<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-258/17</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62017CC0258</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:663">EU:C:2018:663</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>24</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>24</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Stanovisko generálního advokáta M. Bobka – věc C‑258/17</HT></P><P>E. B.</P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generálního advokáta</HT></P><P><HT TYPE="UC">Michala Bobka</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20180905">5. září 2018</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0001"><P>Původní jazyk: angličtina.</P></NOTE></P></TI><STI><P><HT TYPE="BOLD">Věc C‑258/17</HT></P><P>E. B.</P><P>proti</P><P>Versicherungsanstalt öffentlich Bediensteter BVA</P><P><HT TYPE="NORMAL">[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Verwaltungsgerichtshof (Nejvyšší správní soud, Rakousko)]</HT></P></STI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Sociální politika</KEYWORD><KEYWORD>Rovné zacházení</KEYWORD><KEYWORD>Zákaz diskriminace na základě sexuální orientace</KEYWORD><KEYWORD>Homosexuální vztahy s nezletilými osobami</KEYWORD><KEYWORD>Disciplinární sankce vůči osobě ve služebním poměru u policie navazující na odsouzení za trestný čin</KEYWORD><KEYWORD>Zachování účinků disciplinárního rozhodnutí</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><CONTENTS.CONCLUSION><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">I.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Úvod</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1.</NO.P><TXT>E. B. (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>navrhovatel<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>) se narodil v roce 1942. V roce 1974, kdy pracoval u rakouské policie, byl odsouzen za pokus o homosexuální styk s osobami, které byly ve věku od 14 do 15 let. V roce 1975 byla navrhovateli za tentýž čin uložena disciplinární sankce spočívající v povinnosti odejít od policie do předčasného důchodu s 25 % snížením nároku na důchod.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2.</NO.P><TXT>V té době byly v rakouském právu zakotveny dva různé trestné činy: <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>pohlavní zneužití<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/> (sexuální styk s <HT TYPE="ITALIC">osobou mladší čtrnácti let</HT>) a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>nemravnost<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/> (homosexuální styk mezi muži s <HT TYPE="ITALIC">osobou mladší osmnácti let</HT>). V roce 2002 bylo shledáno, že druhý uvedený trestný čin představuje neodůvodněnou diskriminaci na základě sexuální orientace. Byl proto zrušen.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3.</NO.P><TXT>Ve věci v původním řízení navrhovatel v podstatě brojí proti tomu, že nadále pobírá zkrácený důchod, a to z toho důvodu, že jak trestný čin, tak disciplinární sankce jemu uložená představovaly diskriminaci na základě sexuální orientace.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4.</NO.P><TXT>V tomto právním a skutkovém kontextu se Verwaltungsgerichtshof (Nejvyšší správní soud, Rakousko) táže, zda je snížení důchodu navrhovatele v souladu se zákazem diskriminace na základě sexuální orientace podle článku 2 směrnice 2000/78/ES<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0002"><P>Směrnice Rady ze dne <DATE ISO="20001127">27. listopadu 2000</DATE>, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="303" PAGE.FIRST="16" DATE.PUB="2000">Úř. věst. 2000, L 303, s. 16</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 05/04, s. 79).</P></NOTE>, a to i když původní disciplinární rozhodnutí nabylo právní moci předtím, než tato směrnice vstoupila v platnost. Předkládající soud rovněž klade několik otázek ohledně toho, jak a od kterého okamžiku by měla být diskriminace potenciálně odstraněna.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="2"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">II.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Unijní právo</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5.</NO.P><TXT>Článek 1 směrnice 2000/78 jako nepřijatelný důvod diskriminace uvádí mimo jiné sexuální orientaci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6.</NO.P><TXT>Článek 2 odst. 1 a čl. 2 odst. 2 písm. a), čl. 3 odst. 1 písm. c) a článek 17 směrnice 2000/78 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ARTICLE IDENTIFIER="002"><TI.ART><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>Článek 2</TI.ART><STI.ART>Pojem diskriminace</STI.ART><PARAG IDENTIFIER="002.001"><NO.PARAG>1.</NO.PARAG><ALINEA>Pro účely této směrnice se <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>zásadou rovného zacházení<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="2018" ID="QE0005"/> rozumí neexistence jakékoli přímé nebo nepřímé diskriminace na jakémkoli základě uvedeném v článku 1.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="002.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA><P>Pro účely odstavce 1:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>se <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>přímou diskriminací<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="2018" ID="QE0006"/> rozumí, pokud se s jednou osobou zachází méně příznivě, než se zachází nebo zacházelo nebo by se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci na základě jednoho z důvodů uvedených v článku 1;</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[…]</P></ALINEA></PARAG></ARTICLE><ARTICLE IDENTIFIER="003"><TI.ART>Článek 3</TI.ART><STI.ART>Oblast působnosti</STI.ART><PARAG IDENTIFIER="003.001"><NO.PARAG>1.</NO.PARAG><ALINEA><P>V rámci pravomocí svěřených Společenství se tato směrnice vztahuje na všechny osoby ve veřejném i soukromém sektoru, včetně veřejných subjektů, pokud jde o:</P><P>[…]</P><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>podmínky zaměstnání a pracovní podmínky včetně podmínek propouštění a odměňování;</TXT></NP></ITEM></LIST></P></ALINEA></PARAG></ARTICLE><P>[…]</P><ARTICLE IDENTIFIER="017"><TI.ART>Článek 17</TI.ART><STI.ART>Sankce</STI.ART><ALINEA>Členské státy stanoví systém sankcí za porušování vnitrostátních předpisů přijatých k provedení této směrnice a přijmou všechna opatření nezbytná k zajištění jejich uplatňování. Tyto sankce, které mohou zahrnovat náhradu škody poškozenému, musí být účinné, přiměřené a odrazující. Členské státy oznámí tyto předpisy Komisi nejpozději do <DATE ISO="20031202">2. prosince 2003</DATE> a co nejdříve veškeré následné změny, které se jich týkají.<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/></ALINEA></ARTICLE></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7.</NO.P><TXT>První věta článku 18 ukládá, aby směrnice byla v zásadě provedena do <DATE ISO="20031202">2. prosince 2003</DATE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="3"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Vnitrostátní právní předpisy</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Trestní právo</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8.</NO.P><TXT>Ke dni <DATE ISO="19740225">25. února 1974</DATE> byly použitelné § 128 a § 129 Strafgesetz (trestní zákon) (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>StG<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/>) ve znění Bundesgesetz BGBl. č. 273/1971 (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/>spolkový zákon z roku 1971<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/>). Jejich znění je následující:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/>Pohlavní zneužití.</P><P>§ 128</P><P>Kdo k uspokojení svých tužeb pohlavně zneužije chlapce nebo dívku mladší čtrnácti let […] způsobem odlišným od způsobu popsaného v § 127, dopustí se trestného činu pohlavního zneužití a bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let, za obzvláště přitěžujících okolností až na deset let, a nastane-li některý z následků uvedených v § 126, až na dvacet let.</P><P>Trestný čin nemravnosti</P><P>[…]</P><P>§ 129</P><P>Jako trestný čin jsou trestány rovněž níže uvedené druhy nemravnosti:</P><P><NP><NO.P>I.</NO.P><TXT>Homosexuální nemravnost, které se dopustí osoba mužského pohlaví, která dovršila osmnáctý rok života, s osobou, která osmnáctý rok života dosud nedovršila.<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/></TXT></NP></P></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9.</NO.P><TXT>Uvedená ustanovení trestního práva tedy stanovila odlišný ochranný věk pro homosexuální styky mezi muži (18 let) a pro heterosexuální nebo lesbické styky (14 let).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10.</NO.P><TXT>Totéž platilo i pro právní stav podle § 207 a § 209 Strafgesetzbuch (trestní zákoník) (<QUOT.START CODE="201E" ID="QS0010" REF.END="QE0010"/>StGB<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/>), který nabyl účinnosti <DATE ISO="19750101">1. ledna 1975</DATE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11.</NO.P><TXT>Rozsudkem ze dne <DATE ISO="20020621">21. června 2002</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0003"><P>Rozsudek VfGH ze dne <DATE ISO="20020621">21. června 2002</DATE>, G 6/02, ECLI:AT:VFGH:2002:G6.2002.</P></NOTE> Verfassungsgerichtshof (Ústavní soud, Rakousko) prohlásil § 209 StGB (který odpovídá § 129 I StG) za protiústavní. Byl proto zrušen s účinností od <DATE ISO="20030228">28. února 2003</DATE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12.</NO.P><TXT>Ještě předtím, než zrušující rozsudek Verfassungsgerichtshof (Ústavní soud) nabyl účinnosti, vydal rakouský zákonodárce spolkový zákon BGBl. I č. 134/2002 (<QUOT.START CODE="201E" ID="QS0011" REF.END="QE0011"/>spolkový zákon č. 134/2002<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/>), kterým novelizoval StGB tak, že již s účinností ode dne <DATE ISO="20020813">13. srpna 2002</DATE> zrušil § 209 StGB.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13.</NO.P><TXT>Rakousko bylo odsouzeno Evropským soudem pro lidská práva (ESLP) za uplatňování § 209 StGB. V rozsudku ve věci L. a V. v. Rakousko ESLP vycházel hlavně z toho, že § 209 StGB je v rozporu s článkem 8 a článkem 14 Evropské úmluvy o lidských právech (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0012" REF.END="QE0012"/>EÚLP<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/>), protože neexistuje dostatečné odůvodnění pro odlišný ochranný věk u homosexuálních styků mezi muži s dospělými osobami na straně jedné a u heterosexuálních nebo lesbických styků s dospělými osobami na straně druhé<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0004"><P>Rozsudek ESLP ze dne <DATE ISO="20030109">9. ledna 2003</DATE>, L. a V. v. Rakousko (CE:ECHR:2003:0109JUD003939298); viz též rozsudky ze dne <DATE ISO="20030109">9. ledna 2003</DATE>, S. L. v. Rakousko (CE:ECHR:2003:0109JUD004533099), a ze dne <DATE ISO="20041021">21. října 2004</DATE>, Woditschka a Wilfling v. Rakousko (CE:ECHR:2004:1021JUD006975601).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="4"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Zákon o služebním poměru státních zaměstnanců</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14.</NO.P><TXT>Podle § 13 odst. 1 Beamten-Dienstrechtsgesetz 1979 (zákon z roku 1979 o služebním poměru státních zaměstnanců, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0013" REF.END="QE0013"/>BDG 1979<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/>), ve znění Bundesgesetz BGBl. I č. 119/2002 (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0014" REF.END="QE0014"/>spolkový zákon č. 119/2002<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/>), až do <DATE ISO="20161230">30. prosince 2016</DATE> platilo, že státní zaměstnanci odcházejí do starobního důchodu ke konci roku, v němž dosáhnou věku 65 let.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15.</NO.P><TXT>V případě navrhovatele, který se narodil v roce 1942, by toto datum, nebýt disciplinárního rozhodnutí vydaného vůči němu, připadalo na <DATE ISO="20080101">1. ledna 2008</DATE>. V té době byla hlavní ustanovení vztahující se na výpočet výše důchodu obsažena v Pensionsgesetz (PG) 1965 (zákon o důchodech z roku 1965) ve znění Bundesgesetz BGBl. I č. 53/2007 (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0015" REF.END="QE0015"/>spolkový zákon z roku 2007<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/>). Tato ustanovení stanovila pravidla toho, jak má být vypočten důchod, a to včetně zohlednění data vstupu do služby a doby trvání služebního poměru.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">3.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Nařízení o policejní službě</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16.</NO.P><TXT>Disciplinární rozhodnutí proti navrhovateli ze dne <DATE ISO="19750610">10. června 1975</DATE> bylo přijato na základě tehdy platného Dienstpragmatik (policejní služební řád, RGBl. č. 15/1914) (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0016" REF.END="QE0016"/>DP<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/>). Ustanovení § 24 a § 87 DP stanovilo následující:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0017" REF.END="QE0017"/>Chování</P><ARTICLE IDENTIFIER="024"><TI.ART>§ 24</TI.ART><PARAG IDENTIFIER="024.001"><NO.PARAG>(1)</NO.PARAG><ALINEA>Úředník musí ve službě i mimo službu dbát na zachování dobré pověsti svého povolání, musí se vždy chovat v souladu s pravidly řádného chování a vyhnout se všemu, co by mohlo ohrozit přízeň a důvěru, kterou jeho postavení vyžaduje.</ALINEA></PARAG></ARTICLE><P>[…]</P><P>Disciplinární sankce</P><ARTICLE IDENTIFIER="087"><TI.ART>§ 87</TI.ART><ALINEA>Úředník, který poruší své profesní a úřední povinnosti, bude, aniž je dotčena jeho trestněprávní odpovědnost, potrestán správní nebo disciplinární sankcí, a to v závislosti na tom, zda takové porušení povinnosti představuje pouhé porušení správních předpisů nebo zda s ohledem na poškození nebo porušení zájmů státu, povahu nebo závažnost porušení, recidivu nebo jiné přitěžující okolnosti představuje porušení služebních povinností.<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/></ALINEA></ARTICLE></QUOT.S></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">III.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Skutkový stav, původní řízení a předběžné otázky</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17.</NO.P><TXT>Navrhovatel, který se narodil dne <DATE ISO="19420101">1. ledna 1942</DATE>, je v důchodu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18.</NO.P><TXT>Rozsudkem ze dne <DATE ISO="19740910">10. září 1974</DATE> byl navrhovatel, který v té době sloužil jako policista, shledán vinným za pokus trestného činu nemravnosti podle § 129 I StG. Byl odsouzen k trestu odnětí svobody na tři měsíce s odkladnou podmínkou na dobu tří let. Odvolání podané navrhovatelem proti uvedenému prvostupňovému rozhodnutí nebylo úspěšné.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19.</NO.P><TXT>Disciplinární komise při Bundespolizeidirektion Wien (spolkové policejní ředitelství ve Vídni, Rakousko) (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0018" REF.END="QE0018"/>BPD-Wien<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/>) shledala ve svém rozhodnutí ze dne <DATE ISO="19750610">10. června 1975</DATE> navrhovatele vinným z toho, že</TXT><?PAGE NO="5"?><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0019" REF.END="QE0019"/>porušil své služební povinnosti (§ 24 odst. 1) vyplývající z Dienstpragmatik (policejní služební řád, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0020" REF.END="QE0020"/>DP<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/>) tím, že ve večerních hodinách dne <DATE ISO="19740225">25. února 1974</DATE>, v době, kdy nebyl ve službě, vyzval ve vídeňském Prateru 15letého W. a 14letého H. k tomu, aby ho sexuálně uspokojili rukou, za což byl odsouzen za trestný čin nemravnosti s mladistvými ve stadiu pokusu podle § 8 a § 129 I StG.</P><P>Tím spáchal disciplinární delikt (§ 87 DP). Disciplinární komise mu proto uložila disciplinární sankci spočívající v nuceném a trvalém odchodu do důchodu se sníženou penzí, přičemž bylo stanoveno, že od běžné výše důchodových dávek mu má být odečteno 25 % [§ 93 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 97 odst. 1 DP].<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/></P></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20.</NO.P><TXT>Odvolání navrhovatele bylo zamítnuto rozhodnutím ze dne <DATE ISO="19760324">24. března 1976</DATE>. Navrhovateli tak byl s účinností od <DATE ISO="19760401">1. dubna 1976</DATE> nařízen odchod do důchodu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21.</NO.P><TXT>Rozhodnutím ze dne <DATE ISO="19760517">17. května 1976</DATE> byl navrhovateli vyměřen důchod na základě jeho nuceného odchodu do důchodu s účinností ode dne <DATE ISO="19760401">1. dubna 1976</DATE> a s ohledem na 25% snížení, které nařídil disciplinární orgán.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22.</NO.P><TXT>Na jednání bylo potvrzeno, že navrhovatel od tohoto data začal pobírat sníženou penzi.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23.</NO.P><TXT>Jak je uvedeno výše v bodech 11 a 12, na základě rozhodnutí Verfassungsgerichtshof (Ústavní soud) ze dne <DATE ISO="20020621">21. června 2002</DATE> byl § 209 StGB (který obsahem odpovídá § 129 I StG) prohlášen za protiústavní a následně byl v témže roce rakouským zákonodárcem zrušen.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24.</NO.P><TXT>Písemným podáním ze dne <DATE ISO="20080602">2. června 2008</DATE> předložil navrhovatel u disciplinárního orgánu mj. návrhy na to, aby disciplinární rozhodnutí ze dne <DATE ISO="19750610">10. června 1975</DATE> bylo zrušeno a aby bylo zastaveno disciplinární řízení proti němu, a podpůrně, aby bylo rozhodnuto, že právní účinky tohoto disciplinárního rozhodnutí ke dni <DATE ISO="20020621">21. června 2002</DATE> zanikly. Navrhl také, aby mu za blíže upřesněná časová období byl vyplacen důchod za aktivní službu a aby bylo podpůrně nařízeno, že od krácení důchodových dávek se ode dne <DATE ISO="20020621">21. června 2002</DATE> upouští.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25.</NO.P><TXT>Tyto návrhy byly zamítnuty.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20090211">11. února 2009</DATE> podal navrhovatel u orgánu služební, resp. důchodové správy návrhy na stanovení výše a doplacení dávek za aktivní službu, resp. na stanovení a doplacení vyšších důchodových dávek. Uvedl přitom názor, že za účelem odstranění (přetrvávající) diskriminace by mu měly být zajištěny takové mzdové a důchodové podmínky, jaké by měl, kdyby vykonával aktivní službu až do dosažení zákonem stanoveného věku odchodu do důchodu. Podpůrně tvrdil, že by měl mít nárok přinejmenším na důchod bez snížení o 25 %.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27.</NO.P><TXT>Tyto návrhy byly zamítnuty. Odvolání proti tomuto zamítavému rozhodnutí podané u Bundesverwaltungsgericht (Spolkový správní soud, Rakousko) bylo zamítnuto. U Verwaltungsgerichtshof (Nejvyšší správní soud), který je předkládajícím soudem v projednávané věci, byl proti tomuto rozsudku podán mimořádný opravný prostředek <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0021" REF.END="QE0021"/>Revision<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28.</NO.P><TXT>Ve své žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce předkládající soud uvádí, že poté, kdy směrnice 2000/78 nabyla účinnosti v rámci rakouského práva, již nebylo možné přijmout takové nepříznivé disciplinární rozhodnutí, jako je rozhodnutí proti navrhovateli. Vzhledem k neexistenci (nových) důvodů, které by opodstatňovaly odlišný ochranný věk u homosexuálních styků mezi muži s dospělými osobami na straně jedné a u heterosexuálních nebo lesbických styků s dospělými osobami na straně druhé, by bylo nepřípustné, aby se pro účely disciplinárního práva rozlišovalo mezi tím, zda je nezletilec vyzýván dospělým mužem k homosexuálnímu jednání nebo zda je nezletilá osoba vyzývána dospělou osobou k heterosexuálnímu nebo lesbickému jednání.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="6"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29.</NO.P><TXT>Podle předkládajícího soudu se dotčené disciplinární rozhodnutí <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0022" REF.END="QE0022"/>zcela nepochybně<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/> zakládalo na takovém rozlišování, přičemž zároveň vycházelo z toho, že chování, z něhož byl navrhovatel shledán vinným, bylo (v té době) trestným činem, za který soud ukládal trest. I když nelze vyloučit, že taková výzva k provedení heterosexuálního či lesbického aktu by mohla být vykládána jako porušení služební povinnosti, jakékoli disciplinární rozhodnutí přijaté při absenci znaků skutkové podstaty trestného činu podle § 129 I StG by bylo <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0023" REF.END="QE0023"/>nesrovnatelně mírnější<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30.</NO.P><TXT>S ohledem na tyto úvahy si předkládající soud klade otázku, jak vstup směrnice 2000/78 v platnost a zákaz diskriminace na základě sexuální orientace ovlivní budoucí platby důchodů navrhovateli. Verwaltungsgerichtshof (Nejvyšší správní soud, Rakousko) se rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0024" REF.END="QE0024"/>1)</NO.P><TXT>Brání článek 2 směrnice 2000/78 (dále jen <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0025" REF.END="QE0025"/>směrnice<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="2018" ID="QE0025"/>) zachování právního stavu vytvořeného správním rozhodnutím v oblasti disciplinárního práva státních zaměstnanců (disciplinární rozhodnutí), kterým byl úředníkovi nařízen nucený odchod do důchodu a zkrácení výše jeho důchodových dávek a které podle vnitrostátního práva nabylo právní moci, když</TXT><P>se na uvedené správní rozhodnutí v okamžiku jeho vydání ještě nevztahovala ustanovení unijního práva, zvláště pak směrnice, přestože</P><P>(hypotetické) obdobné rozhodnutí by v případě, že by bylo vydáno v době platnosti této směrnice, bylo s touto směrnicí v rozporu?</P></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>V případě kladné odpovědi: Je pro nastolení nediskriminačního stavu</TXT><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>z hlediska unijního práva nezbytné, aby se pro účely stanovení výše důchodu předpokládalo, že úředník v době mezi okamžikem, kdy správní rozhodnutí nabylo účinnosti, a okamžikem, kdy úředník dosáhl svého zákonného věku pro odchod do důchodu, nebyl v důchodu, nýbrž v aktivním služebním poměru, nebo</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>je pro tyto účely postačující, aby mu byl přiznán důchod v nezkrácené výši, který mu v důsledku nuceného odchodu do důchodu náleží k okamžiku uvedenému ve správním rozhodnutí?</TXT></NP></ITEM></LIST></P></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT>Závisí odpověď na druhou otázku na tom, zda úředník před dosažením důchodového věku iniciativně usiloval o faktické vykonávání aktivní činnosti ve spolkové službě?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>4)</NO.P><TXT>Pokud by (mj. v závislosti na okolnostech uvedených ve třetí otázce) bylo považováno za postačující, aby bylo se zpětnou účinností zrušeno procentuální snížení výše důchodu:</TXT><P>Může zákaz diskriminace stanovený směrnicí odůvodňovat to, aby vnitrostátní soudce při stanovení výše důchodových dávek upřednostnil jeho použití před vnitrostátní právní úpravou, která je s tímto zákazem v rozporu, i pro období plnění, která spadají do doby, kdy směrnice ještě nebyla přímo použitelná v rámci vnitrostátního práva?</P></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>5)</NO.P><TXT>V případě kladné odpovědi na čtvrtou otázku, k jakému okamžiku se zmíněná <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0026" REF.END="QE0026"/>zpětná účinnost<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="2018" ID="QE0026"/> vztahuje?<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31.</NO.P><TXT>Písemná vyjádření předložili navrhovatel, italská a rakouská vláda a Evropská komise. S výjimkou italské vlády tyto zúčastněné strany rovněž přednesly ústní vyjádření na jednání, které se konalo dne <DATE ISO="20180529">29. května 2018</DATE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="7"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">IV.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Posouzení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32.</NO.P><TXT>Lze se dovolávat nové právní úpravy za účelem napadení trvajících účinků správního rozhodnutí, které bylo přijato a nabylo právní moci předtím, než tato nová právní úprava vstoupila v platnost? To je zásadním dotazem položeným v rámci první otázky předkládajícího soudu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33.</NO.P><TXT>Za takových okolností, jako jsou okolnosti ve věci v původním řízení, mám za to, že odpověď musí být záporná.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34.</NO.P><TXT>Vzhledem k navrhované odpovědi na první otázku (část A níže) pak není třeba odpovídat na zbývající předběžné otázky. Nicméně pro případ, že by Soudní dvůr dospěl k jinému závěru, se budu stručně zabývat i problémy obsaženými v těchto otázkách (části B a C), jakož i významem článku 157 SFEU (dříve článku 141 Smlouvy o ES) pro projednávanou věc. Posledně uvedené ustanovení se neobjevuje v otázkách předkládajícího soudu, ale upozornil na něj navrhovatel (část D).</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">První otázka</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35.</NO.P><TXT>V případě, že správní rozhodnutí dotčené diskriminací na základě sexuální orientace, které vedlo ke snížení nároku na důchod, nabylo právní moci předtím, než takovou diskriminaci zakázala směrnice 2000/78, je zachování tohoto snížení nároku na důchod vyloučeno poté, co směrnice vstoupí v platnost? To je podstatou první otázky předkládajícího soudu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36.</NO.P><TXT>Podle předkládacího usnesení se první otázka netýká platnosti rozhodnutí o uložení povinného odchodu do důchodu a omezení nároku na důchod navrhovatele. Toto rozhodnutí bylo napadeno v sedmdesátých letech a navrhovatel se ho snažil opětovně (a neúspěšně) napadnout poté, kdy došlo ke zrušení ustanovení o dotčeném trestném činu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37.</NO.P><TXT>V rozsahu, v němž správní rozhodnutí představovalo diskriminaci, se předkládající soud první otázkou spíše táže, zda je v rozporu se směrnicí 2000/78 <HT TYPE="ITALIC">zachovat účinky</HT> uvedeného rozhodnutí, pokud jde o <HT TYPE="ITALIC">trvající snížení nároku na důchod</HT>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38.</NO.P><TXT>V rámci hledání odpovědi na tuto otázku nejprve připomenu obecný přístup Soudního dvora k časové působnosti nových právních předpisů na trvající účinky dříve vzniklých situací (část 1). Poté se budu zabývat přístupem Soudního dvora konkrétně v případech týkajících se starobního důchodu (část 2). Následně zmíním judikaturu týkající se trvajících vztahů (oddíl 3) a rozsah povinnosti přehodnotit minulá rozhodnutí (bod 4). Nakonec tyto úvahy promítnu do projednávané věci (část 5).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39.</NO.P><TXT>Než však přistoupím k těmto otázkám, je třeba učinit dvě předběžné poznámky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40.</NO.P><TXT>Zaprvé se zdá, že panuje shoda ohledně toho, že rozdíl v <HT TYPE="ITALIC">trestněprávním</HT> posuzování sexuálních vztahů s dětmi a mladistvými v závislosti na tom, zda jde o homosexuální či heterosexuální vztahy, tak, jak byl uplatňován v rakouském právu v roce 1974, by <HT TYPE="ITALIC">dnes</HT> nebyl přijatelný. Totéž by tedy logicky mělo platit i pro odkaz na navrhovatelovu sexuální orientaci v odůvodnění <HT TYPE="ITALIC">disciplinárního</HT> rozhodnutí. Nic z toho rakouská vláda v podstatě nerozporovala. Nicméně, a aniž by proti tomu byly vzneseny námitky, rakouská vláda uvedla, že trestní a disciplinární sankce byly zcela v souladu se zákonem podle rakouského práva v letech 1974 a 1975. Tato vláda také zmínila, že sankce byly rovněž v souladu s tehdy platnými evropskými normami, které od té doby prošly jistým vývojem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41.</NO.P><TXT>Zadruhé je v kontextu projednávané věci méně jasné, jaký je přesný vztah mezi trestní a disciplinární sankcí ve věci v původním řízení. Zejména proběhly poměrně rozsáhlé diskuse, a to jak v písemných vyjádřeních, tak na jednání, o tom, zda disciplinární sankce (určité závažnosti) je nebo není nezbytným důsledkem odsouzení v trestním řízení. Na jedné straně na rozdíl od trestního<?PAGE NO="8"?> zákoníku nestanoví (poměrně obecně koncipovaná<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0005"><P>Článek 24 DP, citovaný výše v bodě 16 tohoto stanoviska.</P></NOTE>) disciplinární pravidla pro úředníky žádný formální rozdíl mezi tím, zda je chování homosexuální či heterosexuální povahy. Na straně druhé předkládající soud v předkládacím usnesení uvedl, že pokud by nedošlo k odsouzení pro trestný čin, uložená disciplinární sankce by byla <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0027" REF.END="QE0027"/>nesrovnatelně mírnější<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42.</NO.P><TXT>V reakci na otázky týkající se přesného vztahu mezi trestními a disciplinárními postihy rakouská vláda uvedla, že v roce 1974 nutně nebylo pravomocné odsouzení policisty <HT TYPE="ITALIC">dostatečným</HT> důvodem pro automatické propuštění<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0006"><P>Rakouská vláda dodává, že podle platných vnitrostátních předpisů vede pravomocný odsuzující rozsudek vůči státnímu zaměstnanci k automatickému ukončení pracovního poměru <HT TYPE="ITALIC">ex lege</HT>, aniž je nutné, aby v tomto ohledu bylo přijato disciplinární rozhodnutí.</P></NOTE>. Nicméně takové odsouzení nebylo ani <HT TYPE="ITALIC">nutnou</HT> podmínkou pro uložení disciplinární sankce. V roce 1974 měli rakouští policisté povinnost chovat se v souladu s nejvyššími standardy jak ve službě, tak mimo ni. Skutečnost, že určité chování nevedlo k odsuzujícímu rozsudku za trestný čin (nebo vůbec nepředstavovalo trestný čin), tedy neznamená, že nepředstavovalo žádné problémy v rámci disciplinárních pravidel. V tomto ohledu rakouská vláda tvrdí, což není rozporováno, že zcela <HT TYPE="ITALIC">bez ohledu</HT> na sexuální orientaci lze výzvu 32letého policisty vůči dětem ve věku 14 a 15 let ve veřejném parku jen stěží vnímat jako slušné chování. Ostatně i předkládající soud potvrzuje, že obdobná heterosexuální výzva vůči nezletilým osobám ve veřejných parcích mohla být považována za porušení povinnosti, které se v té době trestalo disciplinární sankcí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43.</NO.P><TXT>Z těchto prohlášení vyvozuji dvojí závěr. Zaprvé mám za to, že <HT TYPE="ITALIC">pouhá existence</HT> pravomocného odsuzujícího rozsudku proti policistovi musí být již ze své podstaty považována za výraz porušení jeho služebních povinností. Je docela jasné, že standard chování policistů je nastaven výš, než je pouhé <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0028" REF.END="QE0028"/>nepáchání trestných činů<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/>. V tomto smyslu je tedy celkem logické, že existence odsuzujícího rozsudku za trestný čin z definice vede k důsledkům v podobě různých možných sankcí a činí je <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0029" REF.END="QE0029"/>(ne)srovnatelně přísnějšími<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/> než v případech, v nichž k odsouzení za trestný čin nedošlo<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0007"><P>Což vlastně vyplývá ze samotného znění tedy platného § 87 DP (viz výše bod 16).</P></NOTE>. Zadruhé rovněž chápu, že i přes tento jednostranný logický závěr (od odsouzení za trestný čin k disciplinární sankci) ohledně přísnosti disciplinární sankce <HT TYPE="ITALIC">nebylo odsouzení za trestný čin nutnou podmínkou</HT> pro přijetí takové disciplinární sankce.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Časová působnost nové právní úpravy</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">a)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Obecný přístup</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44.</NO.P><TXT>Podle ustálené judikatury Soudního dvora platí, že se nové pravidlo použije v zásadě okamžitě <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0030" REF.END="QE0030"/>na budoucí účinky situace, která vznikla za platnosti dřívějšího pravidla<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/>, a že zásada ochrany legitimního očekávání nemůže být natolik rozšířena, aby <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0031" REF.END="QE0031"/>obecně bránila použití nového pravidla na budoucí účinky situací vzniklých za působnosti dřívějšího pravidla<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="201C" ID="QE0031"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0008"><P>Viz například rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19790516">16. května 1979</DATE>, <NAME.CASE>Tomadini</NAME.CASE> (<NO.CASE>84/78</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1979:129">EU:C:1979:129</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0021">21</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20151006">6. října 2015</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Andersen</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑303/13 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:647">EU:C:2015:647</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0049">49</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45.</NO.P><TXT>Nicméně hmotněprávní unijní pravidla musí být za účelem dodržení zásad právní jistoty a legitimního očekávání vykládána tak, že se vztahují na <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0032" REF.END="QE0032"/>situace nastalé před jejich vstupem v platnost<QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="201C" ID="QE0032"/> pouze tehdy, když <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0033" REF.END="QE0033"/>z jejich znění, cíle nebo struktury jasně vyplývá, že jim takový účinek musí být přiznán<QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="201C" ID="QE0033"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0009"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20151006">6. října 2015</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Andersen</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑303/13 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:647">EU:C:2015:647</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0050">50</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="9"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46.</NO.P><TXT>Podle jiné formulace použité Soudním dvorem se nová právní úprava <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0034" REF.END="QE0034"/>sice nepoužije na právní situace vzniklé a na právní postavení s konečnou platností nabytá za platnosti dřívějšího práva, avšak použije se na jejich budoucí účinky, jakož i na nové právní situace. S výhradou zásady zákazu zpětné účinnosti právních aktů je tomu jinak pouze tehdy, když je nová norma doplněna zvláštními ustanoveními, která zvláštním způsobem určují jeho podmínky použití v čase<QUOT.END REF.START="QS0034" CODE="201C" ID="QE0034"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0010"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150326">26. března 2015</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Moravia Gas Storage</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑596/13 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:203">EU:C:2015:203</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0032">32</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47.</NO.P><TXT>Obecná pravidla vyplývající z této judikatury tedy lze popsat následovně: i) nová pravidla se nepoužijí na <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0035" REF.END="QE0035"/>konečné situace<QUOT.END REF.START="QS0035" CODE="201C" ID="QE0035"/>, které vznikly a o kterých bylo rozhodnuto podle starých pravidel, a ii) nová pravidla se použijí na budoucí účinky <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0036" REF.END="QE0036"/>stávajících situací<QUOT.END REF.START="QS0036" CODE="201C" ID="QE0036"/>, z nichž plynou trvající účinky. Kromě toho starší skutečnosti budou zohledněny v rámci právního posouzení podle nových pravidel pouze v případě, že povaha nebo struktura nových pravidel takové posouzení stanoví nebo ho považuje za nezbytné.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48.</NO.P><TXT>Stejný přístup se odráží rovněž v souvislosti s přistoupením nových členských států k Evropské unii<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0011"><P>Což se svým způsobem liší nikoli v zásadě, ale jen v rozsahu (celý právní řád, pokud je skutečně <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0037" REF.END="QE0037"/>změněn<QUOT.END REF.START="QS0037" CODE="201C" ID="QE0037"/>).</P></NOTE>, a to jak s ohledem na vnitrostátní provádění (nových) pravidel EU, tak s ohledem na pravomoc Soudního dvora rozhodovat o předběžných otázkách, které se těchto situací týkají. Dřívější skutkové okolnosti (tedy skutkové okolnosti, k nimž došlo před přistoupením) lze zohlednit, pokud jsou relevantní a musí být (znovu) posouzeny v rámci použití nových pravidel po přistoupení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0012"><P>Viz například rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20070614">14. června 2007</DATE>, <NAME.CASE>Telefónica O2 Czech Republic</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑64/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:348">EU:C:2007:348</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) (řízení před úřadem bylo zahájeno před přistoupením, rozhodnutí bylo přijato po přistoupení); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20101222">22. prosince 2010</DATE>, <NAME.CASE>Bezpečnostní softwarová asociace</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑393/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:816">EU:C:2010:816</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0022">22</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0027">27</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) (žádost o povolení byla podána před přistoupením, nové rozhodnutí bylo přijaté po přistoupení); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20111124">24. listopadu 2011</DATE>, <NAME.CASE>Circul Globus Bucureşti</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑283/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:772">EU:C:2011:772</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0029">29</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) (licenční smlouva byla uzavřena před přistoupením, k údajnému porušení práv duševního vlastnictví došlo po přistoupení); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20130912">12. září 2013</DATE>, <NAME.CASE>Kuso</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑614/11</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:544">EU:C:2013:544</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0030">30</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) (pracovní smlouva byla uzavřena před přistoupením, k odchodu do důchodu došlo po přistoupení); a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20140903">3. září 2014</DATE>, <NAME.CASE>X</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑318/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2133">EU:C:2014:2133</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0021">21</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0024">24</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) (k pracovnímu úrazu došlo před přistoupením, související právní kroky byly zahájeny pro přistoupení).</P></NOTE>. Například tedy nepříslušelo Soudnímu dvoru, aby po přistoupení začal znovu posuzovat, zda určitá ujednání ve spotřebitelské smlouvě uzavřené před přistoupením byla či nebyla zneužívajícím ujednáním, i když k plnění ze smlouvy ve skutečnosti dochází po přistoupení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0013"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20060110">10. ledna 2006</DATE>, <NAME.CASE>Ynos</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑302/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:9">EU:C:2006:9</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Naopak Soudní dvůr měl pravomoc posoudit, zda je v souladu s unijním právem taková vnitrostátní právní úprava, která stanoví strop na úroky za pozdní platby týkající se právního vztahu uzavřeného ještě před přistoupením, který však má trvající účinky (včetně konečného výpočtu úroků) v době po přistoupení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0014"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20161215">15. prosince 2016</DATE>, <NAME.CASE>Nemec</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑256/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:954">EU:C:2016:954</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">b)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Ciola</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49.</NO.P><TXT>Ve svých písemných vyjádřeních i na jednání navrhovatel i Komise ve velké míře odkazovali na rozhodnutí Soudního dvora ve věci Ciola<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0015"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19990429">29. dubna 1999</DATE> (<NO.CASE>C‑224/97</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1999:212">EU:C:1999:212</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Na toto rozhodnutí je třeba se skutečně podrobně podívat, protože ukazuje, jak se obecné úvahy uvedené v předchozí části promítnou do kontextu projednávané věci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50.</NO.P><TXT>Oním magickým datem ve věci Ciola byl 1. leden 1995, kdy Rakousko přistoupilo k Evropským společenstvím. Až na výslovné výjimky v tomto členském státě všechny právní předpisy ES, včetně pravidel volného pohybu, k tomuto dni vstoupily v plném rozsahu v platnost a staly se okamžitě použitelnými.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="10"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51.</NO.P><TXT>Společnost pana Cioly vlastnila a pronajímala 200 kotvišť pro rekreační lodě umístěných na rakouském břehu Bodamského jezera. Na základě správního rozhodnutí z roku 1990 bylo možné pronajmout cizincům nejvýše 60 kotvišť<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0016"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19990429">29. dubna 1999</DATE>, <NAME.CASE>Ciola</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑224/97</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1999:212">EU:C:1999:212</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0003">3</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0004">4</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Každoročně byl vydáván seznam kotvišť pronajatých cizincům<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0017"><P>Stanovisko generálního advokáta J. Mischa ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Ciola</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑224/97</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1998:598">EU:C:1998:598</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0005">5</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="19960710">10. července 1996</DATE> (18 měsíců po přistoupení) bylo přijato nové individuální správní rozhodnutí, v němž byla společnost shledána vinnou z toho, že v lednu a květnu 1995 pronajala cizincům dvě kotviště nad rámec povolené kvóty šedesáti kotvišť. Za každé z těchto porušení správního rozhodnutí z roku 1990 dostal pan Ciola pokutu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0018"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19990429">29. dubna 1999</DATE>, <NAME.CASE>Ciola</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑224/97</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1999:212">EU:C:1999:212</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0008">8</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>); stanovisko generálního advokáta J. Mischa ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Ciola</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑224/97</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1998:598">EU:C:1998:598</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0006">6</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Proti rozhodnutí z roku 1996, kterým mu byla uložena pokuta, se pan Ciola odvolal. Případ byl předložen Soudnímu dvoru a ve druhé otázce se předkládající soud výslovně zeptal na časovou působnost uvedeného zákazu vzhledem k tomu, že původní správní rozhodnutí nabylo právní moci před přistoupením.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53.</NO.P><TXT>Soudní dvůr ve své argumentaci nejprve potvrdil, že kvóta kotvišť pro cizince byla v rozporu s pravidly o volném pohybu služeb. Nicméně k tomu Soudní dvůr dodal, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0038" REF.END="QE0038"/>spor se netýká osudu samotného správního aktu, v daném případě rozhodnutí ze dne <DATE ISO="19900809">9. srpna 1990</DATE>, ale otázky, zda je nutné nepřihlížet k takovému aktu <HT TYPE="ITALIC">při posuzování platnosti pokuty uložené</HT> [po přistoupení] za porušení povinnosti vyplývající z tohoto aktu, protože tento akt je v rozporu se zásadou volného pohybu služeb<QUOT.END REF.START="QS0038" CODE="201C" ID="QE0038"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0019"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19990429">29. dubna 1999</DATE>, <NAME.CASE><HT TYPE="ITALIC">Ciola</HT></NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑224/97</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1999:212">EU:C:1999:212</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0034">34</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), zvýraznění doplněno. Viz též stanovisko generálního advokáta J. Mischa ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Ciola</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑224/97</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1998:598">EU:C:1998:598</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0040">40</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0043">43</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Soudní dvůr došel k závěru, že je nutné k takovému aktu nepřihlížet.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54.</NO.P><TXT>V projednávaném případě navrhovatel odkazuje na rozsudek ve věci Ciola, z něhož vyvozuje, že osoba, na niž dopadly negativní účinky správního rozhodnutí, má právo na neutralizaci takových účinků, pokud by, hypoteticky vzato, správní rozhodnutí <HT TYPE="ITALIC">bývalo bylo neslučitelné</HT> s novými právními pravidly, jestliže toto rozhodnutí bylo přijato až poté, kdy tato nová pravidla vstoupila v platnost.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55.</NO.P><TXT>Přitom takový závěr z rozsudku Ciola nevyplývá. Ve věci Ciola žalobce napadl opodstatněnost pokuty, která byla uložena na základě rozhodnutí vydaného <HT TYPE="ITALIC">poté, kdy v Rakousku vstoupila v platnost</HT> pravidla o volném pohybu. Kromě toho pokuta byla uložena <HT TYPE="ITALIC">za jednání</HT> společnosti pana Cioly, tedy za pronájmy kotvišť lodí v lednu a květnu 1995, k němuž <HT TYPE="ITALIC">samotnému</HT> došlo až po přistoupení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56.</NO.P><TXT>Je tedy vcelku jasné, že ve věci Ciola šlo o nové uplatnění nového právního předpisu po přistoupení, což bylo logicky nutné k posouzení nové situace. Skutkový stav po přistoupení (pronájem kotvišť lodí) musel být posouzen a podřazen pod nová právní pravidla přijatá po přistoupení (vnitrostátní zákony případně upravené tak, aby byly v souladu s nově platnými unijními pravidly). Navíc v uvedené věci zcela zřejmě nedošlo k žádné <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0039" REF.END="QE0039"/>neutralizaci<QUOT.END REF.START="QS0039" CODE="201C" ID="QE0039"/> (dřívějších) účinků rozhodnutí z roku 1990 ve smyslu, který naznačuje navrhovatel. Soudní dvůr neuvedl, že rozhodnutí musí být přezkoumáno anebo musí být zaplacena náhrada za jeho předchozí platnost. Naopak Soudní dvůr požadoval jednoduše to, aby staré rozhodnutí, které se stalo neslučitelným s novými zákony přijatými po roce 1995, nemohlo být dále použito na nové případy uplatňování práva v souvislosti s ukládáním správních sankcí po přistoupení.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="11"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Zvláštní judikatura týkající se důchodů</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57.</NO.P><TXT>Obecný přístup načrtnutý v předchozím oddíle se použije rovněž v kontextu směrnice 2000/78 a důchodových systémů<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0020"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20080401">1. dubna 2008</DATE>, <NAME.CASE>Maruko</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑267/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:179">EU:C:2008:179</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20110510">10. května 2011</DATE>, <NAME.CASE>Römer</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑147/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:286">EU:C:2011:286</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>). Některé penzijní systémy jsou však z oblasti působnosti směrnice 2000/78 vyloučeny, jak stanoví čl. 3 odst. 3 této směrnice.</P></NOTE>. Nicméně to, <HT TYPE="ITALIC">jak</HT> přesně mají být taková pravidla použita v jednotlivých případech, nemusí být zcela zřejmé. Nelze totiž ignorovat specifické rysy důchodových systémů. Nároky vznikají a důchody se vyplácejí po desetiletí, během nichž se může právní úprava výrazně změnit. Skutečnost, že spory týkající se důchodů mohou zahrnovat finanční částky významné pro jednotlivce a v jejich souhrnu i pro stát a soukromé penzijní fondy, z toho dělá mnohem citlivější záležitost.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58.</NO.P><TXT>To je skutečně významný aspekt táhnoucí se všemi rozsudky, které budou rozebrány v této části ve vztahu k důchodům. Naprostá většina těchto případů se týká rozhodnutí o důchodech, která byla přijata <HT TYPE="ITALIC">poté</HT>, kdy vstoupila v platnost nová pravidla.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">a)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Staré skutkové okolnosti, nové právní předpisy a potřeba vydat nové rozhodnutí</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59.</NO.P><TXT>Existuje velké množství rozsudků týkajících se konkrétně důchodů, v nichž Soudní dvůr potvrdil, že při přiznávání nároku na důchod musí být zohledněny skutkové okolnosti předcházející vstupu v platnost nových pravidel, která zakazují diskriminaci (zejména období výkonu služby).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60.</NO.P><TXT>Tak například ve věcech Bruno a O’Brien<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0021"><P>Rozsudek Soudního dvora ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20100610">10. června 2010</DATE>, <NAME.CASE>Bruno a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑395/08 a C‑396/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:329">EU:C:2010:329</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20120301">1. března 2012</DATE>, <NAME.CASE>O’Brien</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑393/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:110">EU:C:2012:110</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> šlo o rovné zacházení se zaměstnanci na částečný úvazek a zaměstnanci na plný úvazek, což zakotvuje směrnice 97/81/ES<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0022"><P>Směrnice Rady ze dne <DATE ISO="19971215">15. prosince 1997</DATE> o Rámcové dohodě o částečném pracovním úvazku uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS – příloha: Rámcová dohoda o částečném pracovním úvazku (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="014" PAGE.FIRST="9" DATE.PUB="1998">Úř. věst. 1998, L 14, s. 9</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 19/04, s. 42).</P></NOTE>. Soudní dvůr v těchto věcech uvedl, že při stanovení toho, zda má jednotlivec nárok na důchod, musí být zohledněna období výkonu služby na částečný úvazek předcházející vstupu směrnice v platnost<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0023"><P>Rozsudek Soudního dvora ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20100610">10. června 2010</DATE>, <NAME.CASE>Bruno a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑395/08 a C‑396/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:329">EU:C:2010:329</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0055">55</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20120301">1. března 2012</DATE>, <NAME.CASE>O’ Brien</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑393/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:110">EU:C:2012:110</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0024">24</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Jak ve věci Bruno, tak ve věci O’Brien byl nárok na důchod určen až <HT TYPE="ITALIC">poté</HT>, kdy směrnice vstoupila v platnost<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0024"><P>Ve věci O’ Brien v roce 2005. Pokud jde o věc Bruno, Soudní dvůr to nepotvrdil výslovně, ale skutečnost, že žádný z navrhovatelů v té době nebyl v důchodu, implicitně vyplývá z bodu 12 uvedeného rozsudku. Ve svém stanovisku ve věci Bruno generální advokátka E. Sharpston uvedla, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0040" REF.END="QE0040"/>[s]měrnice 97/81 tedy upravuje výpočet odpracovaných týdnů pro nárok na důchod, o který jde v původním řízení v rozsahu, v <HT TYPE="ITALIC">němž žádný ze žalobců definitivně neodešel do důchodu před tím, nežli směrnice vstoupila v platnost</HT>. Vnitrostátnímu soudu přísluší prokázat, že tomu tak je.<QUOT.END REF.START="QS0040" CODE="201C" ID="QE0040"/> Stanovisko generální advokátky E. Sharpston ve spojených věcech <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Bruno a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑395/08 a C‑396/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2010:28">EU:C:2010:28</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0040">40</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Kurzivou zvýraznil autor stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61.</NO.P><TXT>Tak tomu bylo i ve věcech Barber<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0025"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19900517">17. května 1990</DATE> (<NO.CASE>C‑262/88</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1990:209">EU:C:1990:209</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> a Ten Oever<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0026"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19931006">6. října 1993</DATE> (<NO.CASE>C‑109/91</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1993:833">EU:C:1993:833</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, které se týkaly údajné diskriminace na základě pohlaví v rozporu s článkem 119 EHS. V těchto případech byl nárok na důchod určen <HT TYPE="ITALIC">poté</HT>, kdy vstoupil v platnost článek 119 EHS<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0027"><P>Ve věci Ten Oever vznikl tvrzený nárok na důchod pozůstalého partnera po smrti manžela v roce 1988. Pan Barber byl propuštěn v roce 1980.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62.</NO.P><TXT>Věc Maruko<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0028"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20080401">1. dubna 2008</DATE> (<NO.CASE>C‑267/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:179">EU:C:2008:179</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> se týkala zamítnutí nároku na důchod pozůstalého partnera kvůli údajné diskriminaci na základě sexuální orientace v rozporu se směrnicí 2000/78. Stejně tak ve věci Ten Oever<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0029"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19931006">6. října 1993</DATE> (<NO.CASE>C‑109/91</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1993:833">EU:C:1993:833</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> došlo k rozhodné skutečnosti a bylo přijato nové rozhodnutí (smrt partnera a rozhodnutí o zamítnutí nároku na důchod pozůstalého partnera) až <HT TYPE="ITALIC">poté</HT>, kdy uplynula lhůta k provedení směrnice<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0030"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20080401">1. dubna 2008</DATE>, <NAME.CASE>Maruko</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑267/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:179">EU:C:2008:179</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0021">21</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="12"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63.</NO.P><TXT>Věci Kauer a Duchon se pak týkaly diskriminace na základě státní příslušnosti<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0031"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20020207">7. února 2002</DATE>, <NAME.CASE>Kauer</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑28/00</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2002:82">EU:C:2002:82</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20020418">18. dubna 2002</DATE>, <NAME.CASE>Duchon</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑290/00</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2002:234">EU:C:2002:234</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. V těchto věcech navrhovatelé žádali o důchod v Rakousku <HT TYPE="ITALIC">po přistoupení</HT> a uvedli, že je třeba zohlednit určité skutečnosti, které nastaly v jiných členských státech a před přistoupením (v případě Kauer šlo o období výchovy dětí v Belgii a ve věci Duchon pak o pracovněprávní úraz, k němuž došlo v Německu a který vedl k pracovní neschopnosti).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64.</NO.P><TXT>Ve všech výše uvedených případech týkajících se důchodů tedy šlo o to, že při přijímání rozhodnutí <HT TYPE="ITALIC">poté</HT>, kdy v platnost vstoupily nové právní předpisy, byly zohledněny skutečnosti, které nastaly před jejich vstupem v platnost. To přesně odpovídá systematice výše uvedené judikatury: máme určitý trvající skutkový stav, který vyžaduje nové právní posouzení po vstupu nového právního předpisu v platnost. V takových situacích je zcela logické, a to obzvlášť v oblasti sociálního zabezpečení, že se zohlední všechny relevantní skutkové okolnosti z doby před přijetím nového právního předpisu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65.</NO.P><TXT>Z tohoto důvodu je podle mě výše uvedená judikatura nepřenositelná na právě projednávaný případ, v němž jak skutkové okolnosti a použitelný právní předpis, tak samo správní rozhodnutí pochází z doby před přijetím nového právního předpisu. Jedinou skutkovou okolností z doby po přijetí nového právního předpisu jsou platby důchodu odváděné navrhovateli.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66.</NO.P><TXT>To platí tím spíše, týká-li se údajně diskriminační rozhodnutí v projednávané věci posouzení a právního hodnocení skutečností, které samy o sobě nemají <HT TYPE="ITALIC">přímý</HT> vztah k nároku na důchod nebo k jeho výpočtu. Údajná diskriminace se vztahuje k disciplinárnímu rozhodnutí, v němž byl navrhovatel uznán vinným a byla mu uložena dvojí disciplinární sankce<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0032"><P>Výrok tohoto rozhodnutí je uveden výše v bodě 19.</P></NOTE>. Nikdo samozřejmě nezpochybňuje, že toto rozhodnutí mělo a má negativní účinky na důchod navrhovatele<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0033"><P>Viz výše body 21 a 22.</P></NOTE>. Nicméně na rozdíl od případů rozebraných v této části právě projednávaná věc nezahrnuje například objektivní podmínky nároku týkající se osobního stavu nebo doby služby. Spíše se týká základního a samostatného disciplinárního rozhodnutí, které se vztahuje na konkrétní skutkový stav.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">b)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Stávající důchody, nový právní předpis a současná situace</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67.</NO.P><TXT>Ani rozsudek ve věci Römer<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0034"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20110510">10. května 2011</DATE> (<NO.CASE>C‑147/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:286">EU:C:2011:286</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, jehož se dovolávají všechny zúčastněné strany, moc dobře nezapadá do výše uvedené struktury judikatury. Je třeba se mu proto věnovat zevrubněji.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68.</NO.P><TXT>V uvedeném případě byl totiž žadatel již v důchodu a pobíral důchodové dávky, když v roce 2001 (tedy před uplynutím lhůty pro provedení směrnice 2000/78) uzavřel registrované partnerství se svým druhem. Panu Römerovi bylo odmítnuto daňové zařazení, do kterého by normálně spadal v případě (heterosexuálního) manželství<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0035"><P>Konkrétně daňové zařazení hypotetického čistého příjmu použitého k výpočtu důchodu.</P></NOTE> a na základě kterého by mu příslušel vyšší důchod.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69.</NO.P><TXT>Soudní dvůr v podstatě uvedl, že v rozsahu, v němž došlo k diskriminaci, se mohl pan Römer dožadovat rovnocenného daňového zacházení <HT TYPE="ITALIC">od uplynutí lhůty k provedení směrnice</HT> 2000/78. Na rozdíl od výše uvedených případů však ve věci Römer bylo rozhodnuto o nároku navrhovatele na důchod ještě předtím, než vstoupila v platnost nová pravidla. Daná věc se týkala trvající diskriminace ohledně následných plateb a daňového zařazení navrhovatele.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>70.</NO.P><TXT>Nicméně tento případ se liší od právě projednávaného případu zejména ze dvou důvodů.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="13"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0071"><NO.P>71.</NO.P><TXT>Zaprvé daňové zařazení pana Römera bylo opravdu určeno předtím, než došlo k uplynutí lhůty k provedení směrnice 2000/78, takže v tomto smyslu se jednalo o <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0041" REF.END="QE0041"/>konečné<QUOT.END REF.START="QS0041" CODE="201C" ID="QE0041"/> rozhodnutí. Je však také pravda, že související vnitrostátní právní úprava stanovila možnost <HT TYPE="ITALIC">přezkoumat</HT> daňové zacházení v případě <HT TYPE="ITALIC">změny osobního stavu</HT>. Jak tedy potvrdil Soudní dvůr, podle platného vnitrostátního práva, <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0042" REF.END="QE0042"/>jestliže jsou podmínky [pro příznivější daňové zařazení] splněny až po započetí s vyplácením starobního důchodu, je třeba, pokud o to dotyčný požádá, použít od tohoto data posledně uvedené ustanovení<QUOT.END REF.START="QS0042" CODE="201C" ID="QE0042"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0036"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20110510">10. května 2011</DATE>, <NAME.CASE>Römer</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑147/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:286">EU:C:2011:286</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0019">19</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0072"><NO.P>72.</NO.P><TXT>Ve věci Römer tedy existoval mechanismus pro přijetí nového rozhodnutí, v rámci něhož se zohlední změny v osobním stavu, které jsou relevantní pro účely výpočtu dávek sociálního zabezpečení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0073"><NO.P>73.</NO.P><TXT>Zadruhé mnohem podstatnější je to, že bez ohledu na uvedené ustanovení o přezkumu se rozsudek ve věci Römer týká způsobu, jakým se mohou nová pravidla (směrnice 2000/78) použít na <HT TYPE="ITALIC">stávající osobní stav</HT> jednotlivce za účelem přezkumu <HT TYPE="ITALIC">rozhodnutí o jeho nároku na důchod</HT>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0074"><NO.P>74.</NO.P><TXT>To se podle mého názoru naprosto liší od pojetí časové působnosti, které v právě projednávané věci zastává navrhovatel. V projednávané věci není navrhováno to, aby se (způsobem právem předvídaným) zohlednil osobní stav kvůli budoucím úpravám, ale to, aby ve světle nových pravidel došlo k přezkumu <HT TYPE="ITALIC">uzavřeného souboru skutkových okolností</HT>, které se udály před mnoha lety, a na ně navazujícího <HT TYPE="ITALIC">disciplinárního rozhodnutí</HT>, a to s cílem změnit řetězové účinky na nárok na důchod.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">c)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Výjimky z tohoto pravidla?</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0075"><NO.P>75.</NO.P><TXT>Je pravda, že existují ojedinělé rozsudky Soudního dvora, v nichž se zdá, že rozhodnutí o přiznání důchodu a veškeré relevantní skutkové okolnosti předcházejí novým pravidlům. Jinými slovy, bylo přijato rozhodnutí o přiznání (či nepřiznání) důchodu a o výši nároku, ale vyzývá se k použití nových pravidel k přehodnocení tohoto rozhodnutí, aniž vyvstaly nové skutkové okolnosti nebo aniž došlo ke změně osobního stavu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0076"><NO.P>76.</NO.P><TXT>Nicméně takové rozsudky se v praxi objevují jen zřídkakdy a při bližším zkoumání je můžeme jednoduše odlišit od projednávané věci. Ve věci P.<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0037"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19810205">5. února 1981</DATE> <NAME.CASE><HT TYPE="ITALIC">P</HT>. v Commission</NAME.CASE> (<NO.CASE>40/79</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1981:32">EU:C:1981:32</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> se navrhovatelka rozvedla s úředníkem Komise. V době, kdy tento úředník zemřel, neměla P. nárok na pozůstalostní důchod, neboť <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0043" REF.END="QE0043"/>vina<QUOT.END REF.START="QS0043" CODE="201C" ID="QE0043"/> za rozvod nespočívala pouze na zesnulém manželovi. Pouze několik měsíců po jeho smrti vstoupila v platnost nová pravidla, podle nichž by P. <HT TYPE="ITALIC">bývala měla</HT> nárok na pozůstalostní důchod<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0038"><P>V podstatě byla odstraněna podmínka, že vinu za rozvod nese výlučně zemřelý, a byla nahrazena podmínkou, že vinu za rozvod nenese pouze pozůstalý.</P></NOTE>. Soudní dvůr skutečně použil nová pravidla, na základě nichž P. vznikl nárok na důchod ode dne, kdy nová pravidla vstoupila v platnost.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0077"><NO.P>77.</NO.P><TXT>V případě P. se však objevily určité specifické okolnosti. Komise totiž silně podporovala použití nových pravidel (rozporovala vyplácení důchodu z jiných důvodů). Ostatní orgány začaly toto pravidlo používat okamžitě, a pokud by tak neučinily, dopustily by se podle názoru Komise diskriminace mezi úředníky. Kromě toho původní rozhodnutí o zamítnutí důchodu pro P. bylo přijato pouze několik dní <HT TYPE="ITALIC">poté</HT>, kdy v platnost vstoupila nová pravidla (i když k úmrtí bývalého manžela došlo dříve).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="14"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0078"><NO.P>78.</NO.P><TXT>Ve věci Brock byl navrhovateli přiznán invalidní důchod v roce 1958. V roce 1961 byl přeměněn na starobní důchod<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0039"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19700414">14. dubna 1970</DATE> (<NO.CASE>68/69</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1970:24">EU:C:1970:24</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Otázkou v podstatě bylo, zda se použijí nová pravidla vyžadující zohlednění příspěvků v jiných členských státech, která vstoupila v platnost dne <DATE ISO="19640101">1. ledna 1964</DATE>. Soudní dvůr rozhodl, že ano.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0079"><NO.P>79.</NO.P><TXT>Podle mého názoru je podstatné, že v tomto případě příslušný právní předpis obsahoval <HT TYPE="ITALIC">výslovné ustanovení o přezkoumání důchodů, které byly vypočítány předtím, než tento předpis vstoupil v platnost</HT>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0080"><NO.P>80.</NO.P><TXT>Nicméně nejdůležitějším prvkem, který odlišuje věci P. a Brock od právě projednávaného případu, je to, že příslušná rozhodnutí v těchto věcech se týkala posouzení <HT TYPE="ITALIC">podmínek pro přiznání důchodu podle nových právních předpisů</HT>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0081"><NO.P>81.</NO.P><TXT>To se zcela zřejmě liší od <HT TYPE="ITALIC">posouzení dřívějšího chování ve světle nových právních pravidel</HT> za účelem určení toho, jak odlišné by bývalo bylo (disciplinární rozhodnutí) a z něho vyplývající důsledky na následné nároky na důchod.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0082"><NO.P>82.</NO.P><TXT>Tak například ve věci P. rozvedená manželka nepožádala o přehodnocení svého rozvodu za účelem určení, zda byl za rozvod odpovědný pouze její bývalý manžel. Ve věci Brock postižený nepožádal o přehodnocení okolností své nehody za účelem určení, zda mohla být považována za pracovní úraz. Jakékoli rozhodnutí o odpovědnosti za rozvod nebo o nehodě bylo konečné, stejně jako je konečné disciplinární rozhodnutí v právě projednávaném případě.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0083"><NO.P>83.</NO.P><TXT>Abych to shrnul, rozsudky ve věcech, jako jsou P. a Brock, mají na první pohled <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0044" REF.END="QE0044"/>silnější příchuť retroaktivity<QUOT.END REF.START="QS0044" CODE="201C" ID="QE0044"/> než jiné věci, jako jsou například ty, které byly rozebrány výše. Nicméně, odhlédneme-li od skutečnosti, že se jedná o poměrně staré a ojedinělé případy, lze je jasně odlišit od projednávané věci. Každopádně je podle mě zřejmé, že tyto rozsudky nelze vykládat tak, že přijetí jakýchkoli nových pravidel vede k absolutnímu právu na to, aby bylo základní a původní správní rozhodnutí, které se tak či tak stalo konečným, znovu přezkoumáno ve světle těchto nových pravidel, a na to, aby byly provedeny odpovídající změny ve výši důchodových plateb.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">d)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Přechodná ustanovení</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0084"><NO.P>84.</NO.P><TXT>Konečně další judikatura týkající se oblasti důchodů, která si zaslouží rozbor, se vztahuje ke směrnici 79/7/EHS<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0040"><P>Směrnice Rady ze dne <DATE ISO="19781219">19. prosince 1978</DATE> o postupném zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti sociálního zabezpečení (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="006" PAGE.FIRST="24" DATE.PUB="1979">Úř. věst. 1979, L 6, s. 24</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 05/01, s. 215).</P></NOTE>. Tato směrnice uložila členským státům, aby zavedly zásadu rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti sociálního zabezpečení. V rámci procesu zavádění členské státy změnily pravidla týkající se příspěvků a dávek tak, že odstranily diskriminaci na základě pohlaví.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0085"><NO.P>85.</NO.P><TXT>Tyto legislativní změny vedly k řadě žádostí a rozhodnutí o předběžné otázce podaných Soudnímu dvoru. Pro projednávanou věc je relevantní to, že se případy týkaly žalobkyň, kterým byly na základě diskriminačních vnitrostátních pravidel zamítnuty žádosti o dávky sociálního zabezpečení, a to rozhodnutím přijatým <HT TYPE="ITALIC">předtím, než uplynula lhůta pro provedení této směrnice</HT>. O vyplacení těchto dávek však požádaly <HT TYPE="ITALIC">až po uplynutí lhůty pro provedení směrnice</HT> a dožadovaly se uplatnění nových nediskriminačních pravidel.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0086"><NO.P>86.</NO.P><TXT>Ve svých rozsudcích Soudní dvůr opakovaně potvrdil, že po uplynutí lhůty k provedení směrnice musí být účinky diskriminace odstraněny. Při bližším zkoumání se však jeví, že i tyto případy se značně odlišují od případu právě projednávaného.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="15"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0087"><NO.P>87.</NO.P><TXT>Například v případě Borrie Clarke<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0041"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19870624">24. června 1987</DATE> (<NO.CASE>384/85</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1987:309">EU:C:1987:309</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> stanovil vnitrostátní právní předpis dodatečnou podmínku pro ženy žádající o invalidní důchod, která pro muže stanovena nebyla (neschopnost vykonávat domácí práce). Žadatelka dodatečnou podmínku nesplnila a její žádost o důchod byla v roce 1983 zamítnuta. Vnitrostátní právní předpis byl následně změněn tak, aby byl v souladu se směrnicí. Invalidní důchod byl nahrazen příspěvkem v invaliditě a byly stanoveny nové podmínky, které byly pro obě pohlaví stejné. Nicméně v rámci přechodného období lidé, kterým byl přiznán nárok na invalidní důchod před přijetím nového zákona, získali nárok na příspěvek v invaliditě automaticky bez nutnosti splnit nové podmínky. Přechodná ustanovení tedy ve skutečnosti znovu potvrdila a zachovala diskriminaci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0088"><NO.P>88.</NO.P><TXT>Soudní dvůr rozhodl, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0045" REF.END="QE0045"/>pokud má ode [dne uplynutí lhůty pro provedení směrnice] muž nacházející se ve stejné situaci jako žena automaticky nárok na nový vysoký příspěvek podle přechodných ustanovení bez nutnosti prokazovat svůj nárok, má stejně tak i žena nárok na takový příspěvek, aniž musí splňovat dodatečnou podmínku, která se před tímto dnem vztahovala výhradně na vdané ženy<QUOT.END REF.START="QS0045" CODE="201C" ID="QE0045"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0042"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19870624">24. června 1987</DATE>, <NAME.CASE>Borrie Clarke</NAME.CASE> (<NO.CASE>384/85</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1987:309">EU:C:1987:309</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0012">12</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0089"><NO.P>89.</NO.P><TXT>Podle mého názoru je situace ve věci Borrie Clarke podobná ostatním případům týkajícím se důchodů, které byly rozebrány výše v části a). Přechodná ustanovení skutečně představovala nové použití (nebo přinejmenším obnovení dřívějšího rozhodnutí podle nového právního předpisu) diskriminačních pravidel do budoucnosti. Z toho plyne, že i tato judikatura může být jasně odlišena od právě projednávané věci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0090"><NO.P>90.</NO.P><TXT>Obdobné situace můžeme nalézt i v dalších rozsudcích, i když se týkají jiných druhů dávek<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0043"><P>Viz například rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19880308">8. března 1988</DATE>, <NAME.CASE>Dik and Others</NAME.CASE> (<NO.CASE>80/87</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1988:133">EU:C:1988:133</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">3.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Trvající vztahy</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0091"><NO.P>91.</NO.P><TXT>Ve svém písemném vyjádření Komise rovněž odkázala na věc Österreichischer Gewerkschaftsbund<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0044"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20001130">30. listopadu 2000</DATE> (<NO.CASE>C‑195/98</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:655">EU:C:2000:655</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>, v němž vidí paralelu s trvající diskriminací, pokud jde o výplatu měsíční mzdy. To rezonuje s argumenty navrhovatele, v nichž je opakovaně poukazováno na trvající diskriminaci v podobě snížení důchodu, který je pravidelně vyplácen.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0092"><NO.P>92.</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že odkaz na tuto judikaturu lze považovat za podpůrný argument, který se liší od argumentu rozebraného v předchozí části, nevím, jak by mohl být nápomocen tvrzení navrhovatele. Mám za to, že tato judikatura je opět naprosto odlišná.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0093"><NO.P>93.</NO.P><TXT>Ve věci Österreichischer Gewerkschaftsbund<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0045"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20001130">30. listopadu 2000</DATE>, <NAME.CASE>Österreichischer Gewerkschaftsbund</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑195/98</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2000:655">EU:C:2000:655</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> rakouské právo při výpočtu odměny pro externí učitele plně zohledňovalo zkušenosti s výukou získané v Rakousku. Zkušenosti s výukou v jiných členských státech byly zohledněny pouze v omezeném rozsahu. Soudní dvůr uvedl, že toto omezení je v rozporu s volným pohybem pracovníků. Rovněž uvedl, že k odstranění diskriminace musí být zkušenosti s výukou v jiných členských státech zohledněny plně, a to i přesto, že byly získány <HT TYPE="ITALIC">před přistoupením Rakouska k EU</HT>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0094"><NO.P>94.</NO.P><TXT>Rozsudek ve věci Österreichischer Gewerkschaftsbund je vlastně jedním z mnoha rozsudků, v nichž Soudní dvůr uvedl, že v rámci pracovněprávních vztahů by měly být skutkové okolnosti, které předcházely vstupu nových pravidel v platnost, zohledněny při určení odměny zaměstnancům, pokud jsou tyto skutkové okolnosti relevantní pro posouzení podle nového právního režimu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0046"><P>Viz například rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20030930">30. září 2003</DATE>, <NAME.CASE>Köbler</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑224/01</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2003:513">EU:C:2003:513</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20061026">26. října 2006</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Itálie</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑371/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:668">EU:C:2006:668</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>); a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090618">18. června 2009</DATE>, <NAME.CASE>Hütter</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑88/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:381">EU:C:2009:381</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Takže například v řadě případů počínajících rozsudkem ve věci Hütter Soudní dvůr uvedl, že rakouská<?PAGE NO="16"?> pravidla, která při stanovení platových tříd státních zaměstnanců zohledňovala pracovní zkušenosti získané před dovršením věku 18 let, jsou v rozporu se zákazem diskriminace na základě věku podle směrnice 2000/78<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0047"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20090618">18. června 2009</DATE>, <NAME.CASE>Hütter</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑88/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:381">EU:C:2009:381</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150128">28. ledna 2015</DATE>, <NAME.CASE>Starjakob</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑417/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:38">EU:C:2015:38</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>); a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180314">14. března 2018</DATE>, <NAME.CASE>Stollwitzer</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑482/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:180">EU:C:2018:180</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Platové třídy se musely upravit tak, aby byla diskriminace odstraněna, a to včetně případů, kdy byly relevantní pracovní zkušenosti získány před uplynutím lhůty pro provedení směrnice.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0095"><NO.P>95.</NO.P><TXT>Podle mě není možné vidět přímou paralelu mezi těmito případy, které zahrnují úpravu mezd za účelem odstranění diskriminace, a případy podobné právě projednávané věci, a to z jediného důvodu: pracovněprávní vztah v případech jako Österreichischer Gewerkschaftsbund byl <HT TYPE="ITALIC">trvajícím</HT> vztahem, ze kterého v rozhodné době plynula vzájemná práva a vzájemné povinnosti. Zaměstnanec je zařazen do určité platové třídy a má za sebou určitý počet let odpovídající praxe, na základě čehož se každý měsíc vypočítává jeho mzda. Každý měsíc tak dojde k <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0046" REF.END="QE0046"/>obnovení<QUOT.END REF.START="QS0046" CODE="201C" ID="QE0046"/>, tedy k obnovenému použití platných právních předpisů při příslušných výpočtech mzdy, což s sebou nutně nese průběžné úpravy s ohledem na nové právní předpisy a změny osobních poměrů<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0048"><P>Opět platí obecná pravidla, že specifický obsah vzájemných práv a povinnost v rámci trvajících právních vztahů, jako jsou například smlouvy uzavřené podle předchozího právního režimu, bude muset být výhledově pozměněn tak, aby odpovídal novým právním předpisům – viz mé stanovisko ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Nemec</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑256/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:619">EU:C:2016:619</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0041">41</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Skutečně se to do určité míry podobá scénáři ve věci Römer, kdy zvláštní ustanovení zákona ohledně změny osobního stavu žadatele umožňovala obdobné <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0047" REF.END="QE0047"/>obnovení<QUOT.END REF.START="QS0047" CODE="201C" ID="QE0047"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0049"><P>Výše uvedené body 67 až 74.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0096"><NO.P>96.</NO.P><TXT>Oproti tomu v případech, jako je právě projednávaná věc, pracovní poměr skončil<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0050"><P>V žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce se upřesňuje, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0048" REF.END="QE0048"/>aktivní zaměstnanecký vztah<QUOT.END REF.START="QS0048" CODE="201C" ID="QE0048"/> se ve skutečnosti přeměnil na <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0049" REF.END="QE0049"/>důchodový zaměstnanecký vztah<QUOT.END REF.START="QS0049" CODE="201C" ID="QE0049"/>. Jde o to, že úředník již není ve službě.</P></NOTE>, všechny důchodové nároky byly získány dávno předtím a disciplinární rozhodnutí týkající se 25% snížení bylo přijato v roce 1975 na základě minulých událostí a stalo se konečným. Praktické účinky tohoto rozhodnutí jsou nadále pociťovány, jako tomu může být v situaci následující po jakékoli minulé události, ale již tu není žádný trvající vztah, který by vyžadoval nové (opětovné) posouzení podle nového právního předpisu. Neexistují žádné trvající relevantní minulé skutečnosti. V tomto smyslu právní účinky minulých skutečností již opravdu byly vyčerpány.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">4.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Znovuotevření dřívějšího rozhodnutí</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0097"><NO.P>97.</NO.P><TXT>Konečně je k vykreslení úplného obrázku třeba dodat, že v rámci unijního práva existuje, vedle pravidel týkajících se časové působnosti nových pravidel na minulé skutečnosti anebo trvající právní vztahy, rovněž omezená povinnost znovu otevřít dřívější rozhodnutí, pokud nejsou slučitelná s unijním právem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0098"><NO.P>98.</NO.P><TXT>Judikatura Soudního dvora klade důraz na význam zásady překážky věci rozsouzené z důvodu stálosti práva a právních vztahů, jakož i řádného výkonu spravedlnosti. Rozhodnutí, jež se stala po vyčerpání dostupných opravných prostředků nebo po uplynutí lhůt pro podání těchto opravných prostředků konečnými, již nemohou být zpochybněna<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0051"><P>Viz například rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20151111">11. listopadu 2015</DATE>, <NAME.CASE>Klausner Holz Niedersachsen</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑505/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:742">EU:C:2015:742</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0038">38</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>. Je tomu tak i v případě, že takové zpochybnění by umožnilo vnitrostátnímu soudu napravit porušení unijního práva dotčeným rozhodnutím<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0052"><P>Rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19990601">1. června 1999</DATE>, <NAME.CASE>Eco Swiss</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑126/97</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1999:269">EU:C:1999:269</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0046">46</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0047">47</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20060316">16. března 2006</DATE>, <NAME.CASE>Kapferer</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑234/04</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2006:178">EU:C:2006:178</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0021">21</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="17"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0099"><NO.P>99.</NO.P><TXT>Konečná rozhodnutí mohou být sice znovu otevřena, ale pouze v případě, že vyvstanou skutečně výjimečné okolnosti. Mezi tyto okolnosti patří skutečnost, že unijní právo bylo nesprávně vyloženo bez toho, aby byla Soudnímu dvoru podána žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, a že dotyčná osoba se obrátila na správní orgán neprodleně poté, co se dozvěděla o takové judikatuře Soudního dvora<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0053"><P>Takové výjimečné okolnosti se objevily v rozsudcích ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20040113">13. ledna 2004</DATE>, <NAME.CASE>Kühne &amp; Heitz</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑453/00</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2004:17">EU:C:2004:17</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0028">28</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20070718">18. července 2007</DATE>, <NAME.CASE>Lucchini</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑119/05</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:434">EU:C:2007:434</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0063">63</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0100"><NO.P>100.</NO.P><TXT>Nicméně bez ohledu na to, kde přesně by se nacházel práh <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0050" REF.END="QE0050"/>výjimečnosti<QUOT.END REF.START="QS0050" CODE="201C" ID="QE0050"/>, společným jmenovatelem v těchto několika málo případech, v nichž byla taková povinnost uložena, bylo přirozeně to, že neslučitelnost <HT TYPE="ITALIC">již existovala</HT> v okamžiku, kdy bylo přijato rozhodnutí na vnitrostátní úrovni. Tedy původní rozhodnutí již bylo v rozporu s unijním právem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0101"><NO.P>101.</NO.P><TXT>Naproti tomu v projednávané věci v okamžiku, kdy byla přijata příslušná rozhodnutí (jak disciplinární rozhodnutí, tak rozhodnutí o přiznání důchodu navrhovateli), Rakousko nebylo členským státem EU a směrnice 2000/78 dosud nebyla přijata. Kromě toho, jak uvádí rakouská vláda a navrhovatel to nerozporuje, disciplinární rozhodnutí bylo v roce 1974, kdy bylo přijato, plně v souladu s vnitrostátním právem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0102"><NO.P>102.</NO.P><TXT>Nevyvstávají tu tedy žádné výjimečné okolnosti, které by v daném případě odůvodnily obnovení konečných správních rozhodnutí, a ani nic, co by odůvodnilo zavedení obecnějšího pravidla s širším dosahem týkajícího se časové působnosti unijního práva s cílem dosáhnout stejného výsledku.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">5.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Použití v projednávaném případě</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0103"><NO.P>103.</NO.P><TXT>Hlavní závěry vyplývající z různých oblastí judikatury uvedené výše jsou následující.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0104"><NO.P>104.</NO.P><TXT>Zaprvé judikatura Soudního dvora týkající se časové působnosti nových právních předpisů a důchodových nároků se převážně zaměřuje na situace, v nichž o nároku na důchod bylo rozhodnuté <HT TYPE="ITALIC">poté</HT>, kdy nový právní předpis vstoupil v platnost.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0105"><NO.P>105.</NO.P><TXT>Zadruhé judikatura týkající se trvajících (pracovněprávních) vztahů a úpravy platových tříd a měsíčních mezd se nedá použít na platbu důchodů vypočítaných a již vyplacených (dávno) předtím, než nový právní předpis vstoupil v platnost.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0106"><NO.P>106.</NO.P><TXT>Zatřetí v judikatuře Soudního dvora neexistuje žádný pevný základ pro dalekosáhlý návrh, že trvající účinky na platby důchodů vyplývající ze správních rozhodnutí, která se stala konečnými předtím, než nový právní předpis vstoupil v platnost, musí být znovu přezkoumána s přihlédnutím ke způsobu, jak by se bývaly použily nové právní předpisy. Navíc takový návrh je v rozporu s ustálenou judikaturou Soudního dvora týkající se překážky věci rozsouzené.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0107"><NO.P>107.</NO.P><TXT>Již jsem se pokusil uvést, v čem se projednávaná věc liší, a vysvětlit, proč spadá mimo všechny kategorie v každé z příslušných částí uvedených výše. Stručně řečeno se domnívám, že v projednávané věci se povinný odchod do důchodu a stanovení sníženého důchodového nároku již staly <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0051" REF.END="QE0051"/>konečnou situací<QUOT.END REF.START="QS0051" CODE="201C" ID="QE0051"/> ve smyslu judikatury uvedené výše v bodě 46 předtím, než uplynulo přechodné období směrnice 2000/78. Trvající vyplácení důchodu navrhovateli nelze považovat za <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0052" REF.END="QE0052"/>budoucí účinky<QUOT.END REF.START="QS0052" CODE="201C" ID="QE0052"/> situace, ke které došlo před touto směrnicí ve smyslu judikatury Soudního dvora, tak, aby tyto účinky musely být odstraněny nebo změněny.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0108"><NO.P>108.</NO.P><TXT>Disciplinární rozhodnutí již bylo neúspěšně napadeno v sedmdesátých letech. Právní otázka týkající se postavení navrhovatele jakožto bývalého policisty v důchodu a snížení jeho nároku na důchod byla vyřešena již v té době. Od roku 1976 navrhovatel pobírá důchod. Žádné nové rozhodnutí nebylo přijato ani nemělo být přijato po uplynutí lhůty pro provedení směrnice 2000/78.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="18"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0109"><NO.P>109.</NO.P><TXT>Kromě toho všechny relevantní skutkové okolnosti projednávané věci, které tvoří základ disciplinárního rozhodnutí, nastaly v sedmdesátých letech. Takže na rozdíl od věci Römer zde nemáme žádné aktuální skutkové okolnosti týkající se trvajícího osobního stavu navrhovatele, které podléhají přehodnocení podle směrnice 2000/78.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0110"><NO.P>110.</NO.P><TXT>Nemyslím si, že případy jako Brock a P. mohou sloužit jako základ pro obecné tvrzení, že existuje právo na přezkum důchodových plateb spočívající v retroaktivním uplatnění nových pravidel na dříve vydané rozhodnutí, které ovlivnilo nárok na tyto platby a jejich výši. Případy Brock a P. jsou podle mě rovněž naprosto odlišné od projednávané věci. V obou těchto případech byla již existující správní rozhodnutí přijata za použití řady poměrně specifických a objektivních podmínek, které se týkají nároku na důchod a výše důchodu. Následné změny zákona vedly k úpravě těchto podmínek. To se liší od projednávané věci, v níž je navrhováno skutečné obnovení disciplinárního řízení z doby před 40 lety ve světle nových pravidel týkajících se diskriminace a kvalitativní posouzení toho, zda by se rozhodnutí bývalo změnilo a případně jak.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0111"><NO.P>111.</NO.P><TXT>Ve svých vyjádřeních navrhovatel zdůrazňuje <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0053" REF.END="QE0053"/>trvající<QUOT.END REF.START="QS0053" CODE="201C" ID="QE0053"/> povahu diskriminace v podobě snížených měsíčních plateb důchodu. Nicméně z rozboru případů týkajících se skutečných trvajících právních vztahů a nutnosti je postupně přizpůsobovat novým pravidlům, jako jsou například případy Österreichischer Gewerkschaftsbund nebo Römer, zcela jasně vyplývá, že pouhé pobírání měsíčních plateb založených na konečných rozhodnutích z let 1975 a 1976 žádné nové posouzení relevantních skutečností nevyžaduje.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0112"><NO.P>112.</NO.P><TXT>V projednávaném případě je ve skutečnosti požadováno zcela nové posouzení konečného výchozího disciplinárního rozhodnutí podle nových standardů nediskriminace s cílem určit z toho plynoucí účinky na měsíční platby důchodu. Skutečná povaha požadavku navrhovatele je asi nejlépe zachycena v německém znění poslední věty první předběžné otázky předkládajícího soudu, která hovoří o přijetí nového typu rozhodnutí, jemuž dává přívlastek <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0054" REF.END="QE0054"/>gedachte<QUOT.END REF.START="QS0054" CODE="201C" ID="QE0054"/>, přičemž jde o rozhodnutí, které kdyby bylo přijato v době platnosti směrnice 2000/78, bylo by v rozporu se směrnicí. Adjektivum <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0055" REF.END="QE0055"/>gedachte<QUOT.END REF.START="QS0055" CODE="201C" ID="QE0055"/> lze sice překládat jako <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0056" REF.END="QE0056"/>hypotetický<QUOT.END REF.START="QS0056" CODE="201C" ID="QE0056"/>, ale jeho skutečný význam v kontextu projednávané věci je spíš (naprosto) <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0057" REF.END="QE0057"/>imaginární<QUOT.END REF.START="QS0057" CODE="201C" ID="QE0057"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0113"><NO.P>113.</NO.P><TXT>Podle mě v takovém případě, jako je právě projednávaná věc, unijní právo zcela zřejmě jednotlivcům nepřiznává právo domáhat se ve světle nového právního předpisu přezkumu jakéhokoli správního rozhodnutí, které vůči němu bylo přijato v průběhu jeho života a které má nebo mohlo mít negativní dopad na jeho důchod (nebo jiné dávky či příspěvky). V unijním právu zkrátka neexistuje žádný podklad pro takové dalekosáhlé tvrzení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0114"><NO.P>114.</NO.P><TXT>Konečně, abych se zcela vypořádal s argumenty navrhovatele, musím zmínit, že v jeho podáních se nachází jeden mnohem hlubší morální argument, který je částečně spojený s <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0058" REF.END="QE0058"/>technickým<QUOT.END REF.START="QS0058" CODE="201C" ID="QE0058"/> argumentem ohledně časové působnosti nových pravidel a částečně je na něm nezávislý. V případě jeho samostatného posouzení, které nadnesl sám navrhovatel během jednání, je tento morální argument do značné míry nezávislý na jakémkoli přezkumu disciplinárního rozhodnutí z roku 1975. Rakousku by pak nebylo vytýkáno to, že nepřehodnotilo minulost, ale to, že aktivně a s účinky do budoucna neposkytlo kompenzaci za dřívější porušení práva po roce 2003, kdy již byla v platnosti směrnice 2000/78 a ESLP vydal rozsudek proti Rakousku<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0054"><P>Citovaný výše v poznámce pod čarou 4.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0115"><NO.P>115.</NO.P><TXT>V této souvislosti bych jen zopakoval, že žádnou takovou povinnost <HT TYPE="ITALIC">vyplývající z unijního práva</HT> nevidím. Článek 17 směrnice 2000/78, který členským státům ukládá, aby přijaly účinné, přiměřené a odrazující sankce, je sám logicky provázán s časovou působností téže směrnice.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="19"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0116"><NO.P>116.</NO.P><TXT>Navíc správní rozhodnutí byla přijata v kontextu, který je poplatný své době. Trestněprávní, disciplinární a morální rámce se v Rakousku, stejně jako kdekoli jinde v Evropě od roku 1975 podstatně změnily. Tak například v Rakousku se nyní disciplinární sankce ukládají pouze policistům, jejichž jednání podkopává důvěru veřejnosti v policii. Nicméně odsouzení za trestný čin povede k automatickému propuštění, a to, jak tomu rozumím, bez jakéhokoli nároku na důchod. Zákonem stanovený minimální věk způsobilosti k pohlavnímu styku je nyní v Rakousku 14 let, a to jak pro homosexuály, tak pro heterosexuály. Existují však také výslovné výjimky pro děti mladší 16 let, které nejsou považovány za dostatečně zralé.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0117"><NO.P>117.</NO.P><TXT>Stručně řečeno, morálka je pohyblivý cíl. Mimoto morální argumenty jsou často dvousečnou zbraní. Ve skutkově složitých případech, v nichž je nutné učinit vícero morálních soudů, jako je právě projednávaný případ, mohou sekat v obou směrech. Takže pomineme-li extrémní situace zjevné a očividné lhostejnosti k základním hodnotám lidství, které – mohlo by se říci – vyvolávají morální povinnost napravit minulé křivdy bez ohledu na plynutí času<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0055"><P>Dosažením tak nesnesitelné míry rozporu mezi spravedlností a právní jistotou, že právní jistota musí spravedlnosti ustoupit a (nesprávné) právo musí být <HT TYPE="ITALIC">ex post</HT> prohlášeno za neexistující – Gustav Radbruch, Gesetzliches Unrecht und übergesetzliches Recht. <HT TYPE="ITALIC">Süddeutsche Juristen-Zeitung</HT>, 1946, svazek 1, číslo 5, s. 105 až 108.</P></NOTE>, společnosti a jejich právní pořádky by měly mít možnost postupně se vyvíjet a nechat věci minulé skutečně minulosti.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">6.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Závěry k první otázce</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0118"><NO.P>118.</NO.P><TXT>Ve světle výše uvedeného navrhuji, aby byla první otázka předkládajícího soudu zodpovězena následovně:</TXT><P>Článek 2 směrnice 2000/78 nebrání zachování právního stavu vytvořeného správním rozhodnutím v oblasti disciplinárního práva státních zaměstnanců (disciplinární rozhodnutí), kterým byl úředníkovi nařízen nucený odchod do důchodu a zkrácení výše jeho důchodových dávek a které podle vnitrostátního práva nabylo právní moci, když</P><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>se na uvedené správní rozhodnutí v okamžiku jeho vydání ještě nevztahovala ustanovení unijního práva, zvláště pak směrnice, přestože by</P></ITEM><ITEM><P>(hypotetické) obdobné rozhodnutí v případě, že by bylo vydáno v době platnosti této směrnice, bylo s touto směrnicí v rozporu.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Ke druhé a třetí otázce</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0119"><NO.P>119.</NO.P><TXT>S ohledem na odpovědi poskytnuté na první otázku předkládajícího soudu není nutné odpovídat na druhou a třetí otázku. Nicméně pro případ, že by Soudní dvůr dospěl k jinému závěru, se uvedenými otázkami budu stručně zabývat níže.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0120"><NO.P>120.</NO.P><TXT>Pro případ, že by Soudní dvůr rozhodl, že účinky diskriminačního disciplinárního rozhodnutí nemohou být zachovány, vyvstává otázka, co přesně takové <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0059" REF.END="QE0059"/>nezachování účinků<QUOT.END REF.START="QS0059" CODE="201C" ID="QE0059"/> konkrétně znamená ve věci, jako je právě projednávaný případ.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0121"><NO.P>121.</NO.P><TXT>Pokud by odpověď na tuto otázku nebyla oddělená od rozhodnutí přijatých v sedmdesátých letech, a sice podobně tomu, co bylo právě řečeno ve vztahu k aktivní, budoucí povinnosti odškodnění (pravděpodobně paušálními platbami), vnitrostátní soud by se v takovém případě musel zabývat obsahem disciplinárního rozhodnutí, aby mohl posoudit, zda bylo přijato způsobem souladným se směrnicí 2000/78, a stanovit datum, od kterého by platilo nové imaginární rozhodnutí. Níže tento přístup nazývám <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0060" REF.END="QE0060"/>co kdyby?<QUOT.END REF.START="QS0060" CODE="201C" ID="QE0060"/>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="20"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0122"><NO.P>122.</NO.P><TXT>Domnívám se, že obnova 40 let starého rozhodnutí a jeho účinků je značně problematická. Nicméně předkládající se v otázkách 2 a 3 docela specificky vyjadřuje ke konkrétním <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0061" REF.END="QE0061"/>dějovým linkám<QUOT.END REF.START="QS0061" CODE="201C" ID="QE0061"/> v takovém díle právní fikce. Z toho plyne, že pokud Soudní dvůr jednoduše neuvede, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0062" REF.END="QE0062"/>účinky nemohou být zachovány<QUOT.END REF.START="QS0062" CODE="201C" ID="QE0062"/>, a neponechá na vnitrostátním soudu, aby rozhodl, jak identifikovat a <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0063" REF.END="QE0063"/>neutralizovat<QUOT.END REF.START="QS0063" CODE="201C" ID="QE0063"/> takové účinky, stane se Soudní dvůr nevyhnutelně spoluautorem tohoto díla. Níže uvedu některé úvahy o tom, jak by se příběh mohl vyvíjet.</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Druhá otázka</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0123"><NO.P>123.</NO.P><TXT>Na základě disciplinárního rozhodnutí musel navrhovatel odejít do předčasného důchodu a jeho nárok na důchod byl snížen o 25 %. Ve své druhé otázce se vnitrostátní soud ptá, zda je k odstranění diskriminace obsažené ve správním rozhodnutí postačující odstranit 25% snížení důchodu nebo zda by měl být důchod vypočítán tak, jako kdyby navrhovatel býval pracoval u policie v době po svém nuceném odchodu do důchodu. Stačí neutralizovat budoucí účinky 25% snížení důchodu, nebo je rovněž nutné neutralizovat budoucí účinky předčasného nuceného odchodu do důchodu?</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0124"><NO.P>124.</NO.P><TXT>Ve svých vyjádřeních navrhovatel tvrdí, že 25% snížení důchodu by se mělo odstranit v plném rozsahu a že jeho důchodové nároky by měly být vypočítány tak, jako kdyby býval pracoval u policie i v mezidobí. Jinými slovy, navrhuje vytvořit situaci, která by bývala existovala, kdyby disciplinární rozhodnutí nebylo bývalo vůbec přijato (nebo kdyby nebývaly byly uloženy žádné sankce).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0125"><NO.P>125.</NO.P><TXT>Komise argumentuje ve prospěch přístupu <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0064" REF.END="QE0064"/>co kdyby?<QUOT.END REF.START="QS0064" CODE="201C" ID="QE0064"/> pouze ve vztahu k 25% snížení důchodu a uznává, že i bez jakékoli homofobní předpojatosti by mohlo dojít ke snížení důchodu navrhovatele jakožto postihu za jeho chování. Na druhou stranu má Komise za to, že není na místě použít přístup <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0065" REF.END="QE0065"/>co kdyby?<QUOT.END REF.START="QS0065" CODE="201C" ID="QE0065"/> na odchod do důchodu jako takový. Snížení důchodu vyplývající z předčasného odchodu do důchodu totiž není <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0066" REF.END="QE0066"/>budoucím účinkem<QUOT.END REF.START="QS0066" CODE="201C" ID="QE0066"/> situace, k níž došlo v minulosti a na kterou se musí použít nová pravidla. Podle názoru Komise byly právní účinky odchodu do důchodu vyčerpány, jakmile byl ukončen pracovní poměr. Z tohoto důvodu mohou být účinky, které spočívají v nezvýšení důchodových nároků v důsledku předčasného důchodu, zachovány.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0126"><NO.P>126.</NO.P><TXT>K tomu mám následující připomínky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0127"><NO.P>127.</NO.P><TXT>Kdyby bývalo bylo disciplinární rozhodnutí z roku 1975 přijato způsobem, který byl v souladu se zákazem diskriminace na základě sexuální orientace zavedeným v roce 2000, není jasné, zda by byl vůbec býval navrhovatel nucen k odchodu do důchodu. Je pravda, že <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0067" REF.END="QE0067"/>nesrovnatelně mírnější<QUOT.END REF.START="QS0067" CODE="201C" ID="QE0067"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0056"><P>Rozebráno výše v bodě 41.</P></NOTE> povahu sankce, kterou zmiňuje předkládající soud, lze rovněž chápat jako náznak toho, že navrhovatel by býval vůbec nebyl nucen k odchodu do důchodu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0128"><NO.P>128.</NO.P><TXT>Pokud tomu tak je, pak v souladu s odpovědí na první otázku nemohou být <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0068" REF.END="QE0068"/>budoucí účinky předčasného nuceného odchodu do důchodu<QUOT.END REF.START="QS0068" CODE="201C" ID="QE0068"/> zachovány. Mezi tyto účinky jistě patří skutečnost, že navrhovatel již nepracoval pro policii, nedostával důchodové dávky a nezohlednily se mu tyto <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0069" REF.END="QE0069"/>ztracené roky<QUOT.END REF.START="QS0069" CODE="201C" ID="QE0069"/> při výpočtu důchodu. V tomto smyslu jsou účinky uvedené sankce skutečně stále <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0070" REF.END="QE0070"/>trvající<QUOT.END REF.START="QS0070" CODE="201C" ID="QE0070"/>. Neutralizace budoucích účinků předčasného nuceného odchodu do důchodu tudíž musí (nějakým způsobem) zohlednit takové <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0071" REF.END="QE0071"/>ztracené roky<QUOT.END REF.START="QS0071" CODE="201C" ID="QE0071"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0129"><NO.P>129.</NO.P><TXT>Komise s tímto závěrem nesouhlasí. Má za to, že účinky, které vedly k nezvýšení důchodových nároků v důsledku předčasného odchodu do důchodu, mohou být zachovány.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="21"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0130"><NO.P>130.</NO.P><TXT>Připouštím, že argumentaci Komise k tomuto bodu považuji za nesouladnou s jejím názorem, že 25% snížení důchodu uložené disciplinárním rozhodnutím opravdu představuje <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0072" REF.END="QE0072"/>budoucí účinky<QUOT.END REF.START="QS0072" CODE="201C" ID="QE0072"/> ve výše uvedeném smyslu. Obě sankce, tedy jak nucený odchod do důchodu, tak 25% snížení důchodu, byly uloženy na základě totožného souboru skutečností a stejným disciplinárním rozhodnutím. V obou případech je zásadní otázkou to, jaké by bývaly byly účinky disciplinárního rozhodnutí, kdyby bývalo bylo přijato v souladu se směrnicí 2000/78.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0131"><NO.P>131.</NO.P><TXT>Pokud bychom totiž přijali rozlišování Komise mezi různými účinky, vedlo by to k tomu, že by navrhovatel skutečně býval mohl být propuštěn ze zaměstnání a nebýval by měl žádnou možnost to napadnout. Na rozdíl od odchodu do důchodu by bývalo přímé propuštění ze služby vedlo k ukončení právního vztahu, s nímž by se bývaly nepojily žádné trvající účinky v podobě výplaty důchodů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0132"><NO.P>132.</NO.P><TXT>Pokud by Soudní dvůr s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že účinky diskriminačního disciplinárního rozhodnutí nemohou být zachovány, a přijal přístup <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0073" REF.END="QE0073"/>co kdyby?<QUOT.END REF.START="QS0073" CODE="201C" ID="QE0073"/>, v rámci tohoto přístupu by měl zvážit alternativní vývoj situace v případě, že by navrhovatel neodešel do důchodu, stejně jako v případě, že by se (plně) neuplatnilo 25% snížení důchodu navrhovatele.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0133"><NO.P>133.</NO.P><TXT>Upozorňuji, že takový závěr by zjevně vyvolal řadu dalších problematických otázek. Mělo by se v zájmu neutralizace <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0074" REF.END="QE0074"/>budoucích účinků<QUOT.END REF.START="QS0074" CODE="201C" ID="QE0074"/> nuceného odchodu do důchodu v roce 1976 vycházet z toho, že navrhovatel u policie pracoval po celou dobu od roku 1976 nebo po celou dobu od uplynutí lhůty k provedení směrnice 2000/78? Mělo by být odpovídající zvýšení důchodu vyváženo příjmem z důchodu z jiných zdrojů činnosti navrhovatele během těchto let<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0057"><P>V písemných vyjádřeních a na jednání bylo potvrzeno, že po odchodu ze služby u policie byl navrhovatel zaměstnán v soukromém sektoru, za což mu plyne důchod.</P></NOTE>? Mělo by být odpovídající zvýšení důchodu vyváženo důchodovými příjmy ze služby u policie, které již navrhovatel obdržel v období ode dne nuceného odchodu do důchodu (které by samozřejmě nedostal, kdyby zůstal v činné službě)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0058"><P>Na jednání bylo potvrzeno, že navrhovatel pobírá důchod ze služby u policie od svého nuceného odchodu do důchodu v roce 1976.</P></NOTE>?</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0134"><NO.P>134.</NO.P><TXT>A konečně, pokud jde o konkrétně o 25% snížení důchodu, druhá otázka předkládajícího soudu implicitně vychází z předpokladu, že toto snížení je plně důsledkem diskriminační povahy daného rozhodnutí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0135"><NO.P>135.</NO.P><TXT>Nicméně <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0075" REF.END="QE0075"/>co kdyby?<QUOT.END REF.START="QS0075" CODE="201C" ID="QE0075"/> by pak mělo opravdu znamenat <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0076" REF.END="QE0076"/>co kdyby?<QUOT.END REF.START="QS0076" CODE="201C" ID="QE0076"/>. Takže musí být zvážena možnost, že i kdyby bývalo nedošlo k odsouzení za trestný čin, navrhovatel by byl býval stejně potrestán disciplinárně na základě totožného souboru skutkových okolností<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0059"><P>Viz výše bod 42 a vyjádření rakouské vlády v tom smyslu, že policista při návrhu sexuálního styku nezletilému by podléhal postihu v disciplinárním řízení, a to <HT TYPE="ITALIC">bez ohledu na sexuální orientaci</HT> zúčastněných osob.</P></NOTE>, a jeho důchod by býval byl stejně snížen, ale o méně než 25 %. Takový přístup ve skutečnosti zastává Komise ve svých písemných podáních. Takže pokud by – nebýt diskriminace – navrhovatel býval stejně pobíral snížený důchod, ale například o 5 či 10 %, pak by účinky tohoto 5% nebo 10% snížení měly být zachovány.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0136"><NO.P>136.</NO.P><TXT>Takže pokud bychom souhlasili s přístupem <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0077" REF.END="QE0077"/>co kdyby?<QUOT.END REF.START="QS0077" CODE="201C" ID="QE0077"/> ve vztahu k 25% snížení důchodu, souhlasím s Komisí, že tato fikce musí být dovedena do svých logických důsledků. Ještě jednou, to, jak přesně by se disciplinární rozhodnutí lišilo, kdyby bývalo bylo přijato na nediskriminačním základě, by bylo (vskutku docela obtížnou) otázkou, kterou by se musel zabývat vnitrostátní soud.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Třetí otázka</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0137"><NO.P>137.</NO.P><TXT>Třetí otázkou se předkládající soud táže, zda odpověď na druhou otázku závisí na tom, zda si dotčená osoba aktivně hledala zaměstnání v rámci spolkové veřejné správy předtím, než dosáhla věkové hranice pro odchod do důchodu.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="22"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0138"><NO.P>138.</NO.P><TXT>Musím přiznat, že dost dobře nechápu, v čem by tato otázka mohla být s ohledem na skutkový stav v původním řízení relevantní. Ale jelikož jsme již začali řešit scénáře <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0078" REF.END="QE0078"/>co kdyby?<QUOT.END REF.START="QS0078" CODE="201C" ID="QE0078"/>, je docela obtížné říct, že tato otázka je hypotetická.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0139"><NO.P>139.</NO.P><TXT>Ve skutkových okolnostech projednávané věci se nenachází nic o tom, zda navrhovatel skutečně usiloval o (opětovné) zaměstnání v rámci spolkové veřejné správy. Je patrně rozumné domnívat se, že byla-li osoba propuštěna ze státní služby za takových okolností, jako jsou okolnosti v původním řízení, snaha vrátit se do téže služby by byla nejspíš zbytečná (pokud by to z právního hlediska vůbec bylo možné). Pokud je tomu opravdu tak a navrhovatel by býval později neusiloval o opětovné zaměstnání v rámci spolkové veřejné správy, jaké závěry můžeme z této skutečnosti vyvodit? Mohlo by být navrhovateli vytýkáno, že tak neučinil? Mohl by pak být kvůli tomu znevýhodněn?</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0140"><NO.P>140.</NO.P><TXT>Nicméně ať je důležitost jakákoliv, jak bylo připomenuto výše v bodě 133, v rozsahu, v němž mají být neutralizovány účinky předčasného nuceného odchodu do důchodu, vzniká řada otázek ohledně toho, jak se vypořádat s mezitímním obdobím. V rámci vymýšlení alternativního příběhu by podle mě mělo být ponecháno vnitrostátnímu soudu, aby určil, které konkrétní detaily zohlední, aby nalezl rovnováhu mezi naprostým opominutím tohoto mezitímního období a jeho plným zohledněním, jako kdyby navrhovatel v té době stále pracoval ve veřejném sektoru.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">C.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Čtvrtá a pátá otázka</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0141"><NO.P>141.</NO.P><TXT>S ohledem na navrhovanou odpověď na první otázku předkládajícího soudu opět není třeba odpovídat na čtvrtou a pátou otázku. Nicméně pro případ, že by Soudní dvůr dospěl k jinému závěru, přidám několik návrhů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0142"><NO.P>142.</NO.P><TXT>Podstatou čtvrté a páté otázky předkládajícího soudu je, od kterého okamžiku by mělo (případné) zrušení 25% snížení důchodu nabýt účinku. Tyto otázky se omezují na okamžik, od něhož musí být účinky 25% snížení neutralizovány. Netýkají se účinků předčasného nuceného odchodu do důchodu. Nicméně jak je uvedeno výše v bodě 133, mám za to, že rozdílný přístup k budoucím účinkům 25% snížení důchodu a k budoucím účinkům povinného odchodu do důchodu vede k problematické rozporuplnosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0143"><NO.P>143.</NO.P><TXT>Podle mě odpověď na tuto otázku plyne z judikatury shrnuté výše v bodě 44 a následujících. Doufejme, že použití směrnice 2000/78 by pořád podléhalo (navzdory případnému dalekosáhlému přístupu k vyloučení budoucích účinků, jak bylo uvedeno výše) zásadě zákazu retroaktivity. Proto bez ohledu na odpověď na první otázku předkládajícího soudu může být tato zásada každopádně použita jako základ pro tvrzení, že 25% snížení důchodu musí být neutralizováno od uplynutí lhůty k provedení směrnice, a nikoli dříve.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">D.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Diskriminace na základě pohlaví</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Rozsah otázek předkládajícího soudu</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0144"><NO.P>144.</NO.P><TXT>Nakonec navrhovatel ve svých písemných vyjádřeních tvrdí, že sankce uložená disciplinárním rozhodnutím (rovněž) byla diskriminační na základě pohlaví, a to v rozporu s článkem 157 SFEU (původně článek 119 EHS a pak článek 141 ES). Podle navrhovatele toto ustanovení, které vstoupilo v platnost v roce 1979, tedy lze použít k vyloučení budoucích účinků disciplinárního rozhodnutí stejným způsobem, který navrhoval u první otázky vnitrostátního soudu ve vztahu ke směrnici 2000/78. Došlo by k tomu ale mnohem dříve.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0145"><NO.P>145.</NO.P><TXT>V tomto ohledu bych uvedl několik poznámek.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="23"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0146"><NO.P>146.</NO.P><TXT>Předkládající soud na článek 157 SFEU (ani předchozí číslování) neodkazuje. Navrhovatel je opravdu jediným účastníkem, který tuto otázku vznesl ve svých písemných vyjádřeních. Lze tvrdit, že řešení otázky možného použití článku 157 SFEU by mohlo být pro vnitrostátní soud užitečné. Podle mě by se však do toho Soudní dvůr neměl pouštět, a to zejména z následujících důvodů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0147"><NO.P>147.</NO.P><TXT>Zaprvé ani v otázkách předkládajícího soudu, ani obecně v usnesení o položení předběžné otázky není o daném ustanovení vůbec žádná zmínka. Kdyby to vnitrostátní soud považoval za důležité, podle mě by to aspoň podotkl. Pro takové opomenutí musí být vícero důvodů a bylo by chybou předpokládat, že k neuvedení odkazu na daný článek došlo <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0079" REF.END="QE0079"/>nedopatřením<QUOT.END REF.START="QS0079" CODE="201C" ID="QE0079"/>. Otázkou tedy není to, zda by měl Soudní dvůr poukázat na podrobnosti a význam téměř neznámého technického předpisu, který mohl být přehlédnut. Článek 157 SFEU je důležitým ustanovením Smlouvy. Spíš jde o to, že jelikož argumenty týkající se článku 157 SFEU hrají ústřední roli v písemných vyjádřeních navrhovatele, je dost dobře možné, že navrhovatel vnitrostátní soud vyzval, aby Soudnímu dvoru předložil otázky týkající se tohoto ustanovení, ale tento návrh byl zamítnut.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0148"><NO.P>148.</NO.P><TXT>Zadruhé podle článku 94 jednacího řádu Soudního dvora musí žádost o rozhodnutí o předběžné otázce obsahovat, mimo jiné, popis relevantních skutkových okolností a vnitrostátního práva a důvody, které vedly vnitrostátní soud k položení konkrétních předběžných otázek Soudnímu dvoru. V projednávaném případě naformuloval vnitrostátní soud předkládací rozhodnutí, aniž vůbec zmínil článek 157 SFEU (nebo jeho předchozí číselné označení) a aniž uvedl jakékoli potenciálně relevantní skutečnosti nebo vnitrostátní právní předpisy vztahující se k tomuto ustanovení. Za těchto okolností mám za to, že by bylo v rozporu s judikaturou<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0060"><P>Z poslední doby viz např. usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180531">31. května 2018</DATE>, <NAME.CASE>Bán</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑24/18</NO.CASE>, nezveřejněné, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:376">EU:C:2018:376</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0018">18</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a násl.); ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180607">7. června 2018</DATE>, <NAME.CASE>easyJet Airline</NAME.CASE> v. Komise (<NO.CASE>C‑241/18</NO.CASE>, nezveřejněné, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:421">EU:C:2018:421</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0012">12</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a násl.); a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180607">7. června 2018</DATE>, <NAME.CASE>Filippi a další</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑589/16</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:417">EU:C:2018:417</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a násl.).</P></NOTE> týkající se článku 94 jednacího řádu, aby Soudní dvůr tato opomenutí přehlížel a na žádost jedné ze stran sporu aktivně poskytl odpovědi na otázku, která nebyla položena.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0149"><NO.P>149.</NO.P><TXT>Nicméně pro případ, že by se Soudní dvůr rozhodl věnovat se argumentům navrhovatele ohledně článku 157 SFEU, uvedu několik stručných poznámek v následující části.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Článek 157 SFEU</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0150"><NO.P>150.</NO.P><TXT>Ve své navrhované odpovědi na první otázku jsem vysvětlil, proč směrnice 2000/78 nebrání tomu, aby byly zachovány účinky disciplinárního rozhodnutí. Toto rozhodnutí bylo totiž přijato mimo časovou působnost směrnice. Směrnici nelze použít na přehodnocení tohoto rozhodnutí a k odvrácení některých z jeho účinků. Tyto argumenty platí <HT TYPE="ITALIC">mutatis mutandis</HT> i na článek 157 SFEU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0151"><NO.P>151.</NO.P><TXT>Pokud Soudní dvůr dojde k jinému závěru, bylo by na předkládajícím soudu, aby ověřil případnou existenci takové diskriminace. Nicméně chápu, že základní argument se týká toho, že s homosexuálními muži bylo zacházeno méně příznivě než s homosexuálními ženami<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0061"><P><HT TYPE="ITALIC">A</HT> <HT TYPE="ITALIC">contrario</HT> viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19980217">17. února 1998</DATE>, <NAME.CASE>Grant</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑249/96</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1998:63">EU:C:1998:63</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Navrhovatel uvedl, že policistce, která se dopustí sexuálního jednání s nezletilcem starším 14 let, by nebyla uložena žádná (nebo by každopádně byla uložena mírnější) disciplinární sankce na rozdíl od homosexuálního policisty, který se dopustí srovnatelného jednání.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0152"><NO.P>152.</NO.P><TXT>Je-li takové tvrzení z věcného hlediska správné (z pohledu disciplinární praxe v rámci rakouské policie v sedmdesátých letech), což by musel ověřit předkládající soud, článek 157 SFEU zakazuje diskriminaci na základě pohlaví ve vztahu k <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0080" REF.END="QE0080"/>odměňování<QUOT.END REF.START="QS0080" CODE="201C" ID="QE0080"/>. Podle ustálené judikatury <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0081" REF.END="QE0081"/>odměňování<QUOT.END REF.START="QS0081" CODE="201C" ID="QE0081"/> v tomto smyslu <HT TYPE="ITALIC">nezahrnuje</HT> platby v rámci důchodového systému, které jsou zařazeny mezi dávky sociálního zabezpečení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0062"><P>Viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19940928">28. září 1994</DATE>, <NAME.CASE>Beune</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑7/93</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1994:350">EU:C:1994:350</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0020">20</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0024">24</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</P></NOTE>. Na jednání rakouská vláda uvedla, že v tomto případě jde o zákonný<?PAGE NO="24"?> důchodový systém. Zda tomu tak opravdu je (ve smyslu judikatury Soudního dvora<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0063"><P>Viz například rozsudky ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19940928">28. září 1994</DATE>, <NAME.CASE>Beune</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑7/93</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1994:350">EU:C:1994:350</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0020">20</REF.NP.ECR> až <REF.NP.ECR REF="NP0024">24</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura), a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20161124">24. listopadu 2016</DATE>, <NAME.CASE>Parris</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑443/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:897">EU:C:2016:897</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0034">34</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>) by opět podléhalo ověření vnitrostátním soudem. Nicméně na základě prohlášení rakouské vlády k tomuto bodu by tyto druhy plateb měly v zásadě spadat mimo působnost článku 157 SFEU, čímž by se toto ustanovení stalo pro projednávanou věc nepoužitelným.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0153"><NO.P>153.</NO.P><TXT>Pokud by tomu však tak nebylo, musela by se zohlednit časová působnost článku 157 SFEU (a jeho předchozích číselných označení). V tomto ohledu odkazuji na své úvahy uvedené ke čtvrté a páté otázce, které se uplatní <HT TYPE="ITALIC">mutatis mutandis</HT>. Kromě toho v souladu s rozsudky ve věci Barber<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0064"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19900517">17. května 1990</DATE> (<NO.CASE>C‑262/88</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1990:209">EU:C:1990:209</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> a ve věci Ten Oever<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0065"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19931006">6. října 1993</DATE> (<NO.CASE>C‑109/91</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1993:833">EU:C:1993:833</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE> se <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0082" REF.END="QE0082"/>přímého účinku článku 119 Smlouvy o EHS lze dovolávat pro účely uplatnění nároku na rovné zacházení ve věcech zaměstnaneckých důchodů pouze <HT TYPE="ITALIC">ve vztahu k dávkám vypláceným za dobu zaměstnání po <DATE ISO="19900517">17. květnu 1990</DATE></HT> [datum vydání rozsudku ve věci Barber], a to s výjimkou ve prospěch zaměstnanců nebo jejich zástupců, kteří před tímto datem podali k soudu žalobu nebo vznesli rovnocennou stížnost podle použitelného vnitrostátního práva<QUOT.END REF.START="QS0082" CODE="201C" ID="QE0082"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0066"><P>Viz výrok rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19931006">6. října 1993</DATE>, <NAME.CASE>Ten Oever</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑109/91</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1993:833">EU:C:1993:833</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>). Kurzivou zvýraznil autor stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0154"><NO.P>154.</NO.P><TXT>Jak však vyplývá ze skutečností uvedených v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, žádné z příslušných období zaměstnání nebylo po <DATE ISO="19900517">17. květnu 1990</DATE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">V.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Závěry</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0155"><NO.P>155.</NO.P><TXT>Navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na první předběžnou otázku položenou Vervaltungsgerichtshof (Nejvyšší správní soud, Rakousko) takto:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0083" REF.END="QE0083"/>Článek 2 směrnice Rady 2000/78/ES ze dne <DATE ISO="20001127">27. listopadu 2000</DATE>, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání, nebrání zachování právního stavu vytvořeného správním rozhodnutím v oblasti disciplinárního práva státních zaměstnanců (disciplinární rozhodnutí), kterým byl úředníkovi nařízen nucený odchod do důchodu a zkrácení výše jeho důchodových dávek a které podle vnitrostátního práva nabylo právní moci, když</P><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>se na uvedené správní rozhodnutí v okamžiku jeho vydání ještě nevztahovala ustanovení unijního práva, zvláště pak směrnice 2000/78, přestože</P></ITEM><ITEM><P>(hypotetické) obdobné rozhodnutí v případě, že by bylo vydáno v době platnosti směrnice 2000/78, by bylo s touto směrnicí v rozporu.<QUOT.END REF.START="QS0083" CODE="201C" ID="QE0083"/></P></ITEM></LIST></P></QUOT.S></NP.ECR></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>