<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.55-20141201.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C‑117/15</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62015CC0117</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:109">EU:C:2016:109</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>11</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>11</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P>STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA Y. BOTA – VĚC C‑117/15</P><P>REHA TRAINING</P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generálního advokáta</HT></P><P><HT TYPE="UC">Yvese Bota</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20160223">23. února 2016</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0001"><P>Původní jazyk: francouzština.</P></NOTE></P></TI><STI><P><HT TYPE="BOLD">Věc C‑117/15</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">Reha Training Gesellschaft für Sport- und Unfallrehabilitation mbH</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">proti</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">Gesellschaft für musikalische Aufführungs- und mechanische Vervielfältigungsrechte eV (GEMA)</HT></P><P><HT TYPE="NORMAL">[Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Landgericht Köln (zemský soud v Kolíně nad Rýnem, Německo)]</HT></P></STI></TITLE><INDEX><KEYWORD>Řízení o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Autorské právo a práva s ním související v informační společnosti</KEYWORD><KEYWORD>Oblast působnosti směrnic 2001/29/ES a 2006/115/ES</KEYWORD><KEYWORD>Výklad pojmu <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>sdělování veřejnosti<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="2018" ID="QE0001"/></KEYWORD><KEYWORD>Šíření televizního vysílání v prostorách rehabilitačního centra</KEYWORD></INDEX><CONTENTS.CONCLUSION><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1.</NO.P><TXT>Podstatou otázek Landgericht Köln (zemský soud v Kolíně nad Rýnem) je, zda taková situace, jako je situace ve věci v původním řízení, v níž provozovatel rehabilitačního centra umístí ve svých prostorách televizní přijímače, připojí je k vysílacímu signálu a tím zpřístupní televizní vysílání svým pacientům, představuje <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>sdělování veřejnosti<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/> podle čl. 3 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne <DATE ISO="20010522">22. května 2001</DATE> o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0002"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="167" PAGE.FIRST="10" DATE.PUB="2001">Úř. věst. L 167, s. 10</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 17/01, s. 230.</P></NOTE> a podle čl. 8 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/115/ES ze dne <DATE ISO="20061212">12. prosince 2006</DATE> o právu na pronájem a půjčování a o některých právech v oblasti duševního vlastnictví souvisejících s autorským právem<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0003"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="376" PAGE.FIRST="28" DATE.PUB="2006">Úř. věst. L 376, s. 28</REF.DOC.OJ>.</P></NOTE> a zda pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>sdělování veřejnosti<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/> tak, jak jej uvádí tyto dva právní předpisy, má být vykládán stejným způsobem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2.</NO.P><TXT>Tyto otázky byly Soudnímu dvoru předloženy v rámci sporu mezi společností Reha Training Gesellschaft für Sport- und Unfallrehabilitation mbH (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>Reha Training<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/>), která provozuje rehabilitační centrum, a společností Gesellschaft für musikalische Aufführungs- und mechanische Vervielfältigungsrechte (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>GEMA<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/>), která je v Německu pověřena kolektivní správou autorských práv k hudebním dílům, který se týká odmítnutí zaplacení poplatků z autorského práva a práv s ním souvisejících za zpřístupnění chráněných děl v prostorách společnosti Reha Training.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3.</NO.P><TXT>Soudní dvůr byl již mnohokrát požádán o výklad pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>sdělování veřejnosti<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/>, tedy pojmu, k němuž má široký výklad. Za tímto účelem stanovil čtyři kritéria pro hodnocení, tedy existenci <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>sdělování<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/>, pro něž je úloha uživatele nevyhnutelná, sdělování chráněného díla <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>veřejnosti<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/>, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/>nová<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/> povaha této veřejnosti a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0010" REF.END="QE0010"/>výdělečná<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/> povaha sdělování.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4.</NO.P><TXT>Projednávaná věc nabízí Soudnímu dvoru příležitost připomenout a vyjasnit judikaturu k této problematice.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="2"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5.</NO.P><TXT>V tomto stanovisku nejprve vysvětlím důvody, proč zastávám názor, že pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0011" REF.END="QE0011"/>sdělování veřejnosti<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/> musí být definován na základě stejných kritérií, jaká jsou uvedena v čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29 nebo v čl. 8 odst. 2 směrnice 2006/115.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6.</NO.P><TXT>Dále uvedu, proč v takové situaci, jako ve věci v původním řízení, může být uplatněn čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29 i čl. 8 odst. 2 směrnice 2006/115.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7.</NO.P><TXT>Nakonec uvedu důvody, proč musí být podle mého názoru čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29 a čl. 8 odst. 2 směrnice 2006/115 vykládány v tom smyslu, že taková situace jako ve věci v původním řízení, v níž provozovatel rehabilitačního centra umístí ve svých prostorách televizní přijímače, které připojí k vysílacímu signálu, a tím zpřístupní televizní vysílání svým pacientům, představuje <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0012" REF.END="QE0012"/>sdělování veřejnosti<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/>.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>I –</NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>A –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Právo Unie</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>Směrnice 2001/29</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8.</NO.P><TXT>Body odůvodnění č. 9, 20 a 23 směrnice 2001/29 zní následovně:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><CONSID><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0013" REF.END="QE0013"/>(9)</NO.P><TXT>Jakákoliv harmonizace autorského práva a práv s ním souvisejících musí vycházet z vysoké úrovně ochrany, jelikož taková práva jsou pro duševní výtvory zásadní. Jejich ochrana napomáhá zajistit udržení a rozvoj tvořivosti v zájmu autorů, výkonných umělců, výrobců, spotřebitelů, kultury, průmyslu a široké veřejnosti. Duševní vlastnictví bylo proto uznáno za nedílnou součást vlastnictví.</TXT></NP></ITEM></CONSID><P>[...]</P><CONSID><ITEM><NP><NO.P>(20)</NO.P><TXT>Tato směrnice je založena na zásadách a pravidlech již stanovených ve směrnicích platných v současné době v této oblasti, zejména ve [směrnici Rady 92/100/EHS ze dne <DATE ISO="19921119">19. listopadu 1992</DATE> o právu na pronájem a půjčování a o některých právech v oblasti duševního vlastnictví souvisejících s autorským právem<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0004"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="346" PAGE.FIRST="61" DATE.PUB="1992">Úř. věst. L 346, s. 61</REF.DOC.OJ>.</P></NOTE> ve znění směrnice Rady 93/98/EHS ze dne <DATE ISO="19931029">29. října 1993</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0005"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="290" PAGE.FIRST="9" DATE.PUB="1993">Úř. věst. L 290, s. 9</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 17/01, s. 9, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0014" REF.END="QE0014"/>směrnice 92/100<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/>.</P></NOTE>], přičemž tato směrnice uvedené zásady a pravidla rozvíjí a dává je do souvislosti s informační společností. Není-li v této směrnici stanoveno jinak, neměla by být touto směrnicí dotčena ustanovení výše uvedených směrnic.</TXT></NP></ITEM></CONSID><P>[...]</P><CONSID><ITEM><NP><NO.P>(23)</NO.P><TXT>Tato směrnice by měla pokračovat v harmonizaci práva autora na sdělování veřejnosti. Tímto právem by se v širokém smyslu mělo rozumět veškeré sdělování veřejnosti nepřítomné v místě, ze kterého sdělování vychází. Toto právo by mělo zahrnovat jakékoli sdělování nebo přenos díla pro veřejnost po drátě nebo bezdrátově, včetně vysílání. Toto právo by nemělo zahrnovat žádné jiné úkony.<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/></TXT></NP></ITEM></CONSID></QUOT.S></P></NP.ECR><?PAGE NO="3"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9.</NO.P><TXT>Článek 3 odst. 1 této směrnice uvádí:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0015" REF.END="QE0015"/>Členské státy stanoví výlučné právo udělit svolení nebo zakázat zpřístupnění veřejnosti po drátě nebo bezdrátově takovým způsobem, že každý jednotlivec ze strany veřejnost má k těmto předmětům ochrany přístup z místa a v době, který si zvolí.<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10.</NO.P><TXT>Článek 12 odst. 2 této směrnice uvádí:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0016" REF.END="QE0016"/>Ochranou práv souvisejících s autorským právem podle této směrnice není v žádném případě dotčena ochrana autorského práva.<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>Směrnice 2006/115</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11.</NO.P><TXT>Podle bodu odůvodnění č. 3 směrnice 2006/115:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><CONSID><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0017" REF.END="QE0017"/>Náležitá ochrana autorských děl a předmětů práv souvisejících s právem autorským prostřednictvím práva na pronájem a půjčování, stejně jako ochrana předmětů práv souvisejících s právem autorským prostřednictvím práva na záznam, práva na rozšiřování, práva na vysílání a práva na sdělování veřejnosti může mít [...] zásadní význam pro hospodářský a kulturní vývoj Společenství.<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/></P></CONSID></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12.</NO.P><TXT>Článek 8 odst. 2 této směrnice stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0018" REF.END="QE0018"/>Členské státy stanoví právo, kterým se zajistí, že uživatel zaplatí jedinou spravedlivou odměnu, pokud je užito zvukového záznamu vydaného k obchodním účelům nebo rozmnoženiny takového záznamu k bezdrátovému vysílání nebo jakémukoliv jinému sdělování veřejnosti, a že tato odměna bude rozdělena mezi dotčené výkonné umělce a výrobce zvukových záznamů. Pokud nedojde mezi výkonnými umělci a výrobci zvukových záznamů k dohodě, mohou členské státy stanovit podmínky pro rozdělování uvedené odměny mezi ně.<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13.</NO.P><TXT>Směrnicí 2006/115 byla kodifikována a zrušena směrnice 92/100 o právu na pronájem a půjčování. Články 8 těchto dvou směrnic jsou totožné.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>B –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Německé právo</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14.</NO.P><TXT>Ustanovení § 15 odst. 2 zákona o autorském právu a právech s ním souvisejících [Gesetz über Urheberrecht und verwandte Schutzrechte (Urheberrechtgesetz)] ze dne <DATE ISO="19650909">9. září 1965</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0006"><P>BGBl. 1965 I, s. 1273.</P></NOTE> ve znění použitelném v době rozhodné pro skutkové okolnosti původního řízení uvádí:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0019" REF.END="QE0019"/>Autor má [...] výlučné právo sdělovat své dílo veřejnosti nehmotnou formou (právo na sdělování veřejnosti). Právo na sdělování veřejnosti zahrnuje zejména:</P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>právo na představení, výkon a předvádění (§ 19);</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>právo na zpřístupnění veřejnosti (§ 19a);</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3.</NO.P><TXT>právo na vysílání (§ 20);</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>4.</NO.P><TXT>právo na sdělování prostřednictvím vizuálních nebo zvukových materiálů (§ 21);</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>5.</NO.P><TXT>právo na sdělování rozhlasového a televizního vysílání a jeho zpřístupnění veřejnosti (§ 22).<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP.ECR><?PAGE NO="4"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15.</NO.P><TXT>Ustanovení § 15 odst. 3 tohoto zákona zní takto:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0020" REF.END="QE0020"/>Sdělování je veřejné, jestliže je určeno početné veřejnosti. Součástí veřejnosti je každá osoba, která není vázána osobními vztahy k tomu, kdo zhodnocuje dílo, nebo k dalším osobám, které přijímají dílo, nebo k němu mají přístup nemateriální formou.<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>II –</NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Skutkové okolnosti sporu ve věci v původním řízení a předběžné otázky</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16.</NO.P><TXT>Rehabilitační centrum, které je provozováno společností Reha Training, umožňuje, aby osoby, které se staly obětí nehody, využívaly v jeho prostorách pooperační péči s cílem umožnit jim rehabilitaci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17.</NO.P><TXT>Tyto prostory sestávají ze dvou čekáren a jedné tělocvičny, v nichž společnost Reha Training šířila v období od června 2012 do června 2013 televizní vysílání prostřednictvím televizních přijímačů, které zde umístila. Toto vysílání tedy mohly sledovat osoby, které byly přítomny v rehabilitačním centru, aby v něm podstoupily léčbu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18.</NO.P><TXT>Společnost Reha Training nikdy nepožádala společnost GEMA o povolení vysílání. Společnost GEMA má za to, že toto vysílání představuje sdělování děl, jež jsou součástí repertoáru, který spravuje, veřejnosti. Z tohoto důvodu požádala o úhradu částek vypočtených na základě platných sazeb jako náhradu škody za období od června 2012 do června 2013.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19.</NO.P><TXT>Amtsgericht Köln (městský soud v Kolíně nad Rýnem) této žalobě vyhověl. Společnost Reha Training podala odvolání k Landgericht Köln (zemský soud v Kolíně nad Rýnem) proti rozsudku v prvním stupni.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20.</NO.P><TXT>Na základě kritérií stanovených judikaturou Soudního dvora v rámci směrnice 2001/29 má předkládající soud za to, že ve věci v původním řízení se jedná o sdělování veřejnosti. Tento soud vychází mimo jiné z předpokladu, pro určení, zda se jedná o <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0021" REF.END="QE0021"/>sdělování veřejnosti<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/> ve smyslu čl. 8 odst. 2 směrnice 2006/115, se použijí stejná kritéria. Uvedený soud má však pocit, že na základě rozsudku <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>SCF</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑135/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:140">EU:C:2012:140</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) nemůže takto rozhodnout.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21.</NO.P><TXT>V tomto rozsudku vyjádřil totiž Soudní dvůr názor, že pacienti v ordinaci zubního lékaře nejsou <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0022" REF.END="QE0022"/>osoby obecně<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/>. Vzhledem k tomu, že jiné osoby než pacienti společnosti Reha Training nemají v zásadě přístup k péči poskytované touto společností, nemůže se v případě těchto pacientů v tomto případě jednat o <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0023" REF.END="QE0023"/>osoby obecně<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/>, ale jedná se o <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0024" REF.END="QE0024"/>soukromou skupinu<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22.</NO.P><TXT>V uvedeném rozsudku vyjádřil Soudní dvůr rovněž názor, že v případě pacientů ordinace zubního lékaře se jedná o malý, či dokonce nepatrný počet osob, jelikož okruh osob současně přítomných v jeho ordinaci je zpravidla velmi omezený. Kategorie osob tvořená pacienty společnosti Reha Training je, jak se zdá, rovněž omezená.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23.</NO.P><TXT>Ostatně Soudní dvůr v rozsudku <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>SCF</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑135/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:140">EU:C:2012:140</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) rozhodl, že pacienti ordinace zubního lékaře obvykle nepřicházejí do této ordinace poslouchat hudbu, a je tedy zřejmé, že tuto hudbu poslouchají náhodně a nezávisle na svém přání. V tomto případě by tedy pacienti společnosti Reha Training, kteří se nacházejí v čekárnách a v tělocvičně, rovněž sledovali televizní vysílání nezávisle na svém přání a své volbě.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24.</NO.P><TXT>Za této situace se Landgericht Köln rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0025" REF.END="QE0025"/>1)</NO.P><TXT>Je třeba otázku, zda se jedná o sdělování veřejnosti ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29 nebo ve smyslu čl. 8 odst. 2 směrnice 2006/115, posuzovat vždy podle stejných kritérií, a sice že</TXT><?PAGE NO="5"?><P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>uživatel při plném vědomí důsledků svého chování zprostředkovává třetím osobám přístup k chráněnému dílu, který by tyto osoby bez jeho jednání neměly,</P></ITEM><ITEM><P>pojmem <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0026" REF.END="QE0026"/>veřejnost<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="2018" ID="QE0026"/> se rozumí neurčitý počet potenciálních adresátů, který musí být tvořen značným počtem osob, přičemž neurčitost je dána, pokud se jedná o <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0027" REF.END="QE0027"/>osoby obecně<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="2018" ID="QE0027"/>, tedy nikoli o osoby náležící do soukromé skupiny, a <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0028" REF.END="QE0028"/>značný počet osob<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="2018" ID="QE0028"/> znamená, že musí být překročen určitý minimální práh, takže příliš malý, nebo dokonce nevýznamný počet dotčených osob toto kritérium nesplňuje. V této souvislosti přitom záleží nejen na tom, kolik osob mělo současně přístup k témuž dílu, ale také na tom, kolik z nich mělo přístup k dílu následně,</P></ITEM><ITEM><P>jde o novou veřejnost, které je dílo sdělováno, tedy o veřejnost, kterou autor díla nezohlednil při udělování svolení k jeho užití sdělováním původní veřejnosti, ledaže k následnému sdělení dochází za použití specifické technologie, která se liší od technologie původního sdělování, a</P></ITEM><ITEM><P>není nepodstatné, zda dotčené užití slouží výdělečným účelům a dále zda je veřejnost vůči tomuto sdělování vnímavá a není jím pouze náhodně <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0029" REF.END="QE0029"/>zachycena<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="2018" ID="QE0029"/>, ačkoliv se nejedná o nutnou podmínku existence sdělování veřejnosti?</P></ITEM></LIST></P></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Je třeba otázku, zda se jedná o sdělování veřejnosti v takových případech, jako ve věci v původním řízení, v níž provozovatel rehabilitačního centra umístí ve svých prostorách televizní přijímače, připojí je k vysílacímu signálu a tím veřejnosti zpřístupní televizní vysílání, posoudit podle pojmu <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0030" REF.END="QE0030"/>sdělování veřejnosti<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="2018" ID="QE0030"/> podle čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29 nebo podle čl. 8 odst. 2 směrnice 2006/115, pokud jsou zpřístupněním televizního vysílání dotčena autorská práva a práva s nimi související velkého počtu účastníků, zejména skladatelů, textařů a hudebních vydavatelů, ale také výkonných umělců, výrobců zvukových záznamů a autorů mluvených děl jakož i jejich vydavatelství?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT>Jedná se v takových případech, jako je věc v původním řízení, v níž provozovatel rehabilitačního centra umístí ve svých prostorách televizní přijímače, připojí je k vysílacímu signálu a tím zpřístupní televizní vysílání svým pacientům, o <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0031" REF.END="QE0031"/>sdělování veřejnosti<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="2018" ID="QE0031"/> podle čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29 nebo podle čl. 8 odst. 2 směrnice 2006/115?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>4)</NO.P><TXT>Pokud bude v takových případech, jako je věc v původním řízení, uznáno, že se v tomto smyslu jedná o sdělování veřejnosti, potvrdí Soudní dvůr svou judikaturu, podle které se nejedná o sdělování veřejnosti v případě sdělování chráněných zvukových záznamů v rámci rozhlasového vysílání pro pacienty v zubní ordinaci nebo v obdobných zařízeních (viz rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>SCF</NAME.CASE> ze dne <DATE ISO="20120315">15. března 2012</DATE>, <NO.CASE>C‑135/10</NO.CASE> , <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:140">EU:C:2012:140</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>)?<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>III –</NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Moje analýza</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>A –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Jsou kritéria pro hodnocení pojmu</HT> <HT TYPE="ITALIC"><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0032" REF.END="QE0032"/>sdělování veřejnosti</HT><HT TYPE="ITALIC"><QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="201C" ID="QE0032"/> uvedená v čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29 a v čl. 8 odst. 2 směrnice 2006/115 totožná?</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25.</NO.P><TXT>V první části první otázky se předkládající soud v zásadě táže Soudního dvora, zda má být pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0033" REF.END="QE0033"/>sdělování veřejnosti<QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="201C" ID="QE0033"/> uvedený v čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29 a v čl. 8 odst. 2 směrnice 2006/115 vykládán na základě stejných hodnoticích kritérií.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="6"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26.</NO.P><TXT>Pokud jde o jednotný výklad pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0034" REF.END="QE0034"/>sdělování veřejnosti<QUOT.END REF.START="QS0034" CODE="201C" ID="QE0034"/>, Soudní dvůr již rozhodl, že co se týče čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29 a čl. 8 odst. 2 směrnice 2006/115, je v nich tento pojem užit v kontextu, který není v obou případech totožný, a sleduje cíle, které jsou sice podobné, ale přesto zčásti odlišné<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0007"><P>Rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>SCF</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑135/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:140">EU:C:2012:140</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0074">74</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Tato dvě ustanovení totiž svěřují příslušným adresátům práva odlišné povahy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27.</NO.P><TXT>Článek 3 odst. 1 směrnice 2001/29 přiznává autorům právo preventivní povahy, které jim umožňuje zasáhnout vůči případným uživatelům jejich děl, kteří by mohli zamýšlet sdělení těchto děl veřejnosti, a toto sdělení zakázat. Výkonní umělci a výrobci zvukových záznamů mají naopak podle čl. 8 odst. 2 směrnice 2006/115 právo kompenzační povahy, které nelze využít předtím, než je zvukový záznam vydán k obchodním účelům nebo rozmnoženina takového záznamu uživatelem užita pro účely sdělení veřejnosti<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0008"><P>Rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>SCF</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑135/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:140">EU:C:2012:140</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0075">75</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28.</NO.P><TXT>Podle Soudního dvora čl. 8 odst. 2 směrnice 2006/115 předpokládá individuální posouzení pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0035" REF.END="QE0035"/>sdělování veřejnosti<QUOT.END REF.START="QS0035" CODE="201C" ID="QE0035"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0009"><P>Rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>SCF</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑135/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:140">EU:C:2012:140</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0076">76</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Navíc právo uvedené v tomto ustanovení je právo zásadně hospodářské povahy<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0010"><P>Rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>SCF</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑135/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:140">EU:C:2012:140</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0077">77</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29.</NO.P><TXT>Pro určení, zda je jednání uživatele sdělováním veřejnosti, musí vnitrostátní soud provést celkové posouzení situace s přihlédnutím k několika doplňujícím kritériím, která nejsou samostatné povahy a navzájem spolu souvisí. Tato kritéria, jejichž intenzita může být proměnlivá v závislosti na různých konkrétních situacích, musí být použita jak individuálně, tak i ve vzájemném spojení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0011"><P>Rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>SCF</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑135/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:140">EU:C:2012:140</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0079">79</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30.</NO.P><TXT>Nicméně skutečnost, že pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0036" REF.END="QE0036"/>sdělování veřejnosti<QUOT.END REF.START="QS0036" CODE="201C" ID="QE0036"/> se používá v různých kontextech a sleduje odlišné cíle podle toho, zda je uveden v čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29 nebo čl. 8 odst. 2 směrnice 2006/115, není podle mne dostatečným důvodem, který by odůvodnil použití odlišných kritérií pro hodnocení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31.</NO.P><TXT>Jak již Soudní dvůr zdůraznil, směrnice 2001/29 je založena na zásadách a pravidlech již stanovených v platných směrnicích v oblasti duševního vlastnictví, například ve směrnici 92/100, která byla kodifikována směrnicí 2006/115<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0012"><P>Viz zejména rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Football Association Premier League a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑403/08 a C‑429/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:631">EU:C:2011:631</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0187">187</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32.</NO.P><TXT>Aby tedy byly dodrženy požadavky jednotnosti a soudržnosti unijního právního řádu, musí mít pojmy používané ve všech těchto směrnicích stejný význam, nevyjádřil-li unijní zákonodárce v určitém legislativním kontextu odlišnou vůli<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0013"><P>Viz zejména rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Football Association Premier League a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑403/08 a C‑429/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:631">EU:C:2011:631</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0188">188</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33.</NO.P><TXT>Soudní dvůr ostatně použil pro výklad čl. 8 odst. 2 směrnice 2006/115 kritéria, která uvedl ve své judikatuře týkající se výkladu čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0014"><P>Viz rozsudky <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>SCF</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑135/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:140">EU:C:2012:140</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0081">81</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0092">92</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) a <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Phonographic Performance (Ireland)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑162/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:141">EU:C:2012:141</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0038">38</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34.</NO.P><TXT>Nakonec, jak právem uvádí společnost GEMA, rozdílná povaha práv chráněných v rámci směrnic 2001/29 a 2006/115 by neměla zastínit skutečnost, že tato práva vycházejí ze stejné skutečnosti, tedy ze sdělování chráněných děl veřejnosti<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0015"><P>Viz bod 19 připomínek společnosti GEMA.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35.</NO.P><TXT>Jsem toho názoru, že výklad pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0037" REF.END="QE0037"/>sdělování veřejnosti<QUOT.END REF.START="QS0037" CODE="201C" ID="QE0037"/>, který je uveden v čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29 a čl. 8 odst. 2 směrnice 2006/115, musí být proveden na základě stejných kritérií pro hodnocení.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="7"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>B –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Společné uplatnění čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29 a čl. 8 odst. 2 směrnice 2006/115</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36.</NO.P><TXT>Ve druhé otázce se předkládající soud táže Soudního dvora, zda má být v projednávaném případě pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0038" REF.END="QE0038"/>sdělování veřejnosti<QUOT.END REF.START="QS0038" CODE="201C" ID="QE0038"/> hodnocen na základě čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29 nebo na základě čl. 8 odst. 2 směrnice 2006/115.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37.</NO.P><TXT>Jak jsem uvedl již dříve, systémy ochrany, které zavádí směrnice 2001/29 a 2006/115, jsou jistě rozdílné, pokud jde o jejich cíle a osoby, jimž jsou určeny.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38.</NO.P><TXT>Z předkládacího rozhodnutí tedy vyplývá, že v projednávaném případě se nejedná pouze o autorské právo tak, jak je zaručuje čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29, ale zároveň i o práva výkonných umělců a výrobců zvukových záznamů tak, jak je zaručuje čl. 8 odst. 2 směrnice 2006/115.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39.</NO.P><TXT>Soudní dvůr ostatně rozhodl, že není-li ve směrnici 2001/29 stanoveno jinak, neměla by být jejími ustanoveními dotčena ustanovení směrnice 92/100 (kodifikovaná směrnicí 2006/115)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0016"><P>Viz zejména rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Luksan</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑277/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:65">EU:C:2012:65</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0043">43</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40.</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené skutečnosti jsem toho názoru, že v takové situaci, jako ve věci v původním řízení, může být použit jak čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29, tak čl. 8 odst. 2 směrnice 2006/115.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>C –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Určení kritérií pro hodnocení pojmu</HT> <HT TYPE="ITALIC"><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0039" REF.END="QE0039"/>sdělování veřejnosti</HT><HT TYPE="ITALIC"><QUOT.END REF.START="QS0039" CODE="201C" ID="QE0039"/> a jejich ověření v projednávané věci</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41.</NO.P><TXT>Ve druhé části první otázky a ve třetí a čtvrté otázce, kterými je podle mého názoru třeba se zabývat společně, se předkládající soud táže Soudního dvora, zda čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29 a čl. 8 odst. 2 směrnice 2006/115 mají být vykládány v tom smyslu, že taková situace, jako ve věci v původním řízení, v níž provozovatel rehabilitačního centra umístí ve svých prostorách televizní přijímače, připojí je k vysílacímu signálu a tím zpřístupní televizní vysílání svým pacientům, představuje <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0040" REF.END="QE0040"/>sdělování veřejnosti<QUOT.END REF.START="QS0040" CODE="201C" ID="QE0040"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42.</NO.P><TXT>Otázka výkladu pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0041" REF.END="QE0041"/>sdělování veřejnosti<QUOT.END REF.START="QS0041" CODE="201C" ID="QE0041"/> vyvolala závažný spor.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43.</NO.P><TXT>Aby byl dodržen požadavek jednotného používání unijního práva a zásada rovnosti, musí být znění ustanovení unijního práva, které výslovně neodkazuje na právo členských států za účelem vymezení smyslu a dosahu tohoto ustanovení, vykládáno autonomním a jednotným způsobem v celé Evropské unii<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0017"><P>Viz zejména rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>SGAE</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑306/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:764">EU:C:2006:764</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatury).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44.</NO.P><TXT>V takto bohaté a ustálené judikatuře se Soudní dvůr přiklonil k širokému výkladu pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0042" REF.END="QE0042"/>sdělování veřejnosti<QUOT.END REF.START="QS0042" CODE="201C" ID="QE0042"/>. Pro určení existence sdělování veřejnosti stanovil čtyři kritéria pro hodnocení, tedy existenci <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0043" REF.END="QE0043"/>sdělování<QUOT.END REF.START="QS0043" CODE="201C" ID="QE0043"/>, pro něž je úloha uživatele nevyhnutelná, sdělování chráněného díla <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0044" REF.END="QE0044"/>veřejnosti<QUOT.END REF.START="QS0044" CODE="201C" ID="QE0044"/>, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0045" REF.END="QE0045"/>nová<QUOT.END REF.START="QS0045" CODE="201C" ID="QE0045"/> povaha této veřejnosti a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0046" REF.END="QE0046"/>výdělečná<QUOT.END REF.START="QS0046" CODE="201C" ID="QE0046"/> povaha sdělení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45.</NO.P><TXT>Pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0047" REF.END="QE0047"/>sdělování veřejnosti<QUOT.END REF.START="QS0047" CODE="201C" ID="QE0047"/> zahrnuje dva kumulativní prvky, a sice <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0048" REF.END="QE0048"/>sdělování<QUOT.END REF.START="QS0048" CODE="201C" ID="QE0048"/> díla a sdělování tohoto díla <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0049" REF.END="QE0049"/>veřejnosti<QUOT.END REF.START="QS0049" CODE="201C" ID="QE0049"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0018"><P>Viz zejména rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>SBS Belgie</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑325/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:764">EU:C:2015:764</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0015">15</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>. Vzhledem ke kumulativní povaze těchto dvou kritérií nemůže dojít ke sdělování veřejnosti, pokud jedno z nich není splněno.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="8"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46.</NO.P><TXT>Pokud jde o <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0050" REF.END="QE0050"/>sdělování<QUOT.END REF.START="QS0050" CODE="201C" ID="QE0050"/>, je třeba trvat na nevyhnutelné úloze uživatele, který musí jednat vědomě. K uskutečnění sdělování dochází, jestliže uživatel zprostředkuje při plném vědomí důsledku svého chování svým klientům přístup k chráněnému dílu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0019"><P>Viz zejména rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>OSA</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑351/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:110">EU:C:2014:110</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0032">32</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>. V této souvislosti Soudní dvůr zdůraznil, že je nezbytné, aby takové zprostředkování uživatele nepředstavovalo pouhý technický prostředek směřující k zajištění nebo zlepšení příjmu původního pořadu v oblasti pokrytí signálem, nýbrž úkon, bez kterého by tito klienti nemohli mít vysílaná díla k dispozici, přestože by se nacházeli uvnitř uvedené oblasti<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0020"><P>Viz rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Football Association Premier League a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑403/08 a C‑429/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:631">EU:C:2011:631</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0194">194</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0195">195</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a uvedená citovaná). Viz rovněž rozsudky <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>SCF</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑135/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:140">EU:C:2012:140</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0082">82</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) a <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Phonographic Performance (Ireland)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑162/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:141">EU:C:2012:141</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47.</NO.P><TXT>Pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0051" REF.END="QE0051"/>sdělování<QUOT.END REF.START="QS0051" CODE="201C" ID="QE0051"/> je ostatně třeba chápat v širokém smyslu tak, že zahrnuje zprostředkování chráněných děl bez ohledu na použitý technický prostředek nebo technologický proces<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0021"><P>Viz zejména rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>OSA</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑351/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:110">EU:C:2014:110</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48.</NO.P><TXT>Soudní dvůr kromě toho již rozhodl, že vlastník restauračního zařízení, který prostřednictvím televizní obrazovky a reproduktorů vědomě zprostředkovává zákazníkům přítomným v tomto zařízení díla vysílaná rozhlasem či televizí, provádí sdělování<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0022"><P>Viz rozsudky <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Football Association Premier League a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑403/08 a C‑429/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:631">EU:C:2011:631</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0196">196</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Phonographic Performance (Ireland</NAME.CASE>) (<NO.CASE>C‑162/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:141">EU:C:2012:141</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0040">40</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>OSA</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑351/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:110">EU:C:2014:110</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0026">26</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49.</NO.P><TXT>Jak uvedl Landgericht Köln v předkládacím rozhodnutí, společnost Reha Training umístila ve dvou čekárnách a tělocvičně rehabilitačního centra, které provozuje, televizní přijímače, cíleně je připojila k vysílacímu signálu a tím zpřístupnila televizní vysílání svým pacientům.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50.</NO.P><TXT>Podle výše uvedené judikatury Soudního dvora tedy není podle mne pochyb o tom, že společnost Reha Training při plném vědomí důsledků svého počínání zpřístupnila chráněná díla veřejnosti, kterou představují její pacienti a tak uskutečnila <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0052" REF.END="QE0052"/>sdělování<QUOT.END REF.START="QS0052" CODE="201C" ID="QE0052"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51.</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že se jedná o kritérium týkající se sdělování <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0053" REF.END="QE0053"/>veřejnosti<QUOT.END REF.START="QS0053" CODE="201C" ID="QE0053"/>, musí být jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0054" REF.END="QE0054"/>veřejnost<QUOT.END REF.START="QS0054" CODE="201C" ID="QE0054"/> označen blíže neurčený počet potenciálních diváků či posluchačů, který vyžaduje dosti vysoký počet osob<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0023"><P>Viz zejména rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>OSA</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑351/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:110">EU:C:2014:110</NO.ECLI>, bos <REF.NP.ECR REF="NP0027">27</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52.</NO.P><TXT>Soudní dvůr zdůraznil, že je třeba zohlednit kumulativní účinky vyplývající ze zpřístupňování děl potenciálním divákům či posluchačům. Je tedy třeba zajímat se nejen o počet osob, které mají přístup ke stejnému dílu souběžně, ale i o počet osob, které k němu mají přístup postupně<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0024"><P>Viz zejména rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>OSA</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑351/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:110">EU:C:2014:110</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0028">28</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53.</NO.P><TXT>Sdělování musí být kromě toho zprostředkováno veřejnosti nepřítomné v místě, ze kterého sdělování vychází, což vylučuje přímé provozování a provedení chráněného díla<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0025"><P>Viz zejména rozsudky <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Football Association Premier League a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑403/08 a C‑429/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:631">EU:C:2011:631</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0200">200</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) a <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Circul Globus Bucureşti</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑283/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:772">EU:C:2011:772</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0036">36</REF.NP.ECR>, <REF.NP.ECR REF="NP0037">37</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0040">40</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54.</NO.P><TXT>Předkládající soud vyjádřil pochybnosti o možnosti kvalifikovat pacienty takového rehabilitačního centra, jako je centrum provozované společností Reha Training, jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0055" REF.END="QE0055"/>veřejnost<QUOT.END REF.START="QS0055" CODE="201C" ID="QE0055"/>. Tyto pochybnosti vycházejí z rozsudku <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>SCF</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑135/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:140">EU:C:2012:140</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), v němž Soudní dvůr rozhodl, že pacienti zubního lékaře, jejichž složení je převážně stabilní, představují určenou skupinu potenciálních posluchačů, jejichž počet mající souběžně přístup ke stejnému dílu je malý<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0026"><P>Rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>SCF</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑135/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:140">EU:C:2012:140</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0095">95</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0096">96</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="9"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55.</NO.P><TXT>Jsem toho názoru, že restriktivní přístup Soudního dvora v tomto rozsudku se odklání od jeho ustálené judikatury. Proto se domnívám, že oblast působnosti rozsudku <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>SCF</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑135/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:140">EU:C:2012:140</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) by neměla být rozšířena, ale naopak zúžena na konkrétní faktický rámec, kterého se týká tento rozsudek. Uplatnění úvah, které Soudní dvůr vedl v uvedeném rozsudku, na takovou situaci, jako ve věci v původním řízení, by totiž bylo podle mne příliš restriktivní, pokud jde o autorské právo a práva s ním související, a bylo by v rozporu se zvýšenou ochranou, kterou sleduje zákonodárce Unie a kterou uplatňuje samotný Soudní dvůr ve své ustálené judikatuře.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56.</NO.P><TXT>Podle této judikatury je třeba vykládat pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0056" REF.END="QE0056"/>veřejnost<QUOT.END REF.START="QS0056" CODE="201C" ID="QE0056"/> jako opak určených osob patřících do <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0057" REF.END="QE0057"/>soukromé skupiny<QUOT.END REF.START="QS0057" CODE="201C" ID="QE0057"/> osob. Na rozdíl od toho, jak rozhodl Soudní dvůr ve svém rozsudku <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>SCF</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑135/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:140">EU:C:2012:140</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), tvoří klientela rehabilitačního centra provozovaného společností Reha Training, jejíž složení se v průběhu návštěv stále mění, neurčenou skupinu osob, která je navíc potenciálně významná.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57.</NO.P><TXT>Na rozdíl od toho, co vyplývá z tohoto rozsudku, připomínám, že k posouzení existence veřejnosti v tomto ohledu je třeba přihlédnout nejen k osobám, které mají souběžně přístup ke stejnému dílu, ale i k osobám, které k němu mají přístup postupně<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0027"><P>Viz bod 52 tohoto stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58.</NO.P><TXT>Pacienti rehabilitačního centra provozovaného společností Reha Training, jejichž návštěva trvá průměrně 30 až 60 minut<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0028"><P>Viz bod 5 vyjádření společnosti Reha Training.</P></NOTE>, se mění ještě rychleji než hoteloví hosté, než hosté restauračního zařízení i než klienti lázeňského zařízení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0029"><P>Soudní dvůr rozhodl ve svých rozsudcích <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>SGAE</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑306/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:764">EU:C:2006:764</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>); <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Football Association Premier League a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑403/08 a C‑429/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:631">EU:C:2011:631</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), a <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>OSA</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑351/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:110">EU:C:2014:110</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), že hoteloví hosté, hosté restauračního zařízení a klienti lázeňského zařízení představují <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0058" REF.END="QE0058"/>veřejnost<QUOT.END REF.START="QS0058" CODE="201C" ID="QE0058"/> (viz respektive body 42, 199 a 32 rozsudků).</P></NOTE>. Rehabilitační centrum provozované společností Reha Training může přijímat souběžně a postupně neurčené a významné množství pacientů, kteří mají přístup k chráněným dílům jak v čekárnách, tak v tělocvičně, takže tuto klientelu je třeba považovat za <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0059" REF.END="QE0059"/>veřejnost<QUOT.END REF.START="QS0059" CODE="201C" ID="QE0059"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59.</NO.P><TXT>K těmto dvěma kritériím se dále připojuje kritérium <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0060" REF.END="QE0060"/>nové veřejnosti<QUOT.END REF.START="QS0060" CODE="201C" ID="QE0060"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60.</NO.P><TXT>Kritérium <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0061" REF.END="QE0061"/>nové veřejnosti<QUOT.END REF.START="QS0061" CODE="201C" ID="QE0061"/> bylo vymezeno Soudním dvorem v rozsudku <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>SGAE</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑306/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:764">EU:C:2006:764</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) a potvrzeno v několika rozhodnutích, zejména v rozsudku <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Football Association Premier League a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑403/08 a C‑429/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:631">EU:C:2011:631</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), který byl vynesen velkým senátem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61.</NO.P><TXT>V rozsahu, v němž je v takové situaci, jako je situace ve věci v původním řízení, třeba přezkoumat toto kritérium <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0062" REF.END="QE0062"/>nové veřejnosti<QUOT.END REF.START="QS0062" CODE="201C" ID="QE0062"/>, není podle mne pochyby, že uvedené kritérium je splněno.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62.</NO.P><TXT>Kritérium <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0063" REF.END="QE0063"/>nové veřejnosti<QUOT.END REF.START="QS0063" CODE="201C" ID="QE0063"/> totiž vyžaduje existenci jiné veřejnosti než té, jíž je určeno původní sdělování díla<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0030"><P>Viz zejména rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>SGAE</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑306/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:764">EU:C:2006:764</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0040">40</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Jestliže autor udělí souhlas k vysílání svého díla rozhlasem či televizí, zohledňuje v zásadě jen držitele televizních přijímačů, kteří jednotlivě nebo v soukromém či rodinném kruhu přijímají signál a sledují jednotlivé pořady<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0031"><P>Viz zejména rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Football Association Premier League a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑403/08 a C‑429/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:631">EU:C:2011:631</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0198">198</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63.</NO.P><TXT>V tomto bodě Soudní dvůr rozhodl, že vědomé zprostředkování díla vysílaného rozhlasem či televizí, které se uskuteční na místě přístupném veřejnosti a je určeno další veřejnosti, které držitel televizního přijímače umožní poslech a zhlédnutí díla, představuje sdělování chráněného díla nové veřejnosti<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0032"><P>Viz zejména rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Football Association Premier League a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑403/08 a C‑429/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:631">EU:C:2011:631</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0198">198</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="10"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64.</NO.P><TXT>Společnost Reha Training, tím, že vědomě připojila televizní přijímače, jež umístila ve svých prostorách, k vysílacímu signálu, umožnila sledování chráněných děl mimo svůj soukromý okruh pacientům, kteří představují další a nepřímou veřejnost, kterou autoři při udělování souhlasu k vysílání svých děl rozhlasem či televizí nezohlednili a která by bez zprostředkování společnosti Reha Training nemohla uvedená díla sledovat.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65.</NO.P><TXT>Konečně pro posouzení existence sdělování veřejnosti může být relevantní <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0064" REF.END="QE0064"/>výdělečná povaha<QUOT.END REF.START="QS0064" CODE="201C" ID="QE0064"/> sdělování<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0033"><P>Viz zejména rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Football Association Premier League a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑403/08 a C‑429/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:631">EU:C:2011:631</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0204">204</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>. Nejedná se však o nezbytnou podmínku pro rozhodnutí o samotné existenci sdělování veřejnosti<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0034"><P>Viz zejména rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>ITV Broadcasting a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑607/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:147">EU:C:2013:147</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66.</NO.P><TXT>Soudní dvůr zdůraznil, že proto, aby sdělování sledovalo výdělečný cíl, je nezbytné, aby veřejnost, které je sdělení určeno, byla jednak cílová veřejnost určená uživatelem, a jednak tím či oním způsobem vnímavá vůči jeho sdělení, a nikoli náhodně <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0065" REF.END="QE0065"/>zachycená<QUOT.END REF.START="QS0065" CODE="201C" ID="QE0065"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0035"><P>Viz zejména rozsudky <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>SCF</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑135/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:140">EU:C:2012:140</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0091">91</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) a <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Phonographic Performance (Ireland)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑162/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:141">EU:C:2012:141</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0037">37</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67.</NO.P><TXT>Stejně jako německá vláda se však domnívám, že vnímavost veřejnosti by neměla být považována za určující prvek pro zjištění výdělečné povahy vysílání díla. Vzhledem k subjektivní povaze tohoto kritéria týkajícího se vnímavosti veřejnosti je toto kritérium v praxi obtížně použitelné<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0036"><P>Viz zejména body 50 až 56 vyjádření německé vlády.</P></NOTE>. Naopak, jak rozhodl Soudní dvůr, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0066" REF.END="QE0066"/><HT TYPE="ITALIC">stačí</HT>, aby bylo dílo zpřístupněno veřejnosti tak, aby osoby, které ji tvoří, k němu <HT TYPE="ITALIC">měly</HT> přístup<QUOT.END REF.START="QS0066" CODE="201C" ID="QE0066"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0037"><P>Viz rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>SGAE</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑306/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:764">EU:C:2006:764</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0043">43</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Kurziva provedena autorem stanoviska. Viz rovněž v tomto smyslu rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Padawan</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑467/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:620">EU:C:2010:620</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0058">58</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Pro určení, zda se jedná o sdělování veřejnosti, tak není nezbytný skutečný a záměrný přístup veřejnosti k dílu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68.</NO.P><TXT>Podle mne tak není vhodné uplatňovat na skutkové okolnosti projednávané skutečnosti rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>SCF</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑135/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:140">EU:C:2012:140</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), v němž Soudní dvůr odmítl existenci výdělečné povahy šíření zvukových záznamů v ordinaci zubního lékaře z toho důvodu, že přístup pacientů této ordinace k těmto zvukovým záznamům je <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0067" REF.END="QE0067"/>nahodilý a nezávislý na jejich přání<QUOT.END REF.START="QS0067" CODE="201C" ID="QE0067"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0038"><P>Rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>SCF</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑135/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:140">EU:C:2012:140</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0098">98</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69.</NO.P><TXT>Naopak pro ověření, zda je kritérium výdělečné povahy šíření díla splněno, je podle mne určující posoudit, zda uživatel může či nemůže mít z takového šíření prospěch.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>70.</NO.P><TXT>V tomto ohledu není pochyb, že společnost Reha Training záměrně cílila na své pacienty tím, že umístila televizní přijímače do čekáren a do tělocvičny, tedy do míst, která její pacienti většinou navštěvují, aby jim umožnila sledovat televizní vysílání při čekání před vyšetřením nebo při rehabilitaci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0071"><NO.P>71.</NO.P><TXT>Jsem toho názoru, že kritérium výdělečné povahy je v projednávané věci splněno. Cílem šíření televizního vysílání prostřednictvím televizních přijímačů umístěných v čekárnách nebo v tělocvičně je nabídnout pacientům centra rozptýlení a především zkrátit jim čekání nebo rehabilitaci. Jedná se o poskytování doplňkové služby, která zcela jistě nemá léčebný cíl, ale má vliv na postavení a přitažlivost zařízení a poskytuje mu tím konkurenční výhodu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0072"><NO.P>72.</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené mám za to, že taková situace, jako ve věci v původním řízení, v níž provozovatel rehabilitačního centra umístí ve svých prostorách televizní přijímače, připojí je k vysílacímu signálu a tím zpřístupní televizní vysílání svým pacientům, představuje <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0068" REF.END="QE0068"/>sdělování veřejnosti<QUOT.END REF.START="QS0068" CODE="201C" ID="QE0068"/> podle čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29 a čl. 8 odst. 2 směrnice 2006/115.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="11"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>IV –</NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Závěry</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0073"><NO.P>73.</NO.P><TXT>Ve světle předcházejících úvah navrhuji Soudnímu dvoru, aby odpověděl na předběžné otázky, které předložil Landgericht Köln (zemský soud v Kolíně nad Rýnem), takto:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1)</NO.P><TXT>Pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0069" REF.END="QE0069"/>sdělování veřejnosti<QUOT.END REF.START="QS0069" CODE="201C" ID="QE0069"/> musí být definován na základě stejných kritérií stanovených čl. 3 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne <DATE ISO="20010522">22. května 2001</DATE> o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti nebo čl. 8 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/115/ES ze dne <DATE ISO="20061212">12. prosince 2006</DATE> o právu na pronájem a půjčování a o některých právech v oblasti duševního vlastnictví souvisejících s autorským právem.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>V takové situaci, jako je situace ve věci v původním řízení, mohou být použity oba dva články, tedy čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29 a čl. 8 odst. 2 směrnice 2006/115.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT>Článek 3 odst. 1 směrnice 2001/29 a čl. 8 odst. 2 směrnice 2006/115 musí být vykládány v tom smyslu, že situace, jako ve věci v původním řízení, v níž provozovatel rehabilitačního centra umístí ve svých prostorách televizní přijímače, připojí je k vysílacímu signálu a tím zpřístupní televizní vysílání svým pacientům, představuje <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0070" REF.END="QE0070"/>sdělování veřejnosti<QUOT.END REF.START="QS0070" CODE="201C" ID="QE0070"/>.</TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>