<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.55-20141201.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C‑123/15</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62015CC0123</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:193">EU:C:2016:193</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>16</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>16</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P>STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA M. WATHELETA – VĚC C‑123/15</P><P>FEILEN</P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generálního advokáta</HT></P><P><HT TYPE="UC">Melchiora Watheleta</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20160317">17. března 2016</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0001"><P>Původní jazyk: francouzština.</P></NOTE></P></TI><STI><P><HT TYPE="BOLD">Věc C‑123/15</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">Max-Heinz Feilen</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">proti</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">Finanzamt Fulda</HT></P><P><HT TYPE="NORMAL">[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesfinanzhof (Spolkový finanční soud, Německo)]</HT></P></STI></TITLE><INDEX><KEYWORD>Řízení o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Daně</KEYWORD><KEYWORD>Volný pohyb kapitálu</KEYWORD><KEYWORD>Dědická daň</KEYWORD><KEYWORD>Právní úprava členského státu, která stanoví snížení dědické daně v případě, že dědictví zahrnuje majetek, který se již v průběhu předchozích deseti let stal předmětem dědictví podléhajícího v témže členském státě dědické dani</KEYWORD><KEYWORD>Majetek, který byl zděděn a zdaněn v jiném členském státě</KEYWORD></INDEX><CONTENTS.CONCLUSION><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1.</NO.P><TXT>Projednávaná žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podal Bundesfinanzhof (Spolkový finanční soud, Německo), se týká výkladu čl. 63 odst. 1 SFEU a článku 65 SFEU. Byla podána ve sporu, v němž stojí M.-H. Feilen proti Finanzamt Fulda (Finanční úřad ve Fuldě) a jehož předmětem je zamítnutí žádosti M.-H. Feilena o snížení dědické daně použitelné na dědictví po jeho matce, ze strany posledně jmenovaného orgánu.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>I –</NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>A –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Unijní právo</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2.</NO.P><TXT>Článek 1 odst. 1 směrnice 88/361/EHS<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0002"><P>Směrnice ze dne <DATE ISO="19880624">24. června 1988</DATE>, kterou se provádí článek 67 Smlouvy (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="178" PAGE.FIRST="5" DATE.PUB="1988">Úř. věst L 178, s. 5</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 10/01, s. 10).</P></NOTE> stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>Aniž jsou dotčena dále uvedená ustanovení, zruší členské státy omezení pohybu kapitálu mezi rezidenty členských států. Pro zjednodušení provádění této směrnice se pohyb kapitálu člení podle klasifikace uvedené v příloze I.<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3.</NO.P><TXT>V příloze I směrnice 88/361/EHS, v níž jsou vyjmenovány typy pohybu kapitálu, se v bodě XI, nadepsaném <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>Osobní pohyb kapitálu<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>, uvádí dědictví a odkazy.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="2"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>B –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Německé právo</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4.</NO.P><TXT>Ustanovení německého zákona o dědické a darovací dani (Erbschaftsteuer- und Schenkungsteuergesetz; dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>ErbStG<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/>), použitelná na daňové období 2007<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0003"><P>Ustanovení obsažená ve znění zveřejněném dne <DATE ISO="19970227">27. února 1997</DATE> (Bundesgesetzblatt 1997 <HT TYPE="ITALIC">Bundesgesetzblatt</HT> I, s. 378) a naposledy změněném průvodním zákonem k zákonu o státním rozpočtu (Haushaltsbegleitgesetz) ze dne <DATE ISO="20031229">29. prosince 2003</DATE> (<HT TYPE="ITALIC">Bundesgesetzblatt</HT> 2003 I, s. 3076, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>ErbStG<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5.</NO.P><TXT>Ustanovení § 1 odst. 1 bodu 1 ErbStG stanoví, že dědictví spadají do působnosti tohoto zákona jakožto zdanitelná plnění.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6.</NO.P><TXT>Podle § 2 odst. 1 bodů 1 až 3 ErbStG se daňová povinnost vztahuje:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="002.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>1.</NO.PARAG><ALINEA><P>v případech uvedených v § 1 odst. 1 bodech 1 až 3 na veškerý přecházející majetek, pokud je zůstavitel v době smrti nebo nabyvatel v době, kdy vznikla daňová povinnost, rezidentem. Za rezidenty se považují:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>fyzické osoby, které mají v tuzemsku trvalé bydliště nebo místo obvyklého pobytu,</TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></PARAG><P>[…]</P><PARAG IDENTIFIER="002.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA>Ve všech ostatních případech na přecházející majetek, který je součástí tuzemského majetku ve smyslu § 121 zákona o pravidlech oceňování (Bewertungsgesetz).<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7.</NO.P><TXT>V ustanovení § 15 ErbStG jsou stanoveny daňové třídy. Odstavec 1 zní následovně:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>Podle osobního vztahu nabyvatele k zůstaviteli nebo dárci se rozlišují tyto tři daňové třídy:</P><P>Daňová třída I:</P><P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>manžel a partner,</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>děti a nevlastní děti [ …].<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/></TXT></NP></ITEM></LIST></P></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8.</NO.P><TXT>V ustanovení § 27 ErbStG je snížení dědické daně upraveno následovně:</TXT><?PAGE NO="3"?><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="027.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>(1)</NO.PARAG><ALINEA><P>Připadne-li osobám daňové třídy I z důvodu úmrtí majetek, který osoby této daňové třídy nabyly již během posledních deseti let před jeho pozdějším nabytím a který podléhal zdanění podle tohoto zákona, sníží se částka daně vztahující se na tento majetek s výhradou odstavce 3 následovně:</P><P><TBL NO.SEQ="0001" CLASS="GEN" COLS="5"><CORPUS><ROW><CELL COL="1">o … procent</CELL><CELL COLSPAN="4" COL="2">když doba mezi vznikem první a druhé daňové povinnosti</CELL></ROW><ROW><CELL COL="1">50</CELL><CELL COLSPAN="4" COL="2">netrvá déle než 1 rok</CELL></ROW><ROW><CELL COL="1">45</CELL><CELL COLSPAN="4" COL="2">trvá déle než 1 rok, nikoli však déle než 2 roky</CELL></ROW><ROW><CELL COL="1">40</CELL><CELL COLSPAN="4" COL="2">trvá déle než 2 roky, nikoli však déle než 3 roky</CELL></ROW><ROW><CELL COL="1">35</CELL><CELL COLSPAN="4" COL="2">trvá déle než 3 roky, nikoli však déle než 4 roky</CELL></ROW><ROW><CELL COL="1">30</CELL><CELL COLSPAN="4" COL="2">trvá déle než 4 roky, nikoli však déle než 5 let</CELL></ROW><ROW><CELL COL="1">25</CELL><CELL COLSPAN="4" COL="2">trvá déle než 5 let, nikoli však déle než 6 let</CELL></ROW><ROW><CELL COL="1">20</CELL><CELL COLSPAN="4" COL="2">trvá déle než 6 let, nikoli však déle než 8 let</CELL></ROW><ROW><CELL COL="1">10</CELL><CELL COLSPAN="4" COL="2">trvá déle než 8 let, nikoli však déle než 10 let</CELL></ROW></CORPUS></TBL></P></ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="027.002"><NO.PARAG>(2)</NO.PARAG><ALINEA>[…]</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="027.003"><NO.PARAG>(3)</NO.PARAG><ALINEA>Snížení daně podle odstavce 1 nesmí přesáhnout částku vyplývající z použití procentuálních sazeb uvedených v odstavci 1 na daň, kterou nabyvatel z dřívější doby uhradil za nabytí téhož majetku.<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>II –</NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Skutkové okolnosti sporu v původním řízení a předběžná otázka</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9.</NO.P><TXT>Max-Heinz Feilen, který má bydliště v Německu, je jediným dědicem po své matce, která zemřela v roce 2007 v témže členském státě, ve kterém měla také poslední bydliště. Toto dědictví po matce sestávalo v podstatě z podílu na dědictví po její dceři, která zemřela v roce 2004 v Rakousku, kde žila i matka až do úmrtí své dcery. Vzhledem k tomu, že pozůstalost po dceři byla v Rakousku rozdělena až po úmrtí matky, příslušnou dědickou daň ve výši <FT TYPE="DECIMAL">11961,91</FT> eura zaplatil M.-H. Feilen.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10.</NO.P><TXT>Max-Heinz Feilen v přiznání k dědické dani z dědictví po matce, které podal v Německu, zaprvé započetl dědickou daň zaplacenou v Rakousku ke dluhu váznoucímu na dědictví a zadruhé požádal o snížení daně podle § 27 ErbStG. Finanzamt Fulda (Finanční úřad ve Fuldě) ve svém rozhodnutí ze dne <DATE ISO="20091028">28. října 2009</DATE> sice odečetl od základu daně dědickou daň zaplacenou v Rakousku, snížení daně však odmítl.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11.</NO.P><TXT>Finanzgericht (finanční soud) zamítl žalobu, kterou podal M.-H. Feilen proti rozhodnutí Finanzamt Fulda, s odůvodněním, že § 27 ErbStG předpokládá dřívější nabytí zděděného majetku zdaněného podle tohoto zákona a že takový případ nenastal, neboť okolnost, že matka předtím nabyla majetek dcery, nezakládala v Německu povinnost k dědické dani<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0004"><P>V okamžiku úmrtí dcery nebyla matka ani dcera rezidentem Německa ve smyslu § 2 odst. 1 bodu ErbStG a dědictví po dceři obsahovalo pouze zahraniční majetek ve smyslu § 2 odst. 3 ErbStG (který je opakem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>tuzemského<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/> majetku).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12.</NO.P><TXT>Předkládající soud, k němuž byl podán opravný prostředek <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/>Revision<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/>, vyjádřil pochybnosti ohledně slučitelnosti § 27 ErbStG s unijním právem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13.</NO.P><TXT>Uvádí zaprvé, že dědictví, jež nabyl žalobce v původním řízení, by mohlo spadat do působnosti ustanovení unijního práva o volném pohybu kapitálu. Dědění, jež spočívá v přechodu majetku zůstaveného zemřelou osobou na jednu či více osob, totiž spadá do působnosti bodu XI přílohy I směrnice 88/361 a představuje tedy pohyb kapitálu ve smyslu článku 63 SFEU, vyjma<?PAGE NO="4"?> případů, kdy jsou jejich zakládající prvky omezeny hranicemi jediného členského státu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0005"><P>Rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Welte</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑181/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:662">EU:C:2013:662</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Dědictví, jež nabyl M.-H. Feilen, by proto podle mínění předkládajícího soudu nemuselo být považováno za výlučně vnitrostátní případ, neboť dotyčný nabyl majetek své matky, jehož podstatnou část tvořil podíl matky na rakouském dědictví po její dceři, tj. zahraniční majetek.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14.</NO.P><TXT>Zadruhé předkládající soud uvádí, že zamítnutí snížení dědické daně podle § 27 odst. 1 ErbStG by mohlo představovat omezení pohybu kapitálu, neboť jeho účinkem je snížení hodnoty dědictví zahrnujícího majetek podléhající zahraniční dědické dani<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0006"><P>Rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Komise v. Německo</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑211/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2148">EU:C:2014:2148</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0041">41</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Přesto má však v tomto ohledu pochybnosti, a to ve světle rozsudku <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Block</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑67/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:92">EU:C:2009:92</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), který v situaci dvojího zdanění vyloučil, že by ErbStG vedl k omezení pohybu kapitálu, a to z důvodu, že členské státy nemají povinnost přizpůsobit svůj vlastní daňový systém různým daňovým systémům jiných členských států a disponují – s výhradou dodržování unijního práva – v dané oblasti jistou autonomií.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15.</NO.P><TXT>Zatřetí se předkládající soud táže, zda lze takovéto omezení případně odůvodnit. V této souvislosti si zaprvé klade otázku, zda § 27 odst. 1 ErbStG zavádí rozdílné zacházení, které povoluje čl. 65 odst. 1 písm. a) SFEU, nebo svévolnou diskriminaci, která je zakázána na základě čl. 65 odst. 3 SFEU, a zadruhé, zda omezení, jež je výše uvedeným ustanovením zavedeno, není odůvodněno naléhavým důvodem obecného zájmu, jehož cílem je zachovat soudržnost německého daňového systému.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16.</NO.P><TXT>Za těchto okolností se předkládající soud rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0010" REF.END="QE0010"/>Brání zásada volného pohybu kapitálu podle čl. 63 odst. 1 SFEU ve spojení s článkem 65 SFEU právní úpravě členského státu, která při nabytí majetku z důvodu úmrtí osobami určité daňové třídy stanoví snížení dědické daně, pokud pozůstalost zahrnuje majetek, který byl již nabyt osobami této daňové třídy během posledních deseti let předcházejících pozdějšímu nabytí, a z tohoto dříve nabytého majetku byla v daném členském státě vyměřena dědická daň, kdežto v případě, kdy byla z dříve nabytého majetku vybrána dědická daň v jiném členském státě, je snížení daně vyloučeno?<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/></P></QUOT.S></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>III –</NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Řízení před Soudním dvorem</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17.</NO.P><TXT>Vyjádření byla předložena M.-H. Feilenem, vládami Německa, Španělska a Spojeného království, jakož i Evropskou komisí. Všichni zúčastnění s výjimkou španělské vlády byli vyslechnuti na jednání konaném dne <DATE ISO="20160127">27. ledna 2016</DATE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>IV –</NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Posouzení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>A –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Shrnutí argumentů účastníků řízení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18.</NO.P><TXT>Max-Heinz Feilen navrhuje Soudnímu dvoru, aby položenou otázku zodpověděl kladně. Uvádí, že podle judikatury Soudního dvora spadá dědění do působnosti volného pohybu kapitálu. Dále má za to, že situace, která nastala ve věci v původním řízení, není srovnatelná se situací rozsudku <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Block</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑67/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:92">EU:C:2009:92</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), neboť v projednávané věci se nejedná o souběžné zdanění, které zakládá kumulativní účinek, nýbrž výlučně o vnitrostátní vazbu na předchozí dědění. Kromě toho tvrdí, že dané omezení nemůže být odůvodněno naléhavým důvodem obecného zájmu, tj. zachováním soudržnosti německého daňového systému, neboť neexistuje přímá souvislost mezi daňovou výhodou (přiznání snížení dědické daně) a nevýhodou (zdanění předchozího dědictví). Dotčené snížení dědické daně nebylo totiž přiznáno ve vztahu k dříve dosaženému vnitrostátnímu daňovému příjmu.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="5"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19.</NO.P><TXT>Německá vláda naopak Soudnímu dvoru navrhuje, aby položenou otázku zodpověděl záporně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20.</NO.P><TXT>Zastává totiž názor, že dotčené vnitrostátní ustanovení nepředstavuje omezení pohybu kapitálu, neboť snížení hodnoty dědictví zahrnujícího zahraniční majetek není důsledkem uplatnění výše uvedeného ustanovení a potažmo zdanění provedeného v Německu, nýbrž důsledkem okolnosti, že došlo k souběžnému výkonu zdaňovací pravomoci ze strany Spolkové republiky Německo a Rakouské republiky. Německá vláda se proto domnívá, že řešení uvedené v rozsudku <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Block</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑67/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:92">EU:C:2009:92</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) lze na projednávanou věc vztáhnout v tom smyslu, že Spolková republika Německo nemá povinnost upravit svůj vlastní daňový systém s přihlédnutím k dědickým daním zaplaceným v jiných členských státech, a to ani v případě, že to povede ke dvojímu zdanění dědictví.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21.</NO.P><TXT>Podpůrně německá vláda tvrdí, že rozlišování mezi předchozím děděním zdaněným v Německu a předchozím děděním zdaněným v jiném členském státě, které zavádí § 27 odst. 1 ErbStG, nevede k zakázané diskriminaci, neboť vnitrostátní a přeshraniční situaci nelze objektivně srovnat, což je dáno tím, že Spolková republika Německo nemá v obou těchto případech stejné právo výběru daně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22.</NO.P><TXT>Také španělská vláda navrhuje, aby byla položená otázka zodpovězena záporně. Trvá na tom, že existuje naléhavý důvod obecného zájmu, který odůvodňuje rozlišení podle místa zdanění majetku, které je zavedeno v § 27 ErbStG, přičemž tímto důvodem je konkrétně nezbytnost zachovat soudržnost německého daňového systému.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23.</NO.P><TXT>Zcela shodný názor zastává i vláda Spojeného království. Má za to, že dotčená německá právní úprava nezavádí žádné omezení volného pohybu kapitálu, neboť Spolková republika Německo nezatížila zahraniční majetek matky žalobce v původním řízení vyšší dědickou daní, než jakou zatěžuje majetek nacházející se výlučně v Německu. Podle mínění vlády Spojeného království totiž tato právní úprava ukládá vyšší dědickou daň pouze v případě, že majetek nebyl v Německu v průběhu předchozích deseti let zatížen dědickou daní, a to bez ohledu na to, kde se nacházel. Za těchto okolností zastává názor, že situace, která nastala v projednávané věci, je obdobná situaci, která existovala v rozsudku <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Block</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑67/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:92">EU:C:2009:92</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), neboť dvojí zdanění bylo výsledkem souběžného výkonu zdaňovací pravomoci ze strany dvou členských států.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24.</NO.P><TXT>Vláda Spojeného království kromě toho tvrdí, že dotčené omezení volného pohybu kapitálu je odůvodněno nezbytností zachovat soudržnost německého daňového systému, což se shoduje s názorem, který zastávaly ostatní vlády v souvislosti s otázkou existence přímé souvislosti mezi daňovým zvýhodněním a určitou daňovou zátěží.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25.</NO.P><TXT>Komise navrhuje, aby Soudní dvůr zodpověděl položenou otázku kladně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26.</NO.P><TXT>Komise je toho názoru, že § 27 ErbStG zavádí omezení pohybu kapitálu, neboť tím, že zvýhodňuje po sobě jdoucí nabytí <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0011" REF.END="QE0011"/>vnitrostátního<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/> majetku, který byl již zdaněn v Německu, přispívá ke snížení hodnoty zděděného majetku pocházejícího z jiného členského státu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0007"><P>Je odkazováno na rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Jäger</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑256/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:20">EU:C:2008:20</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0030">30</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a násl.).</P></NOTE>. Tento majetek totiž podléhá vyššímu zdanění než <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0012" REF.END="QE0012"/>vnitrostátní<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/> majetek, takže z pohledu zemřelé osoby i dědice se může postup, kdy jsou uvolněny investice v jiném členském státě a posléze zachovány v tomtéž státě a převedeny na dědice v Německu, jevit jako méně zajímavý. V této souvislosti Komise poukazuje na okolnost, že řešení uvedené v rozsudku <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Block</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑67/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:92">EU:C:2009:92</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) není použitelné, neboť skutkové okolnosti obou věcí nejsou srovnatelné.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27.</NO.P><TXT>A konečně má Komise za to, že dotčené opatření nemůže být považováno za odůvodněné na základě čl. 65 odst. 1 písm. a) SFEU. Z objektivního pohledu neexistuje žádný rozdíl v situacích, který by byl způsobilý odůvodnit nerovné daňové zacházení, co se týče výše dědické daně dlužné z titulu vnitrostátního majetku a z titulu zahraničního majetku, neboť v obou těchto případech se při výpočtu<?PAGE NO="6"?> výše daně vychází z hodnoty majetku zahrnutého do dědictví. Skutečnost, že daňová výhoda se přiznává pouze ve prospěch vnitrostátního majetku, nevyplývá <HT TYPE="ITALIC">ratio legis</HT> z § 27 ErbStG, jehož cílem je zamezit přílišnému snížení hodnoty rodinného majetku v případě, že během poměrně krátkého období dojde k několika po sobě jdoucím děděním, a to bez ohledu na to, kde se daný majetek nachází.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28.</NO.P><TXT>Komise má za to, že v projednávané věci nepřipadá v úvahu ani odůvodnění nezbytností zachovat soudržnost daňového systému, neboť daňová zátěž nespočívá na tomtéž daňovém poplatníku, jemuž bylo přiznáno daňové zvýhodnění<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0008"><P>Komise vychází z rozsudku <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Welte</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑181/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:662">EU:C:2013:662</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0060">60</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, vzhledem k tomu, že osobou povinnou k zaplacení první dědické daně v Rakousku byl žalobce v původním řízení, který jednal jakožto zákonný dědic zemřelé osoby, a osobou povinnou k zaplacení druhé dědické daně v Německu byl samotný žalobce.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>B –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Analýza</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>Spadá dědění dotčené v původním řízení do působnosti unijního práva, konkrétně do působnosti volného pohybu kapitálu?</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29.</NO.P><TXT>Jak sám Bundesfinanzhof (Spolkový finanční soud) uvádí v předkládacím rozhodnutí, je zcela zjevné, že tato otázka musí být zodpovězena kladně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30.</NO.P><TXT>Úvodem je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury sice spadají přímé daně do pravomoci členských států, avšak členské státy musejí při výkonu pravomoci v této oblasti dodržovat unijní právo<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0009"><P>Rozsudky <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Komise v. Francie</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑334/02</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2004:129">EU:C:2004:129</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0021">21</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Komise v. Řecko</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑155/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:22">EU:C:2011:22</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0039">39</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) a <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Komise v. Rakousko</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑10/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:399">EU:C:2011:399</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0023">23</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31.</NO.P><TXT>Z ustálené judikatury dále vyplývá, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0013" REF.END="QE0013"/>dědění, jež spočívá v přechodu majetku zůstaveného zemřelou osobou na jednu či více osob podle bodu XI přílohy I směrnice 88/361 nadepsaného <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0014" REF.END="QE0014"/>Osobní pohyb kapitálu<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="2018" ID="QE0014"/>, představuje pohyb kapitálu ve smyslu článku 63 SFEU s výjimkou případů, kdy jsou jejich zakládající prvky omezeny hranicemi jediného členského státu<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0010"><P>Viz zejména rozsudky <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Barbier</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑364/01</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2003:665">EU:C:2003:665</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0058">58</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>van Hilten-van der Heijden</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑513/03</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:131">EU:C:2006:131</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0040">40</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Scheunemann</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑31/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:481">EU:C:2012:481</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0022">22</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Welte</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑181/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:662">EU:C:2013:662</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0020">20</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Dále pro ilustraci, co se týče dědické daně (či darovací daně), viz zejména rozsudky <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Geurts a Vogten</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑464/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:631">EU:C:2007:631</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Jäger</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑256/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:20">EU:C:2008:20</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Eckelkamp a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑11/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:489">EU:C:2008:489</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Arens-Sikken</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑43/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:490">EU:C:2008:490</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Block</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑67/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:92">EU:C:2009:92</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Mattner</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑510/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:216">EU:C:2010:216</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Missionswerk Werner Heukelbach</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑25/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:65">EU:C:2011:65</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Halley</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑132/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:586">EU:C:2011:586</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Komise v. Španělsko</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑127/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2130">EU:C:2014:2130</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Welte</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑181/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:662">EU:C:2013:662</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Komise v. Německo</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑211/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2148">EU:C:2014:2148</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Q</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑133/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2460">EU:C:2014:2460</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), a <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Grünewald</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑559/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:109">EU:C:2015:109</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>). Viz rovněž probíhající věci Hünnebeck, C‑479/14 (mé stanovisko bylo předneseno dne <DATE ISO="20160218">18. února 2016</DATE>), a Sparkasse Allgäu, C‑522/14 [viz stanovisko generálního advokáta Szpunara přednesené ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Sparkasse Allgäu</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑522/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:786">EU:C:2015:786</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>)].</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32.</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že M.-H. Feilen nabyl zahraniční (rakouský) majetek, dědictví jím získané nemůže být samozřejmě považováno za čistě vnitrostátní transakci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33.</NO.P><TXT>Z výše uvedeného vyplývá, že je třeba dále přezkoumat, zda taková vnitrostátní právní úprava, jaká je dotčena ve věci v původním řízení, představuje omezení volného pohybu kapitálu.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>Zavádí § 27 odst. 1 ErbStG omezení volného pohybu kapitálu?</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34.</NO.P><TXT>Volný pohyb kapitálu je omezen, pokud se na objektivně srovnatelné situace uplatní rozdílné daňové zacházení.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="7"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35.</NO.P><TXT>Rád bych připomněl, že podle čl. 65 odst. 1 písm. a) SFEU není článkem 63 SFEU dotčeno právo členských států uplatňovat příslušná ustanovení svých daňových předpisů, v nichž se rozlišuje mezi daňovými poplatníky, kteří se nenacházejí v téže situaci, co se týče místa jejich bydliště nebo místa, kde je investován jejich kapitál. Tato odchylka od základní zásady volného pohybu kapitálu musí být vykládána striktně a nesmí představovat ani prostředek svévolné diskriminace, ani zastřené omezování volného pohybu kapitálu a plateb ve smyslu článku 63 SFEU. Rozdílné zacházení může být považováno za slučitelné s ustanoveními Smlouvy, která se týkají volného pohybu kapitálu, pouze pokud zaprvé se rozdílné zacházení týká situací, které nejsou objektivně srovnatelné, nebo zadruhé je odůvodněno naléhavým důvodem obecného zájmu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0011"><P>Viz rozsudky <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Verkooijen</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑35/98</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:294">EU:C:2000:294</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0043">43</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Manninen</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑319/02</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2004:484">EU:C:2004:484</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0029">29</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Hollmann</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑443/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:600">EU:C:2007:600</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0045">45</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36.</NO.P><TXT>V projednávané věci je existence rozdílného daňového zacházení zjevná.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37.</NO.P><TXT>Vycházíme-li tak jako Bundesfinanzhof (Spolkový finanční soud) ze zásady, že dotčené ustanovení musí být vykládáno v tom smyslu, že daňová výhoda se přiznává pouze v případě, že předchozí nabytí majetku bylo zdaněno v Německu, je totiž třeba konstatovat, že tato právní úprava zvýhodňuje po sobě jdoucí nabytí <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0015" REF.END="QE0015"/>vnitrostátního majetku<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/> (osobami spadajícími do <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0016" REF.END="QE0016"/>daňové třídy I<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0012"><P>Podle § 15 odst. 1 ErbStG jsou za rodinné příslušníky zůstavitele spadající do <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0017" REF.END="QE0017"/>daňové třídy I<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/> považováni manžel a partner, děti a nevlastní děti, potomci dětí a nevlastních dětí, jakož i rodiče a prarodiče při nabytí majetku z důvodu úmrtí.</P></NOTE>), který byl již v Německu zatížen dědickou daní během předchozího nabytí z důvodu úmrtí, oproti po sobě jdoucím nabytím <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0018" REF.END="QE0018"/>zahraničního majetku<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/>, jehož předchozí nabytí nebylo zdaněno v Německu, nýbrž v jiném členském státě.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38.</NO.P><TXT>Než s konečnou platností určíme, zda se jedná o omezení volného pohybu kapitálu, je vhodné odkázat na několik rozsudků Soudního dvora, jichž se účastníci ve značné míře dovolávají, neboť se týkají německé právní úpravy v oblasti dědické daně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39.</NO.P><TXT>V rozsudku <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Jäger</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑256/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:20">EU:C:2008:20</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0032">32</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0013"><P>Viz O’Shea, T., ECJ Nixes German Inheritance Valuation Rules, Tax Notes International, February 11, 2008, s. 468 a násl.; Michel, V., Impôt sur les successions et situation du bien imposé, Europe, březen 2008, s. 16; Leistentritt, M., Die Gewährung von Begünstigungen im Erbschaftsteuerrecht als möglicher Verstoss gegen den freien Kapitalverkehr, ELR 7-8/2008, s. 271 a násl.; Kemmeren, E. C. C. M., The Netherlands: Infringement Procedure on Tax Facilities in Respect of Country Estates situated in the Netherlands, ECJ – Recent Developments in Direct Taxation 2012 (Linde Verlag, Vídeň) 2013, s. 147 až164.</P></NOTE> Soudní dvůr rozhodl, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0019" REF.END="QE0019"/>[v] projednávané věci mají vnitrostátní ustanovení dotčená v původním řízení v rozsahu, v jakém vedou ke skutečnosti, že dědictví zahrnující zemědělský a lesnický majetek nacházející se v jiném členském státě podléhá v Německu vyšší dědické dani, než kdyby se majetek tvořící dědictví nacházel výhradně na území posledně uvedeného státu, za následek omezení pohybu kapitálu prostřednictvím snížení hodnoty dědictví zahrnujícího takový majetek, který se nachází mimo německé území<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40.</NO.P><TXT>Přezkumem německé právní úpravy obsažené v ErbStG se Soudní dvůr zabýval také v rozsudcích <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Welte</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑181/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:662">EU:C:2013:662</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) a <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Komise v. Německo</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑211/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2148">EU:C:2014:2148</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0043">43</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), přičemž uvedl, že taková právní úprava, jaká činí uplatnění nezdanitelné částky ze základu daně u dotyčného nemovitého majetku závislým na místě bydliště zesnulého nebo dědice v okamžiku úmrtí, vede k tomu, že dědění takového majetku mezi nerezidenty podléhá vyšší daňové zátěži než dědění mezi osobami, z nichž alespoň jedna je rezidentem, a snižuje tedy hodnotu uvedeného dědictví<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0014"><P>Co se týče ErbStG a otázky jeho slučitelnosti s unijním právem, viz mimo jiné Fraberger, Erbschaftssteuer und Gemeinschaftsrecht, SWI 1998, s. 302, Tumpel, Die europarechtlichen Vorgaben für eine Reform der Erbschafts- und Schenkungssteuer, SWI 2000, s. 27, Fellner, Erbschafts- und Schenkungssteuer: Bewertung von Auslandsimmobilien gemeinschaftsrechtswidrig?, RdW 2005, s. 449, Fellner, Bewertung von Grundbesitz gemeinschaftsrechtswidrig?, SWK 2006, s. 571, Fraberger/Burgstaller/Haslinger, Die Zukunft der Erbschafts- und Schenkungssteuer, taxlex 2007, s. 707 (715), a Petritz, M., ErbStG: Der EuGH und die Generalanwältin zur Bewertung von ausländischem Vermögen – Die Rs Jäger und Bauer, RdW 2008/125, s. 174.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="8"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41.</NO.P><TXT>Ve výše uvedených věcech stát, v němž měla bydliště zemřelá osoba, zatížil zahraniční majetek vyšší dědickou daní, než kdyby se majetek tvořící dědictví nacházel výhradně na území posledně uvedeného státu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0015"><P>Rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Jäger</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑256/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:20">EU:C:2008:20</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0032">32</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a stanovisko generálního advokáta Mazáka přednesené ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Jäger</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑256/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:500">EU:C:2007:500</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> (stát zdaňující oba tyto majetky) nebo počítal výši nezdanitelné částky nebo základu daně v případě darování nemovitosti nacházející se v Německu odlišně podle toho, zda měli dárce nebo obdarovaný bydliště v Německu (v obou těchto případech vznikla povinnost zaplatit darovací daň)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0016"><P>Rozsudky <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Welte</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑181/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:662">EU:C:2013:662</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Komise v. Německo</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑211/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2148">EU:C:2014:2148</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0043">43</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42.</NO.P><TXT>Ve všech těchto třech výše uvedených rozsudcích dospěl Soudní dvůr k závěru, že neexistuje žádný objektivní rozdíl mezi situací osob, z nichž žádná nemá bydliště v Německu, a situací osob, z nichž má alespoň jedna bydliště v tomto státě, ani mezi dědictvím zahrnujícím majetek nacházející se v Německu a dědictvím, u něhož se majetek nachází v jiném členském státě, neboť podle ErbStG se v případě nemovitosti nacházející se v Německu vypočte výše dědické daně současně podle hodnoty této nemovitosti a podle osobní vazby mezi zemřelou osobou a dědicem. Ani jedno z těchto dvou kritérií tedy nezávisí na místě bydliště stran nebo na místě, na němž se nachází majetek. Mezi výše uvedenými situacemi proto neexistuje žádný objektivní rozdíl, který by mohl vést k závěru, že rozdílné daňové zacházení, které je na tyto situace uplatňováno, je slučitelné se Smlouvou.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43.</NO.P><TXT>Někteří ze zúčastněných odkazovali rovněž na rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Block</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑67/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:92">EU:C:2009:92</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), přičemž německá vláda a vláda Spojeného království zastávaly názor, že zmíněný rozsudek je <HT TYPE="ITALIC">mutatis mutandis</HT> použitelný na projednávanou věc. Ve výše uvedené věci byla německé rezidentce M. Block uložena povinnost odvést německou dědickou daň ze zděděného majetku nacházejícího se ve Španělsku, aniž jí bylo povoleno odečíst od této daně dědickou daň zaplacenou ve Španělsku, neboť v oblasti dědictví neexistuje mezi Spolkovou republikou Německo a Španělským královstvím žádná smlouva o zamezení dvojímu zdanění.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44.</NO.P><TXT>Ve zmíněné věci Soudní dvůr prohlásil, že nedošlo k omezení volného pohybu kapitálu, neboť měl za to, že takové dvojí zdanění, o něž šlo ve zmíněné věci, vyplývalo ze souběžného výkonu zdaňovacích pravomocí dvou členských států.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45.</NO.P><TXT>Zastávám nicméně názor, že projednávaná věc se od výše uvedených rozsudků liší.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46.</NO.P><TXT>Zaprvé, v právní situaci dvojího zdanění, která vedla k vydání rozsudku <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Block</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑67/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:92">EU:C:2009:92</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), nedocházelo k rozdílnému daňovému zacházení, neboť německá právní úprava zaváděla vůči všem daňovým poplatníkům stejné zacházení. Je pravda, že M. Block by zaplatila menší daň, pokud by se veškerý její majetek nacházel v Německu, ale nevýhoda, kterou nesla, nebyla důsledkem uplatnění německého právního předpisu. Vyplývala totiž ze souběžného výkonu zdaňovacích pravomocí dvou členských států<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0017"><P>Rozsudky <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Kerckhaert a Morres</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑513/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:713">EU:C:2006:713</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0020">20</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Damseaux</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑128/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:471">EU:C:2009:471</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0026">26</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a násl.).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47.</NO.P><TXT>Naproti tomu projednávaná věc se na rozdíl od věcí, v nichž byly vydány rozsudky <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Jäger</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑256/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:20">EU:C:2008:20</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Welte</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑181/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:662">EU:C:2013:662</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), a <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Komise v. Německo</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑211/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2148">EU:C:2014:2148</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), vyznačuje tím, že v ní neexistuje objektivní srovnatelnost různých situací, tj. situace daňového poplatníka, jenž je rezidentem Německa a zdědil majetek, který již byl v průběhu předchozích deseti let v Německu zdaněn, a situace jiného daňového poplatníka, jenž je rovněž rezidentem Německa a zdědil majetek, který již byl v průběhu stejně dlouhého časového úseku zdaněn, avšak v jiném členském státě.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="9"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48.</NO.P><TXT>Rád bych na tomto místě připomněl několik úvah, jež jsem v souvislosti s výše uvedeným problémem srovnatelnosti uvedl ve svém stanovisku předneseném ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Timac Agro Deutschland</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑388/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:533">EU:C:2015:533</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0037">37</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0040">40</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>):</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0020" REF.END="QE0020"/>37.</NO.P><TXT>[...] situace rezidentů a nerezidentů nejsou srovnatelné z hlediska daňového systému členského státu, pokud tento členský stát nemá pravomoc zdanit nerezidenty nebo tuto pravomoc nevykonává[<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0018"><P>Tato myšlenka byla potvrzena v bodě 65 rozsudku <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Timac Agro Deutschland</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑388/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:829">EU:C:2015:829</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>): <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0021" REF.END="QE0021"/>jelikož Spolková republika Německo nemá pravomoc zdanit výsledky hospodaření takové stálé provozovny[-nerezidenta], přičemž odpočet jejích ztrát již v Německu není povolen, není situace stálé provozovny nacházející se v Rakousku srovnatelná se situací stálé provozovny nacházející se v Německu v souvislosti s opatřeními přijatými Spolkovou republikou Německo s cílem zamezit nebo zmírnit dvojí zdanění zisků společnosti-rezidenta<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/>.</P></NOTE>].</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>38.</NO.P><TXT>Právě tento požadavek vysvětluje domněnku vyslovenou Soudním dvorem v rozsudku <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Nordea Bank Danmark</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑48/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2087">EU:C:2014:2087</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0024">24</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), podle které <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0022" REF.END="QE0022"/>stálé provozovny nacházející se v jiném členském státě […] se […] nenacházejí v situaci srovnatelné se situací stálých provozoven rezidentů s <HT TYPE="ITALIC">ohledem na opatření přijatá členským státem s cílem zamezit nebo zmírnit dvojí zdanění zisků společnosti – rezidenta</HT><QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="2018" ID="QE0022"/> (zvýraznění provedeno autorem tohoto stanoviska)[<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0019"><P>Viz body 27 a 64 rozsudku <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Timac Agro Deutschland</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑388/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:829">EU:C:2015:829</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>].</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>39.</NO.P><TXT>Tato myšlenka není nová. Soudní dvůr již v rozsudku <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Test Claimants in Class IV of the ACT Group Litigation</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑374/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:773">EU:C:2006:773</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) rozhodl, že akcionáři-fyzické osoby mateřské společnostI‑nerezidenta ve Spojeném království nemají nárok na přiznání stejné slevy na dani jako akcionáři-fyzické osoby mateřské společnosti-rezidenta ve Spojeném království na dividendy placené dceřinými společnostmi-rezidenty ve Spojeném království, pokud tyto dividendy vyplácené do zahraničí nepodléhají žádné britské dani. Soudní dvůr ve svém rozsudku upřesnil, že jinak by tomu bylo, pokud by si Spojené království, prostřednictvím dohody o zamezení dvojího zdanění nebo na základě jednostranného rozhodnutí, vyhradilo právo uvalit na dividendy vyplácené do zahraničí britskou daň z příjmu.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>40.</NO.P><TXT>Na základě těchto úvah Soudní dvůr rozhodl, že články 49 SFEU a 63 SFEU <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0023" REF.END="QE0023"/>nebrání tomu, aby členský stát při rozdělování dividend společností – rezidentem uvedeného státu poskytoval společnostem-příjemcům uvedených dividend, které jsou rovněž rezidenty tohoto státu, slevu na dani odpovídající části daně zaplacené rozdělující společností z rozdělovaných zisků, ale slevu na dani neposkytoval společnostem-příjemcům, které jsou rezidenty jiného členského státu a které, pokud jde o tyto dividendy, nepodléhají dani v tomto prvně uvedeném státě<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="2018" ID="QE0023"/>[<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0020"><P>Rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Test Claimants in Class IV of the ACT Group Litigation</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑374/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:773">EU:C:2006:773</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0074">74</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). V novější věci Soudní dvůr konstatoval, že rozdílná objektivní situace byla způsobena tím, že se členský stát v návaznosti na uzavření smluv o zamezení dvojímu zdanění vzdal výkonu svých daňových pravomocí nad dividendami vyplácenými společnostmi-rezidenty jiného členského státu, viz rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Kronos International</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑47/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2200">EU:C:2014:2200</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0080">80</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0082">82</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>].<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49.</NO.P><TXT>Dospěl jsem přitom k závěru, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0024" REF.END="QE0024"/>[j]elikož tedy nemůže existovat daňové zvýhodnění, není-li dána zdaňovací pravomoc[<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0021"><P>Podle zásady uvedené v bodě 24 rozsudku <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Nordea Bank Danmark</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑48/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2087">EU:C:2014:2087</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) a předtím uplatněné v rozsudku <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Test Claimants in Class IV of the ACT Group Litigation</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑374/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:773">EU:C:2006:773</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>], situace společnosti, jakou je Timac Agro, mi nepřipadá srovnatelná se situací společnosti usazené v Německu a mající stálou provozovnu v témže členském státě<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0022"><P>Tento závěr platil pouze pro zdaňovací období 1999 [druhá předběžná otázka položená ve věci, v níž byl vydán rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Timac Agro Deutschland</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑388/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:829">EU:C:2015:829</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>)], neboť v předchozích letech byla vykonávána zdaňovací pravomoc, takže existovala srovnatelnost (první předběžná otázka). V bodě 28 výše uvedeného rozsudku Soudní dvůr rozhodl (v souladu s mým stanoviskem), že vzhledem k udělení téže výhody pro stálé provozovny-nerezidenty a stálé provozovny-rezidenty byly obě tyto situace <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0025" REF.END="QE0025"/>postaveny na roveň<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/>, takže byly <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0026" REF.END="QE0026"/>srovnatelné<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/>.</P></NOTE> (bod 74 uvedeného stanoviska).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="10"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50.</NO.P><TXT>Jinými slovy, za rozhodující kritérium pro určení objektivní srovnatelnosti vnitrostátních a přeshraničních situací musí být považována existence zdaňovací pravomoci dotčeného členského státu v obou situacích<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0023"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140717">17. července 2014</DATE>, <NAME.CASE>Nordea Bank Danmark</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑48/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2087">EU:C:2014:2087</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0024">24</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Timac Agro Deutschland</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑388/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:829">EU:C:2015:829</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0065">65</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51.</NO.P><TXT>Výše uvedené stanovisko lze vztáhnout i na projednávanou věc. Jak totiž správně zdůraznila německá vláda, v čistě vnitrostátní situaci spadají veškerá nabytí majetku, a to jak předchozí nabytí, tak druhé nabytí do působnosti německé zdaňovací pravomoci. Naproti tomu v rámci takové přeshraniční situace, jako je situace dotčená v původním řízení, Spolková republika Německo nemá ani neměla pravomoc zdanit předchozí nabytí majetku, neboť jeho zdaňovací pravomoc se týkala pouze druhého nabytí majetku. Spolková republika Německo proto nemá povinnost přihlížet při výkonu své zdaňovací pravomoci, která zahrnuje i uplatnění snížení daně stanovených v § 27 ErbStG, k (předchozím) nabytím majetku, která nespadají do jeho zdaňovací pravomoci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52.</NO.P><TXT>Jinými slovy, nedošlo k tomu, že by Spolková republika Německo v souvislosti s dědickou daní zvýhodnila vnitrostátní majetek před zahraničním majetkem, jehož zdanění by mu rovněž příslušelo. V projednávané věci totiž ke zdanění zahraničního majetku nedochází.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53.</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že dotčené situace nejsou srovnatelné, nepředstavuje rozdílné daňové zacházení omezení volného pohybu kapitálu.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>3.</NO.P><TXT>Podpůrně: existence odůvodnění</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54.</NO.P><TXT>Pro případ, že by měl Soudní dvůr za to, že situace jsou srovnatelné, a že tedy existuje omezení, mám za to, že toto omezení je v každém případě odůvodněno naléhavým důvodem obecného zájmu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55.</NO.P><TXT>V následujících bodech se budu zabývat analýzou obou důvodů uvedených v písemných vyjádřeních i během jednání, tj. soudržnosti německého daňového systému a nezbytnosti zajistit vyvážené rozdělení zdaňovací pravomoci.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>Daňová soudržnost</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56.</NO.P><TXT>Soudní dvůr již uznal, že nutnost chránit soudržnost daňového systému může odůvodnit omezení výkonu svobod pohybu zaručených Smlouvou<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0024"><P>Rozsudky <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Bachmann</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑204/90</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1992:35">EU:C:1992:35</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0021">21</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Krankenheim Ruhesitz am Wannsee-Seniorenheimstatt</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑157/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:588">EU:C:2008:588</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0043">43</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Komise v. Belgie</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑250/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:793">EU:C:2011:793</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0077">77</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Komise v. Maďarsko</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑253/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:795">EU:C:2011:795</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0078">78</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) a <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>K</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑322/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:716">EU:C:2013:716</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0071">71</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57.</NO.P><TXT>Uvedl přitom, že ve vztahu k témuž daňovému poplatníku a k téže dani musí v rámci dotčeného daňového systému existovat přímá souvislost mezi dotčeným daňovým zvýhodněním a určitou daňovou zátěží<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0025"><P>Rozsudky <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Papillon</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑418/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:659">EU:C:2008:659</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0044">44</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Aberdeen Property Fininvest Alpha</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑303/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:377">EU:C:2009:377</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0072">72</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Komise v. Belgie</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑250/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:793">EU:C:2011:793</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0071">71</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Test Claimants in the FII Group Litigation</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑35/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:707">EU:C:2012:707</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0057">57</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) a <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>K</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑322/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:716">EU:C:2013:716</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0066">66</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Přistoupím nyní k přezkumu těchto tří podmínek, z nichž největší význam má podmínka týkající se přímé souvislosti mezi daňovým zvýhodněním a daňovou zátěží.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="11"?><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P>i)</NO.P><TXT>Přímá souvislost mezi dotčeným daňovým zvýhodněním a určitou daňovou zátěží</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58.</NO.P><TXT>Přijetím § 27 ErbStG se německý zákonodárce z důvodů ekvity rozhodl zavést opatření, jehož prostřednictvím se německá státní pokladna vzdává části dědických daní, jež získává v důsledku nabytí majetku, a <HT TYPE="ITALIC">to proto, že z téhož majetku vybrala dědickou daň již při příležitosti předchozího nabytí</HT>, k němuž došlo v průběhu předchozích deseti let, přičemž toto snížení klesá spolu s počtem let.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59.</NO.P><TXT>Snížení dědické daně v případě druhého nabytí, které je stanoveno § 27 ErbStG, má částečně zamezit tomu, aby v Německu docházelo během krátkého časového úseku ke dvojímu zdanění majetku převáděného děděním. K takovémuto dvojímu zdanění v Německu může samozřejmě dojít, pouze pokud bylo první zdanění provedeno v Německu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60.</NO.P><TXT>Jinými slovy a jak zdůraznily vlády Španělska a Spojeného království, účelem daňového zvýhodnění vyplývajícího ze snížení daně je vyrovnání daňové zátěže, která byla uplatněna při příležitosti prvního nabytí. Toto zvýhodnění souvisí se skutečností, že zdaněním prvního nabytí v Německu byla snížena hodnota druhého nabytí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61.</NO.P><TXT>Souhlasím proto s Bundesfinanzhof (Spolkový finanční soud), který ve svém předkládacím rozhodnutí poukazuje na <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0027" REF.END="QE0027"/>spojitost mezi daňovým zatížením (při zdanění dřívějšího nabytí majetku) a snížením daně (při zdanění pozdějšího nabytí majetku<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0026"><P>Generální advokát Mengozzi hovoří ve stanovisku ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Welte</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑181/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:384">EU:C:2013:384</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0071">71</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) o <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0028" REF.END="QE0028"/>přímé souvislosti a symetrii<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/>.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62.</NO.P><TXT>V tomto ohledu si lze povšimnout styčných bodů existujících mezi projednávanou věcí a věcmi, v nichž byly vydány rozsudky <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Komise v. Belgie</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑250/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:793">EU:C:2011:793</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) a <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Komise v. Maďarsko</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑253/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:795">EU:C:2011:795</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63.</NO.P><TXT>Maďarské právo ukládá výběr poměrné daně z koupě maďarských nemovitostí určených k trvalému bydlení, přičemž se daň, která již byla zaplacena při první koupi, odečte od daně, kterou je nutné odvést při druhé koupi (a tak dále), tak, aby se daň týkala vždy jen rozdílu v ceně [přibližně po způsobu daně z přidané hodnoty (DPH)]. Naopak v případě první koupě uskutečněné v jiném členském státě se tato maďarská daň bude vztahovat na celkovou cenu druhého nákupu uskutečněného v Maďarsku. Soudní dvůr sice konstatoval existenci překážky, avšak současně rozhodl, že tato překážka je odůvodněna soudržností maďarského daňového systému, neboť existuje souvislost mezi daňovým zvýhodněním přiznaným při druhé koupi a původním výběrem daně<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0027"><P>Viz Steichen, A., Précis de droit fiscal communautaire, Éditions Saint Paul, 2015, s. 90.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64.</NO.P><TXT>Tytéž úvahy uvedl Soudní dvůr i v rozsudku <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Komise v. Belgie</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑250/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:793">EU:C:2011:793</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), vydaném téhož dne, a sice v souvislosti se srovnatelným belgickým systémem. V bodě 73 tohoto rozsudku rozhodl, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0029" REF.END="QE0029"/>[j]e […] třeba uvést, že jelikož Belgické království není oprávněno zdanit koupi, která byla předtím uskutečněna v jiném členském státě osobami, které se rozhodnou zřídit si své nové hlavní bydliště ve Vlámském regionu, odráží úprava tohoto daňového zvýhodnění symetrickou logiku<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0028"><P>Tyto úvahy mohly vést Soudní dvůr k závěru, že dotčené situace nejsou srovnatelné. Viz, <HT TYPE="ITALIC">per analogiam</HT>, rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Krankenheim Ruhesitz am Wannsee-Seniorenheimstatt</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑157/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:588">EU:C:2008:588</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Rád bych však poznamenal, že ve výše uvedených věcech dospěl Soudní dvůr k závěru, že situace ve skutečnosti nejsou srovnatelné, a vyloučil tak existenci omezení volného pohybu osob, takže přezkum případných odůvodnění se stal zbytečným (viz výše mé závěry učiněné primárně).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65.</NO.P><TXT>V projednávané věci nebylo snížení hodnoty druhého dědění způsobeno zaplacením dědické daně v Německu, nýbrž zaplacením první rakouské dědické daně. Procentní snížení německé dědické daně z druhého dědění bylo namístě pouze proto, že toto snížení mělo souvislost s částkou, z níž byla odvedena dědická daň při prvním nabytí. U obou dědění se splatná dědická daň týkala téhož majetku, ne-li fyzicky, pak v každém případě alespoň co se týče jeho hodnoty, přestože je zjevné, že naděje na určení fyzické totožnosti majetku je mnohem vyšší v případě, že časové období, které uplynulo mezi oběma nabytími, bylo krátké.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="12"?><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P>ii)</NO.P><TXT>Daňové zvýhodnění i daňová zátěž se musí týkat téže daně</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66.</NO.P><TXT>V projednávané věci je tato podmínka<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0029"><P>Viz rozsudky <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Verkooijen</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑35/98</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:294">EU:C:2000:294</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0057">57</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Baars</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑251/98</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:205">EU:C:2000:205</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0040">40</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) a <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Lenz</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑315/02</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2004:446">EU:C:2004:446</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0036">36</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> zjevně splněna, neboť zvýhodnění i zátěž se týkají dědické daně.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="5"><TITLE><TI><NP><NO.P>iii)</NO.P><TXT>Musí se jednat o téhož daňového poplatníka</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67.</NO.P><TXT>Tato podmínka jako taková bývá ukládána jen zřídka<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0030"><P>Rozsudky <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Bosal</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑168/01</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2003:479">EU:C:2003:479</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) a <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Lenz</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑315/02</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2004:446">EU:C:2004:446</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0036">36</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Soudní dvůr dokonce uvedl, že obě posledně jmenované podmínky <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0030" REF.END="QE0030"/>– v projednávaném případě tentýž daňový poplatník a tatáž daň – považoval Soudní dvůr [v některých rozsudcích] za dostatečné k prokázání existence takové souvislosti<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0031"><P>Rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>K</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑322/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:716">EU:C:2013:716</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0070">70</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, tj. souvislosti mezi daňovým zvýhodněním a daňovou zátěží.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68.</NO.P><TXT>V rozsudku <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Komise v. Belgie</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑250/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:793">EU:C:2011:793</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) Soudní dvůr nejprve konstatoval souvislost mezi daňovým zvýhodněním a daňovou zátěží a následně v bodě 75 uvedl, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0031" REF.END="QE0031"/>[j]de [...] jednak o téhož daňového poplatníka, který již odvedl dotčenou daň a má nárok na zápočet daně, a jednak o daňové zvýhodnění v rámci téže daně<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="201C" ID="QE0031"/>. Zdá se tedy, že tyto skutečnosti představovaly důkaz existence přímé souvislosti uvedené v bodě 71 zmíněného rozsudku jakožto jediná podmínka, která umožnila přijmout odůvodnění vycházející z daňové soudržnosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69.</NO.P><TXT>I když v projednávané věci byla existence přímé souvislosti jednoznačně prokázána, je třeba uvést, že osoba povinná odvést dědickou daň z druhého nabytí se zjevně neshoduje s osobou povinnou odvést tuto daň z prvního nabytí, neboť v posledně jmenovaném případě se musí nutně jednat o zemřelou osobu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>70.</NO.P><TXT>Přesto navrhuji tedy Soudnímu dvoru, aby tuto podmínku vykládal pružně, jak navrhla již generální advokátka Kokott ve svém stanovisku předneseném ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Manninen</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑319/02</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2004:164">EU:C:2004:164</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), v němž uvedla, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0032" REF.END="QE0032"/>výjimečně může existovat souvislost odůvodňující daňovou soudržnost také tehdy, pokud je zatížení daňového poplatníka vyváženo zbavením zátěže jiného daňového poplatníka<QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="201C" ID="QE0032"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0032"><P>Bod 61. Viz Hintsanen, L., a Pettersson, K., The Implications of the ECJ Holding the Denial of Finnish Imputation Credits in Cross-Border Situations to Be Incompatible with the EC Treaty in the Manninen Case, IBFD, duben 2006, s. 130 (s. 132 a násl. <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0033" REF.END="QE0033"/>rather than simply dismissing the fiscal cohesion defence on the basis that the same tax and the same taxpayer criteria were not satisfied, the ECJ felt it necessary to examine the legislation in the light of its objective. Whilst not discussed in detail in the ECJ judgment, [the Opinion] suggests that the fiscal cohesion defence may be applied in wider circumstances than previously thought and even in situations in which one taxpayer’s tax burden is matched by another’s relief<QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="201C" ID="QE0033"/>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0071"><NO.P>71.</NO.P><TXT>Ze dvou důvodů se domnívám, že v projednávané věci nastaly mimořádné okolnosti. Zaprvé dotčená právní úprava se týká téhož předmětu podléhajícího dědické dani. V projednávané věci se jedná o majetek dcery paní Feilen, který zdědila její matka a který po úmrtí matky přešel na M.-H. Feilena. Zadruhé dotčení daňoví poplatníci sice nejsou týmiž osobami, avšak nutně patří do téže rodiny, přičemž je jednoznačné, že cílem německé právní úpravy je zajistit, aby byl majetek přecházející mezi blízkými příbuznými z generace na generaci zatížen další dědickou daní zpravidla až po určité době. V praxi má německá právní úprava zabránit tomu, aby nedocházelo v krátkém čase k druhému nepřiměřenému výběru daně z téhož majetku, ne-li z právního hlediska, pak alespoň fakticky. Soudní dvůr přitom rozhodl, že soudržnost daňového systému (a zvláště existence přímé souvislosti mezi daňovým zvýhodněním a daňovou zátěží) musí být posuzována vzhledem k cíli sledovanému dotčenou právní úpravou<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0033"><P>Rozsudky <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Papillon</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑418/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:659">EU:C:2008:659</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0044">44</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura) a <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>K</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑322/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:716">EU:C:2013:716</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0069">69</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="13"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0072"><NO.P>72.</NO.P><TXT>Pro úplnost je třeba dodat, že cíl sledovaný dotčenou právní úpravou nemusí být nezbytně narušen tím, že by bylo německé snížení daně rozšířeno i na takovou situaci, jako je situace dotčená v původním řízení, v níž byla v jiném členském státě zaplacena dědická daň z dřívějšího dědění mezi blízkými příbuznými, k němuž došlo v průběhu předchozích deseti let.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0073"><NO.P>73.</NO.P><TXT>Jak poznamenala vláda Spojeného království, mohlo by se totiž stát, že dědická daň uplatněná jiným členským státem bude výrazně nižší než německá dědická daň. Pokud by byla Spolková republika Německo povinna přiznat dotčené snížení daně pouze z toho důvodu, že v průběhu předchozích deseti let byla v jiném členském státě zaplacena dědická daň z téhož majetku, mohlo by se stát, že by u druhého dědění musela Spolková republika Německo přiznat snížení překračující výši daně, jíž bylo zatíženo první dědění.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>Zachování vyváženého rozdělení zdaňovací pravomoci</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0074"><NO.P>74.</NO.P><TXT>Omezení volného pohybu kapitálu může být odůvodněno rovněž nezbytností zachovat vyvážené rozdělení zdaňovací pravomoci<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0034"><P>Viz rozsudky <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Komise v. Spojené království</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑172/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:50">EU:C:2015:50</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0024">24</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) odkazující na rozsudky <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Marks &amp; Spencer</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑446/03</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:763">EU:C:2005:763</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0051">51</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Oy AA</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑231/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:439">EU:C:2007:439</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0051">51</REF.NP.ECR>, <REF.NP.ECR REF="NP0057">57</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0060">60</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) a <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>A</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑123/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:84">EU:C:2013:84</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0046">46</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Viz rovněž rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>X Holding</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑337/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:89">EU:C:2010:89</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0028">28</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a násl.).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0075"><NO.P>75.</NO.P><TXT>Připouštím, že jsem narazil na několik problémů, jež mi brání v přesném pochopení obrysů tohoto odůvodnění, které má podle mého mínění v judikatuře Soudního dvora poněkud zvláštní postavení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0076"><NO.P>76.</NO.P><TXT>Především představuje nejnovější ze všech odůvodnění, jimiž může být podle názoru Soudního dvora v oblasti přímých daní odůvodněno opatření, které omezuje nebo porušuje některou ze základních svobod pohybu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0077"><NO.P>77.</NO.P><TXT>Kromě toho je jediným odůvodněním, jež bylo přijato Soudním dvorem navzdory tomu, že se jej účastníci řízení vůbec nedovolávali, alespoň ne v této konkrétní podobě; k této situaci došlo v rozsudku <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Marks &amp; Spencer</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑446/03</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:763">EU:C:2005:763</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0043">43</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a následující).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0078"><NO.P>78.</NO.P><TXT>Zpočátku jej Soudní dvůr bral v potaz pouze pod podmínkou, že bylo ve spisu uvedeno společně s dalšími dvěma odůvodněními, a sice nezbytností bojovat proti daňovým únikům a nezbytností zabránit nebezpečí, že bude daňovému poplatníku přiznáno dvakrát stejné zvýhodnění.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0079"><NO.P>79.</NO.P><TXT>V pozdější době Soudní dvůr požadoval již pouze kombinaci dvou prvně jmenovaných argumentů [rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Oy AA</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑231/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:439">EU:C:2007:439</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, zejména bod 60)], načež v rozsudku <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>X Holding</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑337/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:89">EU:C:2010:89</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0028">28</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a následující) rozhodl, že zachování vyváženého rozdělení zdaňovací pravomoci by mohlo být samo o sobě přijato jako odůvodnění.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0080"><NO.P>80.</NO.P><TXT>Co se týče definice tohoto odůvodnění, existuje značné množství rozsudků, z nichž lze vyvodit závěr, že Soudní dvůr umožňuje, aby členské státy odepřely daňovým poplatníkům možnost zvolit si některý z vnitrostátních daňových systémů, neboť takováto možnost by narušila právo členského státu na výkon jeho zdaňovací pravomoci<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0035"><P>V rozsudku <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Argenta Spaarbank</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑350/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:447">EU:C:2013:447</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0055">55</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) poukazuje Soudní dvůr na <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0034" REF.END="QE0034"/>přesun příjmů obvykle zdaňovaných v jednom z těchto členských států do druhého členského státu<QUOT.END REF.START="QS0034" CODE="201C" ID="QE0034"/>.</P></NOTE>:</TXT><P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>důvody, které vedly Soudní dvůr k tomu, aby v rozsudku <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Marks &amp; Spencer</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑446/03</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:763">EU:C:2005:763</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) prohlásil britskou právní úpravu za nepřiměřenou, spočívaly v legitimním zabránění praktice <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0035" REF.END="QE0035"/>loss shopping<QUOT.END REF.START="QS0035" CODE="201C" ID="QE0035"/>, nebo také v prokázání okolnosti, že Marks &amp; Spencer neměla za účelem odpočtu ztrát vzniklých v jejích dceřiných společnostech-nerezidentech možnost volby mezi několika vnitrostátními daňovými systémy (zejména bod 53 a následující);</P></ITEM><?PAGE NO="14"?><ITEM><P>dalším příkladem je rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Oy AA</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑231/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:439">EU:C:2007:439</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), v němž se jednalo o umožnění takovéto volby daňovému poplatníku za účelem odpočtu finančních převodů uvnitř skupiny;</P></ITEM><ITEM><P>dalším příkladem je rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Lidl Belgium</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑414/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:278">EU:C:2008:278</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0052">52</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), v němž měl daňový poplatník možnost <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0036" REF.END="QE0036"/>zvolit si, zda zohlední ztráty této stálé provozovny v členském státě, kde se nachází její sídlo, nebo v jiném členském státě<QUOT.END REF.START="QS0036" CODE="201C" ID="QE0036"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0036"><P>Skutečnost, že neexistovala možnost volby mezi několika vnitrostátními systémy, byla důvodem k tomu, že v rozsudku <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>A</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑123/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:84">EU:C:2013:84</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0048">48</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0055">55</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) Soudní dvůr odmítl přijmout odůvodnění vycházející z vyváženého rozdělení zdaňovací pravomoci.</P></NOTE>;</P></ITEM><ITEM><P>dalším příkladem je rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Papillon</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑418/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:659">EU:C:2008:659</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), v jehož bodě 39 Soudní dvůr uvedl, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0037" REF.END="QE0037"/>otázka zohlednění zisků a ztrát společností [vyvstává] pouze ohledně společností usazených v témže členském státě<QUOT.END REF.START="QS0037" CODE="201C" ID="QE0037"/> a že se týká <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0038" REF.END="QE0038"/>zohlednění ztrát zaznamenaných v jednom a témže členském státě<QUOT.END REF.START="QS0038" CODE="201C" ID="QE0038"/>. Vzhledem k tomu, že neexistovala možnost volby mezi několika vnitrostátními daňovými systémy, nebylo odůvodnění vycházející z vyváženého rozdělení zdaňovací pravomoci přijato;</P></ITEM><ITEM><P>dalším příkladem je rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>SGI</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑311/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:26">EU:C:2010:26</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), v jehož bodě 63 Soudní dvůr uvedl, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0039" REF.END="QE0039"/>na základě volby uskutečněné společnostmi nacházejícími se ve vztahu závislosti by se členský stát společnosti poskytující zvláštní nebo bezúplatné výhody musel jakožto členský stát sídla této společnosti vzdát svého práva na zdanění jejích příjmů v případný prospěch členského státu sídla společnosti požívající těchto výhod<QUOT.END REF.START="QS0039" CODE="201C" ID="QE0039"/>;</P></ITEM><ITEM><P>dalším příkladem je rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>X Holding</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑337/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:89">EU:C:2010:89</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), v němž Nizozemské království odůvodnilo svou právní úpravu, jež bránila společnosti v tom, aby se sama libovolně rozhodla, zda vytvoří se svou dceřinou společností-nerezidentem daňovou jednotku a z roku na rok ji opět rozpustí v závislosti na výhodách, jež jí poskytoval ten či onen vnitrostátní daňový systém, a to buď systém státu, v němž byla usazena mateřská společnost, nebo systém státu, v němž byla usazena dceřiná společnost. <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0040" REF.END="QE0040"/>Každé rozšíření této výhody [tj. vytvoření daňové jednotky] na přeshraniční situace mělo za následek [...], že by bylo mateřským společnostem umožněno <HT TYPE="ITALIC">svobodně si zvolit</HT> členský stát, kde uplatní ztráty své dceřiné společnosti-nerezidenta<QUOT.END REF.START="QS0040" CODE="201C" ID="QE0040"/> (zvýraznění provedeno autorem tohoto stanoviska; bod 64 výše uvedeného rozsudku), a</P></ITEM><ITEM><P>stejný přístup nalezneme i v celé judikatuře Soudního dvora týkající se zdanění v případě odchodu společností, počínaje rozsudkem <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>National Grid Indus</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑371/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:785">EU:C:2011:785</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), který zcela zjevně vychází z hypotézy, že daňový poplatník má možnost vyhnout se odvádění daně ze zisku tím, že přemístí své daňové sídlo do jiné země, v níž tato daň neexistuje nebo je nižší.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0081"><NO.P>81.</NO.P><TXT>Přestože vyvážené rozdělení zdaňovací pravomoci je vždy definováno na základě výše uvedené možnosti daňového poplatníka rozhodnout se pro určitý vnitrostátní daňový systém, není mi jasné, jakým způsobem by mohlo být uplatněno v projednávané věci. Ani M.-H. Feilen, ani jeho matka neměli možnost přenést pravomoc ke zdanění toho či onoho z dotčených dědictví z Rakouska do Německa nebo z Německa do Rakouska. V projednávané věci nelze mimoto ani v nejmenším pomýšlet na to, že by Spolková republika Německo mohla ztratit byť i pouhou část své zdaňovací pravomoci ve prospěch Rakouské republiky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0082"><NO.P>82.</NO.P><TXT>Odůvodnění vycházející z vyváženého rozdělení zdaňovací pravomoci nebylo ostatně Soudním dvorem při mnoha příležitostech přijato, pokud, tak jako v rozsudku <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Papillon</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑418/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:659">EU:C:2008:659</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), byl dotčen pouze jediný daňový systém:</TXT><P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>takováto situace nastala v rozsudku <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Amurta</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑379/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:655">EU:C:2007:655</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0059">59</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), v němž Soudní dvůr rozhodl, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0041" REF.END="QE0041"/>pokud se členský stát v souvislosti s tímto druhem příjmů rozhodl nedanit společnosti-příjemce se sídlem na jeho území, nemůže se dovolávat nutnosti zajistit vyvážené rozdělení daňové pravomoci mezi členskými státy, aby odůvodnil zdanění společností-příjemců se<?PAGE NO="15"?> sídlem v jiném členském státě<QUOT.END REF.START="QS0041" CODE="201C" ID="QE0041"/>, a v rozsudku <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Santander Asset Management SGIIC a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑338/11 až C‑347/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:286">EU:C:2012:286</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0048">48</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), v němž Soudní dvůr rozhodl, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0042" REF.END="QE0042"/>pokud se členský stát rozhodl nezatížit daní SKIPCP-rezidenty, kteří jsou příjemci dividend vnitrostátního původu, nemůže se dovolávat nutnosti zajistit vyvážené rozdělení daňové pravomoci mezi členské státy, aby odůvodnil zdanění SKIPCP-nerezidentů, kteří jsou příjemci takových výnosů<QUOT.END REF.START="QS0042" CODE="201C" ID="QE0042"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0037"><P>Viz rovněž rozsudky <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Komise v. Belgie</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑387/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:670">EU:C:2012:670</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0076">76</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0079">79</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Emerging Markets Series of DFA Investment Trust Company</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑190/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:249">EU:C:2014:249</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0099">99</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>;</P></ITEM><ITEM><P>v rozsudku <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Rewe Zentralfinanz</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑347/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:194">EU:C:2007:194</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0043">43</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) Soudní dvůr rozhodl, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0043" REF.END="QE0043"/>[a]rgument vycházející z vyváženého rozdělení zdaňovací pravomoci mezi členskými státy tedy nemůže jako takový odůvodňovat to, že členský stát systematicky odmítá poskytovat daňové zvýhodnění mateřské společnosti-rezidentovi z důvodu, že tato společnost rozvinula nadnárodní hospodářskou činnost, která nemá ihned přinášet tomuto státu daňové příjmy<QUOT.END REF.START="QS0043" CODE="201C" ID="QE0043"/>;</P></ITEM><ITEM><P>obdobné úvahy nalezneme i v rozsudku <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Groupe Steria</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑386/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:524">EU:C:2015:524</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0029">29</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), v němž Soudní dvůr rozhodl, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0044" REF.END="QE0044"/>[t]oto rozdílné zacházení se […] týká pouze dividend přijímaných rezidentními mateřskými společnostmi, takže je dotčena daňová suverenita <HT TYPE="ITALIC">pouze jediného členského státu</HT><QUOT.END REF.START="QS0044" CODE="201C" ID="QE0044"/> (zvýraznění provedeno autorem tohoto stanoviska).</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0083"><NO.P>83.</NO.P><TXT>Ve světle výše uvedených rozsudků, v nichž nezbytnost zachování vyváženého rozdělení zdaňovací pravomoci nebyla přijata jakožto odůvodnění omezujícího daňového opatření, neshledávám žádné důvody k tomu, abych takovéto odůvodnění přijal v projednávané věci, v níž je dotčen pouze německý daňový systém, který vůbec nesouvisí s prvním děděním a je použitelný výlučně na druhé dědění.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0084"><NO.P>84.</NO.P><TXT>V některých dalších rozsudcích, zejména pak v rozsudcích <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Philips Electronics UK</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑18/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:532">EU:C:2012:532</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) a <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Nordea Bank Danmark</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑48/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2087">EU:C:2014:2087</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), Soudní dvůr sice dotčené odůvodnění nepřijal, ale vyložil jej přece jen v poněkud volnějším duchu jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0045" REF.END="QE0045"/>zachování symetrie mezi pravomocí ke zdanění zisků a možností odečítat ztráty<QUOT.END REF.START="QS0045" CODE="201C" ID="QE0045"/> (rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Philips Electronics UK</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑18/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:532">EU:C:2012:532</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0024">24</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), stejnými slovy jako v rozsudku <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Nordea</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑48/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2087">EU:C:2014:2087</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0032">32</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a následující).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0085"><NO.P>85.</NO.P><TXT>Přidržíme-li se tohoto širšího výkladu, podle něhož není nutné, aby měl daňový poplatník možnost <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0046" REF.END="QE0046"/>zvolit si<QUOT.END REF.START="QS0046" CODE="201C" ID="QE0046"/> konkrétní daňový systém, bylo by v projednávané věci možné také tvrdit, že vzhledem k tomu, že v souvislosti s prvním děděním neměla Spolková republika Německo žádnou zdaňovací pravomoc, nemá samozřejmě ani žádnou povinnost zohlednit jej v rámci druhého dědění. Domnívám se nicméně, že tato úvaha patří z logiky věci spíše do přezkumu srovnatelnosti dotčených situací, jak jsem již uvedl výše před zahájením přezkumu odůvodnění.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0086"><NO.P>86.</NO.P><TXT>Dále by bylo možné zdůraznit, že v roce 2004, kdy se matka stala spoludědičkou po své dceři, a v roce 2007, kdy žalobce dědil po matce, byla ještě použitelná ustanovení obsažená ve smlouvě o zamezení dvojímu zdanění v oblasti dědické daně, uzavřené mezi Spolkovou republikou Německo a Rakouskou republikou dne <DATE ISO="19541004">4. října 1954</DATE>. V této smlouvě se oba členské státy dohodly na přiměřeném rozdělení zdaňovacích pravomocí. Podle čl. 5 odst. 1 této smlouvy příslušela pravomoc zdanit dědictví tomu členskému státu, v němž měl zůstavitel bydliště v okamžiku úmrtí, za předpokladu, že se nejednalo o nemovitosti či majetek, jejichž majitelem byl podnik.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0087"><NO.P>87.</NO.P><TXT>Právo zdanit dědictví matky po dceři náleželo tedy Rakouské republice, neboť v okamžiku úmrtí, tj. v roce 2004, měla dcera bydliště v Rakousku. Spolkové republice Německo náleželo právo zdanit dědictví po matce vzhledem k tomu, že v roce 2007 měla matka bydliště v Německu. Toto jasné a přiměřené rozdělení zdaňovacích pravomocí by bylo zpochybněno, kdyby byla Spolková republika Německo nucena se částečně vzdát práva zdanit druhé nabytí majetku, k němuž došlo v roce 2007, z důvodu, že Rakouská republika vykonala svou pravomoc zdanit v roce 2004 dědictví po dceři, a snížit v důsledku toho dědickou daň.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="16"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0088"><NO.P>88.</NO.P><TXT>S ohledem na to, co bylo uvedeno výše, je tedy otázkou, zda Spolková republika Německo skutečně usiluje o <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0047" REF.END="QE0047"/>vyvážené<QUOT.END REF.START="QS0047" CODE="201C" ID="QE0047"/> rozdělení zdaňovací pravomoci. Je pravděpodobné, že se (zcela prostě) jedná o pouhé rozdělení zdaňovací pravomoci mezi Rakouskou republiku a Spolkovou republiku Německo, k němuž dochází před vykonáním této pravomoci, což lze ostatně doložit i tím, že při tomto rozdělení zdaňovací pravomoci lze přihlížet i k takovým kritériím vazby, která by byla běžně považována za diskriminační či omezující, například ke kritériím týkajícím se státní příslušnosti nebo místa bydliště (viz rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Gilly</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑336/96</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1998:221">EU:C:1998:221</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0038"><P>Tyto úvahy potvrzuje i bod 71 rozsudku <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>F. E. Familienprivatstiftung Eisenstadt</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑589/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:612">EU:C:2015:612</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) (<QUOT.START CODE="201E" ID="QS0048" REF.END="QE0048"/>jelikož se v těchto úmluvách [o zamezení dvojímu zdanění] Rakouská republika vzdala práva vykonávat svoji daňovou pravomoc ve vztahu k darům poskytnutým rezidentům těchto dvou členských států, nemůže se dovolávat vyváženého rozdělení daňové pravomoci k tomu, aby na nadace poskytující dary těmto osobám uplatnila zvláštní daň z důvodu, že tyto osoby nepodléhají její daňové pravomoci. Tento členský stát tedy svobodně souhlasil s rozdělením daňové pravomoci plynoucím ze samotného znění dohod o zamezení dvojímu zdanění, které uzavřel s Belgickým královstvím a se Spolkovou republikou Německo<QUOT.END REF.START="QS0048" CODE="201C" ID="QE0048"/>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0089"><NO.P>89.</NO.P><TXT>Domnívám se tedy, že pokud Spolková republika Německo a Rakouská republika v projednávané věci skutečně provedly takové rozdělení zdaňovací pravomoci, jaké si vzájemně ujednaly, k tomu, abychom učinili závěr, že taková (německá) právní úprava, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, není neslučitelná s právem Evropské unie, není zapotřebí zabývat se otázkou (vyváženého) rozdělení zdaňovací pravomoci.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>V –</NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Závěry</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0090"><NO.P>90.</NO.P><TXT>Z výše uvedených důvodů navrhuji Soudnímu dvoru, aby na předběžnou otázku položenou Bundesfinanzhof (Spolkový finanční soud) odpověděl následovně:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0049" REF.END="QE0049"/>Zásada volného pohybu kapitálu vyplývající z čl. 63 odst. 1 SFEU ve spojení s článkem 65 SFEU nebrání ustanovením členského státu, která při nabytí majetku z důvodu úmrtí osobami určité daňové třídy stanoví snížení dědické daně, pokud pozůstalost zahrnuje majetek, který byl již nabyt osobami této daňové třídy během posledních deseti let předcházejících pozdějšímu nabytí, a z tohoto dříve nabytého majetku byla v daném členském státě vyměřena dědická daň, kdežto v případě, kdy byla z dříve nabytého majetku vybrána dědická daň pouze v jiném členském státě, je snížení daně vyloučeno.<QUOT.END REF.START="QS0049" CODE="201C" ID="QE0049"/></P></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>