<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-450/18</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62018CC0450</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:696">EU:C:2019:696</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>20</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>20</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Stanovisko generálního advokáta M. Bobka – věc C-450/18</HT></P><P><HT TYPE="SC">Instituto Nacional de la Seguridad Social</HT></P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generálního advokáta</HT></P><P><HT TYPE="UC">Michala Bobka</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20190910">10. září 2019</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0001"><P>Původní jazyk: angličtina.</P></NOTE></P></TI><STI><P><HT TYPE="BOLD">Věc C-450/18</HT></P><P>WA</P><P>proti</P><P>Instituto Nacional de la Seguridad Social</P><P><HT TYPE="NORMAL">[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Juzgado de lo Social n. 3 de Gerona (Soud pro pracovně právní a sociální záležitosti č. 3 v Geroně, Španělsko)]</HT></P></STI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" — " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Pracovníci ženského a mužského pohlaví</KEYWORD><KEYWORD>Rovné zacházení v oblasti sociálního zabezpečení</KEYWORD><KEYWORD>Směrnice 79/7/EHS</KEYWORD><KEYWORD>Invalidní důchod</KEYWORD><KEYWORD>Příspěvek k důchodu přiznávaný matkám dvou či více dětí, které pobírají důchod ze sociálního zabezpečení příspěvkového typu</KEYWORD><KEYWORD>Článek 157 odst. 4 SFEU</KEYWORD><KEYWORD>Pozitivní kroky</KEYWORD><KEYWORD>Opatření zaměřená na vyrovnávání znevýhodnění pracovníků ženského pohlaví z povolání)</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><CONTENTS.CONCLUSION><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">I.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Úvod</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1.</NO.P><TXT>Španělské právo stanoví, že <HT TYPE="ITALIC">ženy, které mají dvě či více vlastních či osvojených dětí</HT>, mají nárok na příspěvek k jejich starobnímu, vdovskému či trvalému invalidnímu důchodu ze sociálního zabezpečení. Žalobcem ve věci v původním řízení (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>žalobce<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>) je otec dvou dcer, který napadl rozhodnutí vnitrostátního orgánu sociálního zabezpečení, neboť mu nepřiznal obdobný příspěvek k jeho trvalému invalidnímu důchodu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2.</NO.P><TXT>Předkládající soud se táže, zda vnitrostátní právní úprava, která stanoví příspěvek k důchodu ženám a nepřiznává takový nárok mužům, porušuje unijní zákaz diskriminace na základě pohlaví.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3.</NO.P><TXT>Soudní dvůr již měl příležitost zabývat se problematikou důchodových systémů, které přiznávají výhody spojené s mateřstvím pouze zaměstnankyním. Věci Griesmar<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0002"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20011129">29. listopadu 2001</DATE> (<NO.CASE>C-366/99</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2001:648">EU:C:2001:648</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> a Leone<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0003"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140717">17. července 2014</DATE> (<NO.CASE>C-173/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2090">EU:C:2014:2090</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> se však týkaly zaměstnaneckých důchodů státních úředníků, na něž se vztahuje zásada stejné odměny zakotvená v článku 157 SFEU. V projednávané věci je Soudní dvůr vyzván, aby stanovil, zda by se měl podobný přístup uplatnit i ve věcech týkajících se dávek, které jsou součástí obecného důchodového systému sociálního zabezpečení.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="2"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">II.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Unijní právo</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4.</NO.P><TXT>Podle třetího bodu odůvodnění směrnice 79/7/EHS ze dne <DATE ISO="19781219">19. prosince 1978</DATE> o postupném zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti sociálního zabezpečení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0004"><P>Směrnice Rady ze dne <DATE ISO="19781219">19. prosince 1978</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="006" PAGE.FIRST="24" DATE.PUB="1979">Úř. věst. 1979, L 6, s. 24</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 05/01, s. 215).</P></NOTE> <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>zavedení zásady rovného zacházení v oblasti sociálního zabezpečení se nedotýká opatření na ochranu žen z důvodu mateřství […] členské státy mohou přijímat zvláštní opatření ve prospěch žen s cílem odstranit faktické nerovné zacházení<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5.</NO.P><TXT>Účelem směrnice 79/7 podle jejího prvního článku <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>je v oblasti sociálního zabezpečení a dalších složkách sociální ochrany uvedené v článku 3 postupné zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti sociálního zabezpečení (dále jen <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>zásada rovného zacházení<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="2018" ID="QE0004"/>)<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6.</NO.P><TXT>Podle čl. 3 odst. 1 se směrnice 79/7 vztahuje na:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>a)</NO.P><TXT>právní úpravu zajišťující ochranu pro případ:</TXT><P>[…]</P><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>invalidity,</P></ITEM></LIST></P><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/></P></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7.</NO.P><TXT>Článek 4 směrnice 79/7 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="004.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>1.</NO.PARAG><ALINEA><P>Zásada rovného zacházení znamená vyloučení jakékoli diskriminace na základě pohlaví buď přímo, nebo nepřímo, například s ohledem na manželský nebo rodinný stav, zejména pokud jde o:</P><P>[…]</P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>výpočet dávek včetně zvýšení, na které vzniká nárok s ohledem na manželku nebo manžela nebo vyživované osoby, a podmínky trvání a zachování nároku na dávky.</P></ITEM></LIST></ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="004.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Zásada rovného zacházení se nedotýká opatření na ochranu žen z důvodu mateřství.<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8.</NO.P><TXT>Podle čl. 7 odst. 1 písm. b) směrnice 79/7 se tato směrnice nedotýká práva členských států vyloučit z její oblasti působnosti <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>výhody poskytované v oblasti důchodového pojištění osobám, které vychovaly děti<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/> a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>nabytí nároku na dávky po obdobích přerušení zaměstnání v důsledku vychovávání dětí<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="3"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Španělské právo</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9.</NO.P><TXT>Článek 60 odst. 1 Ley General de la Seguridad Social (obecný zákon o sociálním zabezpečení; dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/>LGSS<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/>)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0005"><P>Schválený Real Decreto Legislativo (královské legislativní nařízení) 1/1994 ze dne <DATE ISO="19940620">20. června 1994</DATE> (BOE č. 154 ze dne <DATE ISO="19940629">29. června 1994</DATE>, s. 20658) v konsolidovaném znění schváleném Real Decreto Legislativo 8/2015 (královské legislativní nařízení č. 8/2015) ze dne <DATE ISO="20151030">30. října 2015</DATE> (BOE č. 261 ze dne <DATE ISO="20151031">31. října 2015</DATE>, s. 103291), ve znění Ley 48/2015, de 29 de octubre, de Presupuestos generales del Estado para el año 2016 (zákon č. 48/2015 ze dne 29. října, o státním rozpočtu na rok 2016) (BOE č. 260 ze dne <DATE ISO="20151030">30. října 2015</DATE>, s. 101965).</P></NOTE> stanoví následující:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0010" REF.END="QE0010"/>Ženám, které mají vlastní či osvojené děti, a pobírají starobní, vdovský či trvalý invalidní důchod v kterémkoli režimu v rámci systému sociálního zabezpečení, se přiznává příspěvek k důchodu na základě jejich přínosu k sociálnímu zabezpečení, a to podle počtu dětí, které mají.</P><P>Uvedený příspěvek, který má pro všechny účely povahu příspěvkového veřejného důchodu, sestává z částky získané uplatněním určité procentní hodnoty na vyměřovací základ, a to v závislosti na počtu dětí:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>v případě 2 dětí: 5 %,</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>v případě 3 dětí: 10 %,</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>v případě 4 či více dětí: 15 %,</TXT></NP></ITEM></LIST><P>Pro účely vzniku nároku na příspěvek, jakož i jeho výši, se zohledňují pouze děti narozené či adoptované před vznikem nároku na příslušný důchod.<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/></P></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">III.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Skutkový stav, řízení a předběžná otázka</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10.</NO.P><TXT>Rozhodnutím Instituto Nacional de la Seguridad Social (Národní úřad sociálního zabezpečení, Španělsko, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0011" REF.END="QE0011"/>INSS<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/>) ze dne <DATE ISO="20170125">25. ledna 2017</DATE> byl žalobci přiznán plný invalidní důchod ve výši 100 % vyměřovacího základu, který dosáhl výše <FT TYPE="DECIMAL">1603,43</FT> eura měsíčně plus valorizace.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11.</NO.P><TXT>Žalobce podal proti uvedenému rozhodnutí správní stížnost, v níž v zásadě tvrdil, že jako otec dvou dcer má nárok pobírat příspěvek ve výši 5 % důchodu za stejných podmínek jako ženy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12.</NO.P><TXT>Rozhodnutím ze dne <DATE ISO="20170609">9. června 2017</DATE> INSS zamítl uvedenou správní stížnost a potvrdil své rozhodnutí z <DATE ISO="20170125">25. ledna 2017</DATE>. INSS uvedl, že peněžitý příspěvek v mateřství, jak jeho název naznačuje, je příspěvek přiznaný výhradně ženám, které pobírají příspěvky ze sociálního zabezpečení a které jsou matkami dvou či více dětí, a to a základě jejich demografického přínosu k sociálnímu zabezpečení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20170523">23. května 2017</DATE> podal žalobce žalobu proti rozhodnutí INSS k Juzgado de lo social n.<HT TYPE="SUP">o</HT> 3 de Gerona (Soud pro pracovně právní a sociální záležitosti č. 3 v Geroně, Španělsko), tedy k předkládajícímu soudu. Domáhal se uznání nároku na zvýšení důchodu o 5 % z vyměřovacího základu důchodu vypláceného z důvodu plné trvalé invalidity, a to ve formě peněžitého příspěvku v mateřství přiznaného v čl. 60 odst. 1 LGSS.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20180518">18. května 2018</DATE> byl předkládající soud informován o tom, že žalobce zemřel dne <DATE ISO="20171209">9. prosince 2017</DATE>. Manželka žalobce převzala uplatněné nároky jako jeho právní nástupkyně a dále je uplatňovala ve věci v původním řízení.<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0006"><P>Odkazy na žalobce v tomto stanovisku je tedy třeba vykládat odpovídajícím způsobem.</P></NOTE></TXT></NP.ECR><?PAGE NO="4"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15.</NO.P><TXT>Podle předkládajícího soudu lze <HT TYPE="ITALIC">demografický přínos</HT> předvídat jak u mužů, tak u žen, neboť jak reprodukce, tak odpovědnost za východu dětí, jejich výživu a vzdělávání se bez ohledu na pohlaví týká jakékoli osoby, která má postavení rodiče. Kromě toho se může přerušení profesní kariéry v důsledku narození či osvojení dětí či v důsledku péče o děti, vlastní či osvojené, dotýkat nepříznivě jak žen, tak i mužů. Předkládající soud má za to, že z tohoto úhlu pohledu zavedla úprava peněžitého příspěvku v mateřství provedená čl. 60 odst. 1 LGSS neodůvodněný rozdíl v zacházení ve prospěch žen ke škodě mužů, kteří se nacházejí ve srovnatelné situaci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16.</NO.P><TXT>Předkládající soud však uznává, že z <HT TYPE="ITALIC">biologického</HT> hlediska existuje nezpochybnitelný rozdíl, neboť pokud jde o rozmnožování, ženy přinášejí mnohem větší osobní oběti než muži. Ženy se musí vyrovnat s obdobím těhotenství a s porodem, což s sebou nese zjevné biologické a fyziologické oběti, jakož i s nevýhodami, které pro ženy vyplývají nejen z fyziologického hlediska, ale také v oblasti zaměstnání. Předkládající soud se domnívá, že z biologického hlediska stanoví peněžitý příspěvek v mateřství upravený čl. 60 odst. 1 LGSS příspěvek ve prospěch žen, který je odůvodněný. Žádný muž se nikdy nebude nacházet ve srovnatelné situaci. Situace pracovníka není srovnatelná se situací pracovnice, která se potýká s profesním znevýhodněním, které přináší přerušení kariéry z důvodu těhotenství a porodu dítěte. Předkládající soud má však pochybnosti ohledně vlivu judikatury Soudního dvora na projednávanou věc, konkrétně rozsudku ve věci Griesmar<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0007"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20011129">29. listopadu 2001</DATE> (<NO.CASE>C-366/99</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2001:648">EU:C:2001:648</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17.</NO.P><TXT>Za těchto okolností se Juzgado de lo social n.<HT TYPE="SUP">o</HT> 3 de Gerona (Soud pro pracovně právní a sociální záležitosti č. 3 v Geroně) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0012" REF.END="QE0012"/>Porušuje vnitrostátní právní úprava (konkrétně čl. 60 odst. 1 [LGSS]), která přiznává nárok na příspěvek k důchodu na základě jejich demografického přínosu k sociálnímu zabezpečení ženám, které mají vlastní či osvojené děti a pobírají starobní, vdovský či invalidní důchod ve kterémkoli režimu sociálního zabezpečení, a naopak nepřiznává uvedený nárok mužům ve stejné situaci, zásadu rovného zacházení, která zakazuje jakoukoli diskriminaci z důvodu pohlaví a je zakotvena v článku 157 [SFEU] a ve směrnici Rady 76/207/EHS ze dne <DATE ISO="19760209">9. února 1976</DATE> o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání a o pracovní podmínky, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/73/ES ze dne <DATE ISO="20020923">23. září 2002</DATE> přepracované směrnicí 2006/54/ES ze dne <DATE ISO="20060705">5. července 2006</DATE> o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání?<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/></P></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18.</NO.P><TXT>Žalobce, INSS a Evropská komise předložili písemná vyjádření. Uvedené zúčastněné strany, jakož i španělská vláda – která rovněž odpověděla na písemné otázky Soudního dvora –, přednesly ústní vyjádření na jednání konaném dne <DATE ISO="20190613">13. června 2019</DATE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">IV.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Analýza</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19.</NO.P><TXT>Toto stanovisko je strukturováno následovně. Nejprve začnu identifikací relevantního nástroje unijního práva, který je použitelný na dávku dotčenou v projednávané věci (A). Poté přistoupím k výkladu relevantních ustanovení, která se použijí na projednávanou věc a která jsou obsažena ve směrnici 79/7 (B). Nakonec, jelikož jsem dospěl k závěru, že uvedenou směrnici je třeba vykládat tak, že brání opatření, jako je opatření dotčené v projednávané věci, posoudím, zda by se na vnitrostátní ustanovení mohla přesto vztahovat obecná výjimka <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0013" REF.END="QE0013"/>pozitivní diskriminace<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/> stanovená v čl. 157 odst. 4 SFEU (C).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="5"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Použitelný nástroj unijního práva</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20.</NO.P><TXT>Předkládací rozhodnutí pokládá otázku slučitelnosti čl. 60 odst. 1 LGSS se zásadou rovného zacházení zakotvenou v článku 157 SFEU a směrnici 2006/54/ES o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání.<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0008"><P>Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES ze dne <DATE ISO="20060705">5. července 2006</DATE> (přepracované vydání) (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="204" PAGE.FIRST="23" DATE.PUB="2006">Úř. věst. 2006, L 204, s. 23</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE></TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21.</NO.P><TXT>Žalobce se ztotožňuje s unijním právním rámcem uvedeným v předkládacím rozhodnutí. Naproti tomu INSS, španělská vláda a Komise nesouhlasí s tímto postojem a tvrdí, že nástrojem unijního práva použitelným na projednávanou věc je směrnice 79/7. Žalobce podpůrně tvrdí, že uvedená směrnice je v každém případě použitelná.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22.</NO.P><TXT>Souhlasím s tím, že použitelným právním nástrojem je směrnice 79/7.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23.</NO.P><TXT>Soudní dvůr je samozřejmě vázán skutkovými okolnostmi projednávané věci, jak byly zjištěny předkládajícím soudem, jakož i rozsahem otázek a celkovým rámcem věci, jak jej vymezil předkládající soud v předkládacím rozhodnutí. Tak tomu však není, pokud jde o použitelné unijní právo. Soudní dvůr je oprávněn vykládat všechna relevantní ustanovení unijního práva, která vnitrostátní soudy potřebují pro rozhodnutí v projednávaných sporech, i když tato ustanovení nejsou výslovně identifikována v předběžných otázkách položených Soudnímu dvoru.<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0009"><P>V tomto smyslu viz například rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130919">19. září 2013</DATE>, <NAME.CASE>Betriu Montull</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-5/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:571">EU:C:2013:571</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0040">40</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0041">41</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE> <HT TYPE="ITALIC">Iura (Europae) novit Curia (Europea)</HT>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24.</NO.P><TXT>Unijní právo rozlišuje mezi zaměstnaneckými důchodovými systémy, které spadají pod pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0014" REF.END="QE0014"/>odměna<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/> v čl. 157 odst. 1 a odst. 2 SFEU,<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0010"><P>Viz například rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19900517">17. května 1990</DATE>, <NAME.CASE>Barber</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-262/88</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1990:209">EU:C:1990:209</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0028">28</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> a zákonnými důchodovými systémy sociálního zabezpečení, které pod tento pojem nespadají.<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0011"><P>Viz například rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19710525">25. května 1971</DATE>, <NAME.CASE>Defrenne</NAME.CASE> (<NO.CASE>80/70</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1971:55">EU:C:1971:55</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0007">7</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0008">8</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE></TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25.</NO.P><TXT>Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně potvrdil, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0015" REF.END="QE0015"/>systémy nebo dávky sociálního zabezpečení, konkrétně starobní důchody, upravené přímo právními předpisy s vyloučením jakékoliv dohody v rámci podniku nebo dotčeného odvětví činnosti, které se povinně použijí na obecné kategorie pracovníků<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/>, nemohu spadat pod pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0016" REF.END="QE0016"/>odměna<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/> v článku 157 SFEU. Je tomu tak proto, neboť <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0017" REF.END="QE0017"/>tyto systémy zaručují pracovníkům výhodu právního systému, na jehož financování přispívají pracovníci, zaměstnavatelé a případně také orgány veřejné moci v takové míře, která je závislá ani ne tak na pracovněprávních vztazích mezi zaměstnavatelem a pracovníkem, jako na sociálněpolitických důvodech.<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0012"><P>Viz například rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19710525">25. května 1971</DATE>, <NAME.CASE>Defrenne</NAME.CASE> (<NO.CASE>80/70</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1971:55">EU:C:1971:55</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0007">7</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0008">8</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>)a.</P></NOTE></TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26.</NO.P><TXT>Žalobce na jednání tvrdil, že projednávaná věc se týká důchodu příspěvkového typu, který závisí na předchozím zaměstnání. Vyšší mzda zakládá nárok na vyšší důchod. To je podle jeho názoru důvod, proč by dotčená dávka měla být považována za <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0018" REF.END="QE0018"/>odměnu<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/> ve smyslu čl. 157 odst. 2 SFEU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27.</NO.P><TXT>Je pravda, jak tvrdí žalobce, že judikatura určila <HT TYPE="ITALIC">kritérium zaměstnání</HT> jako rozhodující faktor pro charakterizování důchodového režimu jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0019" REF.END="QE0019"/>odměna<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/>.<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0013"><P>Viz například rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19940928">28. září 1994</DATE>, <NAME.CASE>Beune</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-7/93</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1994:350">EU:C:1994:350</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0043">43</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) nebo ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20011129">29. listopadu 2001</DATE>, <NAME.CASE>Griesmar</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-366/99</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2001:648">EU:C:2001:648</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0028">28</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> Nicméně skutečnost, že důchodový systém je financován prostřednictvím příspěvků, jejichž výpočet závisí na mzdě, jen stěží činí tento důchodový režim automaticky <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0020" REF.END="QE0020"/>odměnou<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/>. Test zavedený Soudním dvorem skutečně zahrnuje celkovou analýzu, která se neopírá jen o jedno kritérium, jako je příspěvková povaha dávky.<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0014"><P>K otázce příspěvkové povahy dávky a její kvalifikaci jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0021" REF.END="QE0021"/>odměna<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/> viz stanovisko generální advokátky E. Sharpston ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Espadas Recio</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-98/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:223">EU:C:2017:223</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0034">34</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0038">38</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> Přestože dávky sociálního<?PAGE NO="6"?> zabezpečení mohou souviset s pojmem odměny a mohou mít spojitost se zaměstnáním z hlediska příspěvků, dávky upravené zákonem bez jakéhokoliv aspektu vyjednávání v rámci podniku nebo odvětví, které jsou uplatnitelné na obecné kategorie zaměstnanců, byly shledány za dávky, které spadají mimo pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0022" REF.END="QE0022"/>odměna<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/>.<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0015"><P>V tomto smyslu viz například rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19710525">25. května 1971</DATE>, <NAME.CASE>Defrenne</NAME.CASE> (<NO.CASE>80/70</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1971:55">EU:C:1971:55</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0007">7</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0008">8</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) nebo ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19940928">28. září 1994</DATE>, <NAME.CASE>Beune</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-7/93</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1994:350">EU:C:1994:350</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0024">24</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE></TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28.</NO.P><TXT>Soudní dvůr již měl příležitost zabývat se jinými dávkami, které spadají pod obecný španělský systém sociálního zabezpečení. Opakovaně judikoval, že dávky příspěvkového typu, jako jsou starobní důchody nebo podpory v nezaměstnanosti, jakož i trvalý invalidní důchod, k němuž se váže dotčený příspěvek, nespadají pod pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0023" REF.END="QE0023"/>odměna<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/>, ale spadají do rámce směrnice 79/7.<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0016"><P>Pokud jde o starobní důchody příspěvkového typu, na které se také vztahuje příspěvek k důchodu dotčený v projednávané věci, viz například rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20121122">22. listopadu 2012</DATE>, <NAME.CASE>Elbal Moreno</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-385/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:746">EU:C:2012:746</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0026">26</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190508">8. května 2019</DATE>, <NAME.CASE>Villar Láiz</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-161/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:382">EU:C:2019:382</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0056">56</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Pokud jde o podporu v nezaměstnanosti, viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20171109">9. listopadu 2017</DATE>, <NAME.CASE>Espadas Recio</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-98/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:833">EU:C:2017:833</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0033">33</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0034">34</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Pokud jde o trvalý invalidní důchod, viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090716">16. července 2009</DATE>, <NAME.CASE>Gómez-Limón Sánchez-Camacho</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-537/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:462">EU:C:2009:462</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0063">63</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150414">14. dubna 2015</DATE>, <NAME.CASE>Cachaldora Fernández</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-527/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:215">EU:C:2015:215</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0026">26</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0034">34</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE></TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29.</NO.P><TXT>Podle mého názoru není žádný důvod odchýlit se od uvedeného přístupu v projednávané věci. Není mnoho pochyb o tom, že dotčená dávka je součástí systému sociálního zabezpečení upraveného právními předpisy – s vyloučením jakékoliv možnosti dohody – a že se uplatní na obecnou většinu pracujícího obyvatelstva, a nikoliv na zvláštní kategorie pracovníků.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30.</NO.P><TXT>Směrnice 2006/54 obsahuje totéž rozlišování zavedené judikaturou k čl. 157 odst. 2 SFEU, pokud jde o pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0024" REF.END="QE0024"/>odměna<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/>. Rozsah působnosti směrnice je konkrétně omezen na <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0025" REF.END="QE0025"/>systémy sociálního zabezpečení pracovníků<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/>, které jsou definovány s vyloučením zákonných systémů sociálního zabezpečení.<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0017"><P>Viz body 13 a 14 odůvodnění. Podle jejího článku 1 písm. c) se směrnice 2006/54 použije na <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0026" REF.END="QE0026"/>systémy sociálního zabezpečení pracovníků<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/> a tyto systémy jsou výslovně definovány v čl. 2 odst. 1 písm. f) jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0027" REF.END="QE0027"/>systémy, na které se nevztahuje směrnice Rady 79/7 […]<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/>.</P></NOTE></TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31.</NO.P><TXT>V důsledku toho dotčená dávka nespadá pod pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0028" REF.END="QE0028"/>odměna<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/> ve smyslu čl. 157 odst. 2 SFEU. Nevztahuje se na ni tedy ani směrnice 2006/54.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32.</NO.P><TXT>Právním nástrojem unijního práva použitelným na projednávanou věc je proto směrnice 79/7. Dotčená dávka doplňuje trvalý invalidní důchod ze sociálního zabezpečení, který je součástí zákonného systému ochrany pro případy stanovené v čl. 3 odst. 1 písm. a) uvedené směrnice, konkrétně invaliditu. Tento příplatek, stejně jako samotný důchod, souvisí přímo a skutečně s ochranou pro případ invalidity. Ze své podstaty souvisí s tím, že nastane uvedený případ, a usiluje o to, aby byli jeho příjemci řádně chráněni pro případ invalidity,<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0018"><P>V tomto smyslu, pokud jde o valorizační mechanismus, viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20111020">20. října 2011</DATE>, <NAME.CASE>Brachner</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-123/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:675">EU:C:2011:675</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a násl.).</P></NOTE> a to snižováním rozdílu mezi muži a ženami.<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0019"><P>K cílům opatření viz oddíl B(1) písm. b) tohoto stanoviska.</P></NOTE></TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33.</NO.P><TXT>Všechny tyto úvahy mne vedou k závěru, že je nezbytné přeformulovat předběžnou otázku tak, že se týká směrnice 79/7.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Brání směrnice 79/7 takovému opatření, jako je opatření dotčené v projednávané věci?</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34.</NO.P><TXT>Analýza slučitelnosti dotčeného vnitrostátního ustanovení se směrnicí 79/7 zahrnuje tři kroky. Zaprvé, jsou ženy a muži ve srovnatelné situaci pro účely použití dotčeného vnitrostátního ustanovení? (1). Zadruhé, je dotčené vnitrostátní ustanovení diskriminací podle čl. 4 odst. 1 směrnice 79/7? (2). Zatřetí, pokud tomu tak je, mohla by se na čl. 60 odst. 1 LGSS vztahovat jedna z výjimek stanovených v článku 7 uvedené směrnice? (3).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="7"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Srovnatelnost</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35.</NO.P><TXT>Diskriminace spočívá v použití odlišných pravidel na srovnatelné situace nebo v použití stejného pravidla na objektivně odlišné situace.<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0020"><P>Viz například rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160714">14. července 2016</DATE>, <NAME.CASE>Ornano</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-335/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:564">EU:C:2016:564</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0039">39</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE> Podle ustálené judikatury Soudního dvora musí být přezkum srovnatelnosti proveden nikoli globálním a abstraktním způsobem, nýbrž specifickým způsobem <HT TYPE="ITALIC">s ohledem na dotyčnou dávku</HT>. To obnáší náležité zohlednění cílů dotčeného specifického vnitrostátního opatření nebo dávky.<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0021"><P>V tomto smyslu viz například rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20151001">1. října 2015</DATE>, <NAME.CASE>O</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-432/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:643">EU:C:2015:643</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0033">33</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170719">19. července 2017</DATE>, <NAME.CASE>Abercrombie &amp; Fitch Italia</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-143/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:566">EU:C:2017:566</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura). K podrobnostem ohledně analýzy srovnatelnosti viz mé stanovisko ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Cresco Investigation</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-193/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:614">EU:C:2018:614</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0064">64</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0079">79</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> Proto jsou (uvedené) legislativní cíle zvláště důležité pro zjištění srovnatelnosti mezi pracovníky ženského a mužského pohlaví.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36.</NO.P><TXT>Judikatura Soudního dvora, jakož i sekundární právo, specifikovaly situace, ve kterých jsou pracovníci ženského a mužského pohlaví jednoduše nesrovnatelní, a to z důvodu biologického stavu ženy, který je považován za stav zahrnující těhotenství, porod a období bezprostředně navazující na porod.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37.</NO.P><TXT>Na jedné straně, pokud jde o situaci <HT TYPE="ITALIC">mateřské</HT> dovolené, Soudní dvůr uvedl, že ženy <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0029" REF.END="QE0029"/>se přitom nacházejí ve specifické situaci, která vyžaduje, aby jim byla přiznána zvláštní ochrana, avšak nelze ji stavět na roveň situaci muže ani ženy, kteří skutečně vykonávají svou práci.<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0022"><P>Viz například rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19960213">13. února 1996</DATE>, <NAME.CASE>Gillespie a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-342/93</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1996:46">EU:C:1996:46</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0017">17</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160714">14. července 2016</DATE>, <NAME.CASE>Ornano</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-335/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:564">EU:C:2016:564</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0039">39</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> Soudní dvůr opakovaně uvedl, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0030" REF.END="QE0030"/>situace pracovníka není srovnatelná se situací pracovnice, kdy výhoda přiznaná pouze pracovnici má vyrovnávat pracovní znevýhodnění vyplývající pro takové pracovnice z přerušení pracovní činnosti z důvodu mateřské dovolené<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/>.<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0023"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20011129">29. listopadu 2001</DATE>, <NAME.CASE>Griesmar</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-366/99</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2001:648">EU:C:2001:648</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0041">41</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Viz také rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19990916">16. září 1999</DATE>, <NAME.CASE>Abdoulaye a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-218/98</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1999:424">EU:C:1999:424</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0018">18</REF.NP.ECR>, <REF.NP.ECR REF="NP0020">20</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0022">22</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE></TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38.</NO.P><TXT>Na druhé straně Soudní dvůr shledal postavení pracujících matek a otců za srovnatelné s ohledem na mnoho dalších okolností souvisejících s <HT TYPE="ITALIC">rodičovstvím a péčí o děti</HT>. Ženy a muži se nacházejí ve srovnatelné situaci v případě jejich postavení rodiče a pokud jde o výchovu jejich dětí.<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0024"><P>Viz například rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19881025">25. října 1988</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Francie</NAME.CASE> (<NO.CASE>312/86</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1988:485">EU:C:1988:485</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0014">14</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20011129">29. listopadu 2001</DATE>, <NAME.CASE>Griesmar</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-366/99</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2001:648">EU:C:2001:648</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0056">56</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090326">26. března 2009</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Řecko</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-559/07</NO.CASE>, nezveřejněno, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:198">EU:C:2009:198</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0069">69</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150716">16. července 2015</DATE>, <NAME.CASE>Maïstrellis</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-222/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:473">EU:C:2015:473</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0047">47</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> V důsledku toho se nacházejí ve srovnatelné situaci, pokud jde například o jejich případnou potřebu zkrátit svou denní pracovní dobu za účelem péče o děti,<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0025"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20100930">30. září 2010</DATE>, <NAME.CASE>Roca Álvarez</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-104/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:561">EU:C:2010:561</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0024">24</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> nebo jejich potřebu využívat zařízení péče o děti, když jsou v zaměstnání.<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0026"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20020319">19. března 2002</DATE>, <NAME.CASE>Lommers</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-476/99</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2002:183">EU:C:2002:183</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0030">30</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE></TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39.</NO.P><TXT>V projednávané věci je proto stěžejní určit, zda dotčený vnitrostátní právní předpis souvisí s konkrétními biologickými vlastnostmi žen s ohledem na těhotenství, porod a mateřství (a). Pokud tomu tak není, je nezbytné zjistit objektivní cíle dotčeného opatření za účelem určení, zda se pracovnice a pracovníci nacházejí v tomto ohledu ve srovnatelné situaci (b).</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">a)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Opatření týkající se ochrany z důvodu mateřství podle čl. 4 odst. 2 směrnice 79/7?</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40.</NO.P><TXT>Článek 4 odst. 2 směrnice 79/7 stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0031" REF.END="QE0031"/>zásada rovného zacházení se nedotýká opatření na ochranu žen z <HT TYPE="ITALIC">důvodu mateřství</HT>.<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="201C" ID="QE0031"/> Podle třetího bodu odůvodnění uvedené směrnice se <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0032" REF.END="QE0032"/>zavedení zásady rovného zacházení v oblasti sociálního zabezpečení […] nedotýká opatření na ochranu žen z důvodu mateřství<QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="201C" ID="QE0032"/> a v tomto ohledu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0033" REF.END="QE0033"/>členské státy mohou přijímat zvláštní opatření ve prospěch žen s cílem odstranit faktické nerovné zacházení<QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="201C" ID="QE0033"/>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="8"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41.</NO.P><TXT>Toto ustanovení lze považovat za potvrzení nedostatečné srovnatelnosti mezi ženami a muži z hlediska jejich biologického stavu, a to v souladu s judikaturou uvedenou výše v bodě 37 tohoto stanoviska.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42.</NO.P><TXT>Může být dotčené opatření považováno za opatření <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0034" REF.END="QE0034"/>na ochranu žen z důvodu mateřství<QUOT.END REF.START="QS0034" CODE="201C" ID="QE0034"/> ve smyslu čl. 4 odst. 2 směrnice 79/7?</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43.</NO.P><TXT>Španělská vláda a INSS tvrdí, že na čl. 60 odst. 1 LGSS se vztahuje čl. 4 odst. 2 směrnice 79/7. INSS uvádí, že opatření ze své podstaty souvisí s mateřstvím, neboť ženy, na které se vztahuje, jsou matkami: bez mateřství situace, kterou má vnitrostátní ustanovení napravit, vůbec nenastává. Španělská vláda na jednání tvrdila, že čl. 4 odst. 2 směrnice 79/7 je třeba chápat tak, že dovoluje opatření pozitivní diskriminace z důvodu mateřství, a měl by být vykládán široce s ohledem na čl. 157 odst. 4 SFEU a čl. 23 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0035" REF.END="QE0035"/>Listina<QUOT.END REF.START="QS0035" CODE="201C" ID="QE0035"/>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44.</NO.P><TXT>Žalobce a Komise mají naopak za to, že na dotčené opatření se čl. 4 odst. 2 směrnice 79/7 nevztahuje. Tyto zúčastněné strany obhajují restriktivní výklad tohoto ustanovení v tom smyslu, že se vztahuje pouze na aspekty související s biologickým stavem žen. Tak by tomu konkrétně bylo v období zahrnutém v mateřské dovolené.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45.</NO.P><TXT>Pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0036" REF.END="QE0036"/>z důvodu mateřství<QUOT.END REF.START="QS0036" CODE="201C" ID="QE0036"/> není ve směrnici 79/7 definován. Pokud je mi známo, čl. 4 odst. 2 uvedené směrnice doposud nebyl předmětem výkladu Soudního dvora. Soudní dvůr však několikrát vykládal podobná ustanovení v souvislosti s čl. 2 odst. 3 směrnice 76/207/EHS,<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0027"><P>Článek 2 odst. 7, ve znění pozdějších změn, směrnice Rady ze dne <DATE ISO="19760209">9. února 1976</DATE> o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání a o pracovní podmínky (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="039" PAGE.FIRST="40" DATE.PUB="1976">Úř. věst. 1976, L 39, s. 40</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 05/01, s. 187), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/73/ES ze dne <DATE ISO="20020923">23. září 2002</DATE>, kterou se mění směrnice Rady 76/207/EHS o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání a o pracovní podmínky (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="269" PAGE.FIRST="15" DATE.PUB="2002">Úř. věst. 2002, L 269, s. 15</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 05/04, s. 255). Uvedený článek byl nahrazen článkem 28 směrnice 2006/54.</P></NOTE> který prostřednictvím pojmů, jež jsou poměrně podobné pojmům použitým v čl. 4 odst. 2 směrnice 79/7, stanovil, že uvedenou směrnicí <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0037" REF.END="QE0037"/>nejsou dotčena ustanovení týkající se ochrany žen, zejména pokud jde o těhotenství a mateřství.<QUOT.END REF.START="QS0037" CODE="201C" ID="QE0037"/></TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46.</NO.P><TXT>V souvislosti s čl. 2 odst. 3 směrnice 76/207 měl Soudní dvůr za to, že výjimka založená na <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0038" REF.END="QE0038"/>mateřství<QUOT.END REF.START="QS0038" CODE="201C" ID="QE0038"/> musí být vykládána restriktivně.<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0028"><P>Viz například rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19860515">15. května 1986</DATE>, <NAME.CASE>Johnston</NAME.CASE> (<NO.CASE>222/84</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1986:206">EU:C:1986:206</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0044">44</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> Soudní dvůr opakovaně vázal její použití na biologický stav ženy a zvláštní vztah, který existuje mezi ženou a jejím dítětem. Pouze u opatření souvisejících s ochranou žen v průběhu těhotenství, porodu a mateřské dovolené lze mít tudíž za to, že se na ně vztahuje uvedené ustanovení.<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0029"><P>Viz například k mateřské dovolené rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20041118">18. listopadu 2004</DATE>, <NAME.CASE>Sass</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-284/02</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2004:722">EU:C:2004:722</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0033">33</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); k další mateřské dovolené rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19840712">12. července 1984</DATE>, <NAME.CASE>Hofmann</NAME.CASE> (<NO.CASE>184/83</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1984:273">EU:C:1984:273</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0026">26</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); a ke zvláštním opařením týkajícím se možného využití doby dovolené zaměstnanými matkami nebo otci rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130919">19. září 2013</DATE>, <NAME.CASE>Betriu Montull</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-5/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:571">EU:C:2013:571</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0061">61</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0065">65</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> Naopak opatření, která přímo nesouvisí s ochranou žen v uvedených situacích, byla považována za opatření, na která se nevztahuje výjimka založená na <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0039" REF.END="QE0039"/>mateřství<QUOT.END REF.START="QS0039" CODE="201C" ID="QE0039"/>.<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0030"><P>Viz například rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19881025">25. října 1988</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Francie</NAME.CASE> (<NO.CASE>312/86</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1988:485">EU:C:1988:485</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0013">13</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0014">14</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) týkající se několika <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0040" REF.END="QE0040"/>zvláštních práv žen<QUOT.END REF.START="QS0040" CODE="201C" ID="QE0040"/> chránících ženy, které jsou staršími pracovnicemi nebo rodiči dítěte, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20100930">30. září 2010</DATE>, <NAME.CASE>Roca Álvarez</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-104/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:561">EU:C:2010:561</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0026">26</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) týkající se pracovního volna, které bylo, přestože je označeno jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0041" REF.END="QE0041"/>pracovní volno pro účely kojení<QUOT.END REF.START="QS0041" CODE="201C" ID="QE0041"/>, ve skutečnosti odděleno od kojení jako takového a mohlo být považováno za volno zaměřené na péči o děti. V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150716">16. července 2015</DATE>, <NAME.CASE>Maïstrellis</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-222/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:473">EU:C:2015:473</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0051">51</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) týkající se rodičovské dovolené.</P></NOTE></TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47.</NO.P><TXT>Tento striktní přístup k pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0042" REF.END="QE0042"/>mateřství<QUOT.END REF.START="QS0042" CODE="201C" ID="QE0042"/> byl Soudním dvorem použit také pro určení, zda jsou situace pracovníků ženského nebo mužského pohlaví srovnatelné pro účely uplatnění zásady stejné odměny v článku 157 SFEU v oblasti zaměstnaneckých důchodů. Ve věci Griesmar Soudní dvůr uvedl, že opatření by mohlo být přijato, pokud by mělo za cíl <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0043" REF.END="QE0043"/>kompenzovat pracovní znevýhodnění, která vyplývají pro pracovnici z přerušení pracovní činnosti v době následující po porodu dítěte, kdy v tomto případě situace pracovníka není srovnatelná se situací pracovnice<QUOT.END REF.START="QS0043" CODE="201C" ID="QE0043"/>.<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0031"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20011129">29. listopadu 2001</DATE> (<NO.CASE>C-366/99</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2001:648">EU:C:2001:648</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0046">46</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> Soudní dvůr však výslovně odmítl vzít v úvahu nevýhody, které ženám vznikly v průběhu jejich profesní kariéry<?PAGE NO="9"?> z důvodu jejich převládající úlohy při výchově dětí v rámci <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0044" REF.END="QE0044"/>mateřské dovolené<QUOT.END REF.START="QS0044" CODE="201C" ID="QE0044"/> nebo jakékoliv nevýhody, které vznikly v důsledku přerušení jejich pracovní činnosti po porodu.<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0032"><P>Tamtéž, bod 51.</P></NOTE> Bylo tomu tak částečně proto, že bonifikace, která byla předmětem uvedené věci, byla přiznávána také v případě adoptovaných dětí, aniž by byla vázána na předchozí přiznání mateřské dovolené z důvodu osvojení matce.<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0033"><P>Tamtéž, bod 52.</P></NOTE></TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48.</NO.P><TXT>Pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0045" REF.END="QE0045"/>mateřství<QUOT.END REF.START="QS0045" CODE="201C" ID="QE0045"/>, jak jej vykládá Soudní dvůr, se tudíž vztahuje ke specifické biologické skutečnosti, která činí ženy a muže nesrovnatelné: těhotenství, porod a mateřská dovolená. To vymezuje předmět této zvláštní ochrany nejen <HT TYPE="ITALIC">ratione materiae</HT>, ale logicky také <HT TYPE="ITALIC">ratione temporis</HT>, neboť výjimku založenou na mateřství nelze považovat za výjimku, která se vztahuje na jakoukoliv následnou událost (či události) nebo situaci (či situace) jednoduše z důvodu, že se jedná o osobu, která je matkou. <HT TYPE="ITALIC">Mateřství</HT> (<HT TYPE="ITALIC">maternity</HT>) je tedy třeba chápat v úzkém slova smyslu. Nelze jej stavět na roveň mnohem obecnějším pojmům <HT TYPE="ITALIC">být matkou (motherhood)</HT> nebo <HT TYPE="ITALIC">být rodičem (parenthood)</HT>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49.</NO.P><TXT>INSS a španělská vláda navrhují odchýlit se od tohoto přístupu v souvislosti se směrnicí 79/7 a přijmout širší pojetí pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0046" REF.END="QE0046"/>mateřství (<HT TYPE="ITALIC">maternity</HT>)<QUOT.END REF.START="QS0046" CODE="201C" ID="QE0046"/> jako pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0047" REF.END="QE0047"/>být matkou (<HT TYPE="ITALIC">motherhood</HT>)<QUOT.END REF.START="QS0047" CODE="201C" ID="QE0047"/>. K dotazu položenému na jednání ohledně důvodů pro navrhování takového širokého výkladu španělská vláda uvedla, že čl. 4 odst. 2 směrnice 79/7 je třeba vykládat s ohledem na čl. 157 odst. 4 SFEU a článek 23 Listiny tak, že dovoluje opatření pozitivní diskriminace, která se týkají mateřství <HT TYPE="ITALIC">(motherhood)</HT> v širokém smyslu slova.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50.</NO.P><TXT>Tento směr úvah není podle mého názoru přesvědčivý. Jak podrobně vysvětlím níže,<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0034"><P>Viz oddíl C, body 93 a 96 až 98.</P></NOTE> potenciální právní základ pro pozitivní opatření v souvislosti s projednávanou věcí lze patrně nalézt mimo směrnici 79/7 v čl. 157 odst. 4 SFEU. Zde postačí uvést, že opatření dovolující rozdílné zacházení s ženami a muži, která jsou ochrannými opatřeními z důvodu mateřství v rámci oblasti působnosti směrnice 79/7, jsou založena na odlišném předpokladu a logice než obecná pravidla o pozitivních opatřeních v čl. 157 odst. 4 SFEU. Tvrzení, že novějším obecným ustanovením o pozitivních opatřeních by mělo být dovoleno výkladově změnit chápání srovnatelnosti ve starších zvláštních odvětvových právních předpisech, a tak fakticky učinit jedno z jejich klíčových ustanovení neúčinným, se mi nezdá být jako dobrý návod pro zákonný výklad.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51.</NO.P><TXT>Stručně řečeno, neshledávám žádný dobrý důvod pro to, aby byl pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0048" REF.END="QE0048"/>z důvodu mateřství<QUOT.END REF.START="QS0048" CODE="201C" ID="QE0048"/> přikládán odlišný a širší význam ve smyslu směrnice 79/7. Spíše naopak, jak Komise správně upozorňuje: širší chápání výjimky založené na <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0049" REF.END="QE0049"/>mateřství<QUOT.END REF.START="QS0049" CODE="201C" ID="QE0049"/> by umožnilo rozdílné zacházení v situacích, kdy jsou pracující matky a otcové skutečně ve srovnatelné situaci, a bylo by tudíž v rozporu se samotným účelem směrnice.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52.</NO.P><TXT>Na základě tohoto přiměřeně úzkého výkladu pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0050" REF.END="QE0050"/>z důvodu mateřství<QUOT.END REF.START="QS0050" CODE="201C" ID="QE0050"/>, který se podle mého názoru musí použít také v souvislosti se směrnicí 79/7, neshledávám, jak by bylo možné dotčené opatření považovat za opatření, na které se vztahuje výjimka obsažená v čl. 4 odst. 2 uvedené směrnice.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53.</NO.P><TXT>Již letmý pohled na specifika dotčeného opatření tento závěr potvrzuje. Peněžitý příspěvek v mateřství stanovený v čl. 60 odst. 1 LGSS není spojován s žádnou ze zvláštních situací, jako jsou těhotenství, porod a mateřská dovolená. Ve skutečnosti nevyžaduje žádnou z těchto situací jako podmínku pro pobírání peněžitého příspěvku v mateřství.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="10"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54.</NO.P><TXT>Zaprvé, jak žalobce uvádí, ne každá pracovnice, která může pobírat peněžitý příspěvek v mateřství, mohla skutečně čerpat mateřskou dovolenou. Vzhledem k tomu, že podle vnitrostátní právní úpravy může mateřskou dovolenou z důvodu osvojení čerpat jak žena, tak i muž,<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0035"><P>Podle čl. 48 odst. 5 Ley de Estatuto de los Trabajadores (zákoník práce), ve znění Real decreto legislativo 2/2015 (královské legislativní nařízení 2/2015) ze dne <DATE ISO="20151023">23. října 2015</DATE> (BOE No 255 ze dne <DATE ISO="20151024">24. října 2015</DATE>).</P></NOTE> může se stát, že žena může pobírat peněžitý příspěvek v mateřství, přestože nečerpala uvedenou dovolenou nebo že v tomto případě nebyla těhotná ani porodila. Zadruhé, jestliže má dítě dvě matky,<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0036"><P>Žalobce vysvětluje, že toto je možné podle čl. 44 odst. 5 Ley 20/2011, de 21 de julio, del Registro Civil (zákon č. 20/2011 ze dne 21. července o matrikách) (BOE č. 175 ze dne <DATE ISO="20110722">22. července 2011</DATE>).</P></NOTE> obě budou mít nárok na peněžitý příspěvek v mateřství, ale pouze jedna z nich mohla skutečně čerpat mateřskou dovolenou. Vzhledem k tomu, že dotčené opatření neobsahuje žádnou podmínku, podle níž by ženy musely přestat pracovat v době, kdy měly děti, souvislost s mateřskou dovolenou bude chybět také například v situacích, kdy žena porodila před nástupem do práce. Zatřetí, skutečnost, že se opatření nepoužije v případě matek, které mají jedno dítě, potvrzuje, že nesouvisí s ochranou mateřství.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55.</NO.P><TXT>Celkově vzato tedy opatření nezahrnuje situace, které jasně a objektivně souvisejí s mateřstvím, a zároveň naopak zahrnuje situace, které s mateřstvím nesouvisejí. Takový legislativní návrh může jen stěží zapadat do rámce stanoveného čl. 4 odst. 2 směrnice 79/7.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56.</NO.P><TXT>Zdálo by se rovněž, že jak INSS, tak i španělská vláda nakonec uznávají, že zvláštní cíl čl. 60 odst. 1 LGSS je mnohem širší, než cíl spočívající v ochraně žen z důvodu mateřství v (úzkém) smyslu uvedeném výše.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57.</NO.P><TXT>Všechny tyto úvahy potvrzují, že čl. 60 odst. 1 LGSS neobsahuje žádný prvek, který by zakládal vztah mezi příspěvkem a profesními nevýhodami souvisejícími s pojmem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0051" REF.END="QE0051"/>mateřství<QUOT.END REF.START="QS0051" CODE="201C" ID="QE0051"/> ve smyslu čl. 4 odst. 2 směrnice 79/7.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">b)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Jaké jsou cíle dotčeného opatření?</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58.</NO.P><TXT>Podle čl. 60 odst. 1 LGSS byl peněžitý příspěvek v mateřství zaveden pro potvrzení <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0052" REF.END="QE0052"/>demografického přínosu<QUOT.END REF.START="QS0052" CODE="201C" ID="QE0052"/> pro sociální zabezpečení. Jak Komise uvádí, preambule zákona, který přijal dané opatření, neobsahuje žádné konkrétnější odůvodnění než toto.<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0037"><P>Ley 48/2015 de 29 de octubre, de Presupuestos Generales del Estado para el año 2016 (zákon č. 48/2015 ze dne 29. října o obecném státním rozpočtu na rok 2016) (BOE č. 260 ze dne <DATE ISO="20151030">30. října 2015</DATE>, s. 101965).</P></NOTE></TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59.</NO.P><TXT>Pokud bychom se zaměřili na uvedený cíl čl. 60 odst. 1 LGSS jako takový, bylo by obtížné pochopit, proč nejsou ženy a muži ve srovnatelném postavení, pokud jde o jejich <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0053" REF.END="QE0053"/>demografický přínos<QUOT.END REF.START="QS0053" CODE="201C" ID="QE0053"/> k sociálnímu zabezpečení, neboť oba se stále zdají být nezbytní pro rozmnožování.<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0038"><P>I přes určité počáteční váhání týkající se možnosti aktivace oocytů partenogenezí spouštějící proces vývoje lidské bytosti v neoplodněném lidském vajíčku (viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20111018">18. října 2011</DATE>, <NAME.CASE>Brüstle</NAME.CASE>, <NO.CASE>C-34/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:669">EU:C:2011:669</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0036">36</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, ale viz také rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20141218">18. prosince 2014</DATE>, <NAME.CASE>International Stem Cell Corporation</NAME.CASE>, <NO.CASE>C-364/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2451">EU:C:2014:2451</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0038">38</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) se zdá, že i podle unijního práva jsou pro početí stále nezbytná obě pohlaví.</P></NOTE></TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60.</NO.P><TXT>Jak však vyplývá z přípravných prací a politických souvislostí popsaných Komisí, INSS a španělskou vládou, dotčené opatření sleduje mnohem širší cíl, kterým bylo inspirováno.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61.</NO.P><TXT>Z vyjádření Komise, jakož i z písemné odpovědi španělské vlády na otázku položenou Soudním dvorem vyplývá, že pozměňovací návrh parlamentu, který je pramenem dotčeného opatření, naznačil potřebu uznat genderový rozměr důchodů a odstranit nebo alespoň <HT TYPE="ITALIC">snížit rozdíl mezi muži a ženami v případě důchodů</HT>.<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0039"><P>Boletín Oficial de las Cortes Generales – Congreso de los Diputados (<DATE ISO="20150901">1.9.2015</DATE>, Série A, č. 163-4, s. 2812 až 2814).</P></NOTE> Je tomu tak proto, neboť ženy mnohem častěji vzdávají zaměstnání, aby pečovaly o děti, což má přímý vliv na jejich příjem, jakož i na jejich důchody, a vede to k fenoménu známému<?PAGE NO="11"?> jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0054" REF.END="QE0054"/>dvojí sankce<QUOT.END REF.START="QS0054" CODE="201C" ID="QE0054"/>.<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0040"><P>Plan Integral de Apoyo a la Familia (PIAF) 2015-2015, (Integrální program podpory rodin 2015-2017), schválený Radou ministrů dne <DATE ISO="20150514">14. května 2015</DATE> (k dispozici na www.mscbs.gob.es/novedades/docs/PIAF-2015-2017.pdf).</P></NOTE> Opatření má proto za cíl zavést koncept <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0055" REF.END="QE0055"/>demografického příspěvku<QUOT.END REF.START="QS0055" CODE="201C" ID="QE0055"/> za účelem uznání úsilí, které ženy vynakládají na péči a výchovu dětí na úkor jejich profesní činnosti.<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0041"><P>Informe sobre el complemento de maternidad en las pensiones contributivas (Zpráva o peněžitém příspěvku v mateřství na důchody příspěvkového typu) zaslaná v červnu 2015 Comisión de Seguimiento y Evaluación de los Acuerdos del Pacto de Toledo (Komise pro monitorování a hodnocení dohod z Toledského paktu; Španělsko) španělskou vládou.</P></NOTE> Toto rovněž považoval za základní cíl opatření španělský ústavní soud: cílem je poskytnout kompenzaci matkám, které se i přes svůj záměr mít delší profesní dráhu věnovaly péči o děti s tím důsledkem, že nebyly schopné platit příspěvky po tolik let, jako další pracovníci.<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0042"><P>Usnesení Tribunal Constitucional (Ústavní soud; Španělsko) ze dne <DATE ISO="20181016">16. října 2018</DATE>, č. 3307-2018, ES:TC:2018:114A, bod 3 písm. b).</P></NOTE></TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62.</NO.P><TXT>INSS navíc předložil statistické údaje, které prokazují, že příspěvky na sociální zabezpečení přímo souvisejí s pohlavím a počtem dětí. Rozdíl mezi muži a ženami v případě důchodů má podle uvedených dat větší dopad na ženy, které jsou matkami dvou a více dětí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63.</NO.P><TXT>Z výše uvedených skutečností lze vyvodit první předběžný závěr. Je zřejmé, že dotčené opatření <HT TYPE="ITALIC">není</HT> ve skutečnosti zaměřeno na ochranu žen, které převzaly odpovědnost za péči o děti. Článek 60 odst. 1 LGSS vskutku neobsahuje žádnou podmínku, která by vázala dotčenou dávku na skutečnou péči o děti. Nevyžaduje prokázání doby dovolené, přerušení zaměstnání nebo alespoň určité snížení pracovní doby. Je pravda, že i kdyby to byl uvedený cíl, byl by málo užitečný, vzhledem k tomu, že Soudní dvůr opakovaně uvedl, že otcové a matky se nacházejí ve srovnatelném postavení, pokud jde o péči o děti.<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0043"><P>Viz judikaturu citovanou výše v poznámkách pod čarou č. 29 a 30.</P></NOTE></TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64.</NO.P><TXT>Druhý předběžný závěr zní, že skutečným cílem dotčeného opatření je podle všeho <HT TYPE="ITALIC">snížení rozdílu mezi muži a ženami</HT> v případě důchodů, a to na základě obecných statistických údajů, které prokazují, že ženy, které jsou matkami více než jednoho dítěte, jsou obzvláště znevýhodněny ve vztahu k jejich důchodovým nárokům.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65.</NO.P><TXT>Posledně uvedený cíl okamžitě vyvolává otázku, zda je taková strukturální situace nerovnosti dostatečná pro to, aby činila ženy a muže nesrovnatelné v dané situaci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66.</NO.P><TXT>Podle mého názoru tomu tak být nemůže. Je pravda, že judikatura Soudního dvora vzala v některých případech v úvahu rozdíly týkající se různých skupin osob, aby odmítla jejich srovnatelnost.<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0044"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20151001">1. října 2015</DATE>, <NAME.CASE>O</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-432/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:643">EU:C:2015:643</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0037">37</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0039">39</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> Soudní dvůr však považoval za srovnatelnou situaci osob patřících do různých věkových skupin, které byly postiženy strukturálními problémy, jako je nezaměstnanost.<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0045"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170719">19. července 2017</DATE>, <NAME.CASE>Abercrombie &amp; Fitch Italia</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-143/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:566">EU:C:2017:566</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0026">26</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0027">27</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> Soudní dvůr kromě toho varoval před opíráním se o zobecňování a statistické údaje právě proto, neboť to může vést k diskriminačnímu zacházení se ženami a muži v dané situaci.<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0046"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140903">3. září 2014</DATE>, <NAME.CASE>X</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-318/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2133">EU:C:2014:2133</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0038">38</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Ohledně argumentů naopak podobných těm, které předložila španělská vláda a INSS v projednávané věci, viz také rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20011129">29. listopadu 2001</DATE>, <NAME.CASE>Griesmar</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-366/99</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2001:648">EU:C:2001:648</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0056">56</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> Existence přesvědčivých statistických údajů, které prokazují strukturální rozdíly dopadající na ženy, vskutku nevylučuje to, že existují situace, v nichž se ženy a muži nacházejí ve srovnatelné situaci.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="12"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67.</NO.P><TXT>Neshledávám žádný důvod, proč by se v projednávané věci neměl dodržovat stejný přístup. Kromě toho, argumenty týkající se rozdílných situací, v nichž se skupiny nacházejí, za předpokladu, že by takový rozdíl nebyl tak významný, že by činil dané skupiny zcela nesrovnatelnými, musí být náležitě posouzeny na úrovni odůvodnění<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0047"><P>K vnitřní tranzitivitě mezi těmito kategoriemi viz moje stanovisko ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Cresco Investigation</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-193/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:614">EU:C:2018:614</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0061">61</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0062">62</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> nebo, je-li to relevantní, v rámci posouzení <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0056" REF.END="QE0056"/>pozitivních kroků<QUOT.END REF.START="QS0056" CODE="201C" ID="QE0056"/>. <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0057" REF.END="QE0057"/>Pozitivní kroky<QUOT.END REF.START="QS0057" CODE="201C" ID="QE0057"/> konkrétně umožňují odklon od individuálního přístupu k rovnosti za účelem zohlednění nevýhodné situace skupiny s cílem dosažení skutečné rovnosti.<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0048"><P>V této souvislosti viz stanovisko generálního advokáta G. Tesaura ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Kalanke</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-450/93</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1995:105">EU:C:1995:105</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0008">8</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Pro můj návrh v tomto smyslu viz oddíl C tohoto stanoviska.</P></NOTE></TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68.</NO.P><TXT>V důsledku toho jsem dospěl k závěru, že existence obecné strukturální nerovnosti v případě důchodů nevylučuje, aby pracovníci ženského a mužského pohlaví, kteří jsou rodiči dvou nebo více dětí, byli ve srovnatelné situaci, pokud jde o dotčenou dávku, konkrétně nárok na invalidní důchod příspěvkového typu (resp. příspěvek k němu).</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Diskriminace</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69.</NO.P><TXT>Vzhledem k povaze dotčeného opatření je nutné, aby analýza toho, zda je čl. 60 odst. 1 LGSS diskriminační, byla nanejvýš stručná. Ustanovení vyhrazuje přiznání příspěvku výhradně ženám. Představuje tudíž přímou diskriminaci na základě pohlaví, která ovlivňuje výpočet dávek ve smyslu čl. 4 odst. 1 směrnice 79/7.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>70.</NO.P><TXT>Jak Komise správně zdůrazňuje, v rámci směrnice 79/7 není možné odůvodnit takový případ přímé diskriminace.<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0049"><P>Obdobně viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20101118">18. listopadu 2010</DATE>, <NAME.CASE>Kleist</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-356/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:703">EU:C:2010:703</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0041">41</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130912">12. září 2013</DATE>, <NAME.CASE>Kuso</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-614/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:544">EU:C:2013:544</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0050">50</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> Výjimku ze zákazu přímé diskriminace na základě pohlaví je možné uplatnit pouze v případech taxativně vyjmenovaných v uvedené směrnici.<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0050"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180626">26. června 2018</DATE>, <NAME.CASE>MB (Změna pohlaví a starobní důchod)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-451/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:492">EU:C:2018:492</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0050">50</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE> Je proto nezbytné posoudit, zda se na dotčené opatření vztahuje čl. 7 odst. 1 směrnice 79/7.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">3.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Článek 7 odst. 1 směrnice 79/7</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0071"><NO.P>71.</NO.P><TXT>Vzhledem k obzvláště citlivé povaze sociálního zabezpečení a kvůli rozsáhlým rozdílům v zacházení se ženami a muži v době, kdy byla projednávána směrnice 79/7, čl. 7 odst. 1 umožnil členským státům vyloučit určité záležitosti z oblasti působnosti uvedené směrnice. Směrnice 79/7 měla vskutku za cíl <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0058" REF.END="QE0058"/>pouze<QUOT.END REF.START="QS0058" CODE="201C" ID="QE0058"/> postupné zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy.<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0051"><P>Viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19910711">11. července 1991</DATE>, <NAME.CASE>Johnson</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-31/90</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1991:311">EU:C:1991:311</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090716">16. července 2009</DATE>, <NAME.CASE>Gómez-Limón Sánchez-Camacho</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-537/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:462">EU:C:2009:462</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0060">60</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> Výjimky v čl. 7 odst. 1 tudíž logicky nemohou souviset se systematickým pokusem o ochranu žen nebo s pozitivní diskriminací. Naopak mají za cíl zachovat určité aspekty systémů sociálního zabezpečení, které existovaly v době přijetí směrnice.<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0052"><P>Jak bylo zdůrazněno judikaturou, přestože tyto cíle nejsou uvedeny v odůvodnění směrnice 79/7, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0059" REF.END="QE0059"/>z povahy výjimek uvedených v čl. 7 odst. 1 směrnice je možné dovodit, že zákonodárce Společenství zamýšlel umožnit členským státům, aby v oblasti důchodů dočasně zachovaly zvýhodnění přiznaná ženám, s cílem umožnit v tomto bodě členským státům postupnou změnu důchodových systémů, aniž by byla narušena složitá finanční rovnováha těchto systémů, jíž nelze upřít význam.<QUOT.END REF.START="QS0059" CODE="201C" ID="QE0059"/> Viz například rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19980430">30. dubna 1998</DATE>, <NAME.CASE>De Vriendt a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-377/96 až C-384/96</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1998:183">EU:C:1998:183</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0026">26</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20060427">27. dubna 2006</DATE>, <NAME.CASE>Richards</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-423/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:256">EU:C:2006:256</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE></TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0072"><NO.P>72.</NO.P><TXT>Mezi záležitostmi, které mohou členské státy vyloučit z oblasti působnosti směrnice 79/7, čl. 7 odst. 1 písm. b) odkazuje na <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0060" REF.END="QE0060"/>výhody poskytované v oblasti důchodového pojištění osobám, které vychovaly děti<QUOT.END REF.START="QS0060" CODE="201C" ID="QE0060"/> a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0061" REF.END="QE0061"/>nabytí nároku na dávky po obdobích přerušení zaměstnání v důsledku vychovávání dětí<QUOT.END REF.START="QS0061" CODE="201C" ID="QE0061"/>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="13"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0073"><NO.P>73.</NO.P><TXT>INSS a španělská vláda obecně tvrdí, že se na opatření dotčené v projednávané věci vztahuje uvedená výjimka.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0074"><NO.P>74.</NO.P><TXT>Žalobce naopak tvrdí, že výjimka v čl. 7 odst. 1 písm. b) není uplatnitelná. Tato výjimka je podle názoru žalobce uplatnitelná pouze na starobní důchody, a nikoliv na invalidní důchody, jakým je i dotčený důchod.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0075"><NO.P>75.</NO.P><TXT>Neshledávám žádnou námitku proti použití čl. 7 odst. 1 písm. b) na trvalý invalidní důchod. I když první část tohoto ustanovení vskutku odkazuje na <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0062" REF.END="QE0062"/>starobní<QUOT.END REF.START="QS0062" CODE="201C" ID="QE0062"/> důchod, není tomu tak u druhé části, která obecně odkazuje na nabytí nároku na dávky po obdobích přerušení zaměstnání v důsledku vychovávání dětí. Soudní dvůr již ve skutečnosti uplatnil výjimku obsaženou v čl. 7 odst. 1 písm. b) v souvislosti se španělskými trvalými invalidními důchody.<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0053"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090716">16. července 2009</DATE>, <NAME.CASE>Gómez-Limón Sánchez-Camacho</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-537/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:462">EU:C:2009:462</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0060">60</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0063">63</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE></TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0076"><NO.P>76.</NO.P><TXT>Článek 7 odst. 1 písm. b) však v projednávané věci není použitelný z jiného důvodu. Jak žalobce správně zdůraznil, čl. 60 odst. 1 LGSS <HT TYPE="ITALIC">se nevztahuje k žádnému skutečnému přerušení zaměstnání</HT> z důvodu výchovy dětí. Peněžitý příspěvek v mateřství je přiznáván bez ohledu na přerušení zaměstnání, ať již ve formě mateřské či rodičovské dovolené, nebo přerušení jakéhokoliv jiného druhu.<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0054"><P>Bod 63 výše.</P></NOTE></TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0077"><NO.P>77.</NO.P><TXT>Rád bych pro upřesnění dodal, že i v případě, kdy by opatření, jako je dotčené opatření, bylo vázáno na přerušení zaměstnání z důvodu výchovy dětí, neznamenalo by to podle mého názoru, že by mohlo být podřazeno pod výjimku stanovenou v čl. 7 odst. 1 písm. b).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0078"><NO.P>78.</NO.P><TXT>Jak Komise a žalobce správně tvrdí, výjimky obsažené v čl. 7 odst. 1 směrnice 79/7 byly navrženy v rámci <HT TYPE="ITALIC">postupného</HT> <HT TYPE="ITALIC">odstraňování</HT> rozdílů v zacházení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0055"><P>Viz například rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19920707">7. července 1992</DATE>, <NAME.CASE>Equal Opportunities Commission</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-9/91</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1992:297">EU:C:1992:297</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0014">14</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> a musí být vykládány restriktivně.<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0056"><P>Viz například s ohledem na čl. 7 odst. 1 písm. a) rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20050721">21. července 2005</DATE>, <NAME.CASE>Vergani</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-207/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:495">EU:C:2005:495</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0033">33</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE> Přestože čl. 7 odst. 2 a čl. 8 odst. 2 uvedené směrnice odkazují na možnost členských států, aby <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0063" REF.END="QE0063"/>zachovaly<QUOT.END REF.START="QS0063" CODE="201C" ID="QE0063"/> stávající ustanovení, čl. 7 odst. 1 nebyl vykládán Soudním dvorem jako restriktivní doložka <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0064" REF.END="QE0064"/><HT TYPE="ITALIC">standstill</HT><QUOT.END REF.START="QS0064" CODE="201C" ID="QE0064"/>. Judikatura připouští, že čl. 7 odst. 1 směrnice 79/7 se může použít na následné přijetí opatření, která nelze oddělit od již existujících opatření, jež spadají pod tuto výjimku, jakož i na změny takových opatření.<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0057"><P>Viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19940707">7. července 1994</DATE>, <NAME.CASE>Bramhill</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-420/92</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1994:280">EU:C:1994:280</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20000523">23. května 2000</DATE>, <NAME.CASE>Hepple a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-196/98</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:278">EU:C:2000:278</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0023">23</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), jakož i stanoviska generálního advokáta A. Saggia ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Hepple a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-196/98</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1999:495">EU:C:1999:495</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0021">21</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0024">24</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) a generálního advokáta J. Mischa ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Taylor</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-382/98</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1999:452">EU:C:1999:452</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0066">66</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0069">69</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE></TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0079"><NO.P>79.</NO.P><TXT>Pravidlo dotčené v projednávané věci však nemůže být v žádném rozumném smyslu považováno za <HT TYPE="ITALIC">postupný pokrok</HT> směrem k plnému uplatnění zásady rovnosti mezi ženami a muži v oblasti sociálního zabezpečení. Opatření bylo přijato v roce 2015, tedy několik desetiletí poté, co směrnice 79/7 vstoupila v platnost. Bylo nově vloženo do vnitrostátního právního rámce, v němž neexistovalo žádné podobné ustanovení, na které by mohlo navazovat. Není proto možné považovat dané opatření za nezbytné nebo neoddělitelné od jakéhokoliv dřívějšího režimu využívajícího výjimku stanovenou v čl. 7 odst. 1 písm. b). Kromě toho nemá spojitost s celkovým cílem čl. 7 odst. 1 spočívajícím v zachování finanční rovnováhy systému sociálního zabezpečení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0080"><NO.P>80.</NO.P><TXT>V důsledku toho jsem dospěl k závěru, že v případě opatření dotčeného v projednávané věci nelze mít za to, že se na něj vztahuje výjimka stanovená v čl. 7 odst. 1 písm. b) směrnice 79/7.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="14"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">C.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Článek 157 odst. 4 SFEU</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0081"><NO.P>81.</NO.P><TXT>I přes moje stanovisko, že směrnice 79/7 brání čl. 60 odst. 1 LGSS, zbývá ještě přezkoumat, zda dotčené opatření může být přesto přípustné podle čl. 157 odst. 4 SFEU, tedy podle ustanovení, které bylo předmětem rozsáhlých diskusí zúčastněných stran, které podaly vyjádření v projednávané věci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0082"><NO.P>82.</NO.P><TXT>Článek 157 odst. 4 SFEU uvádí, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0065" REF.END="QE0065"/>s ohledem na zajištění úplné rovnosti mezi muži a ženami v profesním životě nebrání zásada rovného zacházení členskému státu zachovat nebo zavést opatření poskytující zvláštní výhody pro usnadnění profesní činnosti méně zastoupeného pohlaví nebo pro předcházení či vyrovnávání nevýhod v profesní kariéře<QUOT.END REF.START="QS0065" CODE="201C" ID="QE0065"/>. Uvedené ustanovení tudíž umožňuje <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0066" REF.END="QE0066"/>nahradit<QUOT.END REF.START="QS0066" CODE="201C" ID="QE0066"/> nebo opětovně učinit slučitelným unijní právní opatření, na která se nevztahují zvláštní výjimky nebo odchylky stanovené v sekundárním právu v oblasti rovnosti pohlaví.<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0058"><P>Viz například ohledně tvrzení, že článek 157 odst. 4 SFEU lze použít na situace, kdy bylo vnitrostátní opatření prohlášeno za neslučitelné se zvláštními pravidly sekundárního unijního práva dovolujícími pozitivní kroky, rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20000328">28. března 2000</DATE>, <NAME.CASE>Badeck a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-158/97</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:163">EU:C:2000:163</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0014">14</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20000706">6. července 2000</DATE>, <NAME.CASE>Abrahamsson a Anderson</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-407/98</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:367">EU:C:2000:367</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0040">40</REF.NP.ECR>, <REF.NP.ECR REF="NP0054">54</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0055">55</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20040930">30. září 2004</DATE>, <NAME.CASE>Briheche</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-319/03</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2004:574">EU:C:2004:574</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0029">29</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0030">30</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE></TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0083"><NO.P>83.</NO.P><TXT>Nicméně rozsah působnosti čl. 157 odst. 4 SFEU zůstává nejasný. Zaprvé, zůstává nevyřešeno, zda se čl. 157 odst. 4 SFEU omezuje na oblast <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0067" REF.END="QE0067"/>stejné odměny<QUOT.END REF.START="QS0067" CODE="201C" ID="QE0067"/> nebo zda má širší oblast působnosti (1). Zadruhé, u jakých opatření lze mít za to, že se na ně vztahuje uvedené ustanovení, konkrétně pokud jde o opatření na <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0068" REF.END="QE0068"/>vyrovnávání nevýhod v profesní kariéře<QUOT.END REF.START="QS0068" CODE="201C" ID="QE0068"/>? (2) Po provedení obecné analýzy těchto dvou klíčových otázek a mém tvrzení, že se na určitá pečlivě navržená vnitrostátní opatření v oblasti důchodů ze sociálního zabezpečení může vztahovat čl. 157 odst. 4 SFEU, jsem stále nucen dospět k závěru, že opatření dotčené v projednávané věci není takovým opatřením, neboť nesplňuje základní požadavky přiměřenosti (3).</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Oblast působnosti článku 157 odst. 4 SFEU a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0069" REF.END="QE0069"/>stejná odměna<QUOT.END REF.START="QS0069" CODE="201C" ID="QE0069"/></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0084"><NO.P>84.</NO.P><TXT>Dotčená dávka nespadá pod pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0070" REF.END="QE0070"/>odměna<QUOT.END REF.START="QS0070" CODE="201C" ID="QE0070"/> ve smyslu čl. 157 odst. 2 SFEU.<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0059"><P>K tomu viz výše body 27 až 31 tohoto stanoviska.</P></NOTE> Mohl by tudíž čl. 157 odst. 4 SFEU napravit vnitrostátní opatření, které nespadá do oblasti působnosti čl. 157 odst. 2 SFEU?</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0085"><NO.P>85.</NO.P><TXT>K dotazu položenému na jednání ohledně této otázky Komise uvedla, že s přihlédnutím k tomu, že pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0071" REF.END="QE0071"/>profesní kariéra<QUOT.END REF.START="QS0071" CODE="201C" ID="QE0071"/> v čl. 157 odst. 4 SFEU je velmi široký, oblast působnosti tohoto ustanovení není omezena na pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0072" REF.END="QE0072"/>stejná odměna<QUOT.END REF.START="QS0072" CODE="201C" ID="QE0072"/>. Mohlo by se tedy použít i na oblast sociálního zabezpečení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0086"><NO.P>86.</NO.P><TXT>Souhlasím s Komisí, že není žádný důvod omezovat oblast působnosti čl. 157 odst. 4 SFEU na oblast <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0073" REF.END="QE0073"/>stejné odměny<QUOT.END REF.START="QS0073" CODE="201C" ID="QE0073"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0087"><NO.P>87.</NO.P><TXT>Je pravda, že konkrétní ustanovení, které umožňuje členským státům přijmout opatření v rámci <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0074" REF.END="QE0074"/>pozitivních kroků<QUOT.END REF.START="QS0074" CODE="201C" ID="QE0074"/>, je obsaženo v článku 157 SFEU, který se historicky týkal <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0075" REF.END="QE0075"/>stejné odměny<QUOT.END REF.START="QS0075" CODE="201C" ID="QE0075"/>. Řada aspektů však podporuje názor, že odstavec 4 uvedeného ustanovení překračuje rámec zvláštní oblasti <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0076" REF.END="QE0076"/>stejné odměny<QUOT.END REF.START="QS0076" CODE="201C" ID="QE0076"/>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="15"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0088"><NO.P>88.</NO.P><TXT>Zaprvé, znění čl. 157 odst. 4 SFEU je zjevně poměrně široké. Stanoví výjimku ze <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0077" REF.END="QE0077"/>zásady rovného zacházení<QUOT.END REF.START="QS0077" CODE="201C" ID="QE0077"/> s ženami a muži, nikoliv výjimku ze <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0078" REF.END="QE0078"/>stejné odměny<QUOT.END REF.START="QS0078" CODE="201C" ID="QE0078"/>, aniž by stanovovalo jakákoliv výslovná omezení, pokud jde o oblasti, v nichž se má uplatnit.<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0060"><P>Viz Tobler, C., <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0079" REF.END="QE0079"/>Sex Equality Law under the Treaty of Amsterdam<QUOT.END REF.START="QS0079" CODE="201C" ID="QE0079"/>, <HT TYPE="ITALIC">European Journal of Law Reform</HT> Sv. 1, č. 1, Kluwer Law International, 2000, s. 135-151, na s. 142.</P></NOTE> Opatření povolená uvedeným ustanovením jsou popsána stejně široce jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0080" REF.END="QE0080"/>opatření poskytující zvláštní výhody pro usnadnění profesní činnosti méně zastoupeného pohlaví<QUOT.END REF.START="QS0080" CODE="201C" ID="QE0080"/> nebo <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0081" REF.END="QE0081"/>pro předcházení či vyrovnávání nevýhod v profesní kariéře<QUOT.END REF.START="QS0081" CODE="201C" ID="QE0081"/>. Cíle čl. 157 odst. 4 SFEU jsou podobně stanoveny s odkazem na velmi široký cíl <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0082" REF.END="QE0082"/>zajištění úplné rovnosti […] v profesním životě<QUOT.END REF.START="QS0082" CODE="201C" ID="QE0082"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0089"><NO.P>89.</NO.P><TXT>Zadruhé, ze systematického hlediska je již jakékoliv případné celkové omezení článku 157 SFEU na zvláštní oblast <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0083" REF.END="QE0083"/>stejné odměny<QUOT.END REF.START="QS0083" CODE="201C" ID="QE0083"/> překonáno čl. 157 odst. 3 SFEU, který představuje široký právní základ, který jde zcela nad rámec zásady stejné odměny a zahrnuje přijetí <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0084" REF.END="QE0084"/>opatření k uplatnění zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v otázkách práce a zaměstnanosti<QUOT.END REF.START="QS0084" CODE="201C" ID="QE0084"/>.<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0061"><P>Langenfeld C., <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0085" REF.END="QE0085"/>AEUV Art. 157 Gleiches Entgelt für Männer und Frauen<QUOT.END REF.START="QS0085" CODE="201C" ID="QE0085"/> v Grabitz, E., Hilf, M., a Nettesheim, M., <HT TYPE="ITALIC">Das Recht der Europäischen Union</HT>, C.H. Beck, Mnichov, 2019, Werkstand: 66. Rn. 84. Viz také Krebber, S., <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0086" REF.END="QE0086"/>Art 157 AEUV<QUOT.END REF.START="QS0086" CODE="201C" ID="QE0086"/> v Callies, C., a Ruffert, M., EUV/AEUV. <HT TYPE="ITALIC">Das Verfassungsrecht der Europäischen Union mit Europäischer Grundrechtecharta</HT>, C.H. Beck, Mnichov, 2016, Rn. 73.</P></NOTE></TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0090"><NO.P>90.</NO.P><TXT>Zatřetí, je pravda, že v minulosti Soudní dvůr přijal <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0087" REF.END="QE0087"/>restriktivní<QUOT.END REF.START="QS0087" CODE="201C" ID="QE0087"/> výklad výjimky založené na pozitivních krocích zakotvené v čl. 2 odst. 4 směrnice 76/207, když uvedl, že uvedené ustanovení představovalo odklon od zásady rovného zacházení.<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0062"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19951017">17. října 1995</DATE>, <NAME.CASE>Kalanke</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-450/93</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1995:322">EU:C:1995:322</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0021">21</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> Tento postoj byl nicméně postupně opuštěn.<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0063"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19971111">11. listopadu 1997</DATE>, <NAME.CASE>Marschall</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-409/95</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1997:533">EU:C:1997:533</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0032">32</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), který již neodkazuje na povinnost <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0088" REF.END="QE0088"/>striktního výkladu<QUOT.END REF.START="QS0088" CODE="201C" ID="QE0088"/>, nebo rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20020319">19. března 2002</DATE>, <NAME.CASE>Lommers</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-476/99</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2002:183">EU:C:2002:183</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0039">39</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20040930">30. září 2004</DATE>, <NAME.CASE>Briheche</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-319/03</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2004:574">EU:C:2004:574</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0024">24</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Obdobně viz také rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190122">22. ledna 2019</DATE> <NAME.CASE>Cresco Investigation</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-193/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:43">EU:C:2019:43</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0065">65</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> Neobjevuje se v judikatuře týkající se širší a obecné výjimky založené na pozitivních krocích obsažené v čl. 157 odst. 4 SFEU. Není tak tomu podle mého názoru náhodou. Článek 157 odst. 4 SFEU představuje v rámci primárního práva sjednocení vize skutečné rovnosti v oblasti rovnosti pohlaví, a nikoliv pouhou výjimku, která by měla být vykládána restriktivně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0091"><NO.P>91.</NO.P><TXT>Domnívám se proto, že čl. 157 odst. 4 SFEU je třeba vykládat v tom smyslu, že dovoluje v rámci <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0089" REF.END="QE0089"/>pozitivní diskriminace<QUOT.END REF.START="QS0089" CODE="201C" ID="QE0089"/> přijmout opatření, která by jinak byla vyloučena zásadou rovného zacházení zakotvenou ve směrnici 79/7, pokud tato opatření skutečně usilují o zajištění <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0090" REF.END="QE0090"/>úplné rovnosti mezi muži a ženami v profesním životě<QUOT.END REF.START="QS0090" CODE="201C" ID="QE0090"/> a poskytují <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0091" REF.END="QE0091"/>zvláštní výhody pro usnadnění profesní činnosti méně zastoupeného pohlaví<QUOT.END REF.START="QS0091" CODE="201C" ID="QE0091"/> nebo <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0092" REF.END="QE0092"/>pro předcházení či vyrovnávání nevýhod v profesní kariéře<QUOT.END REF.START="QS0092" CODE="201C" ID="QE0092"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0092"><NO.P>92.</NO.P><TXT>Je zde však další předběžná otázka: použije se čl. 157 odst. 4 SFEU v oblasti sociálního zabezpečení? Uvedená oblast skutečně zůstává ve zvláštním režimu, odstřižená do určité míry od všech ostatních nástrojů v oblasti rovnosti pohlaví, pokud jde o pracovní podmínky a odměnu, a je upravena jedinou směrnicí, která zůstala ze <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0093" REF.END="QE0093"/>starých<QUOT.END REF.START="QS0093" CODE="201C" ID="QE0093"/> směrnic, přijatých na základě článku 235 EHS (současný článek 352 SFEU).<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0064"><P>Další <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0094" REF.END="QE0094"/>staré<QUOT.END REF.START="QS0094" CODE="201C" ID="QE0094"/> směrnice v této oblasti byly buď přepracovány prostřednictvím směrnice 2006/54 - jejímž právním základem je čl. 157 odst. 3 SFEU - nebo změněny právními akty přijatými na tomtéž právní základě (to je případ směrnice Rady 76/207 uvedené výše, jakož i směrnice Rady 75/117/EHS ze dne <DATE ISO="19750210">10. února 1975</DATE> o sbližování právních předpisů členských států týkajících se uplatňování zásady stejné odměny za práci pro muže a ženy, (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="045" PAGE.FIRST="19" DATE.PUB="1975">Úř. věst. 1975, L 45, s. 19</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 05/01, s. 179); směrnice Rady 86/378/EHS ze dne <DATE ISO="19860724">24. července 1986</DATE> o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v systémech sociálního zabezpečení pracovníků (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="225" PAGE.FIRST="40" DATE.PUB="1986">Úř. věst. 1986, L 225, s. 40</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 05/01, s. 327) a směrnice Rady 86/613/EHS ze dne <DATE ISO="19861211">11. prosince 1986</DATE> o uplatňování zásady rovného zacházení pro muže a ženy samostatně výdělečně činné, včetně oblasti zemědělství, a o ochraně v mateřství (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="359" PAGE.FIRST="56" DATE.PUB="1986">Úř. věst. 1986, L 359, s. 56</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 05/01, s. 330)).</P></NOTE></TXT></NP.ECR><?PAGE NO="16"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0093"><NO.P>93.</NO.P><TXT>Z širšího hlediska je nicméně třeba zdůraznit, že vyloučení oblasti upravené směrnicí 79/7 z oblasti působnosti čl. 157 odst. 4 SFEU by vedlo k poměrně paradoxním důsledkům, a to izolaci oblasti sociálního zabezpečení a jejího vyloučení z cíle dosáhnout v praxi skutečné rovnosti sledovaného uvedeným ustanovením. Je tomu tak proto, neboť ustanovení směrnice 79/7 stanovující možnost výjimky, tedy čl. 4 odst. 2 a článek 7, nejsou vhodná jako prostředky pro pozitivní diskriminaci. Je tomu tak především z důvodu restriktivního výkladu, který si oba zasluhují, ale také konkrétněji z důvodu jejich rozdílných struktur a účelů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0094"><NO.P>94.</NO.P><TXT>Kromě toho, jak již bylo uvedeno, směrnice 79/7 je <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0095" REF.END="QE0095"/>posledním Mohykánem<QUOT.END REF.START="QS0095" CODE="201C" ID="QE0095"/> stále platné právní úpravy rovnosti ze sedmdesátých a osmdesátých let 20. století. Krása, jasnost a jednoduchost jejího jazyka, který lze s ohledem na dnešní legislativní návrhy pouze obdivovat, nemění nic na skutečnosti, že sociální realita, s níž se v roce 1978 potýkala a kterou řešila, je nutně jiná, než je realita o nějakých 40 let později.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0095"><NO.P>95.</NO.P><TXT>I se zohledněním výše uvedeného jsem však stále toho názoru, že přijetí čl. 157 odst. 4 SFEU jako odůvodnění úzce uzpůsobených opatření v oblasti sociálního zabezpečení, která spadají pod směrnici 79/7, ale která jsou zjevně v rozporu s jejími ustanoveními, je za určitých podmínek systematicky a logicky lepší, než alternativa prosazovaná INSS a španělskou vládou, konkrétně začít vykládat a skutečně změnit pojmy obsažené ve směrnici 79/7 s ohledem na čl. 157 odst. 4 SFEU a jakoukoliv představu o (skutečné) rovnosti.<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0065"><P>Bod 50 výše.</P></NOTE></TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0096"><NO.P>96.</NO.P><TXT>Jak již bylo poznamenáno výše, čl. 4 odst. 2 směrnice 79/7 uznává, že muži a ženy nejsou srovnatelní ve zvláštní situaci mateřství, ale sám nestanoví konkrétní <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0096" REF.END="QE0096"/>pozitivní kroky<QUOT.END REF.START="QS0096" CODE="201C" ID="QE0096"/>.<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0066"><P>Viz body 41 a 50 tohoto stanoviska.</P></NOTE> Je pravda, že pojmové základy pozitivních kroků mají společné některé prvky odůvodnění, které vycházejí ze zjištění nesrovnatelnosti vztahující se k mateřství právě z důvodu zvláštní situace znevýhodnění, se kterou se potýká jedna z vymezených skupin, a cíl dosažení skutečné rovnosti.<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0067"><P>Viz například rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20040318">18. března 2004</DATE>, <NAME.CASE>Merino Gómez</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-342/01</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2004:160">EU:C:2004:160</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0037">37</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), kde čl. 2 odst. 3 směrnice 76/207 souvisí s cílem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0097" REF.END="QE0097"/>zaměřovat se na věcnou, a nikoli formální rovnost<QUOT.END REF.START="QS0097" CODE="201C" ID="QE0097"/>. Viz také rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19980430">30. dubna 1998</DATE>, <NAME.CASE>Thibault</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-136/95</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1998:178">EU:C:1998:178</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0026">26</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> Přinejmenším však v oblasti diskriminace na základě pohlaví jsou tyto dvě pojmové kategorie - mateřství jako jeden z prvků, který brání srovnatelnosti, a možnost přijmout pozitivní kroky pro nápravu nebo vyrovnání nevýhod, se kterými se potýkají ženy - ponechávány jako oddělené kategorie v právní úpravě a v judikatuře.<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0068"><P>Toto potvrzuje skutečnost, že na opatření na ochranu žen z důvodu mateřství a na pozitivní kroky se vztahují odlišné právní základy, jak Komise uvedla na jednání. Výjimka založená na <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0098" REF.END="QE0098"/>mateřství<QUOT.END REF.START="QS0098" CODE="201C" ID="QE0098"/> je stanovena v čl. 28 odst. 1 směrnice 2006/54, zatímco obecné ustanovení týkající se pozitivních kroků je v článku 3 směrnice. Tak tomu bylo rovněž v případě směrnice 76/207, kdy byla také dvě různá ustanovení věnována těmto dvěma odlišným kategoriím (čl. 2 odst. 3 a odst. 4 - po změně čl. 2 odst. 7 a odst. 8). Různá ustanovení jsou rovněž věnována výjimce založené na <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0099" REF.END="QE0099"/>mateřství<QUOT.END REF.START="QS0099" CODE="201C" ID="QE0099"/> a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0100" REF.END="QE0100"/>pozitivním krokům<QUOT.END REF.START="QS0100" CODE="201C" ID="QE0100"/> (čl. 4 odst. 2 a článek 6) ve směrnici Rady 2004/113/ES ze dne <DATE ISO="20041213">13. prosince 2004</DATE>, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="373" PAGE.FIRST="37" DATE.PUB="2004">Úř. věst. 2004, L 373, s. 37</REF.DOC.OJ>). Viz ale stanovisko generálního advokáta G. Tesaura ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Kalanke</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-450/93</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1995:105">EU:C:1995:105</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0017">17</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), který podle všeho vylíčil čl. 2 odst. 3 směrnice 76/207 jako opatření <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0101" REF.END="QE0101"/>pozitivních kroků<QUOT.END REF.START="QS0101" CODE="201C" ID="QE0101"/>.</P></NOTE></TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0097"><NO.P>97.</NO.P><TXT>Nejedná se o pouhou náhodu. Logika, na níž jsou založeny obě výjimky, se skutečně liší: výjimka týkající se opatření na ochranu žen z důvodu mateřství, jako je čl. 4 odst. 2 směrnice 79/7, je založena na nesrovnatelnosti s ohledem na velmi specifickou biologickou realitu, která se nikdy nezmění. Jejím cílem není náprava nebo kompenzace dřívější nerovnováhy nebo strukturální nevýhodné situace, která může zaniknout se sociálním pokrokem. Ve skutečnosti čl. 4 odst. 2 směrnice 79/7 funguje nezávisle na jakékoliv dřívější situaci spočívající v nevýhodě nebo nedostatečném zastoupení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0098"><NO.P>98.</NO.P><TXT>Z hlediska funkcí a cílů výjimky založené na mateřství a pozitivních kroků mají navíc rozdíly značný význam. Mnoho nevýhod, se kterými se ženy potýkají, vyplývá ze společensky vytvořené role, která je jim přičítána, a široký výklad výjimky na základě <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0102" REF.END="QE0102"/>mateřství (<HT TYPE="ITALIC">maternity</HT>)<QUOT.END REF.START="QS0102" CODE="201C" ID="QE0102"/> jako pojmu zahrnujícího <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0103" REF.END="QE0103"/>být matkou (<HT TYPE="ITALIC">motherhood)</HT><QUOT.END REF.START="QS0103" CODE="201C" ID="QE0103"/> pravděpodobně povede k přetrvávání a dalšímu zachovávání těchto rolí, a tudíž bude v rozporu se samotným účelem pozitivních kroků.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="17"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0099"><NO.P>99.</NO.P><TXT>Pokud jde o článek 7 směrnice 79/7, jeho omezená oblast působnosti související s progresivní povahou uvedené směrnice již představuje důležitou námitku proti tomu, aby se dané ustanovení považovalo za vhodný prostředek pro pozitivní kroky v oblasti sociálního zabezpečení. Kromě toho, jak již bylo uvedeno, účel uvedeného ustanovení není natolik spojen s myšlenkou skutečné rovnosti, jako spíše s logikou zachování určitých dřívějších rozdílů <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0104" REF.END="QE0104"/>ve prospěch<QUOT.END REF.START="QS0104" CODE="201C" ID="QE0104"/> žen a zároveň uchováním finanční rovnováhy systémů sociálního zabezpečení.<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0069"><P>Viz výše poznámku pod čarou č. 52 a citovanou judikaturu.</P></NOTE></TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0100"><NO.P>100.</NO.P><TXT>Souhrnně řečeno, vyloučení sociálního zabezpečení z oblasti působnosti čl. 157 odst. 4 SFEU by znamenalo, že by směrnice 79/7 byla jediným zvláštním nástrojem sekundárního práva v oblasti sociální politiky, který by prováděl unijní zásadu rovnosti mezi ženami a muži, jež je vyloučena z věcného přístupu k rovnosti hlásaného čl. 157 odst. 4 SFEU jako obecného ustanovení <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0105" REF.END="QE0105"/>pozitivních kroků<QUOT.END REF.START="QS0105" CODE="201C" ID="QE0105"/> na základě pohlaví.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0101"><NO.P>101.</NO.P><TXT>S takovým důsledkem se mohu jen obtížně ztotožnit. Článek 157 odst. 4 SFEU by tak měl rovněž sloužit k odůvodnění vnitrostátního opatření, které by jinak bylo diskriminační z hlediska zvláštního právního rámce stanoveného použitelným unijním sekundárním právem, včetně směrnice 79/7, pokud takové opatření splňuje požadavky uvedeného ustanovení smlouvy, konkrétně, že daná opatření mají za cíl zajistit <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0106" REF.END="QE0106"/>úplnou rovnost mezi muži a ženami v profesním životě<QUOT.END REF.START="QS0106" CODE="201C" ID="QE0106"/> a poskytování <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0107" REF.END="QE0107"/>zvláštní výhody pro usnadnění profesní činnosti méně zastoupeného pohlaví<QUOT.END REF.START="QS0107" CODE="201C" ID="QE0107"/> nebo <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0108" REF.END="QE0108"/>pro předcházení či vyrovnávání nevýhod v profesní kariéře<QUOT.END REF.START="QS0108" CODE="201C" ID="QE0108"/>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Vyrovnávání nevýhod v profesní kariéře</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0102"><NO.P>102.</NO.P><TXT>Přestože Komise uznala, že by se článek 157 odst. 4 SFEU mohl potenciálně použít v oblasti sociálního zabezpečení, tvrdí, že opatření dotčené v projednávané věci nelze podřadit pod výjimku založenou na <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0109" REF.END="QE0109"/>pozitivních krocích<QUOT.END REF.START="QS0109" CODE="201C" ID="QE0109"/> stanovenou uvedeným článkem, a to na základě výkladu, který Soudní dvůr poskytl jeho předchůdcům v rozsudcích ve věci Griesmar a Leone.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0103"><NO.P>103.</NO.P><TXT>Ve věci Griesmar Soudní dvůr vykládal čl. 6 odst. 3 Dohody o sociální politice<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0070"><P>Pramenem čl. 157 odst. 4 SFEU je třetí odstavec článku 6 Dohody o sociální politice mezi členskými státy Evropských společenství, kromě Spojeného království Velké Británie a Severního Irska (<REF.DOC.OJ COLL="C" NO.OJ="191" PAGE.FIRST="91" DATE.PUB="1992">Úř. věst. 1992, C 191, s. 91</REF.DOC.OJ>), která byla začleněna do práva Společenství protokolem č. 14 o sociální politice k Maastrichtské smlouvě.</P></NOTE> ve věci týkající se bonifikace kvůli dětem, která byla přiznávána státním zaměstnankyním v rámci zaměstnaneckého penzijního systému. Soudní dvůr uvedl, že uvedené opatření nespadalo pod opatření pozitivních kroků podle čl. 6 odst. 3 Dohody o sociální politice. Opatření nebylo podle všeho <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0110" REF.END="QE0110"/>způsobilé kompenzovat nevýhody, kterým jsou uvedené státní zaměstnankyně vystaveny, tím, že by těmto ženám napomáhalo v profesní kariéře.<QUOT.END REF.START="QS0110" CODE="201C" ID="QE0110"/> Soudní dvůr uvedl, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0111" REF.END="QE0111"/>naopak, toto opatření se omezuje na poskytnutí pracovnicím – matkám bonifikaci v okamžiku odchodu do důchodu, <HT TYPE="ITALIC">aniž by jakkoli řešilo problémy, se kterými se setkávají v profesním životě</HT><QUOT.END REF.START="QS0111" CODE="201C" ID="QE0111"/>.<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0071"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20011129">29. listopadu 2001</DATE> (<NO.CASE>C-366/99</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2001:648">EU:C:2001:648</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0065">65</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Kurzivou zvýraznil autor stanoviska.</P></NOTE> Toto bylo potvrzeno ve věci Leone,<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0072"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140717">17. července 2014</DATE> (<NO.CASE>C-173/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2090">EU:C:2014:2090</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0100">100</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0103">103</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> jakož i v několika rozsudcích ohledně porušení smlouvy, které se týkaly určitých výhod přiznaných státním zaměstnankyním v souvislosti s důchodovým věkem a počtem odpracovaných let vyžadovaných pro odchod do důchodu.<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0073"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20081113">13. listopadu 2008</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Itálie</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-46/07</NO.CASE>, nezveřejněno, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:618">EU:C:2008:618</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0057">57</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090326">26. března 2009</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Řecko</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-559/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:198">EU:C:2009:198</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, nezveřejněný, body 66 až 68).</P></NOTE></TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0104"><NO.P>104.</NO.P><TXT>Na první pohled se úvahy v uvedených rozsudcích plně uplatní pro diskusi o čl. 157 odst. 4 SFEU v projednávané věci. Peněžitý příspěvek v mateřství skutečně ovlivňuje nároky na důchod po uznání situace plné trvalé invalidity, a nikoliv během profesní kariéry žalobce.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0105"><NO.P>105.</NO.P><TXT>Druhý pohled však odhaluje dva obdobné aspekty: technický a zásadový.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="18"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0106"><NO.P>106.</NO.P><TXT>Nejprve <HT TYPE="ITALIC">techničtější</HT> argument: judikatura ve věcech Griesmar a Leone nemusí být nezbytně vykládána tak, že zcela vylučuje možnost uchylovat se k čl. 157 odst. 4 SFEU v jakékoliv situaci, která souvisí s potřebou vyrovnávat nevýhody z minulosti. Tvrzení v uvedených rozsudcích musí být chápána v kontextu okolností dotčených konkrétních věcí. Pokud totiž <HT TYPE="ITALIC">jediné opatření</HT>, které existuje pro řešení strukturálního problému, jako je rozdíl mezi muži a ženami, spočívá ve vyrovnání po odchodu do důchodu, je skutečně legitimní tvrdit, že vnitrostátní předpisy neposkytují nápravu problémů, s nimiž se setkávají ženy v průběhu jejich profesní kariéry. Za takových okolností by mohlo poskytování pouze vyrovnání po odchodu do důchodu přispět k udržování tradičního rozdělení rolí mezi ženami a muži tím, že je zachováno podpůrné postavení mužů ve vztahu k postavení žen, pokud jde o výkon jejich rodičovské funkce,<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0074"><P>V tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20020319">19. března 2002</DATE>, <NAME.CASE>Lommers</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-476/99</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2002:183">EU:C:2002:183</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0041">41</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20100930">30. září 2010</DATE>, <NAME.CASE>Roca Álvarez</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-104/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:561">EU:C:2010:561</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0036">36</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> kdy ženy skutečně dostávají pouze <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0112" REF.END="QE0112"/>doplatek<QUOT.END REF.START="QS0112" CODE="201C" ID="QE0112"/> na konci své kariéry.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0107"><NO.P>107.</NO.P><TXT>Situace je podle mého názoru trochu jiná v případě, kdy je vnitrostátní opatření, jako je opatření dotčené v projednávané věci, součástí <HT TYPE="ITALIC">širšího systému</HT> vnitrostátního práva, který zahrnuje rozdílná opatření usilující o skutečnou nápravu problémů, s nimiž se setkávají ženy v průběhu jejich profesní kariéry. V takovém případě nelze v zásadě vyloučit, že jestliže existuje obecná právní úprava, která má za cíl vyrovnat znevýhodnění, kterým jsou ženy vystaveny, a to jejich podporou v <HT TYPE="ITALIC">průběhu jejich profesní kariéry</HT>, pak by opatření, jež má za následek <HT TYPE="ITALIC">vyrovnání znevýhodnění z minulosti</HT>, mohlo být legitimně podřazeno pod čl. 157 odst. 4 SFEU. Takové opatření by skutečně bylo <HT TYPE="ITALIC">vedlejší</HT> ve vztahu k hlavnímu systému vyrovnávacích opatření účinných v průběhu profesního života. Mělo by ve jménu mezigenerační spravedlnosti nápravnou a dočasnou povahu za účelem řešení situace těch, kteří nemohli mít prospěch z pokroku směřujícího k rovnosti v systému sociálního zabezpečení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0108"><NO.P>108.</NO.P><TXT>Pokud by nebyl přijat takový přiměřený a na skutečnou rovnost zaměřený výklad oblasti působnosti čl. 157 odst. 4 SFEU, pak by bylo podle mého názoru třeba zásadně přehodnotit přístup Soudního dvora.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0109"><NO.P>109.</NO.P><TXT>Zaprvé, je zde znění čl. 157 odst. 4 SFEU. Jasně odkazuje na cíl spočívající v zajištění rovnosti v praxi tím, že nezahrnuje pouze opatření zaměřená na usnadnění <HT TYPE="ITALIC">přístupu</HT> a předcházení nevýhodám,<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0075"><P>Je třeba poznamenat, že článek 23 Listiny se také jeví tak, že se vztahuje pouze na stránku rovnosti týkající se <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0113" REF.END="QE0113"/>přístupu<QUOT.END REF.START="QS0113" CODE="201C" ID="QE0113"/>, ale přesahuje ji: <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0114" REF.END="QE0114"/>zásada rovnosti nebrání zachování nebo přijetí opatření poskytujících zvláštní výhody ve prospěch nedostatečně zastoupeného pohlaví.<QUOT.END REF.START="QS0114" CODE="201C" ID="QE0114"/></P></NOTE> ale také na <HT TYPE="ITALIC">vyrovnání</HT> těchto nevýhod. Uvedené ustanovení podle mého názoru nahrazuje patrně ne zcela užitečné soustředění se na dichotomii mezi rovností příležitostí a rovností výsledků, která převládala ve většině dosavadní judikatury vykládající odlišné právní předpisy.<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0076"><P>Viz konkrétně ohledně vyloučení přístupů k <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0115" REF.END="QE0115"/>pozitivním krokům<QUOT.END REF.START="QS0115" CODE="201C" ID="QE0115"/>, které mohou zahrnovat přístup <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0116" REF.END="QE0116"/>zaměřený na výsledky<QUOT.END REF.START="QS0116" CODE="201C" ID="QE0116"/>, jež má za cíl vyrovnání za minulost, stanovisko generálního advokáta G. Tesaura ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Kalanke</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-450/93</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1995:105">EU:C:1995:105</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0009">9</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). K této rozpravě viz také stanovisko generálního advokáta M. Poiares Madura ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Briheche</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-319/03</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2004:398">EU:C:2004:398</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0048">48</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0050">50</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE></TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0110"><NO.P>110.</NO.P><TXT>Zadruhé, výklad oblasti působnosti čl. 157 odst. 4 SFEU se musí logicky přizpůsobit zvláštnostem v dotčené oblasti. Pokud bychom připustili, že se čl. 157 odst. 4 SFEU použije v oblasti, na kterou se vztahuje směrnice 79/7, vyrovnání znevýhodnění v profesních kariérách se musí nezbytně vztahovat na současné důsledky dřívějších znevýhodnění. Neshledávám, jak by tomu mohlo být jinak v oblasti sociálního zabezpečení, kde by znevýhodnění v důchodech bylo nejvíce pocítěno, jakmile osoba opustí trh práce a odejde do důchodu. Je obtížné si představit, jak by bylo možné vyřešit otázku <HT TYPE="ITALIC">nyní existujících</HT> rozdílů ve výši důchodů žen a mužů usnadněním přístupu žen na trh práce, nebo opatřeními přijatými v době, kdy jsou stále aktivní na trhu práce (taková opatření by zabránila v <HT TYPE="ITALIC">potenciálním</HT> <HT TYPE="ITALIC">budoucím</HT> rozdílům ve výši důchodů žen a mužů), přičemž by se kategoricky vyloučila jakákoliv opatření, která by se stala použitelnými, jakmile odejdou do opustí pracovní trh (v čemž spočívá skutečný a naléhavější problém).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="19"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0111"><NO.P>111.</NO.P><TXT>Zatřetí, takový přístup k čl. 157 odst. 4 SFEU by vskutku vedl k příliš restriktivnímu a vylučujícímu důsledku, neboť by zahrnoval prodloužení znevýhodnění, kterým čelí ženy v průběhu jejich pracovního života, do doby jejich odchodu do důchodu.<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0077"><P>Souhlasím v tomto bodě se stanoviskem generálního advokáta N. Jääskinena ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Amédée</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-572/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:846">EU:C:2011:846</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0058">58</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0059">59</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Leone</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-173/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:117">EU:C:2014:117</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0057">57</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> Praktický důsledek by byl morálně sporný: vzhledem k tomu, že <HT TYPE="ITALIC">plná rovnost se v praxi</HT> uplatňuje pouze na rovnost příležitostí v <HT TYPE="ITALIC">průběhu</HT> jejich <HT TYPE="ITALIC">pracovních životů</HT>, po jejich odchodu z pracovního trhu nelze už nic vyrovnat, a to i přesto, že znevýhodnění jasně vyplývá z nerovnosti, k níž došlo během jejich pracovních životů, a logicky se projeví později. V takovém případě by rovnost příležitostí byla užitečná pouze tehdy, pokud by zahrnovala rovnou příležitost změnit minulost.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0112"><NO.P>112.</NO.P><TXT>Tvrdím tedy, že nejenže může čl. 157 odst. 4 SFEU sloužit k odůvodnění vnitrostátního opatření, které by jinak bylo diskriminační v rámci zvláštního právního rámce zavedeného použitelným sekundárním unijním právem, včetně směrnice 79/7, ale může být rovněž použit na opatření, jejichž cílem je vyrovnání znevýhodnění, ke kterým došlo v průběhu profesních kariér a která přestože mají svůj původ v nerovnosti vzniklé v průběhu pracovního života, projeví se pouze později při opuštění pracovního trhu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0113"><NO.P>113.</NO.P><TXT>Unijní právní předpisy nicméně důsledně podrobují opatření pozitivních kroků testu přiměřenosti, který vyžaduje, aby výjimky nepřekročily hranice toho, co je vhodné a nezbytné pro dosažení hledaného cíle. Zásada rovného zacházení musí být v co nejvyšší možné míře v souladu s požadavky sledovaného cíle.<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0078"><P>Pokud jde o čl. 2 odst. 4 směrnice 76/207 viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20020319">19. března 2002</DATE>, <NAME.CASE>Lommers</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-476/99</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2002:183">EU:C:2002:183</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0039">39</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20040930">30. září 2004</DATE>, <NAME.CASE>Briheche</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-319/03</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2004:574">EU:C:2004:574</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0024">24</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Obecně viz mé stanovisko ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Cresco Investigation</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-193/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:614">EU:C:2018:614</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0111">111</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE></TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0114"><NO.P>114.</NO.P><TXT>Nyní se budu zabývat těmito požadavky v souvislosti s projednávanou věcí.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">3.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Projednávaná věc</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0115"><NO.P>115.</NO.P><TXT>INSS a španělská vláda trvají na příspěvkové nápravné povaze dotčené dávky. Podle těchto zúčastněných stran <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0117" REF.END="QE0117"/>peněžitý příspěvek v mateřství<QUOT.END REF.START="QS0117" CODE="201C" ID="QE0117"/> zapadá do širšího legislativního rámce, jehož cílem je vyrovnání dopadů znevýhodnění, kterým čelily ženy v průběhu profesního života, na důchody. Bylo popsáno několik opatření, včetně opatření, která vyrovnávají příspěvky v době po porodu, mateřské dovolené a rodičovské dovolené, jakož i opatření v oblasti zaměstnanosti, jako je záruka delší doby rodičovské dovolené. Tato opatření však nemají zpětnou účinnost a nemohou proto napravit situaci starších generací, která by z nich mohla mít prospěch. Kromě toho, s ohledem na tato opatření španělská vláda tvrdí, že potřeba zachovat <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0118" REF.END="QE0118"/>peněžitý příspěvek v mateřství<QUOT.END REF.START="QS0118" CODE="201C" ID="QE0118"/> v budoucnu bude pravidelně přehodnocována.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0116"><NO.P>116.</NO.P><TXT>Všechny tyto aspekty bude muset vnitrostátní soud vzít v úvahu, aby posoudil, zda má dotčené opatření skutečně doplňující vyrovnávací povahu v rámci širšího systému, jehož cílem je ve skutečnosti vyrovnání znevýhodnění, kterým čelí ženy v průběhu jejich profesní kariéry.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0117"><NO.P>117.</NO.P><TXT>Přestože je teoreticky možné použít čl. 157 odst. 4 SFEU v projednávané věci, musím přesto dospět k názoru, že s ohledem na informace předložené Soudnímu dvoru by dotčené opatření, jak je v současnosti navrženo, v žádném případě neprošlo testem přiměřenosti vyžadovaným uvedeným ustanovením. V tomto bodě musím souhlasit s Komisí: dotčené opatření není v souladu se zásadou přiměřenosti.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="20"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0118"><NO.P>118.</NO.P><TXT>Zaprvé, z hlediska jeho vhodnosti je třeba poznamenat, že dotčené opatření se nepoužije na důchody, které nejsou příspěvkového typu a na které patrně více dopadají rozdíly mezi muži a ženami, přičemž ženy starší generace pravděpodobněji ani nedosáhnou potřebného počtu let pro nárok na důchod příspěvkového typu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0119"><NO.P>119.</NO.P><TXT>Zadruhé, jak Komise uvádí, opatření se použije pouze na důchody, které se začaly vyplácet v roce 2016, a tudíž opomíjí ženy z generací, které budou pravděpodobně nejvíce postiženy rozdíly mezi muži a ženami. Podle mého názoru tato skutečnost vytváří tak velký nesoulad mezi (oficiálně uváděným) cílem opatření a prostředky zvolenými pro jeho realizaci, že jej činí nevhodným pro dosažení uvedeného cíle.<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0079"><P>Ve skutečnosti lze rozumně předpokládat, že takové opatření sociální politiky, jež by nenapravovalo minulost, by naopak mělo za účinek upevnění a zachování přesně takového tradičního rozdělení rolí, o jehož účincích uvádí, že si je přeje v budoucnu napravit.</P></NOTE></TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0120"><NO.P>120.</NO.P><TXT>Zatřetí, dotčené opatření nesplňuje požadavek nezbytnosti. Článek 60 odst. 1 LGSS se opírá o výslovné a automatické kritérium pohlaví. Použije se pouze na ženy a nepřipouští žádné úvahy ohledně případů mužů ve srovnatelných situacích. Není možné použít totéž opatření na muže, kterých se týká přerušení jejich kariéry nebo snížení příspěvků v souvislosti s výchovou jejich dětí.<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0080"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20011129">29. listopadu 2001</DATE>, <NAME.CASE>Griesmar</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-366/99</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2001:648">EU:C:2001:648</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0057">57</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Pokud jde o roli <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0119" REF.END="QE0119"/>ustanovení o výhradě<QUOT.END REF.START="QS0119" CODE="201C" ID="QE0119"/> zpřístupňujících opatření pozitivních kroků mužům za zvláštních okolností, viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19971111">11. listopadu 1997</DATE>, <NAME.CASE>Marschall</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-409/95</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1997:533">EU:C:1997:533</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0033">33</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20000328">28. března 2000</DATE>, <NAME.CASE>Badeck a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-158/97</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:163">EU:C:2000:163</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0036">36</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20020319">19. března 2002</DATE>, <NAME.CASE>Lommers</NAME.CASE> (<NO.CASE>C-476/99</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2002:183">EU:C:2002:183</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0045">45</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE></TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0121"><NO.P>121.</NO.P><TXT>Je vhodné uvést závěrečnou poznámku: zpochybněna nebyla ani legitimnost cíle sledovaného vnitrostátním opatřením, ani statistické údaje předložené vnitrostátními orgány prokazující existenci rozdílů mezi muži a ženami jakožto strukturálního problému. Kromě toho, vnitrostátní právní úprava sociálního zabezpečení zaměřená na nápravu rozdílů mezi muži a ženami prostřednictvím vyrovnání by mohla být podle mého názoru vykonávána na základě čl. 157 odst. 4 SFEU. Článek 60 odst. 1 LGSS však ve svém stávajícím znění nesplňuje požadavky vhodnosti ani nezbytnosti pro splnění kritérií zásady přiměřenosti, jež musí být dodržena, aby bylo takové opatření přípustné podle čl. 157 odst. 4 SFEU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0122"><NO.P>122.</NO.P><TXT>Tyto úvahy mě vedou k závěru, že opatření dotčené v projednávané věci není přípustné podle čl. 157 odst. 4 SFEU, a je proto neslučitelné s unijním právem.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">V.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Závěry</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0123"><NO.P>123.</NO.P><TXT>Na základě výše uvedených úvah navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na předběžnou otázku položenou Juzgado de lo social n.<HT TYPE="SUP">o</HT> 3 de Gerona (Soud pro pracovně právní a sociální záležitosti č. 3 v Geroně, Španělsko) takto:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0120" REF.END="QE0120"/>Článek 4 odst. 1 směrnice Rady 79/7/EHS ze dne <DATE ISO="19781219">19. prosince 1978</DATE> o postupném zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti sociálního zabezpečení je třeba vykládat tak, že brání vnitrostátnímu ustanovení, jako je ustanovení dotčené v projednávané věci, které na jednu stranu přiznává po jeho vstupu v platnost nárok na příspěvek k důchodu ženám, které mají dvě a více dětí a které pobírají trvalý invalidní důchod, ale na druhé straně neupravuje žádnou možnost pro přiznání takového nároku mužům v jakékoliv situaci.<QUOT.END REF.START="QS0120" CODE="201C" ID="QE0120"/></P></QUOT.S></NP.ECR></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>