<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><JUDGMENT xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.21-20110601.xd"><BIB.JUDGMENT><REF.CASE FILE="ECRCJ2010CSA.0500410701.case.xml"><NO.CASE>C-533/08</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62008J0533</NO.CELEX><NO.SEQ>0001.0002</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>I-4137</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>I-4164</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>28</PAGE.TOTAL><AUTHOR>CJ</AUTHOR></BIB.JUDGMENT><CURR.TITLE><LEFT>ROZSUDEK ZE DNE <DATE ISO="20100504">4. 5. 2010</DATE> – VĚC C-533/08</LEFT><RIGHT>TNT EXPRESS NEDERLAND</RIGHT></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Rozsudek Soudního dvora</HT> (velkého senátu)</P><P><DATE ISO="20100504">4. května 2010</DATE><NOTE NOTE.ID="E0001" NUMBERING="STAR" TYPE="FOOTNOTE"><P>Jednací jazyk: nizozemština.</P></NOTE></P></TI></TITLE><JUDGMENT.INIT><P>Ve věci C-533/08,</P><P>jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článků 68 ES a 234 ES, podaná rozhodnutím Hoge Raad der Nederlanden (Nizozemsko) ze dne <DATE ISO="20081128">28. listopadu 2008</DATE>, došlým Soudnímu dvoru dne <DATE ISO="20081203">3. prosince 2008</DATE>, v řízení</P></JUDGMENT.INIT><PARTIES><PLAINTIFS><P><HT TYPE="BOLD">TNT Express Nederland BV</HT></P></PLAINTIFS><AGAINST>proti</AGAINST><DEFENDANTS><P><HT TYPE="BOLD">AXA Versicherung AG,</HT></P></DEFENDANTS></PARTIES><?PAGE NO="I-4138"?><PREAMBLE><PREAMBLE.INIT><P>SOUDNÍ DVŮR (velký senát),</P><P>ve složení V. Skouris, předseda, A. Tizzano, J. N. Cunha Rodrigues, K. Lenaerts, J.-C. Bonichot, R. Silva de Lapuerta a C. Toader, předsedové senátů, K. Schiemann, P. Kūris, E. Juhász, M. Ilešič (zpravodaj), J.-J. Kasel a M. Safjan, soudci,</P><P>generální advokátka: J. Kokott,</P><P>vedoucí soudní kanceláře: M. Ferreira, vrchní rada,</P></PREAMBLE.INIT><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne <DATE ISO="20091117">17. listopadu 2009</DATE>,</VISA></GR.VISA><GR.CONSID><CONSID><P>s ohledem na vyjádření předložená:</P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>za TNT Express Nederland BV J. H. J. Teunissenem, advocaat,</P></ITEM><ITEM><P>za nizozemskou vládu C. Wissels a Y. de Vriesem, jako zmocněnci,</P></ITEM><ITEM><P>za českou vládu M. Smolkem, jako zmocněncem,</P></ITEM><?PAGE NO="I-4139"?><ITEM><P>za německou vládu M. Lummou a J. Kemper, jako zmocněnci,</P></ITEM><ITEM><P>za Komisi Evropských společenství A.-M. Rouchaud-Joët a R. Troostersem, jako zmocněnci,</P></ITEM></LIST></CONSID></GR.CONSID><GR.VISA><VISA>po vyslechnutí stanoviska generální advokátky na jednání konaném dne <DATE ISO="20100128">28. ledna 2010</DATE>,</VISA></GR.VISA><PREAMBLE.FINAL>vydává tento</PREAMBLE.FINAL></PREAMBLE><CONTENTS.JUDGMENT><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Rozsudek</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>1</NO.P><TXT>Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 71 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne <DATE ISO="20001222">22. prosince 2000</DATE> o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (<REF.DOC.OJ COLL="L" DATE.PUB="2001" NO.OJ="012" PAGE.FIRST="1">Úř. věst. 2001, L 12, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 19/04, s. 42), jakož i článku 31 úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě, podepsané v Ženevě dne <DATE ISO="19560519">19. května 1956</DATE>, ve znění protokolu podepsaného v Ženevě dne <DATE ISO="19780705">5. července 1978</DATE> (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>CMR<QUOT.END CODE="201C" ID="QE0001" REF.START="QS0001"/>).</TXT></NP><NP><NO.P>2</NO.P><TXT>Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností TNT Express Nederland BV (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>TNT<QUOT.END CODE="201C" ID="QE0002" REF.START="QS0002"/>) a společností AXA Versicherung AG (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>AXA<QUOT.END CODE="201C" ID="QE0003" REF.START="QS0003"/>), ve věci výkonu rozhodnutí německého soudu v Nizozemsku, ukládajícího společnosti<?PAGE NO="I-4140"?> TNT zaplacení náhrady škody za ztrátu zboží během mezinárodní silniční nákladní dopravy.</TXT></NP><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Nařízení č. 44/2001</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>3</NO.P><TXT>První bod odůvodnění nařízení č. 44/2001 uvádí:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>Společenství si stanovilo cíl udržovat a rozvíjet prostor svobody, bezpečnosti a práva, ve kterém je zajištěn volný pohyb osob. Za účelem postupného vytvoření takového prostoru by Společenství mělo schválit mimo jiné i nástroje týkající se soudní spolupráce v civilních věcech, které jsou nezbytné k řádnému fungování vnitřního trhu.<QUOT.END CODE="201C" ID="QE0004" REF.START="QS0004"/></P></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>4</NO.P><TXT>Pole šestého bodu odůvodnění tohoto nařízení:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>Za účelem dosažení volného pohybu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech je nezbytné a vhodné, aby se pravidla upravující příslušnost a uznání a výkon rozhodnutí řídila právním nástrojem Společenství, který by byl závazný a přímo použitelný.<QUOT.END CODE="201C" ID="QE0005" REF.START="QS0005"/></P></QUOT.S></P></NP><?PAGE NO="I-4141"?><NP><NO.P>5</NO.P><TXT>Jedenáctý, dvanáctý a patnáctý bod odůvodnění nařízení č. 44/2001 upřesňují:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><GR.CONSID><CONSID><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>(11)</NO.P><TXT>Pravidla pro určení příslušnosti musí být vysoce předvídatelná a založená na zásadě, podle které je příslušnost obecně založena na místě bydliště žalovaného, a musí být na tomto základě vždy určitelná, kromě několika přesně určených případů, […].</TXT></NP></CONSID><CONSID><NP><NO.P>(12)</NO.P><TXT><P>Kromě místa bydliště žalovaného by měla existovat i jiná kritéria pro určení příslušnosti, založená na úzké vazbě mezi soudem a právním sporem nebo usnadňující řádný výkon spravedlnosti.</P><P>[…]</P></TXT></NP></CONSID><CONSID><NP><NO.P>(15)</NO.P><TXT>V zájmu harmonického výkonu spravedlnosti je nezbytné minimalizovat možnost souběžných řízení a zajistit, aby ve dvou členských státech nebyla vydána vzájemně si odporující rozhodnutí. […]<QUOT.END CODE="201C" ID="QE0006" REF.START="QS0006"/></TXT></NP></CONSID></GR.CONSID></QUOT.S></P></NP><?PAGE NO="I-4142"?><NP><NO.P>6</NO.P><TXT>Šestnáctý a sedmnáctý bod odůvodnění tohoto nařízení uvádějí:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><GR.CONSID><CONSID><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>(16)</NO.P><TXT>Vzájemná důvěra ve výkon spravedlnosti v rámci Společenství umožňuje, aby rozhodnutí vydaná v kterémkoli členském státě byla bez dalšího uznávána bez potřeby jakéhokoli dalšího řízení, kromě sporných případů.</TXT></NP></CONSID><CONSID><NP><NO.P>(17)</NO.P><TXT>Na základě stejné zásady vzájemné důvěry musí být postup pro výkon rozhodnutí vydaného v jednom členském státě v jiném členském státě účinný a rychlý. […]<QUOT.END CODE="201C" ID="QE0007" REF.START="QS0007"/></TXT></NP></CONSID></GR.CONSID></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>7</NO.P><TXT>Podle dvacátého pátého bodu odůvodnění uvedeného nařízení:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><CONSID><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>S ohledem na mezinárodní závazky členských států nejsou tímto nařízením dotčeny smlouvy upravující určité zvláštní oblasti práva, jejichž jsou členské státy smluvní stranou.<QUOT.END CODE="201C" ID="QE0008" REF.START="QS0008"/></P></CONSID></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>8</NO.P><TXT>Na základě čl. 1 odst. 1 a 2 nařízení č. 44/2001:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="001.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Toto nařízení se vztahuje na věci občanské a obchodní bez ohledu na druh soudu. Nevztahuje se zejména na věci daňové, celní a správní.</ALINEA></PARAG><?PAGE NO="I-4143"?><PARAG IDENTIFIER="001.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA><P>Toto nařízení se nevztahuje na:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>věci osobního stavu, způsobilosti fyzické osoby k právům a právním úkonům, majetkové vztahy mezi manželi a dědění, včetně dědění ze závěti;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>konkursy, vyrovnání a podobná řízení;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>sociální zabezpečení;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>d)</NO.P><TXT>rozhodčí řízení.<QUOT.END CODE="201C" ID="QE0009" REF.START="QS0009"/></TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>9</NO.P><TXT>Článek 27 nařízení č. 44/2001, uvedený v oddílu 9 nazvaném <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0010" REF.END="QE0010"/>Překážka litispendence a závislá řízení<QUOT.END CODE="201C" ID="QE0010" REF.START="QS0010"/>, kapitoly II tohoto nařízení, nazvané <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0011" REF.END="QE0011"/>Příslušnost<QUOT.END CODE="201C" ID="QE0011" REF.START="QS0011"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="027.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0012" REF.END="QE0012"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Je-li u soudů různých členských států zahájeno řízení v téže věci mezi týmiž stranami, přeruší soud, u něhož bylo řízení zahájeno později, bez návrhu řízení až do doby, než se určí příslušnost soudu, který řízení zahájil jako první.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="027.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Jakmile je určena příslušnost soudu, u něhož bylo řízení zahájeno jako první, prohlásí se soud, u něhož bylo řízení zahájeno později, za nepříslušný ve prospěch prvního soudu.<QUOT.END CODE="201C" ID="QE0012" REF.START="QS0012"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP><?PAGE NO="I-4144"?><NP><NO.P>10</NO.P><TXT>Článek 34 nařízení č. 44/2001, uvedený v oddílu 1 nazvaném <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0013" REF.END="QE0013"/>Uznávání<QUOT.END CODE="201C" ID="QE0013" REF.START="QS0013"/>, kapitoly III tohoto nařízení, nazvané <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0014" REF.END="QE0014"/>Uznávání a výkon<QUOT.END CODE="201C" ID="QE0014" REF.START="QS0014"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0015" REF.END="QE0015"/>Rozhodnutí se neuzná,</ALINEA><PARAG IDENTIFIER="034.001"><NO.PARAG>1)</NO.PARAG><ALINEA><P>je-li takové uznání zjevně v rozporu s veřejným pořádkem členského státu, v němž se o uznání žádá;</P><P>[…]<QUOT.END CODE="201C" ID="QE0015" REF.START="QS0015"/></P></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>11</NO.P><TXT>Článek 35 tohoto nařízení, uvedený ve stejném oddílu, zní následovně:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="035.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0016" REF.END="QE0016"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Rozhodnutí se rovněž neuzná, byly-li porušeny oddíly 3, 4 a 6 kapitoly II nebo jedná-li se o případ uvedený v článku 72.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="035.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Při posuzování toho, zda je dána příslušnost uvedená v předchozím odstavci, je dožádaný soud nebo orgán vázán skutkovými zjištěními, na nichž soud členského státu původu založil svou příslušnost.</ALINEA></PARAG><?PAGE NO="I-4145"?><PARAG IDENTIFIER="035.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA>Aniž je dotčen odstavec 1, nesmí být příslušnost soudu členského státu původu přezkoumávána. Hledisko veřejného pořádku uvedené v čl. 34 bodě 1) nelze uplatnit v případě pravidel pro určení příslušnosti.<QUOT.END CODE="201C" ID="QE0016" REF.START="QS0016"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>12</NO.P><TXT>Na základě článku 36 téhož nařízení, uvedeného rovněž v oddílu 1 kapitoly III tohoto nařízení, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0017" REF.END="QE0017"/>[c]izí rozhodnutí nesmí být v žádném případě přezkoumáváno ve věci samé<QUOT.END CODE="201C" ID="QE0017" REF.START="QS0017"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>13</NO.P><TXT>Článek 38 odst. 1 nařízení č. 44/2001, uvedený v oddílu 2, nazvaném <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0018" REF.END="QE0018"/>Výkon<QUOT.END CODE="201C" ID="QE0018" REF.START="QS0018"/>, kapitoly III tohoto nařízení, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0019" REF.END="QE0019"/>Rozhodnutí vydané v jednom členském státě, které je v tomto státě vykonatelné, bude vykonáno v jiném členském státě poté, co zde bylo na návrh kterékoli zúčastněné strany prohlášeno za vykonatelné.<QUOT.END CODE="201C" ID="QE0019" REF.START="QS0019"/></P></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>14</NO.P><TXT>Článek 43 odst. 1 tohoto nařízení dodává, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0020" REF.END="QE0020"/>[p]roti rozhodnutí o návrhu na prohlášení vykonatelnosti může kterákoli strana podat opravný prostředek<QUOT.END CODE="201C" ID="QE0020" REF.START="QS0020"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>15</NO.P><TXT>Článek 45 téhož nařízení upřesňuje:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="045.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0021" REF.END="QE0021"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Soud, u něhož byl opravný prostředek podle článku 43 […] podán, zamítne nebo zruší prohlášení vykonatelnosti rozhodnutí pouze na základě důvodů uvedených v článcích 34 a 35. […]</ALINEA></PARAG><?PAGE NO="I-4146"?><PARAG IDENTIFIER="045.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Cizí rozhodnutí nesmí být v žádném případě přezkoumáváno ve věci samé.<QUOT.END CODE="201C" ID="QE0021" REF.START="QS0021"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>16</NO.P><TXT>Článek 71 nařízení č. 44/2001, uvedený v kapitole VII tohoto nařízení, nazvané <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0022" REF.END="QE0022"/>Vztah k jiným nástrojům<QUOT.END CODE="201C" ID="QE0022" REF.START="QS0022"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="071.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0023" REF.END="QE0023"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Tímto nařízením nejsou dotčeny smlouvy, jejichž stranami jsou členské státy a jež upravují příslušnost, uznání nebo výkon rozhodnutí ve zvláště vymezených věcech.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="071.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA><P>Aby byl zajištěn jednotný výklad, použije se odstavec 1 tímto způsobem:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>toto nařízení nebrání tomu, aby soud členského státu, který je stranou smlouvy o zvláště vymezené věci, založil svoji příslušnost v souladu s takovou smlouvou i tehdy, když má žalovaný bydliště na území jiného členského státu, který není smluvní stranou takové smlouvy. V každém případě takový soud použije článek 26 tohoto nařízení;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>rozhodnutí, která vydal v členském státě soud, který svou příslušnost založil v souladu s takovou smlouvou o zvláště vymezené věci, jsou v ostatních členských státech uznávána a vykonávána v souladu s tímto nařízením.</TXT></NP></ITEM></LIST><P>Stanoví-li smlouva o zvláště vymezené věci, jejímiž smluvními stranami jsou členský stát původu i dožádaný členský stát, podmínky uznání a výkonu rozhodnutí,<?PAGE NO="I-4147"?> použijí se tyto podmínky. V každém případě je však možno použít ustanovení tohoto nařízení týkající se řízení o uznávání a výkonu rozhodnutí.<QUOT.END CODE="201C" ID="QE0023" REF.START="QS0023"/></P></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">CMR</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>17</NO.P><TXT>CMR se použije v souladu se svým článkem 1 <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0024" REF.END="QE0024"/>na každou smlouvu o přepravě zásilek za úplatu silničním vozidlem, jestliže místo převzetí zásilky a předpokládané místo jejího dodání [...], leží ve dvou různých státech, z nichž alespoň jeden je smluvním státem této Úmluvy, [...] bez ohledu na trvalé bydliště nebo státní příslušnost stran.<QUOT.END CODE="201C" ID="QE0024" REF.START="QS0024"/></TXT></NP><NP><NO.P>18</NO.P><TXT>CMR byla sjednána v rámci Evropské hospodářské komise OSN. K této úmluvě přistoupilo více než 50 států, mezi nimi všechny členské státy Evropské unie.</TXT></NP><NP><NO.P>19</NO.P><TXT>Článek 23 CMR uvádí:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="023.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0025" REF.END="QE0025"/>1.</NO.PARAG><ALINEA><P>Má-li dopravce podle ustanovení této Úmluvy povinnost nahradit škodu za úplnou nebo částečnou ztrátu zásilky, vypočítá se náhrada z hodnoty zásilky v místě a době jejího převzetí k přepravě.</P><P>[…]</P></ALINEA></PARAG><?PAGE NO="I-4148"?><PARAG IDENTIFIER="023.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA>Náhrada škody však nesmí přesahovat 8,33 zúčtovacích jednotek za kilogram chybějící hrubé hmotnosti.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="023.004"><NO.PARAG>4.</NO.PARAG><ALINEA><P>Kromě toho se hradí dovozné, clo a jiné výlohy vzniklé v souvislosti s přepravou zásilky, a to při úplné ztrátě v plné výši a při částečné ztrátě poměrným dílem; jiné škody se nehradí.</P><P>[…]</P></ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="023.007"><NO.PARAG>7.</NO.PARAG><ALINEA><P>Zúčtovací jednotka uvedená v této Úmluvě je zvláštním právem čerpání tak, jak je definováno Mezinárodním měnovým fondem. Množství uvedené v odstavci 3 tohoto článku se převádí na národní měnu toho státu, kde se daný případ soudně projednává […]</P><P>[…]<QUOT.END CODE="201C" ID="QE0025" REF.START="QS0025"/></P></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>20</NO.P><TXT>Podle čl. 31 odst. 1 CMR:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="031.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0026" REF.END="QE0026"/>1.</NO.PARAG><ALINEA><P>Spory vzniklé z přeprav podléhajících této Úmluvě může žalobce vést, pokud je nevede u soudů smluvních států určených dohodou stran, u soudů tohoto státu, na jehož území:</P><?PAGE NO="I-4149"?><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>má žalovaný trvalé bydliště, hlavní sídlo podniku nebo pobočku, anebo jednatelství, jejichž prostřednictvím byla přepravní smlouva uzavřena, nebo</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>leží místo, kde byla zásilka převzata k přepravě, nebo místo určené k jejímu vydání,</TXT></NP></ITEM></LIST><P>a u jiných soudů nemůže žalobce spor vést.</P></ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="031.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Je-li ve sporu uvedeném v odstavci 1 tohoto článku projednávána žaloba před soudem příslušným podle uvedeného odstavce nebo byl-li v takovém sporu vynesen tímto soudem rozsudek, nelze podat z téhož důvodu mezi týmiž stranami novou žalobu, ledaže rozhodnutí soudu, před nímž byla projednávána první žaloba, není vykonatelné ve státě, ve kterém je podávána nová žaloba.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="031.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA>Stal-li se ve sporu uvedeném v prvním odstavci tohoto článku rozsudek vynesený soudem některého ze smluvních států v tomto státě vykonatelným, stává se vykonatelným i ve všech ostatních smluvních státech, jakmile byly splněny v příslušném státě předepsané formality. Tyto formality nemohou však být základem pro obnovu řízení.</ALINEA></PARAG><?PAGE NO="I-4150"?><PARAG IDENTIFIER="031.004"><NO.PARAG>4.</NO.PARAG><ALINEA><P>Ustanovení odstavce 3 tohoto článku se vztahují na rozsudky vydané ve sporném řízení, na rozsudky v nepřítomnosti stran [na rozsudky pro zmeškání] a na soudní smíry; nevztahují se však na mezitímní rozsudky ani na soudní rozhodnutí, jimiž se při úplném nebo částečném zamítnutí žaloby ukládá žalobci kromě náhrady nákladů řízení i náhrada škody a úroků.</P><P>[…]<QUOT.END CODE="201C" ID="QE0026" REF.START="QS0026"/></P></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Spor v původním řízení a předběžné otázky</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>21</NO.P><TXT>Siemens Nederland NV (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0027" REF.END="QE0027"/>Siemens<QUOT.END CODE="201C" ID="QE0027" REF.START="QS0027"/>) a TNT uzavřely v dubnu 2001 smlouvu o silniční přepravě zboží ze Zoetermeer (Nizozemsko) do Unterschleissheim (Německo). Hodnota dotčeného zboží činila <FT TYPE="NUMBER">103540</FT> DM (<FT TYPE="NUMBER">52939</FT> eur) a jeho hmotnost 12 kg.</TXT></NP><NP><NO.P>22</NO.P><TXT>Toto zboží nebylo nicméně dodáno do místa určení.</TXT></NP><NP><NO.P>23</NO.P><TXT>V květnu roku 2002 podala TNT u Rechtbank te Rotterdam (Nizozemsko) určovací žalobu proti společnosti AXA, pojistiteli společnosti Siemens, kterou se domáhala určení, že TNT neodpovídá vůči společnosti AXA za žádné škody v důsledku ztráty zboží s výjimkou částky 11,50 eur za kg, tj. celkem 138 eur, a to v souladu s článkem 23 CMR, což je ustanovení určující pravidla použitelná na částku náhrady škody, kterou lze vymáhat,. Rechtbank te Rotterdam tuto žalobu zamítl rozsudkem ze dne <DATE ISO="20050504">4. května 2005</DATE>. TNT podala proti tomuto rozsudku opravný prostředek u Gerechtshof te ’s-Gravenhage (Nizozemsko).</TXT></NP><?PAGE NO="I-4151"?><NP><NO.P>24</NO.P><TXT>V srpnu 2004 podala AXA u Landgericht München (Německo) proti společnosti TNT žalobu na náhradu škody, kterou utrpěla společnost Siemens z důvodu ztráty tohoto zboží. Vzhledem k tomu, že již mezi týmiž účastníky řízení probíhalo ohledně stejné přepravy řízení v Nizozemsku, uplatňovala TNT argument, že na základě pravidla litispendence uvedeného v čl. 31 odst. 2 CMR nemůže Landgericht München rozhodovat o žalobě společnosti AXA.</TXT></NP><NP><NO.P>25</NO.P><TXT>Rozhodnutími ze dne 4. dubna a <DATE ISO="20060907">7. září 2006</DATE> (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0028" REF.END="QE0028"/>rozhodnutí Landgericht München<QUOT.END CODE="201C" ID="QE0028" REF.START="QS0028"/>), odmítl Landgericht München argumentaci společnosti TNT založenou na čl. 31 odst. 2 CMR a uložil společnosti TNT povinnost nahradit škodu.</TXT></NP><NP><NO.P>26</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20070306">6. března 2007</DATE> požádala AXA Rechtbank te Utrecht (Nizozemsko), aby prohlásil rozhodnutí Landgericht München za vykonatelné v Nizozemsku podle nařízení č. 44/2001. Poté, co soudce Rechtbank te Utrecht rozhodující o předběžném opatření vyhověl tomuto návrhu usnesením ze dne <DATE ISO="20070328">28. března 2007</DATE>, požadovala TNT dne <DATE ISO="20070504">4. května 2007</DATE> u Rechtbank te Utrecht zrušení tohoto usnesení a zamítnutí výkonu uvedených rozhodnutí, nebo alespoň přerušení řízení o návrhu na výkon těchto rozhodnutí do té doby, než Gerechtshof te ’s-Gravenhage rozhodne o odvolání podaném proti rozhodnutí Rechtbank te Rotterdam ze dne <DATE ISO="20050504">4. května 2005</DATE>.</TXT></NP><NP><NO.P>27</NO.P><TXT>TNT založila svou žalobu u Rechtbank te Utrecht na důvodu, že uznání rozhodnutí Landgericht München by bylo zjevně v rozporu s nizozemským veřejným pořádkem. Uvedla, že podle pravidla litispendence stanoveného v čl. 31 odst. 2 CMR nebyl Landgericht München příslušný k rozhodnutí o žalobě společnosti AXA.</TXT></NP><NP><NO.P>28</NO.P><TXT>AXA se naopak domnívala, že podle čl. 35 odst. 3 nařízení č. 44/2001 nemůže nizozemský soud přezkoumávat příslušnost německého soudu a že hledisko veřejného pořádku stanovené v čl. 34 bodě 1 tohoto nařízení nelze uplatnit v případě pravidel pro určení příslušnosti.</TXT></NP><?PAGE NO="I-4152"?><NP><NO.P>29</NO.P><TXT>Rechtbank te Utrecht zamítl žalobu společnosti TNT usnesením ze dne <DATE ISO="20070718">18. července 2007</DATE>. K tomuto dni ještě Gerechtshof te ’s-Gravenhage nerozhodl o odvolání, které u něj podala společnost TNT.</TXT></NP><NP><NO.P>30</NO.P><TXT>Rechtbank te Utrecht se domníval, že TNT nemůže k popření příslušnosti německého soudu namítat důvod odmítnutí uznání uvedený v čl. 34 bodě 1 nařízení č. 44/2001 vzhledem k tomu, že pravidla příslušnosti nepatří k veřejnému pořádku ve smyslu tohoto ustanovení, jak to upřesňuje čl. 35 odst. 3 tohoto nařízení.</TXT></NP><NP><NO.P>31</NO.P><TXT>TNT podala kasační opravný prostředek proti usnesení Rechtbank te Utrecht ze dne <DATE ISO="20070718">18. července 2007</DATE>. Podle společnosti TNT tento soud nevzal ohled na skutečnost, že článek 31 CMR představuje podle čl. 71 odst. 2 písm. b) druhého pododstavce nařízení č. 44/2001 výjimku ze zákazu přezkoumatelnosti příslušnosti soudů členského státu původu uvedeného v čl. 35 odst. 3 uvedeného nařízení.</TXT></NP><NP><NO.P>32</NO.P><TXT>Za těchto okolností se Hoge Raad der Nederlanden rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0029" REF.END="QE0029"/>1)</NO.P><TXT>Je nutno vykládat čl. 71 odst. 2 návětí a písm. b) druhý pododstavec nařízení (ES) č. 44/2001 v tom smyslu, že:</TXT><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>odpovídající úprava zvláštní smlouvy má přednost před úpravou uznávání a výkonu rozhodnutí v nařízení (ES) č. 44/2001 pouze tehdy, jestliže úprava zvláštní smlouvy vyžaduje výlučnost, nebo</TXT></NP></ITEM><?PAGE NO="I-4153"?><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>při současném uplatnění podmínek uznávání a výkonu rozhodnutí ve zvláštní smlouvě a těchto podmínek v nařízení č. 44/2001 se mají vždy uplatnit podmínky zvláštní smlouvy a podmínky nařízení č. 44/2001 se neuplatní, ačkoli si zvláštní smlouva nečiní vůči jiným mezinárodním úpravám o uznávání a výkonu rozhodnutí nárok na výlučnou platnost?</TXT></NP></ITEM></LIST></P></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Je Soudní dvůr za účelem zabránění odlišným rozhodnutím v případě vzájemně si konkurujících úprav zmíněných v první otázce příslušný k výkladu CMR, který by zavazoval soudy členských států, pokud se jedná o oblast upravenou článkem 31 této Úmluvy?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT><P>Má se v případě kladné odpovědi na druhou otázku a rovněž kladné odpovědi na první otázku pod písmenem a) vykládat úprava uznávání a výkonu rozhodnutí stanovená v čl. 31 odst. 3 a 4 CMR v tom smyslu, že nevyžaduje výlučnost a ponechává prostor pro uplatnění jiné mezinárodní právní úpravy, která umožňuje uznávání a výkon rozhodnutí, jako je nařízení č. 44/2001?</P><P>Pro případ, že Soudní dvůr odpoví kladně na první otázku pod písmenem b) a rovněž na druhou otázku, klade Hoge Raad […] ještě následující tři otázky:</P></TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>4)</NO.P><TXT>Umožňuje čl. 31 odst. 3 a odst. 4 CMR soudu dožádaného členského státu, aby u návrhu na prohlášení vykonatelnosti rozhodnutí zkoumal, zda byl soud členského státu původu mezinárodně příslušný pro rozhodování sporu?</TXT></NP></ITEM><?PAGE NO="I-4154"?><ITEM><NP><NO.P>5)</NO.P><TXT>Má se čl. 71 odst. 1 nařízení č. 44/2001 vykládat v tom smyslu, že v případě kolize úprav litispendence v CMR a v nařízení č. 44/2001 má přednost úprava litispendence v CMR před úpravou litispendence v nařízení č. 44/2001?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>6)</NO.P><TXT>Týkají se v Nizozemsku podaná určovací žaloba v této věci a v Německu požadovaná náhrada škody sporu <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0030" REF.END="QE0030"/>z téhož důvodu<QUOT.END CODE="2018" ID="QE0030" REF.START="QS0030"/> ve smyslu čl. 31 odst. 2 CMR?<QUOT.END CODE="201C" ID="QE0029" REF.START="QS0029"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K předběžným otázkám</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Úvodní úvahy</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>33</NO.P><TXT>Nejprve je namístě konstatovat, že spor mezi společnostmi TNT a AXA spadá jak do oblasti působnosti CMR, tak i do oblasti působnosti nařízení č. 44/2001.</TXT></NP><NP><NO.P>34</NO.P><TXT>Tento spor se totiž jednak týká smlouvy o silniční přepravě zboží, která stanoví adresu v Nizozemsku jakožto místo převzetí zboží a adresu v Německu jakožto místo dodání tohoto zboží. Podmínky použití CMR, uvedené v článku 1 CMR, jsou tedy splněny.</TXT></NP><?PAGE NO="I-4155"?><NP><NO.P>35</NO.P><TXT>Kromě toho spadají spory týkající se silniční nákladní dopravy mezi členskými státy pod <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0031" REF.END="QE0031"/>věci občanské a obchodní<QUOT.END CODE="201C" ID="QE0031" REF.START="QS0031"/> ve smyslu čl. 1 odst. 1 nařízení č. 44/2001. Dále silniční nákladní doprava nepatří do oblastí vyjmenovaných taxativně v uvedeném článku, které jsou vyloučeny z oblasti působnosti tohoto nařízení.</TXT></NP><NP><NO.P>36</NO.P><TXT>Úvodem je rovněž třeba připomenout, že v rozsahu, v němž nařízení č. 44/2001 nahrazuje Bruselskou úmluvu z roku 1968 o soudní příslušnosti a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (<REF.DOC.OJ COLL="L" DATE.PUB="1972" NO.OJ="299" PAGE.FIRST="32">Úř. věst. 1972, L 299, s. 32</REF.DOC.OJ>), ve znění následných úmluv o přistoupení nových členských států k této úmluvě (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0032" REF.END="QE0032"/>Bruselská úmluva<QUOT.END CODE="201C" ID="QE0032" REF.START="QS0032"/>), platí výklad ustanovení této Úmluvy podaný Soudním dvorem rovněž pro ustanovení tohoto nařízení, pokud lze ustanovení těchto nástrojů kvalifikovat jako rovnocenná (rozsudky ze dne <DATE ISO="20090514">14. května 2009</DATE>, Ilsinger, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-180/06" PAGE.ECR="I-3961" YEAR="2009">C-180/06, Sb. rozh. s. I-3961</REF.DOC.ECR>, bod 41, a ze dne <DATE ISO="20090716">16. července 2009</DATE>, Zuid-Chemie, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-189/08" PAGE.ECR="I-6917" YEAR="2009">C-189/08, Sb. rozh. s. I-6917</REF.DOC.ECR>, bod 18).</TXT></NP><NP><NO.P>37</NO.P><TXT>Článek 71 nařízení č. 44/2001, jehož výklad je v projednávaném případě požadován, nahrazuje článek 57 Bruselské úmluvy, který ohledně smluv týkajících se zvláštní oblasti (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0033" REF.END="QE0033"/>zvláštní smlouvy<QUOT.END CODE="201C" ID="QE0033" REF.START="QS0033"/>) uváděl následující:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="071.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0034" REF.END="QE0034"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Tato Úmluva se nedotýká úmluv, jejichž smluvními stranami jsou nebo budou smluvní státy a které upravují soudní příslušnost, uznávání nebo výkon rozhodnutí ve zvláštních oblastech.</ALINEA></PARAG><?PAGE NO="I-4156"?><PARAG IDENTIFIER="071.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA><P>Za účelem zajištění jednotného výkladu je odstavec 1 uplatňován následujícím způsobem:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>tato Úmluva nebrání tomu, aby soud smluvního státu, který je smluvní stranou smlouvy o zvláště vymezené věci, mohl založit svou příslušnost na takové smlouvě, i když má žalovaný trvalé bydliště na území smluvního státu, který není smluvní stranou takové smlouvy. […];</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>rozhodnutí, která vydal v členském státě soud, který svou příslušnost založil v souladu s takovou smlouvou o zvláště vymezené věci, jsou v ostatních členských státech uznávána a vykonávána v souladu s touto Úmluvou.</TXT></NP></ITEM></LIST><P>Stanoví-li smlouva o zvláště vymezené věci, jejímiž smluvními stranami jsou členský stát původu i dožádaný členský stát, podmínky uznání a výkonu rozhodnutí, použijí se tyto podmínky. […]</P><P>[…]<QUOT.END CODE="201C" ID="QE0034" REF.START="QS0034"/> <HT TYPE="ITALIC">(neoficiální překlad)</HT></P></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>38</NO.P><TXT>Článek 57 odst. 1 Bruselské úmluvy upřesňoval použitím slovního spojení <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0035" REF.END="QE0035"/>nebo budou<QUOT.END CODE="201C" ID="QE0035" REF.START="QS0035"/>, že pravidla obsažená v této úmluvě nebrání použití odlišných pravidel, ke kterým se smluvní státy zaváží v budoucnu uzavřením zvláštních smluv. Toto slovní spojení nebylo přejato do čl. 71 odst. 1 nařízení č. 44/2001. Toto ustanovení tudíž neumožňuje členským státům zavést uzavřením nových zvláštních smluv nebo změnou již platných smluv pravidla, která mají přednost před nařízením č. 44/2001. Toto konstatování je potvrzeno judikaturou, podle které po zavedení společných pravidel již členské státy nejsou oprávněny uzavírat mezinárodní dohody, jimiž jsou tato<?PAGE NO="I-4157"?> pravidla dotčena (viz zejména rozsudky ze dne <DATE ISO="19710331">31. března 1971</DATE>, Komise v. Rada, nazvaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0036" REF.END="QE0036"/>AETR<QUOT.END CODE="201C" ID="QE0036" REF.START="QS0036"/>, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="22/70" PAGE.ECR="263" YEAR="1971">22/70, Recueil, s. 263</REF.DOC.ECR>, body 17 až 19, a ze dne <DATE ISO="20021105">5. listopadu 2002</DATE>, Komise v. Dánsko, nazvaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0037" REF.END="QE0037"/>otevřené nebe<QUOT.END CODE="201C" ID="QE0037" REF.START="QS0037"/>, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-467/98" PAGE.ECR="I-9519" YEAR="2002">C-467/98, Recueil, s. I-9519</REF.DOC.ECR>, bod 77).</TXT></NP><NP><NO.P>39</NO.P><TXT>Co se naproti tomu týče takových ustanovení, jako je článek 31 CMR, kterými byly členské státy vázány již v okamžiku vstupu nařízení č. 44/2001 v platnost, odráží článek 71 tohoto nařízení tutéž systematiku jako článek 57 Bruselské úmluvy a je téměř totožného znění. V důsledku toho je třeba zohlednit výklad podaný Soudním dvorem již v rámci Bruselské úmluvy.</TXT></NP><NP><NO.P>40</NO.P><TXT>Ve světle těchto úvodních úvah a s přihlédnutím ke spojitosti mezi jednotlivými položenými otázkami budou první a pátá otázka, týkající se výkladu článku 71 nařízení č. 44/2001, zkoumány nejdříve a společně. Následně budou přezkoumávány otázky týkající se výkladu CMR.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">K výkladu článku 71 nařízení č. 44/2001</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>41</NO.P><TXT>První a pátou otázkou se předkládající soud v podstatě ptá, zda musí být v takovém případě, jako je projednávaný případ, vykládán článek 71 nařízení č. 44/2001 v tom smyslu, že se použijí taková pravidla příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí stanovená zvláštní smlouvou, jako je pravidlo litispendence uvedené v čl. 31 odst. 2 CMR a pravidlo týkající se vykonatelnosti uvedené v čl. 31 odst. 3 této úmluvy.</TXT></NP><?PAGE NO="I-4158"?><NP><NO.P>42</NO.P><TXT>Jak bylo vyloženo v předkládacím usnesení, vyvstává tato otázka jednak z toho důvodu, že pravidlo litispendence uvedené v CMR a v nařízení č. 44/2001 může mít navzdory podobnému znění odlišný dosah v závislosti na tom, zda se použije tato úmluva a s ní související vnitrostátní judikatura nebo nařízení č. 44/2001 a judikatura Soudního dvora, která se ho týká, a jednak z důvodu, že nizozemský soud, rozhodující o návrhu společnosti AXA, jehož cílem je prohlásit rozhodnutí Landgericht München za vykonatelná, potřebuje zjistit, zda může přezkoumat příslušnost posledně uvedeného soudu k rozhodnutí o žalobě na náhradu škody, kterou u něj podala společnost AXA.</TXT></NP><NP><NO.P>43</NO.P><TXT>V tomto ohledu TNT tvrdí, že čl. 31 odst. 3 CMR takový přezkum umožňuje, zatímco AXA se domnívá, že přezkum příslušnosti Landgericht München je vyloučen na základě čl. 35 odst. 3 nařízení č. 44/2001. Na podporu této argumentace tvrdila AXA u nizozemského soudu, že uznávání a výkon rozhodnutí v oblasti mezinárodní silniční nákladní dopravy jsou upraveny nařízením č. 44/2001, a nikoli CMR.</TXT></NP><NP><NO.P>44</NO.P><TXT>Podle ustálené judikatury je pro výklad ustanovení práva Unie třeba vzít do úvahy nejen jeho znění, ale i kontext, ve kterém se nachází, a cíle sledované právní úpravou, jejíž je součástí (viz zejména rozsudky ze dne <DATE ISO="20000518">18. května 2000</DATE>, KVS International, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-301/98" PAGE.ECR="I-3583" YEAR="2000">C-301/98, Recueil, s. I-3583</REF.DOC.ECR>, bod 21; ze dne <DATE ISO="20081016">16. října 2008</DATE>, Bundesverband der Verbraucherzentralen und Verbraucherverbände, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-298/07" PAGE.ECR="I-7841" YEAR="2008">C-298/07, Sb. rozh. s. I-7841</REF.DOC.ECR>, bod 15, a ze dne <DATE ISO="20091223">23. prosince 2009</DATE>, Detiček, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-403/09 PPU" PAGE.ECR="I-12193" YEAR="2009">C-403/09 PPU, Sb. rozh. s. I-12193</REF.DOC.ECR>, bod 33). Pro účely odpovědi na první a pátou předběžnou otázku je tedy třeba zohlednit jak znění článku 71 nařízení č. 44/2001 a cíl tohoto konkrétního článku, tak i kontext tohoto ustanovení a cíle sledované uvedeným nařízením.</TXT></NP><NP><NO.P>45</NO.P><TXT>Podle článku 71 nařízení č. 44/2001 je v případě, že spor spadá do oblasti působnosti zvláštní smlouvy, v zásadě třeba použít pravidla uvedená v této smlouvě, a nikoli pravidla stanovená nařízením č. 44/2001.</TXT></NP><?PAGE NO="I-4159"?><NP><NO.P>46</NO.P><TXT>Jak uvedly zejména nizozemská a česká vláda, z čl. 71 odst. 1 uvedeného nařízení, podle kterého tímto ustanovením <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0038" REF.END="QE0038"/>nejsou dotčeny<QUOT.END CODE="201C" ID="QE0038" REF.START="QS0038"/> zvláštní smlouvy, totiž vyplývá, že zákonodárce stanovil pro případ souběhu pravidel, že se použijí tyto zvláštní smlouvy.</TXT></NP><NP><NO.P>47</NO.P><TXT>Tento výklad je podpořen odstavcem 2 tohoto článku 71, který uvádí, že stanoví-li smlouva o zvláště vymezené věci, jejímiž smluvními stranami jsou členský stát původu a dožádaný členský stát, podmínky uznání a výkonu rozhodnutí, je namístě použít tyto podmínky. Uvedený odstavec 2 se výslovně omezuje na situace uvnitř Unie. Vyplývá z toho, že navzdory vysvětlení ve dvacátém pátém bodu odůvodnění nařízení č. 44/2001, podle kterého nejsou dotčeny zvláštní smlouvy, aby bylo členským státům umožněno dodržet jejich mezinárodní závazky vůči třetím státům, měl zákonodárce v úmyslu uložit článkem 71 tohoto nařízení použití uvedených smluv i uvnitř Unie.</TXT></NP><NP><NO.P>48</NO.P><TXT>Ukazuje se tak, že cílem článku 71 nařízení č. 44/2001 je dodržování pravidel, která byla stanovena s přihlédnutím ke zvláštnostem oblastí, kterých se týkají (viz co se týče článku 57 Bruselské úmluvy rozsudky ze dne <DATE ISO="19941206">6. prosince 1994</DATE>, Tatry, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-406/92" PAGE.ECR="I-5439" YEAR="1994">C-406/92, Recueil, s. I-5439</REF.DOC.ECR>, bod 24, a ze dne <DATE ISO="20041028">28. října 2004</DATE>, Nürnberger Allgemeine Versicherung, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-148/03" PAGE.ECR="I-10327" YEAR="2004">C-148/03, Sb. rozh. s. I-10327</REF.DOC.ECR>, bod 14). S ohledem na tento cíl Soudní dvůr rozhodl, že pravidla uvedená ve zvláštních smlouvách mají za následek, že se nepoužijí ustanovení Bruselské úmluvy týkající se stejné otázky (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Tatry, bod 25).</TXT></NP><NP><NO.P>49</NO.P><TXT>Ačkoliv z předcházejících úvah vyplývá, že článek 71 nařízení č. 44/2001 stanoví v oblastech upravených zvláštními smlouvami použití těchto smluv, nemění to nic na skutečnosti, že tímto použitím nesmí být dotčeny takové zásady, které jsou základem soudní spolupráce ve věcech občanských a obchodních v rámci Unie, jako jsou zásady uvedené v šestém, jedenáctém, dvanáctém a patnáctém až sedmnáctém bodu odůvodnění nařízení č. 44/2001, týkající se volného pohybu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, předvídatelnosti příslušných soudů, a tudíž právní jistoty pro jednotlivce, řádného výkonu spravedlnosti, minimalizace rizika souběžných řízení, jakož i vzájemné důvěry ve výkon spravedlnosti v rámci Unie.</TXT></NP><?PAGE NO="I-4160"?><NP><NO.P>50</NO.P><TXT>Dodržování všech těchto zásad je nezbytné pro řádné fungování vnitřního trhu, které je, jak vyplývá z prvního bodu odůvodnění nařízení č. 44/2001, účelem tohoto nařízení.</TXT></NP><NP><NO.P>51</NO.P><TXT>Článek 71 nařízení č. 44/2001 nemůže být vykládán tak, aby byl v rozporu se zásadami, na nichž je založen právní předpis, jehož je součástí. Tento článek proto nemůže být vykládán tak, aby v takové oblasti, na kterou se vztahuje toto nařízení, jako je silniční nákladní doprava, mohla taková zvláštní smlouva, jako je CMR, vést k výsledkům, které budou méně příznivé pro dosažení řádného fungování vnitřního trhu, než jsou výsledky, ke kterým vedou ustanovení uvedeného nařízení.</TXT></NP><NP><NO.P>52</NO.P><TXT>Toto konstatování je v souladu s ustálenou judikaturou, podle které smlouvy uzavřené mezi členskými státy a třetími státy nemohou být ve vztazích mezi členskými státy používány na úkor cílů práva Unie (viz v tomto smyslu rozsudky ze dne <DATE ISO="19880922">22. září 1988</DATE>, Deserbais, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="286/86" PAGE.ECR="4907" YEAR="1988">286/86, Recueil, s. 4907</REF.DOC.ECR>, bod 18; ze dne <DATE ISO="19950406">6. dubna 1995</DATE>, RTE a ITP v. Komise, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-241/91 P+C-242/91 P" PAGE.ECR="I-743" YEAR="1995">C-241/91 P a C-242/91 P, Recueil, s. I-743</REF.DOC.ECR>, bod 84, jakož i ze dne <DATE ISO="20091022">22. října 2009</DATE>, Bogiatzi, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-301/08" PAGE.ECR="I-10185" YEAR="2009">C-301/08, Sb. rozh. s. I-10185</REF.DOC.ECR>, bod 19).</TXT></NP><NP><NO.P>53</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že pravidla určování příslušnosti, včetně pravidel litispendence, stanovená ve zvláštních smlouvách uvedených v článku 71 nařízení č. 44/2001, mohou být použita v rámci Unie pouze v rozsahu, v němž jsou, jak to požadují jedenáctý, dvanáctý a patnáctý bod odůvodnění uvedeného nařízení, vysoce předvídatelná, usnadňují řádný výkon spravedlnosti a umožňují minimalizovat riziko souběžných řízení.</TXT></NP><NP><NO.P>54</NO.P><TXT>Co se týče uznávání a výkonu soudních rozhodnutí, jsou příslušnými zásadami zásady volného pohybu soudních rozhodnutí a vzájemné důvěry ve výkon spravedlnosti (<HT TYPE="ITALIC">favor executionis</HT>), které jsou uvedeny v šestém, jakož i šestnáctém a sedmnáctém bodě odůvodnění nařízení č. 44/2001 (viz zejména rozsudky ze dne <DATE ISO="20061214">14. prosince<?PAGE NO="I-4161"?> 2006</DATE>, ASML, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-283/05" PAGE.ECR="I-12041" YEAR="2006">C-283/05, Sb. rozh. s. I-12041</REF.DOC.ECR>, bod 23, ze dne <DATE ISO="20090210">10. února 2009</DATE>, Allianz a Generali Assicurazioni Generali, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-185/07" PAGE.ECR="I-663" YEAR="2009">C-185/07, Sb. rozh. s. I-663</REF.DOC.ECR>, bod 24, jakož i ze dne <DATE ISO="20090428">28. dubna 2009</DATE>, Apostolides, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-420/07" PAGE.ECR="I-3571" YEAR="2009">C-420/07, Sb. rozh. s. I-3571</REF.DOC.ECR>, bod 73). V rámci Unie lze použít pravidla uznávání a výkonu rozhodnutí stanovená zvláštními smlouvami uvedenými v článku 71 nařízení č. 44/2001 pouze v rozsahu, v němž jsou dodržovány tyto zásady.</TXT></NP><NP><NO.P>55</NO.P><TXT>Co se týče výše uvedené zásady vzájemné důvěry, upřesnil Soudní dvůr, že soud dožádaného členského státu není v žádném případě v lepším postavení než soud členského státu původu, aby rozhodl o příslušnosti posledně uvedeného soudu. Nařízení č. 44/2001 tudíž neumožňuje, až na několik omezených výjimek, přezkum příslušnosti soudu jednoho členského státu soudem jiného členského státu (výše uvedený rozsudek Allianz a Generali Assicurazioni Generali, bod 29 a zde uvedená judikatura). V důsledku toho musí být čl. 31 odst. 3 CMR použit v rámci Unie pouze tehdy, pokud umožňuje dosáhnout cílů volného pohybu soudních rozhodnutí ve věcech občanských a obchodních, jakož i vzájemné důvěry ve výkon spravedlnosti v rámci Unie za podmínek přinejmenším stejně příznivých jako jsou podmínky vyplývající z použití nařízení č. 44/2001.</TXT></NP><NP><NO.P>56</NO.P><TXT>S přihlédnutím k výše uvedenému je na první a pátou otázku třeba odpovědět, že článek 71 nařízení č. 44/2001 musí být vykládán v tom smyslu, že v takové věci, jako je věc v původním řízení, se taková pravidla příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí stanovená zvláštní smlouvou, jako jsou pravidlo litispendence uvedené v čl. 31 odst. 2 CMR a pravidlo týkající se vykonatelnosti uvedené v čl. 31 odst. 3 této úmluvy, použijí za podmínky, že jsou vysoce předvídatelná, usnadňují řádný výkon spravedlnosti a umožňují minimalizovat riziko souběžných řízení a že za podmínek přinejmenším stejně příznivých, jako jsou podmínky stanovené uvedeným nařízením, zajistí volný pohyb soudních rozhodnutí ve věcech občanských a obchodních a vzájemnou důvěru ve výkon spravedlnosti v rámci Unie (<HT TYPE="ITALIC">favor executionis</HT>).</TXT></NP></GR.SEQ><?PAGE NO="I-4162"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">K výkladu článku 31 CMR</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>57</NO.P><TXT>Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda je Soudní dvůr příslušný k výkladu článku 31 CMR. Za předpokladu, že odpověď na tuto otázku bude kladná, žádá tento soud ve své třetí, čtvrté a šesté otázce o konkrétní výklad tohoto článku.</TXT></NP><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><P>Ke druhé otázce</P></TI></TITLE><NP><NO.P>58</NO.P><TXT>Vzhledem ke skutečnosti, že CMR neobsahuje ustanovení o příslušnosti Soudního dvora, může Soudní dvůr poskytnout požadovaný výklad článku 31 CMR pouze pokud takový výkon jeho funkcí spadá pod článek 267 SFEU.</TXT></NP><NP><NO.P>59</NO.P><TXT>Z ustálené judikatury však vyplývá, že pravomoc k výkladu v rámci řízení o předběžných otázkách, tak jak vyplývá z tohoto ustanovení, se vztahuje pouze na ustanovení, která jsou součástí práva Unie (viz v tomto smyslu zejména rozsudky ze dne <DATE ISO="19970717">17. července 1997</DATE>, Giloy, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-130/95" PAGE.ECR="I-4291" YEAR="1997">C-130/95, Recueil, s. I-4291</REF.DOC.ECR>, bod 21; ze dne <DATE ISO="20060110">10. ledna 2006</DATE>, Cassa di Risparmio di Firenze a další, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-222/04" PAGE.ECR="I-289" YEAR="2006">C-222/04, Sb. rozh. s. I-289</REF.DOC.ECR>, bod 63, a ze dne <DATE ISO="20060601">1. června 2006</DATE>, innoventif, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-453/04" PAGE.ECR="I-4929" YEAR="2006">C-453/04, Sb. rozh. s. I-4929</REF.DOC.ECR>, bod 29).</TXT></NP><NP><NO.P>60</NO.P><TXT>Co se týče mezinárodních smluv, je nesporné, že smlouvy uzavřené Unií jsou nedílnou součástí právního řádu Unie, a mohou tedy být předmětem žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce (viz v tomto smyslu zejména rozsudky ze dne <DATE ISO="19740430">30. dubna 1974</DATE>, Haegeman, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="181/73" PAGE.ECR="449" YEAR="1974">181/73, Recueil, s. 449</REF.DOC.ECR>, body 3 až 6; ze dne <DATE ISO="19870930">30. září 1987</DATE>, Demirel, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="12/86" PAGE.ECR="3719" YEAR="1987">12/86, Recueil, s. 3719</REF.DOC.ECR>, bod 7, a ze dne <DATE ISO="20070911">11. září 2007</DATE>, Merck Genéricos – Produtos Farmacêuticos, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-431/05" PAGE.ECR="I-7001" YEAR="2007">C-431/05, Sb. rozh. s. I-7001</REF.DOC.ECR>, bod 31).</TXT></NP><?PAGE NO="I-4163"?><NP><NO.P>61</NO.P><TXT>Naproti tomu není Soudní dvůr v rámci řízení o předběžné otázce zásadně příslušný k výkladu mezinárodních smluv uzavřených mezi členskými státy a třetími státy (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne <DATE ISO="19731127">27. listopadu 1973</DATE>, Vandeweghe a další, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="130/73" PAGE.ECR="1329" YEAR="1973">130/73, Recueil, s. 1329</REF.DOC.ECR>, bod 2; usnesení ze dne <DATE ISO="19981112">12. listopadu 1998</DATE>, Hartmann, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-162/98" PAGE.ECR="I-7083" YEAR="1998">C-162/98, Recueil, s. I-7083</REF.DOC.ECR>, bod 9, a výše uvedený rozsudek Bogiatzi, bod 24).</TXT></NP><NP><NO.P>62</NO.P><TXT>Pouze v rozsahu, v němž Unie převzala pravomoci, které dosud v oblasti působnosti některé mezinárodní úmluvy, která nebyla uzavřena Unií, vykonávaly členské státy, a v němž v důsledku toho ustanovení této úmluvy zavazují Unii, má Soudní dvůr pravomoc takovou úmluvu vykládat (viz zejména rozsudky ze dne <DATE ISO="19721212">12. prosince 1972</DATE>, International Fruit Company a další, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="21/72+22/72+23/72+24/72" PAGE.ECR="1219" YEAR="1972">21/72 až 24/72, Recueil, s. 1219</REF.DOC.ECR>, bod 18; ze dne <DATE ISO="20080603">3. června 2008</DATE>, Intertanko a další, C <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="308/06" PAGE.ECR="I-4057" YEAR="2008">308/06, Sb. rozh. s. I-4057</REF.DOC.ECR>, bod 48, jakož i výše uvedený rozsudek Bogiatzi, bod 25). V projednávané věci nicméně nelze tvrdit, že pravidla příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí stanovená CMR zavazují Unii. Z výkladu článku 71 nařízení č. 44/2001 podaného v tomto rozsudku naopak vyplývá, že v rámci Unie lze tato pravidla stanovená CMR použít pouze při dodržování zásad, na nichž je založeno toto nařízení.</TXT></NP><NP><NO.P>63</NO.P><TXT>Vzhledem k výše uvedenému je na druhou otázku třeba odpovědět, že Soudní dvůr není příslušný k výkladu článku 31 CMR.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><P>Ke třetí, čtvrté a šesté otázce</P></TI></TITLE><NP><NO.P>64</NO.P><TXT>S ohledem na odpověď poskytnutou na druhou předběžnou otázku není namístě, aby Soudní dvůr odpověděl na třetí, čtvrtou a šestou otázku.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="I-4164"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K nákladům řízení</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>65</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><JURISDICTION><INTRO>Z těchto důvodů Soudní dvůr (velký senát) rozhodl takto:</INTRO><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">1)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Článek 71 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne <DATE ISO="20001222">22. prosince 2000</DATE> o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech musí být vykládán v tom smyslu, že v takové věci, jako je věc v původním řízení, se taková pravidla příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí stanovená smlouvou o zvláště vymezené věci, jako jsou pravidlo litispendence uvedené v čl. 31 odst. 2 úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě, podepsané v Ženevě dne <DATE ISO="19560519">19. května 1956</DATE>, ve znění protokolu podepsaného v Ženevě dne <DATE ISO="19780705">5. července 1978</DATE>, a pravidlo týkající se vykonatelnosti uvedené v čl. 31 odst. 3 této úmluvy, použijí za podmínky, že jsou vysoce předvídatelná, usnadňují řádný výkon spravedlnosti a umožňují minimalizovat riziko souběžných řízení a že za podmínek přinejmenším stejně příznivých jako jsou podmínky stanovené uvedeným nařízením zajistí volný pohyb soudních rozhodnutí ve věcech občanských a obchodních a vzájemnou důvěru ve výkon spravedlnosti v rámci Unie (<HT TYPE="ITALIC">favor executionis</HT>).</HT></TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">2)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Soudní dvůr Evropské unie není příslušný k výkladu článku 31 úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě, ve znění pozdějších změn.</HT></TXT></NP></ITEM></LIST></JURISDICTION></CONTENTS.JUDGMENT><SIGNATURE.CASE><P>Podpisy.</P></SIGNATURE.CASE></JUDGMENT>