I.

Úvod

1.

Projednávaná věc má původ v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Sądem Najwyższym (Nejvyšší soud, Polsko) týkající se výkladu čl. 7 odst. 1 písm. b) směrnice Rady 86/653/EHS ze dne 18. prosince 1986 o koordinaci právní úpravy členských států týkající se nezávislých obchodních zástupců ( 2 ).

2.

Článek 7 odst. 1 písm. b) směrnice 86/653 stanoví, že obchodní zástupce má nárok na provizi z obchodů uzavřených během trvání smlouvy o obchodním zastoupení, jestliže byl obchod uzavřen s třetí osobou, kterou obchodní zástupce dříve získal jako zákazníka pro obchody stejného druhu. Budu tomu říkat provize z opakovaných obchodů ( 3 ).

3.

Hlavní otázkou, která z projednávané věci vyvstává, je, zda musí být čl. 7 odst. 1 písm. b) směrnice 86/653 vykládán jako kogentní nebo dispozitivní pravidlo, a tudíž zda strany smlouvy o obchodním zastoupení mohou či nemohou vyloučit právo obchodního zástupce na provizi z opakovaných obchodů.

II.

Právní rámec

A.

Právo Evropské unie

4.

Článek 7 odst. 1 směrnice 86/653 stanoví:

B.

Polské právo

5.

Článek 761 odst. 1 občanského zákoníku ( 4 ), kterým se do polského práva provádí čl. 7 odst. 1 směrnice 86/653, stanoví:

III.

Skutkový stav v původním řízení, předběžná otázka a řízení před Soudním dvorem

6.

Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že společnost Rigall Arteria Management Sp. z o.o. sp.k. (dále jen „Rigall Arteria Management“) uzavřela s Bank Handlowy w Warszawie S. A. (dále jen „Bank Handlowy“) smlouvy o obchodním zastoupení na období od 1. června 1999 do 30. června 2015. Na základě uvedených smluv měla společnost Rigall Arteria Management postavení obchodního zástupce a Bank Handlowy postavení zmocnitele.

7.

Dotčená smlouva o obchodním zastoupení se týkala výkonu finančního zprostředkování zahrnujícího zprostředkování pomocných a propagačních činností souvisejících s používáním a akvizicí kreditních karet a jiných finančních služeb nabízených Bank Handlowy.

8.

Smlouva o obchodním zastoupení upravovala způsob odměňování obchodního zástupce, přičemž výpočet odměny měl být prováděn podle počtu uzavřených smluv. Ve většině případů byla odměnou pevně stanovená částka vyplácená za každou vydanou kreditní kartu nebo za každou kladně posouzenou žádost o úvěr. Smlouva nestanovila jinou podobu provizního odměňování než provize ze smluv uzavřených za přímé účasti obchodního zástupce.

9.

Bank Handlowy vypověděla smlouvu o obchodním zastoupení dne 17. prosince 2014. V reakci na to Rigall Arteria Management podala Bank Handlowy žádost o poskytnutí informací o provizích za období od 1. června 1999 do 31. ledna 2015.

10.

Bank Handlowy to odmítla a uvedla, že informace poskytnuté doposud obchodnímu zástupci umožňují výpočet celé odměny, na níž mu vznikl nárok na základě smlouvy o obchodním zastoupení – a v důsledku toho chybí důvody pro poskytnutí dalších informací. Rigall Arteria Management podala k Sądu Okręgowemu w Warszawie (Krajský soud ve Varšavě, Polsko) žalobu na zpřístupnění informací o smlouvách uzavřených Bank Handlowy se zákazníky získanými dříve v důsledku zprostředkovací činnosti obchodního zástupce.

11.

Rozsudkem ze dne 20. června 2016 Sąd Okręgowy w Warszawie (Krajský soud ve Varšavě) žalobu zamítl. Uvedený soud dospěl zejména k závěru, že z obsahu smlouvy uzavřené mezi stranami nevyplývá, že by obchodní zástupce byl oprávněn požadovat provizi z opakovaných obchodů.

12.

Rozsudkem ze dne 28. února 2018 Sąd Apelacyjny w Warszawie (odvolací soud ve Varšavě, Polsko) zamítl odvolání společnosti Rigall Arteria Management. Provize z opakovaných obchodů podle čl. 761 odst. 1 občanského zákoníku, který provádí čl. 7 odst. 1 písm. b) směrnice 86/653, se konkrétně podle uvedeného soudu opírá o ustanovení dispozitivní povahy, což stranám smlouvy o obchodním zastoupení umožňuje, aby si otázku upravily odlišným způsobem. Podle uvedeného soudu přitom okolnosti projednávané věci svědčí o tom, že strany konkludentně vyloučily právo obchodního zástupce na uvedenou provizi, což vyplývá z toho, že ve smlouvě chybí ujednání vztahující se k takové formě provize, jakož i z jednání smluvních stran v průběhu realizace smlouvy.

13.

Rigall Arteria Management podala proti uvedenému rozsudku kasační opravný prostředek k Sądu Najwyższymu (Nejvyšší soud), který je předkládajícím soudem v projednávané věci. Na podporu uvedeného kasačního opravného prostředku se Rigall Arteria Management dovolává porušení čl. 761 odst. 1 občanského zákoníku, vykládaného ve světle čl. 7 odst. 1 písm. b) směrnice 86/653, jelikož toto ustanovení je považováno za dispozitivní.

14.

Předkládající soud vysvětluje, že doposud nebylo objasněno, zda je podle polského práva možné smluvně upravit nebo vyloučit nárok obchodního zástupce na provizi z opakovaných obchodů. Vzhledem k tomu, že příslušná polská právní úprava provedla směrnici 86/653, je předkládající soud toho názoru, že její výklad závisí na výkladu toho, zda čl. 7 odst. 1 písm. b) této směrnice má kogentní či dispozitivní povahu.

15.

Za těchto okolností se Sąd Najwyższy (Nejvyšší soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

16.

Písemná vyjádření Soudnímu dvoru předložily Rigall Arteria Management, Bank Handlowy, německá, italská a polská vláda, jakož i Evropská komise. Na jednání konaném dne 23. března 2022 přednesly svá ústní vyjádření Rigall Arteria Management, Bank Handlowy, německá a polská vláda, jakož i Komise.

IV.

Analýza

17.

Směrnice 86/653 je výjimečným unijním právním předpisem, jelikož upravuje smlouvy mezi podnikateli. Vztahuje se na smlouvy o obchodním zastoupení ( 5 ) uzavřené mezi obchodním zástupcem a zmocnitelem, kteří oba jednají jako nezávislí podnikatelé ( 6 ). Směrnice 86/653 se použije pouze na takové smlouvy, ve kterých jsou činnosti obchodního zástupce vykonávány za odměnu ( 7 ). Uvedená směrnice harmonizuje pouze některé aspekty vztahu mezi obchodními zástupci a zmocniteli, konkrétně základní vzájemná práva a povinnosti stran (kapitola II), odměnu obchodních zástupců (kapitola III), jakož i uzavření a zánik smluv o obchodním zastoupení (kapitola IV). Článek 7 odst. 1 písm. b) směrnice 86/653 je součástí kapitoly III (články 6 až 12) uvedené směrnice.

18.

Je třeba připomenout, že směrnice 86/653 byla přijata v 80. letech 20. století na právních základech vnitřního trhu, které vyžadovaly jednomyslnost ( 8 ), a to po dlouhých a složitých jednáních, přičemž některé členské státy byly zcela proti potřebě takové směrnice ( 9 ). Nakonec šlo tedy o kompromis mezi členskými státy, které měly velmi odlišné filozofie, pokud jde o obecnou právní úpravu smluv, a zejména smluv o obchodním zastoupení.

19.

Není tedy překvapivé, že Soudní dvůr již byl několikrát požádán o výklad různých ustanovení směrnice 86/653 ( 10 ). Soudní dvůr je však nyní poprvé vyzván, aby vyjasnil povahu čl. 7 odst. 1 písm. b) uvedené směrnice.

20.

Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda strany smlouvy o obchodním zastoupení mohou upravit nebo vyloučit nárok obchodního zástupce na provizi z opakovaných obchodů podle čl. 7 odst. 1 písm. b) směrnice 86/653.

21.

Za účelem odpovědi na tuto otázku se nejprve budu zabývat pravomocí Soudního dvora rozhodnout o předběžné otázce za okolností projednávané věci (část A). Poté přistoupím k věcnému posouzení (část B), přičemž nejprve uvedu několik úvodních poznámek týkajících se rozlišování mezi kogentními a dispozitivními pravidly, která obecně upravují smlouvy (část B.1), a poté se zaměřím na výklad čl. 7 odst. 1 písm. b) směrnice 86/653 (část B.2).

22.

Na základě této analýzy jsem dospěla k závěru, že Soudní dvůr má pravomoc rozhodnout o předběžné otázce v projednávané věci a že čl. 7 odst. 1 písm. b) směrnice 86/653 musí být vykládán jako pravidlo, které nemá kogentní povahu, a umožňuje tak stranám smlouvy o obchodním zastoupení změnit nebo vyloučit jeho použití.

A.

Pravomoc Soudního dvora

23.

Podle čl. 1 odst. 2 se směrnice 86/653 použije na obchodní zástupce, jejichž činnost spočívá zejména ve sjednávání nebo uzavírání „prodeje a nákupu zboží“. Jak však vyplývá z bodu 7 tohoto stanoviska, jeví se, že se situace ve věci v původním řízení týká nikoli prodeje zboží, nýbrž prodeje (finančních) služeb. Lze si tedy položit otázku, zda má Soudní dvůr pravomoc rozhodnout o předběžné otázce v projednávané věci ( 11 ), jelikož směrnice 86/653 se nepoužije na okolnosti, které jsou základem sporu v původním řízení ( 12 ).

24.

Nicméně, jak uvedly Rigall Arteria Management, německá vláda a Komise, jeví se, že pravomoc Soudního dvora zodpovědět otázku položenou v projednávané věci může být založena na judikatuře vyplývající z rozsudku Dzodzi ( 13 ).

25.

Na základě této judikatury již Soudní dvůr rozhodl, že pokud vnitrostátní právní předpisy provádějící směrnici 86/653 přijmou stejné řešení pro všechny druhy smluv o zastoupení, má Soudní dvůr pravomoc k výkladu této směrnice, i když se spor týká služeb, a nikoli zboží. Určení pravomoci v takových případech je považováno za zájem unijního právního řádu, aby se předešlo budoucím rozdílným výkladům ( 14 ).

26.

Kromě toho, jak Soudní dvůr zdůraznil v nedávné judikatuře mimo kontext směrnice 86/653, výklad ustanovení unijního práva Soudním dvorem v situacích, které nespadají do oblasti působnosti unijního práva, je odůvodněn, jestliže se tato ustanovení stala na základě vnitrostátního práva přímo a bezpodmínečně použitelnými na takové situace, aby bylo zajištěno, že s těmito situacemi a rovnocennými situacemi spadajícími do působnosti unijního práva bude zacházeno stejně ( 15 ).

27.

V projednávané věci z informací poskytnutých předkládajícím soudem v odpovědi na žádost Soudního dvora o informace vyplývá, že polský zákonodárce při provedení směrnice 86/653 do vnitrostátního práva (polského občanského zákoníku) vyjádřil svůj úmysl zacházet se smlouvami o obchodním zastoupení týkajícími se zboží a služeb jednotně, pokud jde o uplatňování ustanovení vycházejících z unijního práva.

28.

Je tedy třeba mít za to, že polské právo učinilo čl. 7 odst. 1 písm. b) směrnice 86/653 přímo a bezpodmínečně použitelným na situaci v původním řízení a že je v zájmu unijního právního řádu, aby Soudní dvůr rozhodl o žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce předložené předkládajícím soudem.

29.

Mám tedy za to, že Soudní dvůr má pravomoc rozhodnout o předběžné otázce v projednávané věci.

B.

K věci samé

1.

Úvodní poznámky k rozlišení mezi kogentními a dispozitivními normami

30.

Smluvní právo členských států rozlišuje mezi kogentními a dispozitivními normami týkajícími se hmotněprávních práv a povinností smluvních stran ( 16 ). Stručně řečeno, kogentní normy neumožňují odchylky, a nemohou být tedy smluvními stranami sjednány, zatímco dispozitivní normy nemusí být součástí smlouvy, pokud strany chtějí uspořádat svůj vztah jiným způsobem.

31.

Řada právních systémů navíc rozlišuje různé druhy kogentních a dispozitivních norem ( 17 ).

32.

Kogentní normy mohou být plně závazné, což znamená, že se strany od nich nemohou odchýlit. Mohou být ale také částečně závazné, přičemž v takovém případě mohou být takové normy sjednány, ale pouze za určitých podmínek. Částečně kogentní normy mohou například připouštět odchylky, které jsou v zájmu slabší strany nebo které zachovávají podstatu normy, nebo určité minimální požadavky stanovené zákonodárcem.

33.

Stejně tak neexistuje pouze jeden druh dispozitivních norem. V takových případech se nejčastěji odkazuje na tzv. doplňková nebo standardní pravidla. Takové dispozitivní normy slouží k vyplnění mezer, které strany ve smlouvě ponechaly tím, že ať už úmyslně či neúmyslně neupravily určité aspekty svého smluvního vztahu. Existují však i jiné druhy dispozitivních norem. Jedná se mimo jiné o vzorová pravidla, která slouží jako pomoc při přípravě smlouvy, a která uvádí případná řešení, jak mohou strany vyřešit určité otázky. Tato vzorová pravidla lze podle všeho rozdělit přinejmenším do dvou kategorií: jednak mohou stranám nabídnout seznam možností, přičemž nevylučují možnosti jiné (což budu nazývat jako otevřené dispozitivní vzorové pravidlo), a jednak mohou omezit výběr stran pouze na možnosti, které jsou v nich výslovně uvedeny.

34.

Konečně je třeba uvést, že vnitrostátní právní předpisy v oblasti smluvního práva používají odlišné techniky k označení toho, zda jsou konkrétní normy kogentní či dispozitivní a jakého jsou druhu. Tyto právní předpisy často mlčí o právní povaze určité normy a ponechávají vyjasnění takových otázek na soudech.

35.

Směrnice 86/653 není výjimkou z výše uvedeného popisu. Obsahuje různé druhy kogentních a dispozitivních norem a používá několik způsobů pro popis jejich povahy ( 18 ).

36.

Pokud jde o kogentní normy, některá ustanovení směrnice 86/653 výslovně uvádějí, že se od nich strany nemohou odchýlit ( 19 ). Některá ustanovení mají nicméně částečnou kogentní povahu. Stanoví buď minimální pravidla, od kterých se strany nemohou odchýlit ( 20 ), nebo připouštějí odchylku, ale pouze v případě, že to není v neprospěch obchodního zástupce ( 21 ). Určité odchylky jsou povoleny až po zániku smlouvy, a nemohou být tedy sjednány předem ( 22 ).

37.

Pokud jde o dispozitivní normy, některá ustanovení směrnice 86/653 jasně uvádějí, že pravidla obsažená v příslušném ustanovení jsou standardní pravidla, která se použijí v případě, nedojde-li mezi stranami k dohodě v dané věci ( 23 ).

38.

Konečně, některá ustanovení směrnice 86/653 neuvádějí nic o tom, zda mají kogentní či dispozitivní povahu ( 24 ). Tak je tomu v případě čl. 7 odst. 1 písm. b) uvedené směrnice, o jehož výklad jde v projednávané věci. Směrnice 86/653 totiž neuvádí nic o povaze celého svého článku 7.

2.

K výkladu čl. 7 odst. 1 písm. b) směrnice 86/653

a)

Znění

39.

Připomínám, že v projednávané věci jde o to, zda strany smlouvy o obchodním zastoupení mohou či nemohou upravit pravidlo obsažené v čl. 7 odst. 1 písm. b) směrnice 86/653, které zakládá nárok obchodního zástupce na provizi z opakovaných obchodů.

40.

Podle mého názoru a bez ohledu na to, že není výslovně uvedeno nic o kogentní či dispozitivní povaze čl. 7 odst. 1 písm. b) směrnice 86/653, je projednávaná věc jedním z mála příkladů, ve kterých lze odpověď na otázku předkládajícího soudu vyvodit ze znění ustanovení, jehož výklad je požadován.

41.

Jak bylo uvedeno v bodě 4 tohoto stanoviska, čl. 7 odst. 1 směrnice 86/653 stanoví, že obchodní zástupce má během trvání smlouvy o obchodním zastoupení nárok na provizi:

42.

Z použití slova „nebo“ v tomto ustanovení lze vyvodit, že obchodní zástupce může mít nárok na jakýkoliv druh provize, který je uveden v čl. 7 odst. 1 písm. a) i b) směrnice 86/653 ( 26 ).

43.

Podle mého názoru nemají slova žádný význam mimo kontext, ve kterém jsou použita. Znění čl. 7 odst. 1 písm. b) směrnice 86/653, které tedy nelze vykládat odděleně od čl. 7 odst. 1 písm. a) uvedené směrnice, naznačuje, že toto ustanovení obsahuje otevřené dispozitivní vzorové pravidlo (viz bod 33 tohoto stanoviska).

44.

Článek 7 odst. 1 směrnice 86/653 tak podle mého názoru poskytuje stranám možnosti, které si mohou při uzavírání smlouvy zvolit. Obě uvedená řešení mohla být unijním normotvůrcem zvolena jako nejběžnější způsob, kterým se sjednává provize v případě smluv o obchodním zastoupení ( 27 ). Volba mezi těmito možnostmi šetří stranám transakční náklady, které vznikají při sjednávání smluv ( 28 ). Strany však nejsou těmito vzorovými pravidly vázány, ale mohou si svobodně vybrat jinou možnost.

45.

Vzhledem k tomu, že čl. 7 odst. 1 směrnice 86/653 poskytuje stranám pouze návrhy, nejen že toto ustanovení nepředstavuje kogentní pravidlo, ale rovněž jej nelze chápat jako dispozitivní standardní pravidlo. Je tomu tak proto, že nestanoví jediné pravidlo, které by upravovalo nárok obchodního zástupce na provizi, jež by mohlo sloužit k vyplnění mezery ve smlouvě, pokud si to strany neupraví ( 29 ). Nabízí spíše volbu. Oddělení čl. 7 odst. 1 písm. a) a b) směrnice 86/653 slovem „nebo“ znemožňuje stranám smlouvy o obchodním zastoupení nebo soudu, který rozhoduje o sporu mezi nimi, použít toto ustanovení, aniž by nejprve došlo k volbě týkající se řešení, která toto ustanovení nabízí.

46.

Je pravda, že slovo „nebo“ může být někdy vykládáno jako „a“ ( 30 ). V případě čl. 7 odst. 1 směrnice 86/653 by to však nedávalo smysl. Ze znění písm. b) vyplývá, že k tomu, co je popsáno v písm. a), již došlo: obchod byl uzavřen v důsledku přímé činnosti obchodního zástupce. Přestože obchodní zástupce může získat pouze provizi podle písm. a), bylo by obtížné (nikoliv však nemožné) si představit, že obchodní zástupce získá pouze provizi podle písm. b) za zákazníky, které zástupce „dříve získal“ pro zmocnitele, aniž by předpokládal provizi z obchodů uzavřených s těmito zákazníky z důvodu přímé činnosti obchodního zástupce podle písm. a). Pokud by cílem unijního normotvůrce bylo vytvořit nárok na provizi podle písm. b), který zahrnuje i provizi podle písm. a), bylo by zvláštní mít dvě samostatné věty oddělené slovem „nebo“.

47.

Výklad, který by umožňoval vykládat čl. 7 odst. 1 směrnice 86/653 jako jednu větu, která obchodnímu zástupci přiznává nárok na provizi z přímých i opakovaných obchodů, by vyžadoval změnu slova „nebo“ na „a“, jakož i nerespektování toho, že písm. b) zahrnuje písm. a). Nicméně i v takovém případě by takový výklad pouze změnil čl. 7 odst. 1 směrnice 86/653 na jediné pravidlo, aniž by došlo k vyřešení toho, zda má toto pravidlo kogentní či dispozitivní povahu.

48.

Takový extenzivní výklad dotčeného ustanovení není, jak ukáži, odůvodněn systémovými důvody týkajícími se smluvní svobody nebo cíli směrnice 86/653, historií jejího vzniku a kontextem, v němž se čl. 7 odst. 1 písm. b) uvedené směrnice nachází ( 31 ). Jinými slovy, tyto další důvody výkladu, kterými se nyní budu zabývat, potvrzují rovněž tezi, že čl. 7 odst. 1 písm. b) směrnice 86/653 by měl být vykládán jako dispozitivní pravidlo.

b)

Systémové důvody týkající se smluvní svobody

49.

Z ustálené judikatury Soudního dvora vyplývá, že ustanovení unijního práva musí být vykládána ve světle základních práv, která tvoří nedílnou součást obecných právních zásad, jejichž dodržování Soudní dvůr zajišťuje a jsou nyní zakotvena v Listině základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) ( 32 ). Ve světle takového požadavku na systematický výklad nejprve uvádím, že závěr ohledně toho, že čl. 7 odst. 1 písm. b) směrnice 86/653 je dispozitivní pravidlo, je v souladu se zásadou smluvní svobody.

50.

Smluvní svoboda, které se dovolávají Bank Handlowy a německá vláda, představuje základní zásadu vnitrostátních právních řádů a právního řádu Unie. V článku 16 Listiny je uznána jako součást svobody podnikání ( 33 ).

51.

Smlouvy o obchodním zastoupení jsou obchodními smlouvami (uzavírané mezi podnikateli) v tom smyslu, že obchodní zástupci i zmocnitelé jsou podnikatelé ( 34 ). Vztahy vyplývající z obchodního zastoupení se tak v zásadě řídí smluvní svobodou, která chrání právo obou stran vykonávat hospodářskou činnost. Tato svoboda, která zahrnuje autonomii smluvních stran při určování podmínek smlouvy, není absolutní a může podléhat odůvodněným omezením, která musí být zejména stanovena zákonem a musí být přiměřená, jak vyžaduje čl. 52 odst. 1 Listiny ( 35 ).

52.

V projednávané věci však směrnice 86/653 neobsahuje žádné ustanovení, z něhož by bylo zřejmé, že cílem čl. 7 odst. 1 písm. b) uvedené směrnice je omezit smluvní svobodu.

53.

Komise sice na jednání tvrdila, že cíle veřejného zájmu, konkrétně ochrana obchodních zástupců jakožto slabší strany smlouvy o obchodním zastoupení, podporují omezení smluvní svobody stran, pokud jde o provizi stanovenou v čl. 7 odst. 1 písm. b) směrnice 86/653, skutečností však zůstává, že žádné takové odůvodnění není v souladu s čl. 52 odst. 1 Listiny stanoveno v příslušném unijním právním předpise. Navíc se jeví, že takové omezení není nezbytné ani vhodné pro ochranu obchodních zástupců ve všech možných situacích, jak bude vysvětleno níže (viz body 63 a 65 tohoto stanoviska).

54.

Za těchto podmínek neexistuje ve směrnici 86/653 žádný právní základ, který by umožňoval vykládat její čl. 7 odst. 1 písm. b) jako kogentní nebo částečně kogentní pravidlo v případě neexistence řádně odůvodněného omezení smluvní volnosti stran podle článků 16 a 52 odst. 1 Listiny, pokud jde o svobodnou volbu druhu provize.

c)

Cíle

55.

Vykládat čl. 7 odst. 1 písm. b) směrnice 86/653 tak, že jde o dispozitivní pravidlo, není v rozporu s cíli sledovanými uvedenou směrnicí.

56.

Je možné, že posouzení, že obchodní zástupci jsou slabšími stranami smluv o obchodním zastoupení, ovlivnilo rozhodnutí unijního normotvůrce zahrnout do směrnice 86/653 kogentní ustanovení. Ochrana obchodních zástupců však není jediným, ba ani hlavním cílem uvedené směrnice ( 36 ). V každém případě skutečnost, že obavy týkající se slabšího postavení obchodních zástupců ovlivnily volbu některých řešení v průběhu rozhodovacího procesu, nemůže vést k závěru, jak navrhuje Komise, že směrnice 86/653 obsahuje pouze kogentní normy, jejichž cílem je ochrana obchodních zástupců.

57.

Z druhého a třetího bodu odůvodnění směrnice 86/653 vyplývá, že jejím hlavním cílem je vytvoření vnitřního trhu pro obchodní zastoupení a odstranění překážek přeshraničním činnostem obchodních zástupců a zmocnitelů ( 37 ). V tomto ohledu, jak jsem uvedla v dřívějším stanovisku ( 38 ), jedním z ukazatelů vůle unijního normotvůrce, který lze v unijním právu objektivně určit, je volba právního základu určitého opatření. Směrnice 86/653 byla přijata na dvojím právním základě vnitřního trhu (viz bod 18 tohoto stanoviska). To naznačuje, že hlavní myšlenkou, která je základem této směrnice, je odstranit překážky v přeshraničních smlouvách o obchodním zastoupení ( 39 ).

58.

Tohoto cíle je dosaženo odstraněním „rozdílů vnitrostátních právních předpisů“, které jsou podle druhého bodu odůvodnění směrnice 86/653 považovány za hlavní překážku. Skutečnost, že se stranám smluv o obchodním zastoupení nabídne soubor harmonizovaných pravidel (buď kogentních, částečně kogentních, standardních nebo vzorových) v celé Unii je tedy metoda, kterou zvolil unijní normotvůrce, aby usnadnil obchodním zástupcům a zmocnitelům v různých členských státech uzavírat smlouvy o přeshraničním obchodním zastoupení ( 40 ).

59.

Při rozhodování o vhodném obsahu harmonizovaných pravidel by unijní normotvůrce mohl a měl zohlednit zajištění ochrany obchodních zástupců jakožto slabší strany smluv o obchodním zastoupení ( 41 ). To však neznamená, že taková ochrana je, a při současném rozdělení pravomocí mezi Unií a jejími členskými státy ani nemůže být, samostatným cílem směrnice 86/653 ( 42 ).

60.

Přiměřená ochrana obchodních zástupců však byla Soudním dvorem uznána za oprávněný zájem ( 43 ). Ochrana obchodních zástupců je tedy jedním z cílů zabudovaných v systému směrnice 86/653.

61.

Řešení slabšího postavení zástupců slouží k obnovení hospodářské rovnováhy v právním vztahu mezi obchodními zástupci a zmocniteli ( 44 ). Legislativní zásah je tedy nutný v situacích, ve kterých má zákonodárce za to, že existuje významné tržní selhání ( 45 ).

62.

Polská vláda a předkládající soud uvádějí, že na trhu obchodního zastoupení v Polsku takové selhání existuje. Uvádějí, že tento trh se vyznačuje asymetrií, kdy zmocnitelé mohou nabízet zástupcům vzorové smlouvy, aniž by jim ponechali možnost sjednat smluvní podmínky.

63.

Ačkoli to může být charakteristické pro trh obchodního zastoupení v Polsku, nebo přinejmenším pro tento trh v oblasti finančních služeb, směrnici 86/653 nelze vykládat pouze tak, aby vyhovovala trhu jednoho členského státu. Lze se tedy domnívat, že pokud by unijní normotvůrce zjistil takovou asymetrii ve vyjednávací síle mezi obchodními zástupci a zmocniteli v rámci Unie, řešil by ji vhodným způsobem. Napadá mě například neplatnost nesjednaných smluvních ujednání, která vytvářejí významnou nerovnováhu. Taková řešení, a mohou existovat i řešení jiná, by méně omezovala smluvní svobodu než kogentní pravidlo, které zbavuje strany možnosti jednat o druhu provize.

64.

Mimoto, jak uvádí německá vláda, právní systémy členských států obsahují zásady obecné ochrany smluvních stran, pokud je rovnováha mezi smluvními stranami značně nevyvážená. Taková pravidla by se vztahovala na obchodní zástupce například v situacích, kdy jim byly nepřiměřeným způsobem sníženy provize.

65.

Kromě toho nelze zapomínat na to, že směrnice 86/653 upravuje širokou škálu možných obchodních skutečností, v nichž se zájmy obchodních zástupců a zmocnitelů mohou lišit ( 46 ). Vykládat čl. 7 odst. 1 písm. b) směrnice 86/653 tak, že jde o kogentní pravidlo, by nemuselo chránit obchodní zástupce v určitých typech vztahů zastupování. Pokud by však toto ustanovení mělo být vykládáno jako kogentní, bránilo by obchodním zástupcům a zmocnitelům v tom, aby nalezli řešení, které je pro jejich smlouvu nejvhodnější.

66.

Výklad čl. 7 odst. 1 písm. b) směrnice 86/653 v tom smyslu, že jde o kogentní pravidlo, tedy nutně nepřispívá k ochraně obchodních zástupců a může, jak uvádí Bank Handlowy, narušit fungování trhu obchodního zastoupení. Zmocnitelé, kteří při svých výpočtech nezohlednili nutnost zaplatit dotčenou provizi, se mohou uchýlit k jiným řešením, jako je například snížení základní sazby provize, omezení nebo vyloučení nákladů vzniklých obchodním zástupcům, které jsou hrazeny zmocnitelem nebo jinými prvky odměňování, nebo už nadále vůbec nevyužívat obchodního zástupce.

67.

Konečně a především je třeba rovněž zdůraznit, že obchodní zástupci jsou chráněni nejen kogentními pravidly, ale rovněž právní jistotou ( 47 ) vyplývající z harmonizovaných pravidel ( 48 ). Objasnění povahy čl. 7 odst. 1 písm. b) směrnice 86/653 tedy přispěje k cílům sledovaným touto směrnicí, ať už je toto ustanovení vykládáno jako kogentní, či dispozitivní.

d)

Historie vzniku

68.

Historie vzniku čl. 7 odst. 1 písm. b) směrnice 86/653 svědčí rovněž ve prospěch výkladu tohoto ustanovení jako dispozitivního.

69.

Jak dokládá judikatura týkající se směrnice 86/653 ( 49 ), Soudní dvůr měl za to, že historie vzniku unijního aktu je užitečná pro nalezení vůle unijního normotvůrce, na níž je daný akt nebo jeho konkrétní ustanovení založeno. Tak je tomu zejména v případech, kdy v průběhu rozhodovacího procesu došlo ke změně dotčeného ustanovení, z níž lze vyvodit úmysl unijního normotvůrce, jako je tomu v projednávané věci.

70.

V původním návrhu Komise ( 50 ) se čl. 7 odst. 1 směrnice 86/653 objevil jako návrh čl. 12 odst. 1 ( 51 ). Toto posledně uvedené ustanovení bylo zahrnuto ve zvláštním seznamu kogentních ustanovení návrhu směrnice obsaženém v návrhu článku 35, který stanovil, že „[j]akékoli ujednání, kterým se strany odchýlí v neprospěch obchodního zástupce od následujících ustanovení, je neplatné“ ( 52 ).

71.

Evropský hospodářský a sociální výbor ve svém stanovisku k návrhu ( 53 ) zejména zdůraznil, že návrh článku 35 je zásadní pro celou směrnici, jelikož upřesňuje rozsah a meze volnosti stran v rámci vztahu zastoupení, a musí tedy zůstat v návrhu směrnice.

72.

Naproti tomu při prvním čtení návrhu ( 54 ) měl Evropský parlament za to, že dlouhý seznam kogentních ustanovení obsažený v návrhu článku 35 činí návrh směrnice příliš nepružný a požádal o přeformulování tohoto ustanovení.

73.

V upraveném návrhu Komise ( 55 ) byl proto navrhovaný článek 35 „zkrácen tak, aby umožnil větší flexibilitu“, přičemž došlo k odstranění několika ustanovení. Seznam kogentních ustanovení obsažený v revidovaném znění tohoto ustanovení odkazoval zejména na provizi uvedenou v písm. a) návrhu čl. 12 odst. 1, a nikoli již na ostatní body tohoto ustanovení, včetně provize z opakovaných obchodů uvedené v písm. b) ( 56 ).

74.

V průběhu rozhodovacího procesu bylo dosaženo shody ohledně odstranění odkazu na písm. a) návrhu čl. 12 odst. 1 ze seznamu kogentních ustanovení v návrhu článku 35 ( 57 ). Nakonec bylo rozhodnuto o odstranění celého článku 35 a o tom, že kogentní povaha jednotlivých ustanovení navrhované směrnice bude uvedena v příslušném článku ( 58 ). Tento přístup byl zachován v konečném znění směrnice 86/653 ( 59 ).

75.

Z odstranění ustanovení odpovídajícího čl. 7 odst. 1 písm. b) směrnice 86/653 ze seznamu kogentních ustanovení obsaženého v návrhu článku 35 a z dohody ohledně toho, že kogentní povaha ustanovení uvedené směrnice bude uvedena v příslušném článku, lze tedy vyvodit, že při neexistenci výslovné zmínky v tomto smyslu neměl unijní normotvůrce v úmyslu, aby čl. 7 odst. 1 písm. b) směrnice 86/653 měl kogentní povahu ( 60 ).

76.

V tomto ohledu mě nepřesvědčují argumenty předložené Rigall Arteria Management, polskou vládou a Komisí, které v podstatě zpochybňují význam historie vzniku směrnice 86/653 z důvodu významných změn v konečném znění této směrnice ve srovnání s návrhy Komise a skutečnost, že unijní normotvůrce zvolil odlišný přístup v článku 6 směrnice 86/653, který podle nich podporuje kogentní povahu čl. 7 odst. 1 písm. b) této směrnice.

77.

Je pravda, že řada ustanovení vycházejících z původního a revidovaného návrhu Komise není ve směrnici 86/653 obsažena. Ustanovení odpovídající článku 6 směrnice 86/653 se však objevila v obou těchto návrzích ( 61 ). Kromě toho skutečnost, že znění čl. 6 odst. 3 směrnice 86/653 nebylo uvedeno v těchto návrzích, ale bylo doplněno později v rozhodovacím procesu ( 62 ), nenahrazuje ani nevyvrací rozhodnutí unijního normotvůrce vymezit kogentní povahu ustanovení této směrnice v konkrétním článku, což v případě čl. 7 odst. 1 písm. b) této směrnice nebylo učiněno.

e)

Kontext

78.

Navrhovaný výklad čl. 7 odst. 1 písm. b) směrnice 86/653 v tom smyslu, že jde o dispozitivní ustanovení, je v souladu s ostatními ustanoveními této směrnice.

79.

Na základě historie vzniku směrnice 86/653 a jak uvedly Bank Handlowy, jakož i německá a italská vláda, z obecné systematiky této směrnice vyplývá, že ustanovení, od nichž se strany nemohou odchýlit, jsou uvedena přesně a podrobně a jejich kogentní povaha je výslovně uvedena v příslušném článku. Tak je tomu zejména v případě ustanovení směrnice 86/653 obsažených v kapitole III této směrnice týkajících se odměny, jak je vidět v čl. 10 odst. 4, čl. 11 odst. 3 a čl. 12 odst. 3 uvedené směrnice. Obdobná ustanovení jsou obsažena rovněž v jiných kapitolách směrnice 86/653 ( 63 ).

80.

To silně nasvědčuje tomu, že pravidla stanovená směrnicí 86/653, v nichž není výslovně stanoveno, že jsou kogentní, mají v zásadě dispozitivní povahu ( 64 ). Z toho vyplývá, že při neexistenci takových výslovných odkazů ve směrnici 86/653 by měl být čl. 7 odst. 1 písm. b) této směrnice považován za pravidlo, které nemá kogentní povahu. Jak zdůraznila Bank Handlowy, zdá se nelogické, aby unijní normotvůrce stanovil ve směrnici 86/653 soubor ustanovení, z nichž výslovně vyplývá, že jsou kogentní povahy, pokud by všechna ustanovení této směrnice měla kogentní povahu.

81.

Ve prospěch výkladu čl. 7 odst. 1 písm. b) směrnice 86/653 jako kogentního ustanovení uvedly Rigall Arteria Management, polská vláda a Komise argument, který vyplývá z čl. 6 odst. 3 této směrnice. Uvedené ustanovení stanoví, že „články 7 až 12 se nepoužijí, pokud obchodní zástupce není částečně nebo zcela odměňován formou provize.“ Z toho naopak Rigall Arteria Management, polská vláda a Komise vyvozují, že články 7 až 12 směrnice 86/653 se použijí povinně, pokud strany zvolí provizi jako druh odměny obchodního zástupce (i když je provize zvolena pouze jako součást odměny). To znamená, že pokud jsou obchodní zástupci odměňováni formou provize, je čl. 7 odst. 1 písm. b) směrnice 86/653 kogentním ustanovením.

82.

Podle mého názoru tento argument není přesvědčivý. Mohu souhlasit s tím, že podle čl. 6 odst. 3 směrnice 86/653 se článek 7 této směrnice použije, pokud se strany dohodly na odměně formou provize. Nicméně skutečnost, že posledně uvedené ustanovení je použitelné, z něho nečiní kogentní normu.

83.

Kromě toho, jak uvádí Bank Handlowy, i když čl. 6 odst. 3 směrnice 86/653 smluvním stranám výslovně umožňuje zcela vyloučit provizi jako formu odměny obchodního zástupce, vyloučení určitého druhu provize, jako je provize stanovená v čl. 7 odst. 1 písm. b) téže směrnice, je podle všeho rovněž přípustné.

84.

Článek 6 odst. 3 směrnice 86/653 tedy naznačuje, že strany smlouvy o obchodním zastoupení se mohou svobodně rozhodnout, jak upraví odměnu obchodního zástupce, a pokud si zvolí provizi, mohou se na ně vztahovat pravidla obsažená v článcích 7 až 12 směrnice 86/653. Jedná se o vzorová pravidla týkající se možných druhů provizí podle čl. 7 odst. 1 této směrnice.

85.

Výklad čl. 7 odst. 1 písm. b) směrnice 86/653 v tom smyslu, že jde o dispozitivní ustanovení, není tedy v rozporu s čl. 6 odst. 3 této směrnice.

86.

Kromě toho Rigall Arteria Management na podporu toho, že čl. 7 odst. 1 písm. b) směrnice 86/653 je kogentní povahy, uplatnila argument vycházející z článků 17 až 19 této směrnice, podle nichž platí, že pokud by nárok na provizi z opakovaných obchodů nebyl povinný, mohlo by to ovlivnit výši odškodnění nebo náhrady škody, na které mají obchodní zástupci na základě článku 17 této směrnice nárok při zániku smlouvy o obchodním zastoupení. Vzhledem k tomu, že článek 19 směrnice 86/653 zakazuje odchýlit se od článků 17 a 18 této směrnice v neprospěch obchodního zástupce, výklad čl. 7 odst. 1 písm. b) této směrnice v tom smyslu, že jde o dispozitivní ustanovení, by v podstatě ovlivnil částečně kogentní povahu článků 17 a 18 této směrnice ( 65 ).

87.

Tento argument není přesvědčivý. Zaprvé, jak uznala judikatura Soudního dvora ( 66 ), určení výše odškodnění a náhrady škody podle článků 17 a 18 směrnice 86/653 je posuzováno v závislosti na všech relevantních okolnostech každého vztahu zastoupení a nezávisí výlučně na provizi, o kterou obchodní zástupce přichází. Zadruhé, i když výše provize, kterou zástupce průměrně získal, může ovlivnit výši odškodnění, na které má zástupce nárok po ukončení smlouvy, není tím dotčena částečně kogentní povaha článků 17 a 18 směrnice 86/653, ani to nesvědčí ve prospěch kogentní povahy čl. 7 odst. 1 písm. b) této směrnice.

88.

Výklad čl. 7 odst. 1 písm. b) směrnice 86/653 v tom smyslu, že má dispozitivní povahu, tedy není v rozporu s jejími články 17 až 19.

89.

Konečně, Rigall Arteria Management, polská vláda a Komise tvrdí, že by bylo nelogické, kdyby unijní normotvůrce podřídil některé podmínky týkající se nároku na provizi dohodě smluvních stran, a ostatní, jako jsou podmínky týkající se zániku práva obchodního zástupce na provizi stanoveného v článku 11 směrnice 86/653, nikoliv.

90.

Zaprvé je třeba vysvětlit, že otázka okamžiku vzniku nároku na provizi nebo jeho zániku je relevantní pouze v případě, že takový nárok na provizi vůbec existoval. Neexistuje žádný důvod prohlásit určitý druh provize za povinný pouze z toho důvodu, že existují kogentní normy týkající se zániku nároku na provizi, jakmile bylo toto právo sjednáno.

91.

Soudní dvůr měl dále v judikatuře ( 67 ) za to, že článek 7 směrnice 86/653 musí být vykládán ve světle článků 10 a 11 této směrnice, které obecně upravují okamžik vzniku nároku na provizi obchodního zástupce a jeho zánik. Je však třeba uvést, že tato judikatura se netýkala kogentní povahy článku 7 směrnice 86/653. Kromě toho posledně uvedená ustanovení výslovně upřesňují v čl. 10 odst. 4 a čl. 11 odst. 3 uvedené směrnice zákaz stran odchýlit se od příslušných pravidel v neprospěch obchodního zástupce. Tak tomu však v případě čl. 7 odst. 1 písm. b) této směrnice není.

92.

Výklad čl. 7 odst. 1 písm. b) směrnice 86/653 v tom smyslu, že jde o dispozitivní ustanovení, tedy není v rozporu s jejími články 10 nebo 11.

93.

Než dojdu k závěru, je třeba dodat, že podle informací, které má Soudní dvůr k dispozici, je výklad čl. 7 odst. 1 písm. b) směrnice 86/653 v tom smyslu, že jde o dispozitivní ustanovení, v souladu s přístupem přijatým v právních předpisech a v judikatuře několika členských států, mezi něž patří zejména ( 68 ) Německo ( 69 ), Itálie, Rakousko a Polsko ( 70 ). Takový výklad je rovněž podpořen několika odbornými články ( 71 ), včetně názorů některých výzkumných skupin působících v oblasti evropského soukromého práva ( 72 ).

94.

Na základě všech výše uvedených důvodů mám tudíž za to, že čl. 7 odst. 1 písm. b) směrnice 86/653 musí být vykládán jako pravidlo, které má dispozitivní povahu, a strany smlouvy o obchodním zastoupení jej tedy mohou upravit nebo vyloučit.

V.

Závěry

95.

S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr na předběžnou otázku položenou Sądem Najwyższym (Nejvyšší soud, Polsko) odpověděl následovně: