<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-380/17</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62017CC0380</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:504">EU:C:2018:504</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>14</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>14</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Stanovisko generálního advokáta P. Mengozziho – věc C‑380/17</HT></P><P><HT TYPE="SC">K a B</HT></P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generálního advokáta</HT></P><P><HT TYPE="UC">Paola Mengozziho</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20180627">27. června 2018</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0001"><P>Původní jazyk: francouzština.</P></NOTE></P></TI><STI><P><HT TYPE="BOLD">Věc C‑380/17</HT></P><P>Staatssecretaris van Veiligheid en Justitie,</P><P>K,</P><P>B,</P><P>za přítomnosti:</P><P>H. Y.<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0002"><P>Dne <DATE ISO="20171211">11. prosince 2017</DATE> informoval předkládající soud Soudní dvůr, že nizozemský státní tajemník pro bezpečnost a spravedlnost (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>státní tajemník<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>) vzal zpět svůj návrh ve věci týkající se H. Y., a uvedl, že trvá na všech svých otázkách ve věcech, které se týkají K a B.</P></NOTE>,</P><P>Staatssecretaris van Veiligheid en Justitie</P><P><HT TYPE="NORMAL">[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Raad van State (Státní rada, Nizozemsko)]</HT></P></STI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Řízení o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Vynětí z oblasti působnosti směrnice 2003/86/ES</KEYWORD><KEYWORD>Ustanovení unijního práva, která se stala přímo a bezpodmínečně použitelnými na základě vnitrostátního práva</KEYWORD><KEYWORD>Pravomoc Soudního dvora</KEYWORD><KEYWORD>Právo na sloučení rodiny</KEYWORD><KEYWORD>Výhodnější režim pro uprchlíky</KEYWORD><KEYWORD>Článek 12 odst. 1 třetí pododstavec</KEYWORD><KEYWORD>Zamítnutí žádosti</KEYWORD><KEYWORD>Nedodržení lhůty tří měsíců po přiznání doplňkové ochrany</KEYWORD><KEYWORD>Orientační lhůta</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><CONTENTS.CONCLUSION><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">I.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Úvod</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1.</NO.P><TXT>V tomto řízení o předběžných otázkách předložených Raad van State (Státní rada, Nizozemsko) je Soudní dvůr na jedné straně povolán rozhodnout o vlastní pravomoci vykládat směrnici Rady 2003/86/ES ze dne <DATE ISO="20030922">22. září 2003</DATE> o právu na sloučení rodiny<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0003"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="251" PAGE.FIRST="12" DATE.PUB="2003">Úř. věst. 2003, L 251, s. 12</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 19/006, s. 224.</P></NOTE>, a to v kontextu, kdy je situace dotčená ve věci v původním řízení sice výslovně vyloučena z oblasti působnosti tohoto aktu, avšak vnitrostátní právo, které tuto směrnici provádí, jednostranně rozšířilo působnost uvedené směrnice i na takovouto situaci. Tato otázka vyvstává také ve věci C‑257/17, C a A, v níž dnes rovněž předkládám své stanovisko.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2.</NO.P><TXT>Na druhé straně se má Soudní dvůr vyjádřit k povaze lhůty tří měsíců zakotvené v čl. 12 odst. 1 třetím pododstavci směrnice 2003/86, zejména k otázce, zda jsou vnitrostátní orgány oprávněny zamítnout žádost o sloučení rodiny pouze z důvodu zmeškání uvedené lhůty.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="2"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">II.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Právní a skutkový rámec</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Mezinárodní právo</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3.</NO.P><TXT>Článek 3 odst. 1 Úmluvy OSN o právech dítěte, přijaté a otevřené k podpisu, ratifikaci a přistoupení na základě rezoluce Valného shromáždění 44/25 ze dne <DATE ISO="19891120">20. listopadu 1989</DATE>, stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4.</NO.P><TXT>Podle čl. 8 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsané v Římě dne <DATE ISO="19501104">4. listopadu 1950</DATE>, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>EÚLP<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/>, nadepsaného <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>Právo na respektování soukromého a rodinného života<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/>:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>Každý má právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence.<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Unijní právo</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5.</NO.P><TXT>Článek 7 Listiny základních práv Evropské unie<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0004"><P><REF.DOC.OJ COLL="C" NO.OJ="032" PAGE.FIRST="391" DATE.PUB="2012">Úř. věst. 2012, C 32, s. 391</REF.DOC.OJ>.</P></NOTE> (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>Listina<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/>), nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>Respektování soukromého a rodinného života<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>Každý má právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a komunikace.<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6.</NO.P><TXT>Článek 24 odst. 2 a 3 Listiny uvádí:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="024.002"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/>(2)</NO.PARAG><ALINEA>Při všech činnostech týkajících se dětí, ať už uskutečňovaných veřejnými orgány nebo soukromými institucemi, musí být prvořadým hlediskem nejvlastnější zájem dítěte.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="024.003"><NO.PARAG>(3)</NO.PARAG><ALINEA>Každé dítě má právo udržovat pravidelné osobní vztahy a přímý styk s oběma rodiči, ledaže by to bylo v rozporu s jeho zájmy.<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7.</NO.P><TXT>Směrnice 2003/86 stanoví podmínky pro uplatňování práva na sloučení rodiny státními příslušníky třetích zemí, kteří oprávněně pobývají na území členských států. Podle bodu 2 odůvodnění tato směrnice ctí základní práva a především právo na respektování rodinného života zakotvené v různých nástrojích mezinárodního práva, včetně výše uvedeného článku 8 EÚLP a článku 7 Listiny.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8.</NO.P><TXT>Podle bodu 8 odůvodnění směrnice 2003/86 <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0010" REF.END="QE0010"/>[z]vláštní pozornost je třeba věnovat situaci uprchlíků, které různé důvody přinutily uprchnout z jejich země a které jim brání vést v jejich zemi normální rodinný život. Proto je třeba jim stanovit příznivější podmínky pro uplatňování jejich práva na sloučení rodiny<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9.</NO.P><TXT>Podle čl. 2 písm. b) směrnice 2003/86:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0011" REF.END="QE0011"/>Pro účely této směrnice se rozumí:</P><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201A" ID="QS0012" REF.END="QE0012"/>uprchlíkem<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="2018" ID="QE0012"/> státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti, jemuž bylo přiznáno právní postavení uprchlíka ve smyslu Ženevské úmluvy o právním postavení uprchlíků ze dne <DATE ISO="19510728">28. července 1951</DATE> ve znění protokolu podepsaného v New Yorku dne <DATE ISO="19670131">31. ledna 1967</DATE><QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/>.</TXT></NP></ITEM></LIST></P></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10.</NO.P><TXT>Článek 3 odst. 2 písm. c) směrnice 2003/86 stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0013" REF.END="QE0013"/>[t]ato směrnice se nepoužije, pokud je osoba usilující o sloučení rodiny</TXT><?PAGE NO="3"?><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>oprávněna pobývat v členském státě na základě podpůrné formy ochrany v souladu s mezinárodními závazky, vnitrostátními právními předpisy či postupy členských států nebo je žadatelem o povolení k pobytu na tomto základě a vyčkává rozhodnutí o svém právním postavení.<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11.</NO.P><TXT>Článek 5 odst. 5 směrnice 2003/86 stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0014" REF.END="QE0014"/>[p]ři posuzování žádosti členské státy dbají na to, aby byl brán náležitý ohled na nejlepší zájmy nezletilých dětí<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12.</NO.P><TXT>Článek 7 odst. 1 směrnice 2003/86 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0015" REF.END="QE0015"/>Při podání žádosti o sloučení rodiny může dotyčný členský stát požadovat po žadateli, aby prokázal, že osoba usilující o sloučení rodiny má:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>ubytování považované za obvyklé pro rodinu srovnatelné velikosti ve stejné oblasti, které odpovídá obecným normám zdraví a bezpečnosti platným v daném členském státě;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>zdravotní pojištění pro sebe a své rodinné příslušníky, pokud jde o všechna rizika běžně krytá státním příslušníkům daného členského státu;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>stálé a pravidelné finanční příjmy, které jsou dostatečné pro výživu jeho a jeho rodinných příslušníků, aniž by využíval systému sociální pomoci daného členského státu. Členské státy zhodnotí tyto příjmy podle jejich povahy a pravidelnosti a mohou přihlédnout k výši minimální mzdy a důchodu v dotyčném státě, jakož i k počtu rodinných příslušníků.<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/></TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13.</NO.P><TXT>Podle čl. 12 odst. 1 prvního a třetího pododstavce směrnice 2003/86, který je součástí její kapitoly V, nadepsané <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0016" REF.END="QE0016"/>Sloučení rodiny uprchlíků<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/>:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0017" REF.END="QE0017"/>Odchylně od článku 7 členské státy nemohou po uprchlíkovi nebo jeho rodinných příslušnících požadovat, aby ohledně žádostí týkajících se rodinných příslušníků […] předložil důkaz, že uprchlík splňuje požadavky stanovené v článku 7.</ALINEA><ALINEA>[…]</ALINEA><ALINEA>Členské státy mohou požadovat po uprchlíkovi, aby splnil podmínky uvedené v čl. 7 odst. 1, pokud žádost o sloučení rodiny není podána ve lhůtě tří měsíců po přiznání právního postavení uprchlíka.<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14.</NO.P><TXT>Článek 17 směrnice 2003/86 upřesňuje:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0018" REF.END="QE0018"/>Členské státy berou náležitě v úvahu povahu a pevnost rodinných vztahů dotyčné osoby a dobu trvání jejího pobytu v členském státě, jakož i existenci rodinných, kulturních a sociálních vazeb se zemí původu v případě, že žádost zamítnou, odejmou povolení k pobytu či zamítnou prodloužení jeho doby platnosti nebo rozhodnou o navrácení osoby usilující o sloučení rodiny nebo jejích rodinných příslušníků.<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15.</NO.P><TXT>Článek 2 písm. f) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne <DATE ISO="20111213">13. prosince 2011</DATE> o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0005"><P><REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="337" PAGE.FIRST="9" DATE.PUB="2011">Úř. věst. 2011, L 337, s. 9</REF.DOC.OJ>.</P></NOTE>, uvádí:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0019" REF.END="QE0019"/>Pro účely této směrnice se rozumí</P><?PAGE NO="4"?><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>f)</NO.P><TXT><QUOT.START CODE="201A" ID="QS0020" REF.END="QE0020"/>osobou, která má nárok na doplňkovou ochranu<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="2018" ID="QE0020"/> státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti, která nesplňuje podmínky pro uznání za uprchlíka, ale u které existují závažné důvody se domnívat, že pokud by se vrátila do země svého původu, nebo v případě osoby bez státní příslušnosti do země svého dosavadního pobytu, byla by vystavena reálné hrozbě, že utrpí vážnou újmu uvedenou v článku 15, a na kterou se nevztahuje čl. 17 odst. 1 a 2, přičemž tato osoba nemůže nebo vzhledem ke shora uvedené hrozbě nechce přijmout ochranu dotyčné země.<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/></TXT></NP></ITEM></LIST></P></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">C.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Nizozemské právo</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16.</NO.P><TXT>Podle Raad van State (Státní rada) je žádost o udělení víza pro pobyt delší než tři měsíce, o kterou se jedná ve sporu v původním řízení, žádostí o vstup a pobyt za účelem sloučení rodiny uprchlíka nebo osoby požívající doplňkové ochrany. Taková žádost se podává ve prospěch rodinného příslušníka s bydlištěm v zahraničí, nebo pokud rodinný příslušník vstoupil na území Nizozemska ve stejnou dobu jako osoba usilující o sloučení rodiny. Po podání této žádosti může státní tajemník z vlastního podnětu udělit tomuto rodinnému příslušníkovi povolení k pobytu z důvodu azylu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17.</NO.P><TXT>Článek 29 odst. 4 wet tot algehele herziening van de Vreemdelingenwet, Vreemdelingenwet 2000 (zákon o celkové rekodifikaci zákona o cizích státních příslušnících, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0021" REF.END="QE0021"/>Vw 2000<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/>) ze dne <DATE ISO="20001123">23. listopadu 2000</DATE>, stanoví: <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0022" REF.END="QE0022"/>[p]ovolení k pobytu na dobu určitou podle článku 28 může být uděleno i rodinnému příslušníku ve smyslu odst. 2, který přímo nedoprovázel cizího státního příslušníka uvedeného v odst. 1, ve lhůtě tří měsíců od udělení povolení k pobytu stanoveného v článku 28 tomuto posledně uvedenému, pokud v této lhůtě tří měsíců byla tímto rodinným příslušníkem nebo v jeho prospěch podána žádost o vízum pro pobyt delší než tři měsíce<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">III.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Spory v původním řízení, předběžné otázky a řízení před Soudním dvorem</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18.</NO.P><TXT>Žalobkyně K a B (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0023" REF.END="QE0023"/>K a B<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/> nebo <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0024" REF.END="QE0024"/>žalobkyně K a B<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/>) jsou státními příslušnicemi třetí země (Eritrea). K je manželkou a B nezletilou dcerou, narozenou dne <DATE ISO="20140701">1. července 2014</DATE>, státního příslušníka třetí země, který pobývá v Nizozemsku (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0025" REF.END="QE0025"/>osoba usilující o sloučení rodiny FG<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/>). Osoba usilující o sloučení rodiny FG je od <DATE ISO="20140923">23. září 2014</DATE> držitelem povolení k pobytu na dobu určitou z důvodu azylu (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0026" REF.END="QE0026"/>povolení k pobytu z důvodu azylu<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/>). Toto povolení k pobytu z důvodu azylu mu přiznává doplňkovou ochranu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19.</NO.P><TXT>V návaznosti na pohovor se třetím subjektem, VluchtelingenWerk Nederland<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0006"><P>Jedná se o nezávislý subjekt, který hájí zájmy uprchlíků a osob požívajících podpůrné ochrany v Nizozemsku.</P></NOTE>, osoba usilující o sloučení rodiny FG původně pochopila, že není třeba podat žádost o sloučení rodiny. Osoba usilující o sloučení rodiny FG nicméně nakonec podala takovou žádost ve prospěch K a B na základě čl. 29 odst. 2 a 4 Vw 2000, avšak po uplynutí lhůty<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0007"><P>Žádost byla podána dne <DATE ISO="20150122">22. ledna 2015</DATE>, tj. jeden měsíc po uplynutí lhůty tří měsíců stanovené směrnicí 2003/86.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20.</NO.P><TXT>Dvěma rozhodnutími ze dne <DATE ISO="20150420">20. dubna 2015</DATE> a ze dne <DATE ISO="20151108">8. listopadu 2015</DATE> státní tajemník potvrdil zamítnutí žádosti o sloučení rodiny osobě usilující o sloučení rodiny FG podané ve prospěch žalobkyň K a B z důvodu, že žádost nebyla podána ve lhůtě tří měsíců a zmeškání nebylo omluvitelné povahy podle čl. 29 odst. 2 a 4 Vw 2000.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21.</NO.P><TXT>Rozsudkem ze dne <DATE ISO="20160624">24. června 2016</DATE> rechtbank Den Haag, zittingsplaats Amsterdam (soud v Haagu zasedající v Amsterdamu, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0027" REF.END="QE0027"/>soud prvního stupně<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/>), prohlásil žalobu podanou K a B proti rozhodnutí o zamítnutí jejich žádosti o sloučení rodiny za neopodstatněnou.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="5"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22.</NO.P><TXT>Žalobkyně K a B podaly opravný prostředek proti rozsudku soudu prvního stupně k předkládajícímu soudu. Soudu prvního stupně zaprvé vytýkají, že neuznal, že posouzení omluvitelnosti tohoto zmeškání tříměsíční lhůty musí být provedeno s ohledem na cíl a účel této lhůty. Zadruhé podle K a B soud prvního stupně nesprávně založil své rozhodnutí na skutečnosti, že osoba usilující o sloučení rodiny FG věděla, že musí podat žádost ve lhůtě tří měsíců, a že se měla přesněji informovat o možnosti podat žádost o sloučení rodiny před jejím uplynutím. Zatřetí K a B soudu prvního stupně vytýkají, že neuznal, že lhůty uvedené v čl. 12 odst. 1 třetím pododstavci směrnice 2003/86 se nelze dovolávat jako důvodu zamítnutí a že státní tajemník měl vzít při svém posouzení v úvahu zásadu proporcionality. Dále v souladu s čl. 5 odst. 5 a s článkem 17 směrnice 2003/86 toto posouzení musí zahrnovat také nejlepší zájmy dítěte. Začtvrté K a B tvrdí, že soud prvního stupně pochybil, když neshledal, že odkaz na běžnou žádost o vízum pro pobyt delší než tři měsíce za účelem sloučení rodiny by ohrozil cíl sledovaný směrnicí 2003/86, jakož i její užitečný účinek.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23.</NO.P><TXT>Předkládající soud si zaprvé klade otázku pravomoci Soudního dvora, jelikož směrnice 2003/86 vylučuje z oblasti své působnosti osoby, které požívají doplňkové ochrany. Ačkoli totiž nizozemský zákonodárce odkázal na její obsah, je v zájmu Unie, aby ustanovení unijního práva byla vykládána jednotně<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0008"><P>Předkládající soud zde cituje rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20121018">18. října 2012</DATE>, <NAME.CASE>Nolan</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑583/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:638">EU:C:2012:638</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0046">46</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20131107">7. listopadu 2013</DATE>, <NAME.CASE>Romeo</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑313/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:718">EU:C:2013:718</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0022">22</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160616">16. června 2016</DATE>, <NAME.CASE>Rodríguez Sánchez</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑351/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:447">EU:C:2016:447</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0061">61</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0062">62</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Předkládající soud upřesňuje, že podle rozsudku ze dne <DATE ISO="20121018">18. října 2012</DATE>, Nolan (C‑583/10, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0028" REF.END="QE0028"/>rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Nolan<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/></NAME.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:638">EU:C:2012:638</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) Unie nemá zájem na jednotném výkladu aktu týkajícího se vnitrostátní situace, která je z tohoto aktu výslovně vyloučena<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0009"><P>V tomto smyslu viz rozsudek Nolan (body 53 až 56).</P></NOTE>. Předkládajícímu soudu není zcela zřejmé, zda rozsudek Nolan zůstává použitelný, když tento rozsudek není přímo a bezpodmínečně použitelný v situaci, na kterou se vztahuje unijní právo<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0010"><P>V tomto smyslu viz rozsudek Nolan (bod 52).</P></NOTE>. Uvedený rozsudek již nicméně nebyl Soudním dvorem citován zejména v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20161115">15. listopadu 2016</DATE>, <NAME.CASE>Ullens de Schooten</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑268/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:874">EU:C:2016:874</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), vydaném velkým senátem; proto si předkládající soud klade otázku, zda by rozsudek Nolan mohl vést k tomu, že Soudní dvůr prohlásí, že nemá pravomoc k odpovědi na tuto žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24.</NO.P><TXT>Zadruhé si předkládající soud klade otázku výkladu čl. 12 odst. 1 třetího pododstavce směrnice 2003/86. Podle předkládajícího soudu, je‑li žádost o sloučení rodiny podána po lhůtě a nelze-li zmeškání lhůty tří měsíců omluvit, neboť její příčina může být přičítána osobě usilující o sloučení rodiny FG, nerozhoduje se o meritu této žádosti; státní tajemník tedy nezohledňuje ustanovení čl. 5 odst. 5 (zohlednění nejlepšího zájmu dítěte), ani ustanovení článku 17 (zohlednění individuálních okolností) směrnice 2003/86. Předkládající soud má nicméně za to, že pro posouzení výtek žalobkyň K a B je nezbytný přesnější výklad čl. 12 odst. 1 třetího pododstavce uvedené směrnice.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25.</NO.P><TXT>Za těchto podmínek se Raad van State (Státní rada) rozhodla přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0029" REF.END="QE0029"/>1)</NO.P><TXT>Má Soudní dvůr s ohledem na čl. 3 odst. 2 písm. c) směrnice [2003/86] a rozsudek [Nolan] pravomoc k odpovědi na předběžné otázky nizozemského soudu týkající výkladu ustanovení této směrnice ve sporu ohledně práva pobytu rodinného příslušníka osoby požívající doplňkové ochrany, když tato směrnice byla v nizozemském právu prohlášena za bezprostředně a bezpodmínečně použitelnou na osoby požívající doplňkové ochrany?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Brání režim směrnice [2003/86] […] takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, podle které žádost o zohlednění za účelem sloučení rodiny na základě příznivějších ustanovení kapitoly V této směrnice může být zamítnuta již z toho důvodu, že nebyla podána ve lhůtě uvedené v čl. 12 odst. 1 třetím pododstavci?</TXT><?PAGE NO="6"?><P>Má pro odpověď na tuto otázku význam, že v případě zmeškání této lhůty lze podat žádost o sloučení rodiny, bez ohledu na to, zda byla podána po zamítnutí či nikoli, v jejímž rámci se posoudí, zda byly splněny podmínky stanovené článkem 7 směrnice 2003/86 a zohlední se zájmy a okolnosti uvedené v čl. 5 odst. 5 a v článku 17 [uvedené směrnice]?<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/></P></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26.</NO.P><TXT>V projednávané věci předložily písemná vyjádření žalobkyně K a B, nizozemská vláda, jakož i Evropská komise.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27.</NO.P><TXT>Na společném jednání s věcí C‑257/17, C a A, konaném před Soudním dvorem dne <DATE ISO="20180319">19. března 2018</DATE>, žalobci C a A a poté žalobkyně B a K, nizozemská vláda, jakož i Komise přednesli svá ústní vyjádření.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">IV.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Analýza</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K pravomoci Soudního dvora</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28.</NO.P><TXT>Osoba usilující o sloučení rodiny FG je držitelem povolení k pobytu z důvodu azylu, které jí poskytuje doplňkovou ochranu. Tato osoba podala žádost o sloučení rodiny ve prospěch žalobkyň K a B podle směrnice 2003/86.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29.</NO.P><TXT>Jednoznačné znění čl. 3 odst. 2 písm. c) směrnice 2003/86 upřesňuje, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0030" REF.END="QE0030"/>[tato směrnice] se nepoužije, pokud je osoba usilující o sloučení rodiny […] oprávněna pobývat v členském státě na základě podpůrné formy ochrany v souladu s mezinárodními závazky, vnitrostátními právními předpisy či postupy členských států<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0011"><P>Návrh směrnice o právu na sloučení rodiny ze dne <DATE ISO="19991201">1. prosince 1999</DATE>, COM (1999) 638 final, původně přiznával osobám požívajícím podpůrnou ochranu právo na sloučení rodiny s jejich rodinnými příslušníky. Ve svém stanovisku přijatém na plenárním zasedání dne <DATE ISO="20000906">6. září 2000</DATE> Evropský parlament podpořil obecný přístup a hlavní směry pro tento návrh, ale požádal o omezení oblasti působnosti návrhu směrnice s cílem vyloučit osoby, které požívají některé z forem podpůrné ochrany (pozměňující návrh 19). Komise v důsledku toho změnila návrh z důvodu, že ještě neexistoval harmonizovaný pojem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0031" REF.END="QE0031"/>osoba požívající doplňkové ochrany<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="201C" ID="QE0031"/>, viz pozměňující návrh ke směrnici Rady o sloučení rodiny [COM (2000) 624 final].</P></NOTE>. Osoba usilující o sloučení rodiny FG tedy nespadá <HT TYPE="ITALIC">ratione materiae</HT> pod směrnici 2003/86<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0012"><P>Nelze z toho však dovodit závěr, že směrnice 2003/86 ukládá členským státům povinnost odepřít osobám požívajícím dočasné nebo podpůrné ochrany právo na sloučení rodiny. Směrnice Rady 2001/55/ES ze dne <DATE ISO="20010720">20. července 2001</DATE> o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="212" PAGE.FIRST="12" DATE.PUB="2001">Úř. věst. 2001, L 212, s. 12</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 19/004, s. 162) výslovně umožňuje osobám požívajícím dočasné ochrany sloučit s nimi jejich rodinné příslušníky. V tomto smyslu viz rovněž sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu o pokynech pro používání směrnice 2003/86/ES o právu na sloučení rodiny ze dne <DATE ISO="20140403">3. dubna 2014</DATE> [dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0032" REF.END="QE0032"/>Sdělení Komise o pokynech<QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="201C" ID="QE0032"/>, COM(2014) 210 final, bod 6.2, s. 25].</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30.</NO.P><TXT>Nizozemský zákonodárce se nicméně jednostranně rozhodl uplatnit příznivější ustanovení týkající se sloučení rodin uprchlíků, která se nacházejí v kapitole V směrnice 2003/86, mezi nimi článek 12, který je předmětem druhé předběžné otázky položené předkládajícím soudem, ve prospěch osob požívajících doplňkovou ochranu a jejich rodinných příslušníků<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0013"><P>Tento případ není ojedinělý. Podle zprávy Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne <DATE ISO="20081008">8. října 2008</DATE> o uplatňování směrnice 2003/86/ES o právu na sloučení rodiny [COM (2008)610 final, s. 5] Česká republika, Estonská republika, Francouzská republika, Lucemburské velkovévodství, Nizozemské království, Rakouská republika, Portugalská republika, Finská republika a Švédské království používají směrnici na osoby, jimž byl přiznán status podpůrné ochrany navzdory existenci výše uvedeného vyloučení. Ve sdělení Komise o pokynech (viz bod 6.2, s. 25) Komise vyzývá členské státy, aby přijaly pravidla, která přiznají obdobná práva uprchlíkům i osobám požívajícím dočasné ochrany či podpůrné ochrany v rozsahu, v němž se neliší jejich potřeby ochrany.</P></NOTE>. V projednávaném případě se situace řídí vnitrostátním právem. Jinými slovy, jedná se o rozšíření působnosti <HT TYPE="ITALIC">ratione materiae</HT> nizozemského režimu Vw 2000 na osoby, jimž byl přiznán status doplňkové ochrany. Za těchto podmínek je třeba přezkoumat, zda je důvodné, aby Soudní dvůr poskytl výklad ustanovení uvedených v předložených otázkách, a aby tudíž byla konstatována pravomoc Soudního dvora, jak tvrdí předkládající soud, nizozemská vláda a žalobkyně v původním řízení, což však zpochybňuje Komise.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="7"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31.</NO.P><TXT>V souladu s článkem 267 SFEU má Soudní dvůr pravomoc rozhodovat o předběžných otázkách týkajících se výkladu Smluv, jakož i aktů přijatých unijními orgány. Z toho vyplývá, že pouze vnitrostátnímu soudu přísluší, aby s ohledem na konkrétní okolnosti každé věci posoudil jak nezbytnost rozhodnutí o předběžné otázce pro vydání svého rozsudku, tak i relevanci otázek, které klade Soudnímu dvoru<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0014"><P>V tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19901018">18. října 1990</DATE>, <NAME.CASE>Dzodzi</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑297/88 a C‑197/89</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1990:360">EU:C:1990:360</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0033">33</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20110707">7. července 2011</DATE>, <NAME.CASE>Agafiţei a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑310/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:467">EU:C:2011:467</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0024">24</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20111221">21. prosince 2011</DATE>, <NAME.CASE>Cicala</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑482/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:868">EU:C:2011:868</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0015">15</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Pokud se v důsledku toho otázky položené vnitrostátními soudy týkají výkladu ustanovení unijního práva, je Soudní dvůr v zásadě povinen rozhodnout<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0015"><P>V tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19901018">18. října 1990</DATE>, <NAME.CASE>Dzodzi</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑297/88 a C‑197/89</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1990:360">EU:C:1990:360</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20060316">16. března 2006</DATE>, <NAME.CASE>Poseidon Chartering</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑3/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:176">EU:C:2006:176</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0015">15</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20101028">28. října 2010</DATE>, <NAME.CASE>Volvo Car Germany</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑203/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:647">EU:C:2010:647</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0024">24</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20110707">7. července 2011</DATE>, <NAME.CASE>Agafiţei a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑310/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:467">EU:C:2011:467</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0026">26</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20111221">21. prosince 2011</DATE>, <NAME.CASE>Cicala</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑482/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:868">EU:C:2011:868</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0016">16</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32.</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba připomenout, že Soudní dvůr v řadě případů prohlásil, že má pravomoc rozhodnout o žádostech o rozhodnutí o předběžné otázce týkajících se ustanovení unijního práva v situacích, kdy se na skutkový stav v původním řízení nevztahovala působnost unijního práva. Je totiž v zájmu Unie dbát na jednotnost výkladu ustanovení unijního aktu a těch ustanovení vnitrostátního práva, která jej provádějí a na základě nichž se stává použitelným i mimo rozsah působnosti tohoto aktu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33.</NO.P><TXT>Soudní dvůr v tomto kontextu upřesnil, že jeho výklad ustanovení unijního práva v situacích, které nespadají do jeho působnosti, je odůvodněn tehdy, jestliže jsou tato ustanovení na základě vnitrostátního práva přímo a bezpodmínečně použitelná na takové situace, aby bylo zajištěno, že s těmito situacemi a situacemi spadajícími do působnosti unijního práva bude zacházeno stejně<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0016"><P>V tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19950328">28. března 1995</DATE>, <NAME.CASE>Kleinwort Benson</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑346/93</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1995:85">EU:C:1995:85</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0016">16</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20111221">21. prosince 2011</DATE>, <NAME.CASE>Cicala</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑482/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:868">EU:C:2011:868</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0017">17</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0019">19</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <DATE ISO="20121018">18. října 2012</DATE>, Nolan (body 45 a 47), jakož i ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20171019">19. října 2017</DATE>, <NAME.CASE>Solar Electric Martinique</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑303/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:773">EU:C:2017:773</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0027">27</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Soudní dvůr je tudíž žádán, aby ověřil, zda existují dostatečně přesné indicie umožňující učinit závěr, zda vnitrostátní právo obsahuje přímý a bezpodmínečný odkaz na unijní právo. Soudní dvůr může určit, zda má pravomoc odpovědět na otázky, které mu byly položeny, pouze na základě bližších informací poskytnutých vnitrostátním soudem v jeho předkládacím rozhodnutí<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0017"><P>V tomto smyslu viz usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160512">12. května 2016</DATE>, <NAME.CASE>Sahyouni</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑281/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:343">EU:C:2016:343</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0027">27</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0029">29</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a moje stanovisko ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Solar Electric Martinique</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑303/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:507">EU:C:2017:507</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0033">33</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34.</NO.P><TXT>Je zajisté pravda, že podle rozsudku Nolan nelze tvrdit nebo předpokládat, že existuje zájem Unie na tom, aby v oblasti, kterou unijní normotvůrce vyloučil z působnosti aktu, který přijal, byl proveden jednotný výklad ustanovení tohoto aktu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0018"><P>V tomto smyslu viz rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Nolan</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑583/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:638">EU:C:2012:638</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0053">53</REF.NP.ECR>, <REF.NP.ECR REF="NP0054">54</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0056">56</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Podle této logiky totiž <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0033" REF.END="QE0033"/>jestliže unijní normotvůrce jednoznačně uvede, že se akt, který přijal, na určitou oblast nepoužije, vzdává se […] cíle směřujícího k jednotnému výkladu a použití právních pravidel v této vyloučené oblasti<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0019"><P>V tomto smyslu viz rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Nolan</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑583/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:638">EU:C:2012:638</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0055">55</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE><QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="201C" ID="QE0033"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35.</NO.P><TXT>Rozsudek ze dne <DATE ISO="20171019">19. října 2017</DATE>, Solar Electric Martinique (C‑303/16, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0034" REF.END="QE0034"/>rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Solar Electric Martinique<QUOT.END REF.START="QS0034" CODE="201C" ID="QE0034"/></NAME.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:773">EU:C:2017:773</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), který se rovněž týkal případu výslovného vyloučení z oblasti působnosti unijní směrnice<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0020"><P>Jedná se o případ vyloučení <HT TYPE="ITALIC">ratione loci</HT> z oblasti působnosti směrnice Rady 2006/112/ES ze dne <DATE ISO="20061128">28. listopadu 2006</DATE> o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0035" REF.END="QE0035"/>směrnice o DPH<QUOT.END REF.START="QS0035" CODE="201C" ID="QE0035"/>), avšak tento rozdíl s výjimkou <HT TYPE="ITALIC">ratione materiae</HT> rozsudku Nolan je irelevantní: viz mé stanovisko ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Solar Electric Martinique</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑303/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:507">EU:C:2017:507</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0049">49</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, nicméně podle mého názoru upravuje některé důvody rozsudku Nolan. Soudní dvůr totiž v bodě 29 rozsudku Solar Electric Martinique upřesnil, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0036" REF.END="QE0036"/>[<HT TYPE="ITALIC">j]e zajisté představitelná</HT> existence zájmu Unie na tom, aby se za účelem předejití budoucím rozdílným výkladům dostalo [pojmům dotyčné směrnice] jednotného výkladu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0021"><P>Kurzivou zvýraznil autor stanoviska.</P></NOTE><QUOT.END REF.START="QS0036" CODE="201C" ID="QE0036"/>. Pokud rozsudek Nolan vzbudil dojem, že takový zájem zanikne v případě výslovného vyloučení unijním normotvůrcem, rozsudek Solar Electric Martinique tento výklad nepotvrdil. Rozsudek ze dne <DATE ISO="20180627">27. června 2018</DATE>, SGI a Valériane (C‑459/17 a C‑460/17), rovněž v situaci výslovného vyloučení z oblasti působnosti směrnice, se zřejmě s konečnou platností odklání od přístupu přijatého v rozsudku Nolan, když potvrzuje, že navzdory<?PAGE NO="8"?> tomuto výslovnému vyloučení <HT TYPE="ITALIC">existuje jasný zájem Unie</HT><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0022"><P>Kurzivou zvýraznil autor stanoviska.</P></NOTE> na tom, aby se za účelem zabránění budoucím rozdílným výkladům dostalo ustanovením převzatým z unijního práva jednotného výkladu bez ohledu na podmínky, za kterých se mají uplatnit, pokud vnitrostátní právo přímo a bezpodmínečně odkazuje na ustanovení směrnice, o jejichž výklad je Soudní dvůr žádán<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0023"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <DATE ISO="20180627">27. června 2018</DATE>, SGI a Valériane (C‑459/17 a C‑460/17, body 27 a 28). Tento rozsudek se stejně jako rozsudek Solar Electric Martinique týkal situace vyloučení <HT TYPE="ITALIC">ratione loci</HT> z oblasti působnosti směrnice o DPH.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36.</NO.P><TXT>Tak je tomu i v tomto případě.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37.</NO.P><TXT>Informace poskytnuté předkládajícím soudem jsou totiž dostatečně přesné a potvrzují, že vnitrostátní právo v souladu s unijním právem na něj přímo a bezpodmínečně odkazuje. Předkládající soud tak upřesňuje, že nizozemské právní předpisy zavádějí právní režim, který je společný pro sloučení rodin uprchlíků a sloučení rodin osob požívajících doplňkové ochrany. Podle státního tajemníka je tato volba odůvodněna skutečností, že Nizozemské království spojuje stejné právní účinky s povolením k pobytu z důvodu azylu vyplývajícího z doplňkové ochrany jako s povolením k pobytu z důvodu azylu vyplývajícího z postavení uprchlíka. Předkládající soud, jakož i nizozemská vláda a žalobkyně K a B mají za to, že nizozemský zákonodárce učinil kapitolu V směrnice 2003/86 přímo a bezpodmínečně použitelnou na situace, které podle čl. 3 odst. 2 písm. c) nespadají do působnosti unijního práva. Předkládající soud uzavírá, že se směrnice 2003/86 analogicky použije na osoby požívající doplňkové ochrany.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38.</NO.P><TXT>Konečně, pokud by Soudní dvůr v projednávaném případě neměl pravomoc k výkladu čl. 12 odst. 1 třetího pododstavce směrnice 2003/86, byl by předkládající soud nucen provést výklad sám za účelem vyřešení sporu ve věci samé. V praxi, by mohl mít výklad ustanovení unijního práva vnitrostátním soudem dopad na obsah tohoto práva a mohl by vést k podstatně odlišnému přístupu, než jaký by mohl přijmout Soudní dvůr. Kromě toho by mohl vnitrostátní soudy dotyčného členského státu v budoucnu odradit od vznesení takové otázky před Soudním dvorem. V každém případě pojem, o jehož výklad předkládající soud žádá, plně spadá do unijního práva a může se uplatnit v situaci, která spadá do oblasti působnosti směrnice.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39.</NO.P><TXT>V důsledku toho mám za to, že zájem Unie na jednotném výkladu existuje jednak s cílem zabránit rozdílům při uplatňování unijního práva a jednak i z důvodu nutnosti nezacházet odlišně se situacemi, které se členský stát rozhodl uvést do souladu s unijním právem. S ohledem na tyto úvahy má Unie zájem na jednotném výkladu sporných ustanovení. Kromě toho jsou údaje poskytnuté předkládajícím soudem dostatečně přesné a potvrzují, že vnitrostátní právo v souladu s unijním právem přímo a bezpodmínečně odkazuje na unijní právo.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40.</NO.P><TXT>Za těchto okolností navrhuji, aby Soudní dvůr konstatoval, že má pravomoc odpovědět na položené otázky.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="9"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K výkladu lhůty tří měsíců zakotvené v čl. 12 odst. 1 třetím pododstavci směrnice 2003/86</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Úvodní poznámky</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41.</NO.P><TXT>Nejprve je třeba uvést, že právo na sloučení rodiny, přiznané a upravené směrnicí 2003/86, představuje zvláštní podobu práva na respektování rodinného života, které představuje základní právo zakotvené v článku 8 EÚLP a v článku 7 Listiny, a jako takové je chráněno unijním právním řádem<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0024"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20060627">27. června 2006</DATE>, <NAME.CASE>Parlament v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑540/03</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:429">EU:C:2006:429</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0052">52</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, jakož i citovaná judikatura), a mé stanovisko ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Noorzia</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑338/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:288">EU:C:2014:288</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0020">20</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Přímý vztah mezi základním právem na respektování rodinného života a právem na sloučení rodiny je konkrétně přiznán směrnicí 2003/86 v druhém bodu odůvodnění<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0025"><P>Viz bod 7 tohoto stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42.</NO.P><TXT>V této souvislosti Soudní dvůr výslovně konstatoval, že ustanovení směrnice 2003/86 musí být vykládána ve světle základních práv a konkrétněji práva na respektování rodinného života zakotveného jak v EÚLP, tak i v Listině<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0026"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20100304">4. března 2010</DATE>, <NAME.CASE>Chakroun</NAME.CASE> <NO.CASE>C‑578/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:117">EU:C:2010:117</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0044">44</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a mé stanovisko ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Noorzia</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑338/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:288">EU:C:2014:288</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0022">22</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Článek 7 Listiny musí být kromě toho vykládán ve spojení s povinností brát v úvahu nejlepší zájmy dítěte, uznanou v jejím čl. 24 odst. 2, a při zohlednění nezbytnosti, aby dítě pravidelně udržovalo osobní vztahy s oběma rodiči, vyjádřené v odst. 3 téhož článku<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0027"><P>V tomto smyslu viz rozsudky ze dne <DATE ISO="20060627">27. června 2006</DATE>, Parlament v. Rada (C‑540/03, EU:2006:429, body 57 a 58), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20091223">23. prosince 2009</DATE>, <NAME.CASE>Detiček</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑403/09 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:810">EU:C:2009:810</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0054">54</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20121206">6. prosince 2012</DATE>, <NAME.CASE>O a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑356/11 a C‑357/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:776">EU:C:2012:776</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0076">76</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), jakož i čl. 9 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.</P></NOTE>. Soudní dvůr rovněž rozhodl, že všechny žádosti dítěte nebo jeho zákonných zástupců o vstup do členského státu nebo jeho opuštění za účelem sloučení rodiny musí být s členskými státy posuzovány v pozitivním duchu, lidsky a bedlivě<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0028"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <DATE ISO="20060627">27. června 2006</DATE>, Parlament v. Rada (C‑540/03, EU:2006:429, bod 57), a čl. 10 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43.</NO.P><TXT>Je zajisté pravda, že články 7 a 24 Listiny, byť zdůrazňují důležitost rodinného života pro děti, nemohou být vykládány tak, že zbavují členské státy prostoru pro uvážení, kterým disponují při přezkumu žádostí o sloučení rodiny<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0029"><P>V tomto smyslu viz rozsudky ze dne <DATE ISO="20060627">27. června 2006</DATE>, Parlament v. Rada (C‑540/03, EU:2006:429, bod 59), jakož i ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20121206">6. prosince 2012</DATE>, <NAME.CASE>O a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑356/11 a C‑357/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:776">EU:C:2012:776</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0079">79</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Během takového přezkumu a při určování toho, zda jsou splněny podmínky směrnice 2003/86, však musí být ustanovení této směrnice vykládána a uplatňována ve světle článku 7 a čl. 24 odst. 2 a 3 Listiny, jak ostatně vyplývá ze znění bodu 2 odůvodnění a čl. 5 odst. 5 uvedené směrnice, které ukládají členským státům povinnost posuzovat dotčené žádosti o sloučení rodiny v zájmu dotyčných dětí a s cílem upřednostnit rodinný život<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0030"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20121206">6. prosince 2012</DATE>, <NAME.CASE>O a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑356/11 a C‑357/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:776">EU:C:2012:776</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0080">80</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44.</NO.P><TXT>Připomínám, že Soudní dvůr potvrdil význam některých mezinárodních nástrojů, včetně Mezinárodního paktu o občanských a politických právech<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0031"><P>Přijatý a otevřený k podpisu, ratifikaci a přistoupení na základě rezoluce Valného shromáždění 2200 A (XXI) ze dne <DATE ISO="19661216">16. prosince 1966</DATE>.</P></NOTE> a Úmluvy o právech dítěte, jež se týkají ochrany lidských práv, jež Soudní dvůr zohledňuje při uplatňování obecných zásad práva Společenství. Úmluva o právech dítěte zavazuje, stejně jako ostatní citované mezinárodní nástroje, každý členský stát<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0032"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20060627">27. června 2006</DATE>, <NAME.CASE>Parlament v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑540/03</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:429">EU:C:2006:429</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0038">38</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45.</NO.P><TXT>Soudní dvůr dále uvedl, že případný prostor pro uvážení přiznaný členským státům ustanoveními směrnice 2003/86 jimi nesmí být užíván způsobem, který by ohrožoval cíl této směrnice, jímž je usnadnit sloučení rodiny, a užitečný účinek směrnice<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0033"><P>V tomto smyslu viz rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20100304">4. března 2010</DATE>, <NAME.CASE>Chakroun</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑578/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:117">EU:C:2010:117</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0043">43</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20121206">6. prosince 2012</DATE>, <NAME.CASE>O a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑356/11 a C‑357/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:776">EU:C:2012:776</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0074">74</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150709">9. července 2015</DATE>, <NAME.CASE>K a A</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑153/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:453">EU:C:2015:453</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0050">50</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), jakož i mé stanovisko v rozsudku <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Noorzia</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑338/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:288">EU:C:2014:288</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="10"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46.</NO.P><TXT>Dále podle Soudního dvora z článku 17 směrnice 2003/86, který stanoví, že v případě zamítnutí žádosti o sloučení rodiny <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0037" REF.END="QE0037"/>členské státy vezmou náležitě v úvahu povahu a pevnost rodinných vztahů dotyčné osoby a dobu trvání jejího pobytu v členském státě, jakož i existenci rodinných, kulturních a sociálních vazeb se zemí původu<QUOT.END REF.START="QS0037" CODE="201C" ID="QE0037"/>, vyplývá, že členské státy mají povinnost individualizace zkoumání žádostí o sloučení rodiny<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0034"><P>Viz obdobně rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20100304">4. března 2010</DATE>, <NAME.CASE>Chakroun</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑578/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:117">EU:C:2010:117</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0048">48</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), ze dne <DATE ISO="20150709">9. července 2015</DATE>, K a A (body 58 a 59), jakož i mé stanovisko v rozsudcích <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Noorzia</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑338/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:288">EU:C:2014:288</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0026">26</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) a <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Dogan</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑138/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:287">EU:C:2014:287</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0057">57</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47.</NO.P><TXT>Ve světle výše uvedených zásad vyjádřených v judikatuře je třeba odpovědět na druhou otázku předloženou předkládajícím soudem.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Ke druhé předběžné otázce</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48.</NO.P><TXT>Je nesporné, že v projednávané věci byla žádost o sloučení rodiny ve prospěch žalobkyň K a B podána po uplynutí lhůty tří měsíců od přiznání právního postavení uprchlíka (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0038" REF.END="QE0038"/>tříměsíční lhůta<QUOT.END REF.START="QS0038" CODE="201C" ID="QE0038"/>), zakotvené v čl. 29 odst. 2 a 4 Vw 2000, provádějícím čl. 12 odst. 1 třetí pododstavec směrnice 2003/86<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0035"><P>Žádost o sloučení rodiny byla podána čtyři měsíce po získání povolení k pobytu z důvodu azylu.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49.</NO.P><TXT>Ve vnitrostátním právu je dodržení lhůty tří měsíců pro předložení žádosti o sloučení rodiny na základě čl. 12 odst. 1 třetího pododstavce směrnice 2003/86 podmínkou přípustnosti uvedené žádosti. Předkládající soud upřesňuje, že v rámci tohoto zkoumání není žádost o sloučení rodiny posuzována ve světle čl. 5 odst. 5 (tedy nezohledňuje nejlepší zájmy dítěte) a článku 17 (tedy v podstatě nezohledňuje individuální okolnosti) směrnice 2003/86<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0036"><P>Podle předkládajícího soudu nemůže být omluvitelná povaha zmeškání lhůty posuzována s ohledem na cíl a účel lhůty tří měsíců, neboť v rámci tohoto přezkumu by posouzení nemělo vést k žádnému zvážení zájmů.</P></NOTE>. Podle předkládajícího soudu čl. 29 odst. 2 a 4 Vw 2000 neumožňuje výjimku a přikročit ke zvážení zájmů nebo k jiné formě zmírnění.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50.</NO.P><TXT>Nicméně státní tajemník posuzuje, zda je v zájmu lidskosti zmeškání tříměsíční lhůty omluvitelné, ale neprovádí zvážení zájmů a nezkoumá, zda lze příčinu zmeškání lhůty rozumně přičíst dotčené osobě usilující o sloučení rodiny nebo jejímu rodinnému příslušníku. Avšak v případě, že žádost není podána ve stanovené lhůtě a že státní tajemník nepovažuje zmeškání lhůty za omluvitelné, tuto žádost zamítne, aniž by se jí meritorně zabýval. Státní tajemník rovněž nebere v úvahu ustanovení čl. 5 odst. 5 směrnice 2003/86 ani článek 17 této směrnice.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51.</NO.P><TXT>Podle předkládajícího soudu je však bez ohledu na to, zda došlo k zamítnutí z důvodu zmeškání tříměsíční lhůty, které podle posouzení státního tajemníka nelze omluvit, možné, aby uprchlík podal řádnou žádost o vízum pro pobyt na dobu delší než tři měsíce za účelem sloučení rodiny běžným postupem podle směrnice 2003/86. Podle státního tajemníka se osoba usilující o sloučení rodiny FG, která zmeškala tříměsíční lhůtu, nemůže dovolávat výhodnějších ustanovení kapitoly V této směrnice. V tomto případě státní tajemník posoudí, zda jsou splněny podmínky stanovené v čl. 7 odst. 1 uvedené směrnice; může však osvobodit dotyčného uprchlíka usilujícího o sloučení rodiny od povinnosti mít stabilní a pravidelné příjmy, jakož i od povinnosti zaplatit poplatky, přičemž žádost posuzuje s ohledem na článek 8 EÚLP.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52.</NO.P><TXT>Podstatou otázky předkládajícího soudu je v prvé řadě, zda směrnice 2003/86 brání vnitrostátnímu ustanovení, které stanoví, že žádost o sloučení rodiny podaná na základě příznivějších ustanovení kapitoly V této směrnice může být odmítnuta jako nepřípustná již z toho důvodu, že byla podána po uplynutí tříměsíční lhůty. Dále si předkládající soud klade otázku, zda by bylo v případě zmeškání této lhůty možné bez ohledu na to, zda již bylo rozhodnuto o zamítnutí, podat žádost o sloučení rodiny, v jejímž v rámci se posoudí podmínky stanovené článkem 7 uvedené směrnice a zohlední se zájmy a okolnosti uvedené v čl. 5 odst. 5 a v článku 17 směrnice.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="11"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53.</NO.P><TXT>Předkládající soud zvažuje dva způsoby výkladu čl. 12 odst. 1 třetího pododstavce směrnice 2003/86. V rámci prvního výkladu má předkládající soud za to, že by z čl. 12 odst. 1 třetího pododstavce bylo možné dovodit, že toto ustanovení zavádí podmínku podání žádosti o sloučení rodiny ve lhůtě tří měsíců. Na rozdíl od článku 7 této směrnice není lhůta tří měsíců otevřenou normou, jejíž obsah musí být upřesněn vnitrostátním právem, jak je tomu například u požadavků stanovených v tomto článku, které byly vykládány Soudním dvorem v rozsudcích ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20100304">4. března 2010</DATE>, <NAME.CASE>Chakroun</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑578/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:117">EU:C:2010:117</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160421">21. dubna 2016</DATE>, <NAME.CASE>Khachab</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑558/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:285">EU:C:2016:285</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>). Soudní dvůr v rámci posouzení čl. 7 odst. 1 písm. c) směrnice 2003/86 zohlednil zásadu proporcionality a článek 17 této směrnice. Článek 12 odst. 1 třetí pododstavec podle všeho nepožaduje meritorní přezkum ani zvážení zájmů, pokud tato podmínka není splněna. Naopak, druhý výklad zvažovaný předkládajícím soudem by vyplýval z čl. 5 odst. 5 ve spojení s článkem 17 směrnice 2003/86. Podle tohoto výkladu by při podávání žádosti a během jejího posuzování byly členské státy povinny náležitě zohlednit zájem nezletilého dítěte a v případě zamítnutí této žádosti by členské státy musely posoudit individuální okolnosti osoby usilující o sloučení rodiny nebo osoby požívající práva na sloučení rodiny.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54.</NO.P><TXT>Plně podporuji tento druhý výklad.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55.</NO.P><TXT>Než se začnu zabývat otázkami týkajícími se dosahu a povahy tříměsíční lhůty zakotvené v čl. 12 odst. 1 třetím pododstavci směrnice 2003/86, je nutné připomenout kontext, do něhož toto ustanovení zapadá.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56.</NO.P><TXT>Směrnice 2003/86 rozlišuje dva režimy sloučení rodiny: zaprvé běžný režim určený pro státní příslušníky třetích zemí, jehož hmotné podmínky jsou uvedeny zejména v článku 7 uvedené směrnice, a zadruhé režim nazvaný <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0039" REF.END="QE0039"/>výhodnější<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0037"><P>V tomto smyslu viz ESLP, rozsudek ze dne <DATE ISO="20140710">10. července 2014</DATE>, Mugenzi v. Francie, žaloba č. 52701/09, (ECLI:CE:ECHR:2014:0710JUD005270109), § 54; Soud připomíná, že celistvost rodiny je základní právo uprchlíka a že sloučení rodiny je základním prvkem, umožňujícím osobám, které uprchly před pronásledováním, návrat do normálního života. Připomíná rovněž, že uznal, že získání takové mezinárodní ochrany je důkazem zranitelnosti dotčených osob. Potřebu uprchlíků využívat postup sloučení rodiny, který je příznivější než postup vyhrazený ostatním cizincům, je předmětem konsensu na mezinárodní a evropské úrovni, jak vyplývá z mandátu Vysokého komisaře pro uprchlíky a z norem uvedených ve směrnicí 2003/86.</P></NOTE><QUOT.END REF.START="QS0039" CODE="201C" ID="QE0039"/> nebo <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0040" REF.END="QE0040"/>přednostní<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0038"><P>Stanovisko generálního advokáta Y. Bota ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>A a S</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑550/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:824">EU:C:2017:824</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0029">29</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE><QUOT.END REF.START="QS0040" CODE="201C" ID="QE0040"/>, týkající se sloučení rodiny uprchlíků, jehož podmínky jsou uvedeny v kapitole V směrnice 2003/86 a zejména v čl. 12 odst. 1 třetím pododstavci této směrnice, o jehož výklad je žádáno. Posledně uvedený článek je nedílnou součástí kapitoly V uvedené směrnice a umožňuje ve světle bodu 8 odůvodnění uvedené směrnice zohlednit situaci uprchlíků, věnovat jim zvláštní pozornost a stanovit jim tudíž příznivější podmínky pro uplatňování jejich práva na sloučení rodiny. Systematika této směrnice potvrzuje toto příznivější zacházení s uprchlíky, neboť řada ustanovení, konkrétně článek 10, čl. 11 odst. 2 a čl. 12 odst. 1 a 2 uvedené směrnice<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0039"><P>Tyto články se odchylují od článků 4, <HT TYPE="ITALIC">5, 7 a 8</HT> směrnice 2003/86.</P></NOTE> se odchylují od běžného režimu téže směrnice.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57.</NO.P><TXT>Z tohoto úhlu pohledu jestliže uprchlík usilující o sloučení rodiny podá žádost o sloučení rodiny na základě čl. 12 odst. 1 prvního pododstavce směrnice 2003/86, je <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0041" REF.END="QE0041"/>odchylně od článku 7<QUOT.END REF.START="QS0041" CODE="201C" ID="QE0041"/> osvobozen od povinnosti, aby <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0042" REF.END="QE0042"/>předložil důkaz, že […] splňuje podmínky stanovené v článku 7<QUOT.END REF.START="QS0042" CODE="201C" ID="QE0042"/>. Režim použitelný na uprchlíky usilující o sloučení rodiny je výrazně zjednodušen, a více tedy chrání jejich právo na sloučení rodiny.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58.</NO.P><TXT>Pokud žádost o sloučení rodiny nicméně není podána ve lhůtě tří měsíců stanovené v čl. 12 odst. 1 třetím pododstavci směrnice 2003/86, pak uvedený článek stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0043" REF.END="QE0043"/>členské státy mohou požadovat po uprchlíkovi, <HT TYPE="ITALIC">aby splnil podmínky</HT><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0040"><P>Kurzivou zvýraznil autor stanoviska.</P></NOTE> uvedené v čl. 7 odst. 1<QUOT.END REF.START="QS0043" CODE="201C" ID="QE0043"/> této směrnice. Uprchlík usilující o sloučení rodiny tedy musí prokázat, že má ubytování považované za obvyklé, zdravotní pojištění a stálé, pravidelné a dostatečné finanční příjmy.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="12"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59.</NO.P><TXT>To neznamená, že by žádost mohla být po zmeškání tříměsíční lhůty <HT TYPE="ITALIC">ipso iure</HT> zamítnuta, ale pouze že členské státy mohou ještě v rámci posouzení žádosti o sloučení rodiny podané na základě čl. 12 odst. 1 třetího pododstavce směrnice 2003/86 požadovat, aby uprchlík usilující o sloučení rodiny splňoval hmotné podmínky čl. 7 odst. 1 této směrnice. Zmeškání lhůty tří měsíců stanovené v čl. 12 odst. 1 třetím pododstavci uvedené směrnice tedy nemá procesní dopady, jako je nepřípustnost žádosti o sloučení rodiny a nezbytnost podat novou žádost v rámci ustanovení běžného režimu zavedeného směrnicí 2003/86, ale případné hmotněprávní důsledky, a to pouze možnost členských států vyžadovat pouze splnění podmínek stanovených v čl. 7 odst. 1 této směrnice.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60.</NO.P><TXT>Jinými slovy, žádost o sloučení rodiny, a tedy splnění podmínek použití čl. 7 odst. 1 směrnice 2003/86, se posuzuje v rámci žádosti podané podle kapitoly V této směrnice.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61.</NO.P><TXT>Tento přístup je podle mého názoru potvrzen cíli sledovanými směrnicí 2003/86, zejména ustanoveními týkajícími se uprchlíků.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62.</NO.P><TXT>Zaprvé je totiž třeba mít na paměti, že účelem směrnice 2003/86 je, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0044" REF.END="QE0044"/>sloučení rodiny je nezbytné k umožnění rodinného života<QUOT.END REF.START="QS0044" CODE="201C" ID="QE0044"/>, zejména pro uprchlíky, jejichž osobní situace <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0045" REF.END="QE0045"/>jim brání vést […] normální rodinný život<QUOT.END REF.START="QS0045" CODE="201C" ID="QE0045"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0041"><P>Body 4 a 8 odůvodnění směrnice 2003/86.</P></NOTE>. Jak důvody související s případným zmeškáním lhůty, tak i splnění podmínek čl. 7 odst. 1, musí být posuzovány s ohledem na příznivější postavení, které směrnice 2003/86 přiznává uprchlíkům. Toto příznivější postavení je spojeno s praktickými potížemi spojenými s uprchlíky, které se odlišují od potíží, se kterými se potýkají státní příslušníci třetích zemí<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0042"><P>V tomto smyslu viz zelená kniha Komise o právu na sloučení rodiny státních příslušníků třetích zemí pobývajících na území Evropské unie (směrnice 2003/86/ES), [COM (2011)735 final], bod 4.2, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0046" REF.END="QE0046"/>Další otázky týkající se azylu<QUOT.END REF.START="QS0046" CODE="201C" ID="QE0046"/>, s. 7.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63.</NO.P><TXT>Prostor pro uvážení přiznaný členským státům jimi nesmí být využíván způsobem, který by ohrožoval cíl směrnice 2003/86, jímž je usnadnit sloučení rodiny, a užitečný účinek směrnice<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0043"><P>Viz bod 45 tohoto stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64.</NO.P><TXT>Pokud by přitom bylo požadováno, aby uprchlík usilující o sloučení rodiny, který zmeškal tříměsíční lhůtu stanovenou v čl. 12 třetím pododstavci směrnice 2003/86, podal novou žádost o sloučení rodiny v rámci běžného režimu ustanovení této směrnice, zasáhlo by to do účinnosti původně výsadního práva uprchlíků na sloučení rodiny a zbavilo by užitečného účinku příznivější ustanovení kapitoly V, která se vztahují na uprchlíky usilující o sloučení rodiny, kteří jsou z podstaty věci zranitelnější.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65.</NO.P><TXT>Zadruhé, jak bylo připomenuto v bodech 41 až 47 tohoto stanoviska, ustanovení směrnice 2003/86 musí být vykládána a uplatňována ve světle článku 7 a čl. 24 odst. 2 a 3 Listiny, jak ostatně vyplývá ze znění bodu 2 odůvodnění a z čl. 5 odst. 5 směrnice 2003/86. Důvody související s případným zmeškáním tříměsíční lhůty stanovené v čl. 12 odst. 1 třetím pododstavci směrnice 2003/86, jakož i podmínky stanovené v čl. 7 odst. 1 téže směrnice musí být tedy zkoumány ve světle čl. 5 odst. 5 a článku 17 směrnice 2003/86.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66.</NO.P><TXT>Členské státy tak musí nejen vykládat své vnitrostátní právo v souladu s unijním právem, ale rovněž dbát na to, aby se neopíraly o výklad znění předpisu sekundárního práva, který koliduje se základními právy chráněnými právním řádem Unie<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0044"><P>V tomto smyslu viz rozsudky ze dne <DATE ISO="20060627">27. června 2006</DATE>, Parlament v. Rada (C‑540/03, EU:2006:429, bod 105), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20091223">23. prosince 2009</DATE>, <NAME.CASE>Detiček</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑403/09 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:810">EU:C:2009:810</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0034">34</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67.</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že čl. 12 odst. 1 třetí pododstavec směrnice 2003/86 nelze vykládat a uplatňovat způsobem, kterým by byla porušována základní práva zakotvená ve výše uvedených ustanoveních Listiny.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="13"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68.</NO.P><TXT>Zatřetí ze systematického výkladu směrnice 2003/86 vyplývá, že čl. 5 odst. 5 a článek 17 této směrnice jsou takzvaná <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0047" REF.END="QE0047"/>horizontální<QUOT.END REF.START="QS0047" CODE="201C" ID="QE0047"/> ustanovení, která jsou závazná<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0045"><P>V tomto smyslu viz zelená kniha Komise o právu na sloučení rodiny státních příslušníků třetích zemí pobývajících na území Evropské unie (směrnice 2003/86/ES), [COM (2011)735 final], bod 5.5, s. 9.</P></NOTE>. Použijí se během celého procesního i meritorního posouzení žádosti o sloučení rodiny jako hlavní zásady ve vztahu ke všem ustanovením uvedené směrnice, včetně dodržování tříměsíční lhůty. Unijní normotvůrce tak ukládá členským státům, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0048" REF.END="QE0048"/>aby byl brán náležitý ohled na nejlepší zájmy nezletilých dětí<QUOT.END REF.START="QS0048" CODE="201C" ID="QE0048"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0046"><P>Viz čl. 5 odst. 5 směrnice 2003/86.</P></NOTE>. Tento výklad je potvrzen článkem 11 odst. 1 směrnice 2003/86 týkajícím se podmínek podání a posuzování žádosti o sloučení rodiny, který připomíná, že vnitrostátní orgány dodrží při posuzování této žádosti ustanovení článku 5 této směrnice; zásada nejlepších zájmů dětí je uvedena v odst. 5 uvedeného článku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69.</NO.P><TXT>Kromě toho je třeba při posuzování žádosti o sloučení rodiny na základě čl. 12 odst. 1 třetího pododstavce směrnice 2003/86 ve spojení s bodem 8 odůvodnění uvedené směrnice <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0049" REF.END="QE0049"/>věnovat zvláštní pozornost situaci uprchlíků<QUOT.END REF.START="QS0049" CODE="201C" ID="QE0049"/>. Během posuzování žádosti o sloučení rodiny jsou vnitrostátní orgány povinny individualizovat posuzování žádostí o sloučení rodiny, tedy uplatňovat individuální přístup<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0047"><P>V tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20060627">27. června 2006</DATE>, <NAME.CASE>Parlament v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑540/03</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:429">EU:C:2006:429</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0064">64</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, komplexní posouzení veškerých relevantních skutečností každého případu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0048"><P>V tomto smyslu viz sdělení Komise k pokynům – COM(2008) 610 final, bod 7, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0050" REF.END="QE0050"/>Základní zásady<QUOT.END REF.START="QS0050" CODE="201C" ID="QE0050"/>, a bod 7.4 <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0051" REF.END="QE0051"/>Individualizované posouzení<QUOT.END REF.START="QS0051" CODE="201C" ID="QE0051"/>, s. 29.</P></NOTE>, a v případě zamítnutí této žádosti zohlednit <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0052" REF.END="QE0052"/>povahu a pevnost rodinných vztahů dotyčné osoby a dobu trvání jejího pobytu v členském státě, jakož i existenci rodinných, kulturních a sociálních vazeb se zemí původu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0049"><P>Článek 17 směrnice 2003/86.</P></NOTE><QUOT.END REF.START="QS0052" CODE="201C" ID="QE0052"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0050"><P><HT TYPE="ITALIC">Uprchlíci totiž například čelí ztrátě kontaktů nebo potížím s udržováním kontaktů se svými rodinnými příslušníky, kteří zůstali v zemi původu, nebo dokonce obtížím s vyhledáním rodinných příslušníků nebo nemusí vědět, zda jsou stále naživu. V dosti krátké lhůtě následující po udělení povolení k pobytu z důvodu azylu může být složité zorganizovat přesun jejich rodinných příslušníků, kteří se mají dostavit na velvyslanectví nebo na konzulát nebo shromáždit doklady nezbytné k podání žádosti o sloučení rodiny [v tomto smyslu viz</HT> zelená kniha Komise o právu na sloučení rodiny státních příslušníků třetích zemí pobývajících na území Evropské unie (směrnice 2003/86/ES), [COM (2011)735 final], <HT TYPE="ITALIC">bod 5.5, s</HT>. 9].</P></NOTE>. V rámci tohoto posuzování musí vnitrostátní orgány zohlednit všechny okolnosti spojené s dostupností informací ohledně tříměsíční lhůty, v jejímž rámci uprchlík usilující o sloučení rodiny musí podat svou žádost o sloučení rodiny, jako jsou srozumitelnost, dostupnost a vhodnost<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0051"><P>V tomto smyslu viz sdělení Komise k pokynům, bod 7.1 <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0053" REF.END="QE0053"/>Dostupnost informací<QUOT.END REF.START="QS0053" CODE="201C" ID="QE0053"/>, s. 26.</P><P>Kromě toho o<HT TYPE="ITALIC">soba požívající práva na sloučení rodiny nemusela mít všechny možnosti orientovat se během svých administrativních postupů, neovládá všechny jemné rozdíly jazyka jeho hostitelské země a fungování vnitrostátních správních orgánů</HT>.</P></NOTE> těchto informací, které mohou představovat důvod ospravedlňující zmeškání tříměsíční lhůty. Takto krátká lhůta, která by za účelem odůvodnění pravděpodobného zmeškání lhůty nezohledňovala osobní okolnosti, by odrazovala uprchlíky od podání žádosti o sloučení rodiny a obcházela by tak užitečný účinek směrnice<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0052"><P>V tomto smyslu viz mé stanovisko ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Dogan</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑138/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:287">EU:C:2014:287</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0057">57</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>70.</NO.P><TXT>V důsledku toho musí být zjištěny všechny konkrétní okolnosti dané věci a zvážení zájmů jednotlivce a veřejných zájmů se musí podobat zvážení, ke kterému dochází ve srovnatelných případech. Navíc zvážení dotčených individuálních a veřejných zájmů musí být rozumné a přiměřené, přičemž musí být zajištěno, aby byl brán náležitý ohled na nejlepší zájmy nezletilých dětí<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0053"><P>Viz obdobně rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20060627">27. června 2006</DATE>, <NAME.CASE>Parlament v. Rada</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑540/03</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:429">EU:C:2006:429</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0062">62</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0064">64</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20121206">6. prosince 2012</DATE>, <NAME.CASE>O a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑356/11 a C‑357/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:776">EU:C:2012:776</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0081">81</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Žádná skutečnost posuzovaná odděleně, jako je zmeškání lhůty, nemůže automaticky vést k přijetí rozhodnutí o zamítnutí žádosti o sloučení rodiny podané v rámci příznivějšího postupu kapitoly V směrnice 2003/86.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0071"><NO.P>71.</NO.P><TXT>Z těchto úvah vyplývá, že lhůta stanovená v čl. 12 odst. 1 třetím pododstavci směrnice 2003/86 nemůže být chápána jako prekluzivní lhůta, jejímž uplynutím by zanikl příznivější režim uprchlíků usilujících o sloučení rodiny.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="14"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0072"><NO.P>72.</NO.P><TXT>Zastávám tudíž názor, že odpověď na druhou předběžnou otázku by měla znít v tom smyslu, že režim směrnice 2003/86 brání takovému ustanovení vnitrostátního práva, jako je ustanovení dotčené ve věci v původním řízení, na základě kterého může být žádost o sloučení rodiny podle příznivějších ustanovení kapitoly V této směrnice zamítnuta již z důvodu, že nebyla podána v tříměsíční lhůtě stanovené v čl. 12 odst. 1 třetím pododstavci uvedené směrnice, jelikož tato lhůta nemůže být kvalifikována jako prekluzivní lhůta a tuto žádost je třeba chápat ve světle článku 7 a čl. 24 odst. 2 a 3 Listiny, které ukládají členským státům povinnost přezkoumat žádosti o sloučení rodiny v zájmu dotyčných dětí a s cílem upřednostnit rodinný život, jakož i zabránit ohrožení cíle směrnice 2003/86 a jejího užitečného účinku. Kromě toho nezohlednění hlavních zásad této směrnice v případě zamítnutí žádosti o sloučení rodiny ve smyslu článku 12 směrnice 2003/86 z důvodu zmeškání lhůty tří měsíců stanovené v odstavci 1 třetím pododstavci tohoto článku nemůže být odůvodněno skutečností, že při posouzení jiné žádosti podané na základě čl. 7 odst. 1 směrnice 2003/86 jsou tyto hlavní zásady zohledněny.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">V.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Závěry</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0073"><NO.P>73.</NO.P><TXT>Vzhledem k výše uvedeným úvahám navrhuji Soudnímu dvoru, aby na otázky položené Raad van State (Státní rada, Nizozemsko) odpověděl následovně:</TXT><P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0054" REF.END="QE0054"/>1)</NO.P><TXT>Soudní dvůr má pravomoc odpovědět na předběžné otázky položené předkládajícím soudem, které se týkají výkladu ustanovení směrnice Rady 2003/86/ES ze dne <DATE ISO="20030922">22. září 2003</DATE> o právu na sloučení rodiny ve věci týkající se práva pobytu pro rodinné příslušníky osob požívajících doplňkové ochrany, jelikož podle vnitrostátního práva byla ustanovení uvedené směrnice prohlášena za přímo a bezpodmínečně použitelná na osoby požívající doplňkové ochrany.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Režim směrnice 2003/86 brání takovému ustanovení vnitrostátního práva, jako je ustanovení dotčené ve věci v původním řízení, na základě kterého může být žádost o sloučení rodiny podle příznivějších ustanovení kapitoly V této směrnice zamítnuta již z důvodu, že nebyla podána v tříměsíční lhůtě stanovené v čl. 12 odst. 1 třetím pododstavci uvedené směrnice, jelikož tato lhůta nemůže být kvalifikována jako prekluzivní lhůta a tuto žádost je třeba chápat ve světle článku 7 a čl. 24 odst. 2 a 3 Listiny základních práv Evropské unie, které ukládají členským státům povinnost přezkoumat žádosti o sloučení rodiny v zájmu dotyčných dětí a s cílem upřednostnit rodinný život, jakož i zabránit ohrožení cíle směrnice 2003/86 a jejího užitečného účinku. Kromě toho nezohlednění hlavních zásad této směrnice v případě zamítnutí žádosti o sloučení rodiny ve smyslu článku 12 směrnice 2003/86 z důvodu zmeškání lhůty tří měsíců stanovené v odstavci 1 třetím pododstavci tohoto článku nemůže být odůvodněno skutečností, že při posouzení jiné žádosti podané na základě čl. 7 odst. 1 směrnice 2003/86 jsou tyto hlavní zásady zohledněny.<QUOT.END REF.START="QS0054" CODE="201C" ID="QE0054"/></TXT></NP></ITEM></LIST></P></NP.ECR></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>