<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-147/19</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62019CC0147</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:597">EU:C:2020:597</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>16</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>16</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Stanovisko generálního advokáta E. Tančeva – věc C‑147/19</HT></P><P><HT TYPE="SC">Atresmedia Corporación de Medios de Comunicación</HT></P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generálního advokáta</HT></P><P><HT TYPE="UC">Evgenije Tančeva</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20200716">16. července 2020</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0001"><P>Původní jazyk: angličtina.</P></NOTE></P></TI><STI><P><HT TYPE="BOLD">Věc C‑147/19</HT></P><P>Atresmedia Corporación de Medios de Comunicación S. A.</P><P>proti</P><P>Asociación de Gestión de Derechos Intelectuales (AGEDI),</P><P>Artistas Intérpretes o Ejecutantes, Sociedad de Gestión de España (AIE)</P><P><HT TYPE="NORMAL">[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal Supremo (Nejvyšší soud, Španělsko)]</HT></P></STI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Právo na pronájem a půjčování a práva v oblasti duševního vlastnictví související s autorským právem</KEYWORD><KEYWORD>Sdělování zvukových záznamů vydaných k obchodním účelům veřejnosti</KEYWORD><KEYWORD>Požadavek na náhradu</KEYWORD><KEYWORD>Jediná spravedlivá odměna</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><CONTENTS.CONCLUSION><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1.</NO.P><TXT>Projednávaná žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal Supremo (Nejvyšší soud, Španělsko) se týká výkladu čl. 8 odst. 2 směrnice 2006/115/ES<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0002"><P>Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne <DATE ISO="20061212">12. prosince 2006</DATE> o právu na pronájem a půjčování a o některých právech v oblasti duševního vlastnictví souvisejících s autorským právem (kodifikované znění) (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="376" PAGE.FIRST="28" DATE.PUB="2006">Úř. věst. 2006, L 376, s. 28</REF.DOC.OJ>, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>směrnice 2006/115<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>).</P></NOTE> a čl. 8 odst. 2 směrnice 92/100/EHS<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0003"><P>Směrnice Rady ze dne <DATE ISO="19921119">19. listopadu 1992</DATE> o právu na pronájem a půjčování a o některých právech v oblasti duševního vlastnictví souvisejících s autorským právem (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="346" PAGE.FIRST="61" DATE.PUB="1992">Úř. věst. 1992, L 346, s. 61</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 17/01, s. 120, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>směrnice 92/100<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>).</P></NOTE>, který má podobné znění (dále jen společně <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>směrnice o pronájmu<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/>). Konkrétně se předkládající soud táže na působnost tohoto ustanovení v kontextu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>sdělování veřejnosti<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/> audiovizuálních děl, do kterých byly začleněny již existující vydané zvukové záznamy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2.</NO.P><TXT>Věc v původním řízení se týká nároků na odměnu vznesených dvěma kolektivními správci výkonných umělců a výrobců zvukových záznamů ve Španělsku na základě španělských právních předpisů prováděcích směrnici o pronájmu, a to za činnost, kterou tito správci považují za užití zvukových záznamů televizní společností pro sdělování veřejnosti. Televizní společnost má za to, že předmětné <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>sdělování veřejnosti<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/> není sdělováním <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>zvukových záznamů<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/> nebo jejich <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>rozmnoženin<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/>, ale <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>audiovizuálních děl<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/>, a že za takový obsah požadovaná odměna nenáleží, i když tato audiovizuální díla obsahují již existující zvukové záznamy, které byly vydány pro obchodní účely jako (část) jejich zvukových stop.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3.</NO.P><TXT>Odpověď na otázky položené předkládajícím soudem si nutně vyžádá analýzu nejen příslušných unijních směrnic, ale rovněž ustanovení mezinárodního práva, konkrétně Mezinárodní úmluva o ochraně výkonných umělců, výrobců zvukových záznamů a rozhlasových organizací (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/>Římská úmluva<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/>)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0004"><P>Viz níže bod 4 a násl.</P></NOTE> a smlouva Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO) o výkonech výkonných umělců a o zvukových záznamech (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0010" REF.END="QE0010"/>Smlouva WPPT<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/>)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0005"><P>Viz níže bod 10 a násl.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="2"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">I.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Římská úmluva</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4.</NO.P><TXT>Římská úmluva byla uzavřena v Římě dne <DATE ISO="19611026">26. října 1961</DATE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5.</NO.P><TXT>Ačkoli Římská úmluva jako taková není součástí právního řádu Evropské unie, vyvolává nicméně v rámci Evropské unie nepřímé účinky<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0006"><P>Viz argumentace v bodě 48 níže.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6.</NO.P><TXT>Článek 3 Římské úmluvy obsahuje definice řady pojmů, které jsou rovněž definovány, nicméně s určitými rozdíly, ve Smlouvě WPPT a které jsou používány ve směrnici o pronájmu. Tento článek definuje pro účely úmluvy následující výrazy takto:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0011" REF.END="QE0011"/>[Pro účely této Úmluvy se rozumějí]</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201A" ID="QS0012" REF.END="QE0012"/>zvukovým snímkem<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="2018" ID="QE0012"/> [zvukovým záznamem] každý výlučně sluchem vnímatelný záznam zvuků uměleckého výkonu nebo jiných zvuků;</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[…]</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>d)</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201A" ID="QS0013" REF.END="QE0013"/>vydáním<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="2018" ID="QE0013"/> uvedení rozmnoženin zvukového snímku na veřejnost v přiměřeném množství;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>e)</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201A" ID="QS0014" REF.END="QE0014"/>rozmnožením<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="2018" ID="QE0014"/> zhotovení jedné nebo více rozmnoženin záznamu;</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/></P></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7.</NO.P><TXT>Čl. 7 odst. 1 Římské úmluvy stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0015" REF.END="QE0015"/>Ochrana výkonných umělců podle této Úmluvy zahrnuje možnost zabránit:</P><P>[…]</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>rozmnožení záznamu jejich výkonu bez jejich souhlasu:</TXT><P><LIST TYPE="roman"><ITEM><NP><NO.P>i)</NO.P><TXT>jestliže původní záznam sám byl pořízen bez jejich souhlasu;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>ii)</NO.P><TXT>je-li rozmnožován pro jiné účely, než k jakým výkonní umělci udělili souhlas;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>iii)</NO.P><TXT>byl-li původní záznam pořízen v souladu s ustanoveními článku 15 a rozmnožení se děje pro jiné účely, než které jsou uvedeny v těchto ustanoveních.<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/></TXT></NP></ITEM></LIST></P></NP></ITEM></LIST></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8.</NO.P><TXT>Článek 12 stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0016" REF.END="QE0016"/>[j]estliže je zvukového snímku [zvukového záznamu] vydaného k obchodním účelům nebo rozmnoženiny takového zvukového snímku [zvukového záznamu] použito přímo k rozhlasovému vysílání, nebo k veřejnému přednesu [k jakémukoli sdělování veřejnosti], zaplatí uživatel jednu přiměřenou [jedinou spravedlivou] odměnu výkonným umělcům nebo výrobcům zvukových snímků [zvukových záznamů], anebo oběma.<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/> Pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0017" REF.END="QE0017"/>jediná spravedlivá odměna<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/> se nachází jak ve Smlouvě WPPT, tak ve směrnici o půjčování.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="3"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9.</NO.P><TXT>Článek 19 Římské úmluvy má následující znění:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0018" REF.END="QE0018"/>Jakmile jednou výkonný umělec svolil k tomu, aby jeho výkon se stal součástí obrazového nebo audiovizuálního záznamu, článek 7 se od té doby na něj nevztahuje, a to bez ohledu na všechna ostatní ustanovení této Úmluvy.<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Smlouva WPPT</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="19961220">20. prosince 1996</DATE> byla v Ženevě přijata Smlouva WPPT. Rada rozhodnutím 2000/278/ES<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0007"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="089" PAGE.FIRST="6" DATE.PUB="2000">Úř. věst. 2000, L 89, s. 6</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 11/33, s. 208.</P></NOTE> ze dne <DATE ISO="20000316">16. března 2000</DATE> <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0019" REF.END="QE0019"/>schválila<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/> Smlouvu WPPT a nařídila uložení ratifikačních listin. Smlouva WPPT byla Evropskou unií ratifikována dne <DATE ISO="20091214">14. prosince 2009</DATE> a ve vztahu k Evropské unii vstoupila v platnost dne <DATE ISO="20100314">14. března 2010</DATE>. Smlouva WPPT je tedy součástí právního řádu Evropské unie.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11.</NO.P><TXT>Článek 2 Smlouvy WPPT stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0020" REF.END="QE0020"/>Pro účely této smlouvy:</P><P>[…]</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201A" ID="QS0021" REF.END="QE0021"/>zvukový záznam<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="2018" ID="QE0021"/> je záznam zvuků výkonu nebo jiných zvuků, anebo vyjádření zvuků, jiných než ve formě záznamu obsaženého ve filmovém nebo jiném audiovizuálním díle;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201A" ID="QS0022" REF.END="QE0022"/>záznam<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="2018" ID="QE0022"/> je zaznamenání zvuků nebo jejich vyjádření na hmotný podklad, z něhož mohou být pomocí technického zařízení vnímány, rozmnožovány nebo sdělovány;</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[…]</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>g)</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201A" ID="QS0023" REF.END="QE0023"/>sdělování veřejnosti<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="2018" ID="QE0023"/> výkonu nebo zvukového záznamu je šíření zvuků výkonu nebo zvuků anebo vyjádření zvuků zaznamenaných na zvukovém záznamu veřejnosti, uskutečňovaný jakýmkoli jiným způsobem než vysíláním. Pro účely článku 15 zahrnuje <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0024" REF.END="QE0024"/>sdělování veřejnosti<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="2018" ID="QE0024"/> zpřístupňování zvuků nebo vyjádření zvuků zaznamenaných na zvukovém záznamu k poslechu veřejnosti.<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/></TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12.</NO.P><TXT>Diplomatická konference<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0008"><P>Diplomatická konference o některých otázkách autorského práva a práv s ním souvisejících, která byla pořádána pod záštitou Světové organizace duševního vlastnictví v Ženevě.</P></NOTE> přijala řadu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0025" REF.END="QE0025"/>společných prohlášení<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/> týkajících se Smlouvy WPPT<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0009"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0026" REF.END="QE0026"/>Společná prohlášení týkající se smlouvy WIPO o výkonech výkonných umělců a o zvukových záznamech přijatá diplomatickou konferencí dne [20. prosince] 1996<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/>.</P></NOTE>. Společné prohlášení k čl. 2 písm. b) stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0027" REF.END="QE0027"/>Rozumí se, že definice zvukového záznamu obsažená v čl. 2 písm. b) znamená, že práva k zvukovému záznamu jeho začleněním do filmového nebo jiného audiovizuálního díla zůstávají nedotčena.<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13.</NO.P><TXT>Článek 15 Smlouvy WPPT, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0028" REF.END="QE0028"/>Právo na odměnu za vysílání a za sdělování veřejnosti<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="015.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0029" REF.END="QE0029"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Výkonní umělci a výrobci zvukových záznamů mají právo na jednu přiměřenou [jedinou spravedlivou] odměnu za přímé nebo nepřímé užití zvukových záznamů, vydaných k obchodním účelům, k vysílání nebo k jakémukoli sdělování veřejnosti.</ALINEA></PARAG><?PAGE NO="4"?><PARAG IDENTIFIER="015.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Smluvní strany mohou určit ve svém vnitrostátním právním řádu, že jednu přiměřenou [jedinou spravedlivou] odměnu může od uživatele požadovat výkonný umělec nebo výrobce zvukového záznamu, anebo oba. Smluvní strany mohou ve vnitrostátním právním řádu stanovit, že v případě, že není dohody mezi výkonným umělcem a výrobcem zvukového záznamu, určí pravidla, podle nichž se budou výkonní umělci a výrobci zvukových záznamů podílet na jedné přiměřené [jediné spravedlivé] odměně.</ALINEA><ALINEA>[…]<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14.</NO.P><TXT>Diplomatická konference přijala dne <DATE ISO="19961220">20. prosince 1996</DATE> <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0030" REF.END="QE0030"/>Usnesení o audiovizuálních výkonech<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/>, ve kterém zúčastněné delegace vyjádřily politování nad tím, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0031" REF.END="QE0031"/>[Smlouva WPPT] se nevztahuje na práva výkonných umělců k audiovizuálním záznamům jejich výkonu<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="201C" ID="QE0031"/> a vyzvaly k provedení přípravných kroků k přijetí protokolu o audiovizuálních výkonech nejpozději do roku 1998. Takový protokol však nebyl nikdy přijat a tato otázka nebyla vyřešena v rámci Smlouvy WPPT, ale nakonec byla řešena v rámci jiné smlouvy, a sice Pekingské smlouvy o ochraně uměleckých výkonů v audiovizi, přijaté <DATE ISO="20120624">24. června 2012</DATE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">C.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Směrnice 92/100</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15.</NO.P><TXT>Směrnice 92/100, přijatá dne <DATE ISO="19921119">19. listopadu 1992</DATE>, byla po provedení několika změn různých jejích ustanovení nahrazena směrnicí 2006/115, která kodifikovala takto pozměněnou směrnici.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16.</NO.P><TXT>Článek 7 (právo na rozmnožování) směrnice 92/100 stanovil v původním znění:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="007.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0032" REF.END="QE0032"/>1.</NO.PARAG><ALINEA><P>Členské státy stanoví výlučné právo udělit svolení nebo zakázat přímé nebo nepřímé rozmnožování:</P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>pro výkonné umělce, pokud jde o záznam jejich výkonů;</P></ITEM><ITEM><P>pro výrobce zvukových záznamů, pokud jde o jejich zvukové záznamy;</P></ITEM></LIST><P>[…]</P></ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="007.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Právo na rozmnožování podle odstavce 1 lze převést, postoupit nebo se může stát předmětem smluvních licencí.<QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="201C" ID="QE0032"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17.</NO.P><TXT>Článek 8 směrnice 92/100 zůstal od svého přijetí podstatně nezměněn a je ve znění uvedeném níže převzat ve směrnici 2006/115, jak je uvedeno v bodě 20 níže.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">D.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Směrnice 2001/29</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18.</NO.P><TXT>Článek 7 směrnice 92/100 byl pozměněn a nahrazen článkem 2 (právo na rozmnožování) směrnice 2001/29/EHS<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0010"><P>Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne <DATE ISO="20010522">22. května 2001</DATE> o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="167" PAGE.FIRST="10" DATE.PUB="2001">Úř. věst. 2001, L 167, s. 10</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 17/01, s. 230, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0033" REF.END="QE0033"/>směrnice 2001/29<QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="201C" ID="QE0033"/>).</P></NOTE>. Tento článek stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0034" REF.END="QE0034"/>Členské státy stanoví výlučné právo udělit svolení nebo zakázat přímé nebo nepřímé, dočasné nebo trvalé rozmnožování jakýmikoliv prostředky a v jakékoliv formě, vcelku nebo po částech:</P><P>[…]</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>pro výkonné umělce v případě záznamů jejich výkonů;</TXT></NP></ITEM><?PAGE NO="5"?><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>pro výrobce zvukových záznamů v případě jejich zvukových záznamů;</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0034" CODE="201C" ID="QE0034"/></P></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">E.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Směrnice 2006/115</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19.</NO.P><TXT>Směrnice 2006/115 kodifikovala směrnici 92/100, v pozměněném znění, poté, co byla několikrát změněna. Ačkoliv změny byly provedeny mimo jiné v článku 7 směrnice 92/100, který byl zrušen a nahrazen článkem 2 směrnice 2001/29, článek 8 zůstal od svého přijetí ve směrnici 92/100 v podstatě nezměněn.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20.</NO.P><TXT>Článek 8 (Vysílání a sdělování veřejnosti) stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0035" REF.END="QE0035"/>[…]</P><PARAG IDENTIFIER="008.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Členské státy stanoví právo, kterým se zajistí, že uživatel zaplatí jedinou spravedlivou odměnu, pokud je užito zvukového záznamu vydaného k obchodním účelům nebo rozmnoženiny takového záznamu k bezdrátovému vysílání nebo jakémukoliv jinému sdělování veřejnosti, a že tato odměna bude rozdělena mezi dotčené výkonné umělce a výrobce zvukových záznamů. Pokud nedojde mezi výkonnými umělci a výrobci zvukových záznamů k dohodě, mohou členské státy stanovit podmínky pro rozdělování uvedené odměny mezi ně.</ALINEA><ALINEA>[…]<QUOT.END REF.START="QS0035" CODE="201C" ID="QE0035"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">F.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Španělské právo</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21.</NO.P><TXT>Podle předkládajícího soudu mají čl. 108 odst. 4 a čl. 116 odst. 2 Texto Refundido de la Ley de Propiedad Intelectual (přepracované znění zákona o duševním vlastnictví) stejné znění. První z těchto dvou ustanovení se týká práv výkonných umělců, druhé ustanovení se týká práv výrobců zvukových záznamů. Znění těchto ustanovení, jak bylo předloženo předkládajícím soudem, je následující:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0036" REF.END="QE0036"/>Uživatelé zvukového záznamu vydaného k obchodním účelům nebo rozmnoženiny takového záznamu, který je použit pro sdělování veřejnosti v jakékoli podobě, jsou povinni zaplatit jedinou spravedlivou odměnu výkonným umělcům a výrobcům zvukových záznamů, mezi něž bude tato odměna rozdělena. Pokud mezi nimi nedojde k dohodě o rozdělení, bude rozdělení provedeno rovným dílem […]<QUOT.END REF.START="QS0036" CODE="201C" ID="QE0036"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22.</NO.P><TXT>Článek 114 odst. 1 téhož zákona uvádí následující definici:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0037" REF.END="QE0037"/> <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0038" REF.END="QE0038"/>Zvukovým záznamem<QUOT.END REF.START="QS0038" CODE="2018" ID="QE0038"/> se rozumí každý výlučně sluchem vnímatelný záznam provedení díla nebo jiných zvuků.<QUOT.END REF.START="QS0037" CODE="201C" ID="QE0037"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="6"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">II.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Skutkový základ sporu v původním řízení a předběžná otázka</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23.</NO.P><TXT>Spor v původním řízení se týká žaloby podané sdružením Asociación de Gestión de Derechos Intelectuales (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0039" REF.END="QE0039"/>AGEDI<QUOT.END REF.START="QS0039" CODE="201C" ID="QE0039"/>) a společností Artistas Intérpretes o Ejecutantes, Sociedad de Gestión de España (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0040" REF.END="QE0040"/>AIE<QUOT.END REF.START="QS0040" CODE="201C" ID="QE0040"/>) proti společnosti Atresmedia Corporación de Medios de Comunicación S. A. (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0041" REF.END="QE0041"/>Atresmedia<QUOT.END REF.START="QS0041" CODE="201C" ID="QE0041"/>) na zaplacení náhrady za sdělování veřejnosti<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0011"><P>Není zcela zřejmé, proč televizní přenos nelze posuzovat jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0042" REF.END="QE0042"/>vysílání<QUOT.END REF.START="QS0042" CODE="201C" ID="QE0042"/>, spíše než jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0043" REF.END="QE0043"/>sdělování veřejnosti<QUOT.END REF.START="QS0043" CODE="201C" ID="QE0043"/>. Avšak <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0044" REF.END="QE0044"/>vysílání<QUOT.END REF.START="QS0044" CODE="201C" ID="QE0044"/> ve smyslu článku 8 směrnice o pronájmu je <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0045" REF.END="QE0045"/>bezdrátové<QUOT.END REF.START="QS0045" CODE="201C" ID="QE0045"/>, což vylučuje kabelovou televizi. V praxi se povinnost zaplatit <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0046" REF.END="QE0046"/>jedinou spravedlivou odměnu<QUOT.END REF.START="QS0046" CODE="201C" ID="QE0046"/> vztahuje jak na <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0047" REF.END="QE0047"/>vysílání<QUOT.END REF.START="QS0047" CODE="201C" ID="QE0047"/>, tak na <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0048" REF.END="QE0048"/>sdělování veřejnosti<QUOT.END REF.START="QS0048" CODE="201C" ID="QE0048"/>.</P></NOTE> zvukových záznamů vydaných k obchodním účelům (nebo jejich rozmnoženin) v období od <DATE ISO="20030601">1. června 2003</DATE> do <DATE ISO="20091231">31. prosince 2009</DATE> prostřednictvím televizních kanálů, které provozuje společnost Atresmedia, a za neoprávněné rozmnožování zvukových záznamů prováděným v souvislosti s uvedeným sdělováním veřejnosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20100729">29. července 2010</DATE> sdružení AGEDI a společnost AIE podaly žalobu proti společnosti Atresmedia k Juzgado de lo Mercantil de Madrid (obchodní soud v Madridu, Španělsko) (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0049" REF.END="QE0049"/>Juzgado Mercantil<QUOT.END REF.START="QS0049" CODE="201C" ID="QE0049"/>), kterou se domáhaly zaplacení náhrady za výše uvedené sdělování a rozmnožování. Juzgado Mercantil rozhodl, že není namístě přiznat žádnou náhradu za sdělování zvukových záznamů, které byly začleněny nebo <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0050" REF.END="QE0050"/>synchronizovány<QUOT.END REF.START="QS0050" CODE="201C" ID="QE0050"/> v audiovizuálních dílech, veřejnosti ani za jejich rozmnožování <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0051" REF.END="QE0051"/>v instrumentální formě<QUOT.END REF.START="QS0051" CODE="201C" ID="QE0051"/>. Tento soud rozhodl, že synchronizace již existujícího zvukového záznamu v audiovizuálním díle prostřednictvím úplatné licence vede k novému a samostatnému odvozenému dílu a že nároky na odměnu za sdělování veřejnosti a za rozmnožování zvukového záznamu v instrumentální formě (v předkládacím rozhodnutí se uvádí, že Juzgado Mercantil na to odkazuje jako na <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0052" REF.END="QE0052"/>dílo<QUOT.END REF.START="QS0052" CODE="201C" ID="QE0052"/>) <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0053" REF.END="QE0053"/>zanikají<QUOT.END REF.START="QS0053" CODE="201C" ID="QE0053"/> v okamžiku platby za synchronizaci. Tento soud uložil společnosti Atresmedia zaplatit náhradu na základě jiných důvodů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25.</NO.P><TXT>Sdružení AGEDI a společnost AIE podaly proti rozsudku Juzgado Mercantil odvolání k Audiencia Provincial de Madrid (Provinciální soud v Madridu, Španělsko) (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0054" REF.END="QE0054"/>Audiencia Provincial<QUOT.END REF.START="QS0054" CODE="201C" ID="QE0054"/>), v němž se domáhaly, aby bylo společnosti Atresmedia uloženo zaplatit rovněž náhradu za sdělování veřejnosti zvukových záznamů, které byly <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0055" REF.END="QE0055"/>synchronizovány<QUOT.END REF.START="QS0055" CODE="201C" ID="QE0055"/> v audiovizuálních dílech sdělovaných veřejnosti prostřednictvím televizních stanic společnosti Atresmedia. Audiencia Provincial tomuto odvolání vyhověl a ve svém rozsudku uvedl:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0056" REF.END="QE0056"/>Zvukový záznam není dílem […] [je] pouhým nosičem, který zachycuje [konkrétní výkon]. […] V důsledku toho, jestliže zvukový záznam není dílem, není možné vůči němu vykonat žádnou operaci, která zahrnuje přeměnu v právně-technickém smyslu, a stejně tak není ani možné, aby ze zvukového záznamu vzniklo odvozené dílo […] Nic to nemění na tom, že vlastnosti zvuků zachycených ve zvukovém záznamu jsou objektivně tytéž před synchronizací i po ní […] To znamená, že [sluchem vnímatelný záznam obsažený v audiovizuálním díle je] pouhou replikou zvuků zachycených v synchronizovaném zvukovém záznamu, [a proto musí být] považováno jen za rozmnoženinu téhož zvukového záznamu. Sdělování této rozmnoženiny veřejnosti, stejně jako sdělování samotného zvukového záznamu veřejnosti, zakládá právo na spravedlivou odměnu, která je stanovena [v příslušných ustanoveních španělského práva].<QUOT.END REF.START="QS0056" CODE="201C" ID="QE0056"/></P></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26.</NO.P><TXT>Na základě těchto závěrů Audiencia Provincial zrušil rozsudek Juzgado Mercantil a žalobě sdružení AGEDI a společnosti AIE v plném rozsahu vyhověl.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27.</NO.P><TXT>Společnost Atresmedia podala kasační opravný prostředek k Tribunal Supremo (Nejvyšší soud, Španělsko) (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0057" REF.END="QE0057"/>Tribunal Supremo<QUOT.END REF.START="QS0057" CODE="201C" ID="QE0057"/>), který se týká výlučně otázky, zda sdělování audiovizuálních děl veřejnosti, které provádí společnost Atresmedia na svých televizních kanálech, zakládá příslušným výkonným umělcům a výrobcům zvukových záznamů právo na spravedlivou odměnu podle španělských právních předpisů, kterými se provádí čl. 8 odst. 2 směrnice o pronájmu, tedy čl. 108 odst. 4 a čl. 116 odst. 2 zákona o duševním vlastnictví.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="7"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28.</NO.P><TXT>V tomto kontextu se Tribunal Supremo rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0058" REF.END="QE0058"/>1)</NO.P><TXT>Zahrnuje pojem <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0059" REF.END="QE0059"/>rozmnoženina zvukového záznamu vydaného k obchodním účelům<QUOT.END REF.START="QS0059" CODE="2018" ID="QE0059"/>, obsažený v čl. 8 odst. 2 směrnic 92/100 a 2006/115, rozmnoženinu zvukového záznamu vydaného k obchodním účelům v audiovizuálním záznamu, který zachycuje audiovizuální dílo?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Je v případě kladné odpovědi na předchozí otázku subjekt televizního vysílání, jenž užívá audiovizuální záznam, který zachycuje kinematografické nebo audiovizuální dílo, v němž je rozmnožen zvukový záznam vydaný k obchodním účelům, k jakémukoli sdělování veřejnosti, povinen zaplatit jedinou spravedlivou odměnu stanovenou v čl. 8 odst. 2 uvedených směrnic?<QUOT.END REF.START="QS0058" CODE="201C" ID="QE0058"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29.</NO.P><TXT>Písemná vyjádření předložily společnost Atresmedia, sdružení AGEDI, společnost AIE, španělská vláda, jakož i Evropská komise. Na jednání konaném dne <DATE ISO="20200130">30. ledna 2020</DATE> přednesly všechny tyto zúčastněné strany ústní vyjádření.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">III.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Analýza</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Úvodní poznámky</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30.</NO.P><TXT>Cílem první ze dvou předběžných otázek položených Soudnímu dvoru v projednávané věci je upřesnit pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0060" REF.END="QE0060"/>rozmnoženina<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0012"><P>Znění směrnice o pronájmu odkazuje na <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0061" REF.END="QE0061"/>rozmnoženinu <HT TYPE="ITALIC">takového</HT> záznamu<QUOT.END REF.START="QS0061" CODE="201C" ID="QE0061"/> (kurzivou zvýraznil autor stanoviska).</P></NOTE> zvukového záznamu vydaného k obchodním účelům<QUOT.END REF.START="QS0060" CODE="201C" ID="QE0060"/>, jak je tento pojem použit v čl. 8 odst. 2 směrnice o pronájmu. V žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce klade předkládající soud tuto otázku ve vztahu k procesu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0062" REF.END="QE0062"/>synchronizace<QUOT.END REF.START="QS0062" CODE="201C" ID="QE0062"/>, k němuž dochází v okamžiku vytvoření audiovizuálního díla. Nejedná se o proces, na kterém se podle všeho společnost Atresmedia jakožto poskytovatel televizního signálu podílí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31.</NO.P><TXT>Takto formulovaná otázka se týká <HT TYPE="ITALIC">úkonu</HT> rozmnožení, avšak čl. 8 odst. 2 se týká <HT TYPE="ITALIC">užití předmětu</HT> – <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0063" REF.END="QE0063"/>zvukového záznamu […] nebo rozmnoženiny [zvukového] záznamu<QUOT.END REF.START="QS0063" CODE="201C" ID="QE0063"/> ke <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0064" REF.END="QE0064"/>sdělování veřejnosti<QUOT.END REF.START="QS0064" CODE="201C" ID="QE0064"/>. Podle stávajících právních předpisů upravuje článek 2 (právo na rozmnožování) směrnice 2001/29 <HT TYPE="ITALIC">úkony</HT> rozmnožování. Toto pojímání první otázky potvrzuje jak shrnutí stanoviska společnosti Atresmedia předkládajícím soudem<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0013"><P>Viz bod 3 části žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, která je nadepsaná <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0065" REF.END="QE0065"/>Zapáté<QUOT.END REF.START="QS0065" CODE="201C" ID="QE0065"/>.</P></NOTE>, tak jeho shrnutí argumentů předložených sdružením AGEDI a společností AIE<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0014"><P>Viz bod 5 části žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, která je nadepsaná <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0066" REF.END="QE0066"/>Zapáté<QUOT.END REF.START="QS0066" CODE="201C" ID="QE0066"/>. Zdá se tedy, že předkládající soud se nezabývá otázkou, zda sama společnost Atresmedia pořizovala <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0067" REF.END="QE0067"/>rozmnoženiny<QUOT.END REF.START="QS0067" CODE="201C" ID="QE0067"/>, nýbrž otázkou, zda film nebo jiný audiovizuální obsah, který sdělila veřejnosti, může být považován za <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0068" REF.END="QE0068"/>rozmnoženiny<QUOT.END REF.START="QS0068" CODE="201C" ID="QE0068"/> zvukových záznamů. Tato otázka se týká úkonů výrobců filmů nebo jiného audiovizuálního obsahu a způsobu, jakým mají být posuzována výsledná díla nebo výrobky, které nejsou <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0069" REF.END="QE0069"/>dílem<QUOT.END REF.START="QS0069" CODE="201C" ID="QE0069"/>, a nikoli úkony televizní společnosti při vysílání nebo sdělování těchto děl nebo produktů, které nejsou dílem, veřejnosti. Podotýkám, že podle mého názoru skutečně nejde o to, zda vysílání různého audiovizuálního obsahu spadá pod pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0070" REF.END="QE0070"/>sdělování veřejnosti<QUOT.END REF.START="QS0070" CODE="201C" ID="QE0070"/>, nebo zda byly dotčené zvukové záznamy vydané k <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0071" REF.END="QE0071"/>obchodním účelům<QUOT.END REF.START="QS0071" CODE="201C" ID="QE0071"/> – to se zdá být dané.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32.</NO.P><TXT>Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu ve spojení s první otázkou je, zda televizní stanice, která jakožto uživatel sděluje veřejnosti audiovizuální dílo, do něhož byl začleněn zvukový záznam vydaný k obchodním účelům či rozmnoženina tohoto zvukového záznamu, musí zaplatit jedinou spravedlivou odměnu stanovenou v čl. 8 odst. 2 směrnice o pronájmu. Ze žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce zřetelně vyplývá, že k <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0072" REF.END="QE0072"/>synchronizaci<QUOT.END REF.START="QS0072" CODE="201C" ID="QE0072"/> dotčených zvukových záznamů došlo po udělení řádného svolení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0015"><P>Viz žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, část nadepsaná <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0073" REF.END="QE0073"/>Zaprvé<QUOT.END REF.START="QS0073" CODE="201C" ID="QE0073"/> bod 3, výňatek z rozsudku Juzgado Mercantil ([…] synchronizace již existujícího zvukového záznamu v audiovizuálním díle prostřednictvím odpovídající úplatné licence […]) a část nadepsaná <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0074" REF.END="QE0074"/>Zapáté<QUOT.END REF.START="QS0074" CODE="201C" ID="QE0074"/>, bod 2 in fine (popis výkladových pochybností předkládajícího soudu) ([…] odměna za práva související s právem autorským ke zvukovému záznamu byla realizována při povolení jeho rozmnožení nebo synchronizace v audiovizuálním díle).</P></NOTE>. Navrhuji proto, aby Soudní dvůr přeformuloval předběžné otázky a poskytl předkládajícímu soudu vodítka k otázce, zda pojmy <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0075" REF.END="QE0075"/>zvukový záznam<QUOT.END REF.START="QS0075" CODE="201C" ID="QE0075"/> nebo <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0076" REF.END="QE0076"/>rozmnoženina zvukového<?PAGE NO="8"?> záznamu<QUOT.END REF.START="QS0076" CODE="201C" ID="QE0076"/> uvedené v čl. 8 odst. 2 směrnice o pronájmu zahrnují audiovizuální dílo, do něhož byl zvukový záznam začleněn – po udělení svolení od příslušného nositele nebo nositelů práv k tomuto zvukovému záznamu požadovaného podle čl. 2 písm. c) směrnice 2001/29 – a vodítko k otázce, zda čl. 8 odst. 2 směrnice o pronájmu ukládá členským státům, aby stanovily uživateli povinnost zaplatit <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0077" REF.END="QE0077"/>jedinou spravedlivou odměnu<QUOT.END REF.START="QS0077" CODE="201C" ID="QE0077"/> nositeli nebo nositelům práv k zvukovému záznamu za takových okolností, jako jsou okolnosti v původním řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33.</NO.P><TXT>Než se budu zabývat povahou audiovizuálního obsahu, do kterého jsou začleněny již vydané zvukové záznamy, budu se nejprve zabývat povahou úkonu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0078" REF.END="QE0078"/>synchronizace<QUOT.END REF.START="QS0078" CODE="201C" ID="QE0078"/> provedené výrobcem audiovizuálního obsahu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34.</NO.P><TXT>Ve věci Pelham<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0016"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190729">29. července 2019</DATE>, <NAME.CASE>Pelham a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑476/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:624">EU:C:2019:624</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0029">29</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a bod 1 výroku).</P></NOTE> Soudní dvůr rozhodl, že pro účely čl. 2 písm. c) směrnice 2001/29 právo výrobce zvukových záznamů k zvukovému záznamu mu umožňuje zakázat třetí osobě vyjmout byť jen velmi krátký zvukový vzorek ze zvukového záznamu pro účely jeho začlenění do jiného zvukového záznamu, ledaže by byl tento vzorek začleněn v pozměněné formě, nerozpoznatelné sluchem, a to právě proto, že takové vzorkování představuje úkon <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0079" REF.END="QE0079"/>rozmnožení<QUOT.END REF.START="QS0079" CODE="201C" ID="QE0079"/> ve vztahu k zvukovému záznamu, z něhož byl vzorek převzat. Pro účely práva na rozmnožování, které je nyní stanoveno v čl. 2 písm. c) směrnice 2001/29, tedy z ustálené judikatury vyplývá, že synchronizace (která v praxi vždy zahrnuje rozpoznatelnou rozmnoženinu zvukového záznamu) je (úkonem) rozmnožování.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35.</NO.P><TXT>I když takový úkon <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0080" REF.END="QE0080"/>synchronizace<QUOT.END REF.START="QS0080" CODE="201C" ID="QE0080"/> skutečně představuje <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0081" REF.END="QE0081"/>rozmnožování<QUOT.END REF.START="QS0081" CODE="201C" ID="QE0081"/> ve smyslu čl. 2 písm. c) směrnice 2001/29, a z tohoto důvodu vyžaduje souhlas a svolení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0017"><P>Podle předkládajícího soudu byl tento souhlas řádně získán při předmětné synchronizaci.</P></NOTE> příslušného nositele práv, tj. výrobce zvukových záznamů, nutně z toho však nevyplývá, že výsledek tohoto úkonu rozmnožení zvukového záznamu do nového širšího celku musí být rovněž považován za <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0082" REF.END="QE0082"/>rozmnožování zvukového záznamu<QUOT.END REF.START="QS0082" CODE="201C" ID="QE0082"/> ve smyslu čl. 8 odst. 2 směrnice o pronájmu.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Oblast působnosti čl. 8 odst. 2 směrnice o pronájmu</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K výkladu znění směrnice 92/100 – legislativní vývoj</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36.</NO.P><TXT>Směrnice 92/100 neobsahovala definice mnoha klíčových pojmů, které v ní byly použity. Považovalo se za nezbytné definovat pojmy <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0083" REF.END="QE0083"/>pronájem<QUOT.END REF.START="QS0083" CODE="201C" ID="QE0083"/>, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0084" REF.END="QE0084"/>půjčování<QUOT.END REF.START="QS0084" CODE="201C" ID="QE0084"/> a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0085" REF.END="QE0085"/>film<QUOT.END REF.START="QS0085" CODE="201C" ID="QE0085"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0018"><P>Tyto definice jsou uvedeny v čl. 1 odst. 2, čl. 1 odst. 3 a čl. 2 odst. 1 směrnice 92/100. Bod 12 odůvodnění této směrnice uvádí, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0086" REF.END="QE0086"/>pro účely této směrnice je nezbytné vymezit výrazy <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0087" REF.END="QE0087"/>pronájem’ a <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0088" REF.END="QE0088"/>půjčování<QUOT.END REF.START="QS0088" CODE="2018" ID="QE0088"/> <QUOT.END REF.START="QS0087" CODE="201C" ID="QE0087"/>.</P></NOTE>, ale většina pojmů – jako jsou pojmy <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0089" REF.END="QE0089"/>rozmnožování<QUOT.END REF.START="QS0089" CODE="201C" ID="QE0089"/> nebo <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0090" REF.END="QE0090"/>zvukový záznam<QUOT.END REF.START="QS0090" CODE="201C" ID="QE0090"/> – nebyly ve směrnici výslovně definovány. Ve vysvětlujícím prohlášení k původnímu návrhu směrnice 92/100<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0019"><P>Návrh směrnice Rady o právu na pronájem a půjčování a o některých právech souvisejících s autorským právem, COM(90) 586 final – SYN 319, ze dne <DATE ISO="19910124">24. ledna 1991</DATE> (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0091" REF.END="QE0091"/>původní návrh<QUOT.END REF.START="QS0091" CODE="201C" ID="QE0091"/>).</P></NOTE> bylo upřesněno, že neuvedení podrobných definic použitých pojmů bylo záměrným rozhodnutím Komise, a že úmyslem bylo, aby znění uvedené směrnice bylo vykládáno v souladu s Bernskou úmluvou<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0020"><P>Bernská úmluva o ochraně literárních a uměleckých děl ze dne <DATE ISO="18860909">9. září 1886</DATE>, naposledy revidovaná v Paříži dne <DATE ISO="19710724">24. července 1971</DATE>, ve znění ze dne <DATE ISO="19790928">28. září 1979</DATE>.</P></NOTE> a Římskou úmluvou<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0021"><P>Viz původní návrh, část druhá, kapitola I, třetí bod oddílu věnovaného článku 6 (Právo na rozmnožování) (s. 56 v anglickém jazykovém znění), který, pokud jde o nositele práv a předmět tohoto článku, odkazuje na komentáře uvedené v oddílu 2.1, kde je uvedeno (pokud jde o právo na pronájem a půjčování), že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0092" REF.END="QE0092"/>použité pojmy jsou zásadní v oblasti autorského práva a práv s ním souvisejících a jejich význam je ve většině právních řádů členských států značně harmonizován prostřednictvím Bernské úmluvy […] a Římské úmluvy […]. Pro účely této směrnice je použit odkaz na Bernskou úmluvu a Římskou úmluvu, neboť použité pojmy […] musí být vykládány v souladu s těmito úmluvami.<QUOT.END REF.START="QS0092" CODE="201C" ID="QE0092"/></P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="9"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37.</NO.P><TXT>Původní návrh směrnice 92/100, jak byl popsán v pozměněném návrhu směrnice 92/100<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0022"><P>Viz Pozměněný návrh Komise směrnice Rady o právu na pronájem a půjčování a o některých právech v oblasti duševního vlastnictví souvisejících s autorským právem<QUOT.END REF.START="QS0086" CODE="201C" ID="QE0086"/>, COM (92) 159 final – SYN 319, ze dne <DATE ISO="19920430">30. dubna 1992</DATE> (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0093" REF.END="QE0093"/>pozměněný návrh<QUOT.END REF.START="QS0093" CODE="201C" ID="QE0093"/>), vysvětlují prohlášení, s. 12 a násl., týkající se článku 6a pozměněného návrhu.</P></NOTE>, byl omezen na <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0094" REF.END="QE0094"/>formy pirátství související s hmotným využíváním<QUOT.END REF.START="QS0094" CODE="201C" ID="QE0094"/> a v souladu se Zelenou knihou o autorském právu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0023"><P>Zelená kniha o právu autorském a technologických výzvách – autorskoprávní otázky vyžadující okamžité jednání, COM(88) 172 final, ze dne <DATE ISO="19880607">7. června 1988</DATE>.</P></NOTE> neobsahoval žádnou ochranu práv souvisejících s autorským právem, která by byla obdobná tomu, co bylo nakonec stanoveno v článku 8 uvedené směrnice. Pozměněný návrh navazoval na stanovisko Evropského parlamentu ohledně toho, co se stalo článkem 8 směrnice o pronájmu, a přijal návrh Parlamentu s drobnými formulačními změnami jako článek 6a pozměněného návrhu. Podle vysvětlujícího prohlášení se článek 6a do značné míry řídil minimálními požadavky Římské úmluvy, a ponechal na členských státech, zda ochranu zachovají nebo ji zavedou mnohem širší<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0024"><P>Viz vysvětlující prohlášení k pozměněnému návrhu, s. 12, část věnovaná článku 6a.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38.</NO.P><TXT>Ve stručné části vysvětlujícího prohlášení týkající se čl. 6a odst. 2 (jenž se stal čl. 8 odst. 2 směrnice o pronájmu) se uvádí, že toto ustanovení <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0095" REF.END="QE0095"/>bylo v zásadě provedeno většinou členských států do jejich vnitrostátního práva; jedná se o ustanovení o minimální ochraně<QUOT.END REF.START="QS0095" CODE="201C" ID="QE0095"/>. Ve vysvětlujícím prohlášení není uveden žádný příklad takových právních předpisů členských států, a původní návrh, ačkoliv obsahuje rozsáhlé pojednání o právním stavu autorského práva a práv s ním souvisejících v členských státech v dané době, neobsahovalo ustanovení obdobné článku 8 a nezdá se, že by pojednávalo o srovnatelných ustanoveních v právních řádech členských států. S ohledem na tehdy obecně málo rozvinutou povahu práv souvisejících s autorským právem jak na mezinárodní úrovni, tak v členských státech, se zdá málo pravděpodobné, že by v roce 1992 právní předpisy většiny členských států zakotvovaly takový druh ekonomických práv, které se týkají <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0096" REF.END="QE0096"/>sdělování veřejnosti<QUOT.END REF.START="QS0096" CODE="201C" ID="QE0096"/> audiovizuálních děl, pro výrobce zvukových záznamů a výkonné umělce, jejichž nahrávky byly začleněny do takových audiovizuálních děl, jak to tvrdí sdružení AGEDI a společnost AIE. Je stejně nepravděpodobné, že by Komise chtěla při přípravě nového ustanovení na základě stanoviska Parlamentu taková práva založit.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39.</NO.P><TXT>Článek 6a odst. 2 pozměněného návrhu byl nakonec přijat jako čl. 8 odst. 2 směrnice 92/100 pouze s drobnými a nepodstatnými změnami v jeho formulaci. Z tohoto důvodu tak legislativní vývoj tohoto ustanovení tedy jasně ukazuje, že rozsah ochrany poskytovaný čl. 8 odst. 2 nebyl určen k radikálnímu rozšíření ochrany, která již v té době existovala ve většině členských států. Stanovisko uvedené v bodě 10 odůvodnění a výslovná stanoviska ve vysvětlujícím prohlášení k původnímu návrhu, jakož i komentář k článku 6a ve vysvětlujícím prohlášení k pozměněnému návrhu potvrzují, že pojmy použité v čl. 8 odst. 2 je třeba vykládat ve světle podobných pojmů definovaných v Římské úmluvě.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Římská úmluva</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40.</NO.P><TXT>Článek 12 Římské úmluvy, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0097" REF.END="QE0097"/>Vedlejší užití zvukových záznamů<QUOT.END REF.START="QS0097" CODE="201C" ID="QE0097"/>, stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0098" REF.END="QE0098"/>[j]estliže je zvukového snímku [zvukového záznamu] vydaného k obchodním účelům nebo rozmnoženiny takového zvukového snímku [zvukového záznamu] použito přímo k rozhlasovému vysílání, nebo k veřejnému přednesu [k jakémukoli sdělování veřejnosti], zaplatí uživatel jednu přiměřenou [jedinou spravedlivou] odměnu výkonným umělcům nebo výrobcům zvukových snímků [zvukových záznamů], anebo oběma.<QUOT.END REF.START="QS0098" CODE="201C" ID="QE0098"/></TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41.</NO.P><TXT>Právě z tohoto ustanovení vychází čl. 8 odst. 2 směrnice o pronájmu. Ačkoli se čl. 8 odst. 2 směrnice o pronájmu v určitých ohledech liší od článku 12 Římské úmluvy (směrnice neumožňuje učinit výhrady obdobné těm, které připouští čl. 16 odst. 1 písm. a) Římské úmluvy, ukládá povinnost zaplatit jedinou spravedlivou odměnu jak výrobcům zvukových záznamů, tak výkonným umělcům<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0025"><P>Viz rovněž mé nedávné stanovisko ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Recorded Artists Actors Performers</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑265/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:512">EU:C:2020:512</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), které se týká zejména výlučné pravomoci Unie a pravomoci členských států určit, kteří výkonní umělci ze třetích zemí mají nárok na spravedlivou odměnu.</P></NOTE>,<?PAGE NO="10"?> a také pokrývá jak přímé, tak nepřímé užití), pro účely projednávané věci jsou nejvíce relevantní části tohoto ustanovení (<QUOT.START CODE="201E" ID="QS0099" REF.END="QE0099"/>zvukový záznam vydaný k obchodním účelům nebo rozmnoženina takového zvukového záznamu<QUOT.END REF.START="QS0099" CODE="201C" ID="QE0099"/>) formulovány identicky v úmluvě i ve směrnici. Článek 12 pak sloužil jako základ pro článek 15 WPPT, o kterém je pojednáno v 3. části <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0100" REF.END="QE0100"/>Smlouva WPPT<QUOT.END REF.START="QS0100" CODE="201C" ID="QE0100"/> níže.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42.</NO.P><TXT>Pro účely Římské úmluvy (a tedy pravděpodobně pro účely směrnice 92/100) je pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0101" REF.END="QE0101"/>zvukový záznam<QUOT.END REF.START="QS0101" CODE="201C" ID="QE0101"/> definován v čl. 3 písm. b) úmluvy jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0102" REF.END="QE0102"/>každý výlučně sluchem vnímatelný záznam zvuků uměleckého výkonu nebo jiných zvuků<QUOT.END REF.START="QS0102" CODE="201C" ID="QE0102"/>. V příručce k Římské úmluvě a Úmluvě o zvukových záznamech je výslovně uvedeno<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0026"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0103" REF.END="QE0103"/><HT TYPE="ITALIC">Příručka k Římské úmluvě a Úmluvě o zvukových záznamech</HT><QUOT.END REF.START="QS0103" CODE="201C" ID="QE0103"/>, vydaná v roce 1981 Světovou organizací duševního vlastnictví, komentář k čl. 3 písm. b) bod 3.7. na straně 22. Viz rovněž komentáře k čl. 3 písm. e), kde je v bodě 3.15 na straně 24 uvedeno, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0104" REF.END="QE0104"/>zvukový záznam<QUOT.END REF.START="QS0104" CODE="201C" ID="QE0104"/> je výlučně sluchem vnímatelný záznam zvuků, přičemž <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0105" REF.END="QE0105"/>záznam<QUOT.END REF.START="QS0105" CODE="201C" ID="QE0105"/> může být buď vizuální, nebo audiovizuální, a že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0106" REF.END="QE0106"/>Římská úmluva chrání pouze zvukové záznamy, které jsou výlučně zvukem<QUOT.END REF.START="QS0106" CODE="201C" ID="QE0106"/>.</P></NOTE>, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0107" REF.END="QE0107"/>[z]áznam musí být výlučně sluchem vnímatelný [aby mohl být považován za zvukový záznam]. Záznam obrazů (např. film) nebo obrazů a zvuků (např. televize) je vyloučen<QUOT.END REF.START="QS0107" CODE="201C" ID="QE0107"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43.</NO.P><TXT>Na základě této definice se zdá, že jakýkoli audiovizuální záznam je vyloučen z rozsahu pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0108" REF.END="QE0108"/>zvukový záznam<QUOT.END REF.START="QS0108" CODE="201C" ID="QE0108"/> ve smyslu článku 12 Římské úmluvy a pravděpodobně z rozsahu pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0109" REF.END="QE0109"/>zvukový záznam<QUOT.END REF.START="QS0109" CODE="201C" ID="QE0109"/> ve smyslu čl. 8 odst. 2 směrnice 92/100. Článek 12 Římské úmluvy, ani čl. 8 odst. 2 směrnice 92/100, tedy podle tohoto výkladu neukládají povinnost zaplatit jedinou spravedlivou odměnu za sdělování audiovizuálního záznamu veřejnosti, ledaže by záznamem byla <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0110" REF.END="QE0110"/>rozmnoženina zvukového záznamu<QUOT.END REF.START="QS0110" CODE="201C" ID="QE0110"/> vydaná pro obchodní účely.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44.</NO.P><TXT>Článek 3 písm. e) Římské úmluvy definuje <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0111" REF.END="QE0111"/>rozmnožení<QUOT.END REF.START="QS0111" CODE="201C" ID="QE0111"/> jako zhotovení jedné nebo více rozmnoženin záznamu. V kontextu Římské úmluvy z roku 1961 a technologického vývoje v té době byla <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0112" REF.END="QE0112"/>rozmnoženina<QUOT.END REF.START="QS0112" CODE="201C" ID="QE0112"/> fyzickou věcí<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0027"><P>Toto je reflektováno i v <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0113" REF.END="QE0113"/>Příručce k Římské úmluvě a Úmluvě o zvukových záznamech<QUOT.END REF.START="QS0113" CODE="201C" ID="QE0113"/>, která v komentáři k článku 10 (Právo výrobců zvukových záznamů na rozmnožování) připomíná stanovisko diplomatické konference, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0114" REF.END="QE0114"/>přímé<QUOT.END REF.START="QS0114" CODE="201C" ID="QE0114"/> rozmnožování zvukového záznamu znamenalo rozmnožování užitím matrice a že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0115" REF.END="QE0115"/>nepřímé<QUOT.END REF.START="QS0115" CODE="201C" ID="QE0115"/> rozmnožování se provádělo s využitím záznamu vytvořeného z matrice nebo prostřednictvím záznamu rozhlasového nebo televizního programu obsahujícího zvukový záznam.</P></NOTE>. I když rozmnoženina nemusí být nezbytně totožnou kopií celého rozmnožovaného materiálu, podle Římské úmluvy by jakýkoli výklad pojmu, který by rozšířil pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0116" REF.END="QE0116"/>rozmnožování zvukového záznamu<QUOT.END REF.START="QS0116" CODE="201C" ID="QE0116"/> na něco, co samo o sobě není zvukovým záznamem, byl v rozporu se systematikou a logikou úmluvy, jakož i s obvyklým významem přisuzovaným pojmům rozmnoženina nebo kopie.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45.</NO.P><TXT>Domnívám se tedy, že ve světle ustanovení Římské úmluvy výklad čl. 8 odst. 2 směrnice o pronájmu rozhodně podporuje závěr, že toto ustanovení neukládá členským státům, aby stanovily právo na spravedlivou odměnu za sdělování audiovizuálního díla veřejnosti, do něhož byl začleněn zvukový záznam (nebo jeho část) vydaný k obchodním účelům.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">3.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Smlouva WPPT</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46.</NO.P><TXT>Smlouva WPPT byla podepsána Společenstvím dne <DATE ISO="19961220">20. prosince 1996</DATE> a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0117" REF.END="QE0117"/>schválena<QUOT.END REF.START="QS0117" CODE="201C" ID="QE0117"/> rozhodnutím Rady 2000/278. Evropskou unií byla ratifikována dne <DATE ISO="20091214">14. prosince 2009</DATE> a nabyla účinnosti vůči Evropské unii dne <DATE ISO="20100314">14. března 2010</DATE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47.</NO.P><TXT>Soudní dvůr se již zabýval otázkou použitelnosti Smlouvy WPPT v unijním právním řádu. Soudní dvůr v rozsudku SCF<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0028"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20120515">15. května 2012</DATE>, <NAME.CASE>SCF Consorzio Fonografici</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑135/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:140">EU:C:2012:140</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0038">38</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> konstatoval, že Smlouva WPPT <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0118" REF.END="QE0118"/>[je závazná] pro orgány Unie a členské státy<QUOT.END REF.START="QS0118" CODE="201C" ID="QE0118"/>, neboť Smlouva WPPT byla podepsána Unií a schválena rozhodnutím Rady 2000/278. Ustanovení Smlouvy WPPT jsou tak nedílnou součástí právního řádu EU, a jsou tedy použitelná v Evropské unii<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0029"><P>Tamtéž, bod 39 a citovaná judikatura.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="11"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48.</NO.P><TXT>Podle čl. 1 odst. 1 Smlouvy WPPT žádné ustanovení této smlouvy neruší existující závazky, které mají smluvní strany navzájem podle Římské úmluvy. Na tomto základě Soudní dvůr v rozsudku SCF konstatoval, že ačkoli Unie není smluvní stranou Římské úmluvy, je <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0119" REF.END="QE0119"/>povinna […] neklást překážky závazkům, které mají členské státy podle uvedené Úmluvy<QUOT.END REF.START="QS0119" CODE="201C" ID="QE0119"/>, a že Římská úmluva tak vyvolává nepřímé účinky ve vztahu k Unii<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0030"><P>Tamtéž, bod 50.</P></NOTE>. Soudní dvůr v tomto rozsudku neodkázal na účinky Římské úmluvy na rozsah a obsah směrnice o pronájmu při použití pojmů v zásadě definovaných odkazem na tuto úmluvu, jak je výše popsáno v bodě 36 a násl. tohoto stanoviska ve spojení s pojednáním o legislativním vývoji této směrnice.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49.</NO.P><TXT>Článek 2 Smlouvy WPPT definuje několik klíčových pojmů. Pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0120" REF.END="QE0120"/>zvukový záznam<QUOT.END REF.START="QS0120" CODE="201C" ID="QE0120"/> je tak definován jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0121" REF.END="QE0121"/>záznam zvuků výkonu nebo jiných zvuků, anebo vyjádření zvuků, jiných než ve formě záznamu obsaženého ve filmovém nebo jiném audiovizuálním díle<QUOT.END REF.START="QS0121" CODE="201C" ID="QE0121"/>. Tato definice vychází z pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0122" REF.END="QE0122"/>zvukový záznam<QUOT.END REF.START="QS0122" CODE="201C" ID="QE0122"/> tak, jak je definován pro účely Římské úmluvy, a dále rozšiřuje, a to dvěma způsoby. Definice Smlouvy WPPT se totiž v důsledku toho, že odráží vývoj hudebních technologií, vztahuje rovněž na <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0123" REF.END="QE0123"/>vyjádření zvuků<QUOT.END REF.START="QS0123" CODE="201C" ID="QE0123"/>, například na záznamy syntetických zvuků, jako jsou syntetizátory, které nikdy nebyly před jejich záznamem vygenerovány jako skutečné zvuky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50.</NO.P><TXT>Kromě toho definice pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0124" REF.END="QE0124"/>zvukový záznam<QUOT.END REF.START="QS0124" CODE="201C" ID="QE0124"/> pro účely Smlouvy WPPT zahrnuje rovněž záznamy zvuků nebo vyjádření zvuků, které jsou součástí audiovizuálního záznamu, jenž nepředstavuje dílo z hlediska autorského práva. Toto je podstatná změna.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51.</NO.P><TXT>Společné prohlášení k čl. 2 písm. b) dále upřesňuje, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0125" REF.END="QE0125"/>definice zvukového záznamu nenaznačuje, že práva ke zvukovému záznamu jsou jakýmkoli způsobem dotčena jejich<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0031"><P>Slovo <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0126" REF.END="QE0126"/>jejich<QUOT.END REF.START="QS0126" CODE="201C" ID="QE0126"/> obsažené ve Společném prohlášení patrně odkazuje z gramatického hlediska na <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0127" REF.END="QE0127"/>práva<QUOT.END REF.START="QS0127" CODE="201C" ID="QE0127"/> ke zvukovým záznamům. Toto tvrzení nemůže být zjevně správné – slovo <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0128" REF.END="QE0128"/>jejich<QUOT.END REF.START="QS0128" CODE="201C" ID="QE0128"/> musí být vykládáno tak, že znamená <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0129" REF.END="QE0129"/>jeho<QUOT.END REF.START="QS0129" CODE="201C" ID="QE0129"/> a odkazuje spíše na zvukový záznam než na práva. Viz také Reinbothe, J., a von Lewinski, S., <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0130" REF.END="QE0130"/>The WIPO Treaties 1996 – The WIPO Copyright Treaty and The WIPO Performances and Phonograms Treaty – Commentary and Legal Analysis<QUOT.END REF.START="QS0130" CODE="201C" ID="QE0130"/>, bod 36 na straně 259. Tento výklad potvrzuje i francouzské znění Společného prohlášení, které ve své relevantní části uvádí následující: <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0131" REF.END="QE0131"/>la definition du phonogramme […] n'implique pas que l'incorporation dans une œuvre cinématographique ou une autre œuvre audiovisuelle ait une quelconque incidence sur les droits sur le phonogramme<QUOT.END REF.START="QS0131" CODE="201C" ID="QE0131"/>, kde je zřejmé, že se myslí začlenění zvukového záznamu, nikoliv práv.</P></NOTE> začleněním do kinematografického díla nebo jiného audiovizuálního díla<QUOT.END REF.START="QS0125" CODE="201C" ID="QE0125"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52.</NO.P><TXT>Sdružení AGEDI a společnost AIE tvrdily, že toto prohlášení musí být chápáno v tom smyslu, že práva k zvukovému záznamu se i nadále uplatní po začlenění zvukového záznamu do audiovizuálního díla, jako by audiovizuální dílo bylo (rovněž) zvukovým záznamem. Tato argumentace a výklad Společného prohlášení nejsou podle mého názoru správné.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53.</NO.P><TXT>Logika a systematika čl. 2 písm. b) a článku 15 Smlouvy WPPT, jakož i jednání, která vedla ke konečné formě těchto ustanovení, nepodporují tento výklad nebo neracionální pojetí, podle něhož by zvukový záznam měl být, i když je součástí audiovizuálního díla, současně takto začleněný považován za <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0132" REF.END="QE0132"/>zvukový záznam<QUOT.END REF.START="QS0132" CODE="201C" ID="QE0132"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54.</NO.P><TXT>Jak je popsáno v <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0133" REF.END="QE0133"/>Pokynech ke Smlouvám týkajícím se autorského práva a práv souvisejících spravovaných WIPO<QUOT.END REF.START="QS0133" CODE="201C" ID="QE0133"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0032"><P>Guide to the Copyright and Related Rights Treaties Administered by WIPO and Glossary of Copyright and Related Rights Terms, publikace WIPO č. 891 (E).</P></NOTE>, výkladovém dokumentu vypracovaném WIPO, který – ačkoliv není právně závazný – je nicméně Soudnímu dvoru nápomocen při výkladu Smlouvy WPPT<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0033"><P>Obdobně, pokud jde o <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0134" REF.END="QE0134"/>Pokyny k Bernské úmluvě<QUOT.END REF.START="QS0134" CODE="201C" ID="QE0134"/> (Ženeva, 1978), viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20061207">7. prosince 2006</DATE>, <NAME.CASE>SGAE</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑306/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:764">EU:C:2006:764</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0041">41</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a stanovisko generální advokátky J. Kokott ve spojených věcech <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Football Association Premier League a další</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑403/08 a C‑429/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:43">EU:C:2011:43</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0122">122</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>, účelem Společného prohlášení týkajícího se čl. 2 písm. b) bylo znovu potvrdit, že zvukové záznamy mohou být užívány v audiovizuálních dílech pouze na základě příslušných smluvních ujednání, přičemž se náležitě přihlédne k právům výrobců zvukových záznamů, a že pokud jsou zvukové záznamy opět použity nezávisle na audiovizuálním díle, musí být (opět) považovány za zvukové záznamy, což znamená, že<?PAGE NO="12"?> zvukový záznam začleněný do audiovizuálního díla ztrácí svoji povahu zvukového záznamu po dobu, po kterou je součástí audiovizuálního celku (a že v souladu se Společným prohlášením znovu získá tuto povahu zvukového záznamu, pokud je znovu oddělen od audiovizuálního celku)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0034"><P>Pokyny ke Smlouvám týkajícím se autorského práva a práv souvisejících spravovaných WIPO, s. 235, PPT‑2.8.</P></NOTE>. Viz rovněž diskuse v hlavním výboru I diplomatické konference, který upřesnil, že zvukové stopy filmu, jsou-li vydány jako záznamy zvuku, musí být považovány za zvukové záznamy<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0035"><P>Viz Records of the Diplomatic Conference of Certain Copyright and Neighboring Rights Questions, Ženeva 1996, s. 691, body 400 a 402.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55.</NO.P><TXT>Tento názor podporuje i právní nauka. Viz například <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0135" REF.END="QE0135"/>The WIPO Treaties 1996<QUOT.END REF.START="QS0135" CODE="201C" ID="QE0135"/>, s. 258, první a druhá část bodu 35 týkající se článku 2 Smlouvy WPPT, kde je obsaženo toto vysvětlení: <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0136" REF.END="QE0136"/>[k] vyloučení z definice [jako <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0137" REF.END="QE0137"/>zvukový záznam<QUOT.END REF.START="QS0137" CODE="2018" ID="QE0137"/>] dojde pouze tehdy, pokud se zvuková stopa nachází společně s obrazovou stopou nebo je s ní jinak spojena. […] Nezáleží na tom, zda byla zvuková stopa původně určena pro využití […] jako zvukový záznam […] Totéž platí, pokud jde o okamžik záznamu: nezáleží na tom, zda je zvuková stopa filmu odvozena z již existujícího záznamu nebo nahrána současně s obrazy […] rozhodující je způsob využívání – buď jako nedílná součást audiovizuálního díla, nebo samostatně jako pouhý záznam zvuků.</TXT><P>Pokud je již existující záznam zvuků nebo jejich vyjádření následně začleněno do audiovizuálního díla, nemění to povahu záznamu, který zůstává i nadále <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0138" REF.END="QE0138"/>zvukovým záznamem<QUOT.END REF.START="QS0138" CODE="2018" ID="QE0138"/>; jeho povaha zvukového záznamu je považována za dočasně pozastavenou po dobu jeho začlenění<QUOT.END REF.START="QS0136" CODE="201C" ID="QE0136"/>.</P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56.</NO.P><TXT>V právní nauce se objevily i jiné názory. Viz od stejných autorů <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0139" REF.END="QE0139"/>The WIPO Treaties on Copyright<QUOT.END REF.START="QS0139" CODE="201C" ID="QE0139"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0036"><P>Reinbothe, J., a von Lewinski, S., The WIPO Treaties on Copyright – A Commentary on the WCT, the WPPT, and the BTAP, 2. vydání.</P></NOTE>, s. 272, body 8.2.41 a 8.2.42, v nichž je obsažena diskuze o tom, že již existující zvukové záznamy si mohou zachovat tuto svou povahu, i když jsou začleněny do audiovizuálního díla, a s. 489, body 9.2.8 a 9.2.9, kde jsou popisovány rozdílné výklady jednotlivých smluvních států čl. 2 písm. c) Smlouvy WPPT, které byly předneseny na diplomatické konferenci v roce 2000 v průběhu jednání, která nakonec vedla k Pekingské úmluvě<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0037"><P>Viz úvahy Austrálie vyjádřené v souhrnném zápisu MC I 2000, bod 319 pro úvahy obdobné těm uvedeným v tomto stanovisku; viz například názory Evropské Unie prosazující určitou volnost výkladu, tentýž zápis, bod 97, a stanoviska Spojených států a Japonska, které se liší od těch, která jsou prosazována v tomto stanovisku (stejný zápis, body 95 a 96).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57.</NO.P><TXT>Také <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0140" REF.END="QE0140"/>Usnesení o audiovizuálních výkonech<QUOT.END REF.START="QS0140" CODE="201C" ID="QE0140"/> přijaté dne <DATE ISO="19961220">20. prosince 1996</DATE> diplomatickou konferencí konanou v roce 1996, ve kterém zúčastněné delegace vyjádřily politování nad tím, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0141" REF.END="QE0141"/>Smlouva WPPT se nevztahuje na práva výkonných umělců k audiovizuálním záznamům jejich výkonu<QUOT.END REF.START="QS0141" CODE="201C" ID="QE0141"/>, podporuje stanovisko, že článek 15 Smlouvy WPPT nestanoví právo na jedinou spravedlivou odměnu za sdělování veřejnosti audiovizuálních děl, do nichž byl začleněn již existující zvukový záznam.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58.</NO.P><TXT>Domnívám se proto, že ve světle ustanovení Smlouvy WPPT takový výklad čl. 8 odst. 2 směrnice o pronájmu, jehož cílem je soulad ustanovení této směrnice s ustanoveními této smlouvy, rozhodně podporuje závěr, že toto ustanovení neukládá členským státům, aby stanovily právo na spravedlivou odměnu za sdělování veřejnosti audiovizuálního díla, v jehož zvukové stopě byl synchronizován zvukový záznam (nebo jeho části) vydaný k obchodním účelům.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="13"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">4.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Re:Sound v. Motion Picture Theatre Associations of Canada</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59.</NO.P><TXT>Ve věci Re:Sound v. Motion Picture Theatre Associations of Canada<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0038"><P>[2012] 2 S. C. R 376.</P></NOTE> měl Supreme Court of Canada (Nejvyšší soud Kanady) podat výklad kanadských právních předpisů přijatých za účelem splnění povinností, které pro Kanadu vyplývají z článku 12 Římské úmluvy. Ačkoliv terminologie dotčených kanadských právních předpisů je do určité míry odlišná od terminologie používané v Římské úmluvě a ve směrnici o půjčování, otázky posuzované kanadským soudem se velmi podobaly otázkám položeným k rozhodnutí Soudnímu dvoru v projednávané věci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60.</NO.P><TXT>Kanadské právní předpisy definovaly <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0142" REF.END="QE0142"/>zvukový záznam<QUOT.END REF.START="QS0142" CODE="201C" ID="QE0142"/> jako záznam sestávající ze zvuků, avšak s vyloučením <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0143" REF.END="QE0143"/>jakékoliv zvukové stopy kinematografického díla, která doprovází kinematografické dílo<QUOT.END REF.START="QS0143" CODE="201C" ID="QE0143"/>. Je třeba uvést, že tato definice se více blíží definici <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0144" REF.END="QE0144"/>zvukového záznamu<QUOT.END REF.START="QS0144" CODE="201C" ID="QE0144"/> ve smyslu Smlouvy WPPT než definici tohoto pojmu pro účely Římské úmluvy, jelikož se vyloučení zvukových stop uplatní pouze na takové zvukové záznamy, které doprovázejí kinematografická <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0145" REF.END="QE0145"/>díla<QUOT.END REF.START="QS0145" CODE="201C" ID="QE0145"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61.</NO.P><TXT>Nejvyšší soud Kanady měl jednomyslně za to, že tato definice pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0146" REF.END="QE0146"/>zvukový záznam<QUOT.END REF.START="QS0146" CODE="201C" ID="QE0146"/> znamená, že neexistuje žádné právo na spravedlivou odměnu, pokud zvukový záznam doprovází film, ale nárok na takovou odměnu vzniká, pokud byla zvuková stopa <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0147" REF.END="QE0147"/>přehrána nezávisle na filmu nebo televizním programu<QUOT.END REF.START="QS0147" CODE="201C" ID="QE0147"/>, a že tento výklad je v souladu s definicí <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0148" REF.END="QE0148"/>zvukového záznamu<QUOT.END REF.START="QS0148" CODE="201C" ID="QE0148"/> v článku 3 Římské úmluvy, neboť kanadské vyloučení určitých <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0149" REF.END="QE0149"/>zvukových stop<QUOT.END REF.START="QS0149" CODE="201C" ID="QE0149"/> nepředstavovalo vyloučení <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0150" REF.END="QE0150"/>výlučně sluchem vnímatelných záznamů zvuků<QUOT.END REF.START="QS0150" CODE="201C" ID="QE0150"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0039"><P>Tamtéž, body 35, 36, 49, 50 a 52. Pokud jde o odlišné řešení, viz věc Phonographic Performance Co. of Australia Ltd. v. Federation of Australian Commercial Television Stations, [1998] HCA 39, ve které Nejvyšší soud Kanady rozhodl jinak z důvodu odlišností v právních předpisech v této oblasti. V australské věci bylo vydáno rozhodnutí přijaté většinou tří soudců, přičemž proti byli dva soudci. Připomínám, že australský rozsudek podle všeho neodkazuje na práva související s autorským právem, která jsou předmětem článku 12 Římské úmluvy.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62.</NO.P><TXT>Analýza věci je pouze informativní, i když samozřejmě není ve vztahu k projednávané věci před Soudním dvorem nijak rozhodující.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">5.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Ke srovnání pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0151" REF.END="QE0151"/>rozmnožování<QUOT.END REF.START="QS0151" CODE="201C" ID="QE0151"/> ve smyslu čl. 2 písm. c) směrnice 2001/29 a čl. 8 odst. 2 směrnice o pronájmu</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63.</NO.P><TXT>Z logického a jazykového hlediska by se jevilo konzistentní považovat výsledek úkonu rozmnožování za <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0152" REF.END="QE0152"/>rozmnoženinu<QUOT.END REF.START="QS0152" CODE="201C" ID="QE0152"/> rozmnožovaného předmětu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64.</NO.P><TXT>Proces synchronizace, jak je popsán předkládajícím soudem, však zahrnuje mnohem více než pouhé rozmnožování zvukového záznamu. Celá vizuální část audiovizuálního díla musí být vytvořena – obecně je třeba předpokládat, že jako první – a zvuková stopa včetně (částí) zvukového záznamu bude muset být přizpůsobena této vizuální části. Začleněn může být dialog, jakož i jiné nahrané hudební nebo nehudební zvukové části. Tyto ostatní části audio-vizuálního produktu musí být dostatečně originální tak, aby přenesly kombinovaný výsledek na úroveň audiovizuálního <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0153" REF.END="QE0153"/>díla<QUOT.END REF.START="QS0153" CODE="201C" ID="QE0153"/> z hlediska autorského práva a aby nespadaly pod pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0154" REF.END="QE0154"/>zvukový záznam<QUOT.END REF.START="QS0154" CODE="201C" ID="QE0154"/>, jak je definován pro účely Smlouvy WPPT<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0040"><P>Komise ve svém vyjádření na jednání odkazovala na YouTube videa, ve kterých jsou zvukové záznamy doprovázeny obrázky obalů CD, jako na příklady audiovizuálního obsahu, který nedosahuje úrovně <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0155" REF.END="QE0155"/>děl<QUOT.END REF.START="QS0155" CODE="201C" ID="QE0155"/> ve smyslu autorského práva, a který tedy představuje <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0156" REF.END="QE0156"/>zvukový záznam<QUOT.END REF.START="QS0156" CODE="201C" ID="QE0156"/> pro účely Smlouvy WPPT. S tímto popisem souhlasím.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65.</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že ani směrnice o pronájmu ani směrnice 2001/29 neobsahují definici výrazu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0157" REF.END="QE0157"/>zvukový záznam vydaný k obchodním účelům nebo rozmnoženina tohoto zvukového záznamu<QUOT.END REF.START="QS0157" CODE="201C" ID="QE0157"/> ani pojmů <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0158" REF.END="QE0158"/>zvukový záznam<QUOT.END REF.START="QS0158" CODE="201C" ID="QE0158"/> a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0159" REF.END="QE0159"/>rozmnoženina<QUOT.END REF.START="QS0159" CODE="201C" ID="QE0159"/> obsažených v tomto výrazu, musí být význam a dosah těchto pojmů a tohoto výrazu určen podle jejich obvyklého smyslu v běžném jazyce s přihlédnutím ke<?PAGE NO="14"?> kontextu, ve kterém jsou použity<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0041"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190729">29. července 2019</DATE>, <NAME.CASE>Pelham a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑476/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:624">EU:C:2019:624</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0028">28</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>. Jelikož jsou to pojmy obsažené v ustanovení, které neobsahuje žádný výslovný odkaz na právo členských států, musí být, jak vyplývá z požadavku jednotného použití unijního práva a ze zásady rovnosti, za účelem určení jejich smyslu a dosahu vykládány autonomně a jednotně v celé Evropské unii<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0042"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20030206">6. února 2003</DATE>, <NAME.CASE>SENA</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑245/00</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2003:68">EU:C:2003:68</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0023">23</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66.</NO.P><TXT>Z hlediska kontextu, v němž jsou výše uvedený výraz a pojmy zmíněny, je pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0160" REF.END="QE0160"/>rozmnoženina<QUOT.END REF.START="QS0160" CODE="201C" ID="QE0160"/> použit nejen v čl. 8 odst. 2 směrnice o pronájmu, ale rovněž v článku 7 směrnice 92/100 a následném převzetí tohoto ustanovení v rámci článku 3 směrnice 2001/29.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67.</NO.P><TXT>Jak Soudní dvůr opakovaně konstatoval, v souladu s požadavky jednotnosti a soudržnosti právního řádu EU musí mít pojmy používané ve směrnicích 2001/29 a 2006/115 stejný význam, nevyjádřil-li unijní zákonodárce v konkrétním legislativním kontextu odlišnou vůli<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0043"><P>Viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160531">31. května 2016</DATE>, <NAME.CASE>Reha Training</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑117/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:379">EU:C:2016:379</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0028">28</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20111004">4. října 2011</DATE>, <NAME.CASE>Football Association Premier League a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑403/08 a C‑429/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:631">EU:C:2011:631</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0188">188</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68.</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba zohlednit na jedné straně odlišné účely a odlišnou povahu zájmů chráněných ustanoveními unijního práva (a korespondujícími normami mezinárodního práva), které výkonným umělcům a výrobcům přiznávají výlučné (ale převoditelné) právo udělit svolení nebo zakázat určité úkony, jako je právo výrobců udělit svolení nebo zakázat rozmnožování jejich zvukových záznamů, a na druhé straně práva na spravedlivou odměnu za pronájem nebo půjčování nebo za vysílání či sdělování veřejnosti, která jsou v zásadě právy, které mají ekonomickou povahu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0044"><P>K diskuzi o právu na odměnu v protikladu k výlučnému právu v rámci článku 15 Smlouvy WPPT, viz Reinbothe, J. a von Lewinski, S., The WIPO Treaties on Copyright – A Commentary on the WCT, the WPPT, and the BTAP, 2. vydání, s. 394, bod 8.15.17 a násl.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69.</NO.P><TXT>Cílem prvně uvedených práv je totiž poskytnout výkonným umělcům a výrobcům zvukových záznamů prostředky ke kontrole určitých způsobů užívání výsledků jejich příspěvků, což jim umožňuje si dohodnout odměnu za toto užívání, zatímco účelem posledně uvedených práv je poskytnout výkonným umělcům nebo výrobcům náhradu za užívání jejich výkonů nebo investic v rámci užívání, které nekontrolují.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>70.</NO.P><TXT>Pokud jde o pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0161" REF.END="QE0161"/>sdělování veřejnosti<QUOT.END REF.START="QS0161" CODE="201C" ID="QE0161"/> uvedený v čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29, jakož i v čl. 8 odst. 2 směrnice o pronájmu, Soudní dvůr opakovaně konstatoval, že tato ustanovení sledují do určité míry odlišné cíle, neboť výše uvedený článek 3 přiznává autorům právo, které má preventivní povahu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0045"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20120315">15. března 2012</DATE> <NAME.CASE>(SCF Consorzio Fonografici</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑135/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:140">EU:C:2012:140</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0074">74</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0075">75</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), jakož i ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160531">31. května 2016</DATE> <NAME.CASE>(Reha Training</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑117/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:379">EU:C:2016:379</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0029">29</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0030">30</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Stejná logika se uplatní, pokud jde o článek 2 směrnice 2001/29, který rovněž přiznává nositelům práv právo preventivní povahy, a sice právo udělit svolení nebo zakázat rozmnožování.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0071"><NO.P>71.</NO.P><TXT>Kromě toho lze pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0162" REF.END="QE0162"/>rozmnoženina<QUOT.END REF.START="QS0162" CODE="201C" ID="QE0162"/> [rozmnožování] chápat buď jako proces rozmnožování daného předmětu, nebo jako výsledek takového rozmnožování. Článek 2 písm. c) směrnice 2001/29 zakazuje nepovolený <HT TYPE="ITALIC">úkon</HT> rozmnožování, zatímco čl. 8 odst. 2 hovoří o odměně za určitá užití rozmnoženiny ve smyslu kopie zvukového záznamu, tj. užití určitého předmětu. Jedná se o dva různé významy téhož slova.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0072"><NO.P>72.</NO.P><TXT>V tomto ohledu se projednávaná věc liší od situace analyzované ve výše uvedeném rozsudku Reha Training<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0046"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160531">31. května 2016</DATE>, <NAME.CASE>Reha Training</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑117/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:379">EU:C:2016:379</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, kde Soudní dvůr v bodech 31 a 32 tohoto rozsudku nenašel žádné důkazy o tom, že by úmyslem unijního normotvůrce bylo, aby měl pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0163" REF.END="QE0163"/>sdělování veřejnosti<QUOT.END REF.START="QS0163" CODE="201C" ID="QE0163"/> různý význam ve směrnici 2001/29 a ve směrnici 2006/115, a kde práva stanovená těmito dvěma směrnicemi vycházejí ze stejné skutečnosti (a dotčený pojem byl součástí této skutečnosti).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="15"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0073"><NO.P>73.</NO.P><TXT>Pokud jde o obvyklý smysl pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0164" REF.END="QE0164"/>rozmnoženina<QUOT.END REF.START="QS0164" CODE="201C" ID="QE0164"/> v běžném jazyce, tvrdím, že žádná běžná osoba by nepovažovala typické audiovizuální dílo za <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0165" REF.END="QE0165"/>rozmnoženinu<QUOT.END REF.START="QS0165" CODE="201C" ID="QE0165"/> zvukového záznamu, který je použit jako zvuková stopa (část zvukové stopy) pro toto dílo. Pouze jako příklad uvádím, že nepovažuji – ani si nemyslím, že by někdo považoval – takový film, jako je <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0166" REF.END="QE0166"/>Smrt v Benátkách<QUOT.END REF.START="QS0166" CODE="201C" ID="QE0166"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0047"><P>Filmové drama z roku 1971 režírované Luchinem Viscontim, jehož scénář vychází ze stejně nazvané novely Thomase Manna.</P></NOTE>, za <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0167" REF.END="QE0167"/>rozmnoženinu<QUOT.END REF.START="QS0167" CODE="201C" ID="QE0167"/> (částí) záznamu Mahlerovy Páté symfonie nebo jakékoli jiné hudby, která byla začleněna do zvukové stopy tohoto filmu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0048"><P>Za předpokladu, že byla použita předem nahraná hudba.</P></NOTE>, nebo film <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0168" REF.END="QE0168"/>Absolvent<QUOT.END REF.START="QS0168" CODE="201C" ID="QE0168"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0049"><P>Komediální drama z roku 1967 režírované Mikem Nicholsem s Dustinem Hoffmanem v hlavní roli.</P></NOTE> za <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0169" REF.END="QE0169"/>rozmnoženinu<QUOT.END REF.START="QS0169" CODE="201C" ID="QE0169"/> písně <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0170" REF.END="QE0170"/>The Sound of Silence<QUOT.END REF.START="QS0170" CODE="201C" ID="QE0170"/> od autorů Simona a Garfunkela, jak je tento pojem obvykle chápán v běžném jazyce.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0074"><NO.P>74.</NO.P><TXT>Za <HT TYPE="ITALIC">úkon</HT> rozmnožení lze považovat kopírování již existujícího záznamu písně na zvukovou stopu filmu, neboť to <HT TYPE="ITALIC">je</HT> to, co je prováděno. Píseň je rozmnožena a začleněna do audiovizuálního celku. Jak bylo uvedeno v bodech 33 až 35 tohoto stanoviska, je zjevné, že k takovému úkonu rozmnožování, ve smyslu použitém pro účely práva na rozmnožování, dochází při synchronizaci zvukového záznamu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0075"><NO.P>75.</NO.P><TXT>Avšak skutečnost, že úkon synchronizace již existujícího záznamu je úkonem rozmnožení tohoto zvukového záznamu, nečiní výsledné audiovizuální dílo (jehož je píseň z povahy věci zdaleka menší a méně významnou částí) rozmnoženinou této písně. To by sotva odpovídalo obvyklému smyslu tohoto výrazu v běžném jazyce.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0076"><NO.P>76.</NO.P><TXT>Ve věci Pelham byl Soudní dvůr požádán o výklad <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0171" REF.END="QE0171"/>práva na rozšiřování<QUOT.END REF.START="QS0171" CODE="201C" ID="QE0171"/> stanoveného v článku 9 směrnice o pronájmu. Toto ustanovení mimo jiné přiznává výrobcům zvukových záznamů výlučné právo na zpřístupňování svých zvukových záznamů <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0172" REF.END="QE0172"/>včetně jejich rozmnoženin<QUOT.END REF.START="QS0172" CODE="201C" ID="QE0172"/> veřejnosti prodejem nebo jiným způsobem. Soudní dvůr se zabýval otázkou, zda zvukový záznam, který obsahuje zvukové vzorky převedené z jiného zvukového záznamu (v projednávaném případě bez souhlasu nositelů práv k použitému zvukovému záznamu), představuje <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0173" REF.END="QE0173"/>rozmnoženinu<QUOT.END REF.START="QS0173" CODE="201C" ID="QE0173"/> vzorku zvukového záznamu ve smyslu čl. 9 odst. 1 směrnice o pronájmu. Soudní dvůr odpověděl na tuto otázku záporně. Soudní dvůr rozhodl, zčásti na základě toho, že vycházel z účelu práva na rozšiřování v rozsahu, v němž se týká výrobců zvukových záznamů (přiznal výrobci prostřednictvím přiměřené právní ochrany nositelů práv duševního vlastnictví možnost zajistit si návratnost provedených investic, jakož i možnost bojovat proti pirátství), a zčásti na základě paralelního (avšak jinak formulovaného) ustanovení čl. 1 písm. c) Ženevské úmluvy<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0050"><P>Úmluva o ochraně výrobců zvukových záznamů proti nedovolenému rozmnožování jejich zvukových záznamů ze dne <DATE ISO="19711029">29. října 1971</DATE>.</P></NOTE>, že zvukový záznam obsahující zvukové vzorky z jiného zvukového záznamu nepředstavuje <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0174" REF.END="QE0174"/>rozmnoženinu<QUOT.END REF.START="QS0174" CODE="201C" ID="QE0174"/> tohoto jiného zvukového záznamu, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0175" REF.END="QE0175"/>jelikož nepřebírá celý tento zvukový záznam nebo jeho podstatnou část<QUOT.END REF.START="QS0175" CODE="201C" ID="QE0175"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0051"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190729">29. července 2019</DATE> (<NAME.CASE>Pelham a další</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑476/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:624">EU:C:2019:624</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0055">55</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0077"><NO.P>77.</NO.P><TXT>Podotýkám, že věc Pelham se týkala situace, kdy rozmnožovaná nebo kopírovaná část byla podstatně menší než integrovaný celek, neboť byla převzata pouze malá část původního zvukového záznamu. V projednávaném případě může být dotčený zvukový záznam v procesu synchronizace rozmnožen celý nebo jen jeho část. I když je však celý zvukový záznam rozmnožen při synchronizaci, požadavek, aby byl audiovizuální produkt kvalifikován jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0176" REF.END="QE0176"/>dílo<QUOT.END REF.START="QS0176" CODE="201C" ID="QE0176"/>, znamená, že změny provedené na celku musí splňovat minimální míru originality. Nelze tedy tvrdit, že zvukový záznam a audiovizuální dílo jsou totožné nebo že audiovizuální dílo je rozmnoženinou nebo kopií zvukového záznamu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0078"><NO.P>78.</NO.P><TXT>V této souvislosti zastávám názor, že ačkoliv pojmy <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0177" REF.END="QE0177"/>rozmnoženina<QUOT.END REF.START="QS0177" CODE="201C" ID="QE0177"/> a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0178" REF.END="QE0178"/>kopie<QUOT.END REF.START="QS0178" CODE="201C" ID="QE0178"/> nemají identický význam, jsou to příbuzné pojmy. Článek 3 písm. e) Římské úmluvy ostatně definuje <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0179" REF.END="QE0179"/>rozmnožení<QUOT.END REF.START="QS0179" CODE="201C" ID="QE0179"/> jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0180" REF.END="QE0180"/>zhotovení jedné nebo více rozmnoženin [kopií] záznamu<QUOT.END REF.START="QS0180" CODE="201C" ID="QE0180"/>. V tomto ohledu je podle mého názoru navrhované řešení rovněž takovým řešením, které je nejvíce v souladu s dřívější judikaturou Soudního dvora.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="16"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">IV.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Závěry</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0079"><NO.P>79.</NO.P><TXT>Z těchto důvodů navrhuji Soudnímu dvoru, aby na předběžné otázky položené Tribunal Supremo (Nejvyšší soud, Španělsko) odpověděl následovně:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0181" REF.END="QE0181"/>Pojmy <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0182" REF.END="QE0182"/>zvukový záznam<QUOT.END REF.START="QS0182" CODE="2018" ID="QE0182"/> a <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0183" REF.END="QE0183"/>rozmnoženina zvukového záznamu<QUOT.END REF.START="QS0183" CODE="2018" ID="QE0183"/>, které jsou uvedeny v čl. 8 odst. 2 směrnice Rady 92/100/EHS ze dne <DATE ISO="19921119">19. listopadu 1992</DATE> o právu na pronájem a půjčování a o některých právech v oblasti duševního vlastnictví souvisejících s autorským právem a v čl. 8 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/115/ES ze dne <DATE ISO="20061212">12. prosince 2006</DATE> o právu na pronájem a půjčování a o některých právech v oblasti duševního vlastnictví souvisejících s autorským právem, nezahrnují audiovizuální dílo, do něhož byl zvukový záznam začleněn po řádném zajištění souhlasu příslušného nositele (nositelů) autorského práva, jak to vyžaduje čl. 2 písm. c) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne <DATE ISO="20010522">22. května 2001</DATE> o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti.</P><P>Je-li dílo sdělované veřejnosti jako takové audiovizuálním dílem, nejedná se o <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0184" REF.END="QE0184"/>zvukový záznam<QUOT.END REF.START="QS0184" CODE="2018" ID="QE0184"/> ve smyslu čl. 8 odst. 2 směrnice 92/100 a čl. 8 odst. 2 směrnice 2006/115, kterého je <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0185" REF.END="QE0185"/>užito<QUOT.END REF.START="QS0185" CODE="2018" ID="QE0185"/> nebo je sdělován veřejnosti.</P><P>Článek 8 odst. 2 směrnice 92/100 a čl. 8 odst. 2 směrnice 2006/115 tedy členským státům neukládají, aby stanovily, že uživatel musí zaplatit <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0186" REF.END="QE0186"/>jedinou spravedlivou odměnu<QUOT.END REF.START="QS0186" CODE="2018" ID="QE0186"/> nositeli (nositelům) práv k začleněnému zvukovému záznamu při <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0187" REF.END="QE0187"/>sdělování<QUOT.END REF.START="QS0187" CODE="2018" ID="QE0187"/> audiovizuálního díla <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0188" REF.END="QE0188"/>veřejnosti<QUOT.END REF.START="QS0188" CODE="2018" ID="QE0188"/>.<QUOT.END REF.START="QS0181" CODE="201C" ID="QE0181"/></P></QUOT.S></NP.ECR></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>