<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.55-20141201.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C‑564/15</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62015CC0564</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:864">EU:C:2016:864</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>9</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>9</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P>STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA M. BOBKA – VĚC C‑564/15</P><P>FARKAS</P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generálního advokáta</HT></P><P><HT TYPE="UC">Michala Bobka</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20161110">10. listopadu 2016</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0001"><P>Původní jazyk: angličtina.</P></NOTE></P></TI><STI><P><HT TYPE="BOLD">Věc C‑564/15</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">Tibor Farkas</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">proti</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">Nemzeti Adó- és Vámhivatal Dél-alfödi Regionális Adó Főigazgatósága</HT></P><P>[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Kecskeméti Közigazgatási és Munkaügyi Bíróság (Maďarsko)]</P></STI></TITLE><INDEX><KEYWORD>Společný systém daně z přidané hodnoty</KEYWORD><KEYWORD>Směrnice 2006/112/ES</KEYWORD><KEYWORD>Mechanismus přenesení daňové povinnosti</KEYWORD><KEYWORD>Článek 199 odst. 1 písm. g)</KEYWORD><KEYWORD>Rozhodnutí daňových orgánů, kterým se konstatuje <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>daňový nedoplatek<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="2018" ID="QE0001"/>, jejž má uhradit nabyvatel zboží</KEYWORD><KEYWORD>Nemožnost odpočtu DPH na vstupu</KEYWORD><KEYWORD>Uložení pokuty</KEYWORD><KEYWORD>Přiměřenost pokuty</KEYWORD></INDEX><CONTENTS.CONCLUSION><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>I –</NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Úvod</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1.</NO.P><TXT>Tibor Farkas (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>žalobce<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>) koupil v dražbě od jedné společnosti v úpadku (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>prodávající<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/>) mobilní hangár. Žalobce zaplatil kupní cenu i DPH, kterou si prodávající z této transakce naúčtovala. V přiznání k DPH pak žalobce uplatnil odpočet této částky. Daňové orgány však uvedly, že se na předmětné plnění měl vztahovat mechanismus přenesení daňové povinnosti. Žalobce byl na základě tohoto mechanismu povinen odvést orgánům DPH. Daňové orgány tudíž žalobce k úhradě DPH vyzvaly a nadto mu uložily pokutu ve výši 50 % dlužné DPH.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2.</NO.P><TXT>Předkládající soud se táže Soudního dvora, zda jsou taková rozhodnutí daňových orgánů v souladu se směrnicí 2006/112/ES (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>směrnice o DPH<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/>)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0002"><P>Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne <DATE ISO="20061128">28. listopadu 2006</DATE> o společném systému daně z přidané hodnoty (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="347" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2006">Úř. věst. 2006, L 347, s. 1</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3.</NO.P><TXT>Než však bude možno provést takové posouzení, je třeba předběžně vyřešit jinou otázku. Tato otázka, která vyvstala v souvislosti s otázkami položenými předkládajícím soudem, se týká řádného provedení čl. 199 odst. 1 písm. g) směrnice o DPH a klasifikace zboží, o něž se jedná v daném případě, jako movitého majetku nebo nemovitosti.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>II –</NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Použitelné právo</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>A –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Unijní právo</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4.</NO.P><TXT>V době rozhodné v posuzované věci článek 193 směrnice o DPH stanovil, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>daň je povinna odvést osoba povinná k dani uskutečňující zdanitelné dodání zboží nebo poskytnutí služby, s výjimkou případů, kdy daň odvádí jiná osoba podle článků 194 až 199 a článku 202<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="2"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5.</NO.P><TXT>Článek 199 odst. 1 písm. g) směrnice o DPH umožňuje členským státům, aby stanovily, že osobou povinnou odvést daň je osoba povinná k dani, které je dodána <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>nemovitost[…] prodávan[á] dlužníkem z rozhodnutí soudu v řízení o nuceném prodeji<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6.</NO.P><TXT>Článek 226 odst. 11 směrnice o DPH stanoví, že je-li pořizovatel nebo příjemce osobou povinnou odvést daň, uvádějí se na fakturách vystavovaných pro účely daně z přidané hodnoty povinně v zásadě pouze tyto údaje: <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>odkaz na použitelné ustanovení této směrnice nebo na odpovídající vnitrostátní ustanovení anebo jakýkoli jiný odkaz uvádějící, že dodání zboží nebo poskytnutí služby je osvobozeno od daně nebo předmětem postupu přenesení daňové povinnosti<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>B –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Vnitrostátní právo</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7.</NO.P><TXT>Ustanovení § 142 odst. 1 zákona CXXVII z roku 2007 o dani z přidané hodnoty (az általános forgalmi adóról szóló 2007. évi CXXVII. Törvény, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>zákon o DPH<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/>) stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/>daň zaplatí osoba povinná k dani, které bylo dodáno zboží nebo poskytnuty služby […] g) v případě dodání investičního majetku podniku a dodání jiného zboží či poskytnutí jiných služeb, jejichž obvyklá cena je v okamžiku plnění vyšší než <FT TYPE="NUMBER">100000</FT> HUF, pokud je osoba povinná k dani, která dodává zboží nebo poskytuje služby, v likvidaci nebo je vůči ní vedeno jiné podobné insolvenční řízení, v němž bylo s konečnou platností konstatováno, že není schopna hradit své dluhy<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8.</NO.P><TXT>Uplatní-li se na plnění § 142 odst. 1 písm. g), dodavatel zboží nebo poskytovatel služby pak podle § 142 odst. 7 zákona o DPH <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0010" REF.END="QE0010"/>vystaví fakturu, v níž není uvedena […] výše DPH na výstupu […]<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9.</NO.P><TXT>Podle § 169 písm. n) zákona o DPH platí, že pokud DPH odvádí pořizovatel, musí faktury obsahovat <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0011" REF.END="QE0011"/>údaj <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0012" REF.END="QE0012"/>fordított adózás<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="2018" ID="QE0012"/> (<QUOT.START CODE="201A" ID="QS0013" REF.END="QE0013"/>postup přenesení daňové povinnosti<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="2018" ID="QE0013"/>)<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>III –</NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Skutkový stav, vnitrostátní řízení a předběžné otázky</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10.</NO.P><TXT>Žalobce koupil v elektronické dražbě v rámci nuceného prodeje majetku prodávající, který provedly daňové orgány, mobilní hangár.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11.</NO.P><TXT>Prodávající vystavila v souladu s pravidly obecného režimu DPH fakturu s datem dodání <DATE ISO="20121126">26. listopadu 2012</DATE>. V předkládacím rozhodnutí se uvádí, že žalobce zaplatil kupní cenu včetně DPH (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0014" REF.END="QE0014"/>první částka DPH<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/>). V přiznání k DPH následně uplatnil odpovídající odpočet DPH.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12.</NO.P><TXT>Nemzeti Adó- és Vámhivatal Bács-Kiskun Megyei Adóigazgatósága (daňové ředitelství župy Bács-Kiskun) (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0015" REF.END="QE0015"/>prvostupňový daňový orgán<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/>) však provedl u žalobce daňovou kontrolu a konstatoval, že měl být uplatněn mechanismus přenesení daňové povinnosti podle § 142 odst. 1 písm. g) zákona o DPH. Žalobce tedy měl z daného plnění DPH odvést, jelikož byl pořizovatelem hangáru. Prvostupňový daňový orgán rozhodl, že žalobce je povinen uhradit <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0016" REF.END="QE0016"/>daňový nedoplatek<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/> ve výši <FT TYPE="NUMBER">744000</FT> HUF. Tato částka odpovídala podle prvostupňového daňového orgánu DPH, která měla být z plnění odvedena na základě mechanismu přenesení daňové povinnosti (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0017" REF.END="QE0017"/>druhá částka DPH<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/>). Prvostupňový daňový orgán zamítl žádost žalobce o vrácení této částky a uložil mu pokutu ve výši <FT TYPE="NUMBER">372000</FT> HUF.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13.</NO.P><TXT>Toto rozhodnutí potvrdil i daňový orgán druhého stupně Nemzeti Adó és Vámhivatal Dél-alföldi Regionális Adó Főigazgatósága (daňové ředitelství regionu Dél-alföld) (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0018" REF.END="QE0018"/>žalovaný<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/>).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="3"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14.</NO.P><TXT>Žalobce napadl toto rozhodnutí u Kecskeméti Közigazgatási és Munkaügyi Bíróság (správní a pracovněprávní soud v Kecskemétu, Maďarsko). Tvrdí, že taková rozhodnutí vnitrostátních daňových orgánů jsou v rozporu s unijním právem. Uvádí, že mu žalovaný odepřel nárok na odpočet DPH toliko z důvodu formálního pochybení spočívajícího v tom, že prodávající vystavila předmětnou fakturu v souladu s obecným režimem zdanění namísto mechanismu přenesení daňové povinnosti. Zdůrazňuje, že prodávající odvedla do státního rozpočtu první částku DPH. Státnímu rozpočtu tedy nevznikla žádná ztráta a daňové orgány měly k dispozici všechny nezbytné informace pro stanovení správné výše daně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15.</NO.P><TXT>Předkládající soud některé pochybnosti žalobce sdílí. Zdůrazňuje, že v daném případě nevidí žádný náznak daňového úniku. Dovozuje, že výklad daňových orgánů podle všeho není přiměřený cíli, jejž sleduje mechanismus přenesení daňové povinnosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16.</NO.P><TXT>Za těchto okolností se Kecskeméti Közigazgatási és Munkaügyi Bíróság (správní a pracovněprávní soud v Kecskemétu, Maďarsko) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P>(1)</NO.P><TXT>Je s ustanoveními směrnice o DPH a zejména se zásadou proporcionality a cíli daňové neutrality a předcházení daňovým podvodům slučitelná praxe daňového orgánu, který na základě ustanovení zákona o DPH konstatuje, že pořizovatel zboží (nebo příjemce služby) musí za situace, kdy prodávající zboží (nebo poskytovatel služby) vystaví fakturu týkající se plnění, na které se uplatní postup přenesení daňové povinnosti, podle obecného režimu zdanění, přičemž daň odpovídající uvedené faktuře přizná a odvede ji do státního rozpočtu a pořizovatel zboží (nebo příjemce služby) provede odpočet DPH zaplacené vystaviteli faktury, uhradit daňový nedoplatek, i když nemůže uplatnit nárok na odpočet DPH, která byla označena za daňový nedoplatek?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>(2)</NO.P><TXT>Je sankce za volbu nesprávného způsobu zdanění v případě konstatování daňového nedoplatku, která s sebou nese i uložení daňové pokuty ve výši 50 %, přiměřená, pokud státnímu rozpočtu nevznikla žádná ztráta a nic nenasvědčuje tomu, že by došlo ke zneužití daňového režimu?</TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17.</NO.P><TXT>Písemná vyjádření předložily estonská vláda, maďarská vláda a Komise. Maďarská vláda a Komise se ústně vyjádřily na jednání konaném dne <DATE ISO="20160907">7. září 2016</DATE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>IV –</NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Posouzení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18.</NO.P><TXT>Článek 199 odst. 1 písm. g) směrnice o DPH stanoví, že se uplatní pouze na <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0019" REF.END="QE0019"/>dodání nemovitosti prodávané dlužníkem z rozhodnutí soudu v řízení o nuceném prodeji<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/>. Toto ustanovení tedy zjevně omezuje rozsah své působnosti na <HT TYPE="ITALIC">nemovitosti</HT>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19.</NO.P><TXT>Předkládající soud ve své žádosti uvedl, že majetkem, který žalobce pořídil, je <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0020" REF.END="QE0020"/>mobilní hangár<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/>. Soud však nezmínil, zda tento hangár kvalifikoval na základě skutkových okolností v původním řízení jako movitý majetek či nemovitost.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20.</NO.P><TXT>S ohledem na znění použitelného vnitrostátního práva (uvedeného výše v bodě 7 tohoto stanoviska), které nerozlišuje mezi movitým majetkem a nemovitostmi, lze pochopit, proč měla tato otázka pro předkládající soud pouze omezený význam. Pro použitelnost čl. 199 odst. 1 písm. g) směrnice o DPH má však tato klasifikace význam klíčový.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21.</NO.P><TXT>Byť musí toto rozhodnutí v konečném důsledku učinit předkládající soud, budu vycházet z toho, že <HT TYPE="ITALIC">mobilní</HT> hangár je – jak napovídá jeho název – <HT TYPE="ITALIC">movitý</HT> majetek (A). Poté se budu zabývat nepravděpodobnou alternativou, že bude mobilní hangár kvalifikován jako nemovitost (B).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="4"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>A –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Kdyby byl mobilní hangár movitým majetkem</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22.</NO.P><TXT>Není pochyb o tom, že se čl. 199 odst. 1 písm. g) směrnice o DPH uplatní pouze na <HT TYPE="ITALIC">nemovitosti</HT>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23.</NO.P><TXT>Maďarská vláda na jednání potvrdila, že čl. 199 odst. 1 písm. g) směrnice o DPH měl být proveden § 142 odst. 1 písm. g) zákona o DPH<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0003"><P>Maďarská vláda uvedla, že § 142 odst. 1 písm. g) zákona o DPH má provést i čl. 199 odst. 1 písm. f) směrnice o DPH. Není však zřejmé, jak by mohlo být toto ustanovení relevantní pro posuzovanou věc, jelikož čl. 199 odst. 1 písm. f) se týká <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0021" REF.END="QE0021"/>dodání zboží po postoupení výhrady vlastnictví nabyvateli a výkon[u] tohoto práva nabyvatelem<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/>.</P></NOTE>. Potvrdila také, že se § 142 odst. 1 písm. g) zákona o DPH vztahuje na movitý majetek i nemovitosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24.</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že pokud by byl § 142 odst. 1 písm. g) zákona o DPH uplatněn na movitý majetek – za předpokladu, že by tak byl mobilní hangár klasifikován – byl by mechanismus přenesení daňové povinnosti uplatněn nad rámec věcné působnosti čl. 199 odst. 1 písm. g) směrnice o DPH.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25.</NO.P><TXT>S tím souvisí otázka, zda je členský stát oprávněn tímto způsobem věcnou působnost čl. 199 odst. 1 písm. g) rozšířit. Z následujících důvodů se domnívám, že tomu tak není.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26.</NO.P><TXT>Zaprvé základní pravidlo, podle něhož se určuje, kdo má povinnost odvést DPH, je stanoveno v článku 193 směrnice o DPH<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0004"><P>Stanovisko generální advokátky Kokott ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20141106">6. listopadu 2014</DATE> ve věci <NAME.CASE>Macikowski</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑499/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2351">EU:C:2014:2351</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0029">29</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Daň je podle něj povinna odvést osoba povinná k dani, která uskutečňuje zdanitelné dodání zboží nebo poskytnutí služby.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27.</NO.P><TXT>V době rozhodné v posuzované věci bylo v tomto ustanovení zároveň uvedeno, že daň může odvést <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0022" REF.END="QE0022"/>jiná osoba<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/> podle článků 194 až 199 a článku 202 směrnice o DPH.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28.</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že pravidlo mechanismu přenesení daňové povinnosti zakotvené v těchto ustanoveních představuje výjimku z obecného pravidla stanoveného v článku 193. Působnost těchto ustanovení je tedy nutno vykládat restriktivně<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0005"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160526">26. května 2016</DATE>, <NAME.CASE>Envirotec Denmark</NAME.CASE> (<NO.CASE>C–550/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:354">EU:C:2016:354</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0033">33</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>. V kontextu posuzované věci to znamená, že od obecného pravidla se lze odchýlit pouze tehdy, pokud to směrnice o DPH výslovně stanoví.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29.</NO.P><TXT>Z článku 193 ve spojení s čl. 199 odst. 1 písm. g) směrnice o DPH zadruhé vyplývá, že otázka určování osoby povinné odvést DPH z dodání nemovitosti v řízení o nuceném prodeji byla v plném rozsahu harmonizována. Jak Soudní dvůr již dříve vysvětlil, čl. 199 odst. 1 písm. g) byl do směrnice o DPH vložen<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0006"><P>Směrnicí Rady 2006/69/ES ze dne <DATE ISO="20060724">24. července 2006</DATE>, kterou se mění směrnice 77/388/EHS, pokud jde o některá opatření, která mají zjednodušit postup vyměřování daně z přidané hodnoty a napomoci zabránit daňovým únikům a vyhýbání se daňovým povinnostem, a kterou se zrušují některá rozhodnutí o udělení odchylek (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="221" PAGE.FIRST="9" DATE.PUB="2006">Úř. věst. 2006, L 221, s. 9</REF.DOC.OJ>). Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130613">13. června 2013</DATE>, <NAME.CASE>Promociones y Construcciones BJ 200</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑125/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:392">EU:C:2013:392</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0024">24</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> spolu s dalšími důvody pro uplatnění mechanismu přenesení daňové povinnosti, obsaženými v článku 199, s cílem umožnit všem členským státům uplatnit odchylky; předtím byla tato možnost dána pouze některým členským státům s cílem zabránit daňovým únikům a vyhýbání se daňovým povinnostem v některých odvětvích nebo v souvislosti s některými specifickými plněními<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0007"><P>Bod 1 odůvodnění směrnice 2006/69/ES a bod 42 odůvodnění směrnice o DPH, v němž je vyložen cíl, jejž sleduje čl. 199 odst. 1 písm. g) směrnice o DPH. Jak poznamenal Soudní dvůr, toto <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0023" REF.END="QE0023"/>ustanovení tak umožňuje daňovým orgánům, aby vybíraly DPH vztahující se na dotčená plnění, jestliže je [ohrožena] způsobilost dlužníka uhradit DPH […]<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/>. Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130613">13. června 2013</DATE>, <NAME.CASE>Promociones y Construcciones BJ 200</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑125/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:392">EU:C:2013:392</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0028">28</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30.</NO.P><TXT>Výsledná harmonizace tedy neumožňuje členským státům, aby z vlastní vůle rozšířily věcnou působnost výjimky stanovené v čl. 199 odst. 1 písm. g) směrnice o DPH.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="5"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31.</NO.P><TXT>Zatřetí je třeba podotknout, že se členský stát může odchýlit od obecného pravidla obsaženého v článku 193 a čl. 199 odst. 1 písm. g) pouze v případě, že získá povolení k odchylce na základě článku 395 směrnice o DPH. Toto ustanovení členským státům umožňuje, aby požádaly o právo <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0024" REF.END="QE0024"/>zav[ést] zvláštní opatření odchylující se od […] směrnice [o DPH], jejichž cílem je zjednodušit postup výběru daně nebo zabránit určitým druhům daňových úniků nebo vyhýbání se daňovým povinnostem<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32.</NO.P><TXT>Maďarsko tedy mohlo rozšířit působnost výjimky podle čl. 199 odst. 1 písm. g) prostřednictvím odchylky udělené rozhodnutím Rady na základě článku 395 směrnice o DPH<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0008"><P>Článek 395 odst. 1 směrnice o DPH stanoví: <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0025" REF.END="QE0025"/>Rada může na návrh Komise jednomyslně povolit kterémukoli členskému státu, aby zavedl zvláštní opatření odchylující se od této směrnice, jejichž cílem je zjednodušit postup výběru daně nebo zabránit určitým druhům daňových úniků nebo vyhýbání se daňovým povinnostem. […]<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/></P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33.</NO.P><TXT>Na jednání bylo potvrzeno, že Maďarsku taková individuální odchylka udělena nebyla.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34.</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že Maďarsku nebyla udělena odchylka na základě článku 395 směrnice o DPH, nemůže tento členský stát uplatňovat mechanismus přenesení daňové povinnosti na dodání mobilního hangáru, jak tomu bylo ve vnitrostátním řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35.</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že za okolností vnitrostátního řízení by měla být směrnice o DPH vykládána v tom smyslu, že brání tomu, aby se mechanismus přenesení daňové povinnosti uplatnil i na movitý majetek dodaný v řízení o nuceném prodeji.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36.</NO.P><TXT>Skutkové okolnosti uvedené předkládajícím soudem nasvědčují tomu, že žalobce a prodávající jednali v souladu se směrnicí o DPH, když na dodání mobilního hangáru uplatnili obecný režim DPH.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37.</NO.P><TXT>Pokud předkládající soud na základě skutkových okolností posuzované věci dovodí, že mobilní hangár skutečně je movitý majetek, bude z této skutečnosti muset vyvodit nezbytné závěry v souladu s ustálenou judikaturou Soudního dvora.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38.</NO.P><TXT>Vnitrostátní právní předpisy by měly být v co největší míře vykládány v souladu s příslušnými ustanoveními unijního práva<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0009"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160419">19. dubna 2016</DATE>, <NAME.CASE>DI</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑441/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:278">EU:C:2016:278</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140115">15. ledna 2014</DATE>, <NAME.CASE>Association de médiation sociale</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑176/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2">EU:C:2014:2</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0038">38</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20131219">19. prosince 2013</DATE>, <NAME.CASE>Koushkaki</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑84/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:862">EU:C:2013:862</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0075">75</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0076">76</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Soudní dvůr však připustil, že výklad v souladu s unijním právem má své meze. Zejména nemůže sloužit jako základ pro výklad vnitrostátního práva <HT TYPE="ITALIC">contra legem</HT><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0010"><P>Viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160728">28. července 2016</DATE>, <NAME.CASE>JZ</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑294/16 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:610">EU:C:2016:610</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0033">33</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160419">19. dubna 2016</DATE>, <NAME.CASE><HT TYPE="ITALIC">DI</HT></NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑441/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:278">EU:C:2016:278</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0032">32</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20151111">11. listopadu 2015</DATE>, <NAME.CASE>Klausner Holz Niedersachsen</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑505/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:742">EU:C:2015:742</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0032">32</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140430">30. dubna 2014</DATE>, <NAME.CASE>Kásler a Káslerné Rábai</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑26/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:282">ECLI:EU:C:2014:282</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0065">65</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. V případě, že výklad v souladu s unijním právem není možný, je vnitrostátní soud povinen zajistit plný účinek unijního práva tak, že podle potřeby upustí od použití neslučitelných ustanovení vnitrostátního práva, aniž by nejprve musela být zrušena<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0011"><P>Mimo jiné nedávný rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150908">8. září 2015</DATE>, <NAME.CASE>Taricco a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑105/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:555">EU:C:2015:555</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0049">49</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>. Otázka, zda vnitrostátní soud může z vlastního podnětu nastolit otázku unijního práva, závisí na dodržení zásady rovnocennosti a konkrétně toho, zda by byl vnitrostátní soud ve srovnatelné situaci povinen z vlastního podnětu uplatnit ustanovení vnitrostátního práva<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0012"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20080212">12. února 2008</DATE>, <NAME.CASE>Willy Kempter KG</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑2/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:78">ECLI:EU:C:2008:78</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0045">45</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0046">46</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Dále viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19951214">14. prosince 1995</DATE>, <NAME.CASE>van Schijndel a van Veen</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑430/93 a C‑431/93</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1995:441">EU:C:1995:441</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0013">13</REF.NP.ECR>, <REF.NP.ECR REF="NP0014">14</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0022">22</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19961024">24. října 1996</DATE>, <NAME.CASE>Kraaijeveld a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑72/95</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1996:404">EU:C:1996:404</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0057">57</REF.NP.ECR>, <REF.NP.ECR REF="NP0058">58</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0060">60</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P>B –</NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Kdyby byl mobilní hangár nemovitostí</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39.</NO.P><TXT>Z výše uvedených důvodů se domnívám, že posuzování daného případu může být na tomto místě ukončeno.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="6"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40.</NO.P><TXT>Pokud by nicméně předkládající soud na základě skutkových okolností posuzovaného případu dospěl k závěru, že mobilní hangár je nemovitost, což je vzhledem k samotnému jeho názvu dosti nepravděpodobné, v zájmu poskytnutí plnohodnotné pomoci předkládajícímu soudu v následující části uvedu stručná alternativní výkladová vodítka.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41.</NO.P><TXT>Nejprve zmíním několik úvodních poznámek k rozdílu, který by měl být činěn mezi úhradou první a druhé částky DPH (1). Poté se budu zabývat otázkou, zda byly daňové orgány oprávněny požadovat, aby žalobce splnil své povinnosti související s DPH v rámci mechanismu přenesení daňové povinnosti, když odmítly jeho žádost o odpočet DPH na vstupu (2). Nakonec posoudím přiměřenost pokuty, která byla žalobci uložena (3).</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>Odlišení první a druhé částky DPH</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42.</NO.P><TXT>Je třeba upřesnit, že otázky posuzované v následujícím pododdíle se primárně týkají daňových povinností a práv, které má žalobce ve vztahu k daňovým orgánům v souvislosti s druhou částkou DPH. Tyto otázky se naopak netýkají práv a povinností ve vztahu mezi žalobcem, prodávající a státním rozpočtem, které souvisejí s první částkou DPH.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43.</NO.P><TXT>Z hlediska uplatnění mechanismu přenesení daňové povinnosti a za předpokladu, že se měl tento mechanismus na předmětné plnění skutečně uplatnit, k úhradě první částky DPH došlo chybně. Toto pochybení by mělo být mezi žalobcem a prodávající a mezi prodávající a státním rozpočtem napraveno<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0013"><P>V tomto smyslu rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140206">6. února 2014</DATE>, <NAME.CASE>Fatorie</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑424/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:50">EU:C:2014:50</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0040">40</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0043">43</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44.</NO.P><TXT>Soudní dvůr již dříve rozhodl, že vrácení chybně fakturované DPH mají upravit členské státy<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0014"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130411">11. dubna 2013</DATE>, <NAME.CASE>Rusedespred</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑138/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:233">EU:C:2013:233</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0026">26</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>, a to za podmínek, které naplňují požadavky rovnocennosti a efektivity<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0015"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20070315">15. března 2007</DATE>, <NAME.CASE>Reemtsma Cigarettenfabriken</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑35/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:167">EU:C:2007:167</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0037">37</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0040">40</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>. Pokud jde konkrétně o požadavek efektivity, rád bych poukázal na poměrně specifické okolnosti, za nichž došlo k předmětnému prodeji mobilního hangáru, totiž že prodávající byla v době prodeje v úpadku a nucený prodej provedly daňové orgány<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0016"><P>Obdobně viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20070315">15. března 2007</DATE>, <NAME.CASE>Reemtsma Cigarettenfabriken</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑35/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:167">EU:C:2007:167</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0041">41</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45.</NO.P><TXT>Nehledě na vnitrostátní řízení o vrácení první částky DPH je třeba zdůraznit, že tato částka v zásadě musí být prodávajícímu nebo žalobci ze státního rozpočtu vrácena.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46.</NO.P><TXT>Z tohoto důvodu se domnívám, že první částka DPH, která byla odvedena do státního rozpočtu, není pro posouzení povinností žalobce v rámci mechanismu přenesení daňové povinnosti přímo relevantní. Tatáž skutečnost má však podle mého názoru určitou relevanci pro posouzení nároku žalobce na odpočet DPH a přiměřenosti pokuty.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>Žalobcova povinnost k DPH a jeho nárok na odpočet</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47.</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené úvahy se domnívám, že první předběžná otázka by měla být vyložena v tom smyslu, že jejím účelem je zjistit, zda zásada neutrality DPH brání tomu, aby daňové orgány od osoby povinné k dani, která zaplatila dodavateli DPH, k jejíž úhradě nebyla povinna, vyžadovaly, aby uhradila DPH v rámci mechanismu přenesení daňové povinnosti, a odepřely jí nárok na odpočet DPH na vstupu, nedopustila-li se daňového podvodu.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="7"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48.</NO.P><TXT>Za předpokladu, že by se mechanismus přenesení daňové povinnosti za těchto okolností uplatnil, žalobce by za dodání hangáru skutečně musel DPH odvést. To znamená, že při dodání tohoto zboží neměla být DPH účtována a na faktuře mělo být uvedeno, že povinnost k DPH byla přenesena ve smyslu § 169 písm. n) zákona o DPH.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49.</NO.P><TXT>Rovněž to znamená – jak podotkla Komise – že žalobce byl povinen přiznat DPH daňovým orgánům. Tyto orgány tedy byly za předpokladu, že by byl předmětný hangár nemovitostí, oprávněny požadovat, aby žalobce splnil své povinnosti v rámci mechanismu přenesení daňové povinnosti<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0017"><P>Jak uvedl Soudní dvůr, v rámci mechanismu přenesení daňové povinnosti <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0026" REF.END="QE0026"/>nedochází mezi dodavatelem a příjemcem služeb k žádné platbě DPH, přičemž [příjemce] je povinen odvést z provedených plnění DPH na vstupu a zároveň si v zásadě může tutéž daň odpočíst, takže daňové správě již není dlužena žádná částka<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/>. Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140206">6. února 2014</DATE>, <NAME.CASE>Fatorie</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑424/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:50">EU:C:2014:50</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0029">29</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50.</NO.P><TXT>Jinou otázkou však je, zda byly oprávněny zamítnout žalobcovu žádost o odpočet DPH na vstupu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51.</NO.P><TXT>Soudní dvůr rozhodl, že nárok na odpočet je nedílnou součástí mechanismu DPH a nemůže být omezen – v zásadě s výjimkou případů daňového podvodu nebo zneužití daňového režimu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0018"><P>Viz stanovisko generálního advokáta M. Szpunara ve spojených věcech <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Staatssecretaris van Financiën a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑131/13, C‑163/13 a C‑164/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2217">EU:C:2014:2217</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20141218">18. prosince 2014</DATE>, <NAME.CASE>Schoenimport <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0027" REF.END="QE0027"/>Italmoda<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/> Mariano Previti a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑131/13, C‑163/13 a C‑164/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2455">EU:C:2014:2455</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0048">48</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Viz rovněž rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20060221">21. února 2006</DATE>, <NAME.CASE>Halifax a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑255/02</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:121">EU:C:2006:121</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0084">84</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura). V tomto smyslu viz rovněž rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20060706">6. července 2006</DATE>, <NAME.CASE>Kittel a Recolta Recycling</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑439/04 a C‑440/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:446">EU:C:2006:446</NO.ECLI>, <REF.NP.ECR REF="NP0045">45</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0047">47</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52.</NO.P><TXT>Předkládající soud uvádí, že v dané věci nenasvědčuje nic tomu, že by se žalobce dopustil daňového podvodu. Daňové orgány v původním řízení překvapivě uznaly, že žalobce měl na odpočet předmětné DPH na vstupu nárok. Maďarská vláda s tímto stanoviskem souhlasila.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53.</NO.P><TXT>I přes výše uvedené ze skutkových okolností daného případu plyne, že žalobci byl v konečném důsledku tento nárok odepřen.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54.</NO.P><TXT>Jakým způsobem a proč se tak stalo, mi není jasné. Rozumím tomu, že za situace, kdy daňové orgány shledaly, že žalobce nepostupoval v souladu s mechanismem přenesení daňové povinnosti, rozhodly, že se druhá částka DPH stala <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0028" REF.END="QE0028"/>daňovým nedoplatkem<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/> – pravděpodobně daňovým dluhem. Vše tedy nasvědčuje tomu, že se z druhé částky DPH na základě zákona či správní praxe daňových orgánů stal daňový dluh, na který už se nárok na odpočet nevztahuje.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55.</NO.P><TXT>To nejspíše znamená, že výdaje žalobce odpovídající této DPH na vstupu již nelze odpočíst. Podle mého názoru je takový důsledek v rozporu se zásadou neutrality DPH, která je vlastní společnému systému DPH<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0019"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150702">2. července 2015</DATE>, <NAME.CASE>NLB Leasing</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑209/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:440">EU:C:2015:440</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0040">40</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150423">23. dubna 2015</DATE>, <NAME.CASE>GST — Sarviz Germania</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑111/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:267">EU:C:2015:267</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0034">34</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>, jelikož jejím cílem je úplné osvobození osoby povinné k dani od zátěže DPH, která je splatná nebo byla odvedena v rámci všech jejích hospodářských činností<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0020"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140206">6. února 2014</DATE>, <NAME.CASE>Fatorie</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑424/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:50">EU:C:2014:50</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>, a zajištění toho, aby DPH zatěžovala pouze konečného spotřebitele<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0021"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20131107">7. listopadu 2013</DATE>, <NAME.CASE>Tulică a Plavoşin</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑249/12 a C‑250/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:722">EU:C:2013:722</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0034">34</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Rovněž viz stanovisko generálního advokáta Bota ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Sjelle Autogenbrug</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑471/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:724">EU:C:2016:724</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0024">24</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> <HT TYPE="ITALIC">in fine</HT>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56.</NO.P><TXT>Dospěl jsem tedy k dílčímu závěru, že zásada neutrality DPH nebrání tomu, aby daňové orgány od osoby povinné k dani, která zaplatila dodavateli DPH, k jejíž úhradě nebyla povinna, vyžadovaly, aby odvedla DPH v rámci mechanismu přenesení daňové povinnosti. Zásada neutrality DPH nicméně brání tomu, aby daňové orgány této osobě povinné k dani odepřely nárok na odpočet DPH na vstupu, kterou osoba povinná k dani nepřiznala správně v rámci mechanismu přenesení daňové povinnosti, neexistuje-li žádný důkaz o tom, že se dopustila daňového podvodu.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="8"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P>3.</NO.P><TXT>Přiměřenost pokuty</TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57.</NO.P><TXT>Závěr, že žalobci bylo nesprávně bráněno v uplatnění jeho nároku na odpočet, neznamená, že daňové orgány nebyly oprávněny uložit mu pokutu za nesplnění povinností v rámci mechanismu přenesení daňové povinnosti. Nárok na odpočet a povinnost zaplatit pokutu za nesplnění povinností, které uplatnění tohoto nároku podmiňují, jsou totiž dvě samostatné otázky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58.</NO.P><TXT>Soudní dvůr rozhodl, že vzhledem k tomu, že ve směrnici o DPH není upraven systém sankcí, které by postihovaly porušení povinností, jež mají osoby povinné k dani podle této směrnice, je na členských státech, aby si zvolily sankce, které považují za vhodné. Tuto pravomoc však musí vykonávat v souladu s unijním právem a jeho obecnými zásadami<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0022"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130620">20. června 2013</DATE>, <NAME.CASE>Rodopi-M 91</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑259/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:414">EU:C:2013:414</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59.</NO.P><TXT>Jak podotkla Komise v písemném vyjádření, jednou z těchto zásad je i zásada proporcionality<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0023"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140306">6. března 2014</DATE>, <NAME.CASE>Siragusa</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑206/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:126">EU:C:2014:126</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0034">34</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60.</NO.P><TXT>Když vnitrostátní soud ověřuje, zda je tato zásada respektována, musí se ujistit, že příslušná sankce nepřekračuje rámec toho, co je nezbytné k dosažení cílů spočívajících v zajištění správného výběru daně a předcházení daňovým únikům<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0024"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150423">23. dubna 2015</DATE>, <NAME.CASE>GST – Sarviz Germania</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑111/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:267">EU:C:2015:267</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0034">34</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>. Zohledněna musí být mimo jiné i povaha a závažnost porušení a způsoby určení výše sankce<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0025"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130620">20. června 2013</DATE>, <NAME.CASE>Rodopi-M 91</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑259/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:414">EU:C:2013:414</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0038">38</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61.</NO.P><TXT>Maďarská vláda na jednání vysvětlila, že příslušné vnitrostátní ustanovení, konkrétně § 170 zákona XCII z roku 2003, daňový řád (adózás rendjéről szóló 2003. évi XCII. Törvény), obecně stanoví sazbu pokuty na 50 %. Tato sazba byla použita i v případě žalobce.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62.</NO.P><TXT>Maďarská vláda rovněž vysvětlila, že podle § 171 daňového řádu lze ve výjimečných případech, kdy osoba povinná k dani postupovala s náležitou péčí, obecnou 50% sazbu snížit nebo pokutu neuložit.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63.</NO.P><TXT>Příslušná vnitrostátní ustanovení podle všeho umožňují, aby byla sankce upravena nebo snížena v závislosti na specifických okolnostech daného případu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0026"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130620">20. června 2013</DATE>, <NAME.CASE>Rodopi-M 91</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑259/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:414">EU:C:2013:414</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0040">40</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Jinak tomu bylo ve věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20120719">19. července 2012</DATE>, <NAME.CASE>Rēdlihs</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑263/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:497">EU:C:2012:497</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0050">50</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0052">52</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Z hlediska posouzení na abstraktní úrovni jsou tedy vnitrostátní ustanovení podle všeho se zásadou proporcionality v souladu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64.</NO.P><TXT>Otázku, zda byla tato ustanovení přiměřeným způsobem uplatněna i v konkrétním případě žalobce, musí posoudit předkládající soud. V kontextu posuzované věci je však vhodné poukázat na několik okolností.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65.</NO.P><TXT>Zaprvé žalobce se podle všeho nedopustil žádného podvodného jednání. Daňovým orgánům byla zaplacena první i druhá částka DPH. Zadruhé v předkládacím rozhodnutí není zmíněno, že by byl žalobce s úhradou druhé částky DPH v prodlení, které by překračovalo rámec prodlení způsobeného tím, že nesprávně pochopil mechanismus přenesení daňové povinnosti. Zatřetí § 142 odst. 7 zákona o DPH stanoví, že odpovědnost za vystavení faktury v souladu s mechanismem přenesení daňové povinnosti nese prodávající. Je třeba zdůraznit, že fakturu, která neodpovídala příslušným pravidlům mechanismu přenesení daňové povinnosti, vystavila prodávající a že se tak stalo v rámci řízení o nuceném prodeji vedeném daňovými orgány.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66.</NO.P><TXT>Jak navrhla Komise, s přihlédnutím k těmto specifickým okolnostem je otázkou, zda byla zmíněná obecná 50% sazba uplatněna na základě řádného individuálního posouzení žalobcova případu. Jak ovšem bylo uvedeno výše, otázku, zda byla v posuzovaném případě dodržena zásada proporcionality, musí posoudit předkládající soud.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="9"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P>V –</NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Závěry</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67.</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na otázky položené Kecskeméti Közigazgatási és Munkaügyi Bíróság (správní a pracovněprávní soud v Kecskemétu, Maďarsko) takto:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0029" REF.END="QE0029"/>Vzhledem k neexistenci specifické odchylky udělené na základě článku 395 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne <DATE ISO="20061128">28. listopadu 2006</DATE> o společném systému daně z přidané hodnoty (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="347" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2006">Úř. věst. 2006, L 347, s. 1</REF.DOC.OJ>) se na dodání movitého majetku v rámci řízení o nuceném prodeji podle čl. 199 odst. 1 písm. g) této směrnice nemůže vztahovat mechanismus přenesení daňové povinnosti.<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/></P></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>