního dvora a čl. 120 písm. c) jednacího řádu Soudního dvora dostatečná. Kromě toho na rozdíl od toho, co je uvedeno v replice, Soudní dvůr nemůže předpokládat existenci „funkční vazby“ mezi tvrzeným porušením článku 267 SFEU a dotčenými ustanoveními polského práva. Vzhledem k tomu, že Komise mohla vysvětlit tuto „funkční vazbu“ v rámci svého druhého žalobního důvodu, týká se tento žalobní důvod jiných ustanovení polského práva.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">129.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Naproti tomu mám za to, že bod 75 žaloby stručně uvádí důvody, proč měla Komise za to, že ustanovení polského práva uvedená v jejím prvním žalobním důvodu porušují zásadu přednosti unijního práva. Navíc vzhledem k tomu, že čl. 26 odst. 3 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu v podstatě opakuje čl. 29 odst. 3 stejného zákona (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-98" href="#t-98">98</a>
</span>), postačovalo, aby Komise v rámci svého prvního žalobního důvodu odkázala na čl. 26 odst. 3, neboť z celkové formulace tohoto žalobního důvodu lze jasně vyvodit, proč má Komise za to, že toto ustanovení porušuje unijní právo.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">130.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">S ohledem na výše uvedené navrhuji, aby Soudní dvůr odmítl argumentaci Komise týkající se článku 267 SFEU v rámci prvního žalobního důvodu jako nepřípustnou.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">b)</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">K věci samé</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">1)</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Úvodní poznámky – K rozsahu prvního a druhého žalobního důvodu Komise</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">131.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Polská republika tvrdí, že důvody vznesené v rámci druhého žalobního důvodu Komise jsou nesoudržné s jejím prvním žalobním důvodem a odporují mu. Komise má za to, že toto tvrzení je neopodstatněné.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">132.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Druhý žalobní důvod se týká výlučné příslušnosti k rozhodování o otázkách týkajících se nezávislosti soudů, kolegií a soudců, kterou vnitrostátní právo přiznává mimořádnému kolegiu. První žalobní důvod kritizuje zejména skutečnost, že některá ustanovení polského práva zakazují všem vnitrostátním soudům, včetně mimořádného kolegia (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-99" href="#t-99">99</a>
</span>), přezkoumávat legalitu jmenování soudců v Polsku. Podle prvního žalobního důvodu tedy žádný soud v Polsku není příslušný k přezkumu zákonnosti jmenování soudců v Polsku podle unijního práva. Domnívám se tedy, že první dva žalobní důvody Komise jsou soudržné a vzájemně si neodporují.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">2)</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">K právu na účinnou právní ochranu před nezávislým a nestranným soudem předem zřízeným zákonem</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">133.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Polská republika nezpochybňuje, že obecné soudy, Nejvyšší soud a správní soudy musí ve světle judikatury ESLP týkající se čl. 6 odst. 1 EÚLP a zásady přednosti unijního práva dodržovat čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU ve spojení s článkem 47 Listiny. Kromě toho nezpochybňuje, že dotčené soudy musí ověřit, zda je v souladu s rozsudkem Simpson dodržováno právo na nezávislý a nestranný soud předem zřízený zákonem. Polská republika tvrdí, že vnitrostátní ustanovení uvedená Komisí pouze brání tomu, aby byl zpochybňován akt o jmenování soudce prezidentem republiky. V této souvislosti zdůrazňuje několik dalších ustanovení polského práva, která dávají soudcům možnost ověřit, zda je zaručen přístup k nestrannému soudu předem zřízenému zákonem.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">134.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Na rozdíl od toho, co tvrdí Polská republika, Komise v rámci tohoto řízení nezpochybňuje ani výsadu prezidenta republiky jmenovat soudce, ani to, že akt jmenování soudce nemůže být podle polského práva zpochybněn (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-100" href="#t-100">100</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">135.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V bodě 133 rozsudku A. K. Soudní dvůr uvedl, že skutečnost, že soudci jsou jmenováni prezidentem republiky, nezakládá jejich závislost na prezidentovi ani nevyvolává pochybnosti o nestrannosti jmenovaných osob, pokud po svém jmenování nejsou soudci vystaveni žádnému tlaku. Body 129 až 136 rozsudku A. B. a další (Jmenování soudců Nejvyššího soudu – Prostředek nápravy) (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-101" href="#t-101">101</a>
</span>) uvádí, že případná neexistence možnosti podat prostředek nápravy k soudu v souvislosti s procesem jmenování do funkcí soudců vnitrostátního nejvyššího soudu se nemusí jevit jako problematická z hlediska požadavků vyplývajících z unijního práva, pokud jsou k dispozici jiné účinné prostředky právní ochrany. Jinak tomu může být v případě, kdy prostředky soudní nápravy, jež doposud existovaly, byly zrušeny a další relevantní skutečnosti charakteristické pro proces jmenování v daném vnitrostátním právním a skutkovém kontextu mohou u jednotlivců vyvolat pochybnosti systémové povahy o nezávislosti a nestrannosti soudců jmenovaných v rámci tohoto procesu (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-102" href="#t-102">102</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">136.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">První žalobní důvod Komise se tedy omezuje na tvrzení, že všechny obecné soudy, správní soudy a Nejvyšší soud, včetně mimořádného kolegia (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-103" href="#t-103">103</a>
</span>), nesmějí bez návrhu ani na návrh účastníka řízení přezkoumávat, zda soud zaručuje právo jednotlivců na účinný prostředek nápravy v oblastech pokrytých právem Unie, před nezávislým a nestranným soudem předem zřízeným zákonem (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-104" href="#t-104">104</a>
</span>). Podle Komise mají sporná ustanovení přinejmenším dva nepříznivé účinky. Zaprvé brání soudům přezkoumávat takové otázky bez ohledu na povahu a rozsah případného prostředku nápravy podle vnitrostátního práva. Zadruhé rovněž brání soudům, aby neuplatňovaly vnitrostátní ustanovení, která jsou v rozporu s čl. 19 odst. 1 druhým pododstavcem SEU a článkem 47 Listiny.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">137.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Komise a Polská republika se neshodují v otázce působnosti dotčených vnitrostátních ustanovení uvedených v rámci prvního žalobního důvodu.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">138.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Znění čl. 42a odst. 2 novelizovaného zákona o organizaci obecných soudů, čl. 26 odst. 3 a čl. 29 odst. 3 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu a čl. 5 odst. 1b novelizovaného zákona o organizaci správních soudů výslovně zakazují dotčeným soudům, aby určovaly nebo posuzovaly „zákonnost jmenování soudce“. Tatáž ustanovení rovněž uvedeným soudům zakazují určovat nebo posuzovat „z něj odvozená oprávnění k výkonu soudních funkcí“.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">139.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 42a odst. 1 novelizovaného zákona o organizaci obecných soudů, čl. 29 odst. 2 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu a čl. 5 odst. 1a novelizovaného zákona o organizaci správních soudů rovněž stanoví, že uvedené soudy nemohou „zpochybňovat legitimitu soudů a tribunálů […] nebo orgánů kontroly a ochrany práva.“ Článek 55 odst. 4 novelizovaného zákona o organizaci obecných soudů a článek 8 novelizačního zákona (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-105" href="#t-105">105</a>
</span>) brání tomu, aby se bylo možné dovolávat ustanovení o přidělování věcí a o určování a změně složení, v jakých soud rozhoduje, za účelem omezení pravomoci soudce nebo konstatování, že složení soudu je v rozporu s právními předpisy, že soud není řádně obsazen nebo že se rozhodování účastnila osoba, která k tomu není oprávněná nebo způsobilá.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">140.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Znění těchto ustanovení se na první pohled neomezuje na zabránění tomu, aby soud mohl zrušit akt jmenování soudce prezidentem republiky s účinky erga omnes. Naopak jasně brání jakémukoli polskému soudu, aby se z vlastního podnětu nebo na návrh účastníka řízení zabýval za každých okolností a z jakéhokoli důvodu otázkou, zda byl soudce jmenován zákonně nebo zda může soudce vykonávat soudní funkci nezávisle na povaze údajné protiprávnosti, napadeného aktu nebo postupu nebo dostupných prostředků nápravy. Znění těchto ustanovení je tedy tak široké, že vylučuje možnost vnitrostátních soudů přezkoumávat otázky týkající se nezávislosti složení soudu tak, jak to vyžaduje rozsudek Simpson (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-106" href="#t-106">106</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">141.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Navzdory skutečnosti, že vnitrostátní soudy mají povinnost předkládat otázky nezávislosti soudce nebo soudu mimořádnému kolegiu na základě čl. 26 odst. 2 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu, čl. 26 odst. 3 uvedeného zákona výslovně vylučuje mimořádné kolegium z posuzování zákonnosti jmenování soudce nebo jeho pravomoci vykonávat soudní funkce. Kromě toho podle čl. 42a odst. 1 novelizovaného zákona o organizaci obecných soudů, čl. 29 odst. 2 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu a čl. 5 odst. 1a novelizovaného zákona o organizaci správních soudů nemůže žádný polský soud zpochybnit legitimitu dotčeného soudu. Uplatnění odpovídajících prostředků nápravy podle vnitrostátního práva je tedy rovněž omezené.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">142.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Mimoto, i když se zákazy stanovené v čl. 55 odst. 4 novelizovaného zákona o organizaci obecných soudů a v článku 8 novelizačního zákona mohou, jak tvrdí Polská republika, týkat v mnoha případech čistě organizačních otázek, jakož i vedení řízení a pracovního vytížení, nelze vyloučit, že takové skutečnosti rovněž vyvolají pochybnosti o tom, zda byl soud předem zřízen zákonem nebo zda je nestranný. Obecný zákaz vznesení nebo řešení takových věcí za okolností popsaných ve sporné právní úpravě jde nad rámec toho, co je podle Polské republiky cílem těchto ustanovení, a ztěžuje dostupnost soudních prostředků k nápravě takového porušení. Z toho vyplývá, že dotčená vnitrostátní ustanovení jsou formulována natolik široce, že upravují všechny aspekty přezkumu práva na nestranný a nezávislý soud předem zřízený zákonem zaručeného článkem 19 odst. 1 druhým pododstavcem SEU a článkem 47 Listiny.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">143.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Polská republika na žádost Soudního dvora předložila důkazy o mnoha dalších ustanoveních vnitrostátního práva, která stanoví zejména vyloučení soudců, postoupení věci jinému soudu a zrušení řízení odvolacím soudem z důvodu nesouladu dotčených řízení s požadavky čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU a článku 47 Listiny. Například článek 48 občanského soudního řádu a článek 40 trestního řádu stanoví za určitých okolností automatické vyloučení soudců. Podle článku 49 občanského soudního řádu a článků 41 a 42 trestního řádu může soudce požádat, aby byl vyloučen, nebo takovou žádost může podat účastník řízení. V souladu s článkem 379 odst. 4 občanského soudního řádu a článkem 439 trestního řádu je skutečnost, že řízení se účastní soudce, který má být automaticky vyloučen, důvodem pro zrušení dotčeného řízení.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">144.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V této souvislosti lze uvést, že Polská republika naznačila, že Trybunał Konstytucyjny (dále jen „polský ústavní soud“) již v několika případech omezil rozsah působnosti vnitrostátních předpisů o vyloučení soudců. Článek 49 občanského soudního řádu tak částečně pozbyl platnosti dne 9. června 2020 v rozsahu, v němž umožňoval vyloučení soudce na základě jeho nesprávného jmenování prezidentem republiky na návrh KRS (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-107" href="#t-107">107</a>
</span>). Totéž ustanovení rovněž částečně pozbylo platnosti ke dni 28. února 2022 v rozsahu, v němž uznávalo, jakožto legitimní pochybnost o nestrannosti soudce v určité věci, postup jeho jmenování prezidentem republiky na návrh KRS (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-108" href="#t-108">108</a>
</span>). Článek 41 odst. 1 a čl. 42 odst. 1 trestního řádu pozbyly platnosti dne 12. března 2020 v rozsahu, v němž umožňovaly přezkum návrhu na vyloučení soudce z důvodu pochybení při jeho jmenování prezidentem republiky na návrh KRS (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-109" href="#t-109">109</a>
</span>). Tato judikatura stanoví jasné meze možnosti vyloučení soudce v důsledku pochybení při jeho jmenování, na rozdíl od zpochybnění aktu o jmenování soudce prezidentem republiky.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">145.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Ani jiná ustanovení polského práva týkající se vyloučení soudců nezpochybňují skutečnost, že znění čl. 42a odst. 1 a 2 a čl. 55 odst. 4 novelizovaného zákona o organizaci obecných soudů, čl. 26 odst. 3 a čl. 29 odst. 2 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu, čl. 5 odst. 1a a 1b novelizovaného zákona o organizaci správních soudů a článku 8 novelizačního zákona jsou mimořádně široká a neomezují se na řízení, jehož cílem je zpochybnit jmenování soudce. Cílem těchto ustanovení je naopak zabránit tomu, aby soud přezkoumával složení senátu nebo jakýkoli akt, který vede ke jmenování soudce, čímž je vyloučena možnost jakéhokoli prostředku nápravy v případě porušení požadavků čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU a článku 47 Listiny.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">146.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">I kdybychom připustili, že existují jiná ustanovení vnitrostátního práva, která zřejmě umožňují soudům alespoň do určité míry přezkoumávat dodržování záruk stanovených v čl. 19 odst. 1 druhém pododstavci SEU a v článku 47 Listiny (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-110" href="#t-110">110</a>
</span>), jejich koexistence s ustanoveními vnitrostátního práva, která Komise zpochybnila v rámci svého prvního žalobního důvodu, a omezení, která judikatura polského Ústavního soudu stanovila pro jejich použití, vytváří značnou právní nejistotu, což v rozporu s čl. 19 odst. 1 druhým pododstavcem SEU a článkem 47 Listiny narušuje možnost přístupu soudů a účastníků řízení k nezávislému a nestrannému soudu předem zřízenému zákonem. Komise se rovněž domáhá určení, že Polská republika tím, že uplatňuje vnitrostátní předpisy, na něž Komise odkazuje v rámci tohoto žalobního důvodu, porušila přednost unijního práva. Jak jsem uvedl ve své odpovědi na druhý žalobní důvod (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-111" href="#t-111">111</a>
</span>), tvrzení týkající se přednosti není samostatným bodem žaloby a není namístě o něm jako o takovém rozhodovat.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">147.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Doporučuji tedy Soudnímu dvoru, aby konstatoval, že vnitrostátní ustanovení dotčená v rámci prvního žalobního důvodu mohou v rozporu s článkem 19 odst. 1 druhým pododstavcem SEU ve spojení s článkem 47 Listiny narušit příslušnost polských soudů přezkoumávat dodržování požadavků týkajících se nezávislého a nestranného soudu předem zřízeného zákonem, a porušují tak tato ustanovení unijního práva.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">C.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Třetí žalobní důvod – K přezkumu dodržování unijních požadavků týkajících se nezávislého a nestranného soudu předem zřízeného zákonem jako kárnému provinění</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">1.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Argumenty účastníků řízení</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">148.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Tento žalobní důvod se týká přidání dvou kárných provinění do čl. 107 odst. 1 bodů 2 a 3 novelizovaného zákona o organizaci obecných soudů (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-112" href="#t-112">112</a>
</span>) a čl. 72 odst. 1 bodů 2 a 3 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-113" href="#t-113">113</a>
</span>), jakož i novelizačního zákona, který do čl. 72 odst. 1 bodu 1 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu vkládá kárné provinění spočívající ve „zjevném a hrubém porušování právních předpisů“. Podle Komise čl. 107 odst. 1 body 2 a 3 novelizovaného zákona o organizaci obecných soudů, jakož i čl. 72 odst. 1 body 2 a 3 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu považují posouzení nezávislosti jiného soudce nebo jiného soudního orgánu a jejich postavení jakožto „soudu předem zřízeného zákonem“ ze strany vnitrostátního soudu za kárné provinění. Tím Polská republika nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU ve spojení s článkem 47 Listiny a z článku 267 SFEU.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">149.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Komise vychází z názoru, že nelze mít za to, že se vnitrostátní soud dopustil kárného provinění a že mu hrozí kárná sankce, pokud dodržuje povinnosti stanovené v čl. 19 odst. 1 druhém pododstavci SEU a článku 47 Listiny.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">150.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Podle Komise se prvně uvedené kárné provinění obsažené v ustanoveních citovaných v bodě 148 tohoto stanoviska týká jednání nebo opomenutí, která znemožňují nebo vážně ztěžují fungování soudního orgánu. Druhé se týká jednání zpochybňujícího existenci služebního poměru soudce, účinnost jmenování soudce nebo legitimitu ústavního orgánu Polské republiky.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">151.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Soudci obecných a správních soudů, kteří se dopustí těchto provinění, mohou být odvoláni nebo přeloženi k jinému soudu. Za méně závažná provinění může být soudci uložena peněžní pokuta nebo může být odvolán z funkce (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-114" href="#t-114">114</a>
</span>). Soudci Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu jsou za taková provinění bezpodmínečně odvoláni (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-115" href="#t-115">115</a>
</span>). Komise uvádí, že podle Polské republiky je cílem dotčených kárných provinění zajistit „užitečný účinek“ článku 42a a čl. 55 odst. 4 novelizovaného zákona o organizaci obecných soudů a čl. 29 odst. 2 a 3 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-116" href="#t-116">116</a>
</span>) a zaručit, aby vnitrostátní soudy respektovaly nové pravomoci, které byly svěřeny výlučně mimořádnému kolegiu (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-117" href="#t-117">117</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">152.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Komise tvrdí, že přezkum legality postupu jmenování soudců ze strany soudu podle rozsudku Simpson (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-118" href="#t-118">118</a>
</span>) může být kvalifikován jako jednání „zpochybňující existenci služebního poměru soudce [nebo] účinnost jmenování soudce“ podle čl. 107 odst. 1 bodu 3 novelizovaného zákona o organizaci obecných soudů a čl. 72 odst. 1 bodu 3 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu, a vede tak k zahájení kárného řízení.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">153.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Mimoto, jak Komise uvedla v rámci svého druhého žalobního důvodu, považuje za nezbytné, aby všechny vnitrostátní soudy mohly posuzovat nezávislost soudu nebo soudce rozhodujícího v dané věci. Toto posouzení v současné době spadá do výlučné pravomoci mimořádného kolegia. Proti každému vnitrostátnímu soudci, který poruší ustanovení vnitrostátního práva, na která odkazuje druhý žalobní důvod, s odvoláním na zásadu přednosti unijního práva, může být vedeno kárné řízení podle čl. 107 odst. 1 bodu 2 novelizovaného zákona o organizaci obecných soudů a čl. 72 odst. 1 bodu 2 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu, tedy za jednání nebo opomenutí, která znemožňují nebo vážně ztěžují fungování soudního orgánu.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">154.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Konstatování určitého soudu, že určitý soud nebyl předem zřízen zákonem z důvodu nedostatků v postupu, které vedlo ke jmenování soudce, může být kvalifikováno jako provinění podle čl. 107 odst. 1 bodů 2 a 3 novelizovaného zákona o organizaci obecných soudů nebo čl. 72 odst. 1 bodů 2 a 3 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu, jakožto jednání zpochybňující „účinnost jmenování soudce.“</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">155.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Kárná provinění zavedená článkem 107 odst. 1 body 2 a 3 novelizovaného zákona o organizaci obecných soudů, jakož i článkem 72 odst. 1 body 2 a 3 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu se týkají rovněž obsahu soudních rozhodnutí, kterými se posuzuje nezávislost a nestrannost jiného soudce nebo soudu nebo postavení „soudu předem zřízeného zákonem“. Tento skutkový stav neodpovídá rozsudku ve věci Minister for Justice and Equality (Nedostatky soudního systému) (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-119" href="#t-119">119</a>
</span>), ve kterém Soudní dvůr rozhodl, že nezávislost soudců vyžaduje, aby kárný režim nebyl využíván jakožto systém politické kontroly obsahu soudních rozhodnutí.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">156.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Tatáž ustanovení vnitrostátního práva rovněž umožňují konstatovat, že žádosti soudu o rozhodnutí o předběžné otázce podané na základě článku 267 SFEU týkající se výkladu čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU a článku 47 Listiny, vyvolané pochybnostmi o legalitě příslušnosti soudu, představují kárná provinění (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-120" href="#t-120">120</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">157.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Komise má za to, že tato kárná provinění nejsou v souladu s rozsudkem A. K., jak tvrdí Polská republika. Pokud použití kritérií uvedených v bodech 132 až 154 uvedeného rozsudku vede k závěru, že soud není v souladu s článkem 47 Listiny nezávislý a nestranný, musí vnitrostátní soud upustit od použití vnitrostátních ustanovení, která takovému soudu přiznávají příslušnost. Takové jednání by mohlo být považováno za kárné provinění podle čl. 107 odst. 1 bodu 2 novelizovaného zákona o organizaci obecných soudů a čl. 72 odst. 1 bodu 2 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu, neboť by se mohlo jednat o jednání nebo opomenutí, které by mohlo znemožnit nebo vážně ztížit fungování soudního orgánu. Mimoto na rozdíl od toho, co tvrdí Polská republika, Soudní dvůr v bodě 133 rozsudku A. K. nerozhodl, že jmenování soudců prezidentem republiky nemůže být předmětem soudního přezkumu. Soudní dvůr uvedl, že samotná skutečnost, že soudce je jmenován prezidentem republiky, nemůže vyvolat pochybnosti o nestrannosti tohoto soudce, pokud po svém jmenování není dotčená osoba vystavena vnějšímu tlaku a nepřijímá pokyny při výkonu svých funkcí.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">158.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Novelizačním zákonem bylo do čl. 72 odst. 1 bodu 1 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu vloženo kárné provinění spočívající ve „zjevném a hrubém porušení právních předpisů“. Toto kárné provinění se již vztahovalo na soudce obecných soudů podle čl. 107 odst. 1 bodu 1 zákona o organizaci obecných soudů. Rozsudek ve věci kárného režimu soudců zkoumal slučitelnost posledně uvedeného ustanovení s článkem 19 odst. 1 druhým pododstavcem SEU. Kárné provinění spočívající ve „zjevném a hrubém porušení právních předpisů“ je totiž vágním pojmem, který může omezit obsah soudních rozhodnutí. Nelze vyloučit, že čl. 72 odst. 1 bod 1 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu, vykládaný v kontextu zvýšené činnosti kárných úředníků a nátlaku ze strany výkonné moci na činnost kárných orgánů v důsledku změn provedených reformou Nejvyššího soudu na základě zákona o Nejvyšším soudu ze dne 8. prosince 2017 (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-121" href="#t-121">121</a>
</span>), může být použit pro výkon politické kontroly nad soudní činností soudců Nejvyššího soudu.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">159.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Komise ve své replice zdůrazňuje, že třetí žalobní důvod se týká obsahu a znění dotčených právních předpisů a nikoli jejich soudního posouzení nebo jejich uplatňování. V rozsudku ve věci kárného režimu soudců (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-122" href="#t-122">122</a>
</span>) Soudní dvůr rozhodl, že je nutné stanovit pravidla, která dostatečně jasně a přesně vymezí jednání, která mohou vést ke vzniku kárné odpovědnosti soudců, aby byla zaručena nezávislost, která je vlastní jejich poslání, a aby se zamezilo tomu, že budou vystaveni riziku, že jejich kárná odpovědnost vznikne pouze z toho důvodu, jak rozhodli. Výraz „jednání zpochybňující“ uvedený v čl. 107 odst. 1 bodě 3 novelizovaného zákona o organizaci obecných soudů a v čl. 72 odst. 1 bodě 3 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu se neomezuje na zpochybňování aktu jmenování soudce prezidentem republiky.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">160.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Komise rovněž tvrdí, že Polská republika nezpochybňuje podobnosti mezi článkem 72 odst. 1 bodem 1 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu a článkem 107 odst. 1 bodem 1 novelizovaného zákona o organizaci obecných soudů. Odůvodnění uvedené v rozsudku ve věci kárného režimu soudců platí tím spíše pro čl. 72 odst. 1 bod 1 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">161.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Polská republika tvrdí, že třetí žalobní důvod není opodstatněný, jelikož Komise neunesla důkazní břemeno podle článku 258 SFEU. Poukazuje zejména na to, že se Komise opírá o znění dotčených vnitrostátních ustanovení a nepředložila žádný důkaz ani o jejich provádění, ani o judikatuře, která je vykládá.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">162.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 107 odst. 1 bod 2 novelizovaného zákona o organizaci obecných soudů a čl. 72 odst. 1 bod 2 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu jsou založeny na francouzském právu (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-123" href="#t-123">123</a>
</span>). Komise nikdy nezpochybnila slučitelnost uvedených francouzských ustanovení s unijním právem. Kromě toho podle Polské republiky nelze z těchto ustanovení vnitrostátního práva vyvodit, že se vztahují na případy, v nichž se uplatňuje unijní právo, včetně čl. 19 odst. 1 SEU. Uplatnění unijního práva není jednáním nebo opomenutím, které by znemožnilo nebo vážně ztížilo fungování soudního orgánu.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">163.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Polská republika tvrdí, že výklad čl. 107 odst. 1 bodu 2 novelizovaného zákona o organizaci obecných soudů a čl. 72 odst. 1 bodu 2 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu provedený Komisí je rovněž v rozporu s cílem sledovaným těmito ustanoveními, kterým je zabránit tomu, aby se soudci, kteří vykonávají povolání zakládající se na veřejné důvěře, chovali způsobem neslučitelným s důstojností své funkce. Jelikož přísluší soudci, aby aplikoval právo a předkládal Soudnímu dvoru předběžné otázky, tvrzení Komise, že tato jednání mohou představovat kárné provinění, je nesprávné. Tato ustanovení neumožňují ani přezkoumávat soudní rozhodnutí nebo ukládání kárné odpovědnosti soudci v důsledku to, že tento soudce přezkoumal, zda je zaručeno právo na přístup k soudu. Stanovisko Komise tedy není podloženo jazykovým, logickým a empirickým hlediskem a není podpořeno vnitrostátní judikaturou.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">164.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Pokud jde o čl. 107 odst. 1 bod 3 novelizovaného zákona o organizaci obecných soudů a čl. 72 odst. 1 bod 3 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-124" href="#t-124">124</a>
</span>), Polská republika má za to, že Komise zaměnila otázku přezkumu dodržování požadavků stanovených v čl. 19 odst. 1 druhém pododstavci SEU ve spojení s článkem 47 Listiny ze strany vnitrostátního soudu s účinkem takového přezkumu, který spočívá ve zpochybnění výkonu výsad prezidenta republiky jmenovat určitého soudce.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">165.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Dotčená kárná provinění nespočívají v přezkumu dodržování práva jednotlivce na soudní ochranu podle čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU. Tato ustanovení vnitrostátního práva brání naopak tomu, aby soud zpochybnil platnost jmenování soudce v rámci jiného řízení, než je řízení upravené Ústavou Polské republiky nebo ustanoveními přijatými na jejím základě.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">166.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Dotčená vnitrostátní ustanovení nebrání možnosti podat prostředek k nápravě porušení práv účastníka řízení podle článku 47 Listiny, jako je návrh na zrušení rozsudku, vyloučení soudce nebo postoupení věci jinému soudu, který v souladu s rozsudkem A. K. odpovídá tomuto ustanovení Listiny. Tato ustanovení nebrání ani tomu, aby byly podávány žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podle článku 267 SFEU. Od přijetí uvedených ustanovení polské soudy podaly několik žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce týkajících se výkladu čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU. Komise neuvádí, že proti některému ze soudců, kteří podali žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, byla zahájena kárná řízení, což Polská republika potvrdila.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">167.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Polská republika rovněž potvrzuje, že čl. 72 odst. 1 bod 1 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu odpovídá článku 107 odst. 1 bodu 1 zákona o organizaci obecných soudů, který stanoví, že kárná odpovědnost soudce vzniká z důvodu „zjevného a hrubého porušení právních předpisů“. Posledně uvedené ustanovení je v nezměněné podobě v platnosti od 1. října 2001. Do současné doby nevedlo k jakýmkoli námitkám. Článek 72 odst. 1 bod 1 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu tedy pouze sjednocuje definici kárného provinění, která se již vztahuje na soudce obecných soudů. Podle Polské republiky by bylo nepřípustné, pokud by zákonodárce zprostil soudce Nejvyššího soudu – kteří musí splňovat nejvyšší úroveň právního jednání a právních znalostí – odpovědnosti za provinění týkající se zjevného a hrubého porušení právních předpisů v rámci kárného řízení.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">168.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Podle judikatury Nejvyššího soudu je porušení právních předpisů „zjevné“, pokud „lze pochybení soudu snadno prokázat, pokud k němu došlo v souvislosti s dotčeným ustanovením, i když smysl tohoto ustanovení nesmí vyvolávat pochybnosti ani u osob s průměrným právním povědomím a jeho použití nevyžaduje další analýzu“ (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-125" href="#t-125">125</a>
</span>) nebo „pokud u každého právníka bez dalšího nevyvolává pochybnosti o tom, že došlo k porušení právních předpisů“ (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-126" href="#t-126">126</a>
</span>). Ze znění čl. 72 odst. 1 bodu 1 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu i z příslušné judikatury týkající se tohoto ustanovení tak vyplývá, že dodržení požadavků stanovených v čl. 19 odst. 1 druhém pododstavci SEU, článku 47 Listiny a článku 267 SFEU nepředstavuje zjevné a hrubé porušení právních předpisů.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">169.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Polská republika ve své duplice připomíná, že na rozdíl od toho, co tvrdí Komise v bodě 159 tohoto stanoviska, judikatura Soudního dvora (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-127" href="#t-127">127</a>
</span>) vyžaduje, aby posouzení vnitrostátních právních předpisů zohledňovalo jejich použití v praxi, včetně veškeré vnitrostátní judikatury týkající se jejich výkladu.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">2.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Posouzení</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">a)</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Úvodní poznámky k rozsahu druhého a třetího žalobního důvodu Komise</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">170.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Polská republika tvrdí, že důvody, které Komise uplatňuje v rámci svého druhého žalobního důvodu, jsou nesoudržné s jejím třetím žalobním důvodem a odporují mu. Komise má za to, že Soudní dvůr by měl tento žalobní důvod zamítnout. Druhý žalobní důvod se týká výlučné příslušnosti mimořádného kolegia k rozhodování o otázkách týkajících se nezávislosti soudů, kolegií a soudců, kterou mu přiznávají některá ustanovení vnitrostátního práva. Třetí žalobní důvod spočívá v tom, že přezkum dodržování unijních požadavků týkajících se nezávislého a nestranného soudu předem zřízeného zákonem ze strany soudu je kvalifikován jako kárné provinění. Tyto dva žalobní důvody jsou zjevně odlišné. Nesouhlasím tedy s tím, že mezi nimi existuje zjevný rozpor a navrhuji, aby Soudní dvůr námitku Polské republiky v tomto ohledu odmítl.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">b)</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Kárné řízení</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">171.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V důsledku požadavků týkajících se nezávislého a nestranného soudu předem zřízeného zákonem podle čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU a článku 47 Listiny, musí kárný režim platný pro soudce poskytovat nezbytné záruky, aby se zabránilo jakémukoli riziku použití takového režimu jakožto systému politické kontroly nad obsahem soudních rozhodnutí. Stanovení pravidel, která definují zejména jednání zakládající kárné provinění i konkrétně použitelné sankce, která dále upravují účast nezávislého orgánu za použití postupu plně zaručujícího práva zakotvená v článcích 47 a 48 Listiny, zejména právo na obhajobu, a která zakotvují možnost napadnout rozhodnutí kárných orgánů soudní cestou, v tomto ohledu představuje soubor základních záruk pro účely zachování nezávislosti soudní moci (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-128" href="#t-128">128</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">172.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Kárný režim platný pro soudce spadá pod organizaci soudnictví, a tedy do pravomoci členských států. Kárná odpovědnost soudců může dle volby členských států přispívat k odpovědnému přístupu a účinnosti v soudním systému. Členské státy musí při výkonu této pravomoci dodržovat unijní právo zejména tím, že zaručí nezávislost soudů, které rozhodují o otázkách souvisejících s uplatňováním nebo výkladem unijního práva, aby byla zaručena účinná právní ochrana jednotlivců vyžadovaná v čl. 19 odst. 1 druhém pododstavci SEU (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-129" href="#t-129">129</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">173.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Ochrana této nezávislosti nemůže úplně vyloučit možnost vzniku kárné odpovědnosti soudce v některých zcela výjimečných případech z důvodu soudních rozhodnutí přijatých tímto soudcem. Požadavek nezávislosti nemá za cíl aprobovat naprosto neomluvitelná jednání soudců, která by spočívala například v porušení pravidel vnitrostátního a unijního práva, jejichž dodržování mají zajišťovat, kterého by se dopustili úmyslně a se zlým úmyslem nebo v důsledku zvlášť závažné a hrubé nedbalosti, nebo v uchýlení se ke svévoli či v odepření spravedlnosti, přestože mají soudit spory, které jsou jim předloženy (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-130" href="#t-130">130</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">174.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Za účelem zachování této nezávislosti a zabránění tomu, aby kárný režim mohl být odkloněn od svého legitimního cíle, se jeví jako zásadní, aby skutečnost, že soudní rozhodnutí obsahuje případné pochybení ve výkladu nebo uplatňování pravidel vnitrostátního nebo unijního práva nebo v posouzení skutkových okolností a hodnocení důkazů, nemohla sama o sobě vést ke vzniku kárné odpovědnosti (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-131" href="#t-131">131</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">175.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Uplatnění kárné odpovědnosti tak musí být vymezeno objektivními a ověřitelnými kritérii založenými na základních požadavcích na řádný výkon spravedlnosti, jakož i zárukami, které mají zamezit jakémukoli riziku vnějších tlaků na obsah soudních rozhodnutí, a umožňují tak rozptýlit jakékoli legitimní pochybnosti jednotlivců o neovlivnitelnosti dotyčných soudců a o jejich neutralitě ve vztahu k vzájemně se střetávajícím zájmům (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-132" href="#t-132">132</a>
</span>). Za tímto účelem je nutné stanovit pravidla, která dostatečně jasně a přesně vymezí zejména jednání, která mohou vést ke vzniku kárné odpovědnosti soudců, aby byla zaručena nezávislost, která je vlastní jejich poslání, a aby se zamezilo tomu, že budou vystaveni riziku, že jejich kárná odpovědnost vznikne z toho důvodu, jak rozhodli (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-133" href="#t-133">133</a>
</span>). Soudní dvůr rovněž rozhodl, že skutečnost, že vnitrostátní soudci nebudou vystaveni kárným řízením nebo sankcím z důvodu, že využili možnosti obrátit se na Soudní dvůr na základě článku 267 SFEU, představuje záruku, která je vlastní jejich nezávislosti (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-134" href="#t-134">134</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">176.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Z ustálené judikatury Soudního dvora vyplývá, že se působnost vnitrostátních právních předpisů, které jsou předmětem řízení o nesplnění povinnosti, musí zpravidla posuzovat s přihlédnutím k jejich výkladu vnitrostátními soudy (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-135" href="#t-135">135</a>
</span>). V rámci svého třetího žalobního důvodu Komise tvrdí, že znění samotných vnitrostátních ustanovení jasně porušuje uvedená ustanovení unijního práva, a není tedy nezbytné zkoumat způsob, jakým jsou tato ustanovení uplatňována v praxi (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-136" href="#t-136">136</a>
</span>). Vzhledem k tomu, že se Komise rozhodla tuto otázku prezentovat tímto způsobem, nevidím žádný logický důvod, proč jí Soudní dvůr nemůže z tohoto důvodu připustit a rozhodnout o ní s tím, že Komise nese riziko neúspěchu ohledně této otázky.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">177.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Polská republika tvrdí, že znění čl. 107 odst. 1 bodu 2 novelizovaného zákona o organizaci obecných soudů a čl. 72 odst. 1 bodu 2 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu se podobají odpovídajícím ustanovením francouzského práva, a uvádí, že Komise platnost uvedených francouzských ustanovení nikdy nezpochybnila. Polská republika kromě toho tvrdí, že čl. 72 odst. 1 bod 1 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu nepřiznává orgánu, který má rozhodovat spor, širší prostor pro uvážení než rovnocenná ustanovení belgického, dánského a nizozemského práva.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">178.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V tomto ohledu stačí uvést, že projednávaná žaloba pro nesplnění povinnosti směřuje proti Polské republice. Vzhledem k tomu, že Soudní dvůr v rámci tohoto řízení o nesplnění povinnosti nemá projednávat legalitu pravidel platných v jiných členských státech, nemůže se jich tento členský stát dovolávat za účelem prokázání, že neporušil unijní právo (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-137" href="#t-137">137</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">179.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V rozsahu, v němž se třetí žalobní důvod Komise týká čl. 107 odst. 1 bodů 2 a 3 novelizovaného zákona o organizaci obecných soudů a čl. 72 odst. 1 bodů 2 a 3 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu, je úzce spjat s druhým žalobním důvodem. Komise má za to, že všechny vnitrostátní soudy musí mít možnost posoudit, zda jsou splněny požadavky nezávislosti, nestrannosti a předchozího zřízení soudu zákonem. Komise vykládá výše uvedená ustanovení tak, že takové posouzení může být považováno za jednání, které vážně ztěžuje fungování soudního orgánu nebo zpochybňuje existenci služebního poměru soudce nebo účinnost jeho jmenování.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">180.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Jak jsem uvedl ve svém návrhu odpovědi na druhý žalobní důvod, domnívám se, že pokud nedojde k porušení zásad rovnocennosti nebo efektivity, vnitrostátní pravidla pro určení příslušnosti, která omezují soudy nebo jejich kolegia, která mohou rozhodovat o otázkách týkajících se nezávislosti soudů, kolegia nebo soudce, nejsou v zásadě v rozporu s článkem 19 odst. 1 druhým pododstavcem SEU a článkem 47 Listiny. Pokud jsou pravidla pro určení příslušnosti jasná a přesná, soud, kolegium nebo soudce by si za normálních okolností řízení neměli uzurpovat jurisdikci jiného soudu.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">181.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Podle mého názoru jsou však znění čl. 107 odst. 1 bodů 2 a 3 novelizovaného zákona o organizaci obecných soudů, jakož i čl. 72 odst. 1 bodů 2 a 3 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu natolik široká a nepřesná, že je lze rozumně vykládat tak, že přezkum dodržení některého z požadavků článku 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU a článku 47 Listiny týkajícího se nezávislého a nestranného soudu předem zřízeného zákonem (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-138" href="#t-138">138</a>
</span>), ze strany soudce, může být považován za kárné provinění. Lze věrohodně tvrdit, že soud jednající v rámci své pravomoci, který zkoumá, zda tento nebo jiný soud dodržuje čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU a článek 47 Listiny, nebo předkládá Soudnímu dvoru předběžné otázky podle článku 267 SFEU (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-139" href="#t-139">139</a>
</span>), by mohl být považován za soud, který bránil nebo závažně ztěžoval fungování soudního orgánu nebo zpochybnil účinnost jmenování soudce.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">182.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 107 odst. 1 bod 2 novelizovaného zákona o organizaci obecných soudů a čl. 72 odst. 1 bod 2 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu odkazují na jednání nebo opomenutí, která mohou znemožnit nebo vážně ztížit fungování soudního orgánu. Neupřesňují, že tato jednání nebo opomenutí musí být protiprávní buď podle vnitrostátního, nebo unijního práva. Tvrzení Polské republiky, že jednání v rámci zákonných mezí a na základě zákona nemůže představovat kárné provinění podle uvedených ustanovení, se tak jeví jako neudržitelné. Výklad dotčených ustanovení neumožňuje čtenáři ani zjistit existenci kárného provinění, nebo v projednávané věci jeho údajnou neexistenci, s jasností a přesností vyžadovanou právními předpisy.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">183.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 107 odst. 1 bod 3 novelizovaného zákon o organizaci obecných soudů a čl. 72 odst. 1 bod 3 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu kromě toho odkazují na jednání zpochybňující existenci služebního poměru soudce, účinnost jmenování soudce nebo legitimitu ústavního orgánu Polské republiky. Tato ustanovení jsou koncipována tak široce, že do jejich působnosti mohou spadat věci překračující zpochybňování jmenování soudce prezidentem republiky. Jejich znění zachycuje podle mého názoru veškeré pokusy ke zpochybnění jakéhokoli aspektu postupu vedoucího ke jmenování soudce (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-140" href="#t-140">140</a>
</span>), včetně například dodržení požadavku, zda byl soud v souladu s čl. 19 odst. 1 druhým pododstavcem SEU a článkem 47 Listiny předem zřízen zákonem. Vzhledem k širokému znění čl. 107 odst. 1 bodů 2 a 3 novelizovaného zákona o organizaci obecných soudů, jakož i čl. 72 odst. 1 bodů 2 a 3 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu existuje zjevné riziko, že podání žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce zahrnující tato ustanovení unijního práva může být považováno za kárné provinění.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">184.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Tytéž úvahy platí pro přezkum nestrannosti soudu. Ačkoliv polský právní řád obsahuje řadu ustanovení týkajících se vyloučení soudců, nálezy polského ústavního soudu působnost těchto ustanovení značně omezily (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-141" href="#t-141">141</a>
</span>). Přezkum návrhu na vyloučení soudce založený na vadě postupu, na základě něhož byl tento soudce jmenován, tak může představovat kárné provinění.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">185.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Pokud jde o čl. 72 odst. 1 bod 1 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu, je nesporné, že znění, působnost a účel tohoto ustanovení jsou stejné jako čl. 107 odst. 1 bod 1 novelizovaného zákona o organizaci obecných soudů. V bodech 140 a 141 rozsudku ve věci kárného režimu soudců Soudní dvůr rozhodl, že čl. 107 odst. 1 zákona o organizaci obecných soudů nenaplňuje požadavky jasnosti a přesnosti. Po přezkumu použití tohoto ustanovení zejména ve světle vnitrostátní judikatury, kterou Polská republika předložila, Soudní dvůr rozhodl, že výrazy „zjevné a hrubé porušení právních předpisů“ nevylučovaly kárnou odpovědnost soudců již na základě údajně nesprávného obsahu jejich rozhodnutí, a omezení této odpovědnosti na zcela výjimečné případy.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">186.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V projednávané věci se Polská republika za účelem prokázání, že čl. 72 odst. 1 bod 1 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu nelze vykládat tak, že v důsledku dodržení požadavků stanovených v čl. 19 odst. 1 druhém pododstavci SEU a článku 47 Listiny ukládá kárné sankce, opírá o judikaturu Nejvyššího soudu týkající se čl. 107 odst. 1 zákona o organizaci obecných soudů.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">187.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Judikatura týkající se čl. 107 odst. 1 zákona o organizaci obecných soudů citovaná Polskou republikou, přičemž nejnovější pochází z roku 2015 (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-142" href="#t-142">142</a>
</span>), byla přijata kolegiem Nejvyššího soudu, které mělo příslušnost před reformou uvedeného soudu na základě zákona o Nejvyšším soudu ze dne 8. prosince 2017 (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-143" href="#t-143">143</a>
</span>), a nikoli kárným kolegiem v jeho současné podobě.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">188.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Kromě toho, jak Komise uvádí v replice, Soudní dvůr v rozsudku ve věci kárného režimu soudců (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-144" href="#t-144">144</a>
</span>) konstatoval, že v nedávném rozhodnutí (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-145" href="#t-145">145</a>
</span>) zaujalo současné kárné kolegium extenzivní výklad čl. 107 odst. 1 zákona o organizaci obecných soudů, který se odchyluje od předchozí judikatury Nejvyššího soudu a který snížil ochranu hodnoty právního státu (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-146" href="#t-146">146</a>
</span>). Z ustálené judikatury vyplývá, že je-li vnitrostátní právní úprava předmětem rozdílných soudních výkladů, přičemž jedny vedou k použití uvedené právní úpravy, které je slučitelné s unijním právem, a druhé k použití s tímto právem neslučitelnému, je třeba konstatovat, že tato právní úprava není přinejmenším dostatečně jasná na to, aby bylo zajištěno její použití slučitelné s unijním právem (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-147" href="#t-147">147</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">189.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Podle čl. 73 odst. 1 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu je kárné kolegium kárným soudem druhého (a posledního) stupně pro soudce obecných soudů a kárným soudem prvního a druhého stupně pro soudce Nejvyššího soudu. Vzhledem k tomu, že kárné kolegium nesplňuje požadavky nezávislosti a nestrannosti podle čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-148" href="#t-148">148</a>
</span>), existuje zvýšené riziko, že čl. 72 odst. 1 bod 1 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-149" href="#t-149">149</a>
</span>) bude vykládán tak, aby usnadnil použití kárného režimu k ovlivnění soudních rozhodnutí (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-150" href="#t-150">150</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">190.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Vzhledem k tomu, že navrhuji, aby Soudní dvůr určil, že Polská republika tím, že přijala čl. 72 odst. 1 bod 1 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU a článku 47 Listiny, navrhuji Soudnímu dvoru, aby třetímu žalobnímu důvodu vyhověl.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">D.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Čtvrtý žalobní důvod – K příslušnosti kárného kolegia rozhodovat věci, které mají přímý dopad na postavení soudců a justičních čekatelů a výkon jejich funkce</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">1.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Argumenty účastníků řízení</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">191.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V rámci čtvrtého žalobního důvodu, který se týká několika ustanovení čl. 27 odst. 1 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu, Komise tvrdí, že Polská republika porušila čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU tím, že udělila kárnému kolegiu, jehož nezávislost a nestrannost nejsou v souladu s judikaturou Soudního dvora (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-151" href="#t-151">151</a>
</span>) zaručeny, příslušnost k rozhodování věcí, které se přímo týkají postavení a výkonu jejich funkce.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">192.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Komise má za to, že celkové posouzení několika skutečností týkajících se složení a příslušnosti kárného kolegia, podmínek jmenování jeho členů, zejména role KRS – ústavního orgánu pověřeného zajištěním nezávislosti soudů a soudců – jakož i skutečnosti, že uvedená opatření byla na základě polského práva přijata současně, ukazují na „systémové narušení“ předchozího režimu. To vyvolává nejen legitimní pochybnosti, pokud jde o nezávislost kárného kolegia, jeho neovlivnitelnost ve vztahu k vnějším skutečnostem a jeho nestrannost ve vztahu k zájmům, které jsou předmětem věcí, v nichž má příslušnost, ale rovněž přímo zasahuje do nezávislosti soudců spadajících do jeho jurisdikce.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">193.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Komise poznamenává, že nově vytvořené kárné kolegium bylo pověřeno určitými kategoriemi věcí týkajících se postavení soudců, které dříve spadaly do pravomoci obecných nebo jiných soudů. Všichni členové kárného kolegia byli navíc jmenováni postupem, do něhož bylo zapojeno nové složení KRS. V tomto ohledu byl zkrácen čtyřletý mandát 15 členů KRS a výběrové řízení budoucích členů bylo změněno s cílem zvýšit vliv Sejmu na její složení. Komise rovněž zdůrazňuje, že vložení odstavců 1b a 4 do článku 44 zákona o KRS (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-152" href="#t-152">152</a>
</span>) omezilo účinnost soudního přezkumu usnesení KRS, jimiž jsou prezidentovi republiky navrhováni kandidáti na funkce soudců Nejvyššího soudu (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-153" href="#t-153">153</a>
</span>). Konečně Komise poukazuje rovněž na zvýšenou organizační, funkční a finanční autonomii kárného kolegia ve vztahu k ostatním čtyřem kolegiím Nejvyššího soudu.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">194.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Čtvrtý žalobní důvod směřuje proti třem ustanovením. Zaprvé proti čl. 27 odst. 1 bodu 1a novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu, který se týká žádostí o souhlas k zahájení trestního stíhání soudců nebo justičních čekatelů. Zadruhé proti čl. 27 odst. 1 bodu 2 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu, který se týká věcí pracovněprávních a otázek sociálního zabezpečení soudců Nejvyššího soudu. Zatřetí proti čl. 27 odst. 1 bodu 3 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu, který upravuje povinný odchod soudců do důchodu.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">195.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Podle Komise Soudní dvůr judikoval, že požadavek na nezávislost soudců ukládá, aby pravidla kárného režimu vztahujícího se na ty, jejichž úkolem je rozhodovat, poskytovala nezbytné záruky, aby se zabránilo jakémukoli riziku použití takového režimu jakožto systému politické kontroly obsahu soudních rozhodnutí. Stanovení pravidel – kterými jsou především definována jak jednání představující kárné přestupky, tak konkrétně použitelné sankce, které stanoví zásah nezávislého orgánu v souladu s postupem, který v plné míře zaručuje dodržování práv zakotvených v článcích 47 a 48 Listiny, zejména práva na obhajobu, a která zakotvují možnost napadnout rozhodnutí kárných orgánů soudní cestou – představuje soubor základních záruk pro účely zachování nezávislosti soudní moci (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-154" href="#t-154">154</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">196.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Komise tvrdí, že když kárné kolegium rozhoduje v prvním a druhém stupni o zbavení soudce soudní imunity před zahájením trestního řízení proti tomuto soudci, musí přezkoumat, zda existuje důvodné podezření, že trestný čin byl spáchán. Kárné kolegium musí v této souvislosti rovněž rozhodnout o dalších opatřeních, včetně dočasného zproštění výkonu funkce soudce. Kárné kolegium tak přímo zasahuje do výkonu soudní činnosti tohoto soudce. Vzhledem k tomu, že dočasné zproštění výkonu funkce soudce může být uloženo na dobu neurčitou, během níž je jeho odměna snížena o 25 % až 50 %, může perspektiva, že tato dodatečná opatření mohou být přijata, představovat prostředek nátlaku na soudce, a tím ovlivňovat obsah jejich rozsudků.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">197.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Komise dodává, že výlučná příslušnost kárného kolegia v oblasti pracovněprávních záležitostí, otázek sociálního zabezpečení a odchodu do důchodu, včetně otázek týkajících se odměňování, dovolených a nepřítomnosti v zaměstnání, důvodů nemoci, dávek a odchodu do důchodu z důvodu nemoci nebo fyzického či duševního poškození, má přímý vliv na podmínky, za nichž soudci Nejvyššího soudu vykonávají svojí soudní činnost.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">198.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Podle Komise se kárné kolegium považuje za příslušné k projednání věcí, které určují pracovní poměr soudců Nejvyššího soudu v rámci řízení zahájeného podle článku 189 občanského soudního řádu. Stejně jako v případech kárného řízení a rozhodování o zbavení imunity soudců má Komise za to, že je důležité, aby nezávislý soud přijal nebo přezkoumal taková rozhodnutí za účelem ochrany soudců před neodůvodněnými tlaky a nejistotou, které by mohly ovlivnit jejich nezávislost.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">199.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Komise v replice přebírá úvahy uvedené v bodech 88 až 110 rozsudku ve věci kárného režimu soudců, v nichž Soudní dvůr rozhodl, že Polská republika tím, že nezaručila nezávislost a nestrannost kárného kolegia, narušila nezávislost soudců obecných soudů a Nejvyššího soudu, čímž nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU. I když členské státy mohou stanovit pravidla týkající se soudní imunity, tato pravidla nemohou mít za následek zásah do nezávislosti soudců. Komise dodává, že ESLP ve věci Reczkowicz v. Polsko (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-155" href="#t-155">155</a>
</span>) rozhodl, že kárné kolegium není „soudem předem zřízeným zákonem“.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">200.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Polská republika navrhuje, aby byl čtvrtý žalobní důvod zamítnut. Skutečnost, že výkonná moc jmenuje soudce, nemůže založit jejich závislost na výkonné moci ani nevyvolává pochybnosti o nestrannosti soudců, pokud po svém jmenování nejsou dotčené osoby při výkonu své funkce vystaveny žádnému tlaku (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-156" href="#t-156">156</a>
</span>). Celkové posouzení postupu jmenování soudců kárného kolegia a systému záruk, které je chrání po jejich jmenování, ukazuje, že neexistuje žádná možnost, jak by na ně mohl být vykonáván vnější tlak.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">201.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Podle Polské republiky její Ústava stanoví postup pro jmenování všech soudců, včetně soudců kárného kolegia. Podle článku 179 ve spojení s článkem 144 odst. 3 bodem 17 Ústavy Polské republiky jsou soudci jmenováni prezidentem Polské republiky na dobu neurčitou, a to na návrh KRS. Jmenování soudců prezidentem republiky po projednání s prvním předsedou Nejvyššího soudu představuje podle článku 31 zákona o Nejvyšším soudu zavedenou výsadu prezidenta republiky. Prezident republiky zveřejňuje v Monitoru Polskim, polském Úředním věstníku, oznámení o počtu volných soudních míst, která mají být obsazena v každém kolegiu Nejvyššího soudu. Článek 30 zákona o Nejvyšším soudu stanoví taxativní výčet podmínek, které musí splňovat kandidáti na místo soudce Nejvyššího soudu (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-157" href="#t-157">157</a>
</span>). Do jednoho měsíce od zveřejnění oznámení může každá osoba, která splňuje podmínky pro to, aby se stala soudcem Nejvyššího soudu, požádat KRS o místo soudce v kolegiu uvedeném v oznámení. Poté, co předseda KRS konstatuje, že uchazeči splňují podmínky a formální požadavky, jmenuje podle čl. 31 odst. 1 zákona ze dne 12. května 2011 o KRS skupinu nejméně tří členů orgánu pověřeného vypracováním stanoviska k předloženým návrhům. Po posouzení žádostí podaných v rámci tohoto řízení předloží KRS prezidentovi republiky návrh na jmenování soudců na volná místa u Nejvyššího soudu. Přestože návrh KRS není pro prezidenta republiky závazný, prezident republiky nemůže soudcem jmenovat osobu, kterou KRS nenavrhla. V tomto ohledu se úloha KRS neliší od úlohy soudních rad v jiných členských státech.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">202.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Polská republika zdůrazňuje, že nezávislost soudců kárného kolegia vyplývá nejen z postupu jejich jmenování, ale především ze širokého systému záruk, který umožňuje, aby jakýkoli soudce kárného kolegia mohl rozhodovat zcela bez vnějšího tlaku. Podle článku 179 Ústavy Polské republiky jsou soudci jmenováni na dobu neurčitou. Článek 180 Ústavy Polské republiky stanoví, že soudci jsou neodvolatelní. Soudce nemůže být odvolán, dočasně zproštěn výkonu funkce, převeden k jinému soudu nebo na jinou funkci proti své vůli, s výjimkou případů, kdy to vyplývá ze soudního rozhodnutí a pouze v případech stanovených zákonem. Soudce odchází do důchodu po dosažení zákonem stanoveného věku a v souladu s pravidly stanovenými zákonem může odejít do důchodu z důvodu nemoci nebo invalidity, které mu znemožňují vykonávat jeho funkci. Podle článku 181 Ústavy Polské republiky nemůže být soudce žalován, a nemůže být tedy trestně odpovědný nebo zbaven osobní svobody bez předchozího souhlasu soudu určeného zákonem. Soudci jsou dále podle čl. 178 odst. 3 Ústavy Polské republiky povinni být nepolitičtí. Podle článku 44 zákona o Nejvyšším soudu nemohou soudci tohoto soudu (včetně soudců jeho kárného kolegia) v zásadě zastávat jinou funkci. Soudci Nejvyššího soudu zároveň požívají vhodných materiálních podmínek, které jim mají nahradit zákazy a omezení, která jsou jim uložena. Soudci kárného kolegia mají nárok na dodatečnou odměnu ve výši 40 % z celkového základního platu a příspěvek za výkon služebních povinností (s výjimkou případu, kdy soudce zastává místo vědeckého pracovníka nebo vědce, za období ode dne jeho nástupu na tuto pozici do konce této pracovní pozice) z důvodu pravidel týkajících se neslučitelnosti výkonu jiných funkcí.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">203.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Podle Polské republiky Komise nevysvětlila, jak by z autonomie kárného kolegia mohla vzniknout možnost výkonu nátlaku na soudce tohoto kolegia. Zřízení kárného kolegia bylo odůvodněno neúčinností kárných řízení a neschopností soudců Nejvyššího soudu postihovat soudní pochybení. Nezávislost kárného kolegia v rámci Nejvyššího soudu, spojená s neexistencí závislosti na jiných mocích, ukazuje neopodstatněnost tvrzení Komise. Kromě toho Polská republika zdůrazňuje, že přenesení příslušnosti na kárné kolegium souvisí s organizací soudnictví, která spadá do výlučné pravomoci členských států. V některých členských státech (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-158" href="#t-158">158</a>
</span>) totiž soudci nepožívají imunity. Pokud se Komise domnívá, že soudcovská imunita je požadavkem unijního práva, měla by tento požadavek vznést vůči všem členským státům.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">204.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Polská republika tvrdí, že postup jmenování soudců kárného kolegia poskytuje mnohem vyšší záruky nezávislosti než řízení, o nichž má Soudní dvůr za to, že splňují kritéria stanovená v čl. 19 odst. 1 druhém pododstavci SEU (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-159" href="#t-159">159</a>
</span>). Trvá na tom, že nedošlo k žádnému „systémovému narušení“ a Komise zjevně uplatňuje dvojí metr. Komise nevysvětlila pojem „systémové narušení“, který není právním pojmem a je v mezinárodní judikatuře neznámý. Ani reforma soudního systému není spojena s jakýmkoli „narušením“. Kárné kolegium naopak vykonává funkci kárného soudu v prvním nebo druhém stupni.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">2.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Posouzení</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">205.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Zatímco organizace soudnictví, včetně pravidel upravujících trestní řízení proti soudcům, spadá do pravomoci členských států, výkon této pravomoci musí dodržovat unijní právo. Pokud členský stát stanoví taková zvláštní pravidla upravující trestní řízení vedená proti soudcům, je k vyloučení veškerých legitimních pochybností u jednotlivců o neovlivnitelnosti soudců vnějšími skutečnostmi, zejména přímými či nepřímými vlivy zákonodárné a výkonné moci, které mohou usměrňovat jejich rozhodnutí, na základě požadavku nezávislosti nezbytné, aby tato zvláštní pravidla byla odůvodněna objektivními a ověřitelnými požadavky na řádný výkon spravedlnosti. Taková pravidla musí, stejně jako v případě pravidel upravujících kárnou odpovědnost soudců, stanovit nezbytné záruky zajišťující, že tato trestní řízení nebudou moci být použita jako systém politické kontroly nad činností uvedených soudců a aby v plném rozsahu zaručila práva zakotvená v článcích 47 a 48 Listiny (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-160" href="#t-160">160</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">206.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Podle čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU musí členské státy zajistit, aby soudy, které mají rozhodovat o provádění nebo výkladu unijního práva, splňovaly požadavky na účinnou právní ochranu (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-161" href="#t-161">161</a>
</span>). Z povahy věcí spadajících do působnosti kárného kolegia podle čl. 27 odst. 1 bodů 1a, 2 a 3 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu vyplývá, že tyto věci mohou mít okamžitý, přímý a zásadní vliv na postavení a podmínky výkonu jejich funkce (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-162" href="#t-162">162</a>
</span>). Vzhledem k tomu, že taková opatření mohou mít závažné důsledky pro jejich život a kariéru, musí být opatření přijatá podle čl. 27 odst. 1 bodů 1a, 2 a 3 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu týkající se soudců, kteří mohou rozhodovat o uplatňování nebo výkladu unijního práva, přezkoumána orgánem, jenž sám splňuje záruky vlastní účinné soudní ochraně v souladu s čl. 19 odst. 1 druhým pododstavcem SEU (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-163" href="#t-163">163</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">207.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Z toho vyplývá, že kárné kolegium, které může používat čl. 27 odst. 1 body 1a, 2 a 3 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu, musí poskytnout veškeré nezbytné záruky, pokud jde o jeho nezávislost a nestrannost, aby se předešlo jakémukoli riziku, že opatření přijatá na základě těchto ustanovení mohou být použita jako systém politické kontroly obsahu soudních rozhodnutí. V této souvislosti je irelevantní, že jiné členské státy mají jiný režim soudní imunity před trestním stíháním (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-164" href="#t-164">164</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">208.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V rozsudku ve věci kárného režimu soudců Soudní dvůr s odkazem na několik faktorů kategoricky konstatoval, že kárné kolegium nesplňuje požadavky nezávislosti a nestrannosti vyžadované článkem 19 odst. 1 druhým pododstavcem SEU. V tomto ohledu se Soudní dvůr ve velké míře opíral o skutečnosti, které již uvedl ve svém rozsudku A. K., na něhož odkazuje žaloba. Žalobní odpověď došla kanceláři Soudního dvora dne 17. června 2021, tedy přibližně jeden měsíc před vyhlášením rozsudku ve věci kárného režimu soudců. I když Komise v replice ze dne 28. července 2021 vycházela z uvedeného rozsudku za účelem posílení čtvrtého žalobního důvodu, Polská republika se v duplice podané dne 7. září 2021 k tomuto žalobnímu důvodu nevyjádřila.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">209.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Význam rozsudku ve věci kárného režimu soudců (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-165" href="#t-165">165</a>
</span>) pro posouzení čtvrtého žalobního důvodu je značný, proto stručně shrnu jeho relevantní body (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-166" href="#t-166">166</a>
</span>). S odkazem na různé úvahy uvedené v bodech 89 až 110 uvedeného rozsudku, a nikoli na žádnou jednotlivou skutečnost, Soudní dvůr rozhodl, že Polská republika porušila čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU, jelikož kárné kolegium nesplňuje požadavky nezávislosti a nestrannosti (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-167" href="#t-167">167</a>
</span>). Soudní dvůr vycházel zejména ze skutečnosti, že vytvoření kárného kolegia, které má výlučnou pravomoc rozhodovat určité kárné věci, ex nihilo odpovídalo přijetí vnitrostátních právních předpisů, které narušily neodvolatelnost a nezávislost soudců Nejvyššího soudu. Uvedl, že kárné kolegium požívá v rámci Nejvyššího soudu oproti jeho ostatním kolegiím obzvláště vysoké míry organizační, funkční a finanční autonomie. Odměna soudců kárného kolegia přesahuje přibližně o 40 % odměnu soudců ostatních kolegií Sądu Najwyższego (Nejvyšší soud) bez jakéhokoli objektivního odůvodnění. Při svém založení mělo být kárné kolegium složeno výlučně z nových soudců jmenovaných prezidentem republiky na návrh KRS (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-168" href="#t-168">168</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">210.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Před těmito jmenováními byla KRS komplexně restrukturalizována (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-169" href="#t-169">169</a>
</span>). Podle Soudního dvora mohly takové změny vést k riziku, které v rámci dříve platného způsobu volby neexistovalo, a sice riziku zvýšeného vlivu zákonodárné a výkonné moci na KRS a zásahu do nezávislosti tohoto orgánu. KRS v tomto novém složení byla navíc ustavena za současného zkrácení čtyřletého funkčního období dosavadních členů tohoto orgánu. Soudní dvůr rovněž konstatoval, že legislativní reforma KRS byla provedena současně s přijetím nového zákona o Nejvyšším soudu (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-170" href="#t-170">170</a>
</span>), jímž byla provedena rozsáhlá reforma tohoto orgánu (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-171" href="#t-171">171</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">211.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Podle Soudního dvora mohly všechny tyto skutečnosti vyvolat u jednotlivců legitimní pochybnosti o neovlivnitelnosti kárného kolegia ve vztahu k vnějším skutečnostem, zejména přímým či nepřímým vlivům polské zákonodárné a výkonné moci, a o jeho neutralitě ve vztahu k vzájemně se střetávajícím zájmům. Soudní dvůr uvedl, že tyto skutečnosti mohly vést k neexistenci zdání nezávislosti nebo nestrannosti kárného kolegia, jež je způsobilá narušit důvěru, kterou v demokratické společnosti a právním státě musí justice u jednotlivců vzbuzovat (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-172" href="#t-172">172</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">212.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Na rozdíl od toho, co tvrdí Polská republika, celkové posouzení postupu jmenování soudců kárného kolegia a podmínek, za kterých toto kolegium funguje, nevylučují existenci důvodných pochybností o tom, že na ně může být vyvíjen vnější tlak. V době přípravy tohoto stanoviska legitimní pochybnosti o nezávislosti a nestrannosti kárného kolegia popsané v rozsudku Komise v. Polsko (Nezávislost Nejvyššího soudu) (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-173" href="#t-173">173</a>
</span>) a v rozsudku A. K. přetrvávají.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">213.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Vzhledem k tomu doporučuji Soudnímu dvoru, aby rozhodl tak, že Polská republika tím, že svěřila kárnému kolegiu, jehož nezávislost a nestrannost nejsou zaručeny, příslušnost rozhodovat ve věcech, které mají přímý dopad na postavení soudců a justičních čekatelů a na výkon jejich funkcí, jako jsou žádosti o souhlas k zahájení trestního stíhání soudců nebo justičních čekatelů nebo k jejich vzetí do vazby, ve věcech pracovněprávních a věcech sociálního zabezpečení, které se týkají soudců Nejvyššího soudu, jakož i ve věcech týkajících se povinného odchodu těchto soudců do důchodu, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z ustanovení čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">E.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Pátý žalobní důvod – K porušení základního práva soudců na respektování jejich soukromí a práva na ochranu osobních údajů</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">1.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Argumenty účastníků řízení</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">214.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Tím, že Polská republika uložila každému soudci povinnost zveřejnit ve Veřejném věstníku (Biuletyn Informacji Publicznej) do 30 dnů od obdržení oznámení o jeho jmenování do funkce soudce informace o členství ve spolku nebo sdružení, o funkcích, které zastával v neziskových nadacích, jakož i o členství v politické straně před jmenováním do funkce soudce, porušila podle Komise základní právo soudců na respektování jejich soukromí a ochranu osobních údajů, která jsou zaručena článkem 7 a čl. 8 odst. 1 Listiny, jakož i článkem 6 odst. 1 písm. c) a e), článkem 6 odst. 3 a článkem 9 odst. 1 GDPR.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">215.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 88a novelizovaného zákona o organizaci obecných soudů, čl. 45 odst. 3 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu a čl. 8 odst. 2 novelizovaného zákona o organizaci správních soudů ukládají soudcům povinnost předložit písemné prohlášení o jejich členství v orgánech uvedených v čl. 88a odst. 1 bodech 1 až 3 novelizovaného zákona o organizaci obecných soudů. Tyto informace se zveřejňují ve Veřejném věstníku nejpozději do 30 dnů ode dne podání uvedeného prohlášení (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-174" href="#t-174">174</a>
</span>). Komise má za to, že tato ustanovení se týkají zpracování osobních údajů, jak jsou definovány v čl. 4 odst. 1 GDPR, tedy informací o identifikované nebo identifikovatelné fyzické osobě. Jelikož se údaje uvedené v čl. 88a odst. 1 bodu 3 novelizovaného zákona o organizaci obecných soudů týkají politických názorů soudce před jeho jmenováním do funkce soudce (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-175" href="#t-175">175</a>
</span>) nebo filozofického přesvědčení spojeného s členstvím ve sdružení nebo nadaci (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-176" href="#t-176">176</a>
</span>), spadají do zvláštních kategorií osobních údajů ve smyslu čl. 9 odst. 1 GDPR.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">216.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Vzhledem k tomu, že zpracování osobních údajů soudců podléhá GDPR, nelze podle Komise výjimku uvedenou v čl. 2 odst. 2 písm. a) GDPR, na kterou poukazuje Polská republika, použít. V tomto ohledu stačí odkázat na bod 20 odůvodnění (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-177" href="#t-177">177</a>
</span>) a čl. 37 odst. 1 písm. a) GDPR, které za účelem zajištění nezávislosti soudní moci stanoví výjimku z GDPR, pouze pokud jde o pravomoc dozorových orgánů nad soudy, které vykonávají soudní funkce.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">217.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Komise dále tvrdí, že povinnosti sdělit a zveřejnit informace týkající se členství v politické straně před jmenováním do funkce soudce a informace o veřejných a společenských činnostech soudce ve sdružení nebo nadaci jsou neslučitelné s obecnou zásadou proporcionality, jelikož nejsou ani vhodné, ani nezbytné k dosažení cíle deklarovaného Polskou republikou, kterým je zvýšení nestrannosti soudců. Jsou tedy neslučitelné s články 7 a 8 Listiny, jakož i s článkem 6 odst. 1 písm. c) a písm. e) a odst. 3 a článkem 9 odst. 1 GDPR. Dotčené povinnosti omezují právo soudce na respektování soukromí (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-178" href="#t-178">178</a>
</span>) a jeho právo na ochranu osobních údajů, které se ho týkají (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-179" href="#t-179">179</a>
</span>). Povolená omezení těchto práv musí být v souladu s čl. 52 odst. 1 Listiny stanovena zákonem a respektovat podstatu práv zakotvených v článcích 7 a 8 Listiny. Při dodržení zásady proporcionality musí být dotčená omezení nezbytná a musí skutečně odpovídat cílům obecného zájmu, které uznává Unie, nebo potřebě ochrany práv a svobod druhého.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">218.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Komise tvrdí, že podle čl. 6 odst. 3 GDPR musí právní řád členského státu, který poskytuje právní základ pro zpracování osobních údajů, které je nezbytné pro splnění právní povinnosti nebo pro splnění úkolu prováděného ve veřejném zájmu nebo při výkonu veřejné moci, kterým je pověřen správce, splňovat cíl veřejného zájmu a být přiměřené sledovanému legitimnímu cíli (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-180" href="#t-180">180</a>
</span>). Kromě toho zpracování citlivých osobních údajů odhalujících politické názory soudce před jeho jmenováním, jakož i filosofické přesvědčení spojené s jeho členstvím ve sdružení nebo nadaci, musí být odůvodněno jednou z výjimek stanovených v čl. 9 odst. 2 GDPR.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">219.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Podle Komise tedy nelze vyloučit, že orgány pověřené dohledem nad tím, aby soudci dodržovali etické a profesní normy, nebo orgány pověřené jmenováním soudních kolegií, mohou být informovány o činnostech, které soudci vykonávají nad rámec svých úkolů, jež mohou v konkrétním případě vyvolat střet zájmů. Zpracování takových údajů by však mělo být striktně omezeno na tento účel, a zejména by nemělo být použito k jiným účelům, které by mohly vést k diskriminaci soudce nebo k výkonu vnějšího tlaku na soudce nebo mít vliv na jeho soudní kariéru.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">220.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Komise má za to, že dotčená vnitrostátní ustanovení jsou nepřiměřená, neboť se neomezují na to, co je nezbytné k dosažení sledovaných cílů, i kdyby se použila pouze na vnitřní kontrolu případných střetů zájmů. Zejména dřívější členství v politické straně se týká života soudce před jeho jmenováním, a nemá tedy přímo vliv na výkon jeho funkce. Pokud jde o členství v politické straně a funkci v rámci této strany před 29. prosincem 1989, je neudržitelné tvrdit, že by takové informace mohly sloužit k posouzení nestrannosti soudce ve věcech, o nichž tento soudce rozhoduje o více než 30 let později. Žádná vazba neexistuje ani mezi takovými údaji a postupem jmenování, jelikož tyto údaje se předkládají poté, co soudce začne vykonávat svou funkci.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">221.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V každém případě lze cíle, aby věci byly rozhodovány nestranným soudem, dosáhnout méně omezujícími prostředky, jako je vyloučení soudce ve věcech, ve kterých vyvstanou pochybnosti o jeho nestrannosti. Komise v replice uvádí, že soudci skládají v okamžiku svého jmenování přísahu, že budou spravedlnost vykonávat nestranně a svědomitě. Kromě toho podle čl. 82 odst. 2 novelizovaného zákona o organizaci obecných soudů musí soudci zachovat důstojnost své funkce.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">222.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Kromě toho Komise v replice uvádí, že Ústava Polské republiky vyžaduje, aby soudci byli nepolitičtí a nestranní. Polská republika neodůvodnila potřebu přijmout článek 88a novelizovaného zákona o organizaci obecných soudů s ohledem na tento požadavek. Informace týkající se členství ve sdružení, funkce vykonávané v rámci neziskové nadace a členství v politické straně ukazují politické názory soudce nebo jeho náboženské vyznání či filozofické přesvědčení ve smyslu čl. 9 odst. 1 GDPR. Kromě toho vzhledem k tomu, že pojem „sdružení“ podle článku 88a novelizovaného zákona o organizaci obecných soudů není definován, vztahuje se na členství v náboženských sdruženích, a nutí tak soudce, aby v tomto kontextu odhalili své přesvědčení. Podle Komise bylo toto ustanovení zavedeno s cílem zajistit, aby informace shromažďované a zpracovávané na jeho základě byly použity k jiným účelům, jako je vyvíjení tlaku na soudce nebo k podněcování podezírání osob, které nesdílejí jejich názor.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">223.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Polská republika má za to, že pátý žalobní důvod musí být zamítnut, jelikož sporná ustanovení nespadají do působnosti GDPR. Za účelem podpory tvrzení, že se GDPR nevztahuje na zpracování osobních údajů v rámci činnosti, která nespadá do působnosti unijního práva, se Polská republika dovolává čl. 2 odst. 2 písm. a) GDPR. Mimoto vzhledem k tomu, že organizace soudnictví spadá do výlučné pravomoci členských států, se GDPR na tuto činnost nepoužije.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">224.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V každém případě má Polská republika za to, že dotčená vnitrostátní ustanovení jsou v souladu s GDPR. Informace o některých činnostech soudců mimo soudní sféru mohou mít v konkrétní věci vliv na výkon funkce soudce a na existenci důvodů pro vyloučení. Na rozdíl od tvrzení Komise může mít předchozí členství v politické straně dopad na současnou soudní činnost soudce a na existenci důvodů pro vyloučení v konkrétní věci. Účelem těchto povinností je poskytnout informace účastníkovi řízení a umožnit mu podat odůvodněnou žádost o vyloučení. Jejich cílem není bránit soudci ve výkonu činností neslučitelných se soudní nezávislostí (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-181" href="#t-181">181</a>
</span>), ale spíše umožnit ověření ad casum, zda soudce, který rozhoduje věc, nevykonával činnosti, které by mohly vyvolat dojem, že není zcela objektivní. Vnitrostátní ustanovení jsou tedy přiměřená cíli posílit nestrannost a politickou neutralitu soudců, což, jak Komise sama připouští, je předmětem sporných ustanovení.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">225.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Podle Polské republiky je cíl získat informace o členství v politické straně před 29. prosincem 1989 za účelem posouzení nestrannosti soudce rozhodujícího ve věci po více než 30 letech zcela legitimní, jelikož politizace soudní moci byla charakteristická pro bývalé komunistické režimy ve střední a východní Evropě.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">226.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Polská republika uvádí, že Komise nevylučuje, že účast na činnostech nadace nebo neziskové organizace může mít přímý účinek na aktuální činnosti soudce, které nelze srovnávat s činnostmi soukromých osob. Na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, se zpracování požadovaných informací omezuje výlučně na posílení důvěry veřejnosti v nestrannost a politickou neutralitu soudců. Takové údaje nelze použít k jiným účelům, včetně účelů, které by mohly vést k diskriminaci, vnějšímu tlaku nebo vlivu na profesní kariéru soudce. Komise na podporu svého argumentu nepředkládá žádný důkaz, a její tvrzení jsou tedy čistě hypotetická.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">227.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Polská republika rovněž odmítá tvrzení Komise, že cílů sledovaných vnitrostátními ustanoveními lze dosáhnout méně omezujícími prostředky. Cílem těchto povinností je umožnit účastníkům řízení získat dostatečné informace k tomu, aby mohli podat žádost na vyloučení soudce ve vhodném okamžiku. Tohoto cíle nelze dosáhnout způsobem popsaným Komisí. Je tedy třeba odmítnout argument Komise, podle kterého dotčené informace mohou být použity výlučně v rámci vnitřního přezkumu možných střetů zájmů, které byly sděleny pouze odpovědným osobám, aby se ujistily, že soudci dodržují etické a stavovské normy, jakož i osobám odpovědným za určení složení soudních kolegií.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">228.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Zpracování údajů týkajících se členství soudců v nadacích, sdruženích nebo politických stranách tedy splňuje test proporcionality nezbytný ke splnění úkolu prováděného ve veřejném zájmu. Proto má Polská republika za to, že sporná ustanovení splňují, aniž je dotčeno její stanovisko k použití čl. 2 odst. 2 písm. a) GDPR, rovněž kritéria uvedená v čl. 6 odst. 3 poslední větě ve spojení s článkem 6 odst. 3 písm. b) první větou a článkem 6 odst. 1 písm. c) a e) GDPR. Mimoto dotyčné údaje nepatří do kategorie zvláštních osobních údajů, na kterou odkazuje čl. 9 odst. 1 GDPR. Není tedy třeba přistoupit k takzvanému testu proporcionality, který navrhla Komise. Účelem dotčených povinností není uložit soudci povinnost předložit prohlášení obsahující informace o jeho politických nebo náboženských názorech nebo o jeho filozofickém přesvědčení. Podle Ústavy Polské republiky mají soudci stejně jako ostatní občané právo na svobodu projevu, přesvědčení, sdružování a shromažďování (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-182" href="#t-182">182</a>
</span>), a to pod podmínkou, že při požívání těchto práv jednají s náležitým respektem k důstojnosti své funkce a nestrannosti a nezávislosti soudní moci.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">2.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Posouzení</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">229.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">I když je tvrzení Komise týkající se článků 7 a 8 odst. 1 Listiny stručné a opírá se o stejné argumenty, které Komise uplatňuje ohledně údajného nesplnění povinnosti vyplývající z GDPR, mám za to, že vychází z autonomního porušení Listiny Polskou republikou (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-183" href="#t-183">183</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">230.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 51 odst. 1 Listiny stanoví, že její ustanovení jsou určena členským státům, výhradně pokud uplatňují právo Unie. Článek 6 odst. 1 SEU a čl. 51 odst. 2 Listiny upřesňují, že Listina nijak nerozšiřuje pravomoci Unie vymezené ve Smlouvách. Soudní dvůr tedy proto nemůže z hlediska Listiny posuzovat vnitrostátní právní úpravu, která nespadá do rámce uplatňování unijního práva (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-184" href="#t-184">184</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">231.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V bodě 21 rozsudku Åkerberg Fransson (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-185" href="#t-185">185</a>
</span>) Soudní dvůr uvedl, že vzhledem k tomu, že v případě, kdy vnitrostátní právní úprava spadá do působnosti unijního práva, musí být respektována základní práva, nemůže nastat případ, který by spadal pod unijní právo, a uvedená práva by se neuplatnila. Použitelnost unijního práva s sebou nese použitelnost základních práv zaručených Listinou. Z toho vyplývá, že základní práva zaručená Listinou se uplatní ve všech situacích, které se řídí unijním právem, a musí proto být respektována v případě, kdy vnitrostátní právní úprava spadá do působnosti tohoto práva. K použití Listiny je ještě třeba, aby unijní právo v dotyčné oblasti stanovilo určité povinnosti pro členské státy ohledně dotčené situace (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-186" href="#t-186">186</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">232.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">GDPR ukládá členským státům zvláštní povinnosti při zpracovávání osobních údajů. Údaje, na které odkazují článek 88a novelizovaného zákona o organizaci obecných soudů, čl. 45 odst. 3 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu a čl. 8 odst. 2 novelizovaného zákona o organizaci správních soudů, se týkají fyzické osoby identifikované nebo identifikovatelné fyzické osoby (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-187" href="#t-187">187</a>
</span>) na základě čl. 4 odst. 1 GDPR. Jejich shromažďování a následné zveřejnění představují zpracování ve smyslu čl. 4 odst. 2 GDPR (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-188" href="#t-188">188</a>
</span>). Za předpokladu, že zpracování osobních údajů soudců dotčených v rámci tohoto žalobního důvodu spadá do působnosti GDPR, a řídí se tedy unijním právem, může Soudní dvůr posoudit, zda tím, že Polská republika přijala dotčené vnitrostátní právní předpisy, porušila článek 7 a čl. 8 odst. 1 Listiny. Pokud jde o tvrzení Polské republiky, že se GDPR nevztahuje na organizaci nebo správu soudnictví v členském státě, jelikož tato činnost nespadá do věcné působnosti unijního práva podle čl. 2 odst. 2 písm. a) GDPR, Soudní dvůr rozhodl, že ačkoli organizace soudnictví spadá do pravomoci členských států, musí členské státy při výkonu této pravomoci dodržovat povinnosti, které pro ně vyplývají z unijního práva (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-189" href="#t-189">189</a>
</span>). Věcná působnost GDPR je velmi široká. Podle čl. 2 odst. 1 GDPR platí, že toto nařízení „se vztahuje na zcela nebo částečně automatizované zpracování osobních údajů a na neautomatizované zpracování těch osobních údajů, které jsou obsaženy v evidenci nebo do ní mají být zařazeny.“ Z věcné působnosti tohoto nařízení jsou na základě čl. 2 odst. 2 písm. a) až d) vyloučeny určité případy zpracování osobních údajů. Mezi tyto výjimky patří čl. 2 odst. 2 písm. a) GDPR, pokud ke zpracování dochází při výkonu činností, které nespadají do oblasti působnosti práva Unie (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-190" href="#t-190">190</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">233.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Ve svém rozsudku Latvijas Republikas Saeima (Trestné body) (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-191" href="#t-191">191</a>
</span>) Soudní dvůr (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-192" href="#t-192">192</a>
</span>) rozhodl, že čl. 2 odst. 2 písm. a) GDPR ve světle bodu 16 odůvodnění tohoto nařízení (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-193" href="#t-193">193</a>
</span>) vylučuje z působnosti uvedeného nařízení zpracování osobních údajů prováděné státními orgány v rámci činnosti, která má chránit národní bezpečnost, nebo činnosti, kterou lze zařadit do téže kategorie. Z toho vyplývá, že skutečnost, že se jedná o činnost státu nebo orgánu veřejné moci nepostačuje k tomu, aby se tato výjimka na takovou činnost automaticky vztahovala. Na rozdíl od toho, co tvrdí Polská republika, čl. 2 odst. 2 písm. a) GDPR nevylučuje organizaci nebo správu soudnictví v členských státech z věcné působnosti tohoto nařízení (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-194" href="#t-194">194</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">234.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Kromě toho je třeba uvést, že řada specifických výjimek uvedených v GDPR omezuje jeho použití na „soudy jednající v rámci svých soudních pravomocí“ (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-195" href="#t-195">195</a>
</span>). GDPR tedy nevylučuje organizaci soudnictví nebo soudní činnost ze své působnosti per se, ale omezuje použití některých svých ustanovení v několika konkrétních případech.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">235.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Organizace nebo správa soudnictví v členském státě proto není činností, která by nespadala do věcné působnosti unijního práva podle čl. 2 odst. 2 písm. a) nařízení GDPR (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-196" href="#t-196">196</a>
</span>). Vnitrostátní ustanovení, která stanoví zpracování osobních údajů spadající do působnosti GDPR, musí být v souladu s GDPR a implicitně ctít základní práva zakotvená v Listině. S ohledem na cíl uvedený v čl. 1 odst. 2 GDPR, kterým je ochrana základních práv a svobod fyzických osob, zejména jejich práva na ochranu osobních údajů, pokud jsou splněny podmínky legálního zpracování osobních údajů podle tohoto nařízení, takové zpracování splňuje požadavky článků 7 a 8 Listiny (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-197" href="#t-197">197</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">236.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Jak vyplývá z bodu 10 odůvodnění GDPR, jeho cílem je zejména zajistit vysokou úroveň ochrany fyzických osob v rámci Unie. Za tímto účelem usiluje o zajištění soudržného a jednotného uplatňování pravidel ochrany základních práv a svobod fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů v Unii. Jak uvádí bod 4 odůvodnění GDPR, právo na ochranu osobních údajů není právem absolutním, ale musí být posuzováno v souvislosti se svou funkcí ve společnosti a v souladu se zásadou proporcionality musí být v rovnováze s dalšími základními právy.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">237.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Každé zpracování osobních údajů – s výhradou výjimek, které připouští článek 23 GDPR – musí být v souladu se zásadami, jimiž se řídí zpracování osobních údajů, jakož i s právy subjektu údajů uvedenými v kapitolách II a III tohoto nařízení. Každé zpracování osobních údajů musí být zaprvé v souladu se zásadami stanovenými v článku 5 GDPR, a zadruhé odpovídat podmínkám stanoveným v článku 6 téhož nařízení (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-198" href="#t-198">198</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">238.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Osobní údaje musí být v souladu s článkem 5 odst. 1 písm. a), b), c) a d) GDPR ve vztahu k subjektu údajů zpracovávány korektně a zákonným a transparentním způsobem; shromažďovány pro určité, výslovně vyjádřené a legitimní účely; přiměřené, relevantní a omezené na nezbytný rozsah ve vztahu k účelu; přesné a v případě potřeby aktualizované.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">239.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Komise netvrdí, že Polská republika porušila jakoukoliv ze zásad týkajících se zpracování osobních údajů uvedených v článku 5 GDPR (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-199" href="#t-199">199</a>
</span>). Pokud jde o článek 6 GDPR, rozsudek Latvijas Republikas Saeima (Trestné body) (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-200" href="#t-200">200</a>
</span>) uvádí, že toto ustanovení obsahuje taxativní a omezující výčet případů, v nichž lze zpracování osobních údajů považovat za zákonné. Aby mohlo být zpracování považováno za oprávněné, musí spadat pod jeden z případů stanovených v uvedeném ustanovení (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-201" href="#t-201">201</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">240.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Zpracování údajů je podle čl. 6 odst. 1 písm. c) GDPR zákonné pouze tehdy, pokud je nezbytné pro splnění právní povinnosti, která se na správce vztahuje (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-202" href="#t-202">202</a>
</span>). Takové zpracování je podle čl. 6 odst. 1 písm. e) GDPR zákonné pouze tehdy, pokud je nezbytné pro splnění úkolu prováděného ve veřejném zájmu nebo při výkonu veřejné moci, kterým je pověřen správce (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-203" href="#t-203">203</a>
</span>). Vzhledem k tomu, že zpracování údajů v rámci tohoto řízení je stanoveno zákonem, jeho zákonnost musí být zkoumána s ohledem na čl. 6 odst. 1 písm. c) GDPR. Podle čl. 6 odst. 3 GDPR musí být právní základ zpracování, na které odkazuje čl. 6 odst. 1 písm. c) GDPR, stanoven právem Unie nebo právem členského státu, které se na správce vztahuje (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-204" href="#t-204">204</a>
</span>), přičemž právní základ určuje účel takového zpracování. Kromě toho čl. 6 odst. 3 GDPR stanoví, že právo Unie nebo členského státu musí splňovat cíl veřejného zájmu a musí být přiměřené sledovanému legitimnímu cíli. Bod 39 odůvodnění GDPR uvádí, že osobní údaje by měly být zpracovány pouze tehdy, nemůže-li být účelu zpracování přiměřeně dosaženo jinými prostředky.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">241.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Práva zakotvená v článcích 7 a 8 Listiny, jakož i v GDPR, se však neprojevují jako absolutní výsady, ale musí být nahlížena ve vztahu k jejich společenské funkci (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-205" href="#t-205">205</a>
</span>). Podle čl. 52 odst. 1 Listiny musí být každé omezení výkonu práv a svobod uznaných touto listinou, jako je právo na respektování soukromého a rodinného života a právo na ochranu osobních údajů, stanoveno zákonem a respektovat podstatu těchto práv a svobod. Podle zásady proporcionality mohou být omezení zavedena pouze tehdy, když jsou nezbytná a skutečně odpovídají cílům obecného zájmu, které uznává Unie, nebo potřebě ochrany práv a svobod druhého. Soudní dvůr rovněž upřesnil, že právní úprava, která s sebou přináší zásah do základních práv na respektování soukromého života a ochranu osobních údajů, musí stanovit jasná a přesná pravidla pro svůj rozsah a použití (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-206" href="#t-206">206</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">242.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Pátý žalobní důvod Komise se týká proporcionality dotčených vnitrostátních ustanovení. Komise netvrdí, že cíl spočívající v zajištění přístupu k nestrannému soudu není ve veřejném zájmu (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-207" href="#t-207">207</a>
</span>) a že by zpracování nebylo na tomto základě v souladu s čl. 6 odst. 1 písm. c) a čl. 6 odst. 3 GDPR, jakož i s čl. 52 odst. 1 Listiny (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-208" href="#t-208">208</a>
</span>). Stačí připomenout, že v oblastech pokrytých právem unie musí členské státy na základě čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU zaručit přístup k nezávislému a nestrannému soudu předem zřízenému zákonem (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-209" href="#t-209">209</a>
</span>). Komise v podstatě tvrdí, že vnitrostátní ustanovení jsou protiprávní, jelikož nejsou ani přiměřená, ani nezbytná k dosažení deklarovaného cíle Polské republiky, kterým je zajistit nestrannost soudní moci.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">243.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 9 odst. 1 GDPR výslovně zakazuje zpracování určitých osobních údajů, které jsou považovány za obzvláště citlivé (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-210" href="#t-210">210</a>
</span>). Článek 88a novelizovaného zákona o organizaci obecných soudů (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-211" href="#t-211">211</a>
</span>) vyžaduje údaje o soudcích týkající se 1) jejich členství ve sdružení (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-212" href="#t-212">212</a>
</span>), včetně jimi zastávaných funkcí a doby jejich členství, 2) jejich funkce v orgánu neziskové nadace a doby jejího trvání a 3) jejich členství v politické straně před jejich jmenováním do funkce soudce nebo během výkonu této funkce před 29. prosincem 1989. Členství ve sdružení nebo funkce v orgánu neziskové nadace by mohla odkazovat na členství nebo funkci v rámci odborů, sportovní organizace, filozofického společenství nebo společenského klubu. Pojmy „členství“ nebo „zastávaná pozice“ nejsou definovány a mohou odkazovat na formální či neformální členství nebo funkci. Terminologie použitá ve zkoumaných vnitrostátních ustanoveních je tak široká a nepřesná, že může zahrnovat téměř všechny formy sdružování osob. S výjimkou čl. 88a odst. 3 novelizovaného zákona o organizaci obecných soudů navíc dotčená vnitrostátní ustanovení nestanoví žádné časové omezení požadovaných údajů. Soudce by tak mohl být případně nucen uvést, že byl ve svém dětství členem amatérského sportovního klubu.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">244.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Dosah zpochybněných ustanovení je tedy velmi široký. Požadavek předložit písemné prohlášení o členství v politické straně, sdružení nebo funkci v orgánu neziskové nadace, a to bez časového omezení, a zveřejnění těchto údajů může představovat zpracování osobních údajů odhalující politické názory soudce, jeho filozofické přesvědčení nebo členství v odborech.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">245.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 9 odst. 1 GDPR zakazuje shromažďování a zveřejňování citlivých osobních údajů, které vypovídají zejména o politických názorech, náboženském vyznání či filozofickém přesvědčení nebo členství v odborech. Článek 9 odst. 2 GDPR stanoví určité výjimky z tohoto zákazu. Mezi ně patří čl. 9 odst. 2 písm. g) GDPR, podle kterého mohou být osobní údaje zpracovány, pokud je zpracování „nezbytné z důvodu významného veřejného zájmu na základě práva Unie nebo členského státu, které je přiměřené sledovanému cíli, dodržuje podstatu práva na ochranu údajů a poskytuje vhodné a konkrétní záruky pro ochranu základních práv a zájmů subjektu údajů.“ (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-213" href="#t-213">213</a>
</span>)
      </p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">246.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Lze rovněž poznamenat, že Polská republika neuvedla jakékoliv opatření, která přijala za účelem ochrany základních práv soudců na základě článků 7 a 8 odst. 1 Listiny, nebo na základě GDPR, zejména jeho článků 6 a 9, jak vyžaduje čl. 9 odst. 2 písm. g) GDPR, za účelem zmírnění dopadu přijatých ustanovení.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">247.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Polská republika pouze na tomto základě podle všeho porušila základní právo soudců na respektování jejich soukromého života a jejich právo na ochranu osobních údajů, zaručené článkem 7 a čl. 8 odst. 1 Listiny, jakož i čl. 6 odst. 1 písm. c) a e), čl. 6 odst. 3 a čl. 9 odst. 1 GDPR.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">248.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Pro úplnost nicméně přezkoumám, zda jsou dotčená vnitrostátní ustanovení vhodná nebo nezbytná k dosažení cíle deklarovaného Polskou republikou, a to k zajištění nestrannosti soudů. Zajištění přístupu k nezávislému a nestrannému soudu představuje významný veřejný zájem (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-214" href="#t-214">214</a>
</span>) ve smyslu čl. 9 odst. 2 písm. g) GDPR. Větší transparentnost, pokud jde o předchozí členství soudců v nadacích, sdruženích atd., může v zásadě posílit důvěru veřejnosti v nezávislost a nestrannost soudní moci.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">249.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Nebylo prokázáno, že přijetí dotčených vnitrostátních ustanovení bylo nezbytné k dosažení cíle, který chtějí sledovat. Zaprvé výše uvedená vnitrostátní ustanovení neuvádějí důvody, pro které byla přijata. Zadruhé Polská republika takovou nezbytnost v průběhu tohoto řízení neprokázala. Neuvedla, že před přijetím těchto ustanovení byla stávající vnitrostátní ustanovení o nestrannosti soudů a vyloučení soudců nedostatečná, nebo že existoval nedostatek důvěry veřejnosti v nestrannost soudnictví v Polsku. Dotčená vnitrostátní ustanovení patrně vychází z předpokladu, že veřejnost vnímá soudce jako podjaté. To je zejména zřejmé, pokud jde o požadavek stanovený v čl. 88a odst. 3 novelizovaného zákona o organizaci obecných soudů, týkající se členství soudce v politické straně během výkonu jeho funkce před 29. prosincem 1989. V rozsudku Getin Noble Bank (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-215" href="#t-215">215</a>
</span>) Soudní dvůr rozhodl, že jmenování soudce, k němuž došlo v období, kdy byla Polská lidová republika komunistickým státem, nemůže samo o sobě vyvolat legitimní a závažné pochybnosti jednotlivců o nezávislosti a nestrannosti tohoto soudce při výkonu jeho soudcovských povinností o 30 let později.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">250.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Pokud jde o otázku, zda účel zpracování nemohl být rozumně splněn jinými prostředky, tak i když dotčená vnitrostátní ustanovení umožňují, jak tvrdí Polská republika, ověřit ad casum, že soudce, který přezkoumává věc, nebyl zapojen do činností, které by mohly naznačovat, že není zcela objektivní, umožňují veřejnosti mít široký přístup k dotčeným citlivým osobním údajům (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-216" href="#t-216">216</a>
</span>). Uvedeného účelu vnitrostátních ustanovení mohlo být dosaženo mnohem méně omezujícími prostředky tím, že by například advokátům účastníků řízení byl umožněn přístup k dotčeným údajům a bylo by omezeno jakékoliv další zpřístupnění údajů bez vztahu k tomuto specifickému a vymezenému účelu zajistit nestrannost justice.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">251.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Dotčené zpracování citlivých osobních údajů představuje závažné omezení práva soudců na respektování soukromého života a jejich práva na ochranu osobních údajů podle článku 7 a čl. 8 odst. 1 Listiny a GDPR. To překračuje rámec toho, co je nezbytné k dosažení sledovaného cíle.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">252.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Navrhuji tedy Soudnímu dvoru, aby konstatoval, že čl. 88a novelizovaného zákona o organizaci obecných soudů, čl. 45 odst. 3 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu, jakož i čl. 8 odst. 2 novelizovaného zákona o organizaci správních soudů porušují článek 7 a čl. 8 odst. 1 Listiny, jakož i čl. 6 odst. 1 písm. c) a e), čl. 6 odst. 3 a čl. 9 odst. 1 GDPR.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">VII.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Náklady řízení</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">253.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">254.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V projednávané věci Komise a Polská republika požadovaly uložení náhrady nákladů řízení druhému účastníku řízení.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">255.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a Polská republika neměla ve věci úspěch, s výjimkou druhého žalobního důvodu, je důvodné Polské republice uložit náhradu čtyř pětin nákladů řízení, včetně čtyř pětin nákladů řízení o předběžném opatření.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">256.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Podle čl. 140 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora členské státy, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, nesou vlastní náklady řízení. Je tedy třeba rozhodnout, že Belgické království, Dánské království, Nizozemské království, Finská republika a Švédské království ponesou vlastní náklady řízení.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">VIII.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Závěry</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">257.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji Soudnímu dvoru, aby rozhodl následovně:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">–</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Polská republika tím, že přijala a ponechala v platnosti čl. 42a odst. 1 a 2 a čl. 55 odst. 4 ustawy – Prawo o ustroju sądów powszechnych (zákon o organizaci obecných soudů) ze dne 27. července 2001 (Dz. U. z roku 2001, částka 98, č. 1070) ve znění ustawy o zmianie ustawy – Prawo o ustroju sądów powszechnych, ustawy o Sądzie Najwyższym oraz niektórych innych ustaw (zákon, kterým se mění zákon o organizaci obecných soudů, zákon o Nejvyšším soudu a některé další zákony) ze dne 20. prosince 2019 (Dz. U. z roku 2020, č. 190; dále jen „novelizační zákon“) (dále jen „novelizovaný zákon o organizaci obecných soudů“), čl. 26 odst. 3 a čl. 29 odst. 2 a 3 ustawy o Sądzie Najwyższym (zákon o Nejvyšším soudě) ze dne 8. prosince 2017 (Dz. U. z roku 2018, č. 5) ve znění novelizačního zákona (dále jen „novelizovaný zákon o Nejvyšším soudě“), čl. 5 odst. 1a a 1b ustawy – Prawo o ustroju sądów administracyjnych (zákon o organizaci správních soudů) ze dne 25. července 2002 (Dz. U. z roku 2002, č. 1269), ve znění novelizačního zákona (dále jen „novelizovaný zákon o organizaci správních soudů“), jakož i článek 8 novelizačního zákona, které zakazují všem vnitrostátním soudům zkoumat dodržení požadavků Evropské unie týkajících se nezávislého a nestranného soudu, předem zřízeného zákonem, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z ustanovení čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU ve spojení s článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) ve světle judikatury Evropského soudu pro lidská práva týkající se čl. 6 odst. 1 evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950;</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">–</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Polská republika tím, že přijala a ponechala v platnosti čl. 107 odst. 1 body 2 a 3 novelizovaného zákona o organizaci obecných soudů a čl. 72 odst. 1 body 1 až 3 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu, které umožňují kvalifikovat přezkum dodržení unijních požadavků týkajících se nezávislého a nestranného soudu, předem zřízeného zákonem, jako kárné provinění, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z ustanovení čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU ve spojení s článkem 47 Listiny, jakož i z článku 267 SFEU;</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">–</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Polská republika tím, že pověřila Izbę Dyscyplinarną (kárné kolegium) Sądu Najwyższego (Nejvyšší soud), jehož nezávislost a nestrannost není zaručena, rozhodováním o věcech, které se přímo dotýkají postavení a výkonu funkce soudce a justičního čekatele, například o souhlasu k zahájení trestního stíhání soudců a justičních čekatelů nebo jejich zadržení, o věcech pracovněprávních a otázkách sociálního zabezpečení soudců Nejvyššího soudu, jakož i o věcech týkajících se odchodu soudců Nejvyššího soudu do důchodu, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU;</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">–</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Polská republika tím, že přijala a ponechala v platnosti článek 88a novelizovaného zákona o organizaci obecných soudů, čl. 45 odst. 3 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu a čl. 8 odst. 2 novelizovaného zákona o organizaci správních soudů porušila právo na respektování soukromí a právo na ochranu osobních údajů zaručené článkem 7 a článkem 8 odst. 1 Listiny, jakož i článkem 6 odst. 1 písm. c) a e), článkem 6 odst. 3 a článkem 9 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů);</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">–</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">uložil Polské republice náhradu čtyř pětin nákladů řízení, včetně čtyř pětin nákladů řízení o předběžném opatření;</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">–</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">rozhodl, že Belgické království, Dánské království, Nizozemské království, Finská republika a Švédské království ponesou vlastní náklady řízení.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <div/>
  <hr class="note"/>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-1" href="#c-1">1</a>
</span>) Původní jazyk: angličtina.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-2" href="#c-2">2</a>
</span>) Dz. U. z roku 2020, položka 190. Novelizační zákon vstoupil v platnost dne 14. února 2020.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-3" href="#c-3">3</a>
</span>) Úř. věst. 2016, L 119, s. 1.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-4" href="#c-4">4</a>
</span>) Rozsudky ze dne 19. listopadu 2019, A. K. a další (Nezávislost kárného kolegia Nejvyššího soudu) (C‑585/18, C‑624/18 a C‑625/18, EU:C:2019:982) (dále jen „rozsudek AK“), jakož i ze dne 26. března 2020, Přezkum Simpson v. Rada a HG v. Komise (C‑542/18 RX-II a C‑543/18 RX-II, EU:C:2020:232) (dále jen „rozsudek Simpson“).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-5" href="#c-5">5</a>
</span>) Dz. U. z roku 2018, částka 5; nabytí účinnosti dne 3. dubna 2018.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-6" href="#c-6">6</a>
</span>) Dz. U. z roku 2001, č. 98, částka 1070.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-7" href="#c-7">7</a>
</span>) Podle čl. 45 odst. 3 zákona o Nejvyšším soudu se článek 88 novelizovaného zákona o organizaci obecných soudů použije na soudce Nejvyššího soudu a podle čl. 8 odst. 2 ustawa – Prawo o ustroju sądów administracyjnych (zákon o organizaci správních soudů) se totéž ustanovení použije na soudce správních soudů a Nejvyššího správního soudu.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-8" href="#c-8">8</a>
</span>) Dz. U. z roku 2002, částka 1269.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-9" href="#c-9">9</a>
</span>) Komise v. Polsko (C‑204/21 R, EU:C:2021:593) (dále jen „usnesení ze dne 14. července 2021“).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-10" href="#c-10">10</a>
</span>) Polská republika měla zejména povinnost pozastavit: – uplatňování ustanovení, podle nichž má kárné kolegium příslušnost k rozhodování o žádostech o souhlas k zahájení trestního stíhání soudců nebo justičních čekatelů; – účinky rozhodnutí, která již kárné kolegium přijalo a kterými se vyslovuje souhlas k zahájení trestního stíhání soudce nebo k jeho zadržení, a zdržet se postupování věcí zmíněných v uvedeném článku soudu, který nesplňuje požadavky nezávislosti; – uplatňování ustanovení, na jejichž základě má kárné kolegium příslušnost k rozhodování ve věcech týkajících se postavení a výkonu funkce soudce Nejvyššího soudu, a zdržet se postupování těchto věcí soudu, který nesplňuje požadavky nezávislosti; – uplatňování ustanovení, která mohou vést ke vzniku kárné odpovědnosti soudců za přezkum dodržení požadavků nezávislosti a nestrannosti soudu, předem zřízeného zákonem; – uplatňování vnitrostátních ustanovení, a to v rozsahu, ve kterém zakazují vnitrostátním soudům zkoumat dodržení požadavků unijního práva týkajících se nezávislého a nestranného soudu, předem zřízeného zákonem, – uplatňování ustanovení, která stanoví výlučnou příslušnost mimořádného kolegia k posuzování námitek vycházejících z nedostatku nezávislosti soudce nebo soudu.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-11" href="#c-11">11</a>
</span>) V tomto nálezu Trybunał Konstytucyjny (Ústavní soud) mimo jiné rozhodl, že čl. 4 odst. 3 druhý pododstavec SEU ve spojení s článkem 279 SFEU jsou neslučitelné s články 2 a 7, článkem 8 odst. 1, jakož i s článkem 90 odst. 1 Ústavy Polské republiky ve spojení s jejím článkem 4 odst. 1. Trybunał Konstytucyjny (Ústavní soud) měl za to, že Soudní dvůr překročil své pravomoci, tj. rozhodl ultra vires tím, že Polské republice nařídil předběžná opatření týkající se organizace a pravomoci polských soudů, jakož i řízení před nimi. Usnesení ze dne 6. října 2021, Polsko v. Komise (C‑204/21 R-RAP, EU:C:2021:834, body 10 a 11).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-12" href="#c-12">12</a>
</span>) Polsko v. Komise (C‑204/21 R-RAP, EU:C:2021:834).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-13" href="#c-13">13</a>
</span>) Usnesení ze dne 6. října 2021, Polsko v. Komise (C‑204/21 R-RAP, EU:C:2021:834, body 18 až 24).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-14" href="#c-14">14</a>
</span>) Komise v. Polsko (C‑204/21 R, nezveřejněné, EU:C:2021:878).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-15" href="#c-15">15</a>
</span>) Článek 2 SEU.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-16" href="#c-16">16</a>
</span>) Článek 49 SEU stanoví, že každý evropský stát, který uznává hodnoty uvedené v článku 2 a zavazuje se k jejich podpoře, může požádat o členství v Unii. Rozsudek ze dne 20. dubna 2021, Repubblika (C‑896/19, EU:C:2021:311, body 61 až 63).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-17" href="#c-17">17</a>
</span>) Rozsudek ze dne 6. října 2021, W.Ż. (Kolegium pro mimořádnou kontrolu a věci veřejné Nejvyššího soudu – Jmenování) (C‑487/19, EU:C:2021:798, bod 122). Zatímco článek 47 Listiny přispívá k dodržování práva na účinnou soudní ochranu každého jednotlivce uplatňujícího v určité věci právo, které pro něj vyplývá z unijního práva, čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU má za cíl zajistit, aby systém prostředků zavedený každým členským státem zaručoval účinnou právní ochranu v oblastech pokrytých unijním právem, a to bez ohledu na situaci, ve které členský stát uplatňuje unijní právo ve smyslu čl. 51 odst. 1 Listiny: rozsudek ze dne 20. dubna 2021, Repubblika (C‑896/19, EU:C:2021:311, body 36, 45 a 52).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-18" href="#c-18">18</a>
</span>) Rozsudek ze dne 2. března 2021, A. B. a další (Jmenování soudců Nejvyššího soudu – Prostředek nápravy) (C‑824/18, EU:C:2021:153, body 145 a 146).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-19" href="#c-19">19</a>
</span>) Polská republika ve své duplice tvrdí, že v souladu s rozsudkem Trybunału Konstytucyjnego (Ústavní soud, Polsko), věc P 7/20, Soudní dvůr rozhodl ultra vires, když přijal předběžná opatření ve svém usnesení ze dne 14. července 2021, Polsko v. Komise (C‑204/21 R-RAP, EU:C:2021:593), jelikož organizace soudnictví v členských státech spadá do jejich výlučné pravomoci. Polská republika má za to, že s ohledem na ustálenou judikaturu Trybunału Konstytucyjnego (Ústavní soud, Polsko), jakož i Verfassungsgerichtshof (Ústavní soud, Belgie), Ústavního soudu (Česká republika), Højesteret (Ústavní soud, Dánsko), Bundesverfassungsgericht (Ústavní soud, Německo), Tribunal Constitucional (Ústavní soud, Španělsko), Conseil d’État (Státní rada, Francie), Corte constitutionnelle (Ústavní soud, Itálie), Curtea Constituțională (Ústavní soud, Rumunsko), mají ústavní soudy členských států na základě zásady ústavní identity „konečné slovo“ ohledně pravomocí přenesených Smlouvami. Pravomoci Evropské unie jsou vymezeny zásadou svěřených pravomocí, což je zásada unijního práva, která zahrnuje ústavní zásady členských států i povinnost Evropské unie respektovat jejich národní identitu.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-20" href="#c-20">20</a>
</span>) Účinná právní ochrana práv, která pro jednotlivce vyplývají z unijního práva, na kterou odkazuje čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU, představuje obecnou zásadu unijního práva vyplývající z ústavních tradic společných členským státům, která je zakotvena v článcích 6 a 13 EÚLP a potvrzena článkem 47 Listiny. Posledně uvedené ustanovení tedy musí být zohledněno při výkladu čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU. Rozsudek ze dne 6. října 2021, W.Ż. (Kolegium pro mimořádnou kontrolu a věci veřejné Nejvyššího soudu – Jmenování) (C‑487/19, EU:C:2021:798, bod 102 a citovaná judikatura).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-21" href="#c-21">21</a>
</span>) V projednávané věci je nesporné, že Nejvyšší soud, obecné a správní soudy v Polsku mohou být ve věcech, které projednávají, a tedy ve věcech spadajících do oblastí, na které se vztahuje unijní právo podle čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU, nuceny rozhodovat o otázkách týkajících se uplatňování a výkladu unijního práva: rozsudek ze dne 2. března 2021, A. B. a další (Jmenování soudců Nejvyššího soudu – Prostředek nápravy) (C‑824/18, EU:C:2021:153, body 111 a 114).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-22" href="#c-22">22</a>
</span>) V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 4. prosince 2018, Minister for Justice and Equality and Commissioner of An Garda Síochána (C‑378/17, EU:C:2018:979, bod 34).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-23" href="#c-23">23</a>
</span>) Obdobně viz rozsudek A. K. (bod 130).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-24" href="#c-24">24</a>
</span>) Členské státy jsou tedy odpovědné za to, aby v souladu s článkem 47 Listiny zajistily účinnou soudní ochranu práv, která jednotlivcům vyplývají z unijního práva: rozsudek A. K. (bod 115 a citovaná judikatura). Viz rovněž rozsudek ze dne 22. října 1998, IN. CO. GE'90 a další (C‑10/97 až C‑22/97, EU:C:1998:498, bod 14). Zásada efektivity a právo na účinnou právní ochranu podle článku 47 se do určité míry překrývají. V tomto smyslu viz stanovisko generálního advokáta Michala Bobka ve věci An tAire Talmhaíochta Bia agus Mara, Éire agus an tArd-Aighne (C‑64/20, EU:C:2021:14, bod 42). Obdobně viz rovněž rozsudek ze dne 15. dubna 2008, Impact (C‑268/06, EU:C:2008:223, body 46 až 48).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-25" href="#c-25">25</a>
</span>) V tomto smyslu viz rozsudek A. K. (bod 115 a citovaná judikatura). Rozsudek ze dne 16. listopadu 2021, Prokuratura Rejonowa w Mińsku Mazowieckim a další (C‑748/19 až C‑754/19, EU:C:2021:931, bod 36) uvádí, že tomu tak může být v případě vnitrostátních pravidel týkajících se jmenování soudců a soudního přezkumu takového postupu. Viz rovněž rozsudek ze dne 20. dubna 2021, Repubblika (C‑896/19, EU:C:2021:311, bod 48).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-26" href="#c-26">26</a>
</span>) Rozsudek ze dne 2. března 2021, Prokuratuur (Podmínky přístupu k údajům o elektronických komunikacích) (C‑746/18, EU:C:2021:152, bod 42).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-27" href="#c-27">27</a>
</span>) Rozsudek ze dne 20. dubna 2021, Repubblika (C‑896/19, EU:C:2021:311, body 63 až 65). Viz rovněž posudek 2/13 (Přistoupení Evropské unie k EÚLP) ze dne 18. prosince 2014, EU:C:2014:2454, bod 168).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-28" href="#c-28">28</a>
</span>) To má zásadní význam jakožto záruka ochrany všech práv, která jednotlivcům vyplývají z unijního práva, a jako záruka zachování společných hodnot členských států uvedených v článku 2 SEU, zejména hodnoty právního státu. Rozsudek ze dne 20. dubna 2021, Repubblika (C‑896/19, EU:C:2021:311, body 48 až 51 a citovaná judikatura).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-29" href="#c-29">29</a>
</span>) Rozsudek A. K. (body 120 až 122).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-30" href="#c-30">30</a>
</span>) Rozsudek ze dne 24. března 2022, Wagenknecht v. Komise (C‑130/21 P, EU:C:2022:226). Soudní dvůr uvedl, že podle judikatury ESLP musí být nezávislost posuzována ze subjektivního hlediska, s přihlédnutím k osobnímu přesvědčení a chování soudce, to znamená, zda projevil v projednávané věci podjatost nebo osobní předsudky. Z objektivního hlediska nestrannosti je třeba určit, zda soud poskytuje, zejména svým složením, záruky dostačující k vyloučení jakýchkoliv legitimních pochybností o jeho nestrannosti. Je tedy třeba si položit otázku, zda nezávisle na chování soudce existují určité ověřitelné skutečnosti, které opravňují k pochybám o jeho nestrannosti. V tomto ohledu mohou mít význam i pouhá zdání. Rozsudek A. K. (bod 128 a citovaná judikatura ESLP).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-31" href="#c-31">31</a>
</span>) Rozsudek ze dne 21. prosince 2021, Euro Box Promotion a další (C‑357/19, C‑379/19, C‑547/19, C‑811/19 a C‑840/19, EU:C:2021:1034, bod 205 a citovaná judikatura). Záruky nezávislosti a nestrannosti vyžadují na základě unijního práva existenci pravidel, zejména pokud jde o složení orgánu, jmenování, funkční období, jakož i důvody pro zdržení se hlasování, vyloučení pro podjatost a odvolání jeho členů, která umožní rozptýlit jakékoli legitimní pochybnosti jednotlivců o neovlivnitelnosti uvedeného orgánu ve vztahu k vnějším skutečnostem a jeho neutralitě ve vztahu k zájmům vzájemně se střetávajícím ve věci. Rozsudek ze dne 2. března 2021, A. B. a další (Jmenování soudců Nejvyššího soudu – Prostředek nápravy) (C‑824/18, EU:C:2021:153, bod 117).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-32" href="#c-32">32</a>
</span>) ESLP ve svém rozsudku ze dne 1. prosince 2020, Guðmundur Andri Ástráðsson v. Island (CE:ECHR:2020:1201JUD002637418, body 227 a 232) uvedl, že proces jmenování soudců je nutně nedílnou součástí pojmu „soud zřízený zákonem“ ve smyslu čl. 6 odst. 1 EÚLP. Nezávislost soudu ve smyslu tohoto ustanovení závisí zejména na způsobu, jakým byli jmenováni členové tohoto soudu. Viz rovněž rozsudek ze dne 22. února 2022, Openbaar Ministerie (Soud zřízený zákonem ve vystavujícím členském státě) (C‑562/21 PPU a C‑563/21 PPU, EU:C:2022:100, bod 57 a citovaná judikatura).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-33" href="#c-33">33</a>
</span>) Viz rozsudek Simpson (bod 75) a rozsudek ze dne 6. října 2021, W.Ż. (Kolegium pro mimořádnou kontrolu a věci veřejné Nejvyššího soudu – Jmenování) (C‑487/19, EU:C:2021:798, bod 130). Obdobně viz rozsudek ze dne 16. listopadu 2021, Prokuratura Rejonowa w Mińsku Mazowieckim a další (C‑748/19 až C‑754/19, EU:C:2021:931, body 71 až 73), týkající se delegace soudců. Ne všechna pochybení, k nimž může dojít při jmenování soudce, mohou vyvolat pochybnosti o nezávislosti a nestrannosti tohoto soudce, a tudíž o postavení soudního kolegia, ve kterém zasedá, jakožto „nezávislého a nestranného soudu předem zřízeného zákonem“ ve smyslu unijního práva: rozsudek ze dne 29. března 2022, Getin Noble Bank (C‑132/20, EU:C:2022:235, bod 123). Viz rovněž rozsudek ze dne 22. února 2022, Openbaar Ministerie (Soud zřízený zákonem ve vystavujícím členském státě) (C‑562/21 PPU a C‑563/21 PPU, EU:C:2022:100, body 71 až 74).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-34" href="#c-34">34</a>
</span>) Výraz „zřízený zákonem“ odráží zejména zásadu právního státu. Týká se nejen právního základu pro samotnou existenci soudu, ale také složení senátu v každé věci, jakož i všech ostatních ustanovení vnitrostátního práva, jejichž nedodržení vede k pochybení týkajícímu se účasti jednoho nebo více soudců na přezkumu věci, což zahrnuje zejména ustanovení týkající se nezávislosti a nestrannosti členů uvedeného soudu. Rozsudek ze dne 29. března 2022, Getin Noble Bank (C‑132/20, EU:C:2022:235, body 118, 119, 121 a citovaná judikatura).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-35" href="#c-35">35</a>
</span>) Viz například rozsudek ze dne 29. března 2022, Getin Noble Bank (C‑132/20, EU:C:2022:235, body 117 až 122 a citovaná judikatura).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-36" href="#c-36">36</a>
</span>) Rozsudek Simpson (bod 55).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-37" href="#c-37">37</a>
</span>) Rozsudek ze dne 1. července 2008, Chronopost v. UFEX a další (C‑341/06 P a C‑342/06 P, EU:C:2008:375, bod 46).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-38" href="#c-38">38</a>
</span>) Včetně Soudního dvora, Tribunálu a soudů členských států. Ve vztahu k Soudnímu dvoru a Tribunálu viz rozsudek Simpson (bod 57), jakož i rozsudek ze dne 24. března 2022, Wagenknecht v. Komise (C‑130/21 P, EU:C:2022:226, bod 15). Ve vztahu k soudům členských států viz rozsudek ze dne 6. října 2021, W.Ż. (Kolegium pro mimořádnou kontrolu a věci veřejné Nejvyššího soudu – Jmenování) (C‑487/19, EU:C:2021:798, body 126 až 131).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-39" href="#c-39">39</a>
</span>) Viz rozsudek Simpson (body 55 a 57), a rozsudek ze dne 1. července 2008, Chronopost v. UFEX a další (C‑341/06 P a C‑342/06 P, EU:C:2008:375, bod 46).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-40" href="#c-40">40</a>
</span>) Obdobně viz rozsudek ze dne 25. července 2018, Minister for Justice and Equality (Nedostatky soudního systému) (C‑216/18 PPU, EU:C:2018:586, bod 73). Viz rovněž rozsudek ze dne 22. února 2022, Openbaar Ministerie (Soud zřízený zákonem ve vystavujícím členském státě) (C‑562/21 PPU a C‑563/21 PPU, EU:C:2022:100).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-41" href="#c-41">41</a>
</span>) Rozsudek A. K. (bod 157).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-42" href="#c-42">42</a>
</span>) Rozsudek ze dne 9. března 1978, Simmenthal (106/77, EU:C:1978:49, bod 22); a rozsudek ze dne 21. prosince 2021, Euro Box Promotion e.a. (C‑357/19, C‑379/19, C‑547/19, C‑811/19 a C‑840/19, EU:C:2021:1034, bod 252 a citovaná judikatura).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-43" href="#c-43">43</a>
</span>) V tomto ohledu viz rozsudek ze dne 2. března 2021, A. B. a další (Jmenování soudců Nejvyššího soudu – Prostředek nápravy) (C‑824/18, EU:C:2021:153, bod 166). V rozsudku ze dne 24. června 2019, Popławski (C‑573/17, EU:C:2019:530, bod 61) se uvádí, že vnitrostátnímu soudu přísluší, aby jakožto orgán členského státu v rámci svých pravomocí upustil v rámci sporu, který mu byl předložen, od použití jakéhokoliv vnitrostátního ustanovení odporujícího ustanovení unijního práva, které má přímý účinek.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-44" href="#c-44">44</a>
</span>) Rozsudek ze dne 4. prosince 2018, Minister for Justice and Equality and Commissioner of An Garda Síochána (C‑378/17, EU:C:2018:979, bod 33). Obdobně viz rovněž rozsudek ze dne 22. března 2022, Prokurator Generalny a další (Kárné kolegium Nejvyššího soudu – Jmenování) (C‑508/19, EU:C:2022:201, bod 81), kde se uvádí, že žádost o rozhodnutí o předběžné otázce v řízení o určení, že určitá osoba není ve služebním poměru v postavení soudce, takže nemohla legálně určit kárný soud příslušný k vedení kárného řízení zahájeného proti jinému soudci, byla jako taková nepřípustná, jelikož její podstatou je domoci se neplatnosti jmenování soudce erga omnes, přestože polské právo neumožňuje a nikdy neumožňovalo napadnout jmenování soudce přímou žalobou na zrušení nebo na určení neplatnosti takového jmenování.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-45" href="#c-45">45</a>
</span>) V odpovědi na otázku položenou Soudním dvorem na jednání Komise uvedla, že argumenty vznesené v duplice jsou zcela vyvráceny rozsudkem ze dne 22. února 2022, RS (Účinky rozhodnutí ústavního soudu) (C‑430/21, EU:C:2022:99, zejména body 19, 39, 40, 53 a 58). Polské soudy tak musí upustit od uplatňování judikatury Trybunału Konstytucyjnego (Ústavní soud, Polsko), která narušuje přednost unijního práva. Belgické království má za to, že rozsudek Trybunału Konstytucyjnego (Ústavní soud, Polsko) ve věci P 7/20 je založen na nesprávném předpokladu. Členské státy musí při výkonu svých pravomocí v oblasti organizace soudnictví dodržovat unijní právo, zejména čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU. Soudní dvůr, a nikoliv vnitrostátní ústavní soudy, má výlučnou pravomoc vykládat unijní právo, včetně zásady přednosti. Článek 4 odst. 2 SEU neumožňuje vnitrostátním ústavním soudům ověřovat, zda unijní právo zasahuje do národní identity. Vnitrostátní ústavní soud navíc nemůže rozhodnout, že Soudní dvůr jednal ultra vires a nemůže odmítnout vyhovět jeho rozsudkům. Uplatňování všech vnitrostátních ústavních pravidel by narušilo povinnost Evropské unie respektovat rovnost členských států a jednotné a účinné uplatňování unijního práva. Dánské království odmítá jakoukoli analogii, kterou Polská republika činí mezi judikaturou Trybunału Konstytucyjnego (Ústavní soud, Polsko) a Højesteret (Nejvyšší soud, Dánsko) nebo ústavními soudy jiných členských států, jelikož Polská republika je jediná, která zpochybňuje samotnou zásadu právního státu. Nizozemské království uvádí, že ESLP v rozsudku ze dne 7. května 2021, Xero Flor w Polsce sp. z o.o. v. Polsko (CE:ECHR:2021:0507JUD000490718) rozhodl, že Trybunał Konstytucyjny (Ústavní soud, Polsko) není soudem zřízeným zákonem, ale politickým orgánem, jehož rozhodnutí nejsou závazná. Viz rovněž rozsudek ze dne 22. února 2022, RS (Účinky rozhodnutí ústavního soudu) (C‑430/21, EU:C:2022:99, bod 44). V souladu se zásadou přednosti nemůže Trybunał Konstytucyjny (Ústavní soud, Polsko) neuplatňovat unijní právo nebo rozsudky Soudního dvora. Kromě toho se členský stát nemůže dovolávat své ústavní identity, pokud je v rozporu se základními hodnotami Unie uvedenými v článku 2 SEU: rozsudek ze dne 16. února 2022, Polsko v. Parlament a Rada (C‑157/21, EU:C:2022:98, body 264 až 266). A konečně, nedodržování nezávislosti soudů členským státem má dopad na unijní spolupráci v širokém měřítku. Švédské království má za to, že členské státy musí zajistit plný účinek zásady nezávislosti soudců na základě čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU, který je jasný, přesný a bezpodmínečný. Použití této zásady vůbec nesouvisí s otázkou národní ústavní identity.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-46" href="#c-46">46</a>
</span>) Rozsudek ze dne 22. února 2022, RS (Účinky rozhodnutí ústavního soudu) (C‑430/21, EU:C:2022:99, body 43 až 46, 51 a 52). Bod 55 uvedeného rozsudku zdůrazňuje, že dodržování zásady přednosti je nezbytné k zajištění dodržování rovnosti členských států před Smlouvami, která vylučuje možnost uplatnit vůči unijnímu právnímu řádu jednostranné opatření. Je rovněž vyjádřením zásady loajální spolupráce zakotvené v čl. 4 odst. 3 SEU, která vyžaduje, aby bylo upuštěno od použití jakéhokoli ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo případně v rozporu s unijním právem, bez ohledu na to, kdy bylo toto ustanovení přijato.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-47" href="#c-47">47</a>
</span>) Rozsudek A. K. (bod 166). Viz rovněž rozsudek Simpson (bod 57).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-48" href="#c-48">48</a>
</span>) Rozsudek ze dne 16. listopadu 2021, Prokuratura Rejonowa w Mińsku Mazowieckim a další (C‑748/19 až C‑754/19, EU:C:2021:931).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-49" href="#c-49">49</a>
</span>) Viz rozsudek A. K. (bod 122). Dánské království má za to, že mimořádné kolegium podobně jako kárné kolegium není nezávislé. Obě kolegia byla zřízena tímtéž zákonem, na základě kterého jsou jejich členové jmenováni na základě řízení, na kterém se podílí KRS, která sama není nezávislá. Viz rozsudek ze dne 6. října 2021, W.Ż. (Kolegium pro mimořádnou kontrolu a věci veřejné Nejvyššího soudu – Jmenování) (C‑487/19, EU:C:2021:798, body 150, 152 a 153). Viz rovněž rozsudek ESLP ze dne 8. listopadu 2021, Dolińska-Ficek a Ozimek v. Polsko (CE:ECHR:2021:1108JUD004986819, body 353 až 355), v němž bylo uvedeno, že mimořádné kolegium není pro účely článku 6 EÚLP soudem zřízeným zákonem.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-50" href="#c-50">50</a>
</span>) Rozsudek ze dne 26. dubna 2005, Komise v. Irsko (C‑494/01, EU:C:2005:250, bod 41).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-51" href="#c-51">51</a>
</span>) V tomto ohledu Komise patrně zpochybňuje to, zda právo na účinnou právní ochranu práv vyplývajících z unijního práva může být zaručeno ve všech případech svěřených mimořádnému kolegiu na základě sporných vnitrostátních ustanovení. Obdobně viz rozsudek A. K. (bod 115 a citovaná judikatura).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-52" href="#c-52">52</a>
</span>) Tyto otázky nejsou uvedeny ani v žalobě, ani nebyly uvedeny v rámci postupu před zahájením soudního řízení.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-53" href="#c-53">53</a>
</span>) V tomto ohledu viz rozsudek A. K., rozsudky ze dne 15. července 2021, Komise v. Polsko (Kárný režim soudců) (C‑791/19, EU:C:2021:596) (dále jen „rozsudek Kárný režim soudců“), ze dne 6. října 2021, W.Ż. (Kolegium pro mimořádnou kontrolu a věci veřejné Nejvyššího soudu – Jmenování) (C‑487/19, EU:C:2021:798) a ze dne 2. března 2021, A. B. a další (Jmenování soudců Nejvyššího soudu – Prostředek nápravy) (C‑824/18, EU:C:2021:153). Komise rovněž vystupovala v několika řízeních o žádostech o rozhodnutí o předběžné otázce, v nichž byly řešeny tyto a podobné otázky.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-54" href="#c-54">54</a>
</span>) Viz body 104 až 108.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-55" href="#c-55">55</a>
</span>) Pochybnosti o nezávislosti KRS se zakládaly na několika skutečnostech, včetně toho, že 23 z jejích 25 členů bylo jmenováno polskou výkonnou nebo zákonodárnou mocí nebo že byli členy výkonné nebo zákonodárné moci. Soudní dvůr rozhodl, že skutečnost, že takový orgán, jako je Národní rada soudnictví složená z většiny členů vybraných zákonodárcem, je zapojen do postupu jmenování soudců, nemůže sama o sobě vést k pochybnostem o nezávislosti takto jmenovaných soudců. Nezávislost vnitrostátního soudu musí být posuzována s ohledem na všechny relevantní faktory, včetně podmínek jmenování jeho členů. Rozsudek ze dne 9. července 2020, Land Hessen (C‑272/19, EU:C:2020:535, body 55 a 56).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-56" href="#c-56">56</a>
</span>) Viz body 104 až 108.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-57" href="#c-57">57</a>
</span>) Viz rovněž rozsudek ze dne 22. února 2022, Openbaar Ministerie (Soud zřízený zákonem ve vystavujícím členském státě) (C‑562/21 PPU a C‑563/21 PPU, EU:C:2022:100, bod 75).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-58" href="#c-58">58</a>
</span>) Rozsudek ESLP ze dne 8. listopadu 2021, Dolińska-Ficek a Ozimek v. Polsko (CE:ECHR:2021:1108JUD004986819). Uvedený rozsudek byl založen na dvou žalobách podaných ESLP dne 12. září 2019 a 22. října 2019, tedy dávno před podáním projednávané žaloby. Uvedený rozsudek nabyl právní moci podle čl. 44 odst. 2 EÚLP dne 8. února 2022.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-59" href="#c-59">59</a>
</span>) ESLP uplatnil třístupňový test uvedený ve svém rozsudku ze dne 1. prosince 2020, Guðmundur Andri Ástráðsson v. Island (CE:ECHR:2020:1201JUD002637418).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-60" href="#c-60">60</a>
</span>) Dále jen „prezident republiky“.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-61" href="#c-61">61</a>
</span>) Rozsudek ESLP ze dne 8. listopadu 2021, Dolińska-Ficek a Ozimek v. Polsko (CE:ECHR:2021:1108JUD004986819, bod 349). Viz rovněž rozsudek ESLP, 22. července 2021, Reczkowicz proti Polsku, CE:ECHR:2021:0722JUD004344719, bod 276, ve kterém ESLP rozhodl, že postup jmenování soudců kárného kolegia byl z podstaty věci vadný z důvodu zapojení KRS. Uvedený rozsudek nabyl právní moci podle čl. 44 odst. 2 EÚLP dne 22. listopadu 2021.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-62" href="#c-62">62</a>
</span>) Viz rozsudek ze dne 6. října 2021, W.Ż. (Kolegium pro mimořádnou kontrolu a věci veřejné Nejvyššího soudu – Jmenování) (C‑487/19, EU:C:2021:798, bod 123 a citovaná judikatura)</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-63" href="#c-63">63</a>
</span>) Rozsudek ESLP ze dne 8. listopadu 2021, Dolińska-Ficek a Ozimek v. Polsko (CE:ECHR:2021:1108JUD004986819).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-64" href="#c-64">64</a>
</span>) Rozsudek ESLP ze dne 8. listopadu 2021, Dolińska-Ficek a Ozimek v. Polsko (CE:ECHR:2021:1108JUD004986819).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-65" href="#c-65">65</a>
</span>) Bod 368 rozsudku ESLP uvádí, že z jeho zjištění vyplývá, že porušení práv žalobců má svůj původ ve změně polské právní úpravy, která zbavila polskou soudní moc práva volit soudní členy KRS a umožnila výkonné a zákonodárné moci zasahovat přímo či nepřímo do postupu jmenování soudců, čímž systematicky ohrožovala legitimitu soudů složených z takto jmenovaných soudců.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-66" href="#c-66">66</a>
</span>) Vnitrostátní soudci napadli předčasný odchod do důchodu v důsledku nabytí účinnosti nových vnitrostátních právních předpisů, které údajně porušily směrnici Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání (Úř. věst. 2000, L 303, s. 16; Zvl. vyd. 05/04, s. 79).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-67" href="#c-67">67</a>
</span>) Pokud by Soudní dvůr rozhodl, že mimořádné kolegium není nezávislé, z bodu 165 rozsudku A. K. vyplývá, že Polská republika by tím, že přijala a ponechala v platnosti čl. 26 odst. 2 a 4 až 6, jakož i čl. 82 odst. 2 až 5 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu a článek 10 novelizačního zákona, které přiznávají mimořádnému kolegiu výlučnou příslušnost k projednání stížností a právních otázek týkajících se zejména nedostatku nezávislosti soudu nebo soudce, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 19 odst. 1 SEU ve spojení s článkem 47 Listiny.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-68" href="#c-68">68</a>
</span>) Všechny vnitrostátní soudy, které rozhodují o věcech spadajících do působnosti unijního práva, musí dodržovat požadavky čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU a článku 47 Listiny. V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. listopadu 2021, Prokuratura Rejonowa w Mińsku Mazowieckim a další (C‑748/19 až C‑754/19, EU:C:2021:931, body 63 a 64).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-69" href="#c-69">69</a>
</span>) Obdobně viz rozsudek ze dne 2. března 2021, A. B. a další (Jmenování soudců Nejvyššího soudu – Prostředek nápravy) (C‑824/18, EU:C:2021:153, bod 149).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-70" href="#c-70">70</a>
</span>) Což je argument, který Komise v rámci tohoto řízení včas neuplatnila.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-71" href="#c-71">71</a>
</span>) Rozsudek ze dne 24. října 2018, XC a další (C‑234/17, EU:C:2018:853, body 22 až 24, jakož i citovaná judikatura). Členské státy jsou při provádění unijního práva povinny zajistit dodržování práva na účinnou právní ochranu zakotveného v čl. 47 prvním pododstavci Listiny, který je potvrzením zásady účinné soudní ochrany: rozsudek ze dne 19. prosince 2019, Deutsche Umwelthilfe (C‑752/18, EU:C:2019:1114, bod 34).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-72" href="#c-72">72</a>
</span>) Nic v čl. 26 odst. 2 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu nenaznačuje – a Komise to netvrdila – že soud, který věc projednává, nemůže vznést námitku týkající se neexistence nezávislosti, což by následně mohlo vést k předložení žádosti předsedovi mimořádného kolegia.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-73" href="#c-73">73</a>
</span>) I když musí být stížnost podána mimořádnému kolegiu neprodleně, ze spisu předloženého Soudnímu dvoru nevyplývá, zda zákon stanoví lhůtu, ve které má mimořádné kolegium o stížnosti rozhodnout. Přestože je třeba se takovými věcmi zabývat urychleně, žalobní důvod Komise se tímto bodem nezabývá.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-74" href="#c-74">74</a>
</span>) Obdobně viz rovněž spojení „soud, který věc projednává, zašle bez zbytečného odkladu návrh předsedovi [mimořádného kolegia]“ uvedené ve stejném ustanovení.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-75" href="#c-75">75</a>
</span>) A tedy právo na účinnou právní ochranu. Viz bod 48 tohoto stanoviska.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-76" href="#c-76">76</a>
</span>) V oblasti pokryté unijním právem.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-77" href="#c-77">77</a>
</span>) V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 4. prosince 2018, Minister for Justice and Equality a Commissioner of An Garda Síochána (C‑378/17, EU:C:2018:979, body 48 až 50). Viz rovněž rozsudky ze dne 19. listopadu 2019, A. K. (bod 164), jakož i rozsudek ze dne 2. března 2021, A. B. a další (Jmenování soudců Nejvyššího soudu – Prostředek nápravy) (C‑824/18, EU:C:2021:153, body 148 a 149).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-78" href="#c-78">78</a>
</span>) V souladu s rozsudkem Simpson.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-79" href="#c-79">79</a>
</span>) Polská republika na jednání v odpovědi na otázku položenou Soudním dvorem potvrdila, že mimořádné kolegium má výlučnou příslušnost rozhodovat o otázkách nezávislosti v rámci uvedených řízení.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-80" href="#c-80">80</a>
</span>) Rozsudek Kárný režim soudců (body 222 až 234) uvádí, že Polská republika nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 267 druhého a třetího pododstavce SFEU, tím, že omezila právo soudů předkládat Soudnímu dvoru žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce tím, že takové žádosti mohou vést k zahájení kárného řízení. Viz rovněž rozsudek ze dne 26. března 2020, Miasto Łowicz a Prokurator Generalny (C‑558/18 a C‑563/18, EU:C:2020:234, body 56 až 59).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-81" href="#c-81">81</a>
</span>) Rozsudek ze dne 22. června 2010, Melki a Abdeli (C‑188/10 a C‑189/10, EU:C:2010:363, bod 42, jakož i citovaná judikatura). V rozsudku A. K. (body 110 až 113), Soudní dvůr prohlásil žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podanou pracovněprávním a sociálněprávním kolegiem Nejvyššího soudu (Izba Pracy i Ubezpieczeń Społecznych) (dále jen „pracovněprávní a sociálněprávní kolegium“) za přípustnou, přestože Polská republika tvrdila, že uvedené kolegium zasáhlo do výlučné pravomoci kárného kolegia.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-82" href="#c-82">82</a>
</span>) Rozsudek ze dne 27. února 2014, Pohotovosť (C‑470/12, EU:C:2014:101, bod 28).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-83" href="#c-83">83</a>
</span>) Například žaloba na neplatnost konečného rozhodnutí podle čl. 26 odst. 4 až 6 pozměněného zákona o Nejvyšším soudu, založená na údajném nezákonném postavení soudce, je mimořádným opravným prostředkem k mimořádnému kolegiu. Stačí uvést, že pokud byla taková otázka vznesena před soudem, který vydal konečné rozhodnutí, musí tento soud v případě pochybností o výkladu unijního práva požádat o rozhodnutí o předběžné otázce podle článku 267 SFEU.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-84" href="#c-84">84</a>
</span>) Rozsudek ze dne 26. března 2020, Miasto Łowicz a Prokurator Generalny (C‑558/18 a C‑563/18, EU:C:2020:234, bod 56). Článek 267 SFEU brání jakékoli vnitrostátní právní úpravě nebo praxi, která je způsobilá bránit vnitrostátním soudům v závislosti na konkrétním případě v tom, aby využily možnosti nebo splnily povinnost stanovenou v článku 267 SFEU obrátit se na Soudní dvůr s předběžnou otázkou. Rozsudek ze dne 21. prosince 2021, Euro Box Promotion a další (C‑357/19, C‑379/19, C‑547/19, C‑811/19 a C‑840/19, EU:C:2021:1034, bod 260).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-85" href="#c-85">85</a>
</span>) Rozsudek ze dne 22. června 2010, Melki a Abdeli (C‑188/10 a C‑189/10, EU:C:2010:363, bod 42).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-86" href="#c-86">86</a>
</span>) Vnitrostátnímu soudu, který předložil Soudnímu dvoru žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, nelze bránit v tom, aby unijní právo okamžitě uplatnil v souladu s rozhodnutím nebo judikaturou Soudního dvora, neboť v opačném případě by byl oslaben užitečný účinek tohoto ustanovení: rozsudek ze dne 21. prosince 2021, Euro Box Promotion a další (C‑357/19, C‑379/19, C‑547/19, C‑811/19 a C‑840/19, EU:C:2021:1034, bod 257). Vnitrostátní soud tedy případně musí odmítnout posouzení soudu vyššího stupně, pokud má s ohledem na výklad podaný Soudním dvorem za to, že tato posouzení nejsou v souladu s unijním právem, a v případě potřeby upustit od použití vnitrostátního pravidla, které mu ukládá povinnost řídit se rozhodnutími tohoto vyššího soudu. Rozsudek ze dne 22. února 2022, RS (Účinky rozhodnutí ústavního soudu) (C‑430/21, EU:C:2022:99, bod 75).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-87" href="#c-87">87</a>
</span>) Obdobně viz rozsudek ze dne 18. května 2006, Komise v. Španělsko (C‑221/04, EU:C:2006:329, body 24 až 26).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-88" href="#c-88">88</a>
</span>) Obdobně viz rozsudek ze dne 4. prosince 1986, Komise v. Francie (220/83, EU:C:1986:461, body 30 a 31).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-89" href="#c-89">89</a>
</span>) Rozsudek ze dne 1. prosince 2020, Guðmundur Andri Ástráðsson v. Island, CE:ECHR:2020:1201JUD002637418. Viz rovněž Simpson (bod 75).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-90" href="#c-90">90</a>
</span>) Viz bod 145. Viz rovněž rozsudek ze dne 2. března 2021, A. B. a další (Jmenování soudců Nejvyššího soudu – Prostředek nápravy) (C‑824/18, EU:C:2021:153, bod 128).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-91" href="#c-91">91</a>
</span>) Ustawa – Kodeks postępowania cywilnego (zákon ze dne 17. listopadu 1964, kterým se zavádí občanský soudní řád) ze dne 17. listopadu 1964 (Dz. U. 2020, částka 157, v platném znění).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-92" href="#c-92">92</a>
</span>) Ustawa – Kodeks postępowania karnego (zákon ze dne 6. června 1997, kterým se zavádí trestní řád) ze dne 6, června 1997 (Dz. U. 2021, částka 534, v platném znění).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-93" href="#c-93">93</a>
</span>) Ustawa – Prawo o postępoaniu przed sądami administracyjnymi (zákon ze dne 30. srpna 2002, kterým se zavádí řízení před správními soudy) ze dne 30. srpna 2002 (Dz. U. 2019, částka 2325, v platném znění).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-94" href="#c-94">94</a>
</span>) Viz čl. 200 odst. 1 občanského soudního řádu a čl. 35 odst. 1 trestního řádu.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-95" href="#c-95">95</a>
</span>) Rozsudek Simpson. Viz rovněž rozsudek ESLP ze dne 1. prosince 2020, Guðmundur Andri Ástráðsson v. Island, CE:ECHR:2020:1201JUD002637418.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-96" href="#c-96">96</a>
</span>) Rozsudek ze dne 28. ledna 2016, Komise v. Portugalsko (C‑398/14, EU:C:2016:61, bod 47).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-97" href="#c-97">97</a>
</span>) V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. listopadu 2010, Komise v. Portugalsko (C‑543/08, EU:C:2010:669, body 20 a 21, jakož i citovaná judikatura).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-98" href="#c-98">98</a>
</span>) Který zase opakuje znění čl. 42a odst. 2 novelizovaného zákona o organizaci obecných soudů a čl. 5 odst. 1b novelizovaného zákona o organizaci správních soudů.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-99" href="#c-99">99</a>
</span>) Viz zejména čl. 26 odst. 3 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-100" href="#c-100">100</a>
</span>) Viz článek 179 Ústavy Polské republiky, který stanoví, že prezident Polské republiky jmenuje soudce na návrh KRS na dobu neurčitou. Podle článku 180 Ústavy Polské republiky jsou soudci neodvolatelní. Podle článku 186 Ústavy Polské republiky je KRS svěřeno zajišťovat nezávislost soudů a soudnictví.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-101" href="#c-101">101</a>
</span>) Rozsudek ze dne 2. března 2021, A. B. a další (Jmenování soudců Nejvyššího soudu – Prostředek nápravy) (C‑824/18, EU:C:2021:153).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-102" href="#c-102">102</a>
</span>) Rozsudek ze dne 2. března 2021, A. B. a další (Jmenování soudců Nejvyššího soudu – Prostředek nápravy) (C‑824/18, EU:C:2021:153, bod 156).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-103" href="#c-103">103</a>
</span>) Viz čl. 26 odst. 3 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-104" href="#c-104">104</a>
</span>) Viz bod 62 žaloby Komise.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-105" href="#c-105">105</a>
</span>) Který patrně používá čl. 55 odst. 4 novelizovaného zákona o organizaci obecných soudů se zpětnou účinností.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-106" href="#c-106">106</a>
</span>) Viz bod 55).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-107" href="#c-107">107</a>
</span>) Nález Trybunału Konstytucyjnego (Ústavní soud) ze dne 2. června 2020 (Věc P 13/19) (Dz. U. z roku 2020, č. 1017).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-108" href="#c-108">108</a>
</span>) Nález Trybunału Konstytucyjnego (Ústavní soud) ze dne 23. února 2022 (Věc P 10/19) (Dz. U. z roku 2022, č. 480).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-109" href="#c-109">109</a>
</span>) Kde byli soudci vybráni na základě článku 9a ustawy z dnia 12 maja 2011 r. o Krajowej Radzie Sądownictwa (zákon o KRS) ze dne 12. května 2011 (Dz. U. z roku 2011, č. 126, částka 714), ve znění pozměněném, mimo jiné, ustawa o zmianie ustawy o Krajowej Radzie Sądownictwa oraz niektórych innych ustaw (Zákon, kterým se mění zákon o Národní radě soudnictví a některé další zákony) ze dne 8. prosince 2017 (Dz. U. z roku 2018, částka 3), a ustawa o zmianie ustawy – Prawo o ustroju sądów powszechnych oraz niektórych innych ustaw (Zákon, kterým se mění zákon o organizaci obecných soudů a některé další zákony) ze dne 20. července 2018 (Dz. U. z roku 2018, částka 1443). Viz nález Trybunału Konstytucyjnego (Ústavní soud) ze dne 4. března 2020 (Věc P 22/19) (Dz. U. z roku 2020, částka 413).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-110" href="#c-110">110</a>
</span>) V tomto případě vnitrostátní ustanovení týkající se nestrannosti a vyloučení soudců.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-111" href="#c-111">111</a>
</span>) Viz bod 110 tohoto stanoviska.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-112" href="#c-112">112</a>
</span>) Článek 29 odst. 1 novelizovaného zákona o organizaci správních soudů rozšiřuje použití čl. 107 odst. 1 bodů 2 a 3 novelizovaného zákona o organizaci obecných soudů na soudce správních soudů.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-113" href="#c-113">113</a>
</span>) Článek 49 odst. 1 pozměněného zákona o organizaci správních soudů rozšiřuje použití čl. 72 odst. 1 bodů 2 a 3 pozměněného zákona o Nejvyšším správním soudu na soudce Nejvyššího správního soudu.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-114" href="#c-114">114</a>
</span>) Viz čl. 109 odst. 1a novelizovaného zákona o organizaci obecných soudů.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-115" href="#c-115">115</a>
</span>) Jedná se o jednání nebo opomenutí, která znemožňují nebo vážně ztěžují fungování soudního orgánu nebo jednání zpochybňující existenci služebního poměru soudce, účinnost jmenování soudce nebo legitimitu ústavního orgánu Polské republiky. Těmto soudcům hrozí finanční postih nebo odvolání z funkce, pokud se zjistí, že spáchali méně závažná provinění: článek 75 odst. 1 písm. a) novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-116" href="#c-116">116</a>
</span>) Viz první žalobní důvod Komise.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-117" href="#c-117">117</a>
</span>) Viz druhý žalobní důvod Komise.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-118" href="#c-118">118</a>
</span>) Viz  bod 55. Viz první žalobní důvod Komise.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-119" href="#c-119">119</a>
</span>) Rozsudek ze dne 25. července 2018,  (C‑216/18 PPU, EU:C:2018:586, bod 67).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-120" href="#c-120">120</a>
</span>) Viz rozsudek ze dne 26. března 2020, Miasto Łowicz a Prokurator Generalny (C‑558/18 a C‑563/18, EU:C:2020:234, body 55 až 59).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-121" href="#c-121">121</a>
</span>) Jak je popsáno ve věci, v níž byl vydán rozsudek Kárný režim soudců.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-122" href="#c-122">122</a>
</span>) Viz bod 140.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-123" href="#c-123">123</a>
</span>) Zejména na l’article 10 de l’ordonnance no 58-1270 du 22 décembre 1958 portant loi organique relative au statut de la magistrature (článek 10 nařízení č. 58-1270 ze dne 22. prosince 1958, kterým se stanoví organický zákon o postavení soudců).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-124" href="#c-124">124</a>
</span>) Které se týkají „jednání zpochybňujících existenci služebního poměru soudce, účinnosti jmenování soudce nebo legitimity ústavního orgánu Polské republiky.“</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-125" href="#c-125">125</a>
</span>) Rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 8. března 2012 (Věc SNO 4/12) a ze dne 11. prosince 2014 (Věc SNO 61/14).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-126" href="#c-126">126</a>
</span>) Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. června 2015 (Věc SNO 36/15).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-127" href="#c-127">127</a>
</span>) Viz například rozsudek ze dne 19. března 2020, Sánchez Ruiz a další (C‑103/18 a C‑429/18, EU:C:2020:219).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-128" href="#c-128">128</a>
</span>) Rozsudek Kárný režim soudců (body 61 a 134, jakož i citovaná judikatura).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-129" href="#c-129">129</a>
</span>) Rozsudek Kárný režim soudců (bod 136).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-130" href="#c-130">130</a>
</span>) Viz obdobně rozsudek Kárný režim soudců (bod 137).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-131" href="#c-131">131</a>
</span>) Viz obdobně rozsudek Kárný režim soudců (bod 138).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-132" href="#c-132">132</a>
</span>) Viz obdobně rozsudek Kárný režim soudců (bod 139).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-133" href="#c-133">133</a>
</span>) Viz obdobně rozsudek Kárný režim soudců (bod 140).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-134" href="#c-134">134</a>
</span>) Rozsudek ze dne 22. února 2022, RS (Účinky rozhodnutí ústavního soudu) (C‑430/21, EU:C:2022:99, bod 85 a citovaná judikatura).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-135" href="#c-135">135</a>
</span>) Viz obdobně rozsudek Kárný režim soudců (bod 142 a citovaná judikatura)</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-136" href="#c-136">136</a>
</span>) Za účelem vyvrácení některých argumentů uplatněných v žalobní odpovědi odkazovala replika krátce obecně na kárný režim v Polsku, jakož i na nedostatek nezávislosti kárného kolegia. Replika potvrzuje, že se žaloba o tyto skutečnosti neopírala.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-137" href="#c-137">137</a>
</span>) Obdobně viz rozsudek ze dne 15. července 2004, Komise v. Německo (C‑139/03, nezveřejněný, EU:C:2004:461).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-138" href="#c-138">138</a>
</span>) Rozsudek Simpson vyžaduje provedení takového přezkumu.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-139" href="#c-139">139</a>
</span>) Kromě toho kárná odpovědnost vnitrostátního soudce nemůže vzniknout z důvodu, že tento soudce odmítl použít vnitrostátní právo za účelem vyhovění rozsudku vydanému Soudním dvorem v řízení o předběžné otázce. Obdobně viz rozsudek ze dne 22. února 2022, RS (Účinky rozhodnutí ústavního soudu) (C‑430/21, EU:C:2022:99, bod 88).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-140" href="#c-140">140</a>
</span>) Viz rozsudek ze dne 2. března 2021, A. B. a další (Jmenování soudců Nejvyššího soudu – Prostředek nápravy) (C‑824/18, EU:C:2021:153, bod 128 a násl. a citovaná judikatura). Lze tak například tvrdit, že přezkum úlohy KRS v rámci postupu jmenování soudce představuje kárné provinění.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-141" href="#c-141">141</a>
</span>) Viz rozsudky Trybunału Konstytucyjnego (Ústavní soud) ze dne 4. března 2020 (Věc P 22/19) (Dz. U. z roku 2020, částka 413), ze dne 2. června 2020 (Věc P 13/19) (Dz. U. z roku 2020, částka 1017), a ze dne 23. února 2022 (Věc P 10/19) (Dz. U. z roku 2022, č. 480) diskutované v bodě 144 tohoto stanoviska.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-142" href="#c-142">142</a>
</span>) Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. června 2015 (Věc SNO 36/15).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-143" href="#c-143">143</a>
</span>) Dz. U. z roku 2018, položka 5. V tomto smyslu viz rozsudek Kárný režim soudců (bod 145).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-144" href="#c-144">144</a>
</span>) Rozsudek Kárný režim soudců (body 126, 127, 149 a násl.).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-145" href="#c-145">145</a>
</span>) Viz rozhodnutí ze dne 4. února 2020, II DO 1/20, ve kterém kárné kolegium rozhodlo, že kárné provinění může být v zásadě vytýkáno soudci na základě čl. 107 odst. 1 zákona o organizaci obecných soudů z důvodu, že nařídil Sejmu předložení dokumentů týkajících se postupu jmenování členů KRS v jejím novém složení, čímž se údajně dopustil zjevného a hrubého porušení právních předpisů. Rozsudek ze dne 15. července 2021, Komise v. Polsko (Kárný režim soudců) (C‑791/19, EU:C:2021:596, bod 150 a 151).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-146" href="#c-146">146</a>
</span>) Rozsudek Kárný režim soudců (bod 152).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-147" href="#c-147">147</a>
</span>) Rozsudek Kárný režim soudců (bod 153 a citovaná judikatura)</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-148" href="#c-148">148</a>
</span>) Rozsudek Kárný režim soudců (body 113 a 147).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-149" href="#c-149">149</a>
</span>) Který definuje kárná provinění tak, že nesplňují požadavky jasnosti a přesnosti uvedené v bodě 175 tohoto stanoviska, ani nezaručují, že kárná odpovědnost soudců za jejich rozhodnutí je striktně omezena na zcela výjimečné okolnosti, jak jsou popsány v bodě 173 tohoto stanoviska.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-150" href="#c-150">150</a>
</span>) V tomto smyslu viz rozsudek Rozsudek Kárný režim soudců (bod 145).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-151" href="#c-151">151</a>
</span>) Podle bodu 171 rozsudku A. K. platí, že požadavky na nezávislý a nestranný soud nejsou dodrženy, kdy objektivní podmínky, za kterých byl dotyčný orgán zřízen, a jeho charakteristiky, jakož i způsob, jakým byli jmenováni jeho členové, mohou vyvolat u jednotlivců legitimní pochybnosti o neovlivnitelnosti tohoto orgánu ve vztahu k vnějším skutečnostem, zejména přímým či nepřímým vlivům zákonodárné a výkonné moci, a o jeho neutralitě ve vztahu ke střetávajícím se zájmům. To může vést k neexistenci zdání nezávislosti nebo nestrannosti uvedeného orgánu, jež je způsobilá narušit důvěru, kterou v demokratické společnosti musí justice u jednotlivců vzbuzovat.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-152" href="#c-152">152</a>
</span>) KRS je upravena zákonem o KRS ze dne 12. května 2011, v pozměněném znění. Viz poznámku pod čarou č. 109 tohoto stanoviska.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-153" href="#c-153">153</a>
</span>) Viz rozsudek ze dne 2. března 2021, A. B. a další (Jmenování soudců Nejvyššího soudu – Prostředek nápravy) (C‑824/18, EU:C:2021:153, body 160 až 164).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-154" href="#c-154">154</a>
</span>) Usnesení ze dne 8. dubna 2020, Komise v. Polsko (C‑791/19 R, EU:C:2020:277, bod 34 a citovaná judikatura).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-155" href="#c-155">155</a>
</span>) Rozsudek ze dne 22. července 2021, Reczkowicz v. Polsko, CE:ECHR:2021:0722JUD004344719.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-156" href="#c-156">156</a>
</span>) Viz rozsudek A. K., bod 133.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-157" href="#c-157">157</a>
</span>) Návrhy musí být v souladu s čl. 31 odst. 3 zákona o Nejvyšším soudu.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-158" href="#c-158">158</a>
</span>) Belgie, Německo, Irsko, Francie, Kypr a Finsko.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-159" href="#c-159">159</a>
</span>) Viz rozsudky ze dne 9. července 2020, Land Hessen (C‑272/19, EU:C:2020:535), ze dne 16. července 2020, Governo della Repubblica italiana (Statut italských smírčích soudců) (C‑658/18, EU:C:2020:572), a ze dne 20. dubna 2021, Repubblika (C‑896/19, EU:C:2021:311). Viz rovněž usnesení místopředsedy Soudního dvora ze dne 10. září 2020, Rada v. Sharpston [C‑424/20 P (R), nezveřejněné, EU:C:2020:705].</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-160" href="#c-160">160</a>
</span>) Rozsudek ze dne 18. května 2021, Asociaţia „Forumul Judecătorilor din România“ a další (C‑83/19, C‑127/19, C‑195/19, C‑291/19, C‑355/19 a C‑397/19, EU:C:2021:393, body 210 až 213).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-161" href="#c-161">161</a>
</span>) V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 2. března 2021, A. B. a další (Jmenování soudců Nejvyššího soudu – Prostředek nápravy) (C‑824/18, EU:C:2021:153, bod 112 a citovaná judikatura).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-162" href="#c-162">162</a>
</span>) Viz rovněž usnesení ze dne 14. července 2021 (bod 81).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-163" href="#c-163">163</a>
</span>) Obdobně viz rozsudek Kárný režim soudců (body 80 a 83).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-164" href="#c-164">164</a>
</span>) Souhlasím s vyjádřením Finské republiky na jednání, že Polské republice nepomůže zdůrazňovat zvláštní aspekty kárného režimu soudců v jiných členských státech. Kromě toho, že tyto režimy nejsou předmětem tohoto řízení, musí být přezkoumány jako celek, zejména s přihlédnutím k charakteristickým znakům dotčeného soudu nebo dotčených soudů, kontextu, v němž byly zřízeny, a postupu jmenování jejich členů.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-165" href="#c-165">165</a>
</span>) Rozsudek ze dne 15. července 2021 (C‑791/19, EU:C:2021:596). Z judikatury Soudního dvora vyplývá, že se existence nesplnění povinnosti musí posuzovat s ohledem na stav, v němž se členský stát nacházel v době, kdy uplynula lhůta stanovená v odůvodněném stanovisku, v daném případě dne 17. července 2019 a že změny, ke kterým došlo následovně, nemohou být Soudním dvorem brány v úvahu. Viz rozsudek ze dne 18. října 2018, Komise v. Spojené království (C‑669/16, EU:C:2018:844, bod 40 a citovaná judikatura). Odůvodněná stanoviska v projednávané věci byla zjevně vydána po tomto datu. Zjištění Soudního dvora v rozsudku Kárný režim soudců týkající se kárného kolegia jsou použitelná na projednávanou věc. Je tedy obzvláště zajímavé, že Polská republika nevyvrátila argumenty Komise vycházející z uvedeného rozsudku.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-166" href="#c-166">166</a>
</span>) V rozsudku ze dne 5. prosince 2019 a v usneseních ze dne 15. ledna 2020 pracovněprávní a sociálněprávní kolegium Nejvyššího soudu, které rozhodovalo ve sporech, jež vedly k vydání rozsudku A. K., zaprvé rozhodlo, že KRS není ve svém současném složení nestranným orgánem nezávislým na zákonodárci a výkonné moci, a zadruhé, že kárné kolegium není nezávislým a nestranným soudem s ohledem na okolnosti jeho vytvoření, rozsah jeho pravomocí, jeho složení a zapojení KRS do jeho vytvoření.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-167" href="#c-167">167</a>
</span>) Usnesením ze dne 8. dubna 2020, Komise v. Polsko (C‑791/19 R, EU:C:2020:277), Soudní dvůr Polské republice uložil okamžitě a až do vyhlášení rozsudku, kterým bude ukončeno řízení ve věci C‑791/19, zejména pozastavit uplatňování ustanovení zákona o Nejvyšším soudu ze dne 8 prosince 2017, jež zakládají pravomoc kárného kolegia rozhodovat v kárných věcech týkajících se soudců a zdržet se předávání věcí tomuto kolegiu. Viz rovněž usnesení ze dne 14. července 2021, usnesení místopředsedkyně Soudního dvora ze dne 6. října 2021, Polsko v. Komise (C‑204/21 R-RAP, EU:C:2021:834), a ze dne 27. října 2021, Komise v. Polsko (C‑204/21 R, nezveřejněné, EU:C:2021:878).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-168" href="#c-168">168</a>
</span>) Což vylučuje jakoukoli možnost převést na toto kolegium soudce Nejvyššího soudu, i když by takové převedení soudců bylo v zásadě možné.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-169" href="#c-169">169</a>
</span>) 23 z 25 členů tvořících KRS v tomto novém složení bylo jmenováno polskou výkonnou nebo zákonodárnou mocí nebo vychází z jejich řad. Předtím soudci vybírali 15 členů KRS ze svých vlastních řad.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-170" href="#c-170">170</a>
</span>) Ustawa o Sądzie Najwyższym (zákon o Nejvyšším soudu) ze dne 8. prosince 2017 (Dz. U. z roku 2018, položka 5), v konsolidovaném znění zveřejněném v Dzienniku Ustaw Rzeczypospolitej Polskiej z roku 2019 (č. 825).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-171" href="#c-171">171</a>
</span>) Která mimo jiné zahrnovala vytvoření dvou nových kolegií v rámci tohoto soudu, přičemž jedním bylo kárné kolegium, a zavedení mechanismu snížení věkové hranice pro odchod do důchodu soudců Nejvyššího soudu a jeho použití i na soudce tohoto soudu, kteří byli tou dobou ve funkci. K předčasnému ukončení funkčního období některých členů KRS a k ustavení KRS v jejím novém složení došlo v kontextu, kdy se očekávalo, že brzy bude nutné obsadit řadu míst u Sądu Najwyższego (Nejvyššího soudu) a zejména v kárném kolegiu.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-172" href="#c-172">172</a>
</span>) Soudní dvůr rovněž rozhodl, že takový vývoj představuje snížení ochrany hodnoty právního státu. Rozsudek Kárný režim soudců (bod 112).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-173" href="#c-173">173</a>
</span>) Rozsudek ze dne 24. června 2019 (C‑619/18, EU:C:2019:531).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-174" href="#c-174">174</a>
</span>) Viz čl. 88a odst. 4 novelizovaného zákona o organizaci obecných soudů.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-175" href="#c-175">175</a>
</span>) Článek 178 odst. 3 Ústavy Polské republiky zakazuje soudcům členství v politické straně.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-176" href="#c-176">176</a>
</span>) Viz čl. 88a odst. 1 body 1 a 2 novelizovaného zákona o organizaci obecných soudů.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-177" href="#c-177">177</a>
</span>) Který uvádí, že „toto nařízení se mimo jiné vztahuje na činnost soudů a dalších justičních orgánů, a proto by právo Unie nebo členského státu mohlo stanovit operace a postupy zpracování v souvislosti se zpracováním osobních údajů soudy a dalšími justičními orgány. Pravomoc dozorových úřadů by neměla zahrnovat zpracování osobních údajů, pokud soudy jednají v rámci svých soudních pravomocí, aby byla zajištěna nezávislost soudnictví při plnění soudních funkcí, včetně rozhodování. Dozor nad takovými operacemi zpracování by mělo být možné svěřit zvláštním subjektům v rámci justičního systému členského státu, které by zejména měly zajistit soulad s pravidly tohoto nařízení, posilovat povědomí členů justičních orgánů o jejich povinnostech podle tohoto nařízení a zabývat se stížnostmi souvisejícími s takovými operacemi zpracování.“</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-178" href="#c-178">178</a>
</span>) Článek 7 Listiny.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-179" href="#c-179">179</a>
</span>) Článek 8 Listiny.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-180" href="#c-180">180</a>
</span>) Viz čl. 6 odst. 3 poslední věta ve spojení s článkem 6 odst. 3 první větou písm. b) a článkem 6 odst. 1 písm. c) a e) GDPR.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-181" href="#c-181">181</a>
</span>) Takový požadavek stanoví čl. 178 odst. 3 Ústavy Polské republiky.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-182" href="#c-182">182</a>
</span>) Články 53, 54, 57 a 58.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-183" href="#c-183">183</a>
</span>) V rozsudku ze dne 21. května 2019, Komise v. Maďarsko (Požívací právo k zemědělské půdě) (C‑235/17, EU:C:2019:432) bylo konstatováno, že Maďarsko nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z článku 63 SFEU ve spojení s článkem 17 Listiny. V bodě 65 tohoto rozsudku se uvádí, že skutečnost, že se členský stát dovolává výjimek, které stanoví unijní právo k odůvodnění porušení základní svobody zaručené Smlouvou, musí být považováno za „uplatňování práva Unie“ ve smyslu čl. 51 odst. 1 Listiny. Viz rovněž rozsudky ze dne 18. června 2020, Komise v. Maďarsko (Transparentnost sdružování) (C‑78/18, EU:C:2020:476, body 101 až 104), a ze dne 6. října 2020, Komise v. Maďarsko (Vysokoškolské vzdělávání) (C‑66/18, EU:C:2020:792, body 212 až 216).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-184" href="#c-184">184</a>
</span>) Obdobně viz rozsudek ze dne 10. června 2021, Land Oberösterreich (Příspěvek na bydlení) (C‑94/20, EU:C:2021:477, bod 59 a citovaná judikatura).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-185" href="#c-185">185</a>
</span>) Rozsudek ze dne 26. února 2013 (C‑617/10, EU:C:2013:105).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-186" href="#c-186">186</a>
</span>) V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 24. září 2020, NK (Podnikové důchody vedoucích pracovníků) (C‑223/19, EU:C:2020:753, body 78 a 79).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-187" href="#c-187">187</a>
</span>) Z ustálené judikatury vyplývá, že okolnost, že informace spadají do kontextu profesní činnosti, nemůže tyto informace zbavit kvalifikace osobních údajů. Rozsudek ze dne 9. března 2017, Manni (C‑398/15, EU:C:2017:197, bod 34 a citovaná judikatura).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-188" href="#c-188">188</a>
</span>) Obdobně viz rozsudek ze dne 27. září 2017, Puškár (C‑73/16, EU:C:2017:725, body 33 a 34). Viz rovněž rozsudek ze dne 24. února 2022, Valsts ieņēmumu dienests (Zpracování osobních údajů pro daňové účely) (C‑175/20, EU:C:2022:124, body 33 až 35). Působnost čl. 4 odst. 2 GDPR, který odkazuje na „jakoukoliv operaci“, je velmi široká.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-189" href="#c-189">189</a>
</span>) Rozsudek ze dne 29. března 2022, Getin Noble Bank (C‑132/20, EU:C:2022:235, bod 88 a citovaná judikatura).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-190" href="#c-190">190</a>
</span>) Výjimky stanovené v čl. 2 odst. 2 GDPR musí být vykládány restriktivně. Rozsudek ze dne 24. února 2022, Valsts ieņēmumu dienests (Zpracování osobních údajů pro daňové účely) (C‑175/20, EU:C:2022:124, bod 40 a citovaná judikatura).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-191" href="#c-191">191</a>
</span>) Rozsudek ze dne 22. června 2021 (C‑439/19, EU:C:2021:504, bod 66 a citovaná judikatura).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-192" href="#c-192">192</a>
</span>) S odkazem na čl. 2 odst. 2 písm. a) GDPR a na čl. 51 odst. 1 Listiny měl generální advokát M. Szpunar za to, že logika Listiny je odlišná od logiky GDPR. Cílem Listiny je kontrolovat výkon pravomocí orgány Unie a členskými státy, když vykonávají činnosti v oblasti působnosti unijního práva, a naopak poskytnout ochranný štít jednotlivcům, aby mohli uplatňovat svá práva. Ochrana osobních údajů je více než základním právem. Jak vyplývá z článku 16 SFEU, ochrana osobních údajů představuje svébytnou unijní politiku. Účelem GDPR je, aby bylo uplatňováno na jakoukoli formu zpracování osobních údajů bez ohledu na dotčený předmět nebo subjekty, které jej provádějí. Viz stanovisko generálního advokáta M. Szpunara ve věci Latvijas Republikas Saeima (Trestné body) (C‑439/19, EU:C:2020:1054, body 50 až 52).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-193" href="#c-193">193</a>
</span>) Který odkazuje na činnosti týkající se národní bezpečnosti a v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky Unie.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-194" href="#c-194">194</a>
</span>) Pro úplnost dodávám, že čl. 2 odst. 2 písm. b) až c) GDPR nevylučují organizaci soudnictví nebo soudní činnost z působnosti tohoto nařízení. Polská republika se nedovolává výjimky stanovené v čl. 2 odst. 2 písm. d) GDPR, který se týká zpracování osobních údajů příslušnými orgány za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů. Ze spisu nevyplývá, že cílem dotčených vnitrostátních ustanovení je kterýkoli z těchto účelů. Polská republika tvrdí, že cílem těchto povinností je poskytnout účastníkovi řízení informace za účelem usnadnění podání odůvodněné žádosti o vyloučení soudce.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-195" href="#c-195">195</a>
</span>) Viz čl. 9 odst. 2 písm. f), čl. 37 odst. 1 písm. a) a čl. 55 odst. 3 GDPR. Viz rovněž výjimku stanovenou v čl. 23 odst. 1 písm. f) GDPR, pokud jde o ochranu nezávislosti soudnictví a soudních řízení.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-196" href="#c-196">196</a>
</span>) Jak uvedla Finská republika na jednání.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-197" href="#c-197">197</a>
</span>) Obdobně viz rozsudek ze dne 27. září 2017, Puškár (C‑73/16, EU:C:2017:725, bod 102).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-198" href="#c-198">198</a>
</span>) Rozsudek ze dne 6. října 2020, La Quadrature du Net a další (C‑511/18, C‑512/18 a C‑520/18, EU:C:2020:791, bod 208 a citovaná judikatura). V souladu s článkem 23 GDPR mohou Unie a členské státy přijmout „legislativní opatření“ omezující rozsah povinností a práv uvedených zejména v jeho článku 5 za předpokladu, že odpovídají právům a povinnostem stanoveným v článcích 12 až 22, jestliže takové omezení respektuje podstatu základních práv a svobod a představuje nezbytné a přiměřené opatření v demokratické společnosti. Článek 23 odst. 1 písm. f) GDPR stanoví, že lze přijmout omezení s cílem zajistit „ochranu nezávislosti soudnictví a soudních řízení“. Polská republika se tohoto ustanovení nedovolává a jasně uvádí, že cíle dotčených vnitrostátních ustanovení se netýkají nezávislosti soudnictví.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-199" href="#c-199">199</a>
</span>) Ve všech případech neexistuje jasný rozdíl mezi zásadami uvedenými v článku 5 GDPR a zákonností zpracování uvedenou v jeho článku 6 a obě ustanovení se do určité míry překrývají. Komise netvrdí, že dotčená vnitrostátní opatření porušují čl. 5 odst. 1 písm. c) GDPR týkající se minimalizace údajů, jelikož má za to, že dotčené zpracování osobních údajů způsobem uvedeným ve vnitrostátních předpisech je jako celek nezákonné.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-200" href="#c-200">200</a>
</span>) Rozsudek ze dne 22. června 2021 (C‑439/19, EU:C:2021:504, bod 99).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-201" href="#c-201">201</a>
</span>) Členské státy nemohou doplnit nové zásady pro oprávněné zpracování osobních údajů, obsažené v uvedeném článku, ani stanovit další požadavky, které by pozměnily dosah některé ze šesti zásad zakotvených v tomto článku. Z toho vyplývá, že aby mohlo být zpracování osobních údajů považováno za oprávněné, musí spadat pod jeden ze šesti případů stanovených v čl. 6 odst. 1 GDPR. Obdobně viz rozsudek ze dne 11. prosince 2019, Asociatilaia de Proprietari bloc M5A-ScaraA (C‑708/18, EU:C:2019:1064, body 37 a 38).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-202" href="#c-202">202</a>
</span>) Polská republika na jednání potvrdila, že prohlášení všech soudců, s výjimkou prohlášení předsedů obecných odvolacích soudů, se zasílají předsedovi příslušného řádného odvolacího soudu a jsou veřejně dostupná na internetových stránkách těchto soudů. Předsedové obecných odvolacích soudů předkládají svá prohlášení ministru spravedlnosti: článek 88a odst. 4 novelizovaného zákona o organizaci obecných soudů. Článek 45 odst. 3 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu a čl. 8 odst. 2 novelizovaného zákona o organizaci správních soudů zejména stanoví, že soudci Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu předkládají svá prohlášení prvnímu předsedovi Nejvyššího soudu, resp. prvnímu předsedovi Nejvyššího správního soudu, a že posledně uvedení předkládají svá prohlášení KRS. Podle Polské republiky jsou osobní údaje předsedů odvolacích soudů zveřejňovány ministrem spravedlnosti, který tak jedná jako správce na základě čl. 4 odst. 7 GDPR, jelikož určuje „prostředky zpracování osobních údajů“. Předsedové obecných odvolacích soudů vystupují jako správci osobních údajů soudců obecných soudů. První předseda Nejvyššího soudu a první předseda Nejvyššího správního soudu jednají jako správci osobních údajů soudců jejich příslušných soudů a KRS jedná jako správce osobních údajů prvních předsedů Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu. Dotčené zpracování je nezbytné k tomu, aby ministr spravedlnosti, předsedové odvolacích soudů, první předsedové Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu, jakož i KRS, dodrželi své povinnosti vyplývající z článku 88a novelizovaného zákona o organizaci obecných soudů, čl. 45 odst. 3 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu a čl. 8 odst. 2 novelizovaného zákona o organizaci správních soudů. Viz čl. 6 odst. 1 písm. c) GDPR.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-203" href="#c-203">203</a>
</span>) Odkazuji na tato ustanovení z důvodu, že se jich dovolává Komise.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-204" href="#c-204">204</a>
</span>) Viz rovněž čl. 52 odst. 1 Listiny.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-205" href="#c-205">205</a>
</span>) Rozsudek ze dne 16. července 2020, Facebook Ireland a Schrems (C‑311/18, EU:C:2020:559, bod 172 a citovaná judikatura).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-206" href="#c-206">206</a>
</span>) Rozsudek ze dne 22. června 2021, Latvijas Republikas Saeima (Trestné body) (C‑439/19, EU:C:2021:504, bod 105).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-207" href="#c-207">207</a>
</span>) Cíl spočívající v posílení nestrannosti a politické neutrality soudců, jakož i důvěra v jejich nestrannost, může spadat pod pojem zajištění přístupu k nestrannému soudu.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-208" href="#c-208">208</a>
</span>) Kromě toho Komise netvrdí, že dotčená vnitrostátní ustanovení jsou nedostatečně přesná a jasná nebo že neodkazují na cíl, který sledují, jak vyžaduje čl. 6 odst. 3 GDPR. I když tedy účel dotčených vnitrostátních ustanovení nevyplývá z jejich znění, nejedná se o základ, na němž Komise staví své tvrzení, že Polská republika nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 6 odst. 3 GDPR.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-209" href="#c-209">209</a>
</span>) Viz rovněž čl. 45 odst. 1 Ústavy Polské republiky.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-210" href="#c-210">210</a>
</span>) Bod 51 odůvodnění GDPR uvádí, že osobní údaje, které jsou svou povahou obzvláště citlivé z hlediska základních práv a svobod, zasluhují zvláštní ochranu, jelikož by při jejich zpracování mohla vzniknout závažná rizika pro základní práv a svobody.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-211" href="#c-211">211</a>
</span>) Který pro většinu praktických použití odpovídá čl. 45 odst. 3 novelizovaného zákona o Nejvyšším soudu a čl. 8 odst. 2 novelizovaného zákona o organizaci správních soudů.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-212" href="#c-212">212</a>
</span>) Článek 88a novelizovaného zákona o organizaci obecných soudů používá výrazy „zrzeszenie“ a „stowarzyszenie“, které lze přeložit do angličtiny výrazem „sdružení“. Ačkoli je pojem „stowarzyszenie“ definován polským zákonem ze dne 7. dubna 1989 o sdruženích, pojem „zrzeszenie“, který je širší a zahrnuje pojem „stowarzyszenie“, definován není. Pojem „zrzeszenie“ odkazuje na jakoukoliv skupinu osob za účelem dosažení společného cíle.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-213" href="#c-213">213</a>
</span>) Zákaz uvedený v čl. 9 odst. 1 GDPR platí až na výjimky stanové GDPR pro jakékoli zpracování zvláštních kategorií údajů ve smyslu uvedených ustanovení a pro všechny správce odpovědné za takové zpracování: rozsudek ze dne 24. září 2019, GC a další (Odstranění citlivých údajů) (C‑136/17, EU:C:2019:773, bod 42). Ochrana základního práva na soukromí, zaručeného článkem 7 a čl. 8 odst. 1 Listiny, navíc vyžaduje, aby výjimky z ochrany osobních údajů a její omezení byly činěny v mezích toho, co je naprosto nezbytné. Obdobně viz rozsudky ze dne 11. prosince 2014, Ryneš (C‑212/13, EU:C:2014:2428, bod 28), jakož i ze dne 5. dubna 2022, Commissioner of the Garda Síochána a další (C‑140/20, EU:C:2022:258, bod 52). Viz rovněž rozsudek ze dne 3. října 2019, A a další (C‑70/18, EU:C:2019:823, bod 29) týkající se čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. 1995, L 281, s. 31; Zvl. vyd. 13/15, s. 355), který odpovídá čl. 9 odst. 1 GDPR.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-214" href="#c-214">214</a>
</span>) V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. března 2022, Getin Noble Bank (C‑132/20, EU:C:2022:235, bod 95). Požadavky nezávislosti a nestrannosti vyžadují existenci pravidel, které umožní rozptýlit jakékoli legitimní pochybnosti jednotlivců o neovlivnitelnosti soudu ve vztahu k vnějším skutečnostem a jeho neutralitě ve vztahu k vzájemně se střetávajícím zájmům (bod 119). Vzhledem k tomu, že přístup k nestrannému soudu je základem právního státu, dotčený cíl není pouze obecným nebo veřejným zájmem, ale podle mého názoru splňuje vyšší standard uvedený v čl. 9 odst. 2 písm. g) GDPR a představuje důvod „významného veřejného zájmu“.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-215" href="#c-215">215</a>
</span>) Rozsudek ze dne 29. března 2022 (C‑132/20, EU:C:2022:235, bod 170).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-216" href="#c-216">216</a>
</span>) Tyto osoby mohou mít přístup k citlivým osobním údajům z důvodů, jež zcela nesouvisejí s cílem obecného zájmu, kterého se dovolává Polská republika. V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 22. června 2021, Latvijas Republikas Saeima (Trestné body) (C‑439/19, EU:C:2021:504, bod 118).</p>
</body>
</html>
