<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><JUDGMENT xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.55-20141201.xd"><BIB.JUDGMENT><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C‑400/15</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62015CJ0400</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:687">EU:C:2016:687</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>8</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>8</PAGE.TOTAL><AUTHOR>CJ</AUTHOR></BIB.JUDGMENT><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P>ROZSUDEK ZE DNE <DATE ISO="20160915">15. 9. 2016</DATE> – Věc C‑400/15</P><P>LANDKREIS POTSDAM-MITTELMARK</P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Rozsudek Soudního dvora</HT> (osmého senátu)</P><P><DATE ISO="20160915">15. září 2016</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="STAR" NOTE.ID="E0001"><P>Jednací jazyk: němčina.</P></NOTE></P></TI></TITLE><INDEX><KEYWORD>Řízení o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Daně</KEYWORD><KEYWORD>Daň z přidané hodnoty</KEYWORD><KEYWORD>Šestá směrnice 77/388/EHS</KEYWORD><KEYWORD>Nárok na odpočet</KEYWORD><KEYWORD>Rozhodnutí 2004/817/ES</KEYWORD><KEYWORD>Právní předpisy členského státu</KEYWORD><KEYWORD>Výdaje na zboží a služby</KEYWORD><KEYWORD>Procentní podíl jejich použití na soukromé účely vyšší než 90 % jejich celkového použití</KEYWORD><KEYWORD>Vyloučení z práva na odpočet daně</KEYWORD></INDEX><JUDGMENT.INIT><P>Ve věci C‑400/15,</P><P>jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Bundesfinanzhof (Spolkový finanční dvůr, Německo) ze dne <DATE ISO="20150616">16. června 2015</DATE>, došlým Soudnímu dvoru dne <DATE ISO="20150723">23. července 2015</DATE>, v řízení</P></JUDGMENT.INIT><PARTIES><PLAINTIFS><P><HT TYPE="BOLD">Landkreis Potsdam-Mittelmark</HT></P></PLAINTIFS><AGAINST>proti</AGAINST><DEFENDANTS><P><HT TYPE="BOLD">Finanzamt Brandenburg,</HT></P></DEFENDANTS></PARTIES><PREAMBLE><PREAMBLE.INIT><P>SOUDNÍ DVŮR (osmý senát),</P><P>ve složení D. Šváby, předseda senátu, J. Malenovský a M. Safjan (zpravodaj), soudci,</P><P>generální advokát: M. Campos Sánchez-Bordona</P><P>vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,</P></PREAMBLE.INIT><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k písemné části řízení,</VISA></GR.VISA><GR.CONSID><CONSID><P>s ohledem na vyjádření předložená:</P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>za Landkreis Potsdam-Mittelmark J. Wulf-von Moersem, conseil,</P></ITEM><ITEM><P>za německou vládu T. Henzem a K. Petersen, jako zmocněnci,</P></ITEM><ITEM><P>za rakouskou vládu G. Eberhardem, jako zmocněncem,</P></ITEM><ITEM><P>za Evropskou komisi L. Lozano Palacios a M. Wasmeierem, jako zmocněnci,</P></ITEM></LIST></CONSID></GR.CONSID><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,</VISA></GR.VISA><PREAMBLE.FINAL>vydává tento</PREAMBLE.FINAL></PREAMBLE><?PAGE NO="2"?><CONTENTS.JUDGMENT><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Rozsudek</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1</NO.P><TXT>Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 1 bodu 1 rozhodnutí Rady 2004/817/ES ze dne <DATE ISO="20041119">19. listopadu 2004</DATE>, kterým se Německu povoluje uplatňovat opatření odchylující se od článku 17 šesté směrnice 77/388/EHS o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="357" PAGE.FIRST="33" DATE.PUB="2004">Úř. věst. 2004, L 357, s. 33</REF.DOC.OJ>, dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0001" ID="QS0001"/>rozhodnutí o povolení<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2</NO.P><TXT>Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Landkreis Potsdam-Mittelmark (okres Postupim-Mittelmark, Německo) a Finanzamt Brandenburg (finanční úřad v Braniborsku, Německo), jehož předmětem je daň z přidané hodnoty (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0002" ID="QS0002"/>DPH<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>) splatná tímto okresem za zdaňovací období 2008.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Unijní právo</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><P>Šestá směrnice</P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3</NO.P><TXT>Šestá směrnice Rady 77/388/EHS ze dne <DATE ISO="19770517">17. května 1977</DATE> o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="145" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="1977">Úř. věst. 1977, L 145, s. 1</REF.DOC.OJ>, dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0003" ID="QS0003"/>šestá směrnice<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/>) byla od <DATE ISO="20070101">1. ledna 2007</DATE> zrušena a nahrazena směrnicí Rady 2006/112/ES ze dne <DATE ISO="20061128">28. listopadu 2006</DATE> o společném systému daně z přidané hodnoty (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="347" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2006">Úř. věst. L 347, s. 1</REF.DOC.OJ>), ve znění směrnice Rady 2009/162/EU ze dne <DATE ISO="20091222">22. prosince 2009</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="010" PAGE.FIRST="14" DATE.PUB="2010">Úř. věst. 2010, L 10, s. 14</REF.DOC.OJ>). Vzhledem k tomu, že sporné zdaňovací období odpovídá roku 2008, považují se odkazy na šestou směrnici za odkazy na směrnici 2006/112 v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze XII této směrnice.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4</NO.P><TXT>Článek 4 odst. 1 a 2 šesté směrnice stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="004.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0004" ID="QS0004"/>1.</NO.PARAG><ALINEA><QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0005" ID="QS0005"/>Osobou povinnou k dani<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="2018" ID="QE0005"/> se rozumí jakákoliv osoba, která na nějakém místě provádí samostatně některou z hospodářských činností vymezených v odstavci 2, a to bez ohledu na účel nebo výsledky této činnosti.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="004.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Mezi hospodářské činnosti uvedené v odstavci 1 náleží veškerá činnost producentů, obchodníků a poskytovatelů služeb včetně těžební a zemědělské činnosti a činnosti při výkonu svobodných a jiných obdobných povolání. Za hospodářskou činnost se rovněž považuje využívání hmotného nebo nehmotného majetku za účelem získávání pravidelného příjmu z něj.<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5</NO.P><TXT>Článek 6 odst. 2 písm. a) šesté směrnice stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0006" ID="QS0006"/>Za poskytování služeb za protiplnění se považují:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>využívání zboží, které tvoří součást aktiv podniku, pro soukromou potřebu osoby povinné k dani nebo pro potřebu jejích zaměstnanců, popřípadě obecněji řečeno k jiným účelům než pro potřebu jejího podniku, je-li přitom [DPH] z tohoto zboží plně nebo zčásti odpočitatelná;<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/></TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><?PAGE NO="3"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6</NO.P><TXT>Článek 17 odst. 2 písm. a) této směrnice stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0007" ID="QS0007"/>Jsou-li zboží a služby použity pro účely jejích zdanitelných plnění, je osoba povinná k dani oprávněna odpočíst od daně, kterou je povinna odvést:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>[DPH], která je splatná nebo byla odvedena s ohledem na zboží nebo služby, jež jí byly nebo mají být dodány jinou osobou povinnou k dani;<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/></TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7</NO.P><TXT>Článek 27 odst. 1 šesté směrnice stanovil:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0008" ID="QS0008"/>Rada může jednomyslně na návrh Komise povolit kterémukoli členskému státu, aby zavedl zvláštní opatření odchylující se od ustanovení této směrnice, jejichž cílem je zjednodušit postup vyměřování daně nebo zabránit určitým druhům daňových úniků nebo vyhýbání se daňovým povinnostem. Opatření zamýšlená ke zjednodušení postupu vyměřování daně smějí ovlivnit výši daňových příjmů členského státu vybranou při konečné spotřebě pouze v zanedbatelném rozsahu.<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><P>Rozhodnutí o povolení</P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8</NO.P><TXT>Bod 3 odůvodnění rozhodnutí o povolení stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><CONSID><P>Cílem odchylujícího se opatření je zcela vyloučit výdaje na zboží a služby z nároku na odpočet DPH, pokud je více než 90 % zboží a služeb použito na soukromé účely osoby povinné k dani nebo jejích zaměstnanců nebo obecně na neobchodní účely. Toto opatření je odchylkou od článku 17 [šesté směrnice], ve znění článku 28f uvedené směrnice a je odůvodněné potřebou zjednodušit postup vyměřování DPH. Tato odchylka má pouze minimální dopad na výši daně splatné v posledním stupni spotřeby.“</P></CONSID></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9</NO.P><TXT>Článek 1 tohoto rozhodnutí stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0009" ID="QS0009"/>Odchylně od čl. 17 odst. 2 [šesté směrnice] je Německo oprávněno vyloučit výdaje na zboží a služby z práva na odpočet DPH, pokud jsou toto zboží a služby použity z více než 90 % na soukromé účely osoby povinné k dani nebo jejích zaměstnanců a nebo obecněji na neobchodní účely.<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10</NO.P><TXT>Článek 2 uvedeného rozhodnutí stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0010" ID="QS0010"/>Toto rozhodnutí se použije do dne <DATE ISO="20091231">31. prosince 2009</DATE>.<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11</NO.P><TXT>Článek 3 téhož rozhodnutí stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0011" ID="QS0011"/>Toto rozhodnutí je určeno Spolkové republice Německo.<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Německé právo</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12</NO.P><TXT>Ustanovení § 15 Umsatzsteuergesetz (zákon o dani z obratu, dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0012" ID="QS0012"/>UStG<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/>) stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="015.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0013" ID="QS0013"/>1)</NO.PARAG><ALINEA><P>Podnikatel může z titulu DPH na vstupu odpočíst,</P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>DPH splatnou ze zákona za dodávky a jiná plnění, která byla jeho podniku poskytnuta jiným podnikatelem. […]</TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA><ALINEA>[…]</ALINEA><?PAGE NO="4"?><ALINEA>Dodání, dovoz nebo pořízení zboží uvnitř Společenství, jež podnikatel používá pro svůj podnik méně než z 10 %, se nepovažuje za uskutečněné pro jeho podnik.</ALINEA><ALINEA>[…]</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="015.002"><NO.PARAG>2)</NO.PARAG><ALINEA><P>Odpočet DPH na vstupu je vyloučen u dodání, dovozu, nebo pořízení zboží uvnitř Společenství [...], které podnikatel používá pro následující plnění:</P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>plnění osvobozená od daně;</TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA><ALINEA>[…]<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Spor v původním řízení a předběžná otázka</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13</NO.P><TXT>Okres Postupim-Mittelmark je územní samosprávný celek, který na vlastní odpovědnost plní úkoly jdoucí nad rámec možností obcí a úřadů spadajících do tohoto okresu. Jako veřejnému orgánu mu v rámci výkonu veřejné moci zejména přísluší výstavba silnic, jejich údržba a zajišťování bezpečnosti dopravy na komunikacích na jeho území. Tyto úkoly plnil prostřednictvím vlastního podniku (<HT TYPE="ITALIC">Eigenbetrieb</HT>) bez právní subjektivity.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14</NO.P><TXT>Ve zdaňovacím období 2008 pořídil okres Postupim-Mittelmark různé zboží, a sice pracovní stroje, užitková vozidla a příslušenství, které používal zejména pro služby uskutečněné v rámci výkonu veřejné moci. Toto zboží nicméně rovněž používal z 2,65 % mimo jiné pro služby prořezávání a kácení stromů, sečení a zametací práce a pro zimní údržbu, které poskytoval třetím osobám. V případě těchto služeb byl osobou povinnou k DPH.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15</NO.P><TXT>Finanční úřad v Braniborsku nepovolil uplatnění odpočtu DPH zaplacené na vstupu za zboží uvedené v předchozím bodě z důvodu, že toto zboží nebylo používáno alespoň z 10 % pro podnik okresu Postupim-Mittelmark ve smyslu § 15 odst. 1 druhé věty UStG. Na základě odvolání žalobce v původním řízení finanční úřad v Braniborsku souhlasil z jiného důvodu s částí požadovaného odpočtu. Ve zbývající části byl tento opravný prostředek zamítnut. Žalobu proti tomuto rozhodnutí, kterou podal okres Postupim-Mittelmark k Finanzgericht Berlin-Brandenburg (Finanční soud pro Berlín – Braniborsko, Německo), tento soud zamítl.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16</NO.P><TXT>Opravným prostředkem <HT TYPE="ITALIC">Revision</HT>, který podal k Bundesfinanzhof (Spolkový finanční soud, Německo), žalobce tvrdí, že odepření odpočtu DPH je v rozporu s unijním právem. Ačkoliv Spolková republika Německo byla oprávněna povolovacím rozhodnutím k uplatnění opatření odchylujícího se od článku 17 šesté směrnice, nevztahuje se podle okresu Postupim-Mittelmark toto povolení na vyloučení odpočtu DPH na vstupu v případech, jako jsou případy projednávané ve věci v původním řízení, kdy se zboží používalo více než z 90 % pro jiné než hospodářské činnosti, jež nepodléhají DPH, ale nelze je považovat za činnosti k <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0014" ID="QS0014"/>jiným účelům než pro potřebu [jejího] podniku<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/>. Okres Postupim-Mittelmark se proto domnívá, že má nárok na poměrný odpočet daně ve výši 2,65 % DPH zaplacené na vstupu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17</NO.P><TXT>Kromě toho má za to, že odepření odpočtu DPH na vstupu porušuje zásadu neutrality s ohledem na hospodářskou soutěž, jelikož toto odepření vede k tomu, že se neodečitatelné částky DPH na vstupu promítnou do kalkulace ceny jako přímý náklad, ačkoli plnění na výstupu uskutečněná v soutěžním vztahu se soukromými podniky jsou v plném rozsahu zdaňována. Je mu tím způsobena strukturální soutěžní nevýhoda.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="5"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18</NO.P><TXT>V této souvislosti předkládající soud upřesňuje, že podle vnitrostátního práva neměl okres Postupim-Mittelmark nárok na odpočet DPH na vstupu, který uplatnil. Dotčené zboží totiž používal převážně k plnění úkolů souvisejících s výkonem veřejné moci a pouze z 2,65 % v rámci svého podniku k uskutečňování zdanitelných plnění. Pro tento skutkový stav je odpočet DPH na vstupu vyloučen na základě § 15 odst. 1 druhé věty UStG, neboť podíl využití pro podnik žalobce činí méně než 10 %.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19</NO.P><TXT>Předkládající soud připomíná, že podle článku 1 rozhodnutí o povolení, je Spolková republika Německo odchylně od čl. 17 odst. 2 šesté směrnice oprávněna vyloučit výdaje na zboží a služby z nároku na odpočet DPH, pokud je procentní podíl jejich použití pro soukromé účely osoby povinné k dani nebo jejích zaměstnanců nebo obecně pro jiné účely než pro potřeby jejího podniku vyšší než 90 % jejich celkového použití.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20</NO.P><TXT>Z judikatury Soudního dvora přitom vyplývá, že zamýšlí-li osoba povinná k dani používat nebo částečné používat zboží pro jiné než hospodářské činnosti, které nespadají do oblasti působnosti šesté směrnice, nemá nárok na odpočet DPH na vstupu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21</NO.P><TXT>Dále z judikatury vyplývá, že v případě dodání zboží, jež chce osoba povinná k dani použít jak pro hospodářské činnosti podléhající DPH, tak k soukromým účelům, tj. <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0015" ID="QS0015"/>jiným účelům než pro potřebu jejího podniku<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/> ve smyslu čl. 6 odst. 2 písm. a) šesté směrnice, je může v plném rozsahu vyčlenit pro svůj podnik a na základě tohoto vyčlenění bude mít nárok na odpočet DPH na vstupu v plné výši. Avšak měla by zaplatit DPH splatnou za používání uvedeného zboží pro jiné účely než pro potřeby svého podniku, jak vyplývá zejména z rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090423">23. dubna 2009</DATE>, <NAME.CASE>Puffer</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑460/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:254">EU:C:2009:254</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0039">39</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22</NO.P><TXT>Předkládající soud uvádí, že podle těchto zásad je odpočet DPH na vstupu povinně vyloučen, pokud okres Postupim-Mittelmark použil pořízené zboží z 97,35 % pro činnosti vyplývající z výkonu veřejné moci, které jsou jinými než hospodářskými činnostmi vymykajícími se režimu DPH. Ve výši 2,65 % by měl žalobce kromě toho v zásadě nárok na odpočet DPH na vstupu. Tento odpočet je však vyloučen na základě § 15 odst. 1 druhé věty UStG.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23</NO.P><TXT>V této souvislosti má předkládající soud pochybnosti o tom, zda je cílem článku 1 rozhodnutí o povolení, jak vyplývá z jeho znění, vyloučit odpočet DPH na vstupu jen tehdy, je-li zboží používáno pro soukromé účely osoby povinné k dani nebo jejích zaměstnanců nebo obecně k jiným účelům než pro účely jejího podnikání, nebo zda se rovněž použije v případech, kdy – jako v projednávaném případě – je zboží z více než 90 % používáno pro jiné než hospodářské činnosti, jež nepodléhají DPH.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24</NO.P><TXT>Předkládající soud má za to, že na základě rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090212">12. února 2009</DATE>, <NAME.CASE>Vereniging Noordelijke Land- en Tuinbouw Organisatie</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑515/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:88">EU:C:2009:88</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), může být zmocnění uvedené v článku 1 rozhodnutí o povolení vykládáno v tom smyslu, že opravňuje vyloučení odpočtu DPH na vstupu pouze v případech, kdy je pořízené zboží používáno z více než 90 % k <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0016" ID="QS0016"/>jiným účelům než pro potřebu jejího podniku<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/>, a nikoliv pro jiné než hospodářské účely, které nepodléhají DPH. V tomto případě by se na § 15 odst. 1 druhá věta UStG nevztahovalo rozhodnutí o povolení, pokud je odpočet DPH na vstupu rovněž vyloučen v případě jiného než hospodářského použití z více než 90 %.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25</NO.P><TXT>Za těchto podmínek se Bundesfinanzhof (Spolkový finanční soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0017" ID="QS0017"/>Ustanovení § 15 odst. 1 druhé věty UStG stanoví, že u dodání, dovozu nebo pořízení zboží uvnitř Společenství, jež podnikatel používá pro svůj podnik méně než z 10 %, se má za to, že nebylo uskutečněno pro jeho podnik – a vylučuje v tomto rozsahu odpočítatelnost DPH na vstupu.</P><?PAGE NO="6"?><P>Tato úprava se opírá o článek 1 rozhodnutí o povolení, na jehož základě je Spolková republika Německo odchylně od čl. 17 odst. 2 šesté směrnice oprávněna vyloučit výdaje na zboží a služby z nároku na odpočet DPH, pokud je procentní podíl jejich použití pro soukromé účely osoby povinné k dani nebo jejích zaměstnanců nebo obecněji pro jiné účely než pro potřeby jejího podniku vyšší než 90 % jejich celkového použití.</P><P>Uplatní se toto oprávnění – v souladu s jeho zněním – jen na případy upravené v čl. 6 odst. 2 šesté směrnice (článek 26 směrnice 2006/112, ve znění směrnice 2009/162), nebo mimo to i na všechny případy, kdy jsou zboží nebo služby použity pro podnikatelské účely jen částečně?<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/></P></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K předběžné otázce</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26</NO.P><TXT>Podstatou předběžné otázky předkládajícího soudu je, zda musí být článek 1 rozhodnutí o povolení vykládán v tom smyslu, že se použije v situaci, kdy podnik pořizuje zboží a služby, které využívá z více než 90 % pro jiné než hospodářské činnosti, které nepodléhají DPH.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27</NO.P><TXT>Jak také vyplývá z jeho znění, rozhodnutí o povolení obsahuje odchylku od čl. 17 odst. 2 šesté směrnice, podle které může osoba povinná k dani odečíst DPH na vstupu, pokud jsou zboží a služby používány pro potřeby jejích zdanitelných plnění, a sice pro hospodářskou činnost.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28</NO.P><TXT>Ke zjištění, zda se pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0018" ID="QS0018"/>na neobchodní účely [k jiným účelům než pro potřebu svého podniku]<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/> uvedený v čl. 1 rozhodnutí o povolení může vztahovat na takovou situaci, jako je situace dotčená ve věci v původním řízení, ve které žalobkyně vykonává činnosti, které ji přísluší v rámci výkonu veřejné moci, a sice jiné než hospodářské činnosti, ačkoli neslouží k jiným účelům než pro potřebu podniku, je třeba odkázat na význam přiznaný tomuto pojmu šestou směrnicí, na základě které bylo rozhodnutí o povolení přijato v souladu s čl. 27 odst. 1 této směrnice.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29</NO.P><TXT>Jak také vyplývá z čl. 6 odst. 2 písm. a) šesté směrnice, použití k jiným účelům než pro potřebu svého podniku může být předmětem DPH.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30</NO.P><TXT>Naproti tomu jiné než hospodářské činnosti nespadají do oblasti působnosti šesté směrnice (rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20080313">13. března 2008</DATE>, <NAME.CASE>Securenta</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑437/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:166">EU:C:2008:166</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0030">30</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090212">12. února 2009</DATE>, <NAME.CASE>Vereniging Noordelijke Land- en Tuinbouw Organisatie</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑515/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:88">EU:C:2009:88</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0036">36</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0037">37</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že účelem čl. 6 odst. 2 písm. a) šesté směrnice není zakotvit pravidlo, podle něhož plnění, která se nacházejí mimo oblast působnosti režimu DPH, mohou být považována za plnění uskutečněná k <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0019" ID="QS0019"/>k jiným účelům než pro potřebu [svého] podniku<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/> ve smyslu tohoto ustanovení. Takový výklad by totiž vedl k tomu, že by byl svého významu zbaven čl. 2 bod 1 šesté směrnice (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090212">12. února 2009</DATE>, <NAME.CASE>Vereniging Noordelijke Land- en Tuinbouw Organisatie</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑515/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:88">EU:C:2009:88</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0038">38</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32</NO.P><TXT>Tyto úvahy potvrzuje uspořádání společného systému DPH, v rámci kterého rozdíl mezi hospodářskými činnostmi a jinými než hospodářskými činnostmi následuje kritéria rozdílná od těch, které rozlišují mezi použitím pro podnikatelské účely a použitím pro jiné účely než pro potřeby podniku, zejména soukromé.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33</NO.P><TXT>Podle ustálené judikatury platí, že je-li investiční majetek užíván jak k podnikatelským, tak k soukromým účelům, má dotčená osoba právo zvolit si pro účely DPH, zda učiní celý tento majetek součástí aktiv svého podniku, nebo zda si jej ponechá v celém rozsahu jako součást osobního majetku, a tím ho zcela vyloučí ze systému DPH, anebo zda jej začlení do svého podniku pouze v tom rozsahu, v němž jej skutečně užívá k podnikatelské činnosti (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090423">23. dubna 2009</DATE>, <NAME.CASE>Puffer</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑460/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:254">EU:C:2009:254</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0039">39</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="7"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34</NO.P><TXT>Naproti tomu taková možnost volby neexistuje, pokud jde o to, zda zboží je či není používáno pro hospodářskou činnost. Pokud podnik používá zboží jak pro hospodářské činnosti, tak pro jiné než hospodářské činnosti, čl. 17 odst. 2 písm. a) šesté směrnice pouze stanoví nárok na odpočet daně zaplacené na vstupu. Opatření, která členské státy mají v tomto ohledu přijmout, musí dodržovat zásadu daňové neutrality, na které je založen společný systém DPH (rozsudek ze dne<REF.DOC.ECR><DATE ISO="20080313">13. března 2008</DATE>, <NAME.CASE>Securenta</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑437/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:166">EU:C:2008:166</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0036">36</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35</NO.P><TXT>V souladu se zásadou daňové neutrality je cílem režimu odpočtů zcela sejmout z podnikatele zatížení DPH, která je splatná nebo byla zaplacena v rámci všech jeho hospodářských činností (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090212">12. února 2009</DATE>, <NAME.CASE>Vereniging Noordelijke Land- en Tuinbouw Organisatie</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑515/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:88">EU:C:2009:88</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0027">27</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36</NO.P><TXT>Vyloučení nároku na odpočet pro zboží sloužící k podnikání, které je používáno méně než z 10 % pro hospodářské činnosti, nesplňuje tento požadavek.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37</NO.P><TXT>Výše uvedené úvahy jsou v plném rozsahu použitelné na výklad pojmu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0020" ID="QS0020"/>na neobchodní účely [pro jiné účely než pro potřeby jejího podniku]<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/>, který je uveden v článku 1 rozhodnutí o povolení. V souladu s požadavky jednotnosti a soudržnosti unijního právního řádu musí mít pojmy používané v aktech přijatých v té samé oblasti stejný význam, nevyjádřil-li unijní zákonodárce v konkrétním legislativním kontextu odlišnou vůli (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20111004">4. října 2011</DATE>, <NAME.CASE>Football Association Premier League a další</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑403/08 a C‑429/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:631">EU:C:2011:631</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0188">188</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160531">31. května 2016</DATE>, <NAME.CASE>Reha Training</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑117/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:379">EU:C:2016:379</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0028">28</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). V projednávaném případě tomu tak není.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38</NO.P><TXT>Konečně pokud jde o argument, podle kterého byl pojmu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0021" ID="QS0021"/>pro jiné účely než pro potřeby jejího podniku<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/> přiznán odlišný význam pro období přecházející rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090212">12. února 2009</DATE>, <NAME.CASE>Vereniging Noordelijke Land- en Tuinbouw Organisatie</NAME.CASE>, (<NO.CASE>C‑515/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:88">EU:C:2009:88</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), takže rozhodnutí o povolení přijaté dne <DATE ISO="20041119">19. listopadu 2004</DATE> by se stále mohlo vztahovat na rozdíl mezi hospodářskými činnostmi a jinými než hospodářskými činnostmi, je třeba připomenout, že výklad ustanovení unijního práva Soudním dvorem má zpětný účinek, a tedy platí od vstupu vykládaného ustanovení v platnost (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19800327">27. března 1980</DATE>, <NAME.CASE>Denkavit italiana</NAME.CASE>, <NO.CASE>61/79</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1980:100">EU:C:1980:100</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0016">16</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39</NO.P><TXT>Nelze tedy mít za to, že by pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0022" ID="QS0022"/>pro jiné účely než pro potřeby jejího podniku<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/> mohl být vykládán odlišně, pokud jde o období předcházející rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090212">12. února 2009</DATE>, <NAME.CASE>Vereniging Noordelijke Land- en Tuinbouw Organisatie</NAME.CASE>, (<NO.CASE>C‑515/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:88">EU:C:2009:88</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), z kterého vyplývá, že se tento pojem netýká rozdílu mezi hospodářskými činnostmi a jinými než hospodářskými činnostmi.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené, je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že článek 1 rozhodnutí o povolení musí být vykládán v tom smyslu, že se nepoužije v situaci, kdy podnik nabývá zboží a služby, které využívá, z více než 90 % pro jiné než hospodářské činnosti, které nepodléhají DPH.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K nákladům řízení</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="8"?><JURISDICTION><INTRO>Z těchto důvodů Soudní dvůr (osmý senát) rozhodl takto:</INTRO><P><HT TYPE="BOLD">Článek 1 rozhodnutí Rady 2004/817/ES ze dne <DATE ISO="20041119">19. listopadu 2004</DATE>, kterým se Německu povoluje uplatňovat opatření odchylující se od článku 17 šesté směrnice 77/388/EHS o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu, musí být vykládán v tom smyslu, že se nepoužije v situaci, kdy podnik pořídil zboží a služby, které využívá z více než 90 % pro jiné než hospodářské činnosti, které nepodléhají dani z přidané hodnoty.</HT></P></JURISDICTION></CONTENTS.JUDGMENT><SIGNATURE.CASE><SIGNATORY><P>Podpisy.</P></SIGNATORY></SIGNATURE.CASE></JUDGMENT>