<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-535/19</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62019CC0535</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:114">EU:C:2021:114</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>26</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>26</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Stanovisko generálního advokáta H. SaugmandsgaardA Øe – věc C‑535/19</HT></P><P><HT TYPE="SC">A (Veřejná zdravotní péče)</HT></P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generálního advokáta</HT></P><P><HT TYPE="UC">Henrika Saugmandsgaarda Øe</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20210211">11. února 2021</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0001"><P>Původní jazyk: francouzština.</P></NOTE></P></TI><STI><P><HT TYPE="BOLD">Věc C‑535/19</HT></P><P>A,</P><P>za účasti</P><P>Latvijas Republikas Veselības ministrija</P><P><HT TYPE="NORMAL">[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Augstākā tiesa (Senāts) (Nejvyšší soud, Lotyšsko)]</HT></P></STI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Řízení o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Občanství Unie</KEYWORD><KEYWORD>Právo na volný pohyb a volný pobyt na území členských států</KEYWORD><KEYWORD>Občan Unie, který není hospodářsky činný a který opustil členský stát svého původu, aby se usadil v hostitelském členském státě za účelem sloučení rodiny</KEYWORD><KEYWORD>Odmítnutí začlenit ho do systému sociálního zabezpečení hostitelského členského státu a hradit výdaje na veřejnou zdravotní péči</KEYWORD><KEYWORD>Směrnice 2004/38/ES</KEYWORD><KEYWORD>Článek 7 odst. 1 písm. b)</KEYWORD><KEYWORD>Podmínka disponovat <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>zdravotním pojištěním, kterým jsou kryta všechna rizika<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="2018" ID="QE0001"/></KEYWORD><KEYWORD>Pojem <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>nepřiměřená zátěž<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="2018" ID="QE0002"/></KEYWORD><KEYWORD>Článek 24</KEYWORD><KEYWORD>Právo na rovné zacházení</KEYWORD><KEYWORD>Nařízení (ES) č. 883/2004</KEYWORD><KEYWORD>Článek 3 odst. 1 písm. a)</KEYWORD><KEYWORD>Pojem <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>dávka v nemoci<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="2018" ID="QE0003"/></KEYWORD><KEYWORD>Článek 4 a článek 11 odst. 3 písm. e)</KEYWORD><KEYWORD>Působnost</KEYWORD><KEYWORD>Skutečná integrační vazba na hostitelský členský stát</KEYWORD><KEYWORD>Důsledky</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><CONTENTS.CONCLUSION><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">I.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Úvod</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1.</NO.P><TXT>Projednávaná věc se týká občana Unie, který není hospodářsky činný a využil svého práva na volný pohyb tím, že se přestěhoval do členského státu za účelem sloučení rodiny, práva být pojištěn v rámci sociálního zabezpečení tohoto státu a práva být příjemcem státem hrazené zdravotní péče.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2.</NO.P><TXT>Tato věc znovu nastoluje otázku vztahu mezi směrnicí 2004/38/ES<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0002"><P>Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne <DATE ISO="20040429">29. dubna 2004</DATE> o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="158" PAGE.FIRST="77" DATE.PUB="2004">Úř. věst. 2004, L 158, s. 77</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 05/05, s. 45; oprava <REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="327" PAGE.FIRST="70" DATE.PUB="2011">Úř. věst. 2011, L 327, s. 70</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE> a nařízením (ES) č. 883/2004<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0003"><P>Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne <DATE ISO="20040429">29. dubna 2004</DATE> o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="166" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2004">Úř. věst. 2004, L 166, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 05/05, s. 72; oprava <REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="188" PAGE.FIRST="10" DATE.PUB="2013">Úř. věst. 2013, L 188, s. 10</REF.DOC.OJ>) ve znění nařízení Komise (EU) č. 1372/2013 ze dne <DATE ISO="20131219">19. prosince 2013</DATE>, (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="346" PAGE.FIRST="27" DATE.PUB="2013">Úř. věst. 2013, L 346, s. 27</REF.DOC.OJ>) (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>nařízení č. 883/2004<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/>).</P></NOTE>, ale v odlišném kontextu. Ve třech předchozích věcech<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0004"><P>Viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20141111">11. listopadu 2014</DATE>, <NAME.CASE>Dano</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑333/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2358">EU:C:2014:2358</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>rozsudek Dano<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150915">15. září 2015</DATE>, <NAME.CASE>Alimanovič</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑67/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:597">EU:C:2015:597</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>rozsudek Alimanovič<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/>), a ze dne <DATE ISO="20160225">25. února 2016</DATE>, <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>García-Nieto</NAME.CASE> a další (<NO.CASE>C‑299/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:114">EU:C:2016:114</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>rozsudek García-Nieto<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/>).</P></NOTE> dotčení občané Unie nesplňovali podmínky stanovené směrnicí 2004/38 pro získání práva legálního pobytu v hostitelském členském státě, které vyžadují disponovat <HT TYPE="ITALIC">dostatečnými prostředky</HT> a <HT TYPE="ITALIC">zdravotním pojištěním, kterým jsou kryta všechna rizika</HT>. Takovými prostředky nedisponovali a jeden z nich vstoupil na území hostitelského členského státu za<?PAGE NO="2"?> účelem tzv. <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>sociální turistiky<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/>, tedy pouze s cílem pobírat tam sociální dávky. Soudní dvůr na základě toho dospěl k závěru, že těmto občanům Unie může být v hostitelském členském státě odepřeno poskytnutí sociálních dávek ve stejném rozsahu, v jakém jsou poskytovány jeho státním příslušníkům, pokud v něm předtím nepobývali legálně po dobu pěti let a nezískali právo trvalého pobytu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3.</NO.P><TXT>V projednávané věci občan Unie naopak <HT TYPE="ITALIC">obě</HT> požadované podmínky splňuje a vyvstává otázka, zda z toho vyplývá, že má právo na stejné zacházení jako státní příslušníci hostitelského členského státu, pokud jde o přístup ke státem hrazené zdravotní péči.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4.</NO.P><TXT>Může však hostitelský členský stát ve jménu zachování finanční rovnováhy svého systému sociálního zabezpečení odmítnout začlenit jej do systému a poskytovat mu stejnou zdravotní péči jako svým vlastním státním příslušníkům na základě podmínky požadující, aby měl zdravotní pojištění, kterým jsou pokryta všechna rizika?</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5.</NO.P><TXT>To je hlavní otázka položená Augstākā tiesa (Senāts) (Nejvyšší soud, Lotyšsko) v rámci sporu mezi italským státním příslušníkem a Latvijas Republikas Veselības ministrija (ministerstvo zdravotnictví Lotyšské republiky, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/>lotyšské ministerstvo zdravotnictví<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/>). Jedná se o otázku zásadního významu pro členské státy i pro občany Unie.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6.</NO.P><TXT>V návaznosti na analýzu směrnice 2004/38 a nařízení č. 883/2004 ve světle judikatury Soudního dvora tomuto soudu navrhnu, aby rozhodl, že občanovi Unie, který není hospodářsky činný, avšak splňuje podmínky stanovené v čl. 7 odst. 1 písm. b) směrnice 2004/38, a který přemístil centrum všech svých zájmů do hostitelského členského státu a má na něj skutečnou integrační vazbu, nemůže být systematicky odpírána účast na sociálním zabezpečení tohoto členského státu a nárok na státem hrazenou zdravotní péči za stejných podmínek, jaké mají státní příslušníci daného státu, pouze z důvodu, že zde tento občan Unie nevykonává zaměstnání nebo samostatnou výdělečnou činnost.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">II.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Unijní právo</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Nařízení č. 883/2004</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7.</NO.P><TXT>Článek 2 odst. 1 nařízení č. 883/2004 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0010" REF.END="QE0010"/>Toto nařízení se vztahuje na státní příslušníky členského státu, osoby bez státní příslušnosti a uprchlíky bydlící v některém členském státě, kteří podléhají nebo podléhali právním předpisům jednoho nebo více členských států, jakož i na jejich rodinné příslušníky a pozůstalé.<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8.</NO.P><TXT>Článek 3 tohoto nařízení, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0011" REF.END="QE0011"/>Věcná oblast působnosti<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/>, v odstavcích 1 a 5 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="003.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0012" REF.END="QE0012"/>1.</NO.PARAG><ALINEA><P>Toto nařízení se vztahuje na veškeré právní předpisy týkající se těchto oblastí sociálního zabezpečení:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>dávky v nemoci[…]</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[…]</P></ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="003.005"><NO.PARAG>5.</NO.PARAG><ALINEA><P>Toto nařízení se nevztahuje:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>na sociální a léčebnou pomoc;</TXT></NP></ITEM></LIST><?PAGE NO="3"?><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/></P></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9.</NO.P><TXT>Článek 4, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0013" REF.END="QE0013"/>Rovnost zacházení<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/>, zní následovně:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0014" REF.END="QE0014"/>Nestanoví-li toto nařízení jinak, požívají osoby, na které se toto nařízení vztahuje, stejné dávky [stejných dávek] a mají podle právních předpisů kteréhokoliv členského státu stejné povinnosti jako jeho státní příslušníci.<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10.</NO.P><TXT>Článek 11 téhož nařízení stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="011.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0015" REF.END="QE0015"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Osoby, na které se vztahuje toto nařízení, podléhají právním předpisům pouze jediného členského státu. Tyto právní předpisy se určí v souladu s touto hlavou.</ALINEA><ALINEA>[…]</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="011.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA><P>S výhradou článků 12 až 16 se:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>na zaměstnance nebo osobu samostatně výdělečně činnou v členském státě vztahují právní předpisy tohoto členského státu;</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[…]</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>e)</NO.P><TXT>na jinou osobu, na kterou se nepoužijí písmena a) až d), vztahují právní předpisy členského státu bydliště, aniž jsou dotčena ostatní ustanovení tohoto nařízení, která jí zaručují dávky podle právních předpisů jednoho nebo více členských států.</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/></P></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Směrnice 2004/38</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11.</NO.P><TXT>Směrnice 2004/38 zejména zrušila směrnice 90/365/EHS<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0005"><P>Směrnice Rady ze dne <DATE ISO="19900628">28. června 1990</DATE> o právu pobytu zaměstnaných osob a osob samostatně výdělečně činných po skončení jejich pracovní činnosti (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="180" PAGE.FIRST="28" DATE.PUB="1990">Úř. věst. 1990, L 180, s. 28</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE>, 90/366/EHS<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0006"><P>Směrnice Rady ze dne <DATE ISO="19900628">28. června 1990</DATE> o právu pobytu pro studenty (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="180" PAGE.FIRST="30" DATE.PUB="1990">Úř. věst. 1990, L 180, s. 30</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE> a 90/364/EHS<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0007"><P>Směrnice Rady ze dne <DATE ISO="19900628">28. června 1990</DATE> o právu pobytu (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="180" PAGE.FIRST="26" DATE.PUB="1990">Úř. věst. 1990, L 180, s. 26</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 20/01, s. 3).</P></NOTE>, které se týkaly práva pobytu důchodců, studentů a jiných osob, které nejsou hospodářsky činné.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12.</NO.P><TXT>Body 9 a 10 odůvodnění této směrnice stanoví:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><CONSID><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0016" REF.END="QE0016"/>(9)</NO.P><TXT>Aniž je dotčeno příznivější zacházení přiznané uchazečům o zaměstnání judikaturou Soudního dvora, měli by mít občané Unie právo pobytu v hostitelském členském státě až po dobu tří měsíců, aniž by podléhali jakýmkoli podmínkám či formalitám s výjimkou povinnosti mít platný průkaz totožnosti nebo cestovní pas.</TXT></NP></CONSID><CONSID><NP><NO.P>(10)</NO.P><TXT>Při výkonu svého práva pobytu by se však osoby v počáteční fázi svého pobytu neměly stát nepřiměřenou zátěží pro systém sociální pomoci hostitelského členského státu. Proto by právo pobytu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků delší než tři měsíce mělo podléhat určitým podmínkám.<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/></TXT></NP></CONSID></QUOT.S></NP.ECR><?PAGE NO="4"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13.</NO.P><TXT>Článek 7 odst. 1 uvedené směrnice stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0017" REF.END="QE0017"/>Všichni občané Unie mají právo pobytu na území jiného členského státu po dobu delší než tři měsíce, pokud:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>jsou v hostitelském členském státě zaměstnanými osobami nebo osobami samostatně výdělečně činnými; nebo</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>mají pro sebe a své rodinné příslušníky dostatečné prostředky, aby se po dobu svého pobytu nestali zátěží pro systém sociální pomoci hostitelského členského státu, a jsou účastníky zdravotního pojištění, kterým jsou v hostitelském členském státě kryta všechna rizika; nebo</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>jsou zapsáni u soukromého či veřejného subjektu akreditovaného nebo financovaného hostitelským členským státem v souladu s jeho právními předpisy nebo správní praxí z prvotního důvodu studia, včetně odborné přípravy, a</P></ITEM><ITEM><P>jsou účastníky zdravotního pojištění, kterým jsou v hostitelském členském státě kryta všechna rizika, a prohlášením nebo jiným podobným prostředkem podle své volby ujistí příslušný vnitrostátní orgán, že mají dostatečné prostředky pro sebe a své rodinné příslušníky, aby se po dobu jejich [svého] pobytu nestali zátěží pro systém sociální pomoci hostitelského členského státu;</P></ITEM></LIST></TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>d)</NO.P><TXT>jsou rodinnými příslušníky doprovázejícími nebo následujícími občana Unie, který splňuje podmínky uvedené v písmenech a), b) nebo c).<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/></TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14.</NO.P><TXT>Článek 14 odst. 1, 2 a 4 téže směrnice stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="014.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0018" REF.END="QE0018"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Občanům Unie a jejich rodinným příslušníkům náleží právo pobytu uvedené v článku 6, dokud se nestanou nepřiměřenou zátěží pro systém sociální pomoci hostitelského členského státu.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="014.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Občanům Unie a jejich rodinným příslušníkům náleží právo pobytu stanovené v článcích 7, 12 a 13, dokud splňují podmínky uvedených ustanovení.</ALINEA><ALINEA>[…]</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="014.004"><NO.PARAG>4.</NO.PARAG><ALINEA><P>Odchylně od odstavců 1 a 2, a aniž je dotčena kapitola VI, nesmějí být v žádném případě vyhoštěni občané Unie ani jejich rodinní příslušníci, pokud:</P><P>[…]</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>[dotyční] občané Unie vstoupili na území hostitelského členského státu za účelem hledání zaměstnání. V tom případě nesmějí být občané Unie ani jejich rodinní příslušníci vyhoštěni, pokud mohou prokázat, že pokračují v hledání zaměstnání a mají skutečnou naději, že budou zaměstnáni.<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/></TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15.</NO.P><TXT>Článek 24 směrnice 2004/38, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0019" REF.END="QE0019"/>Rovné zacházení<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="024.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0020" REF.END="QE0020"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>S výhradou zvláštních ustanovení výslovně uvedených ve Smlouvě a v sekundárních právních předpisech požívají všichni občané Unie, kteří pobývají na základě této směrnice na území hostitelského členského státu, v oblasti působnosti Smlouvy stejného zacházení jako státní příslušníci tohoto členského státu. Právo na rovné zacházení se vztahuje i na rodinné příslušníky, kteří nejsou státními příslušníky žádného členského státu a mají právo pobytu nebo trvalého pobytu.</ALINEA></PARAG><?PAGE NO="5"?><PARAG IDENTIFIER="024.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Odchylně od odstavce 1 není hostitelský členský stát povinen přiznat nárok na sociální pomoc v prvních třech měsících pobytu nebo případně během delšího období stanoveného v čl. 14 odst. 4 písm. b), ani není povinen přiznat před nabytím práva trvalého pobytu vyživovací podporu při studiu, včetně odborné přípravy, jíž se rozumí stipendia nebo půjčky na studium osobám jiným než zaměstnaným osobám, osobám samostatně výdělečně činným, osobám ponechávajícím si takové postavení a jejich rodinným příslušníkům.<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Lotyšské právo</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16.</NO.P><TXT>Článek 17 Ārstniecības likums (zákon o poskytování zdravotní péče) ve znění účinném v době rozhodné z hlediska skutkového stavu v původním řízení stanovoval:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="017.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0021" REF.END="QE0021"/>1.</NO.PARAG><ALINEA><P>Zdravotní péče hrazená ze státního rozpočtu a z prostředků příjemce péče se v souladu s podmínkami stanovenými radou ministrů poskytuje následujícím osobám:</P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1)</NO.P><TXT>lotyšským státním příslušníkům;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>osobám, které nejsou lotyšskými státními příslušníky;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT>státním příslušníkům členských států Evropské unie, států Evropského hospodářského prostoru a Švýcarské konfederace, kteří pobývají v Lotyšsku z důvodu zaměstnání nebo výkonu samostatné výdělečné činnosti, a jejich rodinným příslušníkům;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>4)</NO.P><TXT>cizincům, kteří jsou oprávněni k trvalému pobytu v Lotyšsku[…]</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[…]</P></ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="017.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA>Osoby, které jsou manželi lotyšských státních příslušníků a osob, jež nejsou lotyšskými státními příslušníky, a které jsou držiteli povolení k pobytu na dobu určitou v Lotyšsku, mají v souladu s podmínkami stanovenými radou ministrů právo na bezplatnou péči v oblasti porodnictví hrazenou ze státního rozpočtu a z prostředků příjemců péče.</ALINEA><ALINEA>[…]</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="017.005"><NO.PARAG>5.</NO.PARAG><ALINEA>Osobám, které nejsou uvedeny v odstavcích 1, 3 a 4 tohoto článku, je poskytována zdravotní péče za úplatu.<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17.</NO.P><TXT>Článek 7 Veselības aprūpes finansēšanas likums (zákon o financování zdravotní péče) ve znění účinném v době rozhodné z hlediska skutkového stavu v původním řízení stanovoval:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0022" REF.END="QE0022"/>Každý má právo na neodkladnou zdravotní péči. Rada ministrů stanoví podmínky jejího poskytování.<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">III.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Spor v původním řízení, předběžné otázky a řízení před Soudním dvorem</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18.</NO.P><TXT>Na konci roku 2015 opustil A, italský státní příslušník, Itálii, aby se usadil v Lotyšsku a žil tam se svojí manželkou, lotyšskou státní příslušnicí, a s jejich dvěma nezletilými dětmi lotyšské a italské státní příslušnosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19.</NO.P><TXT>Před svým odjezdem byl A zapsán do registru italských státních příslušníků, kteří se stěhují mimo Itálii na dobu nejméně dvanácti měsíců. Osoby zapsané do tohoto registru nemají možnost využívat v Itálii zdravotní péči poskytovanou tímto státem.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="6"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20160122">22. ledna 2016</DATE> požádal A lotyšskou státní zdravotní službu, aby jej zapsala do registru osob pojištěných v rámci veřejného zdravotního pojištění zakládajícího nárok na zdravotní péči hrazenou Lotyšskou republikou, jinými slovy o to, aby jej zařadila do jejího systému sociálního zabezpečení a vydala mu evropský průkaz zdravotního pojištění<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0008"><P>Tento průkaz umožňuje držiteli využívat veřejnou zdravotní péči při přechodném pobytu v jednom z dvaceti sedmi členských států Unie, na Islandu, v Lichtenštejnsku, v Norsku nebo ve Švýcarsku za stejných podmínek a za tutéž úhradu jako osoby pojištěné v těchto zemích.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21.</NO.P><TXT>Rozhodnutím ze dne <DATE ISO="20160217">17. února 2016</DATE> státní zdravotní služba tyto žádosti zamítla.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22.</NO.P><TXT>Toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozhodnutím lotyšského ministerstva zdravotnictví ze dne <DATE ISO="20160708">8. července 2016</DATE>, a to s odůvodněním, že A není v Lotyšsku zaměstnancem ani osobou samostatně výdělečně činnou, ale že v této zemi pobývá na základě osvědčení z registru občanů Unie. Jak bylo potvrzeno na jednání před Soudním dvorem, žalobce si našel první zaměstnání v Lotyšsku až od <DATE ISO="20180104">4. ledna 2018</DATE>. Z tohoto důvodu nespadal do kategorie osob uvedených v čl. 17 odst. 1, 3 nebo 4 zákona o poskytování zdravotní péče, jež mohou být pojištěny v rámci veřejného zdravotního pojištění, které zakládá nárok na státem hrazenou zdravotní péči. Předkládající soud uvádí, že takoví občané Unie, jako je A, mohou využívat pouze péči v oblasti porodnictví a neodkladnou státem hrazenou zdravotní péči. Jinak mohou využívat péči spadající do veřejného zdravotního systému, avšak musí si ji hradit z vlastních prostředků.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23.</NO.P><TXT>Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí žalobu k administratīvā rajona tiesa (okresní správní soud, Lotyšsko). Ten ji zamítl, neboť měl v podstatě za to, že ačkoli A pobýval v Lotyšsku legálně v souladu s požadavky čl. 7 odst. 1 písm. b) směrnice 2004/38, a v důsledku toho by se mohl dovolávat zásady zákazu diskriminace uvedené v čl. 24 odst. 1 této směrnice, mohlo být rozdílné zacházení odůvodněno, neboť se zakládalo na objektivních hlediscích a sledovalo legitimní cíl ochrany veřejných financí. Takové rozdílné zacházení bylo přiměřené též proto, že A měl nárok na neodkladnou zdravotní péči, u které není soukromé zdravotní pojištění nákladné, a že po uplynutí pouhých pěti let mohl získat nárok na trvalý pobyt, který by mu umožnil státem hrazenou zdravotní péči využívat.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24.</NO.P><TXT>Rozsudkem ze dne <DATE ISO="20180105">5. ledna 2018</DATE> Administratīvā apgabaltiesa (krajský správní soud, Lotyšsko) odvolání podané proti tomuto rozsudku zamítl.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25.</NO.P><TXT>Augstākā tiesa (Senāts) (Nejvyšší soud), k němuž byl podán kasační opravný prostředek proti rozsudku ze dne <DATE ISO="20180105">5. ledna 2018</DATE>, má za to, že pro vyřešení sporu v původním řízení je nezbytné rozhodnutí Soudního dvora o předběžné otázce.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26.</NO.P><TXT>Předkládající soud poukazuje na to, že zákon o poskytování zdravotní péče provádí čl. 7 odst. 1 písm. b) směrnice 2004/38. Tento soud sice nemá žádné pochybnosti o tom, že tato směrnice je použitelná, avšak zabývá se použitelností nařízení č. 883/2004. Uvedený soud totiž považuje za nezbytné určit, zda taková zdravotní péče poskytovaná státem, jako je péče poskytovaná v Lotyšsku, spadá do působnosti nařízení č. 883/2004. Předkládající soud si tuto otázku klade zaprvé s ohledem na financování lotyšského systému sociálního zabezpečení, které bylo v roce 2016 založeno především na daních, a zadruhé s ohledem na vyloučení <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0023" REF.END="QE0023"/>sociální a léčebné pomoci<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/> z působnosti nařízení č. 883/2004 na základě jeho čl. 3 odst. 5. Tento soud upřesňuje, že přístup ke státem hrazené zdravotní péči je poskytován na základě objektivních kritérií a že lotyšský systém může být popsán jako systém povinného veřejného zdravotního pojištění.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27.</NO.P><TXT>Pro případ, že by nařízení č. 883/2004 bylo použitelné, se předkládající soud zabývá tím, zda čl. 11 odst. 3 písm. e) tohoto nařízení, podle kterého se použijí právní předpisy členského státu bydliště dotyčné osoby, brání tomu, aby bylo žalobci odepřeno zařazení do státem financovaného zdravotního systému v Itálii i v Lotyšsku, a aby tak byl žalobce zcela zbaven přístupu k takové ochraně.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="7"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28.</NO.P><TXT>Předkládající soud kromě toho vyjádřil obavu, že zásada zákazu diskriminace zakotvená v článku 18 SFEU a upřesněná v článku 24 směrnice 2004/38, jakož i v článku 4 nařízení č. 883/2004 nebyla respektována. Podle jeho názoru ukládá lotyšská právní úprava občanům Unie, kteří nejsou hospodářsky činní, nepřiměřené omezení v přístupu k systému povinného veřejného zdravotního pojištění.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29.</NO.P><TXT>Tento soud má za to, že je třeba posoudit konkrétní situaci žalobce. Zdůrazňuje zejména skutečnost, že A se přestěhoval do Lotyšska za svojí rodinou, že v Itálii byl zaměstnán, v Lotyšsku hledal práci a že v posledně uvedeném členském státě má dvě nezletilé děti, které mají dvojí státní příslušnost, lotyšskou a italskou. Podle tohoto soudu svědčí tyto skutečnosti o tom, že žalobce má na Lotyšskou republiku úzké osobní vazby, které neumožňují jej automaticky vyloučit z pojištění v lotyšském veřejném zdravotním systému.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30.</NO.P><TXT>Uvedený soud však uznává, že občan Unie se může domáhat stejného zacházení jako se státními příslušníky hostitelského členského státu na základě čl. 24 odst. 1 směrnice 2004/38 pouze tehdy, pokud jeho pobyt na území tohoto hostitelského členského státu splňuje podmínky stanovené touto směrnicí. Předkládající soud v tomto ohledu uvádí, že A splňuje podmínky pobytu stanovené v čl. 7 odst. 1 písm. b) uvedené směrnice, jelikož má dostatečné prostředky a zdravotní pojištění, kterým jsou v Lotyšsku kryta všechna rizika, přičemž zdůrazňuje, že byl vyloučen z veřejného zdravotního pojištění zakládajícího nárok na státem hrazenou zdravotní péči. Tento soud se tak zabývá tím, zda skutečnost, že občan Unie má uzavřeno zdravotní pojištění pokrývající všechna rizika, které je jednou z podmínek legality pobytu stanovených směrnicí 2004/38, může být důvodem pro odepření jeho začlenění do veřejného zdravotního systému.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31.</NO.P><TXT>Za těchto podmínek se Augstākā tiesa (Senāts) (Nejvyšší soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0024" REF.END="QE0024"/>1)</NO.P><TXT>Má být veřejná zdravotní péče považována za <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0025" REF.END="QE0025"/>dávky v nemoci<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="2018" ID="QE0025"/> ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) nařízení č. 883/2004?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>V případě kladné odpovědi na první otázku, umožňují článek 4 nařízení č. 883/2004 a článek 24 směrnice 2004/38 členským státům, aby se vyhnuly nepřiměřené zátěži spojené se sociálními dávkami určenými k zajištění zdravotní péče tím, že takové dávky odepřou občanům Unie, kteří jsou v danou chvíli bez zaměstnání, zatímco vlastním státním příslušníkům a rodinným příslušníkům občana Unie, kteří jsou zaměstnáni a nacházejí se ve stejné situaci, uvedené dávky přiznávány jsou?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT>V případě záporné odpovědi na první otázku, umožňují články 18 a 21 SFEU a článek 24 směrnice 2004/38 členským státům, aby se vyhnuly nepřiměřené zátěži spojené se sociálními dávkami určenými k zajištění zdravotní péče tím, že takové dávky odepřou občanům Unie, kteří jsou v danou chvíli bez zaměstnání, zatímco vlastním státním příslušníkům a rodinným příslušníkům občana Unie, kteří jsou zaměstnáni a nacházejí se ve stejné situaci, uvedené dávky přiznávány jsou?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>4)</NO.P><TXT>Je v souladu s čl. 11 odst. 3 písm. e) nařízení č. 883/2004 situace, v níž je občanovi Unie, jenž vykonává právo volného pohybu, ve všech členských státech, kterých se dotýká projednávaný případ, odpíráno právo na státem hrazenou zdravotní péči?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>5)</NO.P><TXT>Je v souladu s článkem 18, čl. 20 odst. 1 a článkem 21 SFEU situace, v níž je občanovi Unie, jenž vykonává právo volného pohybu, ve všech členských státech, kterých se dotýká projednávaný případ, odpíráno právo na státem hrazenou zdravotní péči?</TXT></NP></ITEM><?PAGE NO="8"?><ITEM><NP><NO.P>6)</NO.P><TXT>Má být legalita pobytu ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) směrnice 2004/38 chápána v tom smyslu, že dává dané osobě právo na přístup k systému sociálního zabezpečení, ale také v tom smyslu, že může být důvodem pro odepření sociálního zabezpečení? Jinak řečeno, může být v projednávané věci, kdy žalobce má zdravotní pojištění pokrývající všechna rizika, což představuje jednu z podmínek legality pobytu stanovených směrnicí 2004/38, považováno za oprávněné odepřít žalobci účast v systému státem hrazené zdravotní péče?<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32.</NO.P><TXT>Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce ze dne <DATE ISO="20190709">9. července 2019</DATE> došla Soudnímu dvoru dne <DATE ISO="20190712">12. července 2019</DATE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33.</NO.P><TXT>Písemná vyjádření předložily lotyšská a španělská vláda, lotyšské ministerstvo zdravotnictví, jakož i Evropská komise. Tytéž zúčastněné strany, jakož i A byli zastoupeni na jednání k přednesu řečí, které se konalo dne <DATE ISO="20200928">28. září 2020</DATE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">IV.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Analýza</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K první předběžné otázce</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34.</NO.P><TXT>Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda taková veřejná zdravotní péče, jaká je poskytována podle článku 17 zákona o poskytování zdravotní péče, spadá pod pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0026" REF.END="QE0026"/>dávky v nemoci<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/> ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) nařízení č. 883/2004.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35.</NO.P><TXT>Předkládající soud uvádí, že má v tomto ohledu pochybnosti vzhledem ke znění čl. 3 odst. 5 nařízení č. 883/2004, který z působnosti tohoto nařízení vylučuje <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0027" REF.END="QE0027"/>sociální a léčebnou pomoc<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36.</NO.P><TXT>Stejně jako všechny zúčastněné strany, které se vyjádřily k první otázce, zastávám názor, že na tuto otázku je třeba odpovědět kladně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37.</NO.P><TXT>Problém rozlišování mezi dávkami sociálního zabezpečení, na které se vztahuje nařízení č. 883/2004, a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0028" REF.END="QE0028"/>sociální a léčebnou pomocí<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/>, vyloučenou z působnosti tohoto nařízení, se objevil velmi brzy, a to již v nařízení (EHS) č. 1408/71<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0009"><P>Nařízení Rady ze dne <DATE ISO="19710614">14. června 1971</DATE> o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="149" PAGE.FIRST="2" DATE.PUB="1971">Úř. věst. 1971, L 149, s. 2</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 05/01, s. 35).</P></NOTE>, které předcházelo nařízení č. 883/2004 a které toto rozlišení obsahovalo<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0010"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19850327">27. března 1985</DATE>, <NAME.CASE>Hoeckx</NAME.CASE> (<NO.CASE>249/83</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1985:139">EU:C:1985:139</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0010">10</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38.</NO.P><TXT>Především bych chtěl připomenout, že toto rozlišení spočívá především na základních znacích každé dávky, zejména na jejím účelu a podmínkách jejího poskytnutí, a nikoli na tom, zda je dávka kvalifikována vnitrostátními právními předpisy jako dávka sociálního zabezpečení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0011"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19920716">16. července 1992</DATE>, <NAME.CASE>Hughes</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑78/91</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1992:331">EU:C:1992:331</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0014">14</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39.</NO.P><TXT>Dále zdůrazňuji, že podle ustálené judikatury platí, že k tomu, aby dávka nespadala pod <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0029" REF.END="QE0029"/>sociální a léčebnou pomoc<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/> ve smyslu čl. 3 odst. 5 písm. a) nařízení č. 883/2004, ale představovala dávku sociálního zabezpečení, na kterou se toto nařízení vztahuje, musí být splněny dvě kumulativní podmínky. Zaprvé je třeba, aby dávka byla příjemcům přiznávána na základě zákonem stanovené situace bez individuálního posuzování a prostoru pro uvážení ohledně osobních potřeb, a zadruhé je nutné, aby se vztahovala k jednomu z rizik výslovně uvedených v čl. 3 odst. 1 nařízení č. 883/2004<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0012"><P>Viz zejména rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19971127">27. listopadu 1997</DATE>, <NAME.CASE>Meints</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑57/96</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1997:564">EU:C:1997:564</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0024">24</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180725">25. července 2018</DATE>, <NAME.CASE>A (Asistence zdravotně postižené osobě)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑679/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:601">EU:C:2018:601</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0032">32</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="9"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40.</NO.P><TXT>Co se týče první podmínky, předkládající soud uvádí, že zdravotní péče je zaručena každé osobě s bydlištěm v Lotyšsku, která spadá do jedné z kategorií objektivně vymezených zákonem o poskytování zdravotní péče a zakládajících nárok na zápis do registru příjemců péče, aniž jsou zohledňovány jakékoli jiné osobní okolnosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41.</NO.P><TXT>Domnívám se, že takové charakteristiky umožňují mít za to, že první podmínka je splněna.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42.</NO.P><TXT>Dodávám, že způsob, jakým je poskytování zdravotní péče financováno<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0013"><P>Předkládající soud vysvětluje, že od roku 2018 je tato péče financována z povinného pojištění i z daní.</P></NOTE>, je pro kvalifikaci určité péče jako dávky sociálního zabezpečení ve smyslu tohoto nařízení irelevantní<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0014"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19920716">16. července 1992</DATE>, <NAME.CASE>Hughes</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑78/91</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1992:331">EU:C:1992:331</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0021">21</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43.</NO.P><TXT>Co se týče druhé podmínky, ta vyžaduje ověřit, že se taková zdravotní péče, jaká je upravena v zákoně o poskytování zdravotní péče, vztahuje k jednomu z rizik uvedených v čl. 3 odst. 1 nařízení č. 883/2004, v projednávaném případě k <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0030" REF.END="QE0030"/>dávkám v nemoci<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/> uvedeným v písmenu a) tohoto ustanovení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44.</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0031" REF.END="QE0031"/>Dávky v nemoci<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="201C" ID="QE0031"/> sice nejsou v nařízení č. 883/2004 definovány, ovšem Soudní dvůr se v tomto ohledu vyjádřil, zejména když rozhodl, že pod tento pojem spadá péče, jejímž hlavním účelem je vyléčení nemocného<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0015"><P>V rámci nařízení č. 1408/71 viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19721116">16. listopadu 1972</DATE>, <NAME.CASE>Heinze</NAME.CASE> (<NO.CASE>14/72</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1972:98">EU:C:1972:98</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0008">8</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45.</NO.P><TXT>Z předkládacího rozhodnutí a ze samotného názvu lotyšského zákona dotčeného ve věci v původním řízení přitom jasně vyplývá, že zdravotní péče dotčená ve věci v původním řízení je lékařskou péčí, a tudíž péčí určenou k vyléčení nemoci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46.</NO.P><TXT>Mám tedy za to, že taková veřejná zdravotní péče, jako je péče dotčená ve věci v původním řízení, se vztahuje k riziku onemocnění uvedenému v čl. 3 odst. 1 písm. a) nařízení č. 883/2004 a že druhá podmínka je rovněž splněna.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47.</NO.P><TXT>Za těchto podmínek navrhuji Soudnímu dvoru, aby na první otázku odpověděl tak, že taková veřejná zdravotní péče, o jakou se jedná ve věci v původním řízení, která je příjemcům poskytována na základě zákonem stanovené situace bez individuálního posuzování a prostoru pro uvážení ohledně osobních potřeb, spadá nikoliv pod pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0032" REF.END="QE0032"/>sociální a léčebná pomoc<QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="201C" ID="QE0032"/> ve smyslu čl. 3 odst. 5 písm. a) nařízení č. 883/2004, ale pod pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0033" REF.END="QE0033"/>dávky v nemoci<QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="201C" ID="QE0033"/> ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) tohoto nařízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48.</NO.P><TXT>S ohledem na navrhovanou odpověď na první otázku mám za to, že není namístě odpovídat na třetí otázku, která je položena pouze pro případ, že by takové dávky, jako jsou dávky dotčené v původním řízení, nespadaly do působnosti nařízení č. 883/2004.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49.</NO.P><TXT>Druhou otázku navrhuji zkoumat ve spojení s pátou a šestou otázkou, a to poté, co posoudím čtvrtou otázku.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Ke čtvrté předběžné otázce</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50.</NO.P><TXT>Podstatou čtvrté otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 11 odst. 3 písm. e) nařízení č. 883/2004 musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která vylučuje nárok na státem hrazenou zdravotní péči u takového občana Unie, jako je A, který využil své právo volného pohybu tím, že opustil členský stát svého původu, aby se usadil v jiném členském státě, a to z důvodu, že na území posledně uvedeného státu nevykonává zaměstnání nebo samostatnou výdělečnou činnost.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="10"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51.</NO.P><TXT>V tomto ohledu především zdůrazňuji, že čl. 11 odst. 3 písm. e) nařízení č. 883/2004 stanoví <HT TYPE="ITALIC">pouze</HT> <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0034" REF.END="QE0034"/>kolizní normu<QUOT.END REF.START="QS0034" CODE="201C" ID="QE0034"/>, jejímž cílem je určit právní předpisy použitelné na dávky sociálního zabezpečení vyjmenované v čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení, v projednávaném případě dávky v nemoci<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0016"><P>Viz rozsudek ze dne <DATE ISO="20160614">14. června 2016</DATE>, Komise v. Spojené království (C‑308/14, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0035" REF.END="QE0035"/>rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Komise v. Spojené království<QUOT.END REF.START="QS0035" CODE="201C" ID="QE0035"/></NAME.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:436">EU:C:2016:436</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0063">63</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a body 3 a 4 odůvodnění nařízení č. 883/2004.</P></NOTE>. Osoby hospodářsky nečinné, jako je A, na které se nevztahuje žádné z písmen a) až d) tohoto čl. 11 odst. 3, spadají do působnosti písmena e) tohoto ustanovení, které představuje zbytkovou kategorii, a podléhají právním předpisům členského státu bydliště. V takovém případě, jako je případ dotčený v původním řízení, není zpochybňováno, že vzhledem k tomu, že A bydlí v Lotyšsku, použije se na něj lotyšské právo.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52.</NO.P><TXT>Cílem tohoto čl. 11 odst. 3 písm. e), stejně jako celého nařízení č. 883/2004 je zamezit současnému uplatňování několika vnitrostátních právních úprav a zabránit tomu, aby osoby spadající do oblasti jeho působnosti byly zbaveny ochrany v oblasti sociálního zabezpečení v důsledku neexistence právních předpisů, které by se na ně vztahovaly<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0017"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130919">19. září 2013</DATE>, <NAME.CASE>Brey</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑140/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:565">EU:C:2013:565</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0040">40</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a bod 64 rozsudku Komise v. Spojené království, jakož i bod 15 odůvodnění nařízení č. 883/2004.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53.</NO.P><TXT>Toto ustanovení naproti tomu neharmonizuje podmínky poskytování takových dávek v oblasti sociálního zabezpečení, jako je poskytování zdravotní péče. Za ty odpovídají členské státy, kterým i nadále přísluší pravomoc stanovit svoji zdravotní politiku v souladu s čl. 168 odst. 7 SFEU, uspořádat své systémy sociálního zabezpečení a určit ve svých vnitrostátních právních předpisech podmínky poskytnutí, a tudíž i odmítnutí, dávek v oblasti sociálního zabezpečení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0018"><P>Viz zejména rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090310">10. března 2009</DATE>, <NAME.CASE>Hartlauer</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑169/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:141">EU:C:2009:141</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0029">29</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090716">16. července 2009</DATE>, <NAME.CASE>von Chamier-Glisczinski</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑208/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:455">EU:C:2009:455</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0063">63</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54.</NO.P><TXT>Při určování těchto podmínek však členské státy musí dodržovat unijní právo, především pak primární a zásadu rovného zacházení zakotvenou zejména v článku 4 nařízení č. 883/2004 a v čl. 24 odst. 1 směrnice 2004/38, avšak obsah těchto podmínek není v čl. 11 odst. 3 písm. e) tohoto nařízení stanoven. Otázka, zda jsou takové podmínky, jako jsou podmínky stanovené vnitrostátní právní úpravou dotčenou ve věci v původním řízení, v souladu se SFEU a s akty sekundárního práva, je předmětem druhé, páté a šesté otázky, které přezkoumám v následujících oddílech.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55.</NO.P><TXT>Na čtvrtou otázku navrhuji odpovědět tak, že čl. 11 odst. 3 písm. e) nařízení č. 883/2004 musí být vykládán v tom smyslu, že umožňuje pouze určit právní předpisy použitelné na takové dávky v nemoci, jako jsou dávky dotčené v původním řízení, a netýká se věcných podmínek pro vznik nároku na ně. Toto ustanovení samo o sobě neumožňuje posoudit, zda je vnitrostátní právní úprava vylučující nárok na státem hrazenou zdravotní péči u takového občana Unie, který vykonává své právo volného pohybu tím, že opustí členský stát svého původu a usadí se v jiném členském státě, z důvodu, že na jeho území nevykonává zaměstnání nebo samostatnou výdělečnou činnost, slučitelná s unijním právem.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">C.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Ke druhé, páté a šesté předběžné otázce</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56.</NO.P><TXT>Úvodem zdůrazňuji, že podle předkládacího rozhodnutí v okamžiku, kdy A na neomezenou dobu opustil členský stát svého původu, v něm již nepracoval a nebyl pojištěn v jeho systému sociálního zabezpečení. Ačkoli v hostitelském členském státě hledal zaměstnání, vstoupil do něj nikoliv hlavně za tímto účelem, ale za účelem soužití se svou manželkou a dětmi. Své právo pobytu v hostitelském členském státě tedy nezaložil na postavení pracovníka. Navíc, ačkoli se na něj mohlo vztahovat rovněž ustanovení čl. 14 odst. 4 písm. b) směrnice 2004/38 o občanech Unie, kteří pobývají v hostitelském<?PAGE NO="11"?> členském státě po dobu delší než tři měsíce od vstupu do tohoto státu za účelem hledání zaměstnání, z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že A v době, kdy podal žádost o zařazení do systému sociálního zabezpečení, pobýval v hostitelském členském státě jako hospodářsky nečinná osoba a že jeho právo pobytu bylo založeno na čl. 7 odst. 1 písm. b) a čl. 14 odst. 2 této směrnice<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0019"><P>K rozdílu mezi čl. 14 odst. 4 písm. b) a čl. 14 odst. 2 směrnice 2004/38 viz poznámku pod čarou č. 43 tohoto stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57.</NO.P><TXT>V důsledku toho se domnívám, že podstatou druhé, páté a šesté otázky předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je, zda článek 4 nařízení č. 883/2004 a článek 24 směrnice 2004/38 ve spojení s čl. 7 odst. 1 písm. b) a čl. 14 odst. 2 této směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že umožňují členským státům v postavení hostitelských členských států, s cílem vyhnout se nepřiměřené zátěži pro rovnováhu jejich systémů sociálního zabezpečení, odepřít občanům Unie, kteří nejsou v okamžiku podání předmětné žádosti hospodářsky činní, ale kteří splňují podmínky uvedené v čl. 7 odst. 1 písm. b) uvedené směrnice, účast na pojištění v rámci jejich systémů sociálního zabezpečení a poskytování státem hrazené zdravotní péče, zatímco jejich vlastní státní příslušníci nacházející se ve stejné situaci takový nárok mají.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58.</NO.P><TXT>Za účelem odpovědi na tuto otázku se budu zabývat poznatky vyplývajícími z nedávné judikatury Soudního dvora týkající se vzájemných vztahů mezi směrnicí 2004/38 a nařízením č. 883/2004 ve spojení s podmínkou nutnosti disponovat dostatečnými prostředky a poté uplatním tyto poznatky na podmínku mít uzavřené zdravotní pojištění, kterým jsou kryta všechna rizika. V rámci přezkumu této druhé podmínky prokážu, že podstatný prvek analýzy se týká otázky, zda účast v systému sociálního zabezpečení hostitelského členského státu vytváří nepřiměřenou zátěž pro finanční rovnováhu tohoto systému.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Poznatky z nedávné judikatury</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59.</NO.P><TXT>Jak vyplývá z jeho znění, článek 4 nařízení č. 883/2004, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0036" REF.END="QE0036"/>Rovnost zacházení<QUOT.END REF.START="QS0036" CODE="201C" ID="QE0036"/>, stanoví, že osoby, na které se nařízení vztahuje, v zásadě požívají stejných dávek a mají podle právních předpisů kteréhokoli členského státu stejné povinnosti jako jeho státní příslušníci. Tyto dávky zahrnují konkrétně dávky v nemoci uvedené v čl. 3 odst. 1 písm. a) tohoto nařízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60.</NO.P><TXT>Co se týče článku 24 směrnice 2004/38, nadepsaného též <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0037" REF.END="QE0037"/>Rovné zacházení<QUOT.END REF.START="QS0037" CODE="201C" ID="QE0037"/>, tento v odstavci 1 stanoví, že občané Unie, kteří využili své právo volného pohybu a pobývají v hostitelském členském státě, požívají v oblasti působnosti Smlouvy stejného zacházení jako státní příslušníci tohoto členského státu. Toto právo se uplatní s výhradou zvláštních ustanovení výslovně uvedených ve Smlouvě a v sekundárních právních předpisech.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61.</NO.P><TXT>Tato dvě ustanovení jsou vyjádřením zásady zákazu diskriminace obecně zakotvené v článku 18 SFEU ve specifických oblastech, a sice v oblasti dávek sociálního zabezpečení a v oblasti občanství<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0020"><P>V tomto smyslu viz rozsudek Dano, bod 61, a rozsudek ze dne <DATE ISO="20201006">6. října 2020</DATE>, Jobcenter Krefeld (C‑181/19, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0038" REF.END="QE0038"/>rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Jobcenter Krefeld<QUOT.END REF.START="QS0038" CODE="201C" ID="QE0038"/></NAME.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:794">EU:C:2020:794</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0060">60</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62.</NO.P><TXT>Pokud jde o čl. 24 odst. 1 směrnice 2004/38, Soudní dvůr rozhodl, že v souvislosti s přístupem k takovým sociálním dávkám, jako je dávka ve formě minimálního příjmu, která představuje nepříspěvkovou sociální dávku ve smyslu článku 70 nařízení č. 883/2004, se občan Unie může domáhat stejného zacházení jako státní příslušníci hostitelského členského státu, pouze pokud jeho pobyt na území tohoto státu splňuje podmínky stanovené směrnicí 2004/38<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0021"><P>Viz rozsudek Dano, bod 69.</P></NOTE>. V případě pobytu hospodářsky nečinného občana Unie po dobu delší než tři měsíce, avšak kratší než pět let, jsou tyto podmínky vymezeny v čl. 7 odst. 1 písm. b) této směrnice a vyžadují, aby tento občan disponoval<?PAGE NO="12"?> dostatečnými prostředky a zdravotním pojištěním, kterým jsou kryta všechna rizika<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0022"><P>Viz zejména body 71 a 73 rozsudku Dano, a rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160630">30. června 2016</DATE>, <NAME.CASE>NA</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑115/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:487">EU:C:2016:487</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0076">76</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20191002">2. října 2019</DATE>, <NAME.CASE>Bajratari</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑93/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:809">EU:C:2019:809</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0029">29</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Podle čl. 14 odst. 2 uvedené směrnice je právo pobytu zachováno, dokud občan Unie tyto podmínky splňuje<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0023"><P>Viz rozsudek Dano, bod 71.</P></NOTE>. Cílem těchto podmínek je zamezit tomu, aby se občan Unie stal nepřiměřenou zátěží pro systém sociální pomoci hostitelského členského státu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0024"><P>Viz rozsudek Dano, bod 71.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63.</NO.P><TXT>Soudní dvůr tak upřesnil existenci souvislosti mezi právem na rovné zacházení podle článku 24 směrnice 2004/38, které může podléhat dodržování článků 7 a 14 této směrnice, a nárokem na sociální dávky z titulu nařízení č. 883/2004. Nárok na tyto dávky na stejné úrovni, jakou mají státní příslušníci hostitelského členského státu, tak může záviset na existenci práva na legální pobyt v hostitelském členském státě v souladu s podmínkami stanovenými v čl. 7 odst. 1 písm. b) uvedené směrnice a na trvalé dodržování těchto podmínek po celou dobu pobytu v souladu s čl. 14 odst. 2 téže směrnice.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64.</NO.P><TXT>Soudní dvůr na základě toho učinil závěr, že čl. 24 odst. 1 směrnice 2004/38 ve spojení s jejím čl. 7 odst. 1 písm. b) nebrání právní úpravě, která z pobírání některých dávek stanovených nařízením č. 883/2004 vylučuje státní příslušníky jiných členských států, kterým v hostitelském členském státě nenáleží právo pobytu na základě uvedené směrnice<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0025"><P>Viz rozsudek Dano, bod 82.</P></NOTE>. Soudní dvůr upřesnil, že tentýž závěr platí pro výklad článku 4 nařízení č. 883/2004<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0026"><P>Viz rozsudek Dano, bod 83.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65.</NO.P><TXT>Tyto úvahy, které mají svůj původ v rozsudku Brey<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0027"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130919">19. září 2013</DATE>, (<NO.CASE>C‑140/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:565">EU:C:2013:565</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>). Viz zejména body 44 a 47 tohoto rozsudku, v nichž Soudní dvůr konstatuje vztah mezi nárokem na sociální dávky podle nařízení č. 883/2004 a oprávněností pobytu v hostitelském členském státě, který může být podmíněn splněním podmínek stanovených v čl. 7 odst. 1 písm. b) směrnice 2004/38.</P></NOTE>, byly potvrzeny v pozdějších rozsudcích Alimanovič<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0028"><P>Rozsudek Alimanovič, bod 69.</P></NOTE>, García-Nieto a další<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0029"><P>Rozsudek García-Nieto, bod 38.</P></NOTE> a Komise v. Spojené království<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0030"><P>Rozsudek Komise v. Spojené království, bod 68.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66.</NO.P><TXT>V rozsudku García-Nieto Soudní dvůr upřesnil, že za účelem určení, zda lze občanovi Unie odepřít dávky sociální pomoci, je třeba nejprve ověřit použitelnost zásady rovného zacházení připomenuté v čl. 24 odst. 1 směrnice 2004/38, a tudíž i legalitu pobytu na území hostitelského členského státu ve smyslu této směrnice<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0031"><P>V tomto smyslu viz rozsudek García-Nieto, bod 40. Zdůrazňuji, že pokud jde o takovou osobu, jako je E. Dano, tato pobývala v hostitelském členském státě legálně, v souladu s jeho právními předpisy. Získala v něm ostatně potvrzení o pobytu na neomezenou dobu (viz bod 36 rozsudku Dano). Naproti tomu, jelikož nedisponovala dostatečnými prostředky ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) směrnice 2004/38, nepobývala v něm legálně ve smyslu této směrnice.</P></NOTE>, a poté, zda na situaci dotčené osoby nicméně nedopadá výjimka uvedená ve druhém odstavci článku 24<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0032"><P>V tomto smyslu viz bod 43 rozsudku García-Nieto.</P></NOTE>. Na základě této výjimky totiž může být právo na stejné zacházení, jaké mají vlastní státní příslušníci, odepřeno ve třech případech, a sice během prvních tří měsíců pobytu v hostitelském členském státě, po dobu případně delší než tyto tři měsíce, která odpovídá hledání zaměstnání v souladu s čl. 14 odst. 4 písm. b) této směrnice, a pokud jde o žádost o vyživovací podporu při studiu některých studentů, dokud tito studenti nenabyli právo trvalého pobytu v tomto členském státě.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="13"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67.</NO.P><TXT>Po vydání těchto rozsudků mohly přetrvávat pochybnosti ohledně toho, zda se úvahy Soudního dvora zabývající se vazbou mezi článkem 24 směrnice 2004/38 a článkem 4 nařízení č. 883/2004 týkají pouze takových nepříspěvkových sociálních dávek, jako je minimální příjem, nebo zda se použijí na dávky sociálního zabezpečení uvedené v tomto nařízení. Rozsudek Komise v. Spojené království uvádí, že tyto úvahy se použijí stejným způsobem na dávky sociálního zabezpečení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0033"><P>Ve věci, ve které byl vydán tento rozsudek, zastávala Komise názor, že směrnice 2004/38 se na dávky sociálního zabezpečení nepoužije (viz body 44 a 46 rozsudku). Poté, co Soudní dvůr uvedl, že dotčené dávky, konkrétně rodinné přídavky, jsou dávkami sociálního zabezpečení (bod 61 rozsudku), použil na ně směrnici (viz body 66 a 68 rozsudku) a zamítl žalobu směřující k tomu, aby bylo určeno, že Spojené království nesplnilo své povinnosti tím, že podmínilo přiznání těchto dávek legálním pobytem na svém území.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68.</NO.P><TXT>Z této judikatury vyvozuji, že podmínky stanovené v čl. 7 odst. 1 písm. b) směrnice 2004/38 se použijí rovněž na všechny dávky sociálního zabezpečení, a zejména na dávky spadající do první oblasti sociálního zabezpečení, uvedené v čl. 3 odst. 1 písm. a) nařízení č. 883/2004, a sice na dávky v nemoci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69.</NO.P><TXT>V projednávané věci vyvstává otázka, zda po splnění těchto podmínek požívá občan Unie v oblasti práva na státem hrazenou zdravotní péči stejného zacházení jako státní příslušníci hostitelského členského státu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>70.</NO.P><TXT>Zdůrazňuji, že A splňuje obě podmínky čl. 7 odst. 1 písm. b) směrnice 2004/38. Z předkládacího rozhodnutí vyplývá<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0034"><P>Viz bod 3.7 a bod 20 druhý pododstavec předkládacího rozhodnutí.</P></NOTE> a mezi zúčastněnými je nesporné, že v okamžiku, kdy A podal žádost o začlenění do lotyšského systému sociálního zabezpečení, aby získal na takovou péči nárok, disponoval dostatečnými prostředky a zdravotním pojištěním, kterým jsou kryta všechna rizika. Co se týče posledně uvedené podmínky, na jednání před Soudním dvorem bylo upřesněno, že toto pojištění uzavřel u soukromé pojišťovny. Kromě toho není zpochybňováno, že po podání žádosti o účast na sociálním zabezpečení hostitelského členského státu obě tyto podmínky i nadále trvale splňoval. Takovému občanovi Unie by tedy mělo být na základě čl. 24 odst. 1 směrnice 2004/38 v zásadě přiznáno stejné zacházení jako tuzemským státním příslušníkům, pokud se na něj nevztahuje žádný ze tří případů uvedených v odstavci 2 uvedeného článku, a měla by mu tudíž být umožněna účast v systému sociálního zabezpečení hostitelského členského státu za stejných podmínek jako jeho vlastním státním příslušníkům<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0035"><P>Viz rovněž bod 84 tohoto stanoviska.</P></NOTE>. To by znamenalo, že by nejenže mohl mít přístup k zdravotní péči spadající do systému veřejného systému, ale rovněž to, že by tato péče měla být hrazena státem za stejných podmínek, jaké platí pro jeho vlastní státní příslušníky<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0036"><P>Pro srovnání viz bod 22 tohoto stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0071"><NO.P>71.</NO.P><TXT>Nicméně logika uvedená v předchozím bodě neplatí automaticky, což potvrzují vyjádření lotyšské a španělské vlády, jakož i Komise.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0072"><NO.P>72.</NO.P><TXT>Lotyšská vláda zdůrazňuje, že podmínka existence zdravotního pojištění, kterým jsou kryta všechna rizika, nebyla zvolena náhodně, ale že sleduje určitý cíl. Stejně jako požadavek dostatečných prostředků směřuje k tomu, aby dotyčná osoba byla schopna sama uspokojit své potřeby při pobytu v jiném členském státě trvajícím déle než tři měsíce a aby jí tento stát nemusel poskytovat dávky sociální pomoci ve formě životního minima, cílem požadavku zdravotního pojištění, kterým jsou kryta všechna rizika, je rovněž to, aby osoba, která nevykonává zaměstnání nebo samostatnou výdělečnou činnost, sama pokrývala své zdravotní výdaje a aby takové náklady nemusel nést dotyčný členský stát. Podle názoru této vlády nelze připustit, aby se osoba dovolávala rovného zacházení zakotveného v čl. 24 odst. 1 směrnice 2004/38 pro získání nároku na státem hrazenou zdravotní péči, zatímco podle čl. 7 odst. 1 písm. b) této směrnice musí mít k tomu, aby získala právo legálně pobývat v hostitelském členském státě po dobu delší než tři měsíce, zdravotní pojištění, kterým jsou kryta všechna rizika.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="14"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0073"><NO.P>73.</NO.P><TXT>Obdobně i Komise má za to, s odkazem na rozsudek Dano<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0037"><P>Bod 77 tohoto rozsudku.</P></NOTE>, že odmítnutí hostitelského členského státu poskytnout přístup ke svému systému sociálního zabezpečení takovému občanovi Unie, jako je A, ve stejném rozsahu jako vlastním státním příslušníkům s bydlištěm na jeho území, je pouze nevyhnutelným důsledkem směrnice 2004/38, v projednávaném případě podmínky disponovat zdravotním pojištěním, kterým jsou kryta všechna rizika, v souladu s čl. 7 odst. 1 písm. b) této směrnice.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0074"><NO.P>74.</NO.P><TXT>Španělská vláda podporuje stanovisko lotyšské vlády a Komise.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0075"><NO.P>75.</NO.P><TXT>Pokud jejich stanoviska shrnu, mají za to, že vzhledem k tomu, že práva na rovné zacházení podle čl. 24 odst. 1 směrnice 2004/38 ve spojení s jejími články 7 a 14 se dotčené osoby mohou domáhat pouze pod podmínkou, že disponují dostatečnými prostředky a mají uzavřené zdravotní pojištění, kterým jsou kryta všechna rizika, mohou se tohoto práva dovolávat pouze pro účely poskytování jiných dávek než těch, jichž se týkají uvedené podmínky, jinak by tyto postrádaly smysl.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0076"><NO.P>76.</NO.P><TXT>Jinými slovy, podle těchto vlád a Komise se právo na rovné zacházení nemůže týkat přiznání minimálního příjmu nebo účasti v systému veřejné zdravotní péče hostitelského členského státu, jelikož dotčené aspekty řeší právě podmínky stanovené v čl. 7 odst. 1 písm. b) směrnice 2004/38.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0077"><NO.P>77.</NO.P><TXT>Tyto úvahy chápu. Domnívám se, jak dále prokážu, že podmínka stanovená v čl. 7 odst. 1 písm. b) směrnice 2004/38 a spočívající v povinnosti disponovat zdravotním pojištěním, kterým jsou kryta všechna rizika, má totiž za cíl zabránit tomu, aby se hospodářsky nečinný občan Unie stal pro hostitelský členský stát nepřiměřenou zátěží před tím, než získá právo trvalého pobytu v souladu s článkem 16 této směrnice, tedy po prvních pěti letech pobytu. Mám totiž za to, že během této doby má hostitelský členský stát v zásadě právo požadovat, aby občan Unie uzavřel na své náklady zdravotní pojištění, které kryje jeho výdaje na zdravotní péči v hostitelském členském státě<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0038"><P>Připomínám, že volný pohyb hospodářsky nečinných občanů Unie může být omezen sekundárním právem v souladu s článkem 21 SFEU, který stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0039" REF.END="QE0039"/>každý občan Unie má právo svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států s výhradou omezení a podmínek stanovených ve Smlouvách a v opatřeních přijatých k jejich provedení<QUOT.END REF.START="QS0039" CODE="201C" ID="QE0039"/>.</P></NOTE>. V důsledku toho má ve většině případů tento členský stát podle mého názoru právo odmítnout, aby byl tento občan pojištěn v jeho systému sociálního zabezpečení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0078"><NO.P>78.</NO.P><TXT>Nicméně otázkou, kterou musí Soudní dvůr v projednávané věci vyřešit, je, zda členský stát může <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0040" REF.END="QE0040"/>automaticky a za všech okolností<QUOT.END REF.START="QS0040" CODE="201C" ID="QE0040"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0039"><P>Viz rozsudek Jobcenter Krefeld, bod 79, z něhož je toto vyjádření převzato.</P></NOTE> odmítnout začlenit hospodářsky nečinného občana Unie do svého systému sociálního zabezpečení za stejných podmínek jako své vlastní státní příslušníky. Zdůrazňuji, že ani pro jeho vlastní státní příslušníky není státem hrazená zdravotní péče obecně <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0041" REF.END="QE0041"/>bezplatná<QUOT.END REF.START="QS0041" CODE="201C" ID="QE0041"/>. Přispívají na ni buď svými příspěvky, nebo daněmi, v závislosti na způsobu financování sociálního zabezpečení stanoveném jednotlivými členskými státy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0079"><NO.P>79.</NO.P><TXT>Tato problematika vyvstává zejména v případě občana Unie, který splnil podmínky stanovené v čl. 7 odst. 1 písm. b) směrnice 2004/38, avšak trvale opustil členský stát svého původu, kde proto již není účastníkem sociálního zabezpečení, a který se usadil za účelem sloučení rodiny v jiném členském státě, do kterého přemístil centrum všech svých rodinných, osobních a profesních zájmů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0080"><NO.P>80.</NO.P><TXT>V tomto ohledu mám za to, že je třeba uplatnit diferencovanější výklad, než výklad navrhovaný lotyšskou a španělskou vládou i Komisí, jak nás nabádá rozsudek Jobcenter Krefeld, týkající se podmínky dostatečných prostředků. Potřeba takového přístupu je podle mého názoru ještě naléhavější, pokud jde o podmínku zdravotního pojištění, kterým jsou kryta všechna rizika. Prokáži, že systematické odmítání poskytovat hospodářsky nečinným státním příslušníkům jiných členských států veřejnou<?PAGE NO="15"?> zdravotní péči za stejných podmínek jako tuzemským státním příslušníkům, dříve než po pěti letech pobytu na území hostitelského členského státu získají právo trvalého pobytu, není podepřeno zněním článků 7, 14 a 24 směrnice 2004/38 a že je v rozporu s cílem volného pohybu občanů Unie, jakož i se samotným pojmem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0042" REF.END="QE0042"/>občanství Unie<QUOT.END REF.START="QS0042" CODE="201C" ID="QE0042"/>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0043" REF.END="QE0043"/>zdravotní pojištění, kterým jsou kryta všechna rizika<QUOT.END REF.START="QS0043" CODE="201C" ID="QE0043"/>, z hlediska znění a kontextu čl. 7 odst. 1 směrnice 2004/38</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0081"><NO.P>81.</NO.P><TXT>Podmínka zdravotního pojištění, kterým jsou kryta všechna rizika, je uvedena v čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) směrnice 2004/38.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0082"><NO.P>82.</NO.P><TXT>Nejprve bych uvedl, že ve směrnici 2004/38, a zejména v jejích článcích 7, 14 a 24, není výslovně uvedeno, že členský stát může odmítnout začlenit občana Unie do svého systému sociálního zabezpečení, a tudíž poskytnout mu veřejné zdravotní pojištění, z důvodu, že je hospodářsky nečinný po dobu pobytu trvajícího od tří měsíců do pěti let od jeho příjezdu do tohoto členského státu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0083"><NO.P>83.</NO.P><TXT>Konkrétně výjimka uvedená v čl. 24 odst. 2 směrnice 2004/38 takové omezení práva na rovné zacházení nestanoví. Připomínám, že toto ustanovení, jakožto výjimka ze základní svobody, musí být podle Soudního dvora vykládáno striktně. Soudní dvůr navíc upřesnil rozsah této výjimky v nedávném rozsudku Jobcenter Krefeld<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0040"><P>Viz body 60 a násl. tohoto rozsudku. Rozsudek se týká občana Unie, který není hospodářsky činný v okamžiku, kdy podal žádost o dávky na zajištění živobytí pro sebe a své děti v hostitelském členském státě, kde předtím pracoval. Poté, co sice ztratil postavení pracovníka, avšak hledal nové zaměstnání v tomto členském státě, vztahovalo se na něj ustanovení čl. 14 odst. 4 písm. b) směrnice 2004/38. Kromě toho mu právo pobytu v hostitelském členském státě vyplývalo z článku 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 492/2011 ze dne <DATE ISO="20110405">5. dubna 2011</DATE> o volném pohybu pracovníků uvnitř Unie (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="141" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2011">Úř. věst. 2011, L 141, s. 1</REF.DOC.OJ>) z důvodu školní docházky jeho dětí v tomto státě, a tudíž z práva na stejné zacházení v oblasti sociální pomoci jako se státními příslušníky tohoto státu.</P></NOTE>, kde zdůraznil zaprvé, že se uplatní pouze v situacích, na které se vztahuje čl. 24 odst. 1 nařízení č. 883/2004, tudíž pouze na občany Unie, jejichž právo pobytu je založeno na samotné směrnici<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0041"><P>Viz rozsudek Jobcenter Krefeld, bod 65.</P></NOTE>. Zadruhé, co se týče uplatnění výjimky na uchazeče o zaměstnání, tato se vztahuje jen na osoby, které mají právo pobytu <HT TYPE="ITALIC">pouze</HT> na základě čl. 14 odst. 4 písm. b) směrnice 2004/38<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0042"><P>Viz rozsudek Jobcenter Krefeld, body 69 a 70.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0084"><NO.P>84.</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že na takového občana Unie, jako je A, který má právo pobytu na základě čl. 7 odst. 1 písm. b) a čl. 14 odst. 2 směrnice 2004/38, a nikoli pouze na základě jejího čl. 14 odst. 4 písm. b), se výjimka uvedená v čl. 24 odst. 2 uvedené směrnice nevztahuje<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0043"><P>Zdůrazňuji, že zatímco <HT TYPE="ITALIC">čl. 14 odst. 4 písm. b)</HT> směrnice 2004/38 se vztahuje na osoby, které pobývají v hostitelském členském státě po dobu delší než tři měsíce od svého příjezdu, aby zde hledaly zaměstnání, a nemají nárok na dávky sociální pomoci tohoto členského státu z důvodu použití výjimky uvedené v čl. 24 odst. 2 této směrnice, její <HT TYPE="ITALIC">čl. 14 odst. 2</HT> se týká jiných osob, které mají právo pobytu na základě článku 7 uvedené směrnice a nadále splňují podmínky tohoto posledně uvedeného ustanovení, a mají tudíž v zásadě nárok na stejné zacházení jako tuzemští státní příslušníci, a to na základě čl. 24 odst. 1 téže směrnice.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0085"><NO.P>85.</NO.P><TXT>Dále podotýkám, že na rozdíl od znění čl. 7 odst. 1 písm. b) směrnice 2004/38, který občanům Unie ukládá disponovat dostatečnými prostředky, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0044" REF.END="QE0044"/>aby se po dobu svého pobytu nestali <HT TYPE="ITALIC">zátěží</HT> pro systém sociální pomoci hostitelského členského státu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0044"><P>Kurzivou zvýraznil autor stanoviska.</P></NOTE><QUOT.END REF.START="QS0044" CODE="201C" ID="QE0044"/>, spojitost mezi existencí takové zátěže a podmínkou disponovat zdravotním pojištěním, kterým jsou kryta všechna rizika, unijní normotvůrce nestanovil. Měl tak za to, že nedostatek prostředků může představovat <HT TYPE="ITALIC">zátěž</HT>, která může odůvodnit odmítnutí přiznat stejné sociální dávky jako tuzemským státním příslušníkům<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0045"><P>V tomto smyslu viz rozsudek Dano, bod 77.</P></NOTE>. Pokud jde naproti tomu o zdravotní pojištění, kterým jsou kryta všechna rizika, snahou normotvůrce bylo zabránit tomu, aby se občan Unie pobývající v hostitelském členském státě stal pro tento stát nikoliv pouhou zátěží, ale <HT TYPE="ITALIC">zátěží nepřiměřenou</HT><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0046"><P>V tomto smyslu viz rozsudek Dano, bod 71.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="16"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0086"><NO.P>86.</NO.P><TXT>Pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0045" REF.END="QE0045"/>nepřiměřená zátěž<QUOT.END REF.START="QS0045" CODE="201C" ID="QE0045"/> budu podrobně zkoumat od bodu 92 tohoto stanoviska. V této fázi pouze zdůrazním, že přívlastek <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0046" REF.END="QE0046"/>nepřiměřená<QUOT.END REF.START="QS0046" CODE="201C" ID="QE0046"/> přináší výrazný rozdíl.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0087"><NO.P>87.</NO.P><TXT>Pokud jde konečně o význam pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0047" REF.END="QE0047"/>zdravotní pojištění, kterým jsou kryta všechna rizika<QUOT.END REF.START="QS0047" CODE="201C" ID="QE0047"/>, zdůrazňuji, že tento není směrnicí 2004/38 definován.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0088"><NO.P>88.</NO.P><TXT>V běžném jazyce odkazuje pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0048" REF.END="QE0048"/>pojištění<QUOT.END REF.START="QS0048" CODE="201C" ID="QE0048"/> na <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0049" REF.END="QE0049"/>smlouvu, kterou pojistitel pojištěnému zajišťuje prostřednictvím pojistného nebo příspěvku platbu dohodnuté částky v případě realizace určitého rizika<QUOT.END REF.START="QS0049" CODE="201C" ID="QE0049"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0047"><P>Definice převzata ze slovníku Le Robert.</P></NOTE>. V projednávaném případě se jedná o zdravotní pojištění, jehož cílem je pokrýt rizika v oblasti zdravotní péče. Výraz <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0050" REF.END="QE0050"/>kterým jsou kryta všechna rizika<QUOT.END REF.START="QS0050" CODE="201C" ID="QE0050"/> se týká rozsahu rizik, která mají být v hostitelském členském státě pokryta.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0089"><NO.P>89.</NO.P><TXT>Směrnice 2004/38 však neobsahuje žádné upřesnění významu těchto výrazů. Zejména neuvádí, zda má být zdravotní pojištění soukromé, či veřejné. Vlády, které v projednávané věci předložily vyjádření, a Komise vycházely z předpokladu, že pojištění, o které se jedná, je soukromým pojištěním. Ze znění ustanovení to však nevyplývá. Není ani uvedeno, zda má být pojištění poskytnuto institucí nebo podnikem hostitelského členského státu, nebo zda může pocházet z jiného členského státu, zejména z členského státu původu občana Unie.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0090"><NO.P>90.</NO.P><TXT>Rozsudek Baumbast a R<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0048"><P>Rozsudek ze dne <DATE ISO="20020917">17. září 2002</DATE> (C‑413/99, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0051" REF.END="QE0051"/>rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Baumbast<QUOT.END REF.START="QS0051" CODE="201C" ID="QE0051"/></NAME.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2002:493">EU:C:2002:493</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), který se týkal směrnice 90/364, jež předcházela směrnici 2004/38 a obsahovala obdobnou povinnost mít uzavřené zdravotní pojištění.</P></NOTE>, jakož i pokyny Komise týkající se uplatňování směrnice 2004/38<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0049"><P>Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě o pokynech pro lepší provádění a uplatňování směrnice 2004/38/ES [COM(2009) 313 final (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0052" REF.END="QE0052"/>pokyny týkající se uplatňování směrnice 2004/38<QUOT.END REF.START="QS0052" CODE="201C" ID="QE0052"/>).</P></NOTE> poskytují v tomto ohledu několik vysvětlení. Z uvedeného rozsudku vyplývá, že dotyčný občan Unie, který se domáhal práva pobytu v hostitelském členském státě, ve spojení s nímž využil svobody pohybu, v daném případě ve Spojeném království, měl v členském státě svého původu, tedy v Německu, uzavřeno zdravotní pojištění, kterým byla kryta všechna rizika a které poskytoval systém sociálního zabezpečení posledně uvedeného státu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0050"><P>V tomto smyslu viz rozsudek Baumbast, bod 89, jakož i stanovisko generálního advokáta L. A. Geelhoeda ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Baumbast</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑413/99</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2001:385">EU:C:2001:385</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0116">116</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Tuto úvahu ostatně podporují pokyny uvedené v předchozí poznámce pod čarou, podle kterých může být zdravotní pojištění výsledkem účasti na systému sociálního zabezpečení členského státu původu občana Unie. Komise uvádí příklad důchodců, kteří mají nárok na lékařskou péči podle právních předpisů členského státu, který jim vyplácí důchod. Tento orgán zmiňuje rovněž případ, kdy se právní předpisy členského státu původu vztahují na poskytování zdravotní péče studentovi, který přichází do jiného členského státu za účelem studia, aniž však do něj přemístil své bydliště ve smyslu nařízení č. 1408/71, nyní nařízení č. 883/2004.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0091"><NO.P>91.</NO.P><TXT>Způsob pojištění se tedy nejeví jako rozhodující. Podstatné je mít uzavřené zdravotní pojištění<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0051"><P>Povinnost mít uzavřené zdravotní pojištění je obsažena ve dvou dalších ustanoveních směrnice 2004/38, a to v čl. 12 odst. 2 a v čl. 13 odst. 2 druhém pododstavci. Povinnost je formulována poněkud přísněji v tom smyslu, že ukládá zúčastněným být účastníkem zdravotního pojištění, kterým jsou v hostitelském členském státě <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0053" REF.END="QE0053"/>kryta všechna rizika<QUOT.END REF.START="QS0053" CODE="201C" ID="QE0053"/>, ale stejně jako čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) této směrnice je znění neutrální co do druhu pojištění.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0092"><NO.P>92.</NO.P><TXT>Další vyjasnění poskytuje mimoto i kontext směrnice 2004/38. Podotýkám, že podle bodu 10 odůvodnění této směrnice je cílem podmínek stanovených v jejím článku 7 zejména zabránit tomu, aby se dotyční občané Unie stali <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0054" REF.END="QE0054"/>nepřiměřenou zátěží<QUOT.END REF.START="QS0054" CODE="201C" ID="QE0054"/> pro systém sociální pomoci hostitelského členského státu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0052"><P>Tento bod odůvodnění odráží čtvrtý bod odůvodnění směrnice 90/364. Viz taktéž rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20111221">21. prosince 2011</DATE>, <NAME.CASE>Ziolkowski a Szeja</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑424/10 a C‑425/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:866">EU:C:2011:866</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0040">40</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0093"><NO.P>93.</NO.P><TXT>Z historie vzniku uvedeného ustanovení a z pokynů k uplatňování směrnice 2004/38 rovněž vysvítá, nakolik je pro členské státy důležité zabránit tomu, aby se hospodářsky nečinný občan Unie stal takovou zátěží.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="17"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0094"><NO.P>94.</NO.P><TXT>Tento zájem hospodářského charakteru byl totiž vyjádřen již ve třech směrnicích z roku 1990, které předcházely směrnici 2004/38<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0053"><P>Viz bod 11 tohoto stanoviska.</P></NOTE>, zejména ve směrnici 90/364, a navazoval na zprávu <HT TYPE="ITALIC">ad hoc</HT> výboru <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0055" REF.END="QE0055"/>Evropa občanů<QUOT.END REF.START="QS0055" CODE="201C" ID="QE0055"/> z roku 1985 zvanou <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0056" REF.END="QE0056"/>Adonninova zpráva<QUOT.END REF.START="QS0056" CODE="201C" ID="QE0056"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0054"><P>Adonninova zpráva předložená Evropské radě zasedající v Bruselu ve dnech <DATE ISO="19850329">29.</DATE> a <DATE ISO="19850330">30. března 1985</DATE> (Bulletin Evropských společenství, dodatek č. 7/85, s. 9 a 10). Tato zpráva obsahuje řadu návrhů vypracovaných na žádost hlav států a předsedů vlád za účelem posílení práv občanů Unie, zejména práva pobytu. V tomto smyslu viz rovněž stanovisko generálního advokáta La Pergoly ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Kaba</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑356/98</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1999:470">EU:C:1999:470</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, poznámka pod čarou č. 123), které odkazuje na uvedenou zprávu.</P></NOTE>. Ta navrhovala stanovit kromě podmínky dostatečných prostředků i podmínku <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0057" REF.END="QE0057"/>přiměřeného krytí pro případ nemoci<QUOT.END REF.START="QS0057" CODE="201C" ID="QE0057"/>, tak aby bylo usnadněno přijetí návrhu směrnice 90/364 o právu pobytu hospodářsky nečinných občanů Unie<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0055"><P>Viz návrh směrnice Rady o právu pobytu [COM(89) 275 final (<REF.DOC.OJ COLL="C" NO.OJ="191" PAGE.FIRST="5" DATE.PUB="1989">Úř. věst. 1989, C 191, s. 5</REF.DOC.OJ>)]. Podotýkám, že první návrh týkající se obecného práva pobytu sahá do konce 70. let. Neobsahoval podmínku mít uzavřené zdravotní pojištění. Viz návrh směrnice Rady o právu pobytu státních příslušníků členských států na území jiného členského státu předložený Komisí Radě dne <DATE ISO="19790731">31. července 1979</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="C" NO.OJ="207" PAGE.FIRST="14" DATE.PUB="1979">Úř. věst. 1979, C 207, s. 14</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0095"><NO.P>95.</NO.P><TXT>Pokud jde o pokyny týkající se uplatňování směrnice 2004/38, tyto uvádějí, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0058" REF.END="QE0058"/>[z]dravotní pojištění, ať již soukromé nebo veřejné, sjednané v hostitelském členském státě nebo jinde, je v zásadě přijatelné, pokud poskytuje [celkové pokrytí všech rizik] a <HT TYPE="ITALIC">nevytváří zátěž pro veřejné finance v hostitelském členském státě</HT><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0056"><P>Kurzivou zvýraznil autor stanoviska (viz bod 2.3.2 těchto pokynů). Dodávám, že tyto pokyny nejsou právně závazné, ale mohou být výkladovým zdrojem.</P></NOTE><QUOT.END REF.START="QS0058" CODE="201C" ID="QE0058"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0096"><NO.P>96.</NO.P><TXT>Podotýkám ostatně, že Komise ve svém návrhu na změnu nařízení č. 883/2004, který měl zohlednit judikaturu Soudního dvora, uvažovala, že by občan Unie měl mít přístup k systému sociálního zabezpečení hostitelského členského státu, pokud v něm obvykle pobývá, a přiměřeně přispívat do systému zdravotního pojištění<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0057"><P>Viz návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne <DATE ISO="20161213">13. prosince 2016</DATE>, kterým se mění nařízení č. 883/2004 a nařízení (ES) č. 987/2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení č. 883/2004 [COM(2016) 815 final], zejména čl. 1 odst. 3 tohoto návrhu.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0097"><NO.P>97.</NO.P><TXT>Z výše uvedených úvah vyplývá, že zdravotní pojištění, kterým jsou kryta všechna rizika, může být soukromé nebo veřejné a může vyplývat z účasti v systému sociálního zabezpečení členského státu, zejména členského státu původu občana Unie, jak tomu bylo ve věci, v níž byl vydán rozsudek Baumbast, ale také hostitelského členského státu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0058"><P>Podotýkám, že na jednání v uvedené věci Komise v odpovědi na otázku Soudního dvora týkající se možnosti dobrovolné účasti na sociálním zabezpečení hostitelského členského státu uvedla, že pokud hostitelský členský stát stanoví možnost přístupu do svého systému veřejného zdravotnictví prostřednictvím příspěvku více než symbolického, je třeba postupovat tímto způsobem, tak aby nečinný občan Unie, který využil svého práva volného pohybu, nebyl nucen uzavřít soukromé pojištění.</P></NOTE>. Vzhledem k tomu, že směrnice 2004/38 pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0059" REF.END="QE0059"/>zdravotní pojištění, kterým jsou kryta všechna rizika<QUOT.END REF.START="QS0059" CODE="201C" ID="QE0059"/>, blíže neupřesňuje, mám za to, že podmínka zdravotního pojištěním, kterým jsou kryta všechna rizika, musí být chápána jako povinnost mít komplexní zdravotní pojištění bez ohledu na jeho původ a případně na způsob pojištění. Stanovení povinnosti mít <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0060" REF.END="QE0060"/>zdravotní pojištění, kterým jsou kryta všechna rizika<QUOT.END REF.START="QS0060" CODE="201C" ID="QE0060"/>, jakožto podmínky legálního pobytu občana Unie v souladu se směrnicí 2004/38, nemůže podle mého názoru samo o sobě bránit existenci práva hospodářsky nečinného občana Unie být pojištěn v systému sociálního zabezpečení hostitelského členského státu. K tomu by bylo třeba, aby taková účast představovala <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0061" REF.END="QE0061"/>nepřiměřenou zátěž<QUOT.END REF.START="QS0061" CODE="201C" ID="QE0061"/> pro finanční rovnováhu hostitelského členského státu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0098"><NO.P>98.</NO.P><TXT>Jak přitom prokáži dále, tento důsledek není automatický.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="18"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">3.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0062" REF.END="QE0062"/>nepřiměřená zátěž<QUOT.END REF.START="QS0062" CODE="201C" ID="QE0062"/></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0099"><NO.P>99.</NO.P><TXT>V rozsudku Baumbast Soudní dvůr zdůraznil, že právo volného pohybu a pobytu bylo Smlouvou o fungování Evropské unie rozšířeno na <HT TYPE="ITALIC">každého</HT> občana Unie bez ohledu na to, zda vykonává hospodářskou činnost, přičemž připomněl, že toto právo podléhá omezením a podmínkám stanoveným ve Smlouvách, jakož i v ustanoveních přijatých k jejich provedení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0059"><P>V tomto smyslu viz rozsudek Baumbast, body 81 až 85. Viz rovněž poznámka pod čarou č. 38 tohoto stanoviska.</P></NOTE>. Soudní dvůr vysvětlil, že tato omezení vycházejí z myšlenky, že výkon práva pobytu občanů Unie může být podřízen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0063" REF.END="QE0063"/>legitimním zájmům<QUOT.END REF.START="QS0063" CODE="201C" ID="QE0063"/> členských států, mezi něž patří i zájem, aby osoby požívající tohoto práva nevyvolaly <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0064" REF.END="QE0064"/>nepřiměřené zatížení veřejných financí hostitelského členského státu<QUOT.END REF.START="QS0064" CODE="201C" ID="QE0064"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0060"><P>Viz rozsudek Baumbast, bod 90.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0100"><NO.P>100.</NO.P><TXT>Soudní dvůr dodal, že při uplatnění těchto omezení a podmínek musí být dodržovány meze uložené unijním právem a že toto uplatnění musí být v souladu se zásadou proporcionality<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0061"><P>Viz rozsudek Baumbast, bod 91.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0101"><NO.P>101.</NO.P><TXT>V tomto ohledu podotýkám, že čl. 14 odst. 3 směrnice 2004/38 stanoví, že vyhoštění ze země nesmí být automatickým důsledkem využití systému sociální pomoci. Toto ustanovení odráží posouzení Soudního dvora v rozsudku Grzelczyk<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0062"><P>Rozsudek ze dne <DATE ISO="20010920">20. září 2001</DATE> (C‑184/99, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0065" REF.END="QE0065"/>rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Grzelczyk<QUOT.END REF.START="QS0065" CODE="201C" ID="QE0065"/></NAME.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2001:458">EU:C:2001:458</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, podle kterého pouhá skutečnost, že student žádá o minimální příjem v hostitelském členském státě, nemůže automaticky vést ke ztrátě jeho práva pobytu a k odmítnutí přiznat mu požadovanou sociální dávku<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0063"><P>V tomto smyslu viz rozsudek Grzelczyk, body 44 a 45.</P></NOTE>. Z toho vyvozuji, že přiznání takové sociální dávky nepředstavuje vždy nepřiměřenou zátěž.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0102"><NO.P>102.</NO.P><TXT>Kdy se zátěž stane nepřiměřenou?</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0103"><NO.P>103.</NO.P><TXT>Pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0066" REF.END="QE0066"/>nepřiměřená zátěž<QUOT.END REF.START="QS0066" CODE="201C" ID="QE0066"/> byl použit zejména v rozsudcích García-Nieto, Alimanovič a Dano a upřesněn v rozsudku Jobcenter Krefeld [oddíl a)]. Byl rovněž předmětem posouzení v rámci věcí, ve kterých situace občana Unie vykazovala integrační vazbu na hostitelský členský stát [oddíl b)]. Zatímco věci, ve kterých byly vydány rozsudky uvedené v oddílu a), nebyly vhodné pro individuální posouzení situace dotyčných občanů, v takové věci, jako je věc v původním řízení, je takový přezkum nezbytný [oddíl c)].</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">a)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0067" REF.END="QE0067"/>nepřiměřená zátěž<QUOT.END REF.START="QS0067" CODE="201C" ID="QE0067"/> ve smyslu rozsudků García-Nieto, Alimanovič a Dano, jak byl upřesněn v rozsudku Jobcenter Krefeld</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0104"><NO.P>104.</NO.P><TXT>V rozsudku Jobcenter Krefeld se Soudní dvůr snažil ozřejmit, že taková osoba, jako byl žalobce ve věci, v níž byl vydán tento rozsudek, nepředstavovala nepřiměřenou zátěž pro systém sociálního zabezpečení hostitelského členského státu, když odlišil její situaci od situace J. García-Nieto, N. Alimanoviče a E. Dano, tedy občanů Unie, kterých se týkaly rozsudky stejného jména.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0105"><NO.P>105.</NO.P><TXT>Na rozdíl od J. García-Nieto nepožadoval občan Unie, o něhož se jednalo ve věci, v níž byl vydán rozsudek Jobcenter Krefeld, a sice otec rodiny a bývalý zaměstnanec v hostitelském členském státě, sociální dávku za první tři měsíce svého pobytu na území tohoto státu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0106"><NO.P>106.</NO.P><TXT>Na rozdíl od N. Alimanoviče se tento občan Unie nedomáhal takové dávky ani z titulu práva pobytu na dobu delší než tyto tři první měsíce pouze na základě skutečnosti, že hledá v hostitelském členském státě zaměstnání, jelikož měl na základě článku 10 nařízení č. 492/2011 autonomní právo pobytu.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="19"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0107"><NO.P>107.</NO.P><TXT>Konečně na rozdíl od E. Dano nevstoupil uvedený občan Unie na území hostitelského členského státu bez zaměstnání a dostatečných prostředků pouze proto, aby v něm získal nárok na dávky sociální pomoci poskytované tímto státem vlastním státním příslušníkům.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0108"><NO.P>108.</NO.P><TXT>V důsledku toho neměl být dotčený občan Unie, třebaže žádal o dávku na živobytí, považován za nepřiměřenou zátěž pro systém sociální pomoci hostitelského členského státu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0064"><P>Připomínám však, jak jsem vysvětlil v poznámce pod čarou č. 40 tohoto stanoviska, že tato osoba zakládala své právo pobytu v hostitelském členském státě na nařízení č. 492/2011, konkrétně na skutečnosti, že v něm dříve pracovala a že její děti zde chodí školy.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0109"><NO.P>109.</NO.P><TXT>Tyto úvahy jsou relevantní pro takového občana Unie, jako je A, jelikož jeho situace se rovněž jasně odlišuje od situace J. García-Nieto, N. Alimanoviče a E. Dano.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0110"><NO.P>110.</NO.P><TXT>Jeho žádost se totiž netýká prvních tří měsíců po vstupu do hostitelského členského státu, ale období následujícího po těchto měsících. Jeho právo pobytu není založeno pouze na hledání zaměstnání v hostitelském členském státě na základě čl. 14 odst. 4 písm. b) směrnice 2004/38, neboť je nesporné, že v hostitelském členském státě legálně pobývá na základě čl. 7 odst. 1 písm. b) této směrnice. Konečně, na rozdíl od E. Dano nevstoupil A na území hostitelského členského státu za účelem získání dávek sociální pomoci nebo bezplatné zdravotní péče od tohoto členského státu. Zatímco E. Dano nikdy nepracovala a nehledala v hostitelském členském státě zaměstnání, A již pracoval v Itálii a v Lotyšsku hledal zaměstnání<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0065"><P>Jak jsem uvedl v bodě 22 tohoto stanoviska, A v roce 2018 našel zaměstnání v Lotyšsku. Chtěl bych ale dodat, že tato okolnost nic nemění na jeho právním zájmu na podání žaloby, a tudíž na přípustnosti předběžných otázek, která ostatně ani nebyla předmětem námitky. Sám předkládající soud zdůrazňuje, zaprvé, že rozhodnutí o odmítnutí účasti na pojištění mohlo být stiženo protiprávností zakládající právo na podání žaloby. A zadruhé, pokud by byl pracovněprávní vztah ukončen, závěr o protiprávnosti by zabránil tomu, aby autor rozhodnutí vydal vůči žalobci nové obdobné rozhodnutí (obdobně viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130528">28. května 2013</DATE>, <NAME.CASE>Abdulrahim v. Rada a Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑239/12 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:331">EU:C:2013:331</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0061">61</REF.NP.ECR>, <REF.NP.ECR REF="NP0063">63</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0064">64</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0111"><NO.P>111.</NO.P><TXT>Taková zjištění podle mého názoru umožňují vyloučit riziko, že by takový občan Unie, jako je A, představoval nepřiměřenou zátěž ve smyslu uvedených tří případů dříve analyzovaných Soudním dvorem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0112"><NO.P>112.</NO.P><TXT>Kromě toho se A zdaleka nechoval jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0068" REF.END="QE0068"/>sociální turista<QUOT.END REF.START="QS0068" CODE="201C" ID="QE0068"/>, což je výraz použitý k charakterizování jednání E. Dano, ale vytvořil si na hostitelský členský stát zvláštní vazby, které mají podle judikatury Soudního dvora důsledky pro pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0069" REF.END="QE0069"/>nepřiměřená zátěž<QUOT.END REF.START="QS0069" CODE="201C" ID="QE0069"/>. V následující části se jimi budu zabývat.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">b)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0070" REF.END="QE0070"/>nepřiměřená zátěž<QUOT.END REF.START="QS0070" CODE="201C" ID="QE0070"/> zkoumanému ve světle integrační vazby na hostitelský členský stát</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0113"><NO.P>113.</NO.P><TXT>Soudní dvůr zkoumal, jaký může mít integrační vazba hospodářsky nečinného občana Unie na hostitelský členský stát dopad na nárok tohoto občana na získání dávek sociální pomoci ve stejném rozsahu, jaký mají státní příslušníci tohoto státu. Judikatura Soudního dvora se rozvinula zejména v rámci věcí týkajících se hospodářsky nečinných studentů, kteří studují v hostitelském členském státě<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0066"><P>Viz zejména rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20020711">11. července 2002</DATE>, <NAME.CASE>D’Hoop</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑224/98</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2002:432">EU:C:2002:432</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), ze dne <DATE ISO="20050315">15. března 2005</DATE>, Bidar (C‑209/03, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0071" REF.END="QE0071"/>rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Bidar<QUOT.END REF.START="QS0071" CODE="201C" ID="QE0071"/></NAME.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:169">EU:C:2005:169</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20071023">23. října 2007</DATE>, <NAME.CASE>Morgan a Bucher</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑11/06 a C‑12/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:626">EU:C:2007:626</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20081118">18. listopadu 2008</DATE>, <NAME.CASE>Förster</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑158/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:630">EU:C:2008:630</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20121025">25. října 2012</DATE>, <NAME.CASE>Prete</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑367/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:668">EU:C:2012:668</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130718">18. července 2013</DATE>, <NAME.CASE>Prinz a Seeberger</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑523/11 et C‑585/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:524">EU:C:2013:524</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20131024">24. října 2013</DATE>, <NAME.CASE>Thiele Meneses</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑220/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:683">EU:C:2013:683</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150226">26. února 2015</DATE>, <NAME.CASE>Martens</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑359/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:118">EU:C:2015:118</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180725">25. července 2018</DATE>, <NAME.CASE>A (Asistence zdravotně postižené osobě)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑679/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:601">EU:C:2018:601</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0114"><NO.P>114.</NO.P><TXT>Soudní dvůr tak v rozsudku Bidar<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0067"><P>Bod 56 tohoto rozsudku.</P></NOTE> zkoumal, zda poskytnutí finanční podpory studentům ve formě stipendií určených k pomoci s úhradou jejich každodenních životních nákladů může představovat nepřiměřenou zátěž, která může mít důsledky pro celkovou úroveň podpory, jež může být tímto státem poskytována.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="20"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0115"><NO.P>115.</NO.P><TXT>Soudní dvůr v tomto rozsudku rozhodl, že aby se takovému důsledku zabránilo, je členský stát oprávněn poskytovat takovou podporu pouze studentům, kteří prokázali určitý stupeň integrace do společnosti tohoto státu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0068"><P>Viz rozsudek Bidar, bod 57.</P></NOTE>. Považoval za relevantní skutečnost, že občan Unie navázal skutečný vztah ke společnosti tohoto státu tím, že tam legálně pobýval a absolvoval tam značnou část svého středoškolského studia. Soudní dvůr rozhodl, že vnitrostátní právní předpisy, které takovému občanovi brání v absolvování vysokoškolského studia v hostitelském členském státě za stejných podmínek v oblasti finanční podpory, jaké mají jeho státní příslušníci, aniž přitom zohledňují stupeň skutečné integrace občana do společnosti tohoto státu, nejsou odůvodněny legitimním cílem, jehož dosažení mají tyto právní předpisy zaručit<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0069"><P>Viz rozsudek Bidar, body 61 a 63.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0116"><NO.P>116.</NO.P><TXT>V rozsudku Förster<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0070"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20081118">18. listopadu 2008</DATE> (<NO.CASE>C‑158/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:630">EU:C:2008:630</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, pozdějšího data než rozsudek Bidar, však Soudní dvůr s odkazem na znění směrnice 2004/38 rozhodl, že členský stát může považovat za legitimní skutečnost, že studentům pocházejícím z jiných členských států, kteří pobývají na jeho území za účelem studia, není poskytována taková vyživovací podpora, dokud nesplňují požadavek pobytu po dobu pěti let. Zdůrazňuji však, že směrnice 2004/38 obsahuje výslovné ustanovení v tomto smyslu v čl. 24 odst. 2.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0117"><NO.P>117.</NO.P><TXT>Vzhledem k neexistenci výslovného ustanovení umožňujícího odchýlit se od práva na rovné zacházení v případě žádosti o účast na sociálním zabezpečení hostitelského členského státu mám tudíž za to, že judikatura Soudního dvora týkající se skutečné integrační vazby na společnost hostitelského členského státu a pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0072" REF.END="QE0072"/>nepřiměřená zátěž<QUOT.END REF.START="QS0072" CODE="201C" ID="QE0072"/> je relevantní v rámci projednávané věci<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0071"><P>Zdůrazňuji, že v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180725">25. července 2018</DATE>, <NAME.CASE>A (Asistence zdravotně postižené osobě)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑679/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:601">EU:C:2018:601</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0069">69</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0071">71</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), Soudní dvůr rozhodl, že existence skutečné a dostatečné vazby na příslušný členský stát směřuje k zajištění finanční rovnováhy systému sociálního zabezpečení, protože umožňuje tomuto státu ujistit se o tom, že ekonomická zátěž spojená s vyplácením dané dávky nebude nepřiměřená.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0118"><NO.P>118.</NO.P><TXT>Tato skutečná integrační vazba na hostitelský členský stát, která musí být prokázána, může spočívat na souboru indicií, jako jsou rodinné poměry žadatele a zakořenění rodiny v tomto členském státě<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0072"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20110721">21. července 2011</DATE>, <NAME.CASE>Stewart</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑503/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:500">EU:C:2011:500</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0100">100</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, existence sociálních nebo hospodářských vazeb<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0073"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20131024">24. října 2013</DATE>, <NAME.CASE>Thiele Meneses</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑220/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:683">EU:C:2013:683</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0038">38</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> nebo takových vazeb osobní povahy, jako je manželství se státním příslušníkem tohoto členského státu a obvyklé bydliště na jeho území<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0074"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20121025">25. října 2012</DATE>, <NAME.CASE>Prete</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑367/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:668">EU:C:2012:668</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0050">50</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, anebo zaměstnání rodinných příslušníků, na nichž je občan Unie závislý, na tomto území<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0075"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150226">26. února 2015</DATE>, <NAME.CASE>Martens</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑359/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:118">EU:C:2015:118</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0041">41</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0119"><NO.P>119.</NO.P><TXT>Připomínám, že skutečnou integrační vazbu nelze určit jednotně pro všechny dávky, nýbrž je třeba ji stanovit s ohledem na základní znaky dotčené dávky, zejména s ohledem na její povahu a účel<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0076"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20121004">4. října 2012</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Rakousko</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑75/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:605">EU:C:2012:605</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0063">63</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Pokud jde o účast na sociálním zabezpečení, členské státy mohou mít podle mého názoru za to, že integrační vazba založená zejména na obvyklém bydlišti dotyčné osoby v hostitelském členském státě je prokázána až po přiměřené době pobytu v tomto členském státě, pokud tato nepřekročí meze toho, co je nezbytné k ujištění se o tom, že dotyčná osoba přemístila centrum svých zájmů do posledně uvedeného státu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0077"><P>V tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20040323">23. března 2004</DATE>, <NAME.CASE>Collins</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑138/02</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2004:172">EU:C:2004:172</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0070">70</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0073">73</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0120"><NO.P>120.</NO.P><TXT>V případě takového občana Unie, jako je A, přitom připomínám, že není zpochybňováno, že opustil členský stát svého původu, Itálii, aby se usadil na neomezenou dobu u své manželky a svých nezletilých dětí v Lotyšsku, a že podle tvrzení samotného předkládajícího soudu přemístil <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0073" REF.END="QE0073"/>centrum svých zájmů<QUOT.END REF.START="QS0073" CODE="201C" ID="QE0073"/> do tohoto členského státu, s nímž navázal <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0074" REF.END="QE0074"/>úzké osobní vazby<QUOT.END REF.START="QS0074" CODE="201C" ID="QE0074"/>. S výhradou ověření předkládajícím soudem se tedy jeví, že A má skutečnou integrační vazbu na společnost tohoto členského státu.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="21"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0121"><NO.P>121.</NO.P><TXT>Důsledky, které je třeba vyvodit z existence takové integrační vazby, však musí být ještě posouzeny s ohledem na skutečnost, že odvětví veřejného zdravotnictví vykazuje zvláštnosti, které jsou uznány Smlouvou o fungování Evropské Unie a jsou vyjádřeny v judikatuře Soudního dvora. Soudní dvůr opakovaně rozhodl, že ochrana veřejného zdraví patří mezi naléhavé důvody obecného zájmu, které mohou podle článku 52 SFEU odůvodnit omezení svobody usazování<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0078"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090310">10. března 2009</DATE>, <NAME.CASE>Hartlauer</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑169/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:141">EU:C:2009:141</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0046">46</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> a volného pohybu služeb<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0079"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19980428">28. dubna 1998</DATE>, <NAME.CASE>Kohll</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑158/96</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1998:171">EU:C:1998:171</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0045">45</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Totéž platí pro svobodu pohybu a pobytu občana Unie na základě článku 27 směrnice 2004/38. Tato výjimka sleduje konkrétně dva cíle, a sice jednak cíl zachovat kvalitní, vyváženou a všem dostupnou lékařskou nebo nemocniční péči a jednak cíl předcházet <HT TYPE="ITALIC">riziku závažného narušení finanční rovnováhy systému sociálního zabezpečení</HT><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0080"><P>Viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090310">10. března 2009</DATE>, <NAME.CASE>Hartlauer</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑169/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:141">EU:C:2009:141</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0047">47</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20060516">16. května 2006</DATE>, <NAME.CASE>Watts</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑372/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:325">EU:C:2006:325</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0103">103</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0104">104</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, jakož i citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0122"><NO.P>122.</NO.P><TXT>Ve světle těchto úvah mám za to, že pokud hospodářsky nečinný občan Unie, který má skutečnou integrační vazbu na hostitelský členský stát a disponuje dostatečnými prostředky, finančně přispívá do systému sociálního zabezpečení tohoto členského státu ve stejném rozsahu jako jeho státní příslušníci, ať již prostřednictvím příspěvků, pokud systém spočívá na mechanismu pojištění, nebo prostřednictvím daní, pokud jde o takový vnitrostátní zdravotní systém, jako byl systém existující v Lotyšsku v roce 2016<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0081"><P>Co se týče různých způsobů financování systémů sociálního zabezpečení členských států, viz Mantu, S., a Minderhoud, P., <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0075" REF.END="QE0075"/>Exploring the Links between Residence and Social Rights for Economically Inactive EU Citizens<QUOT.END REF.START="QS0075" CODE="201C" ID="QE0075"/>, <HT TYPE="ITALIC">European Journal of Migration and Law</HT>, 2019, sv. 21, č. 3, s. 313–337, zejména bod 2.3.</P></NOTE>, jeho účast na tomto systému za stejných podmínek, jaké platí pro tuzemské státní příslušníky, by v zásadě neměla představovat riziko závažného narušení finanční rovnováhy tohoto systému, či dokonce nepřiměřenou zátěž. Je však na každém členském státu, aby to ověřil.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0123"><NO.P>123.</NO.P><TXT>Nelze totiž vyloučit, že hospodářsky nečinný občan Unie, který se nachází ve stejné situaci jako státní příslušník hostitelského členského státu, nebude povinen platit daně ani příspěvky na sociální zabezpečení nebo k tomu bude povinen pouze v symbolické výši. Mám za to, že pokud se v takovém případě ukáže, že účast občana Unie v systému za stejných podmínek, jaké mají tuzemští státní příslušníci, může vést k riziku závažného narušení finanční rovnováhy hostitelského členského státu, není tento stát povinen poskytovat tomuto občanovi rovné zacházení. Existence takového rizika by však měla být ověřena na základě objektivních, podrobných a čísly podložených údajů<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0082"><P>V tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20100413">13. dubna 2010</DATE>, <NAME.CASE>Bressol a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑73/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:181">EU:C:2010:181</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0071">71</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0124"><NO.P>124.</NO.P><TXT>Za takových okolností mám za to, že nic nebrání tomu, aby hostitelský členský stát zavedl systém dodatečných příspěvků nebo, pokud jde o vnitrostátní zdravotní systém spočívající na daních, aby tento členský stát požadoval od občana Unie zachování jeho soukromého zdravotního pojištění, kterým jsou kryta všechna rizika, protihodnotou za jeho zařazení do systému<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0083"><P>V takovém případě nic nebrání členským státům, aby do svých právních předpisů pojaly ustanovení ukládající pojišťovnám zahrnout do svých smluv ujednání o přímé náhradě výdajů na zdravotní péči vynaložených ve prospěch občana Unie státu, aby se zabránilo tomu, že se občan Unie stane nepřiměřenou zátěží. Kromě toho, pokud členské státy stanoví výši dodatečných příspěvků nebo povinnost zachovat soukromé zdravotní pojištění, měly by nicméně v souladu se zásadou proporcionality zajistit, aby tento občan mohl tyto požadavky splnit, a tudíž aby požadované částky neznemožňovaly nebo nadměrně neztěžovaly splnění požadavků.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0125"><NO.P>125.</NO.P><TXT>Ve světle výše uvedené analýzy mám tedy za to, že hospodářsky nečinný občan Unie, který má dostatečné prostředky a vykazuje skutečnou integrační vazbu na hostitelský členský stát, může mít případně nárok na účast v systému sociálního zabezpečení tohoto členského státu ještě před tím, než si znovu najde zaměstnání nebo zahájí samostatnou výdělečnou činnost v tomto členském státě nebo než v něm získá právo trvalého pobytu v souladu s článkem 16 směrnice 2004/38<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0084"><P>Z toho vyplývá, že nelze vyloučit, aby takový občan Unie, který za účelem splnění podmínek stanovených v čl. 7 odst. 1 písm. b) směrnice 2004/38 původně uzavřel soukromé zdravotní pojištění, kterým jsou kryta všechna rizika, měl možnost, s výhradou situace popsané v bodě 124 tohoto stanoviska, ukončit toto pojištění, pokud ho nahradí účastí na systému sociálního zabezpečení hostitelského členského státu.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="22"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0126"><NO.P>126.</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že automatické a za každých okolností uplatňované odmítnutí zařadit takového občana Unie, jako je A, do systému sociálního zabezpečení hostitelského členského státu a umožnit mu využívat veřejnou zdravotní péči za stejných podmínek, jaké mají jeho státní příslušníci, není podle mého názoru v souladu s čl. 24 odst. 1 směrnice 2004/38 ve spojení s jejím čl. 7 odst. 1 písm. b) a dále s čl. 14 odst. 2 této směrnice.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0127"><NO.P>127.</NO.P><TXT>Tento závěr není zpochybněn okolností, že situace takového občana Unie vyžaduje individuální přezkum za účelem ověření, že je v hostitelském členském státě skutečně integrován.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">c)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K nezbytnosti individuálního posouzení situace občana Unie za účelem určení, zda představuje nepřiměřenou zátěž</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0128"><NO.P>128.</NO.P><TXT>Připomínám, že posouzení situace občana Unie případ od případu za účelem určení, zda se může domáhat sociální dávky na rovnoprávném základě s tuzemskými státními příslušníky, musí být provedeno v řadě situací, tak aby nebylo porušeno jeho právo na volný pohyb a pobyt. Je to mimo jiné i případ takového studenta, jako byl R. Grzelczyk, který požaduje životní minimum a u kterého je třeba ověřit, zda je jeho potřeba dočasná<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0085"><P>V tomto smyslu viz rozsudek Grzelczyk, bod 44.</P></NOTE>. Je to rovněž případ takového občana Unie, jako byl pan Baumbast, u něhož posouzení situace vyžaduje ověření různých parametrů, včetně toho, zda byl dříve odkázán výživou na hostitelský členský stát.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0129"><NO.P>129.</NO.P><TXT>V rozsudcích Alimanovič a García-Nieto Soudní dvůr sice rozhodl, že typ věcí, ve kterých byly vydány tyto rozsudky a rozsudek Dano, není vhodný k individuálnímu posouzení situace dotčených osob za účelem zjištění, zda představují nepřiměřenou zátěž<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0086"><P>V tomto smyslu viz rozsudky García-Nieto, bod 46, a Alimanovič, bod 62.</P></NOTE>. Soudní dvůr zdůraznil, že podporu poskytnutou <HT TYPE="ITALIC">jedinému</HT> žadateli lze jen stěží kvalifikovat jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0076" REF.END="QE0076"/>nepřiměřenou zátěž<QUOT.END REF.START="QS0076" CODE="201C" ID="QE0076"/> pro členský stát ve smyslu čl. 14 odst. 1 směrnice 2004/38 a že je nutně třeba zohlednit všechny individuální žádosti, které by u něj byly podány<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0087"><P>Viz rozsudek García-Nieto, bod 50. Soudní dvůr tak uvedl, že směrnice 2004/38 tím, že zavádí odstupňovaný systém ponechání si postavení pracovníka, jehož cílem je zajistit právo pobytu a přístup k sociálním dávkám, sama zohledňuje různé faktory charakterizující individuální situaci každého žadatele o sociální dávku (viz rozsudky García-Nieto, bod 47, a Alimanovič, bod 60).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0130"><NO.P>130.</NO.P><TXT>Z těchto úvah jako celku implicitně vyplývá, že situace zakládající takový typ věcí je třeba považovat za nepřiměřenou zátěž a že dotyčné členské státy nejsou povinny požadované sociální dávky přiznávat.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0131"><NO.P>131.</NO.P><TXT>Skutečnost, že situace každé z těchto osob posuzovaná samostatně nepředstavuje nepřiměřenou zátěž, tak není relevantní. Pokud jejich situace odpovídá jednomu z případů výslovně stanovených normotvůrcem zejména v čl. 24 odst. 2 směrnice 2004/38, jako je tomu ve věcech, ve kterých byly vydány rozsudky García-Nieto a Alimanovič, nebo pokud se týká osoby, která stejně jako E. Dano využila své svobody pohybu pouze za účelem pobírání sociálních dávek od hostitelského členského státu, je třeba mít za to, že se takové žádosti mohou stát nepřiměřenou zátěží pro finanční rovnováhu hostitelského členského státu a tento hostitelský členský stát není povinen jim vyhovět.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0132"><NO.P>132.</NO.P><TXT>Naproti tomu v situaci takové osoby, jako je A, která nespadá pod žádný z těchto případů, je podle mého názoru třeba postupovat opačně. Přezkum individuální situace dotyčné osoby musí být proveden tak, aby bylo ověřeno, že je dobře integrovaná v hostitelském členském státě, zejména že tam <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0077" REF.END="QE0077"/>má obvyklé bydliště<QUOT.END REF.START="QS0077" CODE="201C" ID="QE0077"/> ve smyslu nařízení č. 883/2004, a že tedy může být pojištěna v rámci jeho systému sociálního zabezpečení za stejných podmínek jako jeho státní příslušníci, pokud se na ni<?PAGE NO="23"?> nevztahuje situace uvedená v bodech 123 a 124 tohoto stanoviska. Relevantní skutečnosti zahrnují zejména skutečnosti vyjmenované v článku 11 nařízení (ES) č. 987/2009<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0088"><P>Nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne <DATE ISO="20090916">16. září 2009</DATE>, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení č. 883/2004 (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="284" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2009">Úř. věst. 2009, L 284, s. 1</REF.DOC.OJ>). Viz rovněž bod 118 tohoto stanoviska.</P></NOTE>, jako jsou její rodinná situace, trvalost bydlení, členský stát, v němž je daná osoba považována za daňového rezidenta, nebo důvody, které vedly dotyčnou osobu k tomu, že se přestěhovala.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0133"><NO.P>133.</NO.P><TXT>Výše uvedená analýza týkající se pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0078" REF.END="QE0078"/>nepřiměřená zátěž<QUOT.END REF.START="QS0078" CODE="201C" ID="QE0078"/> je použitelná stejným způsobem v rámci výkladu nařízení č. 883/2004.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">4.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K důsledkům, které je třeba vyvodit z pojmu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0079" REF.END="QE0079"/>nepřiměřená zátěž<QUOT.END REF.START="QS0079" CODE="201C" ID="QE0079"/> pro výklad nařízení č. 883/2004</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0134"><NO.P>134.</NO.P><TXT>Jak vyplývá z předkládacího rozhodnutí, lotyšské soudy měly za to, že se na základě čl. 11 odst. 3 písm. e) nařízení č. 883/2004 použije právo členského státu bydliště, v projednávané věci lotyšské právo.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0135"><NO.P>135.</NO.P><TXT>Toto právo může vymezit rozsah dávek v nemoci poskytovaných členským státem a podmínky, které je třeba splnit pro získání nároku na tyto dávky. Jak jsem uvedl v bodě 53 tohoto stanoviska, členské státy mají pravomoc uspořádat svůj systém sociálního zabezpečení, a tudíž vymezit rozsah poskytovaných dávek, jakož i podmínky vzniku nároku na ně. Z toho vyplývá, že přestěhování občana Unie pro něj může být v konkrétních případech více či méně výhodné, v závislosti na kombinaci vnitrostátních právních úprav použitelných podle nařízení č. 883/2004<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0089"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090716">16. července 2009</DATE>, <NAME.CASE>von Chamier-Glisczinski</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑208/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:455">EU:C:2009:455</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0085">85</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Může se dokonce stát, že toto přestěhování povede po jistou dobu k úplné ztrátě určitých nároků, například v důchodové oblasti. Podotýkám, že v takovém případě nicméně Soudní dvůr v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190919">19. září 2019</DATE>, <NAME.CASE>van den Berg a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑95/18 a C‑96/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:767">EU:C:2019:767</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0065">65</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), zdůraznil, že s cílem zabránit takové ztrátě se zvláště doporučuje, aby členské státy využily možnosti, kterou jim poskytuje nařízení č. 883/2004, a stanovily na základě společné dohody výjimky ze zásady použití právních předpisů jediného členského státu.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0136"><NO.P>136.</NO.P><TXT>Problémem v projednávané věci však není otázka, zda mohou být občanovi Unie, který využil svobody pohybu, poskytnuty dávky v menším rozsahu, než jsou ty, na které by měl nárok v členském státě svého původu, ale to, zda mu může být odepřen nárok na jakoukoli státem hrazenou zdravotní péči s výjimkou neodkladné péče a péče v oblasti porodnictví.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0137"><NO.P>137.</NO.P><TXT>Jak jsem připomněl v bodě 52 tohoto stanoviska, cíl sledovaný nařízením č. 883/2004, zvláště jeho čl. 11 odst. 3 písm. e), spočívá v zamezení tomu, aby osoby, které spadají do oblasti působnosti tohoto nařízení, byly zbaveny ochrany v oblasti sociálního zabezpečení z důvodu, že by se na ně nevztahovala žádná právní úprava<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0090"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190508">8. května 2019</DATE>, <NAME.CASE>Inspecteur van de Belastingdienst</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑631/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:381">EU:C:2019:381</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0038">38</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0039">39</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0138"><NO.P>138.</NO.P><TXT>V takovém případě, jako je případ A, přestal být občan Unie pojištěn v členském státě svého původu, jelikož v tomto státě ukončil výdělečnou činnost a přenesl své bydliště do jiného členského státu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0091"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200305">5. března 2020</DATE>, <NAME.CASE>Pensionsversicherungsanstalt (rehabilitační příspěvek)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑135/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:177">EU:C:2020:177</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0052">52</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Použitelnost práva členského státu bydliště má v zásadě za cíl zabránit tomu, aby byl zbaven veškeré účasti na pojištění<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0092"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190508">8. května 2019</DATE>, <NAME.CASE>Inspecteur van de Belastingdienst</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑631/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:381">EU:C:2019:381</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0038">38</REF.NP.ECR>, <REF.NP.ECR REF="NP0039">39</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0139"><NO.P>139.</NO.P><TXT>Soudní dvůr tak rozhodl, že v situaci, která spadá pod čl. 11 odst. 3 písm. e) nařízení č. 883/2004, a v důsledku toho se řídí právem členského státu bydliště dotyčné osoby, nelze použití této právní úpravy zpochybnit okolností, že některé členské státy podřizují účast dotyčné osoby ve vnitrostátním systému sociálního zabezpečení podmínce, aby tato osoba vykonávala na jejich území zaměstnání, takže pokud dotyčná osoba tuto podmínku nesplňuje, mohlo by dojít k tomu, že nebude spadat do žádného systému sociálního zabezpečení a bude zbavena ochrany<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0093"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190508">8. května 2019</DATE>, <NAME.CASE>Inspecteur van de Belastingdienst</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑631/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:381">EU:C:2019:381</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0043">43</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="24"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0140"><NO.P>140.</NO.P><TXT>Soudní dvůr upřesnil, že i když určení podmínek práva účasti v systému sociálního zabezpečení je věcí právních předpisů každého členského státu, členské státy nicméně musí při stanovení těchto podmínek dodržovat platná ustanovení unijního práva. Podle ustálené judikatury nemohou vést podmínky existence práva zapojit se do systému sociálního zabezpečení k tomu, že z rozsahu působnosti dotčených právních předpisů budou vyloučeny osoby, na které se tyto předpisy podle nařízení č. 883/2004 vztahují<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0094"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190508">8. května 2019</DATE>, <NAME.CASE>Inspecteur van de Belastingdienst</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑631/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:381">EU:C:2019:381</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0045">45</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0046">46</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, jakož i citovaná judikatura).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0141"><NO.P>141.</NO.P><TXT>V tomto ohledu je za účelem určení, zda jsou podmínky stanovené takovými vnitrostátními právními předpisy, jako je zákon o poskytování zdravotní péče, v souladu s nařízením č. 883/2004, třeba s ohledem na vztah mezi článkem 4 nařízení č. 883/2004 a článkem 24 směrnice 2004/38 zohlednit výklad tohoto článku 24 a zejména výsledek, k němuž jsem dospěl v bodech 125 a 126 tohoto stanoviska.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0142"><NO.P>142.</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že taková podmínka výkonu zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti na území hostitelského členského státu, jako je podmínka stanovená zákonem o poskytování zdravotní péče, uložená <HT TYPE="ITALIC">pouze</HT> státním příslušníkům ostatních členských států, a to za všech okolností, dokud nenabyli právo trvalého pobytu v hostitelském členském státě, rovněž není v souladu s právem na rovné zacházení stanoveným v článku 4 nařízení č. 883/2004.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0143"><NO.P>143.</NO.P><TXT>Navíc konstatuji, že toto rozdílné zacházení neodpovídá cíli nařízení č. 883/2004, kterým je usnadnit volný pohyb všech občanů Unie. Na rozdíl od předchozího nařízení č. 1408/71, které se týkalo pouze osob zaměstnaných a samostatně výdělečně činných, jakož i jejich rodinných příslušníků, se totiž nařízení č. 883/2004 v současnosti vztahuje na všechny občany Unie, včetně osob, které jsou hospodářsky nečinné, a tedy bez zaměstnání<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0095"><P>V tomto smyslu viz bod 42 odůvodnění nařízení č. 883/2004.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0144"><NO.P>144.</NO.P><TXT>Z výše uvedené analýzy vyplývá, že právní úprava hostitelského členského státu nemůže automaticky a za všech okolností občanovi Unie, který přemístil centrum svých zájmů na území tohoto členského státu a který má skutečnou integrační vazbu k tomuto členskému státu, zcela odepřít účast na pojištění pouze z toho důvodu, že na jeho území nevykonává zaměstnání nebo samostatnou výdělečnou činnost.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0145"><NO.P>145.</NO.P><TXT>Pokud jde konkrétně o takového občana Unie, jako je A, který se přestěhuje do jiného členského státu za účelem sloučení rodiny, závěr, že ztratí veškeré právo na sociální zabezpečení v oblasti zdravotní péče, dokud v tomto státě nebude žít po dobu pěti let nebo zde nenalezne zaměstnání či nebude vykonávat samostatnou výdělečnou činnost, není podle mého názoru v souladu s právem na volný pohyb občanů Unie zaručeným v článku 21 SFEU a konkretizovaným směrnicí 2004/38 a nařízením č. 883/2004 ani se samotným pojmem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0080" REF.END="QE0080"/>občanství Unie<QUOT.END REF.START="QS0080" CODE="201C" ID="QE0080"/>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">5.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">K právu volného pohybu občanů Unie</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0146"><NO.P>146.</NO.P><TXT>Právo volného pohybu se projevuje tím, že občan Unie může dočasně vycestovat do jiného členského státu, než je členský stát jeho původu, za účelem zaměstnání, studia nebo volnočasových aktivit. Toto právo však zahrnuje rovněž právo usadit se v jiném členském státě dlouhodobě a vybudovat v něm svůj život. Tato posledně uvedená možnost, která je vlastní svobodě pohybu, s sebou nese oprávnění integrovat se v plném rozsahu do společnosti hostitelského členského státu a požívat zde stejného zacházení, jaké mají jeho vlastní státní příslušníci.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="25"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0147"><NO.P>147.</NO.P><TXT>Pokud občan Unie, jako je A, dostatečně prokáže orgánům hostitelského členského státu, že přemístil centrum svých zájmů do tohoto státu, tudíž má skutečnou integrační vazbu na území tohoto státu, bylo by, jak zdůrazňuje předkládající soud, zasaženo do jeho svobody pohybu, pokud by nemohl být účastníkem systému sociálního zabezpečení hostitelského členského státu za stejných podmínek jako jeho státní příslušníci<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0096"><P>S výhradou situace uvedené v bodech 123 a 124 tohoto stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0148"><NO.P>148.</NO.P><TXT>Připomínám, že právo na sociální zabezpečení je základní zásadou zakotvenou v článku 34 Listiny základních práv Evropské unie, stejně jako právo na ochranu zdraví zakotvené v článku 35 Listiny.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0149"><NO.P>149.</NO.P><TXT>Pokud by občan Unie neměl možnost být takto pojištěn, zatímco již nespadá do systému sociálního zabezpečení členského státu svého původu právě z důvodu své životní volby opustit tento stát a dlouhodobě se usadit v jiném členském státě, mohlo by jej to zbavit základní ochrany.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0150"><NO.P>150.</NO.P><TXT>Augstākā tiesa (Senāts) (Nejvyšší soud) ve svém předkládacím rozhodnutí zdůrazňuje, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0081" REF.END="QE0081"/>je nepřípustné, aby byla určitá osoba takto vyloučena ze systému sociálního zabezpečení všech dotčených členských států Unie<QUOT.END REF.START="QS0081" CODE="201C" ID="QE0081"/> pouze z toho důvodu, že využila svého práva na volný pohyb. S tímto názorem souhlasím a mám za to, že toto vyloučení by představovalo zásah do podstaty statusu občana Unie, který se stal základním statusem státních příslušníků členských států<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0097"><P>Viz rozsudek Grzelczyk, bod 31.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0151"><NO.P>151.</NO.P><TXT>Stejně jako předkládající soud mám za to, že takové vyloučení ze systému sociálního zabezpečení není v souladu s cílem Unie spočívajícím v zajištění volného pohybu osob na území Unie a upevnění evropské integrace<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0098"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20181210">10. prosince 2018</DATE>, <NAME.CASE>Wightman a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑621/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:999">EU:C:2018:999</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0061">61</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ve kterém Soudní dvůr zdůraznil účel Smluv, kterým je <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0082" REF.END="QE0082"/>vytváření stále užšího svazku mezi národy Evropy<QUOT.END REF.START="QS0082" CODE="201C" ID="QE0082"/>.</P></NOTE> prohloubením solidarity mezi členskými státy<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0099"><P>Viz šestý bod preambule Smlouvy o Evropské unii.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0152"><NO.P>152.</NO.P><TXT>Okolnost, že hospodářsky nečinný občan Unie by i přes svůj finanční příspěvek do systému sociálního zabezpečení hostitelského členského státu měl prospěch ze systému vytvořeného tímto členským státem především pro své vlastní státní příslušníky a založeného na mechanismu solidarity zavedeném pro tyto státní příslušníky, nemůže tuto analýzu vyvrátit.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0153"><NO.P>153.</NO.P><TXT>Zdůrazňuji, že unijní právo spočívá na solidárních hodnotách, které byly po vytvoření občanství Unie ještě posíleny a které se mají uplatnit zvláště v takovém případě, jako je případ dotčený v původním řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0154"><NO.P>154.</NO.P><TXT>Domnívám se tedy, že systematické odpírání možnosti pojištění v systému sociálního zabezpečení hostitelského členského státu takové osobě, jako je A, z důvodu, že v okamžiku, kdy o tuto možnost požádá, je nezaměstnaná, není podepřeno zněním směrnice 2004/38 ani zněním nařízení č. 883/2004 a neodpovídá cíli volného pohybu zaručenému těmito dvěma předpisy sekundárního práva ani cíli tvůrců Smluv uvedenému zejména v článku 21 SFEU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0155"><NO.P>155.</NO.P><TXT>S ohledem na všechny výše uvedené úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr rozhodl, že článek 21 SFEU, článek 4 nařízení č. 883/2004 a článek 24 směrnice 2004/38, ve spojení s čl. 7 odst. 1 písm. b) a čl. 14 odst. 2 této směrnice, musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která v případě hospodářsky nečinného občana Unie, který splňuje podmínky stanovené v čl. 7 odst. 1 písm. b) uvedené směrnice a který vykazuje skutečnou integrační vazbu na hostitelský členský stát tím, že do něj přemístil centrum všech svých zájmů, umožňuje tomuto státu automaticky a za všech okolností odepřít takovému občanovi účast na pojištění v jeho systému sociálního zabezpečení a nárok na státem hrazenou zdravotní péči za stejných podmínek, jaké mají jeho státní příslušníci, z důvodu, že na území tohoto státu nevykonává zaměstnání nebo samostatnou výdělečnou činnost.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="26"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">V.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Závěry</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0156"><NO.P>156.</NO.P><TXT>S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na předběžné otázky položené Augstākā tiesa (Senāts) (Nejvyšší soud, Lotyšsko) následovně:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0083" REF.END="QE0083"/>1)</NO.P><TXT>Taková veřejná zdravotní péče, o jakou se jedná ve věci v původním řízení, která je příjemcům poskytována na základě zákonem stanovené situace bez individuálního posuzování a prostoru pro uvážení ohledně osobních potřeb, spadá nikoliv pod pojem <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0084" REF.END="QE0084"/>sociální a léčebná pomoc<QUOT.END REF.START="QS0084" CODE="2018" ID="QE0084"/> ve smyslu čl. 3 odst. 5 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne <DATE ISO="20040429">29. dubna 2004</DATE> o koordinaci systémů sociálního zabezpečení ve znění nařízení Komise (EU) č. 1372/2013 ze dne <DATE ISO="20131219">19. prosince 2013</DATE>, ale pod pojem <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0085" REF.END="QE0085"/>dávky v nemoci<QUOT.END REF.START="QS0085" CODE="2018" ID="QE0085"/> ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) tohoto nařízení.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Článek 11 odst. 3 písm. e) nařízení č. 883/2004 ve znění nařízení č. 1372/2013 umožňuje pouze určit právní předpisy použitelné na takové dávky v nemoci, jako jsou dávky dotčené v původním řízení, a netýká se věcných podmínek pro vznik nároku na ně. Toto ustanovení samo o sobě neumožňuje posoudit, zda je vnitrostátní právní úprava vylučující nárok na státem hrazenou zdravotní péči u občana Unie, který vykonává své právo volného pohybu tím, že opustí členský stát svého původu a usadí se v jiném členském státě, z důvodu, že na jeho území nevykonává zaměstnání nebo samostatnou výdělečnou činnost, slučitelná s unijním právem.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT>Článek 21 SFEU, článek 4 nařízení č. 883/2004 ve znění nařízení č. 1372/2013 a článek 24 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne <DATE ISO="20040429">29. dubna 2004</DATE> o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS, ve spojení s čl. 7 odst. 1 písm. b) a čl. 14 odst. 2 této směrnice, musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která v případě hospodářsky nečinného občana Unie, který splňuje podmínky stanovené v čl. 7 odst. 1 písm. b) uvedené směrnice a který vykazuje skutečnou integrační vazbu na hostitelský členský stát tím, že do něj přemístil centrum všech svých zájmů, umožňuje tomuto státu automaticky a za všech okolností odepřít takovému občanovi účast na pojištění v jeho systému sociálního zabezpečení a nárok na státem hrazenou zdravotní péči za stejných podmínek, jaké mají jeho státní příslušníci, z důvodu, že na území tohoto státu nevykonává zaměstnání nebo samostatnou výdělečnou činnost.<QUOT.END REF.START="QS0083" CODE="201C" ID="QE0083"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>