<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.55-20141201.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C‑187/15</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62015CC0187</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:194">EU:C:2016:194</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>12</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>12</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P>STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA M. BOBKA – VĚC C‑187/15</P><P>PÖPPERL</P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generálního advokáta</HT></P><P><HT TYPE="UC">Michala Bobka</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20160317">17. března 2016</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0001"><P>Původní jazyk: angličtina.</P></NOTE></P></TI><STI><P><HT TYPE="BOLD">Věc C‑187/15</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">Joachim Pöpperl</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">proti</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">Land Nordrhein-Westfalen</HT></P><P><HT TYPE="NORMAL">[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Verwaltungsgericht Düsseldorf (Správní soud v Düsseldorfu, Německo)]</HT></P></STI></TITLE><INDEX><KEYWORD>Článek 45 SFEU</KEYWORD><KEYWORD>Volný pohyb pracovníků</KEYWORD><KEYWORD>Úředníci, kteří odešli ze svého členského státu za účelem přijetí zaměstnání v jiném členském státě</KEYWORD><KEYWORD>Právní předpisy, které stanoví nepřiznání dávek pro úředníky a převedení do všeobecného systému zákonného důchodového pojištění</KEYWORD></INDEX><CONTENTS.CONCLUSION><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">I –</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Úvod</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1.</NO.P><TXT>Úředníci, kteří se před svým odchodem do důchodu rozhodnou odejít ze služebního poměru u Land Nordrhein-Westfalen (Spolková země Severní Porýní‑Vestfálsko) (žalovaná), ztrácejí nárok na účast ve zvláštním systému důchodových dávek pro úředníky. Doby pojištění, které získali v rámci tohoto zvláštního systému, jsou se zpětnou účinností převedeny do všeobecného systému zákonného důchodového pojištění. Tento převod však může vést ke značnému snížení výše důchodu, který bude tento úředník nakonec pobírat.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2.</NO.P><TXT>Joachim Pöpperl (žalobce), bývalý úředník žalované, odešel ze služebního poměru u Spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko za účelem přijetí pracovního místa v Rakousku. Podstatou předběžné otázky vnitrostátního soudu, který tuto věc projednává, tedy Verwaltungsgericht Düsseldorf (Správní soud v Düsseldorfu), je, zda povinný převod do systému všeobecného zákonného důchodového pojištění a tomu odpovídající snížení důchodových nároků žalobce jsou slučitelné s volným pohybem pracovníků zaručeným článkem 45 SFEU.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">II –</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>A –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Unijní právo</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3.</NO.P><TXT>Článek 45 SFEU zní takto:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="045.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Je zajištěn volný pohyb pracovníků v Unii.</ALINEA></PARAG><?PAGE NO="2"?><PARAG IDENTIFIER="045.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Volný pohyb pracovníků zahrnuje odstranění jakékoli diskriminace mezi pracovníky členských států na základě státní příslušnosti, pokud jde o zaměstnávání, odměnu za práci a jiné pracovní podmínky.</ALINEA></PARAG><P>[…]</P><PARAG IDENTIFIER="045.004"><NO.PARAG>4.</NO.PARAG><ALINEA>Tento článek se nepoužije pro zaměstnání ve veřejné správě.<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4.</NO.P><TXT>Článek 60 nařízení (ES) č. 883/2004<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0002"><P>Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne <DATE ISO="20040429">29. dubna 2004</DATE> o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="166" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2004">Úř. věst. 2004, L 166, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 05/05, s. 72).</P></NOTE> obsahuje <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>Zvláštní ustanovení o úřednících<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>. Článek 60 odst. 2 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="060.002"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>2.</NO.PARAG><ALINEA>Pokud […] právní předpisy členského státu podmiňují získání, ukončení, zachování nebo obnovení nároku na dávky v rámci zvláštního systému pro úředníky získáním všech dob pojištění v rámci jednoho nebo více zvláštních systémů pro úředníky v tomto členském státě nebo získáním dob pojištění považovaných právními předpisy tohoto členského státu za rovnocenné těmto dobám, přihlíží příslušná instituce toho státu pouze k dobám, které mohou být uznány podle právních předpisů, které uplatňuje.</ALINEA><ALINEA>Nesplňuje-li po přihlédnutí k takto získaným dobám dotyčná osoba podmínky pro pobírání těchto dávek, přihlíží se k těmto dobám pro přiznání dávek v rámci obecného systému nebo, neexistuje-li, v rámci systému použitelného buď na manuální, nebo nemanuální pracovníky.<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>B –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Vnitrostátní právo</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5.</NO.P><TXT>Vnitrostátními právními předpisy, které upravují nároky žalobce na důchod, je jednak Kniha VI spolkového zákoníku sociálního zabezpečení (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>Kniha VI SGB<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/>)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0003"><P>Sechstes Buch Sozialgesetzbuch (SGB VI) – Gesetzliche Rentenversicherung.</P></NOTE> a dále dva zákony Spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko: zákon o důchodech úředníků Severního Porýní-Vestfálska (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>LBeamtVG NRW<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/>)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0004"><P>Beamtenversorgungsgesetz für das Land Nordrhein-Westfalen (Landesbeamtenversorgungsgesetz – LBeamtVG NRW).</P></NOTE> a zákon o veřejné službě Severního Porýní-Vestfálska (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>LBG NRW<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/>)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0005"><P>Beamtengesetz für das Land Nordrhein-Westfalen (Landesbeamtengesetz – LBG NRW).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6.</NO.P><TXT>Starobní důchod úředníků Spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko upravuje LBeamtVG NRW. Ustanovení § 4 tohoto zákona mimo jiné stanoví, že starobní důchody se vypočítají na základě příjmů zakládajících nárok na důchod a odsloužené doby zakládající nárok na důchod. Z ustanovení § 28 odst. 3 LBG NRW zároveň vyplývá, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>[p]o odchodu ze služby nemá bývalý úředník nárok na dávky od zaměstnavatele, nestanoví-li právní předpis jinak [...]<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7.</NO.P><TXT>Ustanovení § 1 Knihy VI SGB stanoví na spolkové úrovni rámec pro všeobecný systém zákonného důchodového pojištění. Zatímco podle § 5 Knihy VI SGB jsou úředníci vyňati z povinnosti účastnit se všeobecného systému zákonného důchodového pojištění, podle § 8 se na ně tento systém vztahuje, pokud odešli <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>ze svého zaměstnání bez nároku či očekávání získání nároku na důchod nebo tento nárok ztratili […]<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/>. Všeobecný systém zákonného důchodového pojištění působí zpětně ve vztahu k období, kdy byla dotyčná osoba vyňata.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="3"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8.</NO.P><TXT>Kromě toho § 107 písm. b) zákona o důchodech pro spolkové úředníky a soudce<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0006"><P>Gesetz über die Versorgung der Beamten und Richter des Bundes, Beamtenversorgungsgesetz.</P></NOTE> (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/>BeamtVG<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/>) stanoví obecná pravidla pro rozdělení nákladů spojených s dávkami pro úředníky, jež mají veřejnoprávní zaměstnavatelé poskytnout úředníkovi, který během svého služebního poměru změní veřejnoprávního zaměstnavatele tak, že odejde z jedné spolkové země pracovat do jiné spolkové země nebo odejde ze spolkové země pracovat pro spolkového veřejnoprávního zaměstnavatele či naopak. Toto ustanovení a související německé právní předpisy upravují koordinaci týkající se důchodů úředníků, kteří mění veřejnoprávního zaměstnavatele v rámci Německa.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9.</NO.P><TXT>Ustanovení § 107 písm. b) BeamtVG bylo změněno v návaznosti na uzavření Státní smlouvy o rozložení nákladů na dávky pro úředníky v případě změny zaměstnavatele na spolkové a přeshraniční úrovni, mezi spolkovou vládu a příslušnou spolkovou zemi (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0010" REF.END="QE0010"/>Státní smlouva<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/>)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0007"><P>Staatsvertrag über die Verteilung von Versorgungslasten bei bund- und länderübergreifenden Dienstherrenwechseln, vom <DATE ISO="20091216">16. Dezember 2009</DATE> und <DATE ISO="20100126">26. Januar 2010</DATE> (BGBl. 2010 I S. 1290). Státní smlouva ze dne <DATE ISO="20091216">16. prosince 2009</DATE> a <DATE ISO="20100126">26. ledna 2010</DATE> o rozložení nákladů na dávky pro úředníky v případě změny zaměstnavatele na spolkové a přeshraniční úrovni. Státní smlouva vstoupila v platnost dne <DATE ISO="20110101">1. ledna 2011</DATE>.</P></NOTE>. Státní smlouva byla přijata po ústavní reformě z roku 2006, kterou byla mimo jiné přenesena pravomoc v oblasti důchodů úředníků ze spolkové vlády na spolkové země.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">III –</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Skutkové okolnosti, řízení a předběžné otázky</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10.</NO.P><TXT>Žalobce byl v období od <DATE ISO="19780901">1. září 1978</DATE> do <DATE ISO="19990831">31. srpna 1999</DATE> zaměstnán u žalované jako úředník – učitel. Dne <DATE ISO="19990831">31. srpna 1999</DATE> z tohoto místa odstoupil za účelem přijetí pracovního místa učitele ve Spolkové zemi Korutansko v Rakousku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11.</NO.P><TXT>Žalovaná dne <DATE ISO="20130425">25. dubna 2013</DATE> informovala žalobce o tom, že vzhledem k jeho dřívějšímu rozhodnutí odejít z veřejné správy mu v rámci systému dávek pro úředníky nepřísluší nárok na důchod. Místo toho byl převeden do všeobecného systému zákonného důchodového pojištění, v rámci kterého byl také pojištěn, a to po celou dobu trvání jeho zaměstnání u žalované.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12.</NO.P><TXT>Předkládající soud uvedl, že důchod žalobce v rámci systému všeobecného zákonného důchodového pojištění činí <FT TYPE="DECIMAL">1050,67</FT> eura měsíčně. Pokud by však měl nárok na dávky v rámci systému pro úředníky, tj. doby služby získané u žalované by nebyly převedeny do systému všeobecného zákonného důchodového pojištění, měl by nárok na měsíční důchod ve výši <FT TYPE="DECIMAL">2263,03</FT> eura, nebo dokonce až <FT TYPE="DECIMAL">2728,18</FT> eura<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0008"><P>Pro úplnost je třeba uvést, že německá vláda i žalovaná zpochybňují srovnání provedené předkládajícím soudem ohledně nároků žalobce na důchod v rámci systému dávek pro úředníky, na straně jedné, a v rámci systému všeobecného zákonného důchodového pojištění, na straně druhé. Tvrdí, že obě kategorie nároků na důchod mají rozdílnou povahu a že konkrétní nároky na důchod mohou být stanoveny až ve chvíli, kdy dotyčná osoba skutečně odejde do důchodu, a to s ohledem na právní situaci v daném okamžiku. S tímto nesouhlasím, a to ze dvou důvodů. Zaprvé, pokud jde o vhodnost takového srovnání, musím souhlasit s analýzou učiněnou předkládajícím soudem. Zadruhé kvalifikace dávek pro úředníky podle německého práva nemůže mít vliv na autonomní posouzení tohoto systému podle unijního práva, které se ze své podstaty soustředí na faktické fungování vnitrostátního systému, a nikoli na specifické dogmatické zařazení podle vnitrostátního práva. Z tohoto hlediska neshledávám na srovnání provedeném předkládajícím soudem nic sporného. Zvláštní systém dávek pro úředníky jistě lze s ohledem na jeho celkové fungování považovat za zvláštní důchodový systém pro úředníky.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13.</NO.P><TXT>Vzhledem ke svému postavení úředníka neměl žalobce možnost uzavřít smlouvu o doplňkovém důchodovém pojištění a nemohl se k němu přihlásit ani zpětně. Požádal o to, ale žalovaná jeho žádost rozhodnutím ze dne <DATE ISO="20090210">10. února 2009</DATE> zamítla.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14.</NO.P><TXT>Žalobce nesouhlasil s výše uvedeným převedením ze systému dávek pro úředníky do systému všeobecného zákonného důchodového pojištění a napadl jej před Verwaltungsgericht Düsseldorf (Správní soud v Düsseldorfu). Předkládací usnesení neobsahuje podrobnosti týkající se argumentů uvedených žalobcem v původním řízení. Z jeho znění však lze vyvodit, že žalobce toto převedení považuje za neslučitelné s článkem 45 SFEU.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="4"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15.</NO.P><TXT>Verwaltungsgericht Düsseldorf (Správní soud v Düsseldorfu) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0011" REF.END="QE0011"/>1)</NO.P><TXT>Má být článek 45 SFEU vykládán tak, že brání vnitrostátní právní úpravě, podle které osoba, jež je v členském státě zaměstnána v postavení úředníka, ztrácí očekávané nároky na starobní důchod (dávky pro úředníky), které pro ni vyplývají ze zaměstnání v postavení úředníka, neboť byla za účelem přijetí zaměstnání v jiném členském státě ze služebního poměru na vlastní žádost uvolněna, jestliže vnitrostátní právo zároveň stanoví, že tato osoba je se zpětnou účinností pojištěna v rámci systému zákonného důchodového pojištění na základě hrubých příjmů, kterých dosáhla jako úředník, ačkoli výsledné nároky na důchod jsou nižší než ztracené očekávané nároky na důchod?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>V případě kladné odpovědi na první otázku ohledně všech nebo některých úředníků: má být článek 45 SFEU vykládán tak, že dřívější orgán, který dotyčného úředníka jmenoval, mu za neexistence jiné vnitrostátní právní úpravy musí buď vyplácet důchod na základě doby odsloužené v předchozím služebním poměru, který je snížen o nároky na důchod vyplývající z pojištění se zpětnou účinností, nebo ztrátu na důchodu finančně vyrovnat jiným způsobem, přestože podle vnitrostátního práva smějí být poskytovány jen ty důchodové dávky pro úředníky, které jsou stanovené tímto právem?<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16.</NO.P><TXT>Písemná vyjádření předložily německá vláda, žalovaná<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0009"><P>Dopisem ze dne <DATE ISO="20150810">10. srpna 2015</DATE> se žalovaná v plném rozsahu připojila k postoji německé spolkové vlády, aniž předložila samostatné písemné vyjádření.</P></NOTE> a Komise. Zúčastnění, kteří předložili písemná vyjádření, jakož i žalobce<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0010"><P>Žalobce předložil písemné vyjádření, ale až po skončení písemné části řízení.</P></NOTE> přednesli vyjádření na jednání, které se konalo dne <DATE ISO="20160114">14. ledna 2016</DATE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">IV –</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Posouzení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>A –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">První otázka</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17.</NO.P><TXT>Prostřednictvím první otázky se Verwaltungsgericht Düsseldorf (správní soud v Düsseldorfu) v podstatě táže, zda má být článek 45 SFEU vykládán tak, že brání vnitrostátní právní úpravě, která se zpětnou účinností a v neprospěch příjemce mění důchodový systém vztahující se na úředníka, který odešel z veřejné správy za účelem přijetí nového zaměstnání v jiném členském státě.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18.</NO.P><TXT>Za účelem posouzení, zda dotčená právní úprava představuje diskriminaci nebo omezení (případně obojí), které je neslučitelné s volným pohybem pracovníků (část 2), určím nejdříve ustanovení unijního práva, která jsou pro toto posouzení relevantní (část 1).</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>Použitelné právo</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19.</NO.P><TXT>Žalobce i žalovaná, jakož i Komise se shodují na tom, že se na skutkové okolnosti projednávané věci vztahuje článek 45 SFEU. Je zcela nepochybné, že žalobce je pracovníkem ve smyslu článku 45 SFEU<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0011"><P>Viz mj. usnesení <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Marhold</NAME.CASE> (věc <NO.CASE>C‑178/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:164">EU:C:2005:164</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0019">19</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Zároveň se na jeho situaci nevztahuje výjimka pro veřejnou správu uvedená v čl. 45 odst. 4 SFEU.<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0012"><P>Zaprvé se tato výjimka týká <HT TYPE="ITALIC">přístupu</HT> k zaměstnání, o nějž se v projednávané věci nejedná. Zadruhé Soudní dvůr potvrdil, že na učitele se tato výjimka nevztahuje. Viz usnesení <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Marhold</NAME.CASE> (věc <NO.CASE>C‑178/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:164">EU:C:2005:164</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0021">21</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0023">23</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE></TXT></NP.ECR><?PAGE NO="5"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20.</NO.P><TXT>O použitelnosti článku 45 SFEU v projednávané věci tak není pochyb. Ty ovšem existují ohledně relevance nařízení č. 883/2004.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21.</NO.P><TXT>Na podporu slučitelnosti dotčené vnitrostátní právní úpravy s článkem 45 SFEU se německá vláda a žalovaná dovolávají nařízení č. 883/2004, konkrétně jeho čl. 60 odst. 2. Žalobce se rovněž dovolává nařízení č. 883/2004, avšak z jiného důvodu: zdůrazňuje význam, který toto nařízení připisuje ochraně nabytých práv.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22.</NO.P><TXT>V současné době se na práva úředníků v oblasti sociálního zabezpečení nepochybně vztahují koordinační pravidla stanovená v nařízení č. 883/2004. Původně byly zvláštní systémy pro úředníky vyňaty z koordinace v rámci Unie podle nařízení (EHS) č. 1408/71<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0013"><P>Nařízení Rady ze dne <DATE ISO="19710614">14. června 1971</DATE> o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="149" PAGE.FIRST="2" DATE.PUB="1971">Úř. věst. L 149, s. 2</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 05/01, s. 35). Podle čl. 4 odst. 4 se toto nařízení nevztahovalo <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0012" REF.END="QE0012"/>[…] na zvláštní systémy pro úředníky a osoby v podobném postavení.<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/></P></NOTE>, které předcházelo nařízení č. 883/2004. V reakci na rozsudek Soudního dvora ve věci Vougioukas<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0014"><P><REF.DOC.ECR><NO.CASE>C‑443/93</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1995:394">EU:C:1995:394</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>, byla tato výjimka nařízením (ES) č. 1606/98<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0015"><P>Nařízení Rady ze dne <DATE ISO="19980629">29. června 1998</DATE>, kterým se mění nařízení (EHS) č. 1408/71 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, samostatně výdělečně činné osoby a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství a nařízení (EHS) č. 574/72, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (EHS) č. 1408/71, za účelem rozšíření jejich působnosti na zvláštní systémy sociálního zabezpečení pro úředníky (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="209" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="1998">Úř. věst. 1998, L 209, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 05/03, s. 308).</P></NOTE> zrušena.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23.</NO.P><TXT>Přestože je nařízení č. 883/2004 všeobecně použitelné na nároky úředníků na důchod, nevztahuje se na situaci žalobce v projednávané věci. Komise správně uvádí, že žalobce neusiluje o převedení svých nároků na důchod z jednoho členského státu do druhého. Naopak se snaží dosáhnout toho, aby byly jeho nároky na důchod, které získal v Německu v rámci systému dávek pro úředníky, zachovány navzdory skutečnosti, že se rozhodl přijmout zaměstnání v Rakousku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24.</NO.P><TXT>Skutkový stav sporu v původním řízení si nežádá koordinaci nároků žalobce na důchod ve smyslu nařízení č. 883/2004. Toto nařízení tedy není v projednávané věci použitelné. Má následující analýza v tomto stanovisku bude tedy zaměřena pouze na článek 45 SFEU.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>Meritorní posouzení</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25.</NO.P><TXT>Soudní dvůr uznal, že si členské státy ponechávají pravomoc organizovat své systémy sociálního zabezpečení. Nicméně rovněž opakovaně konstatoval, že při výkonu této pravomoci musí dodržovat ustanovení Smlouvy týkající se volného pohybu pracovníků<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0016"><P>Z poslední doby viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160121">21. ledna 2016</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Kypr</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑515/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:30">EU:C:2016:30</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0038">38</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura). Viz rovněž rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20080401">1. dubna 2008</DATE>, <NAME.CASE>Gouvernement de la Communauté française a Gouvernement wallon</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑212/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:178">EU:C:2008:178</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0043">43</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26.</NO.P><TXT>Cílem těchto ustanovení, mezi která patří článek 45 SFEU, je usnadnit unijním občanům výkon povolání napříč Evropskou unií. Tato ustanovení brání opatřením, která mohou znevýhodnit státní příslušníky členských států, když chtějí vykonávat hospodářskou činnost na území jiného členského státu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0017"><P>Výše uvedený rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Komise v. Kypr</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑515/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:30">EU:C:2016:30</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0039">39</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura) a rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150205">5. února 2015</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Belgie</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑317/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:63">EU:C:2015:63</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0022">22</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27.</NO.P><TXT>Intuitivně je zcela jasné, že dotčená vnitrostátní právní úprava určitým způsobem znevýhodňuje žalobce, a to v souvislosti s jeho rozhodnutím přijmout zaměstnání v Rakousku. Předkládající soud uvedl, že se konkrétně jedná o znevýhodnění ve formě ztráty více než poloviny částky jeho nároků na důchod.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="6"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28.</NO.P><TXT>Otázkou však zůstává, jaký druh znevýhodnění vnitrostátní právní úprava představuje? A může být toto znevýhodnění odůvodněno? Pro zodpovězení této otázky posoudím, zda je tato právní úprava diskriminační (bod a)), zda se jedná o omezení volného pohybu pracovníků (bod b)), a pokud ano, zda lze tuto diskriminaci nebo toto omezení ospravedlnit (bod c)).</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>Existence diskriminace</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29.</NO.P><TXT>Dotčená vnitrostátní právní úprava se vztahuje na úředníky bez ohledu na státní příslušnost. Je tudíž zcela zřejmé, že nepředstavuje <HT TYPE="ITALIC">přímou</HT> diskriminaci: zakázaný důvod rozlišování (státní příslušnost) není důvodem rozlišování v projednávané věci<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0018"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19740404">4. dubna 1974</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Francie</NAME.CASE> (<NO.CASE>167/73</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1974:35">EU:C:1974:35</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0044">44</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0046">46</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19721213">13. prosince 1972</DATE>, <NAME.CASE>Marsman</NAME.CASE> (<NO.CASE>44/72</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1972:120">EU:C:1972:120</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0004">4</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30.</NO.P><TXT>Nicméně článek 45 SFEU zakazuje nejen přímou diskriminaci na základě státní příslušnosti, ale také nepřímou diskriminaci<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0019"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20000127">27. ledna 2000</DATE>, <NAME.CASE>Graf</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑190/98</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:49">EU:C:2000:49</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0014">14</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31.</NO.P><TXT>Jako nepřímo diskriminační kvalifikuje Soudní dvůr vnitrostátní právní úpravu, která se použije bez ohledu na státní příslušnost, avšak zároveň se může <HT TYPE="ITALIC">ve své podstatě</HT> dotýkat migrujících pracovníků <HT TYPE="ITALIC">více</HT> než pracovníků, kteří jsou příslušníky státu, o jehož právní předpisy se jedná, v důsledku čehož existuje riziko, že migrující pracovníci budou <HT TYPE="ITALIC">obzvláště</HT> znevýhodněni<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0020"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20141218">18. prosince 2014</DATE>, <NAME.CASE>Larcher</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑523/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2458">EU:C:2014:2458</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0032">32</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20131205">5. prosince 2013</DATE>, <NAME.CASE>Zentralbetriebsrat der gemeinnützigen Salzburger Landeskliniken Betriebs GmbH</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑514/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:799">EU:C:2013:799</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0026">26</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20120628">28. června 2012</DATE>, <NAME.CASE>Erny</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑172/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:399">EU:C:2012:399</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0041">41</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura) a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19960523">23. května 1996</DATE>, <NAME.CASE>O'Flynn</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑237/94</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1996:206">EU:C:1996:206</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0018">18</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0020">20</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Kurziva provedena autorem tohoto stanoviska.</P></NOTE>. Soudní dvůr rovněž konstatoval, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0013" REF.END="QE0013"/>aby opatření mohlo být kvalifikováno jako nepřímo diskriminační, není nutné, aby mělo za účinek upřednostňování všech státních příslušníků daného státu, nebo aby znevýhodňovalo pouze státní příslušníky jiných členských států s vyloučením státních příslušníků daného státu<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0021"><P>Výše uvedené rozsudky <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Zentralbetriebsrat der gemeinnützigen Salzburger Landeskliniken Betriebs GmbH</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑514/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:799">EU:C:2013:799</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0027">27</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) a <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Erny</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑172/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:399">EU:C:2012:399</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0041">41</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>. Kromě toho není nutné prokázat, že se dotčené ustanovení v praxi dotýká podstatně většího podílu migrujících pracovníků. Stačí, že toto ustanovení může takový účinek vyvolat<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0022"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20141218">18. prosince 2014</DATE>, <NAME.CASE>Larcher</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑523/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2458">EU:C:2014:2458</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0033">33</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32.</NO.P><TXT>Komise v projednávané věci tvrdí, že má dotčená právní úprava za následek nepřímou diskriminaci, neboť se ve své podstatě může více dotýkat migrujících pracovníků a ve srovnání s tuzemskými pracovníky je může obzvláště znevýhodňovat.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33.</NO.P><TXT>Nicméně, jak vysvětluje německá vláda a žalovaná, uplatňování sporné právní úpravy není vázáno na odchod úředníka do jiného členského státu. Její použití tedy není vyvoláno skutečností, že se úředník přemístí do jiného členského státu. Je vyvoláno jeho odchodem ze služebního poměru u žalované. Podle německé vlády a žalované se pracovníci, kteří odcházejí z veřejné správy s cílem přijmout zaměstnání u soukromých zaměstnavatelů v Německu, nacházejí v naprosto stejném postavení jako ti, kteří odcházejí do zahraničí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34.</NO.P><TXT>Tento postoj zastávaný německou vládou a žalovanou není nelogický. Sporná právní úprava skutečně nefunguje tak, že by se <HT TYPE="ITALIC">ve své podstatě</HT> mohla dotýkat migrujících pracovníků <HT TYPE="ITALIC">více</HT> než tuzemských pracovníků tím, že by migrující pracovníci byli <HT TYPE="ITALIC">obzvláště</HT> znevýhodněni, pokud připustíme, že rozhodnou událostí, z níž vyplývá tento důsledek, je odchod z veřejné správy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35.</NO.P><TXT>Chtěl bych zdůraznit všechna tři slova definice nepřímé diskriminace, jak ji vymezil Soudní dvůr: <HT TYPE="ITALIC">ve své podstatě, více</HT> a <HT TYPE="ITALIC">obzvláště</HT>. Odrážejí podstatu zákazu nepřímé diskriminace: na základě zdánlivě neutrálních rozlišovacích důvodů bude dopad dotčené právní úpravy nebo dotčeného režimu na chráněnou skupinu (v projednávané věci migrující pracovníky) nutně tvrdší než na obecnou skupinu<?PAGE NO="7"?> (v projednávané věci osoby, které zůstávají v Německu, ale odešly z veřejné správy). V případech týkajících se nepřímé diskriminace pak lze doplnit takové výchozí posouzení (<HT TYPE="ITALIC">ve své podstatě</HT>) o statistické argumenty: <HT TYPE="ITALIC">více</HT> členů chráněné skupiny je dotčeno nebo jsou posledně uvedení <HT TYPE="ITALIC">obzvláště</HT> znevýhodněni.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36.</NO.P><TXT>V projednávané věci se však jeví, že není splněn žádný z těchto požadavků. Lze vycházet z toho, že migrující i nemigrující pracovníci jsou spornou právní úpravou dotčeni stejným způsobem: v případě jejich odchodu ze zaměstnání ve veřejné správě u žalované ztrácí oba své nároky na dávky důchodu pro úředníky. Kromě toho z čistě kvantitativního hlediska nebylo prokázáno, že migrující pracovníci byli touto úpravou postiženi více než ti, kteří zůstanou v Německu, ale odejdou z veřejné správy. Ve skutečnosti lze důvodně vycházet dokonce z opačného předpokladu: počet osob, které ztratily nároky na dávky důchodu pro úředníky, neboť přešly k soukromému zaměstnavateli na území Německa, by mohl být dokonce vyšší než počet těch, kteří tyto nároky ztratili z důvodu přemístění do jiného členského státu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37.</NO.P><TXT>Z výše uvedených důvodů se nedomnívám, že se dotčená právní úprava zjevně může <HT TYPE="ITALIC">ve své podstatě</HT> dotýkat migrujících pracovníků <HT TYPE="ITALIC">více</HT> než tuzemských pracovníků. Proto podle mého názoru nepředstavuje nepřímou diskriminaci mezi migrujícími a nemigrujícími pracovníky.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>Existence omezení</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38.</NO.P><TXT>Působnost článku 45 SFEU však není omezena na přímou a nepřímou diskriminaci na základě státní příslušnosti. Z ustálené judikatury<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0023"><P>Například výše uvedený rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Zentralbetriebsrat der gemeinnützigen Salzburger Landeskliniken Betriebs GmbH</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑514/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:799">EU:C:2013:799</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0030">30</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura), rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130416">16. dubna 2013</DATE>, <NAME.CASE>Las</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑202/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:239">EU:C:2013:239</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0020">20</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20110310">10. března 2011</DATE>, <NAME.CASE>Casteels</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑379/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:131">EU:C:2011:131</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0022">22</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), výše uvedený rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Gouvernement de la Communauté française a Gouvernement wallon</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑212/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:178">EU:C:2008:178</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0045">45</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura) a rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19951215">15. prosince 1995</DATE>, <NAME.CASE>Bosmann</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑415/93</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1995:463">EU:C:1995:463</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0096">96</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE> Soudního dvora vyplývá, že se článek 45 SFEU vztahuje i na vnitrostátní právní předpisy použitelné bez ohledu na státní příslušnost dotčených pracovníků, které však mohou bránit ve výkonu práva na volný pohyb nebo tento výkon činit méně přitažlivým tím, že státnímu příslušníkovi členského státu brání v opuštění jeho země původu, či ho od tohoto opuštění odrazují. To se týká vnitrostátních opatření, která jsou bez rozdílu použitelná na vnitrostátní i přeshraniční případy, avšak mají přímý vliv na přístup na trh práce v ostatních členských státech<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0024"><P>Výše uvedený rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Bosmann</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑415/93</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1995:463">EU:C:1995:463</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0103">103</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39.</NO.P><TXT>Je tudíž zřejmé, že kromě kategorií přímé a nepřímé diskriminace existuje ještě kategorie omezení. K tomu, aby vnitrostátní opatření spadalo do této kategorie, stačí, že může <HT TYPE="ITALIC">bránit</HT> ve výkonu dotčeného práva nebo tento výkon <HT TYPE="ITALIC">činit méně přitažlivým</HT>. Z toho logicky plyne, že je zde do značné míry omezeno srovnání referenčních skupin (což je klíčový analytický nástroj pro oba druhy diskriminace). V případě kategorie omezení je naopak pozornost věnována pouze chráněné skupině, tj. migrujícím pracovníkům a účinkům, které má napadené opatření na jejich možnost vykonávat své právo volného pohybu podle Smlouvy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40.</NO.P><TXT>Soudní dvůr v nedávné době posuzoval kyperskou právní úpravu, podle které úředníci mladší 45 let přicházeli o své nároky na důchod, jestliže odstoupili ze svého pracovního místa v kyperské veřejné správě za účelem výkonu pracovní činnosti v jiném členském státě. Soudní dvůr toto zbavení nároků kvalifikoval jako odrazující opatření pro úředníky, kteří chtějí odstoupit ze svého pracovního místa v kyperské veřejné správě. Dospěl k závěru, že dotčená právní úprava představuje omezení volného pohybu pracovníků, neboť přímo ovlivňuje přístup kyperských úředníků na trh práce v jiných členských státech<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0025"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160121">21. ledna 2016</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Kypr</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑515/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:30">EU:C:2016:30</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0045">45</REF.NP.ECR>, <REF.NP.ECR REF="NP0047">47</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0051">51</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="8"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41.</NO.P><TXT>Stejná analýza by měla být provedena i v projednávané věci. Učitel, který je žalovanou zaměstnán jako úředník a který si přeje přijmout zaměstnání v jiném členském státě, se musí vzdát svého postavení úředníka a s tím souvisejících výhod. Souhlasím s Komisí, že tato skutečnost může bránit ve výkonu práva na volný pohyb a jistě tento výkon činí méně přitažlivým a může takovou osobu odradit od odchodu z jejího zaměstnání u žalované.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42.</NO.P><TXT>Zároveň se domnívám, že odrazující účinky vyvolané dotčenou právní úpravou nejsou příliš nepřímé nebo nejisté<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0026"><P>Výše uvedený rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Gouvernement de la Communauté française a Gouvernement wallon</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑212/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:178">EU:C:2008:178</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0051">51</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), usnesení <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Marhold</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑178/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:164">EU:C:2005:164</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0027">27</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) a rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Graf</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑190/98</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:49">EU:C:2000:49</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0024">24</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Jinak řečeno, existuje dostatečný stupeň souvislosti mezi dotčenou vnitrostátní právní úpravou a jejím dopadem na migrující pracovníky. Jak bylo uvedeno výše v předchozí části, souhlasím s Německem a žalovanou v tom, že <HT TYPE="ITALIC">bezprostředním</HT> důvodem či rozhodnou událostí pro snížení částky důchodu žalobce byl jeho odchod ze zaměstnání ve veřejné správě u žalované. Žalobce však neměl jinou možnost než z veřejné správy odejít, chtěl-li přijmout zaměstnání v Rakousku. Důsledek pro něj vyplývající, tj. ztráta podstatné části jeho nároků na důchod, tak byl zcela <HT TYPE="ITALIC">přímý</HT> a <HT TYPE="ITALIC">určitý</HT> a nepochybně souvisel s výkonem jeho práva volného pohybu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43.</NO.P><TXT>Obdobně jak konstatoval Soudní dvůr v rozsudku Komise v. Kypr, i já se domnívám, že právní úprava v projednávané věci představuje omezení volného pohybu pracovníků. Odrazuje úředníky zaměstnané žalovanou od odchodu ze zaměstnání za účelem přístupu na trhy práce v jiných členských státech.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>Ospraveditelnost</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44.</NO.P><TXT>Vnitrostátní opatření omezující volný pohyb pracovníků je podle článku 45 SFEU nepřípustné, nesleduje-li některý z legitimních cílů stanovených ve Smlouvě nebo není-li odůvodněno naléhavými důvody obecného zájmu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45.</NO.P><TXT>Kromě toho použití takového opatření musí být přiměřené sledovanému legitimnímu cíli. Obecně platí, že je přiměřenost zkoumána z hlediska rovnováhy mezi uváděným cílem (cíli) a zvoleným prostředkem (prostředky). K dosažení souladu se zásadou proporcionality musí být přijatá opatření <HT TYPE="ITALIC">vhodná</HT> k dosažení sledovaných legitimních cílů a nesmí jít nad rámec toho, co je k dosažení těchto cílů <HT TYPE="ITALIC">nezbytné</HT> (existuje-li několik možností úpravy, je třeba zvolit tu nejméně omezující) a způsobené nepříznivé následky nesmějí být nepřiměřené vzhledem ke sledovaným cílům (<HT TYPE="ITALIC">vnitřní vyvažování</HT> nebo proporcionalita <HT TYPE="ITALIC">stricto sensu</HT>)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0027"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150429">29. dubna 2015</DATE>, <NAME.CASE>Léger</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑528/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:288">EU:C:2015:288</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0058">58</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura), <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Komise v. Kypr</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑515/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:30">EU:C:2016:30</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0054">54</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Zentralbetriebsrat der gemeinnützigen Salzburger Landeskliniken Betriebs GmbH</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑514/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:799">EU:C:2013:799</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0036">36</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20110310">10. března 2011</DATE>, <NAME.CASE>Casteels</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑379/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:131">EU:C:2011:131</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0030">30</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura). Viz rovněž mé stanovisko ve věci Lidl (C‑134/15, bod 40 a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46.</NO.P><TXT>Podle žalované a německé vlády je tato právní úprava odůvodněna legitimním cílem, kterým je zajištění <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0014" REF.END="QE0014"/>řádného fungování veřejné správy<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47.</NO.P><TXT>Je třeba zdůraznit, že žalovaná na jednání potvrdila, že tento cíl je sledován <HT TYPE="ITALIC">na úrovni Spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko</HT> (na rozdíl od úrovně spolkové). Bude tedy posuzován z tohoto hlediska. Podmínění poskytnutí dávek ze systému pro úředníky tím, že úředník do svého odchodu do důchodu zůstane ve služebním poměru u žalované, sleduje cíl, kterým je udržení kvalifikovaných pracovníků ve veřejné správě této spolkové země.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48.</NO.P><TXT>Připouštím, že takový cíl může představovat naléhavý důvod obecného zájmu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0028"><P>Obdobně viz usnesení <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Marhold</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑178/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:164">EU:C:2005:164</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0032">32</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a násl.) a rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Köbler</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑224/01</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2003:513">EU:C:2003:513</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0080">80</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a násl.). V uvedených případech německá a rakouská vláda tvrdily, že sporná vnitrostátní opatření jsou odůvodněná, neboť odměňovala loajalitu úředníků, v daných případech univerzitních profesorů.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="9"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49.</NO.P><TXT>První krok při provádění analýzy přiměřenosti spočívá v posouzení, zda zvolené prostředky, tj. faktické snížení důchodových nároků pracovníků, kteří před odchodem do důchodu odešli z veřejné správy této spolkové země, jsou <HT TYPE="ITALIC">vhodné</HT> k dosažení uváděného cíle, kterým je udržení kvalifikovaných pracovníků ve veřejné správě Spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50.</NO.P><TXT>S tím nesouhlasím z jediného důvodu: bylo sice uvedeno, že cílem dotčené právní úpravy je udržet kvalifikované úředníky v zaměstnání u Spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko, avšak stejná právní úprava umožňuje <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0015" REF.END="QE0015"/>odchod<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/> úředníků ze zaměstnání u této spolkové země za účelem přijetí zaměstnání u jiných německých spolkových zemí nebo u spolkové vlády.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51.</NO.P><TXT>Žalovaná na jednání vysvětlila, že úředníci, kteří odejdou ze zaměstnání u Spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko za účelem přijetí zaměstnání u jiných veřejnoprávních zaměstnavatelů v jiné spolkové zemi nebo na spolkové úrovni, si v zásadě zachovají svůj nárok na dávky ze systému pro úředníky, s výhradou pravidel stanovených jejich novým veřejnoprávním zaměstnavatelem. Je tomu tak díky koordinačním mechanismům fungujícím mezi žalovanou a ostatními veřejnoprávními zaměstnavateli v Německu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52.</NO.P><TXT>Žalovaná na jednání upřesnila, že tato koordinace mezi veřejnoprávními zaměstnavateli, pokud jde o důchody úředníků migrujících v <HT TYPE="ITALIC">rámci</HT> Německa, byla stanovena právními předpisy platnými v rozhodné době, tj. v době odstoupení žalobce z pracovního místa ve veřejné správě.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53.</NO.P><TXT>V návaznosti na ústavní reformu z roku 2006 v Německu byla nadto pravomoc v oblasti důchodů úředníků přenesena ze spolkové vlády na spolkové země. Tato změna byla stvrzena uzavřením Státní smlouvy, která ve své preambuli výslovně zdůrazňuje důležitost mobility německých úředníků v rámci Německa a z toho plynoucí potřebu koordinovat jejich nároky na důchod.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54.</NO.P><TXT>Vzhledem k těmto skutečnostem nepovažuji nahrazení systému dávek pro úředníky systémem všeobecného zákonného důchodu za <HT TYPE="ITALIC">vhodný</HT> nástroj k dosažení cíle, kterým je zajistit řádné fungování veřejné správy žalované. Není možné tvrdit, že tento cíl je na úrovni Spolkové země Severní Porýní – Vestfálsko skutečně sledován, umožňuje-li platná právní úprava zároveň <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0016" REF.END="QE0016"/>odchod<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/> do zaměstnání u ostatních spolkových zemí či u spolkové veřejné správy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55.</NO.P><TXT>Pro úplnost lze dodat, že dotčená právní úprava jde nad rámec toho, co je nezbytné, a nevytváří náležitou rovnováhu mezi zájmy různých zúčastněných stran.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56.</NO.P><TXT>Pokud jde o prvek <HT TYPE="ITALIC">nezbytnosti</HT>, je zřejmé, že uvedený cíl mohl být sledován méně omezujícími prostředky. Předkládající soud v předkládacím usnesení jako příklad uvedl tři spolkové země – Spolková země Bádensko-Württembersko, Spolková země Hesensko a Spolková země Dolní Sasko – nabízející úředníkům, kteří byli uvolněni ze služebního poměru, možnost zachovat si výhody odpovídající jejich odslouženým rokům. Není důvod se domnívat, že tyto spolkové země rovněž neusilují o dosažení cíle, kterým je <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0017" REF.END="QE0017"/>řádné fungování veřejné správy<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/>. Důležité je však, že tak činí méně omezujícími prostředky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57.</NO.P><TXT>Konečně mám za to, že dotčená právní úprava nezajišťuje <HT TYPE="ITALIC">přiměřenou rovnováhu</HT> mezi dotčenými veřejnými a soukromými zájmy. Žalobce byl u žalované zaměstnán více než 20 let. To je podstatná část jeho pracovního života. Z předkládacího usnesení vyplývá, že výsledné nároky na důchod žalobce jsou o více než polovinu nižší než nároky, které by měl, kdyby podle dotčené právní úpravy nezanikly v souvislosti s jeho odchodem do Rakouska jeho nároky na dávky ze systému pro úředníky. Takový důsledek považuji na jednu stranu z pohledu žalobce za obzvláště tvrdý a zároveň na druhou stranu z pohledu žalované za obzvláště výhodný.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="10"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58.</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené navrhuji, aby Soudní dvůr na první předběžnou otázku odpověděl, že článek 45 SFEU je třeba vykládat tak, že brání vnitrostátní právní úpravě, která vede k podstatnému snížení důchodových nároků pracovníka, jako v případě žalobce v původním řízení, a to z důvodu jeho rozhodnutí přijmout zaměstnání v jiném členském státě.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>B –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Druhá otázka</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59.</NO.P><TXT>Prostřednictvím druhé předběžné otázky se předkládající soud v podstatě táže, jaká opatření by měly příslušné vnitrostátní orgány přijmout v případě, že bude shledáno, že článek 45 SFEU dotčené právní úpravě brání. Dotazuje se na důsledky vyplývající z případného konstatování neslučitelnosti a na způsob, jakým by měly být povinnosti vyplývající z takového rozsudku Soudního dvora provedeny na vnitrostátní úrovni.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60.</NO.P><TXT>Takové otázky jsou tradičně ponechány na volném uvážení příslušných vnitrostátních orgánů, a to na základě zásady vnitrostátní procesní autonomie, a také proto, že zahrnují výklad či případné přepracování vnitrostátních právních předpisů<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0029"><P>Například, v souvislosti s řízením o předběžné otázce, generální advokát C. O. Lenz ve svém stanovisku ze dne <DATE ISO="19930715">15. července 1993</DATE>, Wagner Miret, uvedl, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0018" REF.END="QE0018"/>Soudní dvůr nemá ani úkol ani pravomoc poskytovat výklad ustanovení právních předpisů členských států.<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/> (<REF.DOC.ECR><NO.CASE>C‑334/92</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1993:322">EU:C:1993:322</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0020">20</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Nicméně aby byla předkládajícímu soudu poskytnuta užitečná odpověď na otázku, kterou výslovně položil, nastíním alespoň vhodné vodítko, které lze vyvodit ze stávající judikatury Soudního dvora.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61.</NO.P><TXT>V rámci formulace odpovědi na druhou otázku předkládajícího soudu provedu analýzu ve dvou rovinách: strukturální a individuální.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>Strukturální rovina</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62.</NO.P><TXT>Z ustálené judikatury vyplývá, že vnitrostátní právní předpisy, které jsou neslučitelné s unijním právem, mají být vykládány v souladu s tímto právem. Není-li takový výklad možný, nepoužijí se<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0030"><P>Viz mj. stanovisko generální advokátky J. Kokott, <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Taricco a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑105/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:293">EU:C:2015:293</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0107">107</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0111">111</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>. Mezi těmito dvěma postupy však neexistuje žádné striktní pořadí přednosti, které bude záviset na konkrétním případě<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0031"><P>Na jednu stranu viz, mimo jiné, rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20030918">18. září 2003</DATE>, <NAME.CASE>Pflücke</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑125/01</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2003:477">EU:C:2003:477</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0048">48</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <DATE ISO="20030227">27. února 2003</DATE>, Santex (C‑327/00, EU: C:2003:109, body 62 až 65) a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19880204">4. února 1988</DATE>, <NAME.CASE>Murphy a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>157/86</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1988:62">EU:C:1988:62</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0011">11</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), které dávají přednost výkladu v souladu s unijním právem. Na druhou stranu viz například závěr v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20060704">4. července 2006</DATE>, <NAME.CASE>Adeneler a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑212/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:443">EU:C:2006:443</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0113">113</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0124">124</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), podle kterého povinnost výkladu v souladu s unijním právem platí zejména v případě, že ustanovení směrnice nemá přímý účinek, z čehož vyplývá, že výklad v souladu s unijním právem se uplatní pouze v případě neexistence přímého účinku.</P></NOTE>. Z obecného hlediska však může být vhodnější výklad v souladu s unijním právem, neboť minimalizuje dopad na vnitrostátní právní systém<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0032"><P>Obecně viz Sacha Prechal, <HT TYPE="ITALIC">Directives in EC Law</HT>, druhé vydání. Oxford University Press, 2005, s. 314 a 315.</P></NOTE>, za předpokladu, že jeho prostřednictvím bude stále možné zajistit soulad s unijním právem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63.</NO.P><TXT>I když může být <HT TYPE="ITALIC">výklad v souladu s unijním právem</HT> upřednostňovaným postupem, i ten má své hranice. Soudní dvůr připustil, že výklad v souladu s unijním právem nemůže sloužit jako základ pro výklad vnitrostátního práva <HT TYPE="ITALIC">contra legem</HT><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0033"><P>V nedávné době, mimo jiné, rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20151111">11. listopadu 2015</DATE>, <NAME.CASE>Klausner Holz Niedersachsen</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑505/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:742">EU:C:2015:742</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0032">32</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="11"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64.</NO.P><TXT>Souhlasím s žalobcem v tom, že v projednávané věci bylo patrně takové hranice dosaženo. Z předkládacího usnesení vyplývá a na jednání bylo blíže upřesněno, že příslušné orgány mohou nároky na důchod přiznávat pouze na základě a v mezích jasně stanovených zákonem, jak vyžaduje zásada legality. Za těchto okolností se domnívám, že doporučení Komise vykládat ustanovení <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0019" REF.END="QE0019"/>nestanoví-li právní předpis jinak<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/> v § 28 odst. 3 LBG NRW jako odkaz na unijní právo a stanovit nároky na důchod na základě tohoto výkladu, již zachází příliš daleko. Je však na vnitrostátním soudu, aby ověřil, zda by takový výklad vnitrostátních právních předpisů skutečně vedl k výkladu <HT TYPE="ITALIC">contra legem</HT>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65.</NO.P><TXT>Dále v případě, že by výklad v souladu s unijním právem nebyl možný, je vnitrostátní soud přesto povinen zajistit plný účinek ustanovení unijního práva tak, že podle potřeby <HT TYPE="ITALIC">upustí od použití</HT> neslučitelných ustanovení vnitrostátního práva, aniž by nejprve musely být zrušeny<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0034"><P>V nedávné době mj. rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150908">8. září 2015</DATE>, <NAME.CASE>Taricco a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑105/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:555">EU:C:2015:555</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0049">49</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66.</NO.P><TXT>V projednávané věci je však pravděpodobné, že tento způsob řešení neslučitelnosti s unijním právem způsobí příslušným vnitrostátním orgánům podobné praktické problémy. Orgány sociálního zabezpečení nemohou pracovat v právním vakuu, které by patrně vzniklo v případě, že by se v projednávané věci prostě upustilo od použití vnitrostátního práva. I v tomto případě přísluší vnitrostátnímu soudu ověřit, zda by upuštění od použití §28 odst. 3 LBG NRW vedlo k vytvoření takového právního vakua, nebo zda toto ustanovení může být nahrazeno jiným ustanovením vnitrostátního práva.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67.</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené je vhodné přiznat, že strukturální řešení, které by vnitrostátní právní předpisy uvedlo do souladu s článkem 45 SFEU, bude s největší pravděpodobností muset mít legislativní podobu, což na jednání zdůraznil žalobce i žalovaná. V oblasti práv sociálního zabezpečení může praxe správních či soudních orgánů spočívající v širokém výkladu použitelných pravidel nebo jejich <HT TYPE="ITALIC">ad hoc</HT> nepoužití nesporně představovat <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0020" REF.END="QE0020"/>nouzový<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/> prostředek nápravy v konkrétním případě, kterým je kompenzován nedostatek systémového řešení. Z dlouhodobého hlediska však nesplňuje požadavky předvídatelnosti práva<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0035"><P>V tomto ohledu lze obdobně uvést judikaturu Soudního dvora ve věcech týkajících se porušení povinností souvisejících s prováděním směrnic. Viz mj. rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130912">12. září 2013</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Spojené království</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑530/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:67">EU:C:2014:67</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0034">34</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE> a legality správního řízení.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>Individuální rovina</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68.</NO.P><TXT>Z ustálené judikatury opět vyplývá, že je věcí vnitrostátních soudů zajistit právní ochranu, která pro jednotlivce vyplývá z přímého účinku ustanovení unijního práva, jakým je článek 45 SFEU<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0036"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19900619">19. června 1990</DATE>, <NAME.CASE>Factortame a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑213/89</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1990:257">EU:C:1990:257</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0019">19</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura) nebo stanovisko generálního advokáta <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>D. Ruiz-Jarabo Colomera, Terhoeve</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑18/95</NO.CASE> <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1998:177">EU:C:1998:177</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0073">73</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Kromě toho, Soudní dvůr konstatoval, že je-li ustanovení vnitrostátního práva kvalifikováno jako neodůvodněné omezení volného pohybu pracovníků, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0021" REF.END="QE0021"/>musí být s členy znevýhodněné skupiny zacházeno stejným způsobem jako s ostatními dotčenými osobami a musí podléhat i stejnému režimu<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0037"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19990126">26. ledna 1999</DATE>, <NAME.CASE>Terhoeve</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑18/95</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1999:22">EU:C:1999:22</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0057">57</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69.</NO.P><TXT>Uvědomuji si potíže, které mohou v projednávané věci nastat při výpočtu výše dávek důchodu, na které by měl mít žalobce nárok. Z předkládacího usnesení však vyplývá, že v případě žalobce lze takový výpočet provést i přesto, že ze zaměstnání u žalované odešel.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>70.</NO.P><TXT>Podle mého názoru musí mít žalobce právo odejít ze služebního poměru u žalované za účelem přijetí zaměstnání v jiném členském státě, aniž jsou jeho nároky na důchod sníženy více než nároky zaměstnanců, kteří za obdobných okolností odejdou ze služebního poměru u žalované, ale zůstanou zaměstnáni jako úředníci v jiné oblasti Německa.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="12"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0071"><NO.P>71.</NO.P><TXT>Je na vnitrostátních orgánech, aby zjistily, jaké jsou takové srovnatelné nároky, a v mezích stanovených vnitrostátním právem hledaly prostředky, které jim umožní přiznat tyto nároky žalobci za dobu jeho zaměstnání u žalobkyně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0072"><NO.P>72.</NO.P><TXT>Z výše uvedených důvodů navrhuji, aby Soudní dvůr na druhou předběžnou otázku odpověděl, že je na příslušných vnitrostátních orgánech, aby na základě vlastních vnitrostátních právních předpisů a na základě procesní autonomie členských států nalezly prostředky, které jim umožní přiznat žalobci v původním řízení nároky na důchod, které jsou srovnatelné s těmi, které by za dobu svého zaměstnání u žalované získal v případě, kdyby se rozhodl přijmout zaměstnání u jiného veřejnoprávního zaměstnavatele v Německu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0073"><NO.P>73.</NO.P><TXT>Na závěr ještě dovětek: je třeba zdůraznit, že analýza provedená v tomto stanovisku se týká výhradně <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0022" REF.END="QE0022"/>práva pracovníka odejít<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/> z trhu práce v členském státu, které stanoví článek 45 SFEU. Výše jsem již uvedl, že nařízení č. 883/2004 není v projednávané věci použitelné. Závěry uvedené v tomto stanovisku se tak nijak nedotýkají práv jednotlivců nebo povinností členských států podle uvedeného nařízení.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">V –</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Závěry</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0074"><NO.P>74.</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené navrhuji, aby Soudní dvůr na předběžné otázky položené Verwaltungsgericht Düsseldorf (Správní soud v Düsseldorfu) odpověděl následovně:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0023" REF.END="QE0023"/>1)</NO.P><TXT>Článek 45 SFEU musí být vykládán tak, že brání vnitrostátní právní úpravě, která vede k podstatnému snížení důchodových nároků pracovníka, jako v případě žalobce v původním řízení, a to z důvodu jeho rozhodnutí přijmout zaměstnání v jiném členském státě.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Je na příslušných vnitrostátních orgánech, aby na základě vlastních vnitrostátních právních předpisů a na základě procesní autonomie členských států nalezly prostředky, které jim umožní přiznat žalobci v původním řízení nároky na důchod, které jsou srovnatelné s těmi, které by za dobu svého zaměstnání u žalované získal v případě, kdyby se rozhodl přijmout zaměstnání u jiného veřejnoprávního zaměstnavatele v Německu.<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/></TXT></NP></ITEM></LIST></P></QUOT.S></NP.ECR></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>