<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><JUDGMENT xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.00-20081231.xd"><BIB.JUDGMENT><REF.CASE FILE="ECRCJ2005CSA.0400275301.case.xml"><NO.CASE>C-6/03</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62003J0006</NO.CELEX><NO.SEQ>0007.0002</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>2777</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>2800</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>24</PAGE.TOTAL><AUTHOR>CJ</AUTHOR></BIB.JUDGMENT><CURR.TITLE><LEFT>ROZSUDEK ZE DNE <DATE ISO="20050414">14. 4. 2005</DATE> — VĚC C-6/03</LEFT><RIGHT>DEPONIEZWECKVERBAND EITERKÖPFE</RIGHT></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Rozsudek Soudního dvora</HT> (prvního senátu)</P><P><DATE ISO="20050414">14. dubna 2005</DATE><NOTE NOTE.ID="E0001" NUMBERING="STAR"><P>Jednací jazyk: něměina.</P></NOTE></P></TI></TITLE><JUDGMENT.INIT><P>Ve věci C-6/03,</P><P>jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 234 ES, podaná rozhodnutím Verwaltungsgericht Koblenz (Německo) ze dne <DATE ISO="20021204">4. prosince 2002</DATE>, došlým Soudnímu dvoru dne <DATE ISO="20030108">8. ledna 2003</DATE>, v řízení</P></JUDGMENT.INIT><PARTIES><PLAINTIFS><P>Deponiezweckveiband Eiterköpfe</P></PLAINTIFS><AGAINST>proti</AGAINST><DEFENDANTS><P>Land Rheinland-Pfalz,</P></DEFENDANTS></PARTIES><PREAMBLE><PREAMBLE.INIT><P>SOUDNÍ DVŮR (první senát),</P><P>ve složení P. Jann, předseda senátu, N. Colneric, J. N. Cunha Rodrigues (zpravodaj), M. Ilešič a E. Levits, soudci,</P><?PAGE NO="I-2778"?><P>generální advokát: D. Ruiz-Jarabo Colomer,</P><P>vedoucí soudní kanceláře: K. Sztranc, rada,</P></PREAMBLE.INIT><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne <DATE ISO="20040915">15. září 2004</DATE>,</VISA></GR.VISA><GR.CONSID><CONSID><P>s ohledem na vyjádření předložená:</P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>za Deponiezweckverband Eiterköpfe W. Klettem, G. Moestou a A. Oexlem, Rechtsanwálte,</P></ITEM><ITEM><P>za Land Rheinland-Pfalz P. Delormem, jako zmocněncem, ve spolupráci s D. Sellnerem, Rechtsanwalt,</P></ITEM><ITEM><P>za německou vládu W.-D. Plessingem, M. Lummou a A. Tiemann, jako zmocněnci,</P></ITEM><ITEM><P>za nizozemskou vládu H. G. Sevenster, jako zmocněnkyní,</P></ITEM><ITEM><P>za rakouskou vládu E. Riedlem a M. Hauerem, jako zmocněnci,</P></ITEM><?PAGE NO="I-2779"?><ITEM><P>za Komisi Evropských společenství U. Wolkerem a M. Konstantinidisem, jako zmocněnci,</P></ITEM></LIST></CONSID></GR.CONSID><GR.VISA><VISA>po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne <DATE ISO="20041130">30. listopadu 2004</DATE>,</VISA></GR.VISA><PREAMBLE.FINAL><P>vydává tento</P></PREAMBLE.FINAL></PREAMBLE><CONTENTS.JUDGMENT><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P>Rozsudek</P></TI></TITLE><NP><NO.P>1</NO.P><TXT>Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 5 směrnice Rady 1999/31/ES ze dne <DATE ISO="19990426">26. dubna 1999</DATE> o skládkách odpadů (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="182" DATE.PUB="1999" PAGE.FIRST="1">Úř. vest L 182, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 15/04, s. 228, dále jen <QUOT.START ID="QS0001" REF.END="QE0001" CODE="201E"/>směrnice<QUOT.END ID="QE0001" REF.START="QS0001" CODE="201C"/>), jakož i článku 176 ES a zásady proporcionality.</TXT></NP><NP><NO.P>2</NO.P><TXT>Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi sdružením Deponiezweckverband Eiterköpfe (dále jen <QUOT.START ID="QS0002" REF.END="QE0002" CODE="201E"/>Deponiezweckverband<QUOT.END ID="QE0002" REF.START="QS0002" CODE="201C"/>) a Land Rheinland-Pfalz (Spolkovou zemí Porýní-Falcko) ohledně povolení provozovat skládku.</TXT></NP><?PAGE NO="I-2780"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>Právní rámec</P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P>Právo Společenství</P></TI></TITLE><NP><NO.P>3</NO.P><TXT>V rámci politiky Společenství v oblasti životního prostředí článek 176 ES stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START ID="QS0003" REF.END="QE0003" CODE="201E"/>Ochranná opatření přijatá podle článku 175 nejsou překážkou tomu, aby každý členský stát zachovával nebo zaváděl přísnější ochranná opatření. Tato opatření musí být slučitelná s touto smlouvou. Oznamují se Komisi<QUOT.END ID="QE0003" REF.START="QS0003" CODE="201C"/>.</P></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>4</NO.P><TXT>Směrnice byla přijata na základě či. 130s odst. 1 Smlouvy o ES (nyní po změně čl. 175 odst. 1 ES).</TXT></NP><NP><NO.P>5</NO.P><TXT>Článek 1 odst. 1 směrnice stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START ID="QS0004" REF.END="QE0004" CODE="201E"/>Se zřetelem ke splnění požadavků směrnice 75/442/EHS, zejména článků 3 a 4, si tato směrnice klade za cíl stanovit pomocí přísných technických a provozních požadavků na odpady a skládky opatření, postupy a návody pro předcházení nebo maximální omezení negativních účinků skládkování odpadů na životní prostředí, a zejména znečištění povrchových vod, podzemních vod, půdy a ovzduší a také<?PAGE NO="I-2781"?> globální účinky včetně skleníkového efektu, jakož i veškerá z toho plynoucí rizika ohrožení lidského zdraví, a to v průběhu celého životního cyklu skládky. <QUOT.END ID="QE0004" REF.START="QS0004" CODE="201C"/></P></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>6</NO.P><TXT>Článek 2 písm. a) směrnice vymezuje <QUOT.START ID="QS0005" REF.END="QE0005" CODE="201E"/>odpad<QUOT.END ID="QE0005" REF.START="QS0005" CODE="201C"/> jako jakoukoliv látku nebo předmět, na které se vztahuje směrnice Rady 75/442/EHS ze dne <DATE ISO="19750715">15. července 1975</DATE> o odpadech (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="194" DATE.PUB="1975" PAGE.FIRST="39">Úř. vest. L 194, s. 39</REF.DOC.OJ>; Zvi. vyd. 15/01, s. 23). Tato směrnice vymezuje ve svém čl. 1 písm.a) <QUOT.START ID="QS0006" REF.END="QE0006" CODE="201E"/>odpad<QUOT.END ID="QE0006" REF.START="QS0006" CODE="201C"/> jako: <QUOT.START ID="QS0007" REF.END="QE0007" CODE="201E"/>jakoukoliv látku nebo předmět, které držitel odstraňuje nebo které podle platných vnitrostátních právních předpisů musí odstranit<QUOT.END ID="QE0007" REF.START="QS0007" CODE="201C"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>7</NO.P><TXT><QUOT.START ID="QS0008" REF.END="QE0008" CODE="201E"/>Komunální odpady<QUOT.END ID="QE0008" REF.START="QS0008" CODE="201C"/> jsou vymezeny v či. 2 písm. b) směrnice, jako <QUOT.START ID="QS0009" REF.END="QE0009" CODE="201E"/>odpady z domácností a rovněž ostatní odpady obdobné povahy nebo složení jako odpady z domácností<QUOT.END ID="QE0009" REF.START="QS0009" CODE="201C"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>8</NO.P><TXT>Podle čl. 2 písm. m) směrnice se <QUOT.START ID="QS0010" REF.END="QE0010" CODE="201E"/>biologicky rozložitelným odpadem<QUOT.END ID="QE0010" REF.START="QS0010" CODE="201C"/> rozumí <QUOT.START ID="QS0011" REF.END="QE0011" CODE="201E"/>veškerý odpad podléhající anaerobnímu či aerobnímu rozkladu, jako jsou potravinářské a zahradní odpady a rovněž papír a lepenka<QUOT.END ID="QE0011" REF.START="QS0011" CODE="201C"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>9</NO.P><TXT>Článek 3 odst. 1 směrnice stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START ID="QS0012" REF.END="QE0012" CODE="201E"/>Členské státy použijí tuto směrnici na veškeré skládky podle čl. 2 písm. g).<QUOT.END ID="QE0012" REF.START="QS0012" CODE="201C"/></P></QUOT.S></P></NP><?PAGE NO="I-2782"?><NP><NO.P>10</NO.P><TXT>Podle článku 5 odstavce 1 a 2 směrnice:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><NP><NO.P><QUOT.START ID="QS0013" REF.END="QE0013" CODE="201E"/>1.</NO.P><TXT>Členské státy stanoví vnitrostátní strategii za účelem provádění omezení biologicky rozložitelných odpadů ukládaných na skládku nejpozději dva roky po dni stanoveném v čl. 18 odst. 1 a oznámí tuto strategii Komisi. Tato strategie by měla obsahovat opatření zaměřená na dosažení cílů stanovených v odstavci 2, zejména pomocí recyklace, kompostování, výroby bioplynu nebo materiálového a energetického využití. [...]</TXT></NP><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>Tato strategie zajistí, aby:</TXT><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>nejpozději do pěti let ode dne stanoveného v či. 18 odst. 1 bylo množství komunálních biologicky rozložitelných odpadů ukládaných na skládku sníženo na 75 % (hmotnostních) z celkového množství biologicky rozložitelných komunálních odpadů vyprodukovaných v roce 1995 nebo během posledního roku před rokem 1995, pro který jsou k dispozici normalizované údaje Eurostat;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>nejpozději osm let ode dne stanoveného v či. 18 odst. 1 bylo množství biologicky rozložitelných komunálních odpadů ukládaných na skládky sníženo na 50 % (hmotnostních) z celkového množství biologicky rozložitelných komunálních odpadů vyprodukovaných v roce 1995 nebo v průběhu posledního roku před rokem 1995, pro který jsou k dispozici normalizované údaje Eurostat;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>nejpozději patnáct let ode dne stanoveného v či. 18 odst. 1 bylo množství biologicky rozložitelných komunálních odpadů ukládaných na skládku sníženo<?PAGE NO="I-2783"?> na 35 % (hmotnostních) z celkového množství biologicky rozložitelných komunálních odpadů vyprodukovaných v roce 1995 nebo v průběhu posledního roku před rokem 1995, pro který jsou k dispozici normalizované údaje Eurostat.</TXT></NP></ITEM></LIST></P><P>[...]<QUOT.END ID="QE0013" REF.START="QS0013" CODE="201C"/></P></NP></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>11</NO.P><TXT>Článek 6 písm. a) směrnice upřesňuje, že:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START ID="QS0014" REF.END="QE0014" CODE="201E"/>Členské státy přijmou opatření, aby:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>odpady byly ukládány na skládku pouze po předchozí úpravě. Toto ustanovení nelze vztahovat na inertní odpady, u kterých není úprava technicky proveditelná nebo na jakékoli jiné odpady, u nichž taková úprava nepřispívá k naplnění cílů této směrnice stanovených v článku 1 tím, že by došlo ke snížení množství odpadů nebo rizika pro zdraví lidí nebo životní prostředí.<QUOT.END ID="QE0014" REF.START="QS0014" CODE="201C"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>12</NO.P><TXT>Den stanovený v čl. 18 odst. 1 směrnice, který je uveden v článku 5 této směrnice, je <DATE ISO="20010716">16. červenec 2001</DATE>. Jedná se o den, ke kterému jsou nejpozději členské státy povinny provést směrnici do svého vnitrostátního práva.</TXT></NP></GR.SEQ><?PAGE NO="I-2784"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P>Vnitrostátní právo</P></TI></TITLE><NP><NO.P>13</NO.P><TXT>Nařízení o ekologickém skladování komunálních odpadů (Verordnung uber die umweltvertrágliche Ablagerung von Siedlungsabfállen) ze dne <DATE ISO="20010220">20. února 2001</DATE> (BGB1. 2001 I, s. 305, dále jen <QUOT.START ID="QS0015" REF.END="QE0015" CODE="201E"/>nařízení z roku 2001<QUOT.END ID="QE0015" REF.START="QS0015" CODE="201C"/>), bylo přijato za účelem provedení směrnice do vnitrostátního německého práva.</TXT></NP><NP><NO.P>14</NO.P><TXT><QUOT.START ID="QS0016" REF.END="QE0016" CODE="201E"/>Komunální odpady<QUOT.END ID="QE0016" REF.START="QS0016" CODE="201C"/> jsou vymezeny v či. 2 bod 1 nařízení z roku 2001 jako <QUOT.START ID="QS0017" REF.END="QE0017" CODE="201E"/>odpady z domácností a rovněž ostatní odpady obdobné povahy nebo složení jako odpady z domácností<QUOT.END ID="QE0017" REF.START="QS0017" CODE="201C"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>15</NO.P><TXT><QUOT.START ID="QS0018" REF.END="QE0018" CODE="201E"/>Odpady, které mohou být odstraňovány jako komunální odpady<QUOT.END ID="QE0018" REF.START="QS0018" CODE="201C"/> jsou vymezeny v či. 2 bodu 2 nařízení z roku 2001 jako <QUOT.START ID="QS0019" REF.END="QE0019" CODE="201E"/>odpady, které vzhledem ke své povaze nebo složení mohou být odstraňovány jako komunální odpady nebo s nimi, zejména odpadní kaly pocházející z čistíren městských odpadních vod nebo odpadní vody vykazující obdobně nízkou zátěž znečištěním, fekálie a fekální kaly, zůstatky z čistíren odpadních vod, kaly pocházející z čištění vody, stavební odpady a odpady zvláště spojené s výrobou [...]<QUOT.END ID="QE0019" REF.START="QS0019" CODE="201C"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>16</NO.P><TXT>Článek 3 odst. 3 tohoto nařízení stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START ID="QS0020" REF.END="QE0020" CODE="201E"/>Komunální odpady a odpady ve smyslu či. 2 bodu 2, s výjimkou odpadů upravovaných mechanicko-biologicky, mohou být skladovány pouze pokud odpovídají referenčním kritériím přílohy 1 pro skládky kategorie I nebo II<QUOT.END ID="QE0020" REF.START="QS0020" CODE="201C"/>.</P></QUOT.S></P></NP><?PAGE NO="I-2785"?><NP><NO.P>17</NO.P><TXT>Článek 4 odst. 1 téhož nařízení stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START ID="QS0021" REF.END="QE0021" CODE="201E"/>Odpady upravované mechanicko-biologicky mohou být skladovány, pouze pokud</P><P>[...]</P><P>odpady vyhovují referenčním kritériím přílohy 2 [...]<QUOT.END ID="QE0021" REF.START="QS0021" CODE="201C"/>.</P></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>18</NO.P><TXT>Příloha 1 nařízení z roku 2001 stanoví, že při klasifikaci odpadů na skládkách je třeba respektovat následující referenční hodnoty:</TXT><P><TBL NO.SEQ="001" COLS="4"><CORPUS><ROW TYPE="HEADER"><CELL COL="1" TYPE="HEADER">Číslo</CELL><CELL COL="2" TYPE="HEADER">Ukazatelé</CELL><CELL COL="3" TYPE="HEADER" COLSPAN="2">Referenční hodnoty</CELL></ROW><ROW TYPE="HEADER"><CELL COL="1" TYPE="HEADER"><IE/></CELL><CELL COL="2" TYPE="HEADER"><IE/></CELL><CELL COL="3" TYPE="HEADER">Skládka kategorie I</CELL><CELL COL="4" TYPE="HEADER">Skládka kategorie II</CELL></ROW><ROW><CELL COL="1">2</CELL><CELL COL="2">Organická část v suchém zůstatku původní látky</CELL><CELL COL="3"><IE/></CELL><CELL COL="4"><IE/></CELL></ROW><ROW><CELL COL="1">2.01</CELL><CELL COL="2">Určená jako zápalná ztráta</CELL><CELL COL="3">&lt; nebo = 3 % hmoty</CELL><CELL COL="4">&lt; nebo = 5 % hmoty</CELL></ROW><ROW><CELL COL="1">2.02</CELL><CELL COL="2">Určená jako TOC [celkový organický uhlík]</CELL><CELL COL="3">&lt; nebo = 1 % hmoty</CELL><CELL COL="4">&lt; nebo = 3 % hmoty</CELL></ROW><ROW><CELL COL="1">4</CELL><CELL COL="2">Kritéria eluátu</CELL><CELL COL="3"><IE/></CELL><CELL COL="4"><IE/></CELL></ROW><ROW><CELL COL="1">4.03</CELL><CELL COL="2">TOC</CELL><CELL COL="3">&lt; nebo = 20 mg/l</CELL><CELL COL="4">&lt; nebo = 100 mg/l</CELL></ROW></CORPUS></TBL></P></NP><?PAGE NO="I-2786"?><NP><NO.P>19</NO.P><TXT>Příloha 2 téhož nařízení stanoví, že při klasifikaci odpadů, upravovaných předem na skládkách mechanicko-biologicky, je třeba respektovat následující referenční hodnoty:</TXT><P><TBL NO.SEQ="002" COLS="3"><CORPUS><ROW TYPE="HEADER"><CELL COL="1" TYPE="HEADER">Číslo</CELL><CELL COL="2" TYPE="HEADER">Ukazatelé</CELL><CELL COL="3" TYPE="HEADER">Referenční hodnoty</CELL></ROW><ROW><CELL COL="1">2</CELL><CELL COL="2">Organická část v suchém zůstatku původní látky určená jako TOC</CELL><CELL COL="3">&lt; nebo = 18 % hmoty</CELL></ROW><ROW><CELL COL="1">4</CELL><CELL COL="2">Kritéria eluátu</CELL><CELL COL="3"><IE/></CELL></ROW><ROW><CELL COL="1">4.03</CELL><CELL COL="2">TOC</CELL><CELL COL="3">&lt; nebo = 250 mg/l</CELL></ROW><ROW><CELL COL="1" ROWSPAN="2">5</CELL><CELL COL="2">Biologická rozložitelnost suchého zůstatku původní látky určená jako aerobní činnost (AT4) nebo</CELL><CELL COL="3">&lt; nebo = 5 mg/g</CELL></ROW><ROW><CELL COL="2">určená jako míra tvorby plynu při testu fermentace (GB21)</CELL><CELL COL="3">&lt; nebo = 20 l/kg&#x201C;</CELL></ROW></CORPUS></TBL></P></NP><NP><NO.P>20</NO.P><TXT>Nařízení z roku 2001 vstoupilo v platnost dne <DATE ISO="20010301">1. března 2001</DATE>. Jako přechodné ustanovení článek 6 tohoto nařízení stanoví, že za určitých podmínek mohou být až do dne <DATE ISO="20050531">31. května 2005</DATE> povoleny skládky odpadů, které nejsou v souladu s kritérii této právní úpravy a až do dne <DATE ISO="20090715">15. července 2009</DATE> může být povoleno skladování odpadů, které jsou v souladu na starých skládkách, které nejsou v souladu s požadavky této právní úpravy.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>Spor v původním řízení a předběžné otázky</P></TI></TITLE><NP><NO.P>21</NO.P><TXT>Žalobce v původním řízení, Deponiezweckverband, je sdružením Landkreise (správních obvodů) Mayen-Koblenz a Cochem-Zell a města Koblenz, které provozuje ústřední skládku Eiterkópfe. Usiluje o to, aby od Land Rheinland-Pfalz,<?PAGE NO="I-2787"?> žalované v původním řízení, získal povolení k plnění, po dni <DATE ISO="20050331">31. března 2005</DATE> a nejpozději do dne <DATE ISO="20131231">31. prosince 2013</DATE>, dvou sekcí skládky odpady, které byly předem upraveny pouze mechanicky. Land Rheinland-Pfalz trvá na tom, že použitelná vnitrostátní právní úprava toto neumožňuje.</TXT></NP><NP><NO.P>22</NO.P><TXT>Verwaltungsgericht Koblenz, kterému byl spor předložen, cítil pochybnosti ohledně slučitelnosti této vnitrostátní právní úpravy s čl. 5 odstavci 1 a 2 směrnice, jakož i se zásadou proporcionality práva Společenství. Proto se rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START ID="QS0022" REF.END="QE0022" CODE="201E"/>1)</NO.P><TXT>Musejí být čl. 5 odst. 1 směrnice a pravidla Společenství týkající se strategie omezení biologicky rozložitelných odpadů ukládaných na skládku vykládány v tom smyslu, že v souladu s článkem 176 ES a při odchýlení se od opatření uvedených v čl. 5. odst. 2 směrnice, a sice omezení množství komunálních biologicky rozložitelných odpadů ukládaných na skládku na určité hmotnostní procento z celkového množství komunálních biologicky rozložitelných odpadů ve vztahu k danému kalendářnímu roku, mohou být tato opatření zpřísněna vnitrostátním opatřením, jehož účelem je provedení pravidel Společenství a které stanoví, že komunální odpady a odpady, které mohou být ukládány jako komunální odpady mohou být skladovány pouze pokud je respektováno referenční kritérium <QUOT.START ID="QS0023" REF.END="QE0023" CODE="201A"/>organická část v suchém zůstatku původní látky<QUOT.END ID="QE0023" REF.START="QS0023" CODE="2018"/> -zápalná ztráta nebo celkový organický uhlík (TOC)?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>Musejí být v případě kladné odpovědi pravidla Společenství stanovená v čl. 5 odst. 2 směrnice vykládána v tom smyslu, že požadavky v něm uložené, a sice:</TXT><P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>75 % hmotnostních ode dne <DATE ISO="20060716">16. července 2006</DATE>,</P></ITEM><?PAGE NO="I-2788"?><ITEM><P>50 % hmotnostních ode dne <DATE ISO="20090716">16. července 2009</DATE> a</P></ITEM><ITEM><P>35 % hmotnostních ode dne <DATE ISO="20160716">16. července 2016</DATE>,</P></ITEM></LIST></P><P>jsou splněny, při respektování zásady proporcionality práva Společenství, vnitrostátní právní úpravou, která stanoví, že pro komunální odpady a odpady, které mohou být ukládány jako komunální odpady musí být ode dne <DATE ISO="20050601">1. června 2005</DATE> organická část v suchém zůstatku původní látky nižší nebo rovná 5 % hmoty, když je určená jako zápalná ztráta a nižší nebo rovná 3 % hmoty, když je určená jako TOC, a že odpady upravované mechanicko-biologicky mohou být ode dne <DATE ISO="20010301">1. března 2001</DATE> skladovány na starých skládkách nejdéle do dne <DATE ISO="20090715">15. července 2009</DATE> a v jednotlivých případech po tomto dni, pouze pokud organická část v suchém zůstatku původní látky je riižší nebo rovná 18 % hmoty, když je určená jako TOC a biologická rozložitelnost suchého zůstatku původní látky je nižší nebo rovná 5 mg/g, když je určená jako aerobní činnost (AT4) nebo rovná nebo nižší 20 l/kg, když je určená jako míra tvorby plynu při testu fermentace (GB<HT TYPE="SUB">21</HT>)?</P></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>Poskytuje zásada proporcionality práva Společenství širokou nebo úzkou posuzovací pravomoc při posuzování dopadů v případě překrývání neupravených odpadů odpady upravenými před skladováním tepelně nebo mechanicko-biologicky? Může se ze zásady proporcionality dovodit, že nebezpečí způsobené odpady, které byly před skladováním upraveny pouze mechanicky, může být kompenzováno jinými ochrannými opatřeními?<QUOT.END ID="QE0022" REF.START="QS0022" CODE="201C"/></TXT></NP></ITEM></LIST></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP></GR.SEQ><?PAGE NO="I-2789"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>K návrhu na znovuotevření ústní části řízení</P></TI></TITLE><NP><NO.P>23</NO.P><TXT>Podáním doručeným kanceláři Soudního dvora dne <DATE ISO="20041227">27. prosince 2004</DATE>, doplněným dopisem ze dne <DATE ISO="20050216">16. února 2005</DATE>, požádalo sdružení Deponiezweckverband o znovuotevření ústní části řízení za účelem toho, aby byly zohledněny určité znalecké zprávy.</TXT></NP><NP><NO.P>24</NO.P><TXT>Podle bodu 62 stanoviska generálního advokáta <QUOT.START ID="QS0024" REF.END="QE0024" CODE="201E"/>nebyly poskytnuty poznatky nezbytné pro provedení obezřelého posouzení<QUOT.END ID="QE0024" REF.START="QS0024" CODE="201C"/> a podle poznámky 35 v témže stanovisku <QUOT.START ID="QS0025" REF.END="QE0025" CODE="201E"/>ve spisu chybí technické zprávy [...]<QUOT.END ID="QE0025" REF.START="QS0025" CODE="201C"/>. Nicméně sdružení Deponiezweckverband uplatňuje, že ve vnitrostátním řízení se ve spise nachází pět znaleckých zpráv obsahujících přesně ty informace, které uvádí generální advokát. Znovuotevření ústní části řízení je účelné pro to, aby je mohl zohlednit.</TXT></NP><NP><NO.P>25</NO.P><TXT>Soudní dvůr může bez návrhu nebo na návrh generálního advokáta nebo účastníků řízení nařídit znovuotevření ústní části řízení v souladu s článkem 61 svého jednacího řádu, pokud má za to, že je věc nedostatečně objasněna nebo že musí být rozhodnuta na základě argumentu, který nebyl mezi účastníky řízení projednán (viz rozsudky ze dne <DATE ISO="20020219">19. února 2002</DATE>, Wouters a další, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-309/99" YEAR="2002" PAGE.ECR="I-1577">C-309/99, Recueil, s. I-1577, bod 42</REF.DOC.ECR>, a ze dne <DATE ISO="20041214">14. prosince 2004</DATE>, Arnold André, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-434/02" YEAR="2004" PAGE.ECR="I-11825">C-434/02, Sb. rozh. s. I-11825, bod 27</REF.DOC.ECR>). Nicméně v projednávaném případě má Soudní dvůr po vyslechnutí generálního advokáta za to, že má k dispozici všechny nezbytné poznatky k tomu, aby odpověděl na položené otázky. V důsledku toho je namístě návrh na znovuotevření ústní části řízení zamítnout.</TXT></NP></GR.SEQ><?PAGE NO="I-2790"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>K předběžným otázkám</P></TI></TITLE><NP><NO.P>26</NO.P><TXT>Otázky 1 a 2 a) je třeba projednat společně, jelikož se týkají výkladu směrnice se zřetelem k článku 176 ES. Zároveň je třeba projednat společně otázky 2 a) a 2 b), jelikož se týkají zásady proporcionality práva Společenství.</TXT></NP><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P>Úvodní poznámka</P></TI></TITLE><NP><NO.P>27</NO.P><TXT>Úvodem je třeba připomenout, že právní úprava Společenství v oblasti životního prostředí nemá za cíl úplnou harmonizaci. I když článek 174 ES zmiňuje určité cíle Společenství, které mají být dosaženy, článek 176 ES stanoví pro členské státy možnost přijetí přísnějších ochranných opatření (rozsudek ze dne <DATE ISO="20000622">22. června 2000</DATE>, Fornasar a další, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-318/98" YEAR="2000" PAGE.ECR="I-4785">C-318/98, Recueil, s. I-4785, bod 46</REF.DOC.ECR>). Článek 176 ES podrobuje taková opatření pouze těm podmínkám že musí být slučitelná se Smlouvou a oznámena Komisi.</TXT></NP><NP><NO.P>28</NO.P><TXT>Podle čl. 174 odst. 2 ES je politika Společenství v oblasti životního prostředí zaměřena na vysokou úroveň ochrany, přičemž přihlíží k rozdílné situaci v jednotlivých regionech Společenství. Je založena na zásadách obezřetnosti a prevence, odvracení ohrožení životního prostředí především u zdroje a na zásadě <QUOT.START ID="QS0026" REF.END="QE0026" CODE="201E"/>znečišťovatel platí<QUOT.END ID="QE0026" REF.START="QS0026" CODE="201C"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>29</NO.P><TXT>Směrnice byla přijata na základě čl. 130s odst. 1 Smlouvy o ES (nyní čl. 175 odst. 1 ES), a tedy za účelem realizace cílů uvedených v článku 174 ES.</TXT></NP><?PAGE NO="I-2791"?><NP><NO.P>30</NO.P><TXT>Z devátého bodu odůvodnění a ze čl. 1 odst. 1 směrnice vyplývá, že směrnice zamýšlí naplňovat a upřesňovat cíle směrnice 75/442 tím, že stanoví opatření pro předcházení nebo maximální omezení možných negativních účinků skladování odpadů na životní prostředí.</TXT></NP><NP><NO.P>31</NO.P><TXT>Podle čl. 5 odst. 1 směrnice musí členské státy stanovit vnitrostátní strategie za účelem snížení množství biologicky rozložitelných odpadů ukládaných na skládku. Podle téhož ustanovení by tyto vnitrostátní strategie měly obsahovat opatření zaměřená na dosažení cílů stanovených v čl. 5 odst. 2 směrnice. Toto posledně jmenované ustanovení stanoví, že uvedené vnitrostátní strategie musí zajistit, aby množství komunálních biologicky rozložitelných odpadů ukládaných na skládku bylo sníženo v určité procentní výši do určitého stanoveného data. Ze znění a ze systematiky těchto ustanovení jasně vyplývá, že stanoví minimální snížení, kterého členské státy musí dosáhnout, a že nebrání přijetí více omezujícího opatření z jejich strany.</TXT></NP><NP><NO.P>32</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že článek 176 ES a směrnice stanoví pro členské státy možnost přijetí přísnějších ochranných opatření, která překračují minimální požadavky stanovené směrnicí [viz v tomto smyslu stran směrnice Rady 91/689/EHS ze dne <DATE ISO="19911212">12. prosince 1991</DATE> o nebezpečných odpadech (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="377" DATE.PUB="1991" PAGE.FIRST="20">Úř. vest. L 377, s. 20</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 15/02, s. 78) výše uvedený rozsudek Fornasar a další, bod 46].</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P>K první otázce</P></TI></TITLE><NP><NO.P>33</NO.P><TXT>Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 5 ods. 1 a čl. 5 odst. 2 směrnice vykládané se zřetelem k článku 176 ES jsou překážkou vnitrostátním<?PAGE NO="I-2792"?> opatřením, která kladou přísnější požadavky než požadavky směrnice ve věci ukládání odpadů. Otázka uvádí čtyři typy požadavků stanovených vnitrostátní právní úpravou. Je třeba je zkoumat postupně.</TXT></NP><NP><NO.P>34</NO.P><TXT>Zaprvé, čl. 5 odst. 2 směrnice stanoví, že nejpozději v roce 2016 musí být množství komunálních biologicky rozložitelných odpadů sníženo postupně na 35 % hmotnostních z celkového množství takových odpadů vyprodukovaných v roce 1995. Ve srovnání s tím nařízení z roku 2001, zejména jeho články 3 odst. 3 a 4 odst. 1, jakož i jeho přílohy 1 a 2 stanoví nižší prahové hodnoty pro organická množství, která mohou zůstat v odpadech připuštěných k uložení na skládku.</TXT></NP><NP><NO.P>35</NO.P><TXT>Pro definování mezních hodnot, které ukládá, používá toto nařízení kritéria zápalné ztráty a celkového organického uhlíku (TOC), zatímco čl. 5 odst. 2 směrnice užívá kritérium hmotnostních procent.</TXT></NP><NP><NO.P>36</NO.P><TXT>Je třeba v tomto ohledu konstatovat, že užití metody měření, jako je TOC nebo zápalná ztráta není samo o sobě cílem, jako jsou cíle uvedené v čl. 5 odst. 2 směrnice, ale pouze prostředkem pro dosažení takovýchto cílů.</TXT></NP><NP><NO.P>37</NO.P><TXT>Protože si členské státy mohou vybrat prostředky pro dosažení cílů stanovených čl. 5 odst. 2 směrnice, jsou taková kritéria měření, jaká jsou uvedena v nařízení z roku 2001, slučitelná s požadavky směrnice.</TXT></NP><?PAGE NO="I-2793"?><NP><NO.P>38</NO.P><TXT>Co se týče prahových hodnot stanovených pro organická množství, která mohou zůstat v odpadech přijatých k uložení na skládku, je jasné, že takové vnitrostání opatření, o jaké jde v původním řízení, sleduje stejný cíl jako směrnice a to zejména snížení znečištění vody a vzduchu tím, že se sníží ukládání biologicky rozložitelných odpadů.</TXT></NP><NP><NO.P>39</NO.P><TXT>Pro dosažení těchto prahových hodnot nařízení z roku 2001 vyžaduje, aby byly biologicky rozložitelné odpady podrobeny úpravě před svým uložením na skládku. V případě odpadů upravovaných mechanicko-biologicky zahrnuje tato úprava procesy jako drcení, třídění, kompostování a fermentaci. Pro jiné odpady je užívána tepelná úprava, v tomto případě spálení.</TXT></NP><NP><NO.P>40</NO.P><TXT>Všechny tyto formy úpravy jsou v souladu se směrnicí. Článek 6 písm. a) směrnice ukládá členským státům přijmout opatření k tomu, aby odpady byly ukládány na skládku pouze po předchozí úpravě. Úprava je vymezena v čl. 2 písm. h) směrnice jako <QUOT.START ID="QS0027" REF.END="QE0027" CODE="201E"/>fyzikální, tepelné, chemické nebo biologické procesy zahrnující třídění, které mění charakteristiky odpadů tak, že snižují jejich objem nebo jejich nebezpečné vlastnosti s cílem usnadnit manipulaci s nimi nebo podpořit jejich využití<QUOT.END ID="QE0027" REF.START="QS0027" CODE="201C"/>. Z toho zvláště vyplývá, že směrnice stanoví tepelnou úpravu odpadů za účelem omezení jejich nebezpečných vlastností.</TXT></NP><NP><NO.P>41</NO.P><TXT>Z výše uvedeného vyplývá, že prahové hodnoty a kritéria měření uvedené ve takovém vnitrostátním opatření, jako je opatření dotčené v původním řízení, sledují stejnou orientaci na ochranu životního prostředí jako směrnice. Jestliže taková právní úprava ukládá přísnější požadavky, než jsou požadavky této směrnice, představuje přísnější ochranné opatření ve smyslu článku 176 ES.</TXT></NP><NP><NO.P>42</NO.P><TXT>Zadruhé čl. 5 odst. 2 směrnice stanoví, že členské státy sníží množství uvedených odpadů ve třech etapách, které skončí nejpozději v roce 2006, 2009 a 2016. Nařízení z roku 2001 ukládá kratší lhůty, a sice nejpozději do <DATE ISO="20050531">31. května 2005</DATE>.</TXT></NP><?PAGE NO="I-2794"?><NP><NO.P>43</NO.P><TXT>Použití výrazu <QUOT.START ID="QS0028" REF.END="QE0028" CODE="201E"/>nejpozději<QUOT.END ID="QE0028" REF.START="QS0028" CODE="201C"/> v čl. 5 odst. 2, jakož i v článku 18 směrnice svědčí o tom, že členské státy mohou uplatnit kratší lhůty, pokud to pokládají za nezbytné (viz v tomto-smyslu stran výrazu <QUOT.START ID="QS0029" REF.END="QE0029" CODE="201E"/>přinejmenším<QUOT.END ID="QE0029" REF.START="QS0029" CODE="201C"/> rozsudek ze dne <DATE ISO="19930622">22. června 1993</DATE>, Gallaher a další, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-11/92" YEAR="1993" PAGE.ECR="I-3545">C-11/92, Recueil s. I-3545, bod 20</REF.DOC.ECR>).</TXT></NP><NP><NO.P>44</NO.P><TXT>Pokud se členský stát v tomto rámci rozhodne stanovit kratší lhůty než lhůty ve směrnici, jedná se o přísnější ochranné opatření ve smyslu článku 176 ES.</TXT></NP><NP><NO.P>45</NO.P><TXT>Zatřetí čl. 5 odstavce 1 a 2 směrnice se týká pouze biologicky rozložitelných odpadů. Nařízení z roku 2001 naproti tomu zahrnuje nejenom biologicky rozložitelné odpady, ale zároveň organické odpady, které nejsou biologicky rozložitelné.</TXT></NP><NP><NO.P>46</NO.P><TXT>Ačkoliv se článek 5 směrnice týká specificky strategie, jejímž předmětem je omezení biologicky rozložitelných odpadů ukládaných na skládku, je zjevné, že směrnice ve svém celku zahrnuje odpady v širokém smyslu slova, tak jak jsou vymezeny v jejím čl. 2 písm. a).</TXT></NP><NP><NO.P>47</NO.P><TXT>Jednak směrnice stanoví ve svém čl. 1 odst. 1 striktní technické a provozní požadavky použitelné na odpady nebo skládky bez rozlišení podle druhu odpadu nebo skládky. Kromě toho čl. 3 odst. 1 téže směrnice stanoví, že členské státy použijí tuto směrnici na veškeré skládky, přičemž pojem skládka je vymezen v čl. 2 písm. g) směrnice jako <QUOT.START ID="QS0030" REF.END="QE0030" CODE="201E"/>místo pro odstraňování odpadů [...]<QUOT.END ID="QE0030" REF.START="QS0030" CODE="201C"/> bez jakéhokoliv omezení, co se týče druhu odpadů, které toto ustanovení zahrnuje.</TXT></NP><?PAGE NO="I-2795"?><NP><NO.P>48</NO.P><TXT>Právě v tomto rámci upřesňuje příloha II bod 2 šestý pododstavec směrnice, že kritéria ohledně přijetí odpadů na skládku mohou obsahovat omezení množství organických látek v odpadech.</TXT></NP><NP><NO.P>49</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že takové vnitrostátní opatření, jako je opatření uvedené v bodu 45 tohoto rozsudku, které za účelem povolení k uložení na skládku rozšiřuje omezení nejenom na biologicky rozložitelné látky, ale na organické látky celkově, sleduje stejné cíle jako směrnice. Jestliže takové opatření zahrnuje širší škálu látek než ty, které jsou uvedeny v článku 5 směrnice, jedná se o přísnější ochranné opatření ve smyslu článku 176 ES.</TXT></NP><NP><NO.P>50</NO.P><TXT>Začtvrté čl. 5 odst. 2 směrnice se týká komunálních odpadů. Nařízení z roku 2001 se týká nejen komunálních odpadů, ale podle svého či. 2 bod 3 a čl. 3 odst. 2 i odpadů, které mohou být odstraňovány jako komunální odpady nebo s nimi, zejména kaly pocházející z čistění odpadních vod, stavební odpady a odpady spojené s výrobou.</TXT></NP><NP><NO.P>51</NO.P><TXT>I když je pravda, že se čl. 5 odst. 2 směrnice vztahuje pouze na komunální odpady, vnitrostátní strategie, která si klade za cíl omezení biologicky rozložitelných odpadů ukládaných na skládku, upravená v ostavci 1 tohoto článku, zahrnuje všechny odpady ve smyslu definice uvedené v čl. 2 písm. a) této směrnice. Stejně tak povinnost, uložená členským státům čl. 6 písm. a) směrnice, přijmout opatření, aby odpady byly ukládány na skládku pouze po předchozí úpravě, platí jak pro komunální odpady, tak pro odpady, které nejsou komunální. Z či. 1 odst. 1 směrnice kromě toho vyplývá, že tato si ve svém celku klade za cíl omezení odpadů ukládaných na skládku, aniž by rozlišovala mezi komunálními a jinými odpady.</TXT></NP><?PAGE NO="I-2796"?><NP><NO.P>52</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že takové vnitrostátní opatření, jako je opatření dotčené v původním řízení, jehož účelem je omezení odpadů ukládaných na skládku a které se použije na jiné než komunální odpady, je slučitelné se směrnicí a představuje přísnější ochranné opatření ve smyslu článku 176 ES.</TXT></NP><NP><NO.P>53</NO.P><TXT>Z výše uvedeného vyplývá, že v každém ze čtyř zkoumaných případů je zamýšlené vnitrostátní opatření v souladu se směrnicí vykládanou se zřetelem k článku 176 ES.</TXT></NP><NP><NO.P>54</NO.P><TXT>Předkládající soud se kromě toho ptá, zda taková opatření mohou být jako celek považována za odporující směrnici.</TXT></NP><NP><NO.P>55</NO.P><TXT>K této otázce je třeba uvést, že jelikož každé ze čtyř posuzovaných vnitrostátních opatření je jednotlivě v souladu s právem Společenství, není na místě je společně považovat za v rozporu s týmž právem Společenství. To platí také tehdy, když jsou limity pro připuštění biologicky rozložitelných odpadů na skládku, stanovené vnitrostátním opatřením, natolik nízké, že předpokládají mechanicko-biologickou úpravu nebo spálení takových odpadů před jejich uložením na skládku.</TXT></NP><NP><NO.P>56</NO.P><TXT>V důsledku toho je na místě odpovědět na první otázku, že čl. 5 odstavce 1 a 2 směrnice nebrání vnitrostátnímu opatření, které:</TXT><P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>stanoví nižší limity pro připuštění biologicky rozložitelných odpadů na skládku než ty, které stanoví směrnice, i když tyto limity jsou tak nízké, že předpokládají mechanicko-biologickou úpravu nebo spálení takových odpadů před jejich uložením na skládku,</P></ITEM><?PAGE NO="I-2797"?><ITEM><P>stanoví kratší lhůty než směrnice pro snížení množství odpadů ukládaných na skládku,</P></ITEM><ITEM><P>použije se nejen na biologicky rozložitelné odpady, ale i na organické látky, které biologicky rozložitelné nejsou, a</P></ITEM><ITEM><P>použije se nejen na komunální odpady, ale i na odpady, které mohou být odstraňovány jako komunální odpady.</P></ITEM></LIST></P></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P>Ke druhé otázce</P></TI></TITLE><NP><NO.P>57</NO.P><TXT>Svou druhou otázkou se vnitrostátní soud v podstatě táže Soudního dvora na soulad vnitrostátních opatření takových, jako jsou opatření dotčená v původním řízení, se zásadou proporcionality práva Společenství.</TXT></NP><NP><NO.P>58</NO.P><TXT>Za účelem poskytnutí odpovědi na tuto otázku je třeba připomenout, že pokud v rámci politiky Společenství v oblasti životního prostředí sleduje vnitrostátní opatření stejné cíle jako směrnice, překročení minimálních požadavků zavedených touto směrnicí je upraveno a povoleno článkem 176 ES za jím stanovených podmínek.</TXT></NP><?PAGE NO="I-2798"?><NP><NO.P>59</NO.P><TXT>Článek 176 ES povoluje členským státům zachovat nebo zavést přísnější ochranná opatření za podmínky, že jsou slučitelná se Smlouvou a že jsou oznámena Komisi.</TXT></NP><NP><NO.P>60</NO.P><TXT>Jak vyplývá z odpovědi podané na první otázku, vnitrostátní opatření taková, jako jsou opatření, ohledně kterých se předkládající soud obrací s otázkou na Soudní dvůr, představují přísnější ochranná opatření ve smyslu článku 176 ES.</TXT></NP><NP><NO.P>61</NO.P><TXT>Ze systematiky článku 176 ES vyplývá, že i když členské státy přijímají přísnější opatření, vykonávají vždy pravomoc upravenou právem Společenství, jelikož tato opatření musí být v každém případě slučitelná se Smlouvou. Stanovení rozsahu ochrany, která má být dosažena, je nicméně svěřeno členským státům.</TXT></NP><NP><NO.P>62</NO.P><TXT>V této souvislosti zásada proporcionality práva Společenství vyžaduje, v rozsahu, v němž se jedná o zajištění provedení minimálních požadavků stanovených směrnicí, aby vnitrostátní opatření byla přiměřená a nezbytná vzhledem ke sledovanému cíli.</TXT></NP><NP><NO.P>63</NO.P><TXT>Naopak, pokud nejsou dotčena jiná ustanovení Smlouvy, tato zásada se nepoužije, pokud jde o přísnější vnitrostátní ochranná opatření přijatá na základě článku 176 ES a překračující minimální požadavky stanovené směrnicí.</TXT></NP><?PAGE NO="I-2799"?><NP><NO.P>64</NO.P><TXT>V důsledku toho je třeba odpovědět na druhou otázku, že zásada proporcionality práva Společenství se nepoužije, pokud jde o přísnější vnitrostátní ochranná opatření přijatá na základě článku 176 ES a překračující minimální požadavky stanovené směrnicí Společenství v oblasti životního prostředí, pokud nejsou dotčena jiná ustanovení Smlouvy.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>K nákladům řízení</P></TI></TITLE><NP><NO.P>65</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení vzhledem ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření účastníků řízení se nenahrazují.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><JURISDICTION><INTRO><P>Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto:</P></INTRO><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1)</NO.P><TXT>Článek 5 odstavce 1 a 2 směrnice Rady 1999/31/ES ze dne <DATE ISO="19990426">26. dubna 1999</DATE> o skládkách odpadů nebrání vnitrostátnímu opatření, které:</TXT><P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>stanoví nižší limity pro připuštění biologicky rozložitelných odpadů na skládku než ty, které stanoví směrnice, i když tyto limity jsou tak nízké,<?PAGE NO="I-2800"?> že předpokládají mechanicko-biologickou úpravu nebo spálení takových odpadů před jejich uložením na skládku,</P></ITEM><ITEM><P>stanoví kratší lhůty než směrnice pro snížení množství odpadů ukládaných na skládku,</P></ITEM><ITEM><P>použije se nejen na biologicky rozložitelné odpady, ale i na organické látky, které biologicky rozložitelné nejsou, a</P></ITEM><ITEM><P>použije se nejen na komunální odpady, ale i na odpady, které mohou být odstraňovány jako komunální odpady.</P></ITEM></LIST></P></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Zásada proporcionality práva Společenství se nepoužije, pokud jde o přísnější vnitrostátní ochranná opatření přijatá na základě článku 176 ES a překračující minimální požadavky stanovené směrnicí Společenství v oblasti životního prostředí, pokud nejsou dotčena jiná ustanovení Smlouvy.</TXT></NP></ITEM></LIST></JURISDICTION></CONTENTS.JUDGMENT><SIGNATURE.CASE><P>Podpisy.</P></SIGNATURE.CASE></JUDGMENT>