<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><JUDGMENT xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.JUDGMENT><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-64/18</NO.CASE><NO.CASE>C-140/18</NO.CASE><NO.CASE>C-146/18</NO.CASE><NO.CASE>C-148/18</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62018CJ0064</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:723">EU:C:2019:723</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>10</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>10</PAGE.TOTAL><AUTHOR>CJ</AUTHOR></BIB.JUDGMENT><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Rozsudek ze dne <DATE ISO="20190912">12. 9. 2019</DATE> – spojené věci C‑64/18, C‑140/18, C‑146/18 a C‑148/18</HT></P><P><HT TYPE="SC">Maksimović a další</HT></P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Rozsudek Soudního dvora</HT> (šestého senátu)</P><P><DATE ISO="20190912">12. září 2019</DATE><NOTE NUMBERING="STAR" TYPE="FOOTNOTE" NOTE.ID="E0001"><P>Jednací jazyk: němčina.</P></NOTE></P></TI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Řízení o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Článek 56 SFEU</KEYWORD><KEYWORD>Volný pohyb služeb</KEYWORD><KEYWORD>Vysílání pracovníků</KEYWORD><KEYWORD>Uchovávání a překlad mzdové dokumentace</KEYWORD><KEYWORD>Pracovní povolení</KEYWORD><KEYWORD>Sankce</KEYWORD><KEYWORD>Přiměřenost</KEYWORD><KEYWORD>Pokuty v předem vymezené minimální výši</KEYWORD><KEYWORD>Kumulace</KEYWORD><KEYWORD>Neexistence horní hranice</KEYWORD><KEYWORD>Náklady řízení</KEYWORD><KEYWORD>Náhradní trest odnětí svobody</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><JUDGMENT.INIT><P>Ve spojených věcech C‑64/18, C‑140/18, C‑146/18 a C‑148/18,</P><P>jejichž předmětem jsou žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podané rozhodnutími Landesverwaltungsgericht Steiermark (zemský správní soud Štýrska, Rakousko) ze dne <DATE ISO="20180125">25. ledna 2018</DATE> (C‑64/18), ze dne <DATE ISO="20180131">31. ledna 2018</DATE> (C‑140/18) a ze dne <DATE ISO="20180216">16. února 2018</DATE> (C‑146/18 a C‑148/18), došlými Soudnímu dvoru dne <DATE ISO="20180201">1. února 2018</DATE> (C‑64/18), dne <DATE ISO="20180222">22. února 2018</DATE> (C‑140/18) a dne <DATE ISO="20180223">23. února 2018</DATE> (C‑146/18 a C‑148/18), v řízeních</P></JUDGMENT.INIT><PARTIES><PLAINTIFS><P><HT TYPE="BOLD">Zoran Maksimovič</HT> (C‑64/18),</P><P><HT TYPE="BOLD">Humbert Jörg Köfler</HT> (C‑140/18, C‑146/18 a C‑148/18),</P><P><HT TYPE="BOLD">Wolfgang Leitner</HT> (C‑140/18 a C‑148/18),</P><P><HT TYPE="BOLD">Joachim Schönbeck</HT> (C‑140/18 a C‑148/18),</P><P><HT TYPE="BOLD">Wolfgang Semper</HT> (C‑140/18 a C‑148/18)</P></PLAINTIFS><AGAINST>proti</AGAINST><DEFENDANTS><P><HT TYPE="BOLD">Bezirkshauptmannschaft Murtal,</HT></P><P>za přítomnosti:</P><P><HT TYPE="BOLD">Finanzpolizei,</HT></P></DEFENDANTS></PARTIES><PREAMBLE><PREAMBLE.INIT><P>SOUDNÍ DVŮR (šestý senát),</P><P>ve složení: C. Toader, předsedkyně senátu, L. Bay Larsen (zpravodaj) a M. Safjan, soudci,</P><P>generální advokát: M. Bobek,</P><P>vedoucí soudní kanceláře: M. Krausenböck, rada,</P></PREAMBLE.INIT><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne <DATE ISO="20190506">6. května 2019</DATE>,</VISA></GR.VISA><?PAGE NO="2"?><GR.CONSID><CONSID><P>s ohledem na vyjádření předložená:</P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>za Z. Maksimoviče, R. Grilcem, R. Voukem, M. Škof, M. Ranc a S. Grilcem, Rechtsanwälte,</P></ITEM><ITEM><P>za H. J. Köflera, W. Leitnera, J. Schönbecka a W. Sempera, E. Oberhammerem a P. Pardatscherem, Rechtsanwälte,</P></ITEM><ITEM><P>za Finanzpolizei B. Schlöglem, jako zmocněncem,</P></ITEM><ITEM><P>za rakouskou vládu G. Hessem, jako zmocněncem,</P></ITEM><ITEM><P>za českou vládu M. Smolkem, J. Vláčilem a J. Pavlišem, jakož i L. Dvořákovou, jako zmocněnci,</P></ITEM><ITEM><P>za chorvatskou vládu původně T. Gallim, poté M. Vidović, jako zmocněnci,</P></ITEM><ITEM><P>za maďarskou vládu M. Z. Fehérem, G. Tornyaiem a G. Koósem, jako zmocněnci,</P></ITEM><ITEM><P>za polskou vládu B. Majczynou, jako zmocněncem,</P></ITEM><ITEM><P>za slovinskou vládu A. Grum a J. Morela, jako zmocněnkyněmi,</P></ITEM><ITEM><P>za Evropskou komisi M. Kellerbauerem, L. Malferrarim a H. Krämerem, jako zmocněnci,</P></ITEM></LIST></CONSID></GR.CONSID><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,</VISA></GR.VISA><PREAMBLE.FINAL>vydává tento</PREAMBLE.FINAL></PREAMBLE><CONTENTS.JUDGMENT><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Rozsudek</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1</NO.P><TXT>Žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce se týkají výkladu článku 56 SFEU, článků 47 a 49 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0001" ID="QS0001"/>Listina<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>), směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES ze dne <DATE ISO="19961216">16. prosince 1996</DATE> o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="018" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="1997">Úř. věst. 1997, L 18, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 05/02, s. 431), jakož i směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/67/EU ze dne <DATE ISO="20140515">15. května 2014</DATE> o provádění směrnice 96/71/ES o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb a o změně nařízení (EU) č. 1024/2012 o správní spolupráci prostřednictvím systému pro výměnu informací o vnitřním trhu (<QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0002" ID="QS0002"/>nařízení o systému IMI<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>) (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="159" PAGE.FIRST="11" DATE.PUB="2014">Úř. věst. 2014, L 159, s. 11</REF.DOC.OJ>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2</NO.P><TXT>Tyto žádosti byly předloženy v rámci sporů, v nichž stojí Z. Maksimovič, H. J. Köfler, W. Leitner, J. Schönbeck a W. Semper proti Bezirkshauptmannschaft Murtal (okresní hejtmanství Murtal, Rakousko) ve sporu ohledně pokut, které jim byly uloženy tímto orgánem za různá porušení ustanovení rakouského pracovního práva.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="3"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Právní úprava Evropské unie</HT></HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Směrnice 2006/123/ES</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3</NO.P><TXT>Článek 1 odst. 6 směrnice Evropského parlamentu a Rady <HT TYPE="SUP">2006</HT>/123/ES ze dne <DATE ISO="20061212">12. prosince 2006</DATE> o službách na vnitřním trhu (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="376" PAGE.FIRST="36" DATE.PUB="2006">Úř. věst. 2006, L 376, s. 36</REF.DOC.OJ>) stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0003" ID="QS0003"/>Touto směrnicí není dotčeno pracovní právo, tedy jakákoli právní nebo smluvní ustanovení týkající se podmínek zaměstnávání, pracovních podmínek, včetně bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a vztahů mezi zaměstnavateli a pracovníky, která členské státy používají podle vnitrostátního práva, jež je v souladu s právem Společenství. Touto směrnicí rovněž nejsou dotčeny právní předpisy členských států v oblasti sociálního zabezpečení.<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Směrnice 2014/67</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4</NO.P><TXT>Článek 23 odst. 1 první pododstavec směrnice 2014/67 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0004" ID="QS0004"/>Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do <DATE ISO="20160618">18. června 2016</DATE>. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Rakouské právo</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5</NO.P><TXT>Ustanovení § 7d Arbeitsvertragsrechts-Anpassungsgesetz (zákon, kterým se přizpůsobuje právní úprava v oblasti pracovních smluv, BGBl., 459/1993), ve znění použitelném na spor v původním řízení (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0005" ID="QS0005"/>AVRAG<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/>), stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="007D.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0006" ID="QS0006"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Zaměstnavatelé […] jsou povinni po celou dobu vyslání […] uchovávat na pracovišti (nebo v místě výkonu činnosti) následující dokumenty v německém jazyce: pracovní smlouvu nebo zaměstnanecký list […], mzdový list, doklady o vyplacení mzdy […], za účelem kontroly, zda je vyslaný pracovník po dobu zaměstnání odměňován v souladu s právními předpisy […]</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="007D.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>V případě přeshraničního poskytnutí pracovní síly má povinnost uchovávat mzdovou dokumentaci tuzemský zaměstnavatel využívající tuto pracovní sílu. Poskytovatel pracovníků musí tyto podklady prokazatelně poskytnout zaměstnavateli využívajícímu pracovní sílu.</ALINEA><ALINEA>[…]<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6</NO.P><TXT>Ustanovení § 7i odst. 4 AVRAG zní:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0007" ID="QS0007"/>Ten, kdo</P><P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>jako zaměstnavatel […] v rozporu s § 7d nemá k dispozici mzdovou dokumentaci nebo</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>jako poskytovatel pracovníků při přeshraničním poskytování pracovní síly neposkytne v rozporu s § 7d odst. 2 zaměstnavateli využívajícímu pracovní sílu prokazatelně mzdové dokumenty, nebo</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3.</NO.P><TXT>jako zaměstnavatel využívající pracovní sílu při přeshraničním poskytování pracovníků v rozporu s § 7d odst. 2 nemá k dispozici mzdovou dokumentaci,</TXT></NP></ITEM></LIST></P></ALINEA><?PAGE NO="4"?><ALINEA>se dopouští správního deliktu, za který mu okresní správní úřad uloží pokutu ve výši od <FT TYPE="NUMBER">1000</FT> eur do <FT TYPE="NUMBER">10000</FT> eur za každého dotčeného pracovníka, v případě opakovaného porušení pokutu ve výši od <FT TYPE="NUMBER">2000</FT> eur do <FT TYPE="NUMBER">20000</FT> eur, a jsou-li dotčeni více než tři pracovníci, pokutu ve výši od <FT TYPE="NUMBER">2000</FT> eur do <FT TYPE="NUMBER">20000</FT> eur za každého dotčeného pracovníka a v případě opakovaného porušení pokutu ve výši od <FT TYPE="NUMBER">4000</FT> eur do <FT TYPE="NUMBER">50000</FT> eur.<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7</NO.P><TXT>Ustanovení § 28 odst. 1 Ausländerbeschäftigungsgesetz (zákon o zaměstnávání cizinců, BGBl. 218/1975), ve znění použitelném na spor v původním řízení (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0008" ID="QS0008"/>AuslBG<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/>), zní takto:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0009" ID="QS0009"/>Pokud jednání nenaplňuje skutkovou podstatu činu, jehož potrestání spadá do pravomoci soudů (§ 28c), dopouští se správního deliktu</P><P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>každý, kdo</TXT><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>v rozporu s § 3 zaměstnává cizince, jemuž nebylo vydáno pracovní povolení […]</TXT></NP></ITEM></LIST></P></NP></ITEM></LIST></P><P>[…]</P><P>za který mu okresní správní úřad uloží v případě neoprávněného zaměstnávání nejvýše tří cizinců peněžitou pokutu za každého neoprávněně zaměstnaného cizince ve výši od <FT TYPE="NUMBER">1000</FT> eur do <FT TYPE="NUMBER">10000</FT> eur, v případě prvního a dalšího opakování pak pokutu ve výši od <FT TYPE="NUMBER">2000</FT> eur do <FT TYPE="NUMBER">20000</FT> eur, v případě neoprávněného zaměstnávání více než tří cizinců za každého neoprávněně zaměstnaného cizince peněžitou pokutu ve výši od <FT TYPE="NUMBER">2000</FT> eur do <FT TYPE="NUMBER">20000</FT> eur a v případě prvního nebo dalšího opakování pokutu ve výši od <FT TYPE="NUMBER">4000</FT> eur do <FT TYPE="NUMBER">50000</FT> eur;</P></ALINEA><ALINEA>[…]<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8</NO.P><TXT>Ustanovení § 52 odst. 1 a 2 Verwaltungsgerichtsverfahrensgesetz (soudní řád správní, BGBl. I, 33/2013), ve znění použitelném na spor v původním řízení, zní takto:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="052.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0010" ID="QS0010"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>V každém rozsudku správního soudu, v němž je potvrzeno rozhodnutí postihující správní delikt, stanoví soud výši příspěvku na náklady řízení, který musí uhradit ten, komu byla uložena sankce za protiprávní jednání.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="052.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Výše tohoto příspěvku v řízení o odvolání představuje 20 % uložené sankce, nejméně však 10 eur; v případě, že sankce spočívá v trestu odnětí svobody, se pro výpočet nákladů rovná jeden den trestu odnětí svobody částce 100 eur. […]<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Spory v původním řízení a předběžné otázky</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20140323">23. března 2014</DATE> došlo v závodě společnosti Zellstoff Pöls AG, nacházejícím se v obci Pöls (Rakousko), k explozi, při které byla zničena velká část kondenzačního kotle.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10</NO.P><TXT>Smlouvou ze dne <DATE ISO="20140711">11. července 2014</DATE> pověřila společnost Zellstoff Pöls pracemi na opravách a opětovném uvedení kotle do provozu společnost Andritz AG se sídlem v Rakousku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20140827">27. srpna 2014</DATE> pověřila Andritz společnost Bilfinger Duro Dakovic Montaza d.o.o. (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0011" ID="QS0011"/>Bilfinger<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/>) se sídlem v Chorvatsku demontáží a mechanickou montáží kotle. Tato posledně uvedená společnost vyslala k provedení těchto prací pracovníky do Rakouska, jimž příslušné rakouské orgány vydaly potvrzení o vyslání.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="5"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že Bilfinger nebyla schopna dodržet datum dokončení prací, stanovené na <DATE ISO="20150825">25. srpna 2015</DATE>, dohodly se společnosti Bilfinger a Andritz, že práce původně přidělené společnosti Bilfinger dokončí společnost Brodmont d.o.o., která má sídlo v Chorvatsku. K uzavření této dohody došlo dne <DATE ISO="20150911">11. září 2015</DATE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13</NO.P><TXT>Mezi 14. zářím 2015 a 30. říjnem 2015 pracovalo na stavbě dotčené v původním řízení pro společnost Brodmont, která převzala všechny pracovníky zaměstnané společností Bilfinger na této stavbě, 217 pracovníků.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14</NO.P><TXT>Ve dnech <DATE ISO="20150927">27. září</DATE>, <DATE ISO="20151013">13. října</DATE> a <DATE ISO="20151028">28. října 2015</DATE> provedla Finanzpolizei (finanční policie, Rakousko) na uvedené stavbě kontroly, při kterých jí nemohly být předloženy za žádného z těchto 217 pracovníků veškeré mzdové dokumenty.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15</NO.P><TXT>Na základě zjištění finanční policie při uvedených kontrolách uložil okresní správní úřad v Murtalu žalobcům v původním řízení správní sankce. Tento orgán měl za to, že se nejednalo o vyslání pracovníků, ale o přeshraniční poskytnutí pracovní síly ze strany společnosti Brodmont společnosti Andritz. Z předkládacích rozhodnutí naopak vyplývá, že žalobcům v původním řízení nebylo vytýkáno nesplnění povinností týkajících se vyplácení minimální mzdy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16</NO.P><TXT>Rozhodnutím ze dne <DATE ISO="20170419">19. dubna 2017</DATE> uložil okresní správní úřad v Murtalu Z. Maksimovičovi, který je jednatelem společnosti Brodmont, pokutu v celkové výši <FT TYPE="NUMBER">3255000</FT> eur. Tento úřad měl za to, že společnost Brodmont, jakožto poskytovatel 217 pracovníků, nesplnila povinnost podle § 7d AVRAG předat společnosti Andritz, která je společností využívající pracovní sílu, mzdovou dokumentaci těchto pracovníků.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17</NO.P><TXT>Rozhodnutími ze dne <DATE ISO="20170425">25. dubna</DATE> a <DATE ISO="20170505">5. května 2017</DATE> uložil uvedený orgán rovněž pokuty ve výši <FT TYPE="NUMBER">2604000</FT> eur a <FT TYPE="NUMBER">2400000</FT> eur každému ze čtyř členů představenstva společnosti Andritz, a to H. J. Köflerovi, W. Leitnerovi, J. Schönbeckovi a W. Semperovi, z důvodu nedodržení některých povinností upravených v § 7d AVRAG a § 28 odst. 1 bodu 1 písm. a) AuslBG, ve spojení s § 3 odst. 1 AuslBG, týkajících se uchovávání mzdových dokumentů, které má tato společnost jakožto podnik využívající uvedenou pracovní sílu, jakož i získání správních povolení pro 200 chorvatských, srbských nebo bosenských pracovníků. Předkládající soud upřesňuje, že tyto pokuty budou v případě neuhrazení jejich částky změněny na tresty odnětí svobody v délce <FT TYPE="NUMBER">1736</FT> dnů a <FT TYPE="NUMBER">1600</FT> dnů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18</NO.P><TXT>Sankcionovaní podali proti těmto rozhodnutím žalobu k předkládajícímu soudu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19</NO.P><TXT>Tento soud má především pochybnosti o tom, zda je v souladu s unijněprávní zásadou přiměřenosti sankcí taková právní úprava, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, která sice ponechává soudům určitý prostor pro uvážení při stanovení sankce, avšak tento prostor pro uvážení výrazně omezuje z důvodu kombinace zásady souběhu existence okolností ovlivňujících výši pokuty a vysoké částky minimální pokuty, takže i když je uložená pokuta tou nejnižší, kterou lze uložit, zůstává její celková částka velmi vysoká.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20</NO.P><TXT>Dále se předkládající soud táže, zda je s uvedenou zásadou proporcionality v souladu možnost uložit víceletý trest odnětí svobody v případě nezaplacení pokuty uložené za správní delikt spáchaný z nedbalosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21</NO.P><TXT>Uvedený soud nakonec uvádí, že v případě zamítnutí žaloby by příspěvek na náklady řízení na základě § 52 odst. 2 soudního správního řádu ve znění použitelném na spor v původním řízení, který by byl uložen žalobcům, představoval částku 20 % uložené pokuty.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="6"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22</NO.P><TXT>Za těchto podmínek se Landesverwaltungsgericht Steiermark (zemský správní soud Štýrska, Rakousko) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:</TXT><P>Ve věci C‑64/18:</P><QUOT.S LEVEL="1"><P><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0012" ID="QS0012"/>1)</NO.P><TXT>Je třeba článek 56 SFEU, jakož i [směrnici 96/71] a [směrnici 2014/67] vykládat v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní normě, která za nesplnění formálních povinností při přeshraničním výkonu práce, jako je nepředložení mzdových podkladů ze strany poskytovatele pracovníků zaměstnavateli, ukládá velmi vysoké pokuty a zejména vysoké minimální pokuty, které jsou ukládány kumulativně za každého dotčeného pracovníka?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Pokud již odpověď na první otázku nebude kladná:</TXT><P>Je třeba článek 56 SFEU, jakož i [směrnici 96/71] a [směrnici 2014/67] vykládat v tom smyslu, že brání tomu, aby se za nesplnění formálních povinností při přeshraničním výkonu práce ukládaly kumulativní pokuty bez pevné horní hranice?<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/></P></NP></ITEM></LIST></P><P>Ve věci C‑140/18,</P><P><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0013" ID="QS0013"/>1)</NO.P><TXT>Je třeba článek 56 SFEU, jakož i [směrnici 96/71] a [směrnici 2014/67] vykládat v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní normě, která za nesplnění formálních povinností při přeshraničním výkonu práce, jako je nepředložení mzdových podkladů ze strany poskytovatele pracovníků zaměstnavateli, ukládá velmi vysoké pokuty a zejména vysoké minimální pokuty, které jsou ukládány kumulativně za každého dotčeného pracovníka?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Pokud již odpověď na první otázku nebude kladná:</TXT><P>Je třeba článek 56 SFEU, jakož i [směrnici 96/71] a [směrnici 2014/67] vykládat v tom smyslu, že brání tomu, aby se za nesplnění formálních povinností při přeshraničním výkonu práce ukládaly kumulativní pokuty bez pevné horní hranice?</P></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT>Pokud odpověď na první nebo druhou otázku nebude kladná:</TXT><P>Je třeba čl. 49 odst. 3 [Listiny] vykládat v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní normě, která za nedbalostní delikty stanoví neomezeně vysoké pokuty a víceleté náhradní tresty odnětí svobody?<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/></P></NP></ITEM></LIST></P><P>Ve věci C‑146/18:</P><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0014" ID="QS0014"/>Je třeba články 47 a 49 [Listiny] vykládat v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní normě, která stanoví povinný příspěvek na náklady řízení o opravném prostředku ve výši 20 % uloženého trestu?<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/></P><P>Ve věci C‑148/18:</P><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0015" ID="QS0015"/>Je třeba čl. 49 odst. 3 [Listiny] vykládat v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní normě, která za nedbalostní delikty stanoví neomezeně vysoké pokuty, zejména vysoké minimální tresty a víceleté náhradní tresty odnětí svobody?<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/></P></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23</NO.P><TXT>Rozhodnutími předsedy Soudního dvora byly věci C‑64/18, C‑140/18, C‑146/18 a C‑148/18 spojeny pro účely písemné i ústní části řízení, jakož i pro účely rozsudku.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="7"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K předběžným otázkám</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24</NO.P><TXT>Podstatou otázek předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je, zda článek 56 SFEU, články 47 a 49 Listiny, směrnice 96/71, jakož i směrnice 2014/67 musejí být vykládány v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, která za porušení povinností v oblasti pracovního práva týkajících se získání správních povolení a uchovávání mzdové dokumentace, stanoví pokuty:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>které nesmí být nižší než předem stanovená částka;</P></ITEM><ITEM><P>které jsou uloženy kumulativně za každého dotčeného zaměstnance a bez horní hranice;</P></ITEM><ITEM><P>k nimž se v případě zamítnutí žaloby podané proti rozhodnutí, kterým byly tyto pokuty uloženy, připočítává příspěvek na náklady řízení ve výši 20 % z částky pokut, a</P></ITEM><ITEM><P>které jsou v případě nezaplacení změněny na tresty odnětí svobody.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Úvodní poznámky</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25</NO.P><TXT>Úvodem je třeba předeslat, že z údajů poskytnutých předkládajícím soudem vyplývá, že vnitrostátní právní úprava dotčená v původním řízení nestanoví přímo pracovní podmínky a podmínky zaměstnávání platné na základě rakouských právních předpisů, ale že sleduje zaručení účinnosti kontrol, které mohou provádět příslušné rakouské orgány za účelem zajištění dodržování těchto podmínek.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26</NO.P><TXT>Soudní dvůr již přitom rozhodl, že taková kontrolní opatření nespadají do působnosti směrnice 96/71, neboť cílem směrnice 96/71 je koordinace vnitrostátních hmotněprávních předpisů týkajících se pracovních podmínek vysílaných pracovníků, nezávisle na doplňujících správních předpisech určených k tomu, aby umožnily kontrolu dodržování těchto podmínek (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20141203">3. prosince 2014</DATE>, <NAME.CASE>De Clercq a další</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑315/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2408">EU:C:2014:2408</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0047">47</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27</NO.P><TXT>Z předkládacích rozhodnutí rovněž vyplývá, že ke skutkovým okolnostem ve věci v původním řízení došlo v období od září do října 2015. Z toho plyne, že směrnice 2014/67, u které lhůta pro její provedení uplynula v souladu s jejím článkem 23 dne <DATE ISO="20160618">18. června 2016</DATE> a která byla do rakouského práva provedena zákonem přijatým v červnu 2016, který nabyl účinnosti dne <DATE ISO="20170101">1. ledna 2017</DATE>, se na ně nepoužije (obdobně viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20181113">13. listopadu 2018</DATE>, <NAME.CASE>Čepelnik</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑33/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:896">EU:C:2018:896</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0027">27</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28</NO.P><TXT>Dále, i když několik zúčastněných, kteří předložili Soudnímu dvoru vyjádření, tvrdilo, že Soudní dvůr by měl při odpovědi na předběžné otázky rovněž vycházet ze směrnice 2006/123, je třeba připomenout, že tato směrnice se podle svého čl. 1 odst. 6 nepoužije na stanovení odrazujících opatření za účelem zajištění dodržování hmotněprávních předpisů v oblasti pracovního práva (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20181113">13. listopadu 2018</DATE>, <NAME.CASE>Čepelnik</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑33/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:896">EU:C:2018:896</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0029">29</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené je třeba dospět k závěru, že směrnice 96/71, 2014/67 a 2006/123 nejsou relevantní pro odpověď na předběžné otázky položené předkládajícím soudem.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="8"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K omezení volného pohybu služeb</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30</NO.P><TXT>Je nutno připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora se za omezení volného pohybu služeb musí považovat všechna opatření, která výkon této svobody zakazují, brání tomuto výkonu nebo jej činí méně přitažlivým. Mimoto článek 56 SFEU přiznává práva nejen samotnému poskytovateli služeb, ale rovněž příjemci uvedených služeb (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20181113">13. listopadu 2018</DATE>, <NAME.CASE>Čepelnik</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑33/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:896">EU:C:2018:896</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0037">37</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0038">38</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, jakož i citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31</NO.P><TXT>Kromě toho Soudní dvůr rozhodl, že vnitrostátní právní úprava stanovící v rámci vysílání pracovníků povinnost vyhotovit a mít u sebe pracovní dokumenty vydané v hostitelském členském státě může vést pro podniky usazené v jiném členském státě k dodatečným nákladům, jakož i dodatečnému administrativnímu a finančnímu zatížení, a představuje tedy omezení volného pohybu služeb (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19991123">23. listopadu 1999</DATE>, <NAME.CASE>Arblade a další</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑369/96 a C‑376/96</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1999:575">EU:C:1999:575</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0058">58</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0059">59</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>; ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20070718">18. července 2007</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Německo</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑490/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:430">EU:C:2007:430</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0066">66</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0069">69</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, jakož i ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20101007">7. října 2010</DATE>, <NAME.CASE>dos Santos Palhota a další</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑515/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:589">EU:C:2010:589</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0044">44</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32</NO.P><TXT>Pokud jde o vysílání pracovníků z třetího státu podnikem, který je poskytovatelem služeb a je usazen v členském státě Unie, Soudní dvůr již rozhodl, že vnitrostátní právní úprava, která poskytování služeb na vnitrostátním území podnikem usazeným v jiném členském státě podmiňuje vydáním správního povolení, představuje omezení svobody poskytování služeb ve smyslu článku 56 SFEU (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20181114">14. listopadu 2018</DATE>, <NAME.CASE>Danieli &amp; C. Officine Meccaniche a další</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑18/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:904">EU:C:2018:904</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0044">44</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33</NO.P><TXT>Je tedy nutno konstatovat, že vnitrostátní právní úprava, která jak pro poskytovatele služeb, tak příjemce dotčených služeb stanoví sankce za nedodržení takových povinností, které samy o sobě představují omezení volného pohybu služeb, může výkon takové svobody učinit méně přitažlivým.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34</NO.P><TXT>Taková vnitrostátní právní úprava, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení představuje tedy omezení volného pohybu služeb.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K odůvodnění omezení volného pohybu služeb</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35</NO.P><TXT>Z ustálené judikatury Soudního dvora vyplývá, že vnitrostátní opatření, která mohou bránit využití základních svobod zaručených Smlouvou o FEU nebo jej činit méně přitažlivým, mohou být nicméně přípustná za podmínky, že jsou odůvodněna naléhavými důvody obecného zájmu, jsou způsobilá zaručit uskutečnění jimi sledovaného cíle a nepřekračují meze toho, co je k jeho dosažení nezbytné (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20181113">13. listopadu 2018</DATE>, <NAME.CASE>Čepelnik</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑33/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:896">EU:C:2018:896</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36</NO.P><TXT>V projednávané věci má rakouská vláda za to, že omezení volného pohybu služeb dotčené ve věci v původním řízení je odůvodněno cíli sociální ochrany pracovníků, jakož i boje proti podvodům zejména v sociální oblasti a prevence zneužívání.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba podotknout, že sociální ochrana pracovníků, jakož i boj proti podvodům zejména v sociální oblasti a prevence zneužívání jsou cíli, které lze považovat za naléhavé důvody obecného zájmu, jimiž lze odůvodnit omezení volného pohybu služeb (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20181113">13. listopadu 2018</DATE>, <NAME.CASE>Čepelnik</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑33/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:896">EU:C:2018:896</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0044">44</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38</NO.P><TXT>V této souvislosti může být taková právní úprava, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, která stanoví sankce v případě porušení povinností v oblasti pracovního práva s cílem dosáhnout těchto cílů, považována za vhodnou k zaručení dodržení takových povinností, a tedy dosažení sledovaných cílů.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="9"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39</NO.P><TXT>Pokud jde v tomto ohledu o nezbytnost takového omezení volného pohybu služeb, jako je omezení dotčené v původním řízení, je třeba připomenout, že přísnost uložené sankce musí být přiměřená závažnosti protiprávního jednání, které sankcionuje. Správní nebo represivní opatření dovolená vnitrostátní právní úpravou nesmějí navíc překračovat meze toho, co je nezbytné k dosažení legitimních cílů sledovaných touto právní úpravou (obdobně viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180531">31. května 2018</DATE>, <NAME.CASE>Zheng</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑190/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:357">EU:C:2018:357</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0041">41</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, jakož i citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40</NO.P><TXT>V této souvislosti je třeba zaprvé uvést, že cílem takové vnitrostátní právní úpravy, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, je sankcionovat nedodržení požadavků v oblasti pracovního práva týkajících se získání správních povolení a uchovávání mzdové dokumentace.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41</NO.P><TXT>Zadruhé je pravda, že právní úprava stanovící sankce, jejichž výše se liší v závislosti na počtu pracovníků dotčených nedodržením některých povinností v oblasti pracovního práva, se nezdá být sama o sobě nepřiměřená (obdobně viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150716">16. července 2015</DATE>, <NAME.CASE>Chmielewski</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑255/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:475">EU:C:2015:475</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0026">26</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42</NO.P><TXT>Kombinace vysoké částky pokut stanovených jako sankce za nedodržení takových povinností a uložení těchto pokut bez horní hranice v případě, že se protiprávní jednání týká více pracovníků, může nicméně vést k uložení vysokých peněžitých sankcí, které by mohly, tak jako v projednávaném případě, dosáhnout několika milionů eur.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43</NO.P><TXT>Mimoto okolnost, že takové pokuty nemohou být každopádně nižší než předem stanovená částka, může umožnit ukládání takových sankcí v případech, kdy není prokázáno, že vytýkané skutečnosti mají zvláště závažný charakter.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44</NO.P><TXT>Zatřetí předkládající soud upřesňuje, že podle takové vnitrostátní právní úpravy, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, je v případě zamítnutí žaloby podané proti rozhodnutí ukládajícímu takovou sankci adresátem tohoto rozhodnutí, adresát povinen zaplatit částku ve výši 20 % této sankce jako příspěvek na náklady řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45</NO.P><TXT>Začtvrté z předkládacích rozhodnutí vyplývá, že právní úprava dotčená v původním řízení stanoví v případě nezaplacení uložené pokuty náhradní trest odnětí svobody, který je obzvláště přísný ve vztahu k důsledkům, které z toho pro dotyčnou osobu vyplývají (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19800703">3. července 1980</DATE>, <NAME.CASE>Pieck</NAME.CASE>, <NO.CASE>157/79</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1980:179">EU:C:1980:179</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0019">19</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>; ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19960229">29. února 1996</DATE>, <NAME.CASE>Skanavi a Chryssanthakopoulos</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑193/94</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1996:70">EU:C:1996:70</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0036">36</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20171026">26. října 2017</DATE>, <NAME.CASE>I</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑195/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:815">EU:C:2017:815</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0077">77</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46</NO.P><TXT>S ohledem na tyto skutečnosti je nutno konstatovat, že taková právní úprava, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, neodpovídá podle všeho závažnosti sankcionovaných porušení, tedy nedodržení povinností v oblasti pracovního práva týkajících se získání správních povolení a uchovávání mzdové dokumentace.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47</NO.P><TXT>Kromě toho by účinné splnění povinností, jejichž nedodržení je takovou právní úpravou sankcionováno, mohlo být zajištěno méně omezujícími opatřeními, jako je stanovení nižších pokut nebo zavedení stropu u těchto pokut, a aniž je nutné spojovat je s náhradními tresty odnětí svobody.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48</NO.P><TXT>Je tedy třeba dospět k závěru, že taková právní úprava jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení překračuje meze toho, co je nezbytné k zaručení dodržování povinností v oblasti pracovního práva týkajících se získání správních povolení a uchovávání mzdové dokumentace a k zajištění naplňování sledovaných cílů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49</NO.P><TXT>S ohledem na tyto úvahy není třeba zkoumat slučitelnost této právní úpravy s články 47 a 49 Listiny.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="10"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50</NO.P><TXT>S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na položené otázky odpovědět tak, že článek 56 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, která za porušení povinností v oblasti pracovního práva týkajících se získání správních povolení a uchovávání mzdové dokumentace, stanoví pokuty:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>které nesmí být nižší než předem stanovená částka;</P></ITEM><ITEM><P>které jsou uloženy kumulativně za každého dotčeného zaměstnance a bez horní hranice;</P></ITEM><ITEM><P>k nimž se v případě zamítnutí žaloby podané proti rozhodnutí, kterým byly tyto pokuty uloženy, připočítává příspěvek na náklady řízení ve výši 20 % z částky pokut a</P></ITEM><ITEM><P>které jsou v případě nezaplacení změněny na tresty odnětí svobody.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K nákladům řízení</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><JURISDICTION><INTRO>Z těchto důvodů Soudní dvůr (šestý senát) rozhodl takto:</INTRO><P><HT TYPE="BOLD">Článek 56 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, která za porušení povinností v oblasti pracovního práva týkajících se získání správních povolení a uchovávání mzdové dokumentace, stanoví pokuty:</HT></P><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P><HT TYPE="BOLD">které nesmí být nižší než předem stanovená částka;</HT></P></ITEM><ITEM><P><HT TYPE="BOLD">které jsou uloženy kumulativně za každého dotčeného zaměstnance a bez horní hranice;</HT></P></ITEM><ITEM><P><HT TYPE="BOLD">k nimž se v případě zamítnutí žaloby podané proti rozhodnutí, kterým byly tyto pokuty uloženy, připočítává příspěvek na náklady řízení ve výši 20 % z částky pokut a</HT></P></ITEM><ITEM><P><HT TYPE="BOLD">které jsou v případě nezaplacení změněny na tresty odnětí svobody.</HT></P></ITEM></LIST></P></JURISDICTION></CONTENTS.JUDGMENT><SIGNATURE.CASE><SIGNATORY><P>Podpisy.</P></SIGNATORY></SIGNATURE.CASE></JUDGMENT>