<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.55-20141201.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C‑406/15</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62015CC0406</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:824">EU:C:2016:824</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>20</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>20</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P>STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA H. SAUGMANDSGAARD ØE – VĚC C‑406/15</P><P>MILKOVA</P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generálního advokáta</HT></P><P><HT TYPE="UC">Henrika Saugmandsgaarda Øe</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20161027">27. října 2016</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0001"><P>Původní jazyk: francouzština.</P></NOTE></P></TI><STI><P><HT TYPE="BOLD">Věc C‑406/15</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">Peťa Milkova</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">proti</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">Izpalnitelen direktor Agentsiata za privatizatsia i sledprivatizatsionen kontrol</HT></P><P><HT TYPE="NORMAL">[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Varhoven administrativen sad (Nejvyšší správní soud, Bulharsko)]</HT></P></STI></TITLE><INDEX><KEYWORD>Řízení o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Sociální politika</KEYWORD><KEYWORD>Rovné zacházení v zaměstnání a povolání</KEYWORD><KEYWORD>Vnitrostátní právní úprava, která v případě propuštění přiznává specifickou ochranu zaměstnancům se zdravotním postižením</KEYWORD><KEYWORD>Neexistence takových pravidel v případě úředníků se zdravotním postižením</KEYWORD><KEYWORD>Přípustnost</KEYWORD><KEYWORD>Směrnice 2000/78/ES</KEYWORD><KEYWORD>Články 4 a 7</KEYWORD><KEYWORD>Úmluva Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením</KEYWORD><KEYWORD>Článek 5 odst. 2</KEYWORD><KEYWORD>Rozšíření působnosti vnitrostátních pravidel ochrany na úředníky se zdravotním postižením</KEYWORD></INDEX><CONTENTS.CONCLUSION><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>I –</NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Úvod</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1.</NO.P><TXT>Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Varhoven administrativen sad (Nejvyšší správní soud, Bulharsko) se týká výkladu směrnice 2000/78/ES, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0002"><P>Směrnice Rady ze dne <DATE ISO="20001127">27. listopadu 2000</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="303" PAGE.FIRST="16" DATE.PUB="2000">Úř. věst. 2000, L 303, s. 16</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 05/04, s. 79).</P></NOTE>, a zejména jejích článků 4 a 7, jakož i čl. 5 odst. 2 Úmluvy Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0001" ID="QS0001"/>Úmluva OSN o zdravotním postižení<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0003"><P>Úmluva byla přijata Valným shromážděním Organizace spojených národů dne <DATE ISO="20061213">13. prosince 2006</DATE> a vstoupila v platnost dne <DATE ISO="20080503">3. května 2008</DATE>.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2.</NO.P><TXT>Tato žádost byla podána v návaznosti na žalobu, kterou podala Peťa Milkova proti rozhodnutí, jež vedlo k ukončení jejího služebního poměru z důvodu zrušení pracovního místa, které tato – zdravotně postižená – osoba zastávala v postavení úřednice. Peťa Milkova vytýká úřadu, který ji zaměstnával, že vůči ní neuplatnil bulharskou právní úpravu, která přiznává specifickou ochranu některým kategoriím nemocných před propuštěním, avšak pouze v případě, že tyto osoby pracují v zaměstnaneckém poměru.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="2"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3.</NO.P><TXT>Předkládající soud se táže Soudního dvora, zda je vnitrostátní právní úprava tohoto druhu slučitelná s výše uvedenými ustanoveními Úmluvy OSN o zdravotním postižení a směrnice 2000/78. V případě, že tomu tak není, táže se, zda povinnost členského státu řídit se těmito dvěma předpisy znamená, že v situaci, jaká nastala ve sporu v původním řízení, je nutno ochranu, která je podle vnitrostátních pravidel přiznána výlučně zaměstnancům se zdravotním postižením<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0004"><P>Dodávám, že se dotčená bulharská právní úprava týká souboru <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0002" ID="QS0002"/>onemocnění<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>, jež opravňují k této ochraně, a nikoli výslovně <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0003" ID="QS0003"/>zdravotního postižení<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/>, avšak že problematika, jež byla v projednávané věci předložena, je předkládajícím soudem posuzována perspektivou právě pojmu zdravotního postižení, neboť projednává spor, jehož subjektem je zdravotně postižená osoba.</P></NOTE>, uplatnit na úředníky se stejným druhem zdravotního postižení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4.</NO.P><TXT>Úvodem poukazuji na to, že tato situace podle mého názoru nespadá do oblasti věcné působnosti směrnice 2000/78, a že tudíž v projednávané věci nebude namístě – a to ani ve světle Úmluvy OSN o zdravotním postižení – podávat výklad jejích ustanovení. Podpůrně však v tomto ohledu uvedu několik poznámek.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>II –</NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>A –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Mezinárodní právo</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5.</NO.P><TXT>Úmluva OSN o zdravotním postižení byla jménem Evropského společenství schválena rozhodnutím Rady 2010/48/ES<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0005"><P>Rozhodnutí ze dne <DATE ISO="20091126">26. listopadu 2009</DATE> o uzavření Úmluvy Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením Evropským společenstvím (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="023" PAGE.FIRST="35" DATE.PUB="2010">Úř. věst. 2010, L 23, s. 35</REF.DOC.OJ>). Vyplývá z něj, že Unie koná pravidelné dialogy s výborem OSN, který je příslušný v této oblasti (viz dokument Komise s názvem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0004" ID="QS0004"/>Zpráva o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie za rok 2015<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/>, COM(2016) 265 final, s. 8, poznámka pod čarou č. 30).</P></NOTE> a Bulharská republika ji ratifikovala v roce 2012<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0006"><P>Zákon přijatý dne <DATE ISO="20120126">26. ledna 2012</DATE> a zveřejněný v DV č. 12 ze dne <DATE ISO="20120210">10. února 2012</DATE>.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6.</NO.P><TXT>Podle jejího čl. 1 prvního pododstavce je jejím účelem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0005" ID="QS0005"/>podporovat, chránit a zajišťovat plné a rovné užívání všech lidských práv a základních svobod všemi osobami se zdravotním postižením a podporovat úctu k jejich přirozené důstojnosti<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/>. V druhém pododstavci tohoto článku jsou osoby se zdravotním postižením definovány jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0006" ID="QS0006"/>osoby mající dlouhodobé fyzické, duševní, mentální nebo smyslové postižení, které v interakci s různými překážkami může bránit jejich plnému a účinnému zapojení do společnosti na rovnoprávném základě s ostatními<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7.</NO.P><TXT>V článku 4 Úmluvy OSN o zdravotním postižení, který je nadepsán <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0007" ID="QS0007"/>Obecné závazky<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/>, se v odstavci 1 uvádí, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0008" ID="QS0008"/>[s]táty, které jsou smluvní stranou této úmluvy, se zavazují zajistit a podporovat plnou realizaci všech lidských práv a základních svobod všem osobám se zdravotním postižením bez jakékoli diskriminace na základě zdravotního postižení […]<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8.</NO.P><TXT>Podle článku 5 této úmluvy, který je nadepsán <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0009" ID="QS0009"/>Rovnost a nediskriminace<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/>, platí, že:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="005.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0010" ID="QS0010"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, uznávají, že všechny osoby jsou před zákonem a ze zákona rovnoprávné a mají nárok na rovnost před zákonem a rovný užitek ze zákona bez jakékoli diskriminace.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="005.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, zakazují veškerou diskriminaci na základě zdravotního postižení a zaručují osobám se zdravotním postižením rovnoprávnou a účinnou právní ochranu před diskriminací z jakýchkoli důvodů.</ALINEA></PARAG><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/></P></QUOT.S></P></NP.ECR><?PAGE NO="3"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9.</NO.P><TXT>Článek 27 této úmluvy, který je nadepsán <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0011" ID="QS0011"/>Práce a zaměstnávání<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="027.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0012" ID="QS0012"/>1.</NO.PARAG><ALINEA><P>Státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, uznávají právo osob se zdravotním postižením na práci na rovnoprávném základě s ostatními; patří sem zejména právo na možnost živit se prací svobodně zvolenou nebo přijatou na trhu práce a na pracovní prostředí, které je otevřené, inkluzívní a přístupné osobám se zdravotním postižením. Státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, zabezpečují a podporují realizaci práva na práci, mimo jiné i pro osoby, u kterých dojde ke vzniku zdravotního postižení v průběhu zaměstnání, přijímáním příslušných opatření, včetně opatření legislativních, s cílem zejména:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>zakázat diskriminaci na základě zdravotního postižení ve všech otázkách týkajících se kterékoli formy zaměstnávání, včetně podmínek náboru, přijímání a zaměstnávání pracovníků, setrvání v zaměstnání, profesního postupu a bezpečnosti a ochrany zdraví při práci;</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/></P></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>B –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Unijní právo</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10.</NO.P><TXT>V bodě 27 odůvodnění směrnice 2000/78 se uvádí, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0013" ID="QS0013"/>Rada v doporučení 86/379/EHS ze dne <DATE ISO="19860724">24. července 1986</DATE> o zaměstnávání zdravotně postižených osob ve Společenství [<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0007"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="225" PAGE.FIRST="43" DATE.PUB="1986">Úř. věst. 1986, L 225, s. 43</REF.DOC.OJ>.</P></NOTE>] stanovila orientační rámec, který vyjmenovává příklady pozitivních akcí na podporu zaměstnávání a vzdělávání zdravotně postižených osob, a v usnesení ze dne <DATE ISO="19990617">17. června 1999</DATE> o rovných možnostech zaměstnání pro zdravotně postižené osoby[<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0008"><P><REF.DOC.OJ COLL="C" NO.OJ="186" PAGE.FIRST="3" DATE.PUB="1999">Úř. věst. 1999, C 186, s. 3</REF.DOC.OJ>.</P></NOTE>] zdůraznila význam věnování zvláštní pozornosti zejména přijímání, udržování v zaměstnání, vzdělávání a celoživotnímu učení zdravotně postižených osob<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11.</NO.P><TXT>Podle jejího článku 1 je <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0014" ID="QS0014"/>účelem [směrnice 2000/78] stanovit obecný rámec pro boj s diskriminací na základě náboženského vyznání či víry, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace v zaměstnání a povolání, s cílem zavést v členských státech zásadu rovného zacházení<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12.</NO.P><TXT>Článek 2 směrnice 2000/78, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0015" ID="QS0015"/>Pojem diskriminace<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/>, uvádí ve svém odstavci 1, že pro účely této směrnice se <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0016" ID="QS0016"/> <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0017" ID="QS0017"/>zásadou rovného zacházení<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="2018" ID="QE0017"/> rozumí neexistence jakékoli přímé nebo nepřímé diskriminace na jakémkoli základě uvedeném v článku 1<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/>. Odstavec 2 tohoto článku definuje pojmy <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0018" ID="QS0018"/>přímá diskriminace<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/> a <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0019" ID="QS0019"/>nepřímá diskriminace<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/> ve smyslu této směrnice.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13.</NO.P><TXT>V článku 3 zmíněné směrnice, který je nadepsán <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0020" ID="QS0020"/>Oblast působnosti<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/>, se v odst. 1 písm. c) stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0021" ID="QS0021"/>[v] rámci pravomocí svěřených Společenství se tato směrnice vztahuje na všechny osoby ve veřejném i soukromém sektoru, včetně veřejných subjektů, pokud jde o […] podmínky zaměstnání a pracovní podmínky včetně podmínek propouštění a odměňování<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14.</NO.P><TXT>Článek 4 této směrnice je nadepsán <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0022" ID="QS0022"/>Profesní požadavky<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/> a v odstavci 1 stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0023" ID="QS0023"/>[b]ez ohledu na čl. 2 odst. 1 a 2 mohou členské státy stanovit, že rozdíl v zacházení na základě vlastností souvisejících s jedním z důvodů uvedených v článku 1 nepředstavuje diskriminaci, pokud z povahy dotyčné pracovní činnosti nebo z podmínek jejího výkonu vyplývá, že tyto vlastnosti představují podstatný a určující profesní požadavek, je-li cíl legitimní a požadavek přiměřený<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15.</NO.P><TXT>Článek 7 směrnice 2000/78 je nadepsán <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0024" ID="QS0024"/>Pozitivní činnost<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/> a zní takto:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="007.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0025" ID="QS0025"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Za účelem zajištění plné rovnosti v profesním životě nebrání zásada rovného zacházení žádnému členskému státu zachovávat nebo přijímat zvláštní opatření pro předcházení nevýhodám souvisejícím s kterýmkoli z důvodů uvedených v článku 1 a pro jejich vyrovnání.</ALINEA></PARAG><?PAGE NO="4"?><PARAG IDENTIFIER="007.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Pokud jde o zdravotně postižené osoby, nedotýká se zásada rovného zacházení práva členských států zachovávat nebo přijímat ustanovení k ochraně zdraví a bezpečnosti při práci nebo opatření zaměřená na vytváření nebo zachování ustanovení nebo zařízení na ochranu nebo podporu zařazení těchto osob do pracovního prostředí.<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>C –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Bulharské právo</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>Kodeks na truda (zákoník práce)</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16.</NO.P><TXT>V článku 328 odst. 1 bodu 2 kodeks na truda (zákoník práce)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0009"><P>Zveřejněn byl v DV č. 26 ze dne <DATE ISO="19860401">1. dubna 1986</DATE> a v DV č. 27 ze dne <DATE ISO="19860404">4. dubna 1986</DATE> a v platnost vstoupil dne <DATE ISO="19870101">1. ledna 1987</DATE>.</P></NOTE> se stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0026" ID="QS0026"/>zaměstnavatel může ukončit pracovní smlouvu písemnou výpovědí zaslanou pracovníkovi při dodržení lhůt stanovených v čl. 326 odst. 2 […] při zrušení pracovního místa<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17.</NO.P><TXT>V odst. 1 bodu 3 jeho článku 333 nadepsaného <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0027" ID="QS0027"/>Ochrana v případě propuštění<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/> se stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0028" ID="QS0028"/>[v] případech podle [čl.] 328 odst. 1 bodů 2, 3, 5 a 11 […] může zaměstnavatel přistoupit k propuštění v jednotlivých případech pouze po předchozím souhlasu úřadu inspekce práce:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P>[…]</P><PARAG IDENTIFIER="333.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA>[u] pracovníka, který trpí nemocí uvedenou ve vyhlášce ministra zdravotnictví<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/>.</ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>Naredba n<HT TYPE="SUP">o</HT> 5/1987 (vyhláška č. 5/1987)</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18.</NO.P><TXT>Článek 1 naredba n<HT TYPE="SUP">o</HT> 5/1987 za bolestite, pri koito rabotnitsite, boleduvashti ot tyah, imat osobena zakrila saglasno chl. 333, al. 1, ot kodeksa na trud, izdadena ot Ministerstvoto na narodnoto zdrave i Tsentralniyat savet na balgarskite profesionalni sayrééduzi (vyhláška č. 5/1987 o nemocích, při kterých pracovníci trpící těmito nemocemi požívají zvláštní ochrany podle čl. 333 odst. 1 zákoníku práce, vydaná ministerstvem pro veřejné zdraví a ústřední radou bulharských odborových svazů)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0010"><P>Vyhláška byla přijata dne <DATE ISO="19870220">20. února 1987</DATE> a byla zveřejněna v DV č. 33 ze dne <DATE ISO="19870428">28. dubna 1987</DATE>.</P></NOTE> stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0029" ID="QS0029"/>V případě částečně likvidace, zrušení pracovních míst nebo přerušení práce na více než 30 dnů může podnik pouze po předchozím souhlasu příslušného okresního úřadu inspekce práce propustit pracovníky, kteří trpí jednou z těchto nemocí:<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/> <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0030" ID="QS0030"/>ischemická choroba srdeční<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/>, <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0031" ID="QS0031"/>aktivní forma tuberkulózy<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="201C" ID="QE0031"/>, <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0032" ID="QS0032"/>onkologické onemocnění<QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="201C" ID="QE0032"/>, <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0033" ID="QS0033"/>nemoc z povolání<QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="201C" ID="QE0033"/>, <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0034" ID="QS0034"/>psychické onemocnění<QUOT.END REF.START="QS0034" CODE="201C" ID="QE0034"/> a <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0035" ID="QS0035"/>cukrovka<QUOT.END REF.START="QS0035" CODE="201C" ID="QE0035"/>.</ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>3.</NO.P><TXT>Zakon za administraciata (zákon o veřejné správě)</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19.</NO.P><TXT>Článek 12 zakon za administraciata (zákon o veřejné správě)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0011"><P>Zveřejněn byl v DV č. 130 ze dne <DATE ISO="19981105">5. listopadu 1998</DATE> a v platnost vstoupil dne <DATE ISO="19981206">6. prosince 1998</DATE>.</P></NOTE> zní takto:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="012.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0036" ID="QS0036"/>(1)</NO.PARAG><ALINEA>Činnost veřejné správy vykonávají úředníci a zaměstnanci.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="012.002"><NO.PARAG>(2)</NO.PARAG><ALINEA>Postup jmenování a postavení úředníků upravuje zákon.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="012.003"><NO.PARAG>(3)</NO.PARAG><ALINEA>Pracovní smlouvy smluvních zaměstnanců veřejné správy se uzavírají podle zákoníku práce.<QUOT.END REF.START="QS0036" CODE="201C" ID="QE0036"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="5"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>4.</NO.P><TXT>Zakon za daržavnia služitel (zákon o veřejné službě)</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20.</NO.P><TXT>Podle článku 1 zakon za darzhavnia sluzhitel (zákon o veřejné službě)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0012"><P>Zveřejněn byl v DV č. 67 ze dne <DATE ISO="19990727">27. července 1999</DATE> a v platnost vstoupil dne <DATE ISO="19990827">27. srpna 1999</DATE>.</P></NOTE> tento právní předpis upravuje <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0037" ID="QS0037"/>obsah a ukončení služebního poměru mezi státem a úředníkem v rámci výkonu služby a v souvislosti s ním, nestanoví-li zvláštní zákon jinak<QUOT.END REF.START="QS0037" CODE="201C" ID="QE0037"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21.</NO.P><TXT>Článek 106 odst. 1 bod 2 tohoto zákona stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0038" ID="QS0038"/>[o]rgán oprávněný ke jmenování může ukončit služební poměr výpovědí s měsíční výpovědní dobou […] při zrušení pracovního místa<QUOT.END REF.START="QS0038" CODE="201C" ID="QE0038"/>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>5.</NO.P><TXT>Zakon za zaštita ot diskriminacia (zákon na ochranu před diskriminací)</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22.</NO.P><TXT>Podle předkládacího rozhodnutí je zakon za zaštita ot diskriminacia (zákon na ochranu před diskriminací)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0013"><P>Zveřejněn byl v DV č. 86 ze dne <DATE ISO="20030930">30. září 2003</DATE> a v platnost vstoupil dne <DATE ISO="20040101">1. ledna 2004</DATE>.</P></NOTE> právním aktem, který upravuje ochranu před všemi formami diskriminace a přispívá k zabránění diskriminaci tím, že provádí směrnice Společenství v oblasti rovného zacházení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23.</NO.P><TXT>V článku 4 odst. 1 tohoto zákona se stanoví, že se <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0039" ID="QS0039"/>[z]akazuje […] jakákoli přímá nebo nepřímá diskriminace na základě […] zdravotního postižení […], nebo na základě jakékoliv jiné osobní charakteristiky, která je stanovena v zákoně nebo v mezinárodní smlouvě, jejíž stranou je Bulharská republika<QUOT.END REF.START="QS0039" CODE="201C" ID="QE0039"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24.</NO.P><TXT>V článku 21 tohoto zákona se stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0040" ID="QS0040"/>[z]aměstnavatel používá při výkonu svého práva jednostranně ukončit pracovní smlouvu podle čl. 328 odst. 1 bodů 2 až 5, 10 a 11, jakož i článku 329 zákoníku práce, nebo služební poměr podle čl. 106 odst. 1 bodů 2, 3 a 5 zákona o veřejné službě jednotná kritéria bez ohledu na osobní charakteristiky podle čl. 4 odst. 1,<QUOT.END REF.START="QS0040" CODE="201C" ID="QE0040"/>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>III –</NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Spor v původním řízení, předběžné otázky a řízení před Soudním dvorem</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25.</NO.P><TXT>Peťa Milkova trpí psychickým onemocněním, které u ní vedlo ke snížení pracovní schopnosti o 50 %.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26.</NO.P><TXT>Počínaje dnem <DATE ISO="20121010">10. října 2012</DATE> pracovala ve služebním poměru úřednického charakteru u bulharského správního orgánu, konkrétně u Agencia za privatizacia i sledprivatizacionen kontrol (Agentura pro privatizaci a postprivatizační kontrolu, dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0041" ID="QS0041"/>Agentura<QUOT.END REF.START="QS0041" CODE="201C" ID="QE0041"/>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27.</NO.P><TXT>Vzhledem ke snížení počtu pracovních míst u Agentury ze 105 na 65 bylo P. Milkové písemně sděleno, že její služební poměr bude ukončen po uplynutí měsíční lhůty z důvodu zrušení pracovního místa, které zastávala. Rozhodnutím výkonného ředitele Agentury byl podle čl. 106 odst. 1 bodu 2 zákona o veřejné službě služební poměr Peti Milkové ukončen s účinností od <DATE ISO="20140301">1. března 2014</DATE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28.</NO.P><TXT>Peťa Milkova podala proti tomuto rozhodnutí žalobu k Administrativen sad – Sofia grad (správní soud v Sofii, Bulharsko), v níž tvrdila, že se na její situace vztahuje ustanovení čl. 333 odst. 1 bodu 3 bulharského zákoníku práce, takže před ukončením jejího služebního poměru měl být o předchozí souhlas požádán úřad inspekce práce. Výkonný ředitel Agentury v žalobní odpovědi uvedl, že takový souhlas nebyl nutný, a že sporné rozhodnutí je tudíž zákonné.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29.</NO.P><TXT>Tento soud prvního stupně žalobu zamítl s odůvodněním, že P. Milkova se i přes své zdravotní postižení nemůže dovolávat specifické ochrany stanovené v čl. 333 odst. 1 bodu 3 zákoníku práce, neboť toto ustanovení se nevztahuje na ukončení služebního poměru úředníka.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="6"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30.</NO.P><TXT>Peťa Milkova podala proti tomuto rozsudku kasační opravný prostředek k předkládajícímu soudu. Vzhledem k tomu, že měl Varhoven administrativen sad (Nejvyšší správní soud) za to, že pro rozhodnutí sporu v původním řízení je nezbytný výklad ustanovení unijního práva, přijal dne <DATE ISO="20150716">16. července 2015</DATE> rozhodnutí – doručené Soudnímu dvoru dne <DATE ISO="20150724">24. července 2015</DATE> – jímž bylo přerušeno řízení a v němž byly Soudnímu dvoru položeny následující předběžné otázky:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0042" ID="QS0042"/>1)</NO.P><TXT>Umožňuje čl. 5 odst. 2 Úmluvy [OSN o zdravotním postižení], aby členské státy přijaly právní úpravu, která stanoví specifickou ochranu <HT TYPE="ITALIC">ex ante</HT> v případě propuštění zaměstnanců se zdravotním postižením, ale nevztahuje se na úředníky s týmž postižením?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Umožňují články 4 a ostatní ustanovení směrnice [2000/78], aby byl přijat právní rámec, který poskytuje specifickou ochranu <HT TYPE="ITALIC">ex ante</HT> v případě propuštění pouze zaměstnancům se zdravotním postižením, nikoli však úředníkům s týmž postižením?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT>Umožňuje článek 7 směrnice 2000/78, aby byla stanovena specifická ochrana <HT TYPE="ITALIC">ex ante</HT> v případě propuštění zaměstnanců se zdravotním postižením, která se však nevztahuje na úředníky s týmž postižením?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>4)</NO.P><TXT>V případě záporné odpovědi na první a třetí otázku: Požaduje dodržení ustanovení mezinárodního práva a práva Společenství vzhledem ke skutkovému stavu a okolnostem této věci, aby vnitrostátním zákonodárcem stanovenou specifickou ochranu <HT TYPE="ITALIC">ex ante</HT> zaměstnanců se zdravotním postižením, bylo možno uplatnit i na úředníky s týmž postižením?<QUOT.END REF.START="QS0042" CODE="201C" ID="QE0042"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31.</NO.P><TXT>Písemná vyjádření Soudnímu dvoru předložily bulharská vláda a Evropská komise. Dopisem ze dne <DATE ISO="20160527">27. května 2016</DATE> byli zúčastnění uvedení v článku 23 statutu Soudního dvora vyzváni, aby písemně odpověděli na otázky položené Soudním dvorem. Peťa Milkova, bulharská vláda a Komise předložily v odpovědi na tyto otázky doplňující vyjádření. Ve věci nebylo nařízeno jednání.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>IV –</NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Analýza</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>A –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Úvodní poznámky</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>Ke znění a dosahu relevantních ustanovení bulharského práva</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32.</NO.P><TXT>Předkládající soud v odůvodnění svého rozhodnutí zdůrazňuje, že systém bulharského práva zásadně zaručuje ochranu osob se zdravotním postižením a vylučuje jakoukoli diskriminaci na základě zdravotního postižení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0014"><P>V souladu s články 6 a 48 bulharské Ústavy a s článkem 4 zákona na ochranu před diskriminací.</P></NOTE>, avšak v praxi konkrétně fungují pouze mechanismy týkající se omezeného okruhu osob se zdravotním postižením, a to ne všech těchto osob stejným způsobem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33.</NO.P><TXT>Z článku 12 odst. 1 až 3 zákona o veřejné správě vyplývá, že správní úkoly, jako jsou ty, jež vykonává veřejný subjekt, u něhož P. Milkova pracovala před ukončením svého služebního poměru, mohou být svěřeny buď osobám, které mají postavení úředníka, nebo smluvním zaměstnancům, jež mají postavení zaměstnanců podléhajících zákoníku práce.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34.</NO.P><TXT>Je rovněž nesporné, že psychické onemocnění, jímž P. Milkova trpí, je uvedeno na seznamu chorob vyjmenovaných v článku 1 vyhlášky č. 5/1987 o nemocích, při kterých pracovníci trpící těmito nemocemi požívají zvláštní ochrany podle čl. 333 odst. 1 zákoníku práce. Pokud by tedy P. Milkova pracovala u Agentury jako zaměstnankyně, a nikoli jako úřednice, byla by jí tato ochrana přiznána.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="7"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35.</NO.P><TXT>Podle tohoto článku 333 ve spojení s čl. 328 odst. 1 bodem 2 téhož zákoníku musí zaměstnavatel, aby mohl propustit zaměstnance trpícího určitým druhem zdravotního postižení z důvodu zrušení jeho pracovního místa, požádat o předchozí souhlas úřad inspekce práce, který je příslušný k posuzování dopadů zamýšleného propuštění na zdravotní stav dotčené osoby a jenž toto propuštění může v případě nutnosti zakázat<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0015"><P>Bulharská vláda ve svých písemných vyjádřeních dodává, že význam úřadu inspekce práce spočívá v tom, že je třetí osobou nezávislou na stranách pracovní smlouvy a že možnost povolit či nepovolit propuštění posuzuje nejen s ohledem na dopad na zdravotní stav pracovníka, ale také s ohledem na jiné faktory, jako je možnost obsadit jiné vhodné pracovní místo u téhož zaměstnavatele.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36.</NO.P><TXT>Varhoven administrativen sad (Nejvyšší správní soud) upřesňuje, že zákon o veřejné službě neobsahuje obdobné ustanovení ve prospěch zdravotně postižených úředníků a že ani vnitrostátní judikatura nepřiznává P. Milkové právo na takovou ochranu <HT TYPE="ITALIC">ex ante</HT>. Podle této ustálené judikatury nelze ochranná opatření stanovená v čl. 333 odst. 1 zákoníku práce uplatnit – a to ani obdobně – ve prospěch úředníka, neboť zákon o veřejné službě na uvedené ustanovení výslovně neodkazuje.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37.</NO.P><TXT>Předkládající soud zdůrazňuje, že další ochrana poskytovaná tímto zákoníkem práce všem osobám s určitým druhem zdravotního postižení, která byla zavedena v roce 1987, byla upřena úředníkům s vydáním zákona o veřejné službě v roce 1999, aniž to autor návrhu předmětného zákona výslovně zdůvodnil. Tato ochrana však byla zachována pro všechny zaměstnance, a to i ve veřejnoprávní oblasti, a tento právní stav přetrval i po přistoupení Bulharské republiky k Unii ke dni <DATE ISO="20070101">1. ledna 2007</DATE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38.</NO.P><TXT>Kritérium, na jehož základě podléhají spornému rozdílnému zacházení osoby se stejným zdravotním postižením, tak souvisí s postavením úředníka či zaměstnance, jelikož nárok na ochranu na základě předmětných opatření mají všechny osoby, jež uzavřely pracovní smlouvu, bez ohledu na skutečnost, zda jsou zaměstnány soukromým či veřejným subjektem. Zdůrazňuji, že dokumenty Komise jsou v tomto ohledu matoucí, když uvádějí, že rozlišování se provádí na základě toho, zda uvedené osoby pracují v soukromém či veřejném sektoru<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0016"><P>Tuto nepřesnost rovněž zdůraznila P. Milkova ve své písemné odpovědi na otázky položené Soudním dvorem.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39.</NO.P><TXT>Předkládající soud dodává, že zákon na ochranu před diskriminací, který byl přijat za účelem provedení směrnic Společenství upravujících tuto oblast<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0017"><P>Poukazuji na to, že čl. 4 odst. 1 tohoto zákona neobsahuje taxativní výčet zakázaných důvodů diskriminace, neboť obsahuje obrat <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0043" ID="QS0043"/>na základě jakékoliv […] osobní charakteristiky, která je stanovena v zákoně nebo v mezinárodní smlouvě, jejíž stranou je Bulharská republika<QUOT.END REF.START="QS0043" CODE="201C" ID="QE0043"/>.</P></NOTE>, obsahuje argument ve prospěch přístupu, kdy je v případě ukončení služebního poměru z důvodu zrušení pracovního místa zastávaného zdravotně postiženou osobou uplatňováno rozdílné zacházení podle toho, zda je zaměstnavatel soukromým či veřejným subjektem. V tomto ohledu předkládající soud uvádí, že článek 21 zmíněného zákona tyto dva předpoklady rozlišuje, a to i přes obecný požadavek, aby zaměstnavatel v případě, kdy využije svého práva na jednostranné ukončení pracovní smlouvy či služebního poměru s takovou osobou, uplatňoval stejná kritéria.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40.</NO.P><TXT>Tento soud uvádí, že mu není známo, v jakém rozsahu dovolují ustanovení Úmluvy OSN o zdravotním postižení, Listiny základních práv Evropské unie (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0044" ID="QS0044"/>Listina<QUOT.END REF.START="QS0044" CODE="201C" ID="QE0044"/>) a směrnice 2000/78, jež podle něj stanovily společné podmínky týkající se rovného zacházení se všemi zdravotně postiženými osobami, zachování tohoto právního stavu v bulharském právu, z něhož vyplývá rozdílné zacházení se dvěma skupinami zranitelných pracovníků, kteří se však nacházejí v obdobné situaci ukončení pracovního či služebního poměru.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>K předmětu a pořadí posuzování předběžných otázek</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41.</NO.P><TXT>Ačkoli se předkládající soud táže Soudního dvora na prvním místě na možné dopady čl. 5 odst. 2 Úmluvy OSN o zdravotním postižení na projednávanou věc, považuji – stejně jako Komise – za vhodné se touto otázkou zabývat až po posouzení problematiky použitelnosti a výkladu ustanovení směrnice 2000/78, která je společná druhé a třetí předběžné otázce.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="8"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42.</NO.P><TXT>První položenou otázku je totiž nutno chápat tak, že se týká v podstatě případného výkladu směrnice 2000/78 ve světle uvedené úmluvy, což je relevantní pouze v případě, pokud je tato směrnice skutečně použitelná, a tak tomu podle mého názoru – z důvodů, jež uvedu níže – není.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43.</NO.P><TXT>Konečně poukazuji na to, že čtvrtá předběžná otázka, která je uvozena podmínkovou formulací, má vůči otázkám předchozím podpůrnou povahu a podle mého názoru na ni ve světle odpovědí, které je třeba na tyto otázky poskytnout, nebude nutno odpovídat.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>B –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K požadovanému výkladu ustanovení směrnice 2000/78 (druhá a třetí otázka)</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>K nepoužitelnosti směrnice 2000/78 na projednávanou věc</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44.</NO.P><TXT>Druhá a třetí předběžná otázka se týkají toho, zda ustanovení směrnice 2000/78, konkrétně její články 4 a 7, umožňují členskému státu přijmout takovou právní úpravu, jako je bulharský právní předpis, který je předmětem ve věci v původním řízení, jež zaměstnancům trpícím některými onemocněními přiznává v případě propuštění specifickou ochranu <HT TYPE="ITALIC">ex ante</HT>, ale nevztahuje se na úředníky s týmiž druhy zdravotního postižení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45.</NO.P><TXT>Je tudíž zapotřebí se těmito otázkami zabývat společně a nejprve posoudit, zda se směrnice 2000/78 skutečně použije za situace, jaká nastala ve sporu v původním řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46.</NO.P><TXT>Jak uvádí bulharská vláda a Komise, je pravda, že se tato směrnice na základě jejího čl. 3 odst. 1 písm. c) vztahuje <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0045" ID="QS0045"/>[v] rámci pravomocí svěřených [Unii] […] na všechny osoby ve veřejném i soukromém sektoru, včetně veřejných subjektů, pokud jde o […] podmínky zaměstnání a pracovní podmínky [mezi něž patří i podmínky] propouštění a odměňování<QUOT.END REF.START="QS0045" CODE="201C" ID="QE0045"/>. Režim, jakému byla P. Milkova podrobena veřejným subjektem, u něhož byla zaměstnána, při ukončení jejího služebního poměru, tedy může v tomto rozsahu spadat do věcné působnosti uvedené směrnice. Kromě toho je nepochybné, že pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0046" ID="QS0046"/>zdravotní postižení<QUOT.END REF.START="QS0046" CODE="201C" ID="QE0046"/> ve smyslu směrnice 2000/78, tak jak byl vymezen Soudním dvorem<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0018"><P>Tedy <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0047" ID="QS0047"/>omezení vyplývající především z dlouhodobých fyzických, duševních nebo psychických postižení, které v interakci s různými překážkami může bránit plnému a účinnému zapojení dotčené osoby do profesního života na rovnoprávném základě s ostatními pracovníky<QUOT.END REF.START="QS0047" CODE="201C" ID="QE0047"/>. Viz zejména rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130704">4. července 2013</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Itálie</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑312/11</NO.CASE>, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:446">EU:C:2013:446</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0056">56</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20141218">18. prosince 2014</DATE>, <NAME.CASE>FOA</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑354/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2463">EU:C:2014:2463</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0053">53</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>, se vztahuje na psychické onemocnění, jímž P. Milkova trpí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47.</NO.P><TXT>Stejně jako Komise se však domnívám, že směrnice 2000/78 se na spor vykazující specifika situace P. Milkové nepoužije, neboť ustanovení této směrnice se nevztahují na kritérium, na němž bylo založeno rozdílné zacházení, na něž si P. Milkova stěžuje.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48.</NO.P><TXT>Z předkládacího rozhodnutí totiž vyplývá, že spor v původním řízení se vyznačuje tím, že P. Milkové nebylo uplatnění bulharské právní úpravy poskytující specifickou ochranu zaměstnancům trpícím takovými nemocemi, jako je psychické onemocnění, při ukončení jejich pracovní smlouvy, upřeno na základě jejího zdravotního postižení, ale na základě pouhé skutečnosti, že měla postavení úředníka, a nikoliv postavení zaměstnance, jež tato právní úprava požaduje<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0019"><P>Viz body 35 až 38 tohoto stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49.</NO.P><TXT>Předkládající soud připouští, že sporné rozdílné zacházení není v projednávané věci založeno na <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0048" ID="QS0048"/>osobní charakteristice<QUOT.END REF.START="QS0048" CODE="201C" ID="QE0048"/>, jakou představuje zdravotní postižení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0020"><P>Výraz <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0049" ID="QS0049"/>osobní charakteristika<QUOT.END REF.START="QS0049" CODE="201C" ID="QE0049"/> je použit v článcích 4 a 21 bulharského zákona na ochranu před diskriminací. Výraz <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0050" ID="QS0050"/>vlastnost<QUOT.END REF.START="QS0050" CODE="201C" ID="QE0050"/> je použit v bodě 23 odůvodnění a v článku 4 směrnice 2000/78, zejména v souvislosti se zdravotním postižením.</P></NOTE>, ale že vychází z okolnosti, že obě skupiny zdravotně postižených osob, které se zde nacházejí v rozdílné situaci – zdravotně postižení zaměstnanci a zdravotně postižení úředníci – vykonávají svou pracovní činnost v rámci odlišných právních rámců – jedni na základě pracovní smlouvy a druzí na základě statutu úředníka.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="9"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50.</NO.P><TXT>Předkládající soud však považuje za možné, že taková vnitrostátní právní úprava a judikatura, jaké se použijí ve sporu v původním řízení, nejsou slučitelné s požadavky unijního práva na zajištění rovnosti v zaměstnání a povolání pro všechny zdravotně postižené osoby. Právě toto je důvodem, proč žádá o výklad ustanovení směrnice 2000/78.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51.</NO.P><TXT>V tomto ohledu připomínám, že z názvu a odůvodnění i z obsahu a účelu směrnice 2000/78 v souladu s ustálenou judikaturou Soudního dvora vyplývá, že tato směrnice má za cíl vytvořit obecný rámec pro zajištění rovného zacházení v zaměstnání a povolání pro každého, a to tím, že poskytuje účinnou ochranu před <HT TYPE="ITALIC">diskriminací na základě jednoho z důvodů uvedených v článku 1</HT><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0021"><P>Viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130411">11. dubna 2013</DATE>, <NAME.CASE>HK Danmark</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑335/11 a C‑337/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:222">EU:C:2013:222</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20141218">18. prosince 2014</DATE>, <NAME.CASE>FOA</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑354/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2463">EU:C:2014:2463</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0050">50</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150521">21. května 2015</DATE>, <NAME.CASE>SCMD</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑262/14</NO.CASE>, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:336">EU:C:2015:336</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0018">18</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160728">28. července 2016</DATE>, <NAME.CASE>Kratzer</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑423/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:604">EU:C:2016:604</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0032">32</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>, k nimž patří i zdravotní postižení. Článek 2 této směrnice tak výslovně stanoví, že aby tvrzená diskriminace spadala do oblasti působnosti tohoto právního předpisu, musí se jednat o diskriminaci <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0051" ID="QS0051"/>na jakémkoli základě uvedeném v článku 1<QUOT.END REF.START="QS0051" CODE="201C" ID="QE0051"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52.</NO.P><TXT>Mezi důvody diskriminace, na něž se směrnice 2000/78 konkrétně zaměřuje, však není uvedena zvláštní povaha pracovního poměru, což je kritérium, na jehož základě byla žalobkyně v původním řízení vystavena rozdílnému zacházení, v jehož důsledku byla vyloučena z ochrany stanovené v čl. 333 odst. 1 bulharského zákoníku práce pro zdravotně postižené zaměstnance, přičemž vnitrostátní judikatura odmítá rozšířit uplatnění tohoto ustanovení na úředníky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53.</NO.P><TXT>Z judikatury Soudního dvora navíc vyplývá, že s ohledem na znění článku 13 ES (nyní článek 19 SFEU), který je základem pro směrnici 2000/78<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0022"><P>Článek 13 ES (nyní článek 19 SFEU), který představuje právní základ uvedené směrnice, svěřuje Společenství pravomoc <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0052" ID="QS0052"/>přijmout vhodná opatření k boji proti diskriminaci na základě pohlaví, rasy nebo etnického původu, náboženského vyznání nebo přesvědčení, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace<QUOT.END REF.START="QS0052" CODE="201C" ID="QE0052"/>, a tento seznam je tudíž taxativní. Viz zejména rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20080717">17. července 2008</DATE>, <NAME.CASE>Coleman</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑303/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:415">EU:C:2008:415</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0038">38</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0046">46</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20110707">7. července 2011</DATE>, <NAME.CASE>Agafiţei a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑310/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:467">EU:C:2011:467</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, nemůže být oblast působnosti této směrnice rozšířena na základě analogie – a to ani prostřednictvím poukazu na obecnou zásadu zákazu diskriminace<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0023"><P>Připomeňme, že zásada zákazu diskriminace je jednou z obecných zásad unijního práva. Viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20060711">11. července 2006</DATE>, <NAME.CASE>Chacón Navas</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑13/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:456">EU:C:2006:456</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0056">56</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20141218">18. prosince 2014</DATE>, <NAME.CASE>FOA</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑354/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2463">EU:C:2014:2463</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0032">32</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> – nad rámec diskriminace na základě důvodů <HT TYPE="ITALIC">uvedených taxativním způsobem</HT> v jejím článku 1<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0024"><P>Viz zejména rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20080717">17. července 2008</DATE>, <NAME.CASE>Coleman</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑303/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:415">EU:C:2008:415</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0046">46</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20141218">18. prosince 2014</DATE>, <NAME.CASE>FOA</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑354/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2463">EU:C:2014:2463</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0036">36</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150521">21. května 2015</DATE>, <NAME.CASE>SCMD</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑262/14</NO.CASE>, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:336">EU:C:2015:336</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0028">28</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0029">29</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54.</NO.P><TXT>K omezujícím důvodům, na jejichž základě tato směrnice zakazuje jakoukoli diskriminaci, tak nelze přidávat nové kritérium rozlišování, jakým je v projednávané věci typ pracovního poměru zdravotně postižené osoby. Z toho vyplývá, že zásada zákazu diskriminace, tak jak ji upravuje směrnice 2000/78, se nevztahuje na případné rozdílné zacházení se zaměstnanci veřejného subjektu, kteří jsou v služebním poměru, a smluvními zaměstnanci ve veřejném či soukromém sektoru, jakého byla podle předkládacího rozhodnutí předmětem P. Milkova. V tomto smyslu připomínám, že Soudní dvůr již z oblasti působnosti této směrnice vyloučil rozdílné zacházení na základě socioprofesní kategorie, do níž dotčené osoby patří<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0025"><P>Viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20110707">7. července 2011</DATE>, <NAME.CASE>Agafiţei a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑310/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:467">EU:C:2011:467</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0036">36</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150521">21. května 2015</DATE>, <NAME.CASE>SCMD</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑262/14</NO.CASE>, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:336">EU:C:2015:336</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), v nichž Soudní dvůr konstatoval, že se směrnice 2000/78 nevztahuje na diskriminaci na základě socioprofesní kategorie, jako je status důchodce či místo výkonu práce dotyčné osoby. Viz obdobně usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130307">7. března 2013</DATE>, <NAME.CASE>Rivas Montes</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑178/12</NO.CASE>, nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:150">EU:C:2013:150</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0043">43</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0044">44</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), z něhož vyplývá, že rozdíl v zacházení mezi zaměstnanci, kteří jsou ve služebním poměru, a smluvními zaměstnanci nespadá pod zásadu zákazu diskriminace zakotvenou v rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS, která je uvedena v příloze směrnice 1999/70/ES o této rámcové dohodě (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="175" PAGE.FIRST="43" DATE.PUB="1999">Úř. věst. 1999, L 175, s. 43</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 05/03, s. 368).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="10"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55.</NO.P><TXT>Upřesňuji, že podle mého názoru nepostačuje pouhá skutečnost, že je dotčená osoba zdravotně postižená, k tomu, aby se v projednávané věci uplatnila směrnice 2000/78. V tomto ohledu zdůrazňuji, že Soudní dvůr konstatoval, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0053" ID="QS0053"/>[z]ásada rovného zacházení zakotvená v uvedené směrnici se totiž v […] oblasti [zaměstnání a povolání] použije nikoli na určenou kategorii osob [jakou jsou osoby se zdravotním postižením], ale v závislosti na důvodech uvedených v jejím článku 1<QUOT.END REF.START="QS0053" CODE="201C" ID="QE0053"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0026"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20080717">17. července 2008</DATE>, <NAME.CASE>Coleman</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑303/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:415">EU:C:2008:415</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0038">38</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a násl.), v němž Soudní dvůr zdůraznil, že z ustanovení směrnice 2000/78 nevyplývá, že by zásada rovného zacházení, kterou má tato směrnice zaručit, byla omezena pouze na osoby, které jsou samy zdravotně postiženy ve smyslu této směrnice.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56.</NO.P><TXT>Ačkoli bylo připuštěno, že rozsah působnosti směrnice 2000/78 nelze – pokud jde o zmíněné důvody – vykládat restriktivně, nemění to podle mého názoru nic na tom, že její ustanovení upravují pouze ta porušení zásady zákazu diskriminace, tak jak je pojímána v této směrnici, jež se skutečně – byť nepřímo<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0027"><P>V rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20080717">17. července 2008</DATE>, <NAME.CASE>Coleman</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑303/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:415">EU:C:2008:415</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0043">43</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a násl.), Soudní dvůr konstatoval, že propuštění zaměstance, který není osobou zdravotně postiženou, náleží do oblasti osobní působnosti směrnice 2000/78, pokud je prokázáno, že nepříznivé zacházení, jemuž je tento zaměstnanec vystaven ve srovnání s jinými osobami, jež se nacházejí ve srovnatelné situaci, <HT TYPE="ITALIC">se zakládá na zdravotním postižení jeho dítěte</HT>, jemuž tento zaměstnanec poskytuje převážnou část potřebné péče.</P></NOTE> – opírají o jedno z možných hledisek diskriminace, jejichž taxativní seznam tento právní předpis stanoví. Tak tomu však ve sporu v původním řízení není, neboť jak konstatoval sám předkládající soud, s P. Milkovou nebylo zacházeno rozdílně na základě jejího zdravotního postižení, což je jediný ze stanovených důvodů, jenž je v projednávané věci relevantní, nýbrž na základě jejího postavení úřednice.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57.</NO.P><TXT>Dodávám, že skutečnost, že v roce 2008 byly zahájeny legislativní práce s cílem změnit věcnou působnost směrnice 2000/78, tuto analýzu nijak nezpochybňuje<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0028"><P>Viz návrh směrnice Rady ze dne <DATE ISO="20080702">2. července 2008</DATE> o provádění zásady rovného zacházení s osobami bez ohledu na náboženské vyznání nebo víru, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci [KOM(2008) 426 v konečném znění, s. 2 a 7]. Dodávám, že tento návrh byl během června 2016 předmětem nových diskusí v Radě.</P></NOTE>. Bylo totiž zamýšleno zavést uplatňování zásady rovného zacházení s osobami bez ohledu na náboženské vyznání nebo víru, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0054" ID="QS0054"/>jinde než na trhu práce<QUOT.END REF.START="QS0054" CODE="201C" ID="QE0054"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0029"><P>A to v oblastech mimo profesní oblast, jako sociální ochrana, sociální výhody, vzdělávání, přístup ke zboží a službám, včetně bydlení, a jejich dodávka [viz bod 9 odůvodnění a článek 3 návrhu směrnice, KOM(2008) 426 v konečném znění, s. 14 a 19].</P></NOTE>, nikoli však rozšířit seznam důvodů diskriminace, jež jsou v této směrnici stanoveny taxativním způsobem, přičemž postup byl stejný v případě dvou dalších směrnic týkajících se zákazu diskriminace, na které tento návrh revize rovněž navazuje<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0030"><P>Směrnice Rady 2000/43/ES ze dne <DATE ISO="20000629">29. června 2000</DATE>, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="180" PAGE.FIRST="22" DATE.PUB="2000">Úř. věst. 2000, L 180, s. 22</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 20/01, s. 23), a směrnice Rady 2004/113/ES ze dne <DATE ISO="20041213">13. prosince 2004</DATE>, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="373" PAGE.FIRST="37" DATE.PUB="2004">Úř. věst. 2004, L 373, s. 37</REF.DOC.OJ>), zakazují také diskriminaci na základě důvodů konkrétně uvedených v jejich názvu.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58.</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že je tudíž rozdílné zacházení mezi zdravotně postiženými zaměstnanci a zdravotně postiženými úředníky, které je předmětem věci v původním řízení, založeno na povaze pracovních poměrů mezi těmito dvěma kategoriemi zranitelných pracovníků a jejich zaměstnavatelem, a jelikož toto rozlišovací kritérium není uvedeno na taxativním seznamu důvodů diskriminace stanoveném v článku 1 směrnice 2000/78, nelze podle mého názoru tento právní předpis uplatnit na situaci, jaká vedla ke sporu, jenž byl předložen předkládajícímu soudu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59.</NO.P><TXT>Za této situace není podle mého názoru namístě podávat výklad ustanovení směrnice 2000/78, jež jsou uvedena ve druhé a třetí předběžné otázce. Níže uvedené úvahy tudíž budou uvedeny pouze pro případ, že by se Soudní dvůr rozhodl požadovaný výklad provést.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="11"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>K případnému dopadu Listiny na projednávanou věc</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60.</NO.P><TXT>Předkládající soud stručně zmiňuje Listinu v odůvodnění svého rozhodnutí, aniž by však jakýmkoli způsobem rozvedl, do jaké míry by tato norma unijního práva mohla hrát roli s ohledem na skutečnosti sporu v původním řízení. Neuvádí žádné argumenty ohledně toho, jaký dopad by na projednávanou věc mohlo mít nějaké ustanovení tohoto právního aktu, který ostatně není předmětem položených otázek. Ani písemná vyjádření předložená Soudnímu dvoru neobsahují v tomto ohledu žádné konkrétnější vyjádření<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0031"><P>Bulharská vláda se omezuje na citaci článku 26 Listiny, který se týká <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0055" ID="QS0055"/>[z]ačlenění osob se zdravotním postižením<QUOT.END REF.START="QS0055" CODE="201C" ID="QE0055"/>, v oddílu jejích písemných vyjádření, který nese název <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0056" ID="QS0056"/>právní rámec<QUOT.END REF.START="QS0056" CODE="201C" ID="QE0056"/>, zatímco odpovídající oddíl předkládacího rozhodnutí obsahuje citaci článků 21 a 30 Listiny, jež se týkají <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0057" ID="QS0057"/>[z]ákazu diskriminace<QUOT.END REF.START="QS0057" CODE="201C" ID="QE0057"/> a <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0058" ID="QS0058"/>[o]chrany v případě neoprávněného propuštění<QUOT.END REF.START="QS0058" CODE="201C" ID="QE0058"/>.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61.</NO.P><TXT>Z ustálené judikatury přitom vyplývá, že základní práva zaručená Listinou se uplatní pouze v situacích, které se řídí unijním právem, a že Soudní dvůr musí mít k dispozici veškeré informace umožňující dospět k závěru, že sporná situace spadá do oblasti působnosti unijního práva, aby se mohl vyjádřit k výkladu ustanovení Listiny<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0032"><P>Viz zejména rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130613">13. června 2013</DATE>, <NAME.CASE>Hadj Ahmed</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑45/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:390">EU:C:2013:390</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0056">56</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0057">57</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Jelikož předkládající soud nedoložil, že by cílem vnitrostátních pravidel, jimiž se řídí základ sporu v původním řízení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0033"><P>A to čl. 333 odst. 1 bodu 3 ve spojení s čl. 328 odst. 1 bodem 2 zákoníku práce, jakož i čl. 106 odst. 1 bodu 2 zákona o veřejné službě, tak jak je vykládá bulharská judikatura.</P></NOTE>, bylo přímo a konkrétně provést uvedená ustanovení unijního práva, měl by Soudní dvůr podle mého názoru na základě článku 51 Listiny<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0034"><P>Zmíněný článek 51, který definuje <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0059" ID="QS0059"/>[o]blast použití<QUOT.END REF.START="QS0059" CODE="201C" ID="QE0059"/> Listiny, uvádí ve svém odstavci 1, že ustanovení této Listiny <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0060" ID="QS0060"/>jsou […] určena […] členským státům, výhradně pokud uplatňují právo Unie<QUOT.END REF.START="QS0060" CODE="201C" ID="QE0060"/>, a ve svém odstavci 2, že Listina <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0061" ID="QS0061"/>nerozšiřuje oblast působnosti práva Unie nad rámec pravomocí Unie<QUOT.END REF.START="QS0061" CODE="201C" ID="QE0061"/>. Soudní dvůr v tomto ohledu konstatoval, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0062" ID="QS0062"/>[p]ro určení, zda vnitrostátní právní úprava spadá do uplatňování unijního práva ve smyslu článku 51 Listiny, je třeba kromě dalších skutečností ověřit, zda má uvedená vnitrostátní právní úprava za cíl provádět ustanovení unijního práva, jakou má tato právní úprava povahu a zda sleduje jiné cíle, než které zahrnuje unijní právo, i když může toto právo nepřímo ovlivnit, a zda existuje zvláštní ustanovení unijního práva v této oblasti nebo způsobilé ji ovlivnit<QUOT.END REF.START="QS0062" CODE="201C" ID="QE0062"/> (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140306">6. března 2014</DATE>, <NAME.CASE>Siragusa,</NAME.CASE> <NO.CASE>C‑206/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:126">EU:C:2014:126</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>konstatovat, že není namístě zabývat se slučitelností těchto pravidel se základními právy v Listině stanovenými<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0035"><P>Viz zejména rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130508">8. května 2013</DATE>, <NAME.CASE>Ymeraga a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑87/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:291">EU:C:2013:291</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0040">40</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0043">43</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140306">6. března 2014</DATE>, <NAME.CASE>Siragusa</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑206/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:126">EU:C:2014:126</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0020">20</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0033">33</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140710">10. července 2014</DATE>, <NAME.CASE>Julián Hernández a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑198/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2055">EU:C:2014:2055</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0032">32</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0037">37</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62.</NO.P><TXT>Případný výklad ustanovení unijního práva – v projednávané věci článků směrnice 2000/78 uvedených ve druhé a třetí předběžné otázce – ve světle ustanovení Listiny – konkrétně článků 20, 21, 26 či 30<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0036"><P>Zmíněný článek 20 stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0063" ID="QS0063"/>[p]řed zákonem jsou si všichni rovni<QUOT.END REF.START="QS0063" CODE="201C" ID="QE0063"/>, čl. 21 odst. 1, že se <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0064" ID="QS0064"/>[z]akazuje […] jakákoli diskriminace založená zejména na […] zdravotním postižení<QUOT.END REF.START="QS0064" CODE="201C" ID="QE0064"/>, článek 26, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0065" ID="QS0065"/>Unie uznává a respektuje právo osob se zdravotním postižením na opatření, jejichž cílem je zajistit jejich nezávislost, sociální a profesní začlenění a jejich účast na životě společnosti<QUOT.END REF.START="QS0065" CODE="201C" ID="QE0065"/>, a článek 30, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0066" ID="QS0066"/>[k]aždý pracovník má v souladu s právem Unie a s vnitrostátními právními předpisy a zvyklostmi právo na ochranu před neoprávněným propuštěním<QUOT.END REF.START="QS0066" CODE="201C" ID="QE0066"/>.</P></NOTE> – je nadto možný pouze v mezích pravomocí přiznaných Soudnímu dvoru, jež zde závisí na oblasti věcné působnosti této směrnice. Případně dovolávaná ustanovení Listiny totiž nemohou sama o sobě zakládat pravomoc Soudního dvora k rozhodnutí o právní situaci, která nespadá do oblasti působnosti unijního práva<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0037"><P>Viz zejména rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130508">8. května 2013</DATE>, <NAME.CASE>Ymeraga a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑87/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:291">EU:C:2013:291</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0040">40</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140710">10. července 2014</DATE>, <NAME.CASE>Julián Hernández a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑198/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2055">EU:C:2014:2055</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0032">32</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura), jakož i usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160223">23. února 2016</DATE>, <NAME.CASE>Garzón Ramos a Ramos Martín</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑380/15</NO.CASE>, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:112">EU:C:2016:112</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63.</NO.P><TXT>Poukazuji na to, že předkládací rozhodnutí uvádí rovněž zásadu zakazující veškerou diskriminaci zdravotně postižených osob. V tomto ohledu připomínám, že když byla Soudnímu dvoru předložena předběžná otázka, jejímž předmětem byl výklad obecné zásady zákazu diskriminace na základě věku, tak jak je zakotvena v článku 21 Listiny a konkretizována ve směrnici 2000/78<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0038"><P>V rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160419">19. dubna 2016</DATE>, <NAME.CASE>DI</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑441/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:278">EU:C:2016:278</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0023">23</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0024">24</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) Soudní dvůr konstatoval, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0067" ID="QS0067"/>samotná <HT TYPE="ITALIC">směrnice 2000/78</HT> nezakotvuje obecnou zásadu zákazu diskriminace na základě věku, nýbrž <HT TYPE="ITALIC">ji</HT> <HT TYPE="ITALIC">pouze konkretizuje pro oblast zaměstnání a práce, takže rozsah ochrany poskytované touto směrnicí nejde nad rámec ochrany poskytované touto zásadou</HT>. Normotvůrce Evropské unie tuto směrnici přijal, aby <HT TYPE="ITALIC">podrobněji vymezil právní rámec</HT> usnadňující uplatňování zásady rovného zacházení in concreto a <HT TYPE="ITALIC">zejména vymezil jednotlivé výjimky z uvedené zásady</HT> tím, že jasněji definoval oblasti, kde se tyto výjimky uplatní<QUOT.END REF.START="QS0067" CODE="201C" ID="QE0067"/>. Dodal, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0068" ID="QS0068"/>[<HT TYPE="ITALIC">tato zásada</HT>] <HT TYPE="ITALIC">se může</HT> v takové situaci, jako je situace dotčená v původním řízení, <HT TYPE="ITALIC">uplatnit</HT> <HT TYPE="ITALIC">pouze v případě, že se na tuto situaci vztahuje zákaz diskriminace stanovený ve směrnici 2000/78</HT><QUOT.END REF.START="QS0068" CODE="201C" ID="QE0068"/> (kurziva provedena autorem stanoviska).</P></NOTE>, byla tato otázka<?PAGE NO="12"?> posuzována výlučně s ohledem na tuto směrnici<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0039"><P>Viz zejména rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20141111">11. listopadu 2014</DATE>, <NAME.CASE>Schmitzer</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑530/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2359">EU:C:2014:2359</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0023">23</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0024">24</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20141113">13. listopadu 2014</DATE>, <NAME.CASE>Vital Pérez</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑416/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2371">EU:C:2014:2371</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150121">21. ledna 2015</DATE>, <NAME.CASE>Felber</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑529/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:20">EU:C:2015:20</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0016">16</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0017">17</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160602">2. června 2016</DATE>, <NAME.CASE>C</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑122/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:391">EU:C:2016:391</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0018">18</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0028">28</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0030">30</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, zejména v rámci sporů mezi jednotlivcem a vnitrostátním správním orgánem, což je i případ projednávané věci. Stejný přístup by měl být logicky zvolen, pokud jde o zásadu zákazu diskriminace na základě zdravotního postižení, která je rovněž zakotvena v článku 21 Listiny a konkretizována ve směrnici 2000/78.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64.</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že tato směrnice není podle mého názoru použitelná za okolností, jaké nastaly ve sporu v původním řízení, kdy je předmětné rozlišování – jak jsem vyložil výše<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0040"><P>Viz body 51 a následující tohoto stanoviska.</P></NOTE> – založeno na jiném kritériu, než jsou kritéria taxativně stanovená v jejím článku 1, mám za to, že ustanovení uvedené směrnice nemohou být v rámci projednávané věci předmětem výkladu ve světle ustanovení Listiny.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65.</NO.P><TXT>S ohledem na všechny tyto skutečnosti se domnívám, že v projednávané věci není namístě podávat výklad článků 4 a 7 směrnice 2000/78, a to ani ve světle ustanovení Listiny. Podpůrně nicméně uvedu několik poznámek pro případ, že by se Soudní dvůr s tímto závěrem neztotožnil.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>3.</NO.P><TXT>K podpůrnému výkladu uvedených ustanovení směrnice 2000/78</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66.</NO.P><TXT>Úvodem zdůrazňuji, že se bulharská vláda ve svých vyjádřeních obšírně věnovala ustanovení čl. 2 odst. 5 směrnice 2000/78<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0041"><P>Podle tohoto odstavce se směrnice 2000/78 <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0069" ID="QS0069"/>nedotýká opatření stanovených vnitrostátními právními předpisy, která jsou v demokratické společnosti nutná pro veřejnou bezpečnost, udržování veřejného pořádku a předcházení trestním činům, pro ochranu zdraví a ochranu práv a svobod ostatních lidí<QUOT.END REF.START="QS0069" CODE="201C" ID="QE0069"/>.</P></NOTE> s cílem doložit přípustnost takové právní úpravy, jaká je předmětem věci v původním řízení, z hlediska tohoto ustanovení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0042"><P>Tato vláda poukazuje zejména na to, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0070" ID="QS0070"/>stabilita služebního poměru, která je zakotvena v zákoně o veřejné službě, zajišťuje účinné a předvídatelné plnění úkolů veřejné správy v zájmu společnosti a zachování veřejného pořádku<QUOT.END REF.START="QS0070" CODE="201C" ID="QE0070"/>.</P></NOTE>. Vzhledem k tomu, že však předkládající soud o jeho výklad ani v rámci předběžných otázek položených Soudního dvoru, ani v odůvodnění svého předkládacího rozhodnutí výslovně nepožádal<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0043"><P>Je pravda, že – jak uvádí tato vláda – druhou předběžnou otázkou je Soudní dvůr dotazován, zda <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0071" ID="QS0071"/>člán[ek] 4 a ostatní ustanovení směrnice [2000/78] [připouštějí]<QUOT.END REF.START="QS0071" CODE="201C" ID="QE0071"/> takovou právní úpravu, avšak mám za to, že tento obrat se týká zejména výkladu článku 4 ve spojení s dalšími ustanoveními této směrnice.</P></NOTE> a že v tomto ohledu neuvedl – a to ani implicitně – žádné skutečnosti<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0044"><P>Soudní dvůr totiž může ze všech poznatků předložených vnitrostátním soudem, zejména pak z odůvodnění předkládacího rozhodnutí, vytěžit ty prvky unijního práva, které je s přihlédnutím k předmětu sporu třeba vyložit (viz zejména rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20151001">1. října 2015</DATE>, <NAME.CASE>Doc Generici</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑452/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:644">EU:C:2015:644</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0034">34</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160929">29. září 2016</DATE>, <NAME.CASE>Essent Belgium</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑492/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:732">EU:C:2016:732</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0043">43</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), avšak tyto poznatky podle všeho v projednávané věci, pokud jde případný výklad uvedeného čl. 2 odst. 5, chybí.</P></NOTE>, mám za to, že není nutné, abych se k této otázce byť pouze podpůrně vyjadřoval. Uvedu pouze, že – jak připouští bulharská vláda – zmíněné ustanovení čl. 2 odst. 5 je v judikatuře Soudního dvora vykládáno restriktivně, protože zavádí výjimku ze zásady zákazu diskriminace<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0045"><P>Viz zejména rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20131212">12. prosince 2013</DATE>, <NAME.CASE>Hay</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑267/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:823">EU:C:2013:823</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0046">46</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67.</NO.P><TXT>Pokud jde o článek 4 směrnice 2000/78, který je výslovně zmíněn ve druhé předběžné otázce, podotýkám, že předkládající soud neuvádí žádné vysvětlení ohledně potřebnosti výkladu tohoto ustanovení k rozhodnutí sporu, který mu byl předložen<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0046"><P>V souladu s článkem 94 jednacího řádu Soudního dvora je nezbytné, aby vnitrostátní soud podal minimální vysvětlení k důvodům volby ustanovení unijního práva, o jejichž výklad žádá, jakož i k souvislosti, kterou spatřuje mezi těmito ustanoveními a vnitrostátními právními předpisy použitelnými na spor v původním řízení (viz zejména rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160310">10. března 2016</DATE>, <NAME.CASE>Safe Interenvíos</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑235/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:154">EU:C:2016:154</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0115">115</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160705">5. července 2016</DATE>, <NAME.CASE>Ognyanov</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑614/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:514">EU:C:2016:514</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0019">19</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0020">20</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Pouze bulharská vláda předložila vyjádření k odstavci 1 tohoto článku, v němž připomíná, že Soudní dvůr konstatoval, že toto ustanovení je nutno vykládat striktně, neboť umožňuje odchýlit se od zásady zákazu diskriminace<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0047"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20141113">13. listopadu 2014</DATE>, <NAME.CASE>Vital Pérez</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑416/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2371">EU:C:2014:2371</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0047">47</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>, a tvrdí, že tento odstavec dovoluje přijmout vnitrostátní právní úpravu, která je v projednávané věci dotčena<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0048"><P>Tato vláda opírá svou argumentaci v tomto ohledu o <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0072" ID="QS0072"/>stávající ochranu práv osob se zdravotním postižením, která je zakotvena v zákoně o veřejné službě<QUOT.END REF.START="QS0072" CODE="201C" ID="QE0072"/>, a o <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0073" ID="QS0073"/>nutnost zaručit nezbytné podmínky umožňující veřejné správě účinné a předvídatelné plnění úkolů v zájmu společnosti<QUOT.END REF.START="QS0073" CODE="201C" ID="QE0073"/>.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="13"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68.</NO.P><TXT>Vzhledem k okolnostem sporu v původním řízení mi není jasné, do jaké míry by případně mohl být článek 4 směrnice 2000/78 v projednávané věci uplatněn a jak by tedy mohl být jeho výklad užitečný ve věci samé. Tento článek totiž umožňuje, aby rozdílné zacházení nepředstavovalo diskriminaci, <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0074" ID="QS0074"/>pokud z <HT TYPE="ITALIC">povahy dotyčné pracovní činnosti nebo z podmínek jejího výkonu vyplývá, že</HT> tyto vlastnosti představují <HT TYPE="ITALIC">podstatný a určující profesní požadavek</HT>, je-li cíl legitimní a požadavek přiměřený<QUOT.END REF.START="QS0074" CODE="201C" ID="QE0074"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0049"><P>Kurziva provedena autorem stanoviska. Stejně tak bod 17 odůvodnění směrnice 2000/78 uvádí, že tato směrnice <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0075" ID="QS0075"/>nevyžaduje, aby osoba, která není kvalifikovaná, schopná a k dispozici pro výkon podstatných funkcí daného pracovního místa nebo k absolvování daného vzdělávání, byla přijata, povýšena nebo zůstala zaměstnána nebo se účastnila odborného vzdělávání<QUOT.END REF.START="QS0075" CODE="201C" ID="QE0075"/>.</P></NOTE>. Bulharská právní úprava, o niž v projednávané věci jde, přitom zavádí rozdíl v zacházení tím, že poskytuje specifickou ochranu zaměstnancům, a nikoli úředníkům, avšak její zvláštností je, že se uplatní rovněž na zaměstnance pracující ve veřejném sektoru, kteří jsou tak způsobilí k plnění týchž pracovních úkolů jako úředníci. Rozlišující hledisko v tomto případě není spojeno s <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0076" ID="QS0076"/>vlastností<QUOT.END REF.START="QS0076" CODE="201C" ID="QE0076"/>, která by <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0077" ID="QS0077"/>souvisela s jedním z důvodů uvedených v článku 1<QUOT.END REF.START="QS0077" CODE="201C" ID="QE0077"/> směrnice 2000/78 a jež by představovala <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0078" ID="QS0078"/>podstatný a určující profesní požadavek<QUOT.END REF.START="QS0078" CODE="201C" ID="QE0078"/> v souladu s podmínkami uplatnění zmíněného článku 4, jež byly definovány judikaturou Soudního dvora<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0050"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20110913">13. září 2011</DATE>, <NAME.CASE>Prigge a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑447/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:573">EU:C:2011:573</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0066">66</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69.</NO.P><TXT>V každém případě podle mého názoru nelze z obsahu tohoto článku 4, tak jak je vykládán v předchozích rozsudcích Soudního dvora, žádným způsobem dovodit, že by taková vnitrostátní právní úprava byla neslučitelná s požadavky unijního práva.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>70.</NO.P><TXT>Pokud jde o článek 7 směrnice 2000/78, který je předmětem třetí předběžné otázky, uvádí předkládající soud, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0079" ID="QS0079"/>[n]ení […] jasné, do jaké míry ustanovení přijatá Bulharskou republikou, která představují zvláštní opatření na ochranu osob se zdravotním postižením, avšak pouze těch, kteří jsou zaměstnanci, a to i v případě jejich zaměstnání ve veřejné službě, představují pozitivní činnost ve smyslu [tohoto] článku 7<QUOT.END REF.START="QS0079" CODE="201C" ID="QE0079"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0071"><NO.P>71.</NO.P><TXT>V tomto ohledu zdůrazňuji, že odstavec 1 zmíněného článku 7 uvádí, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0080" ID="QS0080"/>zásada rovného zacházení [nebrání] žádnému členskému státu zachovávat nebo přijímat zvláštní opatření pro předcházení nevýhodám souvisejícím s kterýmkoli z důvodů uvedených v článku 1 a pro jejich vyrovnání<QUOT.END REF.START="QS0080" CODE="201C" ID="QE0080"/>, a to za účelem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0081" ID="QS0081"/>zajištění plné rovnosti v profesním životě<QUOT.END REF.START="QS0081" CODE="201C" ID="QE0081"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0051"><P>Viz také bod 26 odůvodnění směrnice 2000/78.</P></NOTE>. Odstavec 2 tohoto článku 7 stvrzuje tuto možnost přijetí pozitivních opatření konkrétně ve prospěch zdravotně postižených osob<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0052"><P>V rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20080717">17. července 2008</DATE>, <NAME.CASE>Coleman</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑303/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:415">EU:C:2008:415</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0040">40</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), Soudní dvůr uvedl, že se zde jedná <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0082" ID="QS0082"/>o ustanovení, která se týkají opatření pozitivní diskriminace ve prospěch samotné zdravotně postižené osoby<QUOT.END REF.START="QS0082" CODE="201C" ID="QE0082"/>.</P></NOTE>, pokud jsou tato opatření určena k ochraně zdraví a bezpečnosti při práci nebo na podporu zařazení těchto osob do pracovního prostředí<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0053"><P>Z článku 2 odst. 2 bodu ii) směrnice 2000/78 vyplývá, že taková opatření přijatá ve prospěch osob se zdravotním postižením nepředstavují nepřímou diskriminaci.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="14"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0072"><NO.P>72.</NO.P><TXT>Tato ustanovení, jež chrání svrchovanost členských států<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0054"><P>Mám za to, že článek 7 směrnice 2000/78 vylučuje z oblasti uplatnění této směrnice opatření pozitivní diskriminace, ohledně nichž bod 27 odůvodnění této směrnice stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0083" ID="QS0083"/>Rada v doporučení [86/379/EHS] stanovila orientační rámec, který vyjmenovává příklady pozitivních akcí na podporu zaměstnávání a vzdělávání zdravotně postižených osob<QUOT.END REF.START="QS0083" CODE="201C" ID="QE0083"/>.</P></NOTE>, přiznávají těmto členským státům možnost přijímat opatření k pozitivní nápravě stávajících faktických nerovností a neukládají jim k tomu povinnost. Jak již bylo zdůrazněno v rámci přípravných prací ke směrnici 2000/78<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0055"><P>Viz vysvětlení Komise k článku 6 (nyní článku 7) návrhu vedoucího k přijetí směrnice 2000/78 [COM(1999) 565 final], v nichž je odkazováno na judikaturu Soudního dvora týkající se pozitivních činností ve prospěch žen (k tomu viz zejména rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19971111">11. listopadu 1997</DATE>, <NAME.CASE>Marschall</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑409/95</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1997:533">EU:C:1997:533</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0028">28</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura, a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20000328">28. března 2000</DATE>, <NAME.CASE>Badeck a další</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑158/97</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:163">EU:C:2000:163</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0023">23</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0084" ID="QS0084"/>rovnost v zacházení může být sama o sobě nedostatečná, pokud nevede ke skutečné rovnosti<QUOT.END REF.START="QS0084" CODE="201C" ID="QE0084"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0056"><P>V návrhu, jehož předmětem byla změna směrnice 2000/78 [KOM(2008) 426 v konečném znění, s. 10], Komise připomíná, že se často stává, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0085" ID="QS0085"/>formální rovnost […] nevede k rovnosti v praxi<QUOT.END REF.START="QS0085" CODE="201C" ID="QE0085"/>, a zdůrazňuje, že odpovídající ustanovení týkající se <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0086" ID="QS0086"/>pozitivní akce<QUOT.END REF.START="QS0086" CODE="201C" ID="QE0086"/> jsou uvedena ve všech směrnicích, jejichž základem je článek 13 ES (nyní článek 19 SFEU) a jež se týkají zákazu diskriminace.</P></NOTE>, a <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0087" ID="QS0087"/>může si vyžádat i přiznání zvláštních práv určitým skupinám osob<QUOT.END REF.START="QS0087" CODE="201C" ID="QE0087"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0057"><P>Bylo také zdůrazněno, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0088" ID="QS0088"/>pozitivní akce umožňují dosáhnout nikoli rovnosti formální, jíž se rozumí rovné zacházení s jednotlivci, kteří náleží k rozdílným skupinám<QUOT.END REF.START="QS0088" CODE="201C" ID="QE0088"/>, ale rovnosti skutečné, jíž se rozumí rovnost mezi skupinami, tj. rovnost kolektivní“ (viz kolektiv autorů Martin, D., Morsa, M., Gosseries, P., a Buelens, J., <HT TYPE="ITALIC">Droit du travail européen</HT>: <HT TYPE="ITALIC">questions spéciales</HT>, Larcier, Brusel, 2015, s. 539).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0073"><NO.P>73.</NO.P><TXT>Stejně jako bulharská vláda a Komise se domnívám, že pokud Soudní dvůr dospěje k závěru, že právní úprava, jaká je předmětem věci v původním řízení, spadá do oblasti působnosti článku 7 směrnice 2000/78, zejména jeho odstavce 2, jak tvrdí bulharská vláda<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0058"><P>V tomto ohledu však připomínám, že cílem dotčených ustanovení bulharského práva je ochrana pracovníků trpících jedním z onemocnění uvedených v těchto ustanoveních, a nikoli specificky ochrana osob zdravotně postižených jako takových (viz body 17 a 18 a poznámku pod čarou č. 4 tohoto stanoviska).</P></NOTE>, nic v těchto ustanoveních nenaznačuje, že by členský stát nemohl uplatnění opatření, které přijal za účelem ochrany zdraví, omezit na určitou skupinu osob, v projednávané věci na osoby v zaměstnaneckém poměru<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0059"><P>Viz bod 35 tohoto stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0074"><NO.P>74.</NO.P><TXT>V důsledku toho se podpůrně domnívám, že pokud by se Soudní dvůr rozhodl podat výklad článků 4 a 7 směrnice 2000/78, měla by být tato ustanovení vyložena v tom smyslu, že uvedené právní úpravě nebrání.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>C –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K omezenému dopadu ustanovení Úmluvy OSN o zdravotním postižení (první otázka)</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>K formulaci první předběžné otázky</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0075"><NO.P>75.</NO.P><TXT>Zaprvé první předběžná otázka, jež se týká toho, zda <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0089" ID="QS0089"/>čl. 5 odst. 2 Úmluvy [OSN o zdravotním postižení umožňuje], aby členské státy přijaly [vnitrostátní právní úpravu, jaká je předmětem věci v původním řízení]<QUOT.END REF.START="QS0089" CODE="201C" ID="QE0089"/>, podle všeho spočívá v žádosti, jejímž cílem je, aby Soudní dvůr podal výklad ustanovení, které nespadá do primárního ani sekundárního práva Unie. Takový postup je však mimo rámec pravomoci Soudního dvora podle čl. 267 odst. 1 SFEU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0076"><NO.P>76.</NO.P><TXT>Z odůvodnění předkládacího rozhodnutí nicméně vyplývá, že tato otázka je odůvodněna nutností provést výklad směrnice 2000/78 v souladu s Úmluvou OSN o zdravotním postižení a s přihlédnutím k judikatuře Soudního dvora<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0060"><P>Předkládající soud v tomto ohledu výslovně odkazuje na rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140318">18. března 2014</DATE>, <NAME.CASE>Z.</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑363/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:159">EU:C:2014:159</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Podle předkládajícího soudu požaduje tato úmluva, konkrétně její čl. 5 odst. 2<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0061"><P>Podle tohoto odstavce 2 platí, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0090" ID="QS0090"/>[s]táty, které jsou smluvní stranou této úmluvy, [nejen] zakazují veškerou diskriminaci na základě zdravotního postižení […] [ale také] <HT TYPE="ITALIC">zaručují osobám se zdravotním postižením</HT> rovnoprávnou a účinnou právní <HT TYPE="ITALIC">ochranu</HT> <HT TYPE="ITALIC">před diskriminací z jakýchkoli důvodů</HT><QUOT.END REF.START="QS0090" CODE="201C" ID="QE0090"/> (kurziva provedena autorem stanoviska).</P></NOTE>, <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0091" ID="QS0091"/>spravedlivou a účinnou zákonnou ochranu před veškerou <HT TYPE="ITALIC">diskriminací</HT> osob se zdravotním postižením, a <HT TYPE="ITALIC">to na jakémkoliv základě a nejen v závislosti na určitých osobních charakteristikách</HT> hodných ochrany, <HT TYPE="ITALIC">které jsou stanoveny v sekundárním právu Evropské unie</HT><QUOT.END REF.START="QS0091" CODE="201C" ID="QE0091"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0062"><P>Kurziva provedena autorem stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="15"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0077"><NO.P>77.</NO.P><TXT>První otázku je tak nutno chápat tak, že jejím cílem je v podstatě určit, zda výklad směrnice 2000/78 ve světle této úmluvy umožňuje konstatovat, že unijní právo brání právní úpravě, jaká je předmětem věci v původním řízení, tím, že vytváří rozdíl v zacházení mezi zaměstnanci a úředníky, kteří trpí týmž druhem zdravotního postižení, ačkoli rozlišovacím kritériem stanoveným v této právní úpravě není zdravotní postižení, nýbrž rozdílná povaha pracovního poměru mezi těmito dvěma kategoriemi zdravotně postižených osob a jejich zaměstnavatelem, a i když toto rozlišovací kritérium není uvedeno na seznamu zakázaných důvodů diskriminace, který má taxativní povahu a je stanoven v článku 1 této směrnice.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0078"><NO.P>78.</NO.P><TXT>Předesílám, že tato potřeba reformulace<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0063"><P>Připomeňme, že Soudnímu dvoru podle ustálené judikatury přísluší přeformulovat položené otázky, aby vnitrostátnímu soudu poskytl užitečnou odpověď, která mu umožní rozhodnout spor, který mu byl předložen (zejména rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130117">17. ledna 2013</DATE>, <NAME.CASE>Hewlett‑Packard Europe</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑361/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:18">EU:C:2013:18</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> platí také pro část čtvrté předběžné otázky, v níž je uveden obrat <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0092" ID="QS0092"/>dodržení ustanovení mezinárodního práva<QUOT.END REF.START="QS0092" CODE="201C" ID="QE0092"/>, jímž předkládající soud patrně naráží – ačkoli to v jeho žádosti není výslovně uvedeno – konkrétně na Úmluvu OSN o zdravotním postižení a na dopad, který by měla povinnost uvést situaci do souladu s tímto aktem, pokud jde o přijetí opatření k nápravě případně existující diskriminace za okolností, jaké nastaly ve sporu v původním řízení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0064"><P>Viz rovněž body 96 a následující tohoto stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>K omezenému dosahu účinků Úmluvy OSN o zdravotním postižení, pokud jde o unijní právo</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0079"><NO.P>79.</NO.P><TXT>Bulharská vláda ve své písemné odpovědi na otázky položené Soudnímu dvorem uvedla, že z čl. 5 odst. 2 a 4 ve spojení s čl. 27 odst. 1 písm. g) a h)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0065"><P>Ve zmíněných písmenech g) a h) se stanoví, že smluvní strany této úmluvy přijmou příslušná opatření, zejména k <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0093" ID="QS0093"/>zaměstná[vání] osob[…] se zdravotním postižením ve veřejném sektoru<QUOT.END REF.START="QS0093" CODE="201C" ID="QE0093"/> a k <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0094" ID="QS0094"/>podpo[ře] zaměstnávání osob se zdravotním postižením v soukromém sektoru<QUOT.END REF.START="QS0094" CODE="201C" ID="QE0094"/>.</P></NOTE> a s čl. 4 odst. 1 písm. d) a e)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0066"><P>V uvedených písmenech d) a e) se stanoví, že smluvní strany této úmluvy se zavazují zejména <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0095" ID="QS0095"/>zajistit, aby veřejné orgány a instituce jednaly v souladu s touto úmluvou<QUOT.END REF.START="QS0095" CODE="201C" ID="QE0095"/> a <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0096" ID="QS0096"/>přijmout veškerá odpovídající opatření k odstranění diskriminace na základě zdravotního postižení ze strany jakékoli osoby, organizace nebo soukromé firmy<QUOT.END REF.START="QS0096" CODE="201C" ID="QE0096"/>.</P></NOTE> Úmluvy OSN o zdravotním postižení vyplývá, že tato úmluva činí rozdíl mezi povinnostmi, jež mají státy ohledně práv zdravotně postižených osob ve veřejném sektoru, a povinnostmi států ohledně práv téže kategorie osob v sektoru soukromém, a že je tudíž dovoleno využít takového rozlišovacího kritéria v rámci pravidel vnitrostátního práva<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0067"><P>V tomoto ohledu ihned namítám, že je nepřesné tvrdit, že diskriminace dovolávaná ve sporu v původním řízení spočívá v rozlišování mezi zdravotně postiženými osobami, které působí ve veřejném sektoru, a zdravotně postiženými osobami, které pracují v sektoru soukromém (viz rovněž bod 38 tohoto stanoviska).</P></NOTE>. Podle této vlády bulharská právní úprava nevytváří s ohledem na specifickou povahu služebního poměru úředníků<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0068"><P>Bulharská vláda v písemných vyjádřeních týkajících se <HT TYPE="ITALIC">první předběžné otázky</HT> uvedla argumenty, podle nichž situace úředníků není srovnatelná se situací zaměstnanců, a dovodila z nich, že tudíž <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0097" ID="QS0097"/>není nutné zabývat se ostatními předběžnými otázkami<QUOT.END REF.START="QS0097" CODE="201C" ID="QE0097"/>. V tomto ohledu pouze upozorním, že test srovnatelnosti situace dotčených kategorií osob by byl relevantní pro posouzení, zda se v projednávané věci jedná o přímou diskriminaci ve smyslu čl. 2 odst. 2 písm. a) směrnice 2000/78. Tyto argumenty jsou však irelevantní, a není tudíž podle mého názoru namístě zabývat se jejich analýzou, neboť se domnívám, že se tato směrnice na spor, jaký je předmětem v projednávané věci, vůbec nepoužije.</P></NOTE> právní vakuum, které by vyžadovalo, aby bylo v případě stanoveném v čl. 106 odst. 1 bodu 2 zákona o veřejné službě analogicky uplatňováno toto ochranné opatření na úředníky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0080"><NO.P>80.</NO.P><TXT>Komise ve svých písemných vyjádřeních poukazovala na to, že jelikož předmětná ustanovení vnitrostátní právní úpravy nespadají do oblasti působnosti směrnice 2000/78 a na unijní úrovni neexistují jiná relevantní pravidla, je věcí dotčeného členského státu, tedy Bulharské republiky, aby zajistil respektování požadavků Úmluvy OSN o zdravotním postižení, jež lze vůči němu jakožto smluvní straně této úmluvy namítat.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="16"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0081"><NO.P>81.</NO.P><TXT>V tomto ohledu ve shodě s bulharskou vládou a Komisí připomínám, že Soudní dvůr již opakovaně konstatoval, že jelikož Evropská unie schválila Úmluvu OSN o zdravotním postižení, jsou její ustanovení nedílnou součástí unijního právního řádu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0069"><P>Na rozdíl od ustanovení mezinárodních dohod, k nimž Unie nepřistoupila, jako je Mezinárodní pakt o občanských a politických právech přijatý Valným shromážděním Organizace spojených národů dne <DATE ISO="19661216">16. prosince 1966</DATE> (viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160728">28. července 2016</DATE>, <NAME.CASE>Conseil des ministres</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑543/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:605">EU:C:2016:605</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0023">23</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, a to od jejího vstupu v platnost<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0070"><P>Viz zejména rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130411">11. dubna 2013</DATE>, <NAME.CASE>HK Danmark</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑335/11 a C‑337/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:222">EU:C:2013:222</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0030">30</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140318">18. března 2014</DATE>, <NAME.CASE>Z.</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑363/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:159">EU:C:2014:159</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0073">73</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140522">22. května 2014</DATE>, <NAME.CASE>Glatzel</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑356/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:350">EU:C:2014:350</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0068">68</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0082"><NO.P>82.</NO.P><TXT>Na rozdíl od toho, co uvádí P. Milkova ve své písemné odpovědi na otázky položené Soudním dvorem<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0071"><P>Podle P. Milkové je ustanovení čl. 5 odst. 2 Úmluvy OSN o zdravotním postižení – které osobám zdravotně postiženým zaručuje rovnoprávnou a účinnou právní ochranu před diskriminací z jakýchkoli důvodů – použitelné, neboť zakládá dostatečně přesné, jasné a bezpodmínečně povinnosti, z čehož vyplývá, že bulharský zákon o veřejné službě by měl být reformován.</P></NOTE>, vyplývá z ustálené judikatury, že povinnosti uložené uvedenou úmluvou jsou určeny smluvním stranám úmluvy a že vzhledem k tomu, že provádění ustanovení této úmluvy a jejich účinky závisí na pozdějších aktech smluvních stran<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0072"><P>Příloha II rozhodnutí 2010/48 tak – pokud jde o Evropskou unii – obsahuje prohlášení o pravomoci Unie v záležitostech upravených Úmluvou OSN o zdravotním postižení, jakož i dodatek obsahující seznam aktů unijního práva týkajících se záležitostí upravených touto úmluvou.</P></NOTE>, nejsou tato ustanovení z hlediska obsahu bezpodmínečná a dostatečně přesná, a nemají tedy v unijním právu přímý účinek<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0073"><P>Vzhledem k tomu, že tato mezinárodní dohoda má povahu programu pro smluvní strany, nelze provést přezkum platnosti aktu unijního práva, jakým je směrnice 2000/78, s ohledem na Úmluvu OSN o zdravotním postižení. Viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140318">18. března 2014</DATE>, <NAME.CASE>Z.</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑363/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:159">EU:C:2014:159</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0085">85</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0090">90</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140522">22. května 2014</DATE>, <NAME.CASE>Glatzel</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑356/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:350">EU:C:2014:350</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0069">69</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0083"><NO.P>83.</NO.P><TXT>Soudní dvůr nicméně zdůraznil, že dodatek k příloze II rozhodnutí 2010/48 výslovně uvádí směrnici 2000/78 mezi <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0098" ID="QS0098"/>unijními akty týkajícími se záležitostí upravených Úmluvou [OSN o zdravotním postižení]<QUOT.END REF.START="QS0098" CODE="201C" ID="QE0098"/>, a to konkrétně <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0099" ID="QS0099"/>v oblasti nezávislého života a sociálního začlenění, práce a zaměstnanosti<QUOT.END REF.START="QS0099" CODE="201C" ID="QE0099"/>. Soudní dvůr z toho – jak uvádí bulharská vláda ve svých písemných vyjádřeních – dovodil, že této úmluvy se lze dovolávat za účelem výkladu směrnice 2000/78, která musí být v co největším možném rozsahu vykládána v souladu s uvedenou Úmluvou, a to z důvodu přednosti mezinárodních dohod uzavřených Unií před ustanoveními sekundárního práva<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0074"><P>Viz zejména rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130411">11. dubna 2013</DATE>, <NAME.CASE>HK Danmark</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑335/11 a C‑337/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:222">EU:C:2013:222</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0029">29</REF.NP.ECR>, <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0032">32</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140318">18. března 2014</DATE>, <NAME.CASE>Z.</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑363/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:159">EU:C:2014:159</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0072">72</REF.NP.ECR>, <REF.NP.ECR REF="NP0074">74</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0075">75</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140522">22. května 2014</DATE>, <NAME.CASE>Glatzel</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑356/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:350">EU:C:2014:350</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0068">68</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0070">70</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0084"><NO.P>84.</NO.P><TXT>Po ratifikaci Úmluvy OSN o zdravotním postižení ze strany Unie tak Soudní dvůr přizpůsobil svou definici pojmu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0100" ID="QS0100"/>zdravotní postižení<QUOT.END REF.START="QS0100" CODE="201C" ID="QE0100"/> ve smyslu směrnice 2000/78 tím, že převzal terminologii použitou v čl. 1 druhém pododstavci této úmluvy<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0075"><P>Viz zejména rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130411">11. dubna 2013</DATE>, <NAME.CASE>HK Danmark</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑335/11 a C‑337/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:222">EU:C:2013:222</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0036">36</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0039">39</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20141218">18. prosince 2014</DATE>, <NAME.CASE>FOA</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑354/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2463">EU:C:2014:2463</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0053">53</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160526">26. května 2016</DATE>, <NAME.CASE>Invamed Group a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑198/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:362">EU:C:2016:362</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0033">33</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), jakož i stanovisko generálního advokáta Y. Bota ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Daouidi</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑395/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:371">EU:C:2016:371</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0040">40</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná právní nauka). Komise ve své <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0101" ID="QS0101"/>Zprávě o uplatňování [Listiny] za rok 2014<QUOT.END REF.START="QS0101" CODE="201C" ID="QE0101"/> (COM[2015] 191 final, s. 14), rovněž zdůraznila, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0102" ID="QS0102"/>[v]zhledem k tomu, že Listina neobsahuje právní závazek sladit výklad s úmluvami Organizace spojených národů, Soudní dvůr odkazuje při výkladu práv podle unijního práva na nástroje OSN<QUOT.END REF.START="QS0102" CODE="201C" ID="QE0102"/>, zejména na Úmluvu OSN o zdravotním postižení.</P></NOTE> a definoval koncept <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0103" ID="QS0103"/>přiměřeného uspořádání<QUOT.END REF.START="QS0103" CODE="201C" ID="QE0103"/> ve smyslu článku 5 této směrnice<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0076"><P>Podle tohoto článku 5 musí zaměstnavatel přijmout vhodná opatření, která dané zdravotně postižené osobě umožní zejména přístup k zaměstnání, jeho výkon nebo postup v zaměstnání, pokud tato opatření pro zaměstnavatele neznamenají neúměrné břemeno.</P></NOTE> s ohledem na znění čl. 2 čtvrtého pododstavce této úmluvy<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0077"><P>Viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130411">11. dubna 2013</DATE>, <NAME.CASE>HK Danmark</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑335/11 a C‑337/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:222">EU:C:2013:222</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0048">48</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a násl.), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130704">4. července 2013</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Itálie</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑312/11</NO.CASE>, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:446">EU:C:2013:446</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0058">58</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0085"><NO.P>85.</NO.P><TXT>Domnívám se však, že v projednávané věci není namístě vykládat směrnici 2000/78 ve světle Úmluvy OSN o zdravotním postižení, neboť spor v původním řízení podle mého názoru z výše uvedených důvodů nespadá do oblasti působnosti této směrnice<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0078"><P>Viz body 44 a následující tohoto stanoviska.</P></NOTE>. Následující úvahy tedy budou uvedeny pouze podpůrně ve snaze o úplnost.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="17"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>3.</NO.P><TXT>K podpůrnému výkladu směrnice 2000/78 ve světle Úmluvy OSN o zdravotním postižení</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0086"><NO.P>86.</NO.P><TXT>Svou první otázkou předkládající soud v podstatě vybízí Soudní dvůr, aby určil, zda by oblast věcné působnosti směrnice 2000/78 nemohla být pojímána široce s ohledem na obsah čl. 5 odst. 2 Úmluvy OSN o zdravotním postižení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0079"><P>K tomu viz body 76 a 77 tohoto stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0087"><NO.P>87.</NO.P><TXT>Komise ve své písemné odpovědi na otázky položené Soudním dvorem uvedla, že smyslem odstavce 2 zmíněného článku 5 je objasnit s ohledem na zdravotní postižení zásady rovnosti a zákazu diskriminace formulované v odstavci 1 tohoto článku. Tvrdí, že toto ustanovení nepřiznává širší ochranu, než jakou poskytují články 2 a 5 směrnice 2000/78<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0080"><P>Tyto články se týkají <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0104" ID="QS0104"/>[p]ojm[u] diskriminace<QUOT.END REF.START="QS0104" CODE="201C" ID="QE0104"/> a <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0105" ID="QS0105"/>[p]řiměřené[ho] uspořádání pro zdravotně postižené osoby<QUOT.END REF.START="QS0105" CODE="201C" ID="QE0105"/>.</P></NOTE>. Kromě toho poukazuje na to, že zásada <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0106" ID="QS0106"/>rovnoprávné a účinné právní ochrany [osob se zdravotním postižením] před diskriminací z jakýchkoli důvodů<QUOT.END REF.START="QS0106" CODE="201C" ID="QE0106"/>, která je ve zmíněném odstavci 2 zakotvena, je použitelná pouze v případě diskriminace na základě zdravotního postižení, a tak tomu podle Komise v projednávané věci není.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0088"><NO.P>88.</NO.P><TXT>Zdůrazňuji, že jak z článku 2<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0081"><P>Který definuje pouze <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0107" ID="QS0107"/>diskriminac[i] <HT TYPE="ITALIC">na základě zdravotního postižení</HT><QUOT.END REF.START="QS0107" CODE="201C" ID="QE0107"/> (kurziva provedena autorem stanoviska).</P></NOTE>, tak z článku 4<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0082"><P>V tomto článku 4 se v odst. 1 první větě stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0108" ID="QS0108"/>[s]táty, které jsou smluvní stranou této úmluvy, se zavazují zajistit a podporovat plnou realizaci všech lidských práv a základních svobod všem osobám se zdravotním postižením <HT TYPE="ITALIC">bez</HT> jakékoli <HT TYPE="ITALIC">diskriminace</HT> <HT TYPE="ITALIC">na základě zdravotního postižení</HT><QUOT.END REF.START="QS0108" CODE="201C" ID="QE0108"/> (kurziva provedena autorem stanoviska). Ustanovení písmena e) tohoto odstavce tento pohled potvrzuje.</P></NOTE> Úmluvy OSN o zdravotním postižení vyplývá, že tato úmluva zakazuje konkrétně veškerou <HT TYPE="ITALIC">diskriminaci</HT>, která je <HT TYPE="ITALIC">založena na zdravotním postižení</HT><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0083"><P>Ačkoli některá ustanovení zmíněné úmluvy uvádějí jiné možné důvody diskriminace [viz zejména písmena p) a s) preambule a ustanovení čl. 8 odst. 1 písm. b)].</P></NOTE>. Totéž platí zejména<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0084"><P>Viz rovněž písmeno h) preambule a ustanovení čl. 25 prvního pododstavce a čl. 28 odst. 1 a 2 této úmluvy.</P></NOTE> o článku 27 této Úmluvy, jehož odst. 1 písm. a) zakazuje <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0109" ID="QS0109"/>diskriminaci na základě zdravotního postižení ve všech otázkách týkajících se kterékoli formy zaměstnávání<QUOT.END REF.START="QS0109" CODE="201C" ID="QE0109"/>, mimo jiné i pokud jde o <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0110" ID="QS0110"/>setrvání v zaměstnání<QUOT.END REF.START="QS0110" CODE="201C" ID="QE0110"/>, což zahrnuje případnou ochranu při ukončení pracovního poměru. Rozdíl v zacházení, který činí ustanovení bulharského práva, jež jsou předmětem sporu v původním řízení, je založen na povaze pracovního poměru, a nikoli na zdravotním postižení, jímž trpí P. Milkova.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0089"><NO.P>89.</NO.P><TXT>Navíc se domnívám, že cílem Úmluvy OSN o zdravotním postižení je zajistit <HT TYPE="ITALIC">nikoli rovné zacházení se všemi kategoriemi zdravotně postižených osob</HT>, ale rovné zacházení s osobami, jež trpí zdravotním postižením, a osobami, jež takovým zdravotním postižením netrpí. Z řady ustanovení uvedené úmluvy totiž vyplývá, že jejím cílem je podporovat <HT TYPE="ITALIC">rovnost osob se zdravotním postižením <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0111" ID="QS0111"/>s ostatními</HT><QUOT.END REF.START="QS0111" CODE="201C" ID="QE0111"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0085"><P>Poukazuji na to, že některá ustanovení návrhu Úmluvy (viz přílohu I Zprávy pracovní skupiny zvláštního výboru pověřeného vypracováním předmětné Úmluvy, zveřejněné dne <DATE ISO="20040127">27. ledna 2004</DATE>, UN Doc. A/AC.265/2004/WG.1) obsahovala obrat <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0112" ID="QS0112"/>na rovném základě<QUOT.END REF.START="QS0112" CODE="201C" ID="QE0112"/>, který je méně explicitní než obrat uvedený v konečném textu. To je případ článku 1, čl. 7 odst 2 i článků 18, 21 a 24 tohoto návrhu. V jeho článcích 9, 13 a 14 se na druhou stranu uvádí <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0113" ID="QS0113"/>na rovnoprávném základě s <HT TYPE="ITALIC">ostatními</HT><QUOT.END REF.START="QS0113" CODE="201C" ID="QE0113"/> (kurziva provedena autorem stanoviska).</P></NOTE>. Tento vnější referenční bod<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0086"><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0114" ID="QS0114"/>Relativní povaha<QUOT.END REF.START="QS0114" CODE="201C" ID="QE0114"/> práva na rovnost, tak jak je stanoví uvedená Úmluva, byla zdůrazněna v publikaci Waddington, L., <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0115" ID="QS0115"/>Equal to the Task? Re‑Examining EU Equality Law in the Light of the United Nations Convention on the Rights of Persons with Disabilities<QUOT.END REF.START="QS0115" CODE="201C" ID="QE0115"/>, <HT TYPE="ITALIC">European Yearbook of Disability Law, Volume 4</HT>, pod vedením Quinn, G., Waddington, L., a Flynn, E., Intersentia, Cambridge, 2013, s. 177.</P></NOTE> se objevuje v jejím čl. 1 odst. 2, kde je definován účel této úmluvy, a zejména, co se rozumí pojmem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0116" ID="QS0116"/>osoby se zdravotním postižením<QUOT.END REF.START="QS0116" CODE="201C" ID="QE0116"/>, přičemž je tento referenční bod vyjádřen slovy <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0117" ID="QS0117"/>na rovnoprávném základě s ostatními [osobami]<QUOT.END REF.START="QS0117" CODE="201C" ID="QE0117"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0087"><P>Obdobná definice tohoto pojmu je uvedena v písmenu e) preambule této úmluvy.</P></NOTE>. Varianta tohoto referenčního bodu je uvedena v článku 7 této úmluvy, kde je uvedeno spojení <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0118" ID="QS0118"/>na rovnoprávném základě s ostatními dětmi<QUOT.END REF.START="QS0118" CODE="201C" ID="QE0118"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0088"><P>Viz rovněž písmeno r) preambule této úmluvy.</P></NOTE>. Rovněž článek 2 této úmluvy podává definici <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0119" ID="QS0119"/>diskriminace na základě zdravotního postižení<QUOT.END REF.START="QS0119" CODE="201C" ID="QE0119"/> poukazující na užívání uvedených práv a svobod zdravotně postiženými osobami <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0120" ID="QS0120"/>na rovnoprávném základě<?PAGE NO="18"?> s ostatními<QUOT.END REF.START="QS0120" CODE="201C" ID="QE0120"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0089"><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0121" ID="QS0121"/> <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0122" ID="QS0122"/>diskriminace na základě zdravotního postižení<QUOT.END REF.START="QS0122" CODE="2018" ID="QE0122"/> znamená jakékoli činění rozdílu, vyloučení nebo omezení provedené na základě zdravotního postižení, jehož cílem nebo důsledkem je narušit nebo zrušit uznání, užívání nebo uplatnění, <HT TYPE="ITALIC">na rovnoprávném základě s ostatními</HT>, všech lidských práv a základních svobod v politické, hospodářské, sociální, kulturní, občanské nebo jiné oblasti<QUOT.END REF.START="QS0121" CODE="201C" ID="QE0121"/> (kurziva provedena autorem stanoviska).</P></NOTE>. Tento posledně uvedený obrat je užit opakovaně v celé řadě článků této úmluvy, které se týkají práv osob se zdravotním postižením, jejichž ochrana a zajištění plného a rovného užívání je účelem této úmluvy<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0090"><P>Jedná se o článek 9 týkající se přístupnosti; článek 10 týkající se práva na život; článek 12 týkající se rovnosti před zákonem; článek 13 týkající se přístupu ke spravedlnosti; článek 14 týkající se svobody a osobní bezpečnosti; článek 15 týkající se ochrany proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání; článek 17 týkající se ochrany osobní integrity; článek 18 týkající se svobody pohybu a státní příslušnosti; článek 19 týkající se nezávislého způsobu života a zapojení do společnosti; článek 21 týkající se svobody projevu a přesvědčení a přístupu k informacím; článek 22 týkající se respektování soukromí; článek 23 týkající se respektování obydlí a rodiny; článek 24 týkající se vzdělávání; článek 29 týkající se účasti na politickém a veřejném životě a článek 30 týkající se účasti na kulturním životě, rekreace, volného času a sportu.</P></NOTE>, přičemž v projednávané věci se jedná konkrétně o článek 27 týkající se práce a zaměstnávání<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0091"><P>Znění odstavce 1 uvedeného článku 27 je částečně převzato v bodě 9 tohoto stanoviska. V odstavci 2 tohoto článku se stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0123" ID="QS0123"/>[s]táty, které jsou smluvní stranou této úmluvy, zajistí, aby osoby se zdravotním postižením […] byly chráněny, <HT TYPE="ITALIC">na rovnoprávném základě s ostatními</HT>, před nucenou nebo povinnou prací<QUOT.END REF.START="QS0123" CODE="201C" ID="QE0123"/> (kurziva provedena autorem stanoviska).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0090"><NO.P>90.</NO.P><TXT>Obdobnou formulaci zvolil Soudní dvůr v rozsudcích týkajících se pojmů obsažených ve směrnici 2000/78, jež byly předmětem výkladu v souladu s ustanoveními Úmluvy OSN o zdravotním postižení, jako jsou pojmy <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0124" ID="QS0124"/>zdravotní postižení<QUOT.END REF.START="QS0124" CODE="201C" ID="QE0124"/> nebo <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0125" ID="QS0125"/>přiměřené uspořádání<QUOT.END REF.START="QS0125" CODE="201C" ID="QE0125"/>. Soudní dvůr v tomto ohledu opakovaně poukázal na <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0126" ID="QS0126"/>brán[ění] plnému a účinnému zapojení [osoby se zdravotním postižením] do profesního života <HT TYPE="ITALIC">na rovnoprávném základě s ostatními pracovníky</HT><QUOT.END REF.START="QS0126" CODE="201C" ID="QE0126"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0092"><P>Kurziva provedena autorem stanoviska. Viz zejména rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130411">11. dubna 2013</DATE>, <NAME.CASE>HK Danmark</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑335/11 a C‑337/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:222">EU:C:2013:222</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0038">38</REF.NP.ECR>, <REF.NP.ECR REF="NP0041">41</REF.NP.ECR>, <REF.NP.ECR REF="NP0047">47</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0054">54</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130704">4. července 2013</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Itálie</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑312/11</NO.CASE>, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:446">EU:C:2013:446</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0056">56</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0059">59</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140318">18. března 2014</DATE>, <NAME.CASE>Z.</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑363/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:159">EU:C:2014:159</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0076">76</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0080">80</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20141218">18. prosince 2014</DATE>, <NAME.CASE>FOA</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑354/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2463">EU:C:2014:2463</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0053">53</REF.NP.ECR>, <REF.NP.ECR REF="NP0059">59</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0060">60</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, a nikoli na rovnost různých kategorií zdravotně postižených osob. Domnívám se, že Unie tuto úmluvu ratifikovala právě v tomto smyslu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0093"><P>Komise tak ve své tiskové zprávě (ze dne <DATE ISO="20110105">5. ledna 2011</DATE>, IP/11/4) týkající se této ratifikace uvedla, že Úmluva OSN o zdravotním postižení <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0127" ID="QS0127"/>zavazuje smluvní strany, aby zajistily, že zdravotně postižené osoby mohou plně vykonávat svá práva <HT TYPE="ITALIC">na rovném základě se všemi ostatními občany</HT><QUOT.END REF.START="QS0127" CODE="201C" ID="QE0127"/> (kurziva provedena autorem stanoviska).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0091"><NO.P>91.</NO.P><TXT>Mám tedy za to, že ustanovení Úmluvy OSN o zdravotním postižení nemají za cíl obsáhnout situaci, jaká je předmětem sporu v původním řízení, a že výklad směrnice 2000/78 v souladu s těmito ustanoveními každopádně nemůže vést ke zpochybnění taxativní povahy důvodů diskriminace, jež jsou uvedeny v článku 1 zmíněné směrnice<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0094"><P>Viz body 51 a následující tohoto stanoviska.</P></NOTE>, prostřednictvím uznání dalšího důvodu spočívajícího v rozdílné povaze pracovních poměrů, do nichž vstupují dvě kategorie zdravotně postižených osob.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0092"><NO.P>92.</NO.P><TXT>Pokud by tedy Soudní dvůr v projednávané věci považoval za nezbytné podat výklad směrnice 2000/78 v souladu s Úmluvou OSN o zdravotním postižení, znamenaly by podle mého názoru výše uvedené úvahy, že pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0128" ID="QS0128"/>diskriminace na základě zdravotního postižení<QUOT.END REF.START="QS0128" CODE="201C" ID="QE0128"/> ve smyslu této směrnice by byl vymezen tak, že se vztahuje na případ, kdy osoby trpící zdravotním postižením jsou předmětem méně výhodného zacházení nebo znevýhodnění <HT TYPE="ITALIC">ve srovnání s <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0129" ID="QS0129"/>ostatními</HT><QUOT.END REF.START="QS0129" CODE="201C" ID="QE0129"/>, tedy s osobami, jež tyto charakteristiky nevykazují, avšak jinak se nacházejí v rovnocenné situaci s osobami zdravotně postiženými. Stejně tak by <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0130" ID="QS0130"/>zásada rovného zacházení<QUOT.END REF.START="QS0130" CODE="201C" ID="QE0130"/> měla být – stále pro účely provedení této směrnice – pojímána, pokud jde o osoby trpící zdravotním postižením, tak, že jejím cílem je zajistit rovnost této skupiny osob a osob, jež takovým trvalým postižením netrpí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0093"><NO.P>93.</NO.P><TXT>Konečně poukazuji na to, že pokud jde o projednávanou věc, z žádného ustanovení uvedené úmluvy nevyplývá, že by smluvní státy měly povinnost vyvinout maximální snahu o udržení zdravotně postižené osoby na pracovním místě, pokud bylo toto pracovní místo zrušeno, aby tak vůči P. Milkové bylo uplatněno výhodnější zacházení, o něž žádala.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="19"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0094"><NO.P>94.</NO.P><TXT>I když připustíme úvahu předkládajícího soudu, že ustanovení čl. 5 odst. 2 Úmluvy OSN o zdravotním postižení je zaměřeno na situace, na něž se nevztahuje směrnice 2000/78, je to podle mého názoru irelevantní vzhledem k tomu, že ustanovení této úmluvy nejsou v unijním právu přímo použitelná<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0095"><P>Viz bod 82 tohoto stanoviska.</P></NOTE>, a že tedy mají dopad na uvedenou směrnici pouze v rámci výkladu jejích ustanovení, jež vymezují její oblast působnosti, v souladu s touto úmluvou.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0095"><NO.P>95.</NO.P><TXT>Závěrem se domnívám, že není namístě podávat v projednávané věci výklad směrnice 2000/78 ve světle Úmluvy OSN o zdravotním postižení, a podpůrně, že pokud Soudní dvůr můj názor nebude sdílet, bylo by vhodné, aby tento výklad provedl při vědomí skutečnosti, že cílem této úmluvy je zajistit nikoli rovné zacházení s různými kategoriemi zdravotně postižených osob, ale rovné zacházení se všemi těmito osobami a osobami, jež zdravotním postižením netrpí.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>D –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K případnému rozšíření oblasti osobní působnosti vnitrostátních pravidel na ochranu zaměstnanců se zdravotním postižením (čtvrtá otázka)</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0096"><NO.P>96.</NO.P><TXT>Čtvrtá předběžná otázka má podpůrnou povahu, neboť ji má Soudní dvůr zodpovědět <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0131" ID="QS0131"/>[v] případě záporné odpovědi na první a třetí otázku<QUOT.END REF.START="QS0131" CODE="201C" ID="QE0131"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0097"><NO.P>97.</NO.P><TXT>Předkládající soud se v podstatě táže, zda povinnost respektovat jak uvedené normy mezinárodního práva, tak normy práva unijního – k jejichž dodržování je Bulharská republika zavázána – vyžaduje, aby v situaci, jaká nastala ve sporu v původním řízení, byla oblast působnosti vnitrostátních pravidel na ochranu zaměstnanců se zdravotním postižením, ať už se jedná o zaměstnance soukromého či veřejného sektoru, při propuštění<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0096"><P>A tedy pravidel uvedených v čl. 333 odst. 1 bodu 3 zákoníku práce ve spojení s čl. 328 odst. 1 bodu 2 tohoto zákoníku.</P></NOTE> rozšířena tak, aby se tato pravidla ochrany vztahovala i na úředníky trpící týmž zdravotním postižením, a byla tak dodržena zásada rovného zacházení v zaměstnání a povolání. Peťa Milkova se vyslovila v tomto smyslu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0097"><P>P. Milkova ve své písemné odpovědi na otázky položené Soudnímu dvorem uvedla, že jelikož předmětná vnitrostání právní úprava vede k rozdílnému zacházení se zdravotně postiženými osobami, je i přes skutečnost, že základem tohoto rozdílu je povaha pracovního poměru, a nikoli zdravotní postižení, namístě použít čl. 333 odst. 1 bod 3 zákoníku práce i na zdravotně postižené pracovníky, kteří jsou úředníky, a to obdobným způsobem jako na zaměstnance, a prostřednictvím vložení takového ustanovení do zákona o veřejné službě uvést tuto právní úpravu do souladu se pravidly unijního práva.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0098"><NO.P>98.</NO.P><TXT>Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že toto posouzení je vázáno na skutečnost, že dotčená bulharská právní úprava je vnitrostátními soudy uplatňována restriktivně<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0098"><P>Viz body 35 a následující tohoto stanoviska.</P></NOTE> a že tento striktní přístup by mohl být v rozporu s ustanoveními unijního práva, tak jak jsou vykládána zejména ve světle Úmluvy OSN o zdravotním postižení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0099"><P>Pokud jde o <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0132" ID="QS0132"/>dodržení ustanovení mezinárodního práva<QUOT.END REF.START="QS0132" CODE="201C" ID="QE0132"/> ze strany členského státu, který je uveden ve čtvrté předběžné otázce, připomínám, že Soudní dvůr nemá pravomoc rozhodnout o takové právní otázce v rámci rozhodnutí o předběžné otázce a že je zapotřebí v tomto ohledu přeformulovat znění této otázky (viz body 75 a následující tohoto stanoviska).</P></NOTE>, jež vyžaduje spravedlivou a účinnou zákonnou ochranu před diskriminací jakékoli zdravotně postižené osoby.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0099"><NO.P>99.</NO.P><TXT>Stejně jako bulharská vláda a Komise se domnívám, že vzhledem k omezujícím odpovědím, jež doporučuji dát na předchozí předběžné otázky, a s ohledem na podmínkovou povahu čtvrté otázky není namístě na tuto poslední otázku odpovídat, a věnovat jí tudíž samostatné úvahy.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="20"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0100"><NO.P>100.</NO.P><TXT>Pokud jde o úlohu, již mohou hrát vnitrostátní soudy při zajišťování plného dodržování povinností vyplývajících z unijního práva ze strany členského státu, což je problematika, která je podle mého názoru základem čtvrté předběžné otázky, podpůrně a pro všechny případy pouze odkazuji na judikaturu Soudního dvora, která je v tomto ohledu relevantní, a zejména na rozsudky vydané v oblasti diskriminace, jež byla v oblasti pracovního práva zavedena pravidly vnitrostátního práva<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0100"><P>K povinnosti vnitrostátního soudu vyložit pravidlo vnitrostátního práva způsobem, který umožní jeho uplatnění v souladu s požadavky unijního práva, viz zejména stanovisko generálního advokáta P. Mengozziho ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Fenoll</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑316/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:1753">EU:C:2014:1753</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0055">55</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a násl. a citovaná judikatura); stanovisko generálního advokáta Y. Bota ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>DI</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑441/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:776">EU:C:2015:776</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a násl.), a rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160419">19. dubna 2016</DATE>, <NAME.CASE>DI</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑441/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:278">EU:C:2016:278</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0028">28</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a násl. a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>V –</NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Závěry</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0101"><NO.P>101.</NO.P><TXT>Vzhledem k předchozím úvahám navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na předběžné otázky položené Varhoven administrativen sad (Nejvyšší správní soud, Bulharsko) následujícím způsobem:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0133" ID="QS0133"/>Směrnici Rady 2000/78/ES ze dne <DATE ISO="20001127">27. listopadu 2000</DATE>, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání, je nutno vykládat v tom smyslu, že není použitelná na situaci, v níž je rozdílné zacházení se zaměstnanci a úředníky, jež trpí týmž druhem zdravotního postižení, zavedené dotčenou vnitrostátní právní úpravou, založeno nikoli na kritériu zdravotního postižení, nýbrž na kritériu povahy pracovního poměru mezi těmito dvěma kategoriemi zdravotně postižených osob a jejich zaměstnavatelem.<QUOT.END REF.START="QS0133" CODE="201C" ID="QE0133"/></P></QUOT.S></NP.ECR></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>