null
STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA
ATHANASIA RANTOSE
přednesené dne 22. října 2026(1)
Věc C-398/25
Energie-Control Austria für die Regulierung der Elektrizitäts- und Erdgaswirtschaft
za účasti
Magistrat der Stadt Wien,
DM,
Alpiq AG
[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podal Verwaltungsgericht Wien (správní soud ve Vídni, Rakousko)]
„ Řízení o předběžné otázce – Vnitřní trh s elektřinou – Nařízení (EU) č. 1227/2011 – Integrita a transparentnost velkoobchodního trhu s energií – Článek 1 odst. 2 a článek 2 body 4 a 6 – Územní působnost – Obchodování s přeshraniční přenosovou kapacitou mezi Rakouskou republikou a Švýcarskou konfederací – Článek 2 bod 2 – Pojem ‚manipulace s trhem‘ – Článek 2 bod 2 písm. a) bod i) – Pojem ‚nesprávné nebo zavádějící signály‘ – Platnost z hlediska článku 49 Listiny základních práv Evropské unie – Článek 2 bod 2 písm. a) bod ii) – Zaručení ceny velkoobchodních energetických produktů na uměle vytvořené úrovni – Článek 13 odst. 1 – Uplatňování zákazu zneužívání trhu – Vyšetřovací a vynucovací pravomoci svěřené vnitrostátnímu regulačnímu orgánu – Článek 18 – Sankce – Pravomoc obecního správního orgánu ukládat sankce – Přípustnost – Nařízení (EU) 2016/1719 – Rámcový pokyn pro přidělování kapacity na dlouhodobém trhu – Možnost vydávat nesprávné nebo zavádějící signály nebo zaručit cenu na uměle vytvořené úrovni ve smyslu nařízení č. 1227/2011, pokud je dané chování v souladu s procesními pravidly stanovenými nařízením 2016/1719 – Strategie vracení a nabídek (Return and Bid Strategy) – Soulad s nařízením č. 1227/2011 – Článek 2 druhý pododstavec bod 6 nařízení 2016/1719 – Zásada využití nebo prodeje – Použitelnost na měsíční aukce“
I. Úvod
1. Ve věci v původním řízení podal Energie-Control Austria für die Regulierung der Elektrizitäts- und Erdgaswirtschaft (Energie-Control Austria, úřad pověřený regulací v odvětví elektřiny a zemního plynu, Rakousko, dále jen „E-Control“) návrh na uložení - na základě vnitrostátní právní úpravy - správní pokuty DM, předsedkyni představenstva společnosti Alpiq AG se sídlem ve Švýcarsku, a to k Magistrat der Stadt Wien – Magistratisches Bezirksamt für den 3. und 11. Bezirk (magistrát města Vídeň, Rakousko, úřad 3. a 11. městského obvodu, dále jen „obvodní správní orgán“), což je orgán příslušný k uložení takové správní sankce. Tato žádost byla odůvodněna podezřením na manipulaci s trhem ve smyslu nařízení (EU) č. 1227/2011(2) při obchodování s přeshraniční kapacitou pro přenos elektřiny mezi Rakouskou republikou a Švýcarskou konfederací.
2. Vzhledem k tomu, že obvodní správní orgán toto řízení o uložení správní sankce trestní povahy zastavil, podal E-Control proti tomuto rozhodnutí žalobu k Verwaltungsgericht Wien (správní soud ve Vídni, Rakousko), který je předkládajícím soudem.
3. Tento soud pokládá Soudnímu dvoru dvě skupiny otázek. První skupina se týká zaprvé použitelnosti nařízení č. 1227/2011 na obchodování s přeshraniční přenosovou kapacitou mezi Rakouskou republikou a Švýcarskou konfederací v obou směrech; zadruhé k platnosti čl. 2 bodu 2 písm. a) bodu i) tohoto nařízení z hlediska článku 49 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) a zatřetí souladu vnitrostátní právní úpravy, pokud jde o pravomoci svěřené vnitrostátnímu regulačnímu orgánu (dále jen „VRO“), s články 13 a 18 uvedeného nařízení. Druhá skupina otázek vyzývá Soudní dvůr, aby upřesnil rozsah pojmu „manipulace s trhem“ ve smyslu čl. 2 bodu 2 písm. a) bodů i) a ii) téhož nařízení, zejména v případě vrácení přeshraniční přenosové kapacity získané v ročních aukcích v rámci měsíční aukce, a následných nabídkách na koupi rámci téže měsíční aukce.
4. V projednávané věci má tedy Soudní dvůr příležitost vyjádřit se k dosud neřešeným otázkám týkajícím se velkoobchodního trhu s energií, zejména ke vztahu mezi pravidly upravujícími aukce přeshraniční přenosové kapacity a zákazem manipulace s trhem, a konkrétně k otázce, zda jednání, které je v souladu s prvně uvedenými pravidly, může přesto představovat manipulaci s trhem ve smyslu nařízení č. 1227/2011.
II. Právní rámec
A. Unijní právo
1. Nařízení č. 1227/2011
5. Body 1, 2, 13, 14 a 31 odůvodnění nařízení č. 1227/2011 zní:
„(1) Je důležité zajistit, aby spotřebitelé a další účastníci trhu mohli mít důvěru v integritu trhů s elektřinou a plynem, aby ceny stanovené na velkoobchodních trzích s energií odrážely spravedlivou a konkurenční interakci mezi nabídkou a poptávkou a aby nebylo možné získávat výhody ze zneužívání trhu.
(2) Cílem větší integrity a transparentnosti velkoobchodních trhů s energií by měla být podpora otevřené a spravedlivé hospodářské soutěže na velkoobchodních trzích s energií ve prospěch konečných spotřebitelů energie.
[...]
(13) Manipulace na velkoobchodních trzích s energií zahrnuje lidské zásahy, které uměle vytvoří ceny na úrovni neodůvodněné tržními silami nabídky a poptávky, včetně skutečné dostupnosti výrobní, skladovací nebo dopravní kapacity a poptávky. Formy manipulace s trhem zahrnují: zadávání nebo rušení falešných objednávek; šíření nepravdivých nebo zavádějících informací nebo zvěstí prostřednictvím sdělovacích prostředků, včetně internetu, nebo jakýmikoli jinými prostředky; úmyslné poskytování nepravdivých informací podnikům, které provádějí posuzování cen nebo vydávají zprávy týkající se trhu, což má za následek uvedení účastníků trhu, kteří na základě takových posouzení cen nebo zpráv týkajících se trhu jednají, v omyl; a předstírání, že dostupná kapacita výroby elektřiny nebo dostupnost zemního plynu či dostupná přepravní kapacita jsou jiné než kapacita, která je technicky skutečně k dispozici, jestliže takové informace mají nebo mohou mít dopad na cenu velkoobchodních energetických produktů. Manipulace a její důsledky se mohou vyskytovat bez ohledu na státní hranice, v rámci trhů s elektřinou a plynem i na finančních a komoditních trzích, včetně trhů s emisními povolenkami.
(14) Příklady manipulace s trhem a pokusy o manipulaci s ním zahrnují jednání osoby či osob jednajících ve spolupráci, jehož cílem je získat rozhodující postavení ve vztahu k nabídce velkoobchodního energetického produktu či poptávce po něm, jež vede nebo by mohlo vést k přímému nebo nepřímému stanovení cen či vytvoření jiných nerovných podmínek pro obchodování; dále nabízení, nákup či prodej velkoobchodních energetických produktů, jehož účelem, záměrem či důsledkem je uvedení účastníků trhu, kteří jednají na základě referenčních cen, v omyl. Legitimní cestou k zajištění příznivé ceny velkoobchodního energetického produktu by však pro účastníky trhu mohly být uznávané tržní postupy, jako například postupy uplatňované v oblasti finančních služeb, které jsou v současnosti definovány v čl. 1 odst. 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/6/ES ze dne 28. ledna 2003 o obchodování zasvěcených osob a manipulaci s trhem (zneužívání trhu) [(3)] a které mohou být v rámci revize této směrnice změněny.
[...]
(31) Je důležité, aby sankce za porušení tohoto nařízení byly přiměřené, účinné a odrazující a aby odrážely závažnost porušení, škodu způsobenou spotřebitelům a potenciální zisky z obchodování na základě důvěrných informací a manipulace s trhem. Tyto sankce by měly být ukládány v souladu s vnitrostátními předpisy. Vzhledem k vzájemnému provázání obchodování s produktovými deriváty elektřiny a zemního plynu s obchodováním se samotnou elektřinou a zemním plynem by sankce za porušení tohoto nařízení měly odpovídat sankcím, které členské státy přijaly při provádění směrnice [2003/6]. [...] Tímto nařízením nejsou dotčeny ani vnitrostátní právní předpisy týkající se dokazování, ani povinnost vnitrostátních regulačních orgánů a soudů členských států zjistit příslušné skutečnosti o případu, pokud jsou tyto předpisy a povinnosti v souladu s obecnými zásadami práva Unie.“
6. Článek 1 tohoto nařízení, nadepsaný „Předmět, oblast působnosti a vztah k jiným právním předpisům Unie“, v odstavcích 1 a 2 stanoví:
„1. Toto nařízení stanoví pravidla, která zakazují nekalé praktiky mající dopad na velkoobchodní trhy s energií, která odpovídají pravidlům uplatňovaným na finančních trzích a řádnému fungování velkoobchodních trhů s energií při zohlednění zvláštností těchto trhů. Zajišťuje monitorování velkoobchodních trhů s energií prováděné Agenturou pro spolupráci energetických regulačních orgánů [ACER] [...] v úzké spolupráci s vnitrostátními regulačními orgány a s ohledem na vzájemné vazby mezi systémem pro obchodování s emisemi a velkoobchodními trhy s energií.
2. Toto nařízení se vztahuje na obchodování s velkoobchodními energetickými produkty. Články 3 a 5 tohoto nařízení se nepoužijí na velkoobchodní energetické produkty, které jsou finančními nástroji a na které se vztahuje článek 9 směrnice [2003/6]. Tímto nařízením nejsou dotčeny směrnice [2003/6] a 2004/39/ES [(4)], ani uplatňování evropského soutěžního práva na praktiky, na něž se vztahuje toto nařízení.“
7. Článek 2 uvedeného nařízení, nadepsaný „Definice“, stanoví:
„Pro účely tohoto nařízení se použijí tyto definice:
[...]
2) ,Manipulací s trhem‘ se rozumí:
a) provedení jakékoliv transakce nebo vydání jakéhokoliv příkazu k obchodování s velkoobchodními energetickými produkty, které
i) vydávají nebo jsou způsobilé vydávat nesprávné nebo zavádějící signály, pokud jde o nabídku velkoobchodních energetických produktů, poptávku po nich nebo jejich cenu,
ii) zaručují anebo se snaží zaručit prostřednictvím osoby nebo osob jednajících ve spolupráci cenu jednoho nebo několika velkoobchodních energetických produktů na uměle vytvořené úrovni, pokud osoba, která provádí transakci nebo vydá příkaz k obchodování, neprokáže, že její důvody pro takové jednání jsou legitimní a že tato transakce nebo tento příkaz k obchodování jsou v souladu s uznávanými tržními postupy na dotčených velkoobchodních trzích s energií, nebo
iii) využívají nebo se snaží využít smyšlených prostředků [nebo] jakékoli jiné formy klamání nebo lsti, jež vydávají nebo jsou způsobilé vydávat nesprávné nebo zavádějící signály, týkající se nabídky velkoobchodních energetických produktů, poptávky po nich nebo jejich ceny,
[...]
[...]
4) ,Velkoobchodními energetickými produkty‘ se rozumí tyto smlouvy a deriváty deriváty, bez ohledu na to, kde a jak je s nimi obchodováno:
a) smlouvy na dodávky elektřiny nebo zemního plynu s místem dodávky v Unii;
b) deriváty týkající se elektřiny nebo zemního plynu vyráběných, obchodovaných nebo dodávaných v Unii;
c) smlouvy týkající se přenosu elektřiny nebo přepravy zemního plynu v Unii;
d) deriváty týkající se přenosu elektřiny nebo přepravy zemního plynu v Unii.
[...]
[...]
6) ,Velkoobchodním trhem s energií‘ se rozumí jakýkoli trh v Unii, na kterém se obchoduje s velkoobchodními energetickými produkty.
7) ‚Účastníkem trhu‘ se rozumí jakákoli osoba včetně provozovatelů přenosových nebo přepravních soustav, která provádí transakce na jednom či více velkoobchodních trzích s energií, včetně zadávání příkazů k obchodování.
8) ,Osobou‘ se rozumí fyzická nebo právnická osoba.
[...]
10) ‚Vnitrostátním regulačním orgánem‘ se rozumí vnitrostátní regulační orgán určený v souladu s čl. 35 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/72/ES ze dne 13. července 2009 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou [(5)] [...].
11) ‚provozovatelem přenosové nebo přepravní soustavy‘ se rozumí provozovatel přenosové soustavy ve smyslu čl. 2 bodu 4 směrnice [2009/72] [...].
[...]“
8. Článek 5 téhož nařízení, nadepsaný „Zákaz manipulace s trhem“, stanoví:
„Zakazuje se účast nebo pokus o účast na manipulaci s trhem na velkoobchodních trzích s energií.“
9. Článek 13 nařízení č. 1227/2011, nadepsaný „Uplatňování zákazu proti zneužívání trhu“, zní takto:
„1. Vnitrostátní regulační orgány zajistí, aby se uplatňovaly zákazy stanovené v článcích 3 a 5 a povinnosti stanovené v článku 4.
Každý členský stát zajistí, aby jeho vnitrostátní regulační orgány měly vyšetřovací a vynucovací pravomoci nezbytné pro výkon jeho funkcí do 29. června 2013. Pravomoci jsou vykonávány přiměřeným způsobem.
Tyto pravomoci mohou být vykonávány:
a) přímo;
b) ve spolupráci s jinými orgány; nebo
c) podáním návrhu u příslušných justičních orgánů.
V případě potřeby mohou vnitrostátní regulační orgány vykonávat své vyšetřovací pravomoci ve spolupráci s organizovanými trhy, systémy párování obchodů či jinými osobami, které v rámci své profese sjednávají transakce [...]
2. Vyšetřovací a vynucovací pravomoci uvedené v odstavci 1 se omezí na účel vyšetřování. Musí být vykonávány v souladu s vnitrostátními právními předpisy a zahrnují právo:
a) na přístup k jakémukoli příslušnému dokumentu v jakékoli formě a na obdržení jeho kopie;
b) požadovat informace od každé dotčené osoby, včetně těch, které se postupně zapojily do předávání příkazů nebo provádění dotyčných operací, jakož i jejich zmocnitelů, a je-li třeba, předvolat a vyslechnout každou takovou osobu nebo zmocnitele;
c) na provádění kontrol na místě;
d) požadovat existující záznamy o telefonních hovorech a datovém provozu;
e) požadovat ukončení jakéhokoli jednání, které je v rozporu s tímto nařízením nebo akty v přenesené pravomoci či prováděcími akty, přijatými na jeho základě;
f) požádat soud o zmrazení nebo obstavení majetku;
g) požádat soud nebo jiný příslušný orgán o uložení dočasného zákazu profesionální činnosti.“
10. Článek 18 tohoto nařízení, nadepsaný „Sankce“, stanoví:
„Členské státy stanoví sankce za porušení tohoto nařízení a přijmou veškerá opatření nezbytná pro jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, odrazující a přiměřené a musí odrážet povahu, trvání a závažnost porušení, škody způsobené spotřebitelům a potenciální zisky z obchodování na základě důvěrných informací a manipulace s trhem.
[...]
Členské státy zajistí, aby vnitrostátní regulační orgán mohl sdělit veřejnosti opatření nebo sankce ukládané za porušení tohoto nařízení, pokud by toto zveřejnění nezpůsobilo zúčastněným stranám nepřiměřenou škodu.“
2. Nařízení (EU) 2016/1719
11. Článek 1 nařízení (EU) 2016/1719, nadepsaný „Předmět a oblast působnosti“, v odstavci 1 stanoví:
„ Toto nařízení stanoví podrobná pravidla pro přidělování kapacity mezi zónami na dlouhodobém trhu, vytvoření společné metodiky pro stanovení dlouhodobé kapacity mezi zónami, vytvoření jednotné platformy pro přidělování na evropské úrovni, kde se budou nabízet dlouhodobá přenosová práva, a pro možnost vracet dlouhodobá přenosová práva k následnému přidělení kapacity na dlouhodobém trhu nebo je převádět mezi účastníky trhu.“
12. Článek 2 tohoto nařízení, nadepsaný „Definice“, uvádí:
„Pro účely tohoto nařízení se použijí definice stanovené v [...] článku 2 směrnice [2009/72].
Dále se rozumí:
1) ‚přidělováním kapacity na dlouhodobém trhu‘ alokace dlouhodobé kapacity mezi zónami prostřednictvím aukce před denním časovým rámcem;
2) ‚dlouhodobým přenosovým právem‘ fyzické přenosové právo nebo finanční přenosové právo - opce nebo finanční přenosové právo - závazek získané při přidělování kapacity na dlouhodobém trhu;
3) ‚pravidly pro přidělování‘ pravidla pro přidělování kapacity na dlouhodobém trhu uplatňovaná jednotnou platformou pro přidělování;
4) ‚jednotnou platformou pro přidělování‘ evropská platforma zřízená všemi provozovateli přenosových soustav za účelem přidělování kapacity na dlouhodobém trhu;
5) ‚aukcí‘ proces, jehož prostřednictvím je dlouhodobá kapacita mezi zónami nabízena a přidělována účastníkům trhu, kteří předkládají nabídky;
6) ‚zásadou využití nebo prodeje‘ zásada, podle níž je kapacita mezi zónami odpovídající fyzickým přenosovým právům, jež byla zakoupena, ale nebyla nominována, automaticky dána k dispozici pro přidělování denní kapacity a podle níž držitel těchto fyzických přenosových práv obdrží od provozovatelů přenosových soustav úhradu;
7) ‚nominací‘ oznámení, kterým se příslušným provozovatelům přenosových soustav ohlašuje využití dlouhodobé kapacity mezi zónami držitelem fyzických přenosových práv a jeho protistranou nebo pověřenou třetí osobou;
[...]“
13. Článek 37 uvedeného nařízení, nadepsaný „Podmínky účasti na přidělování kapacity na dlouhodobém trhu“, stanoví:
„1. Aby se mohli účastníci trhu účastnit aukcí nebo převádět svá dlouhodobá přenosová práva, musí být zaregistrováni u jednotné platformy pro přidělování a musí splnit veškeré požadavky na způsobilost podle harmonizovaných pravidel pro přidělování. Požadavky na způsobilost musí být v souladu se zásadou zákazu diskriminace a zásadou transparentnosti.
2. Poté, co účastník trhu podá žádost o registraci, jej jednotná platforma pro přidělování vyrozumí o tom, zda splňuje veškeré požadavky na způsobilost a zda se může účastnit aukcí nebo od určeného data převádět svá dlouhodobá přenosová práva.
3. Účastníci trhu musí plně respektovat harmonizovaná pravidla pro přidělování. Musí udržovat všechny informace týkající se jejich účasti aktuální a neprodleně vyrozumět jednotnou platformu pro přidělování o veškerých změnách těchto informací.
4. Jednotná platforma pro přidělování je oprávněna pozastavit nebo odejmout právo účastníka trhu účastnit se aukcí nebo převádět svá dlouhodobá přenosová práva, pokud porušil smluvní povinnosti vyplývající z harmonizovaných pravidel pro přidělování.
5. Pozastavení nebo odnětí práva účastníka trhu účastnit se aukcí nebo převádět svá dlouhodobá přenosová práva podle harmonizovaných pravidel pro přidělování nevyvazuje účastníka trhu nebo jednotnou platformu pro přidělování z jejich povinností vyplývajících z dlouhodobých přenosových práv přidělených a uhrazených před tímto pozastavením nebo odnětím.“
14. Článek 43 téhož nařízení, nadepsaný „Vrácení dlouhodobých přenosových práv“, stanoví:
„1. Držitelé dlouhodobých přenosových práv mohou prostřednictvím jednotné platformy pro přidělování svá dlouhodobá přenosová práva vrátit příslušným provozovatelům přenosových soustav k následnému přidělení kapacity na dlouhodobém trhu.
2. Držitelé dlouhodobých přenosových práv, kteří zamýšlejí vrátit svá dlouhodobá přenosová práva k následnému přidělení kapacity na dlouhodobém trhu, o tom přímo nebo nepřímo prostřednictvím třetí osoby vyrozumí jednotnou platformu pro přidělování v souladu s pokyny v harmonizovaných pravidlech pro přidělování.
3. Držitelé dlouhodobých přenosových práv, kteří tato svá práva vrací, získají přímo nebo nepřímo prostřednictvím třetí osoby od příslušných provozovatelů přenosových soustav prostřednictvím jednotné platformy pro přidělování úhradu. Tato úhrada se musí rovnat ceně stanovené při aukci, v jejímž průběhu jsou dlouhodobá přenosová práva nově přidělena.“
B. Rakouské právo
1. ElWOG 2010
15. Ustanovení § 89 Bundesgesetz, mit dem die Organisation auf dem Gebiet der Elektrizitätswirtschaft neu geregelt wird (Elektrizitätswirtschafts- und -organisationgesetz 2010) [spolkový zákon o nové úpravě organizace v oblasti elektroenergetiky (zákon o organizaci v oblasti elektroenergetiky z roku 2010)](6) ze dne 23. prosince 2010, ve znění použitelném na spor v původním řízení(7) (dále jen „ElWOG 2010“), nadepsaný „Příslušnost orgánů v ostatních záležitostech, které jsou upraveny přímo použitelným spolkovým právem“, stanoví:
„(1) Není-li v konkrétním případě stanoveno jinak, je orgánem ve smyslu přímo použitelných ustanovení tohoto spolkového zákona regulační orgán.
(2) Správní sankce podle § 99 až § 102 ukládá okresní správní orgán [Bezirksverwaltungsbehörde] příslušný podle § 26 Verwaltungsstrafgesetz (zákon o správních sankcích). Regulační orgán má v tomto řízení postavení účastníka řízení. Je oprávněn domáhat se dodržování právních předpisů, které slouží k ochraně jím zastupovaných veřejných zájmů, jako subjektivního práva v řízení a podat opravný prostředek ke správnímu soudu spolkové země.
(3) Regulační orgán může povinné osoby, které porušují povinnosti stanovené tímto spolkovým zákonem, na tuto skutečnost upozornit a uložit jim povinnost dosáhnout stavu v souladu s právem v přiměřené lhůtě, kterou stanoví, pokud existují důvody se domnívat, že bude dosaženo jednání v souladu s právem i bez uložení sankce. Musí přitom upozornit na právní důsledky spojené s takovou výzvou.
(4) Povinným osobám se neuloží sankce, pokud ve lhůtě stanovené regulačním orgánem zajistí soulad se zákonem.
[...]“
16. Ustanovení § 99 tohoto zákona, nadepsaného „Obecná ustanovení o sankcích“, v odstavci 4 stanoví:
„Pokud skutek nenaplňuje skutkovou podstatu trestného jednání spadajícího do příslušnosti řádných soudů nebo jednání, za které lze uložit peněžitou sankci, nebo za něj nelze uložit přísnější trest podle jiných správních ustanovení trestních, spáchá správní delikt, za který bude uložen peněžitý trest až do výše 150 000 eur, ten, kdo
1. se v rozporu s článkem 5 nařízení [č. 1227/2011] ve spojení s jeho čl. 2 body 2 a 3 dopustí manipulace s trhem nebo se o ni pokusí;
[...]“
17. Ustanovení § 103 uvedeného zákona, nadepsaného „Zvláštní ustanovení o správních řízeních trestních“, v odstavci 1 stanoví:
„Promlčecí doba (§ 31 odst. 2 zákona o správních sankcích) činí v případě správních deliktů podle § 99 až § 102 jeden rok.“
2. VStG
18. Ustanovení § 31 Verwaltungsstrafgesetz (zákon o správních sankcích) ze dne 31. ledna 1991(8), ve znění použitelném na spor v původním řízení(9) (dále jen „VStG“), nadepsaného „Promlčení“, zní v odstavcích 1 a 2 takto:
„(1) Stíhání osoby není přípustné, pokud vůči ní nebyl ve lhůtě jednoho roku zahájen žádný úkon stíhání (§ 32 odst. 2). Tato lhůta se počítá od okamžiku, kdy bylo trestné jednání dokončeno nebo skončilo; pokud prospěch, který je součástí skutkové podstaty, vznikl až později, začíná lhůta běžet až tímto okamžikem.
(2) Trestnost správního deliktu zaniká promlčením. Promlčecí doba činí tři roky a běží od okamžiku uvedeného v odstavci 1. Do promlčecí doby se nezapočítává:
1. doba, po kterou podle zákonného ustanovení nemůže být stíhání zahájeno nebo v něm nelze pokračovat;
2. doba, po kterou vede státní zastupitelství, soud nebo jiný správní orgán proti pachateli trestní řízení pro dotčený skutek;
3. doba, po kterou je řízení přerušeno až do pravomocného rozhodnutí o předběžné otázce;
4. doba, po kterou je vedeno řízení u Verwaltungsgerichtshof (Nejvyšší správní soud, Rakousko], Verfassungsgerichtshof [Ústavní soud, Rakousko] nebo u Soudního dvora Evropské unie.“
C. Pravidla pro přidělování na švýcarských hranicích
19. Joint Allocation Office SA (dále jen „JAO“) je společnost působící jako jednotná platforma pro přidělování zřízená všemi provozovateli přenosových soustav za účelem přidělování kapacity na dlouhodobém trhu ve smyslu čl. 2 bodu 4 nařízení 2016/1719.
20. Allocation Rules for Forward Capacity – Allocations on Swiss Borders (pravidla pro přidělování kapacity na dlouhodobém trhu – přidělování na švýcarských hranicích), ve znění použitelném na spor v původním řízení, byla přijata JAO v říjnu 2019 (dále jen „pravidla pro přidělování na švýcarských hranicích“) v koordinaci s dotčenými VRO a provozovateli přenosových soustav.
21. Článek 2 těchto pravidel, nadepsaný „Definice a výklad“, v odstavci 1 upřesňuje:
„Pojmy psané velkými písmeny použité v těchto pravidlech pro přidělování mají význam, který jim přisuzuje [...] nařízení [2016/1719].“
22. Článek 45 uvedených pravidel, nadepsaný „Obecné zásady“, stanoví:
„1. Na fyzická přenosová práva se vztahuje zásada využití nebo prodeje.
2. Držitel přidělených fyzických přenosových práv může nominovat fyzická přenosová práva k jejich fyzickému použití v souladu s článkem 46.
3. Pokud registrovaný účastník nenominuje svá fyzická přenosová práva, platforma pro přidělování zpřístupní mezizónovou kapacitu nenominovaných práv na fyzický přenos pro příslušné denní přidělení. Držitelé fyzických přenosových práv, kteří nenominovali svá fyzická přenosová práva k fyzickému využití svých práv nebo případně nevyhradili svá fyzická přenosová práva pro vyrovnávací služby, mají nárok na úhradu v souladu s článkem 48.
[...]“
III. Spor v původním řízení, předběžné otázky a řízení u Soudního dvora
23. Dne 6. července 2022 podal úřad E-Control návrh na uložení správní pokuty DM na základě § 99 odst. 4 bodu 1 ElWOG 2010 ve spojení s články 2 a 5 nařízení č. 1227/2011 u obvodního správního orgánu, tedy orgánu příslušného k uložení takové správní sankce v souladu s § 89 odst. 2 tohoto zákona.
24. Důvodem tohoto návrhu bylo, že JAO dne 15. října 2019 zaslala ACER úřadu E-Control oznámení o podezření, ve kterém upozornila na možné protiprávní jednání v rámci aukcí měsíční přeshraniční přenosové kapacity na hranicích mezi Rakouskem a Švýcarskem. Toto chování následně kvalifikovala v rámci svého předběžného prvotního posouzení jako podezřelé i ACER .
25. E-Control společnosti Alpiq nebo DM zejména vytýkal manipulativní jednání, které probíhalo ve třech fázích. První z nich spočívala v nákupu velkého objemu roční přeshraniční kapacity pro přenos elektřiny v rámci ročních aukcí. Druhá fáze zahrnovala vracení této roční kapacity při měsíčních aukcích, čímž se podstatně zvýšil objem prodávaný na aukcích a ostatním účastníkům trhu to signalizovalo skutečný úmysl prodeje. Konečně třetí fáze spočívala v tom, že společnost Alpiq podala nabídky na koupi velkého objemu měsíční kapacity, což podle E-Control vedlo k zaručení minimální ceny pro kapacitu, kterou držela. K tomuto jednání docházelo v letech 2020 až 2022.
26. E-Control konstatoval, že poté, co JAO zveřejnila nabídky na koupi po skončení aukcí v anonymizované podobě na internetových stránkách, ukázalo se, že společnost Alpiq vyslala trhu nesprávné nebo zavádějící signály ve smyslu čl. 2 bodu 2 písm. a) bodu i) nařízení č. 1227/2011 ohledně nabídky a poptávky při těchto aukcích. Zveřejněná poptávka a výše nabídek na koupi totiž vyvolaly u ostatních účastníků trhu dojem, že jsou větší než ve skutečnosti, zejména pokud společnost Alpiq v důsledku vrácení přeshraniční přenosové kapacity získané v ročních aukcích představovala největší část kapacity nabízené v rámci měsíční aukce a byla rovněž největším kupujícím. Společnost Alpiq navíc kombinací vracení kapacity a podávání nabídek na koupi dosáhla toho, že vrácená kapacita měla minimální cenu, takže ostatní účastníci trhu ji mohli získat pouze prostřednictvím nabídky vyšší než tato cena. Nabídky podané touto společností, které nebyly z ekonomického hlediska ani nutné, ani odůvodnitelné, jelikož již vlastnila příslušná kapacitní práva, tak měly za následek umělé zvýšení celkové poptávky zveřejňované každý měsíc. Alpiq totiž byla aktivní současně na straně nabídky, a to prostřednictvím vracení kapacit, a na straně poptávky, prostřednictvím nabídek na koupi, avšak z důvodu anonymizace nabídek tato dvojí intervence nebyla pro ostatní účastníky trhu zjevná. Kromě toho byly některé její nabídky výrazně vyšší, než nabídky jiných účastníků trhu.
27. Obvodní správní orgán, na který se E-Control obrátil, zahájil trestní řízení správní, které rozhodnutím ze dne 14. prosince 2023 zastavil s odůvodněním, že zaprvé předsedkyně představenstva společnosti Alpiq obviněná v tomto řízení vykonávala tuto funkci až od března 2021 a zadruhé případné trestné jednání je promlčeno.
28. E-Control podal proti tomuto rozhodnutí žalobu k Verwaltungsgericht Wien (správní soud ve Vídni, Rakousko), který je předkládajícím soudem. Kromě okolností, které již uvedl ve své stížnosti, v podstatě tvrdil - poprvé až před tímto soudem-, že obvodní správní orgán není příslušný k rozhodnutí ve věci v původním řízení. Podle E-Control totiž na základě přímé použitelnosti článku 13 nařízení č. 1227/2011 ve spojení s § 89 odst. 1 a 2 ElWOG 2010 tato pravomoc příslušela jemu, jelikož uvedený správní orgán nepředstavuje nezávislý justiční orgán ve smyslu čl. 13 odst. 1 písm. c) tohoto nařízení. Příslušnost, kterou přiznává uvedenému správnímu orgánu § 89 odst. 2 ElWOG 2010, neodpovídá ani požadavkům čl. 13 odst. 1 písm. b) uvedeného nařízení, protože VRO nevykonává sankční pravomoci ve spolupráci s jinými orgány, nýbrž je pouze oprávněn podat návrh. Vzhledem k tomu, že § 89 odst. 2 ElWOG 2010 není v souladu s článkem 13 tohoto nařízení, je třeba od použití tohoto vnitrostátního ustanovení upustit, a E-Control je tedy příslušný pro ukládání sankcí podle § 89 odst. 1 ElWOG 2010. Město Vídeň je kromě toho vlastníkem velké energetické společnosti, proto nelze městský úřad podléhající jeho pokynům považovat za nestranný orgán. Protiprávní jednání vytýkané DM nebo společnosti Alpiq navíc není ještě promlčeno, jelikož § 103 odst. 1 ElWOG 2010 sice skutečně odkazuje na § 31 odst. 2 VStG, ale tento odkaz vychází ze staršího znění tohoto zákona. Rakouský zákonodárce přitom chtěl prodloužit dobu pro promlčení stíhání ze šesti měsíců na jeden rok.
29. Předkládající soud uvádí, že Alpiq ani DM v průběhu řízení nezpochybnily jim vytýkané jednání jako takové a v podstatě tvrdily, že toto jednání je v souladu s právními požadavky platnými pro aukce pořádané jednotnou platformou pro přidělování. Uvedly rovněž, že tato praxe, známá všem účastníkům trhu, je v souladu se zvyklostmi trhu a nevysílá nesprávné nebo zavádějící signály ostatním účastníkům trhu, což potvrdily dva znalecké posudky. Společnost Alpiq navíc neměla možnost prodat přeshraniční přenosovou kapacitu získanou v roční aukci podle potřeb v každém měsíci. Tuto kapacitu naopak bylo možné vrátit za účelem její nabídky v aukci pouze v plném rozsahu, za cenu stanovenou na základě této aukce, takže Alpiq nebyla ani schopna sama stanovit cenu. Vytýkané jednání tedy nesplňuje objektivní podmínky protiprávního jednání, jelikož daná společnost měla vážný zájem jak na prodeji, tak na nákupu dotyčné přenosové kapacity. Navíc její chování bylo z ekonomického hlediska rozumné, pochopitelné a nezbytné, protože trh s elektřinou ve Švýcarsku je nelikvidní, takže se společnost Alpiq se musela zajistit na zahraničních trzích, což vyžadovalo mít k dispozici přeshraniční přenosovou kapacitu, a dlouhodobé prognózy jsou spojeny s vysokou mírou nejistoty. Vrácení přenosových práv tak umožnilo uvolnit na trh větší kapacitu, a tím zvýšit likviditu, což je příznivé pro hospodářskou soutěž. Navíc je stíhání již promlčeno.
30. Společnost Alpiq a DM dodaly, že článek 13 nařízení č. 1227/2011 není ve věci v původním řízení přímo použitelný, jelikož toto ustanovení samo nedefinuje pravidla příslušnosti ani podmínky spolupráce mezi VRO a orgánem pověřeným ukládáním sankcí, a ponechává tak členským státům prostor pro uvážení. Podle zásady institucionální autonomie členských států nemůže mít toto ustanovení přednost před § 89 odst. 2 ElWOG 2010. Pravidla příslušnosti týkající se práv vymezujících pravomoci přiznané E-Control jsou také v souladu se zásadami efektivity a rovnocennosti, přičemž tento úřad požívá účinné soudní ochrany před správním soudem a uvedený článek 13 byl použit za účelem uplatnění řízení o správní sankci.
31. Za těchto podmínek se Verwaltungsgericht Wien (Správní soud ve Vídni) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Zahrnuje oblast působnosti nařízení [č. 1227/2011] obchodování švýcarského podniku s přeshraniční přenosovou kapacitou mezi Rakouskou republikou a Švýcarskou konfederací a mezi Švýcarskou konfederací a Rakouskou republikou?
2) Je článek 2 bod 2 písm. a) bod i) nařízení [č. 1227/2011] slučitelný s čl. 49 odst. 1 [Listiny]?
3) Je pravomoc obvodního správního orgánu ukládat správní sankce podle § 89 odst. 2 [ElWOG] slučitelná s kritérii unijního práva pro vyšetřovací a vynucovací pravomoci ve smyslu čl. 13 odst. 1 nařízení [č. 1227/2011], jakož i s kritérii unijního práva pro účinné a odrazující sankce ve smyslu článku 18 nařízení [č. 1227/2011]?
V případě kladné odpovědi na první až třetí otázku:
4) Může (právnická) osoba vydávat nesprávné nebo zavádějící signály ve smyslu čl. 2 bodu 2 písm. a) bodu i) [č. 1227/2011], pokud dodržuje procesní pravidla stanovená nařízením [2016/1719], resp. [pravidly pro přidělování na švýcarských hranicích] pro postup při aukcích přeshraniční přenosové kapacity na [jednotné platformě pro přidělování JAO] zřízené podle nařízení [2016/1719]?
5) V případě kladné odpovědi na čtvrtou otázku: Naplňuje vrácení přeshraniční přenosové kapacity, která byla získána v ročních aukcích, v rámci měsíční aukce a následné podání nabídek na koupi v rámci téže měsíční aukce (‚Return and Bid Strategy‘) na jednotné platformě pro přidělování JAO skutkovou podstatu manipulace s trhem podle čl. 2 bodu 2 písm. a) bodu i) nařízení [č. 1227/2011]?
V případě kladné odpovědi na první až třetí otázku:
6) Vede vrácení přeshraniční přenosové kapacity, která byla získána v ročních aukcích, v rámci měsíční aukce a následné podání nabídek na koupi v rámci stejné měsíční aukce (‚Return and Bid Strategy‘) na jednotné platformě pro přidělování JAO k porušení zásady využití nebo prodeje podle čl. 2 bodu 6 nařízení [č. 1227/2011] ve spojení s čl. 45 odst. 1 pravidel pro přidělování na švýcarských hranicích?
7) Je možné navzdory zákonnému postupu při aukci na jednotné platformě pro přidělování JAO ovlivnit cenu tak, aby byla zaručena cena na uměle vytvořené úrovni a tedy naplněna skutková podstata manipulace s trhem podle čl. 2 bodu 2 písm. a) bodu ii) nařízení [č. 1227/2011]?
8) V případě kladné odpovědi na šestou otázku: Naplňuje vrácení přeshraniční přenosové kapacity, která byla získána v ročních aukcích, v rámci měsíční aukce a následné podání nabídek na koupi v rámci stejné měsíční aukce na jednotné platformě pro přidělování JAO skutkovou podstatu manipulace s trhem podle čl. 2 bodu 2 písm. a) bodu ii) nařízení [č. 1227/2011]?“
32. Písemná vyjádření předložily Soudnímu dvoru E-Control, DM a Alpiq, rakouská a italská vláda, Evropský parlament, Rada Evropské unie a Evropská komise. Tito zúčastnění se rovněž vyjádřili ústně na jednání konaném dne 8. července 2026.
IV. Analýza
33. Úvodem podotýkám, že předkládající soud požádal Soudní dvůr, aby na některé z jeho otázek odpověděl pouze v případě kladné odpovědi na jiné otázky. Za účelem poskytnutí co nejúplnějších informací Soudnímu dvoru a pro úplnost se nicméně budu zabývat všemi otázkami položenými tímto soudem.
34. Rakouská vláda nadto v rámci písemného i ústního vyjádření uvedla, že podle použitelné vnitrostátní právní úpravy mají správní soudy plnou pravomoc rozhodovat ve věci, která jim byla předložena, a že tedy samy provádějí šetření bez ohledu na skutečnosti, které jim byly sděleny účastníky řízení. Za těchto podmínek, s výhradou analýzy provedené předkládajícím soudem v návaznosti na odpovědi Soudního dvora na první až třetí otázku, se odpověď na čtvrtou až osmou otázku, které se týkají pojmu „manipulace s trhem“ ve smyslu čl. 2 bodu 2 nařízení č. 1227/2011, jeví být pro tento soud užitečná, aby mohl rozhodnout ve věci v původním řízení.
A. K první předběžné otázce
35. Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda nařízení č. 1227/2011 musí být vykládáno v tom smyslu, že se vztahuje na obchodování švýcarského podniku s přeshraniční kapacitou pro přenos elektřiny mezi Rakouskou republikou a Švýcarskou konfederací v obou směrech.
36. Tento soud si tedy klade otázku ohledně územní působnosti tohoto nařízení, pokud je obchod s přenosovou kapacitou uskutečňován vzájemně mezi členským státem a třetím státem, přičemž zdůrazňuje, že uvedené nařízení odkazuje na „místo dodávky v Unii“ a na „trh v Unii“, zejména v čl. 2 bodech 4 a 6, které definují pojmy „velkoobchodní energetické produkty“ a „velkoobchodní trh s energií“.
37. V této souvislosti je třeba uvést, že čl. 1 odst. 2 téhož nařízení stanoví, že toto nařízení se vztahuje na „obchodování s velkoobchodními energetickými produkty“(10). Článek 2 bod 4 nařízení č. 1227/2011 definuje „velkoobchodní energetické produkty“ jako smlouvy a deriváty uvedené v písmenech a) až d) tohoto bodu. V uvedeném bodě 4 písm. c) jsou mezi nimi uvedeny „smlouvy týkající se přenosu elektřiny nebo přepravy zemního plynu v Unii“(11). Tyto smlouvy se liší zejména od smluv na dodávku elektřiny, u nichž je v témže bodě 4 písm. a) uvedeno, že místo dodávky musí být „v Unii“.
38. Ze znění čl. 2 bodu 4 písm. c) tohoto nařízení tak vyplývá, že pokud jde o smlouvy o přenosu elektřiny, není vyžadováno, aby elektřina byla přenášena výlučně v rámci členských států. Jakmile se tedy elektřina dostane na území Unie, uplatní se uvedené nařízení, a to i na smlouvy, u nichž je výchozím bodem nebo cílem přenosu elektřiny třetí stát. V projednávaném případě se smlouvy dotčené v původním řízení týkají přeshraničních toků mezi Rakouskou republikou, tedy členským státem, a Švýcarskou konfederací, tedy třetím státem. Vzhledem k tomu, že elektřina je v tomto rámci nutně přenášena na území Unie, spadají tyto smlouvy do oblasti působnosti nařízení jako „přenos v Unii“.
39. Předkládající soud dále ve své otázce uvádí, že obchodování s přeshraniční přenosovou kapacitou provádí „švýcarský podnik“. V této souvislosti definuje čl. 2 bod 7 nařízení č. 1227/2011 „účastníka trhu“ jako „jak[oukoliv] osob[u] včetně provozovatelů přenosových nebo přepravních soustav, která provádí transakce na jednom či více velkoobchodních trzích s energií, včetně zadávání příkazů k obchodování“. Bod 8 tohoto článku 2 upřesňuje, že „osobou“ se rozumí „fyzická nebo právnická osoba“. Toto nařízení tedy nevyžaduje, aby sídlo, místo podnikání, provozovna nebo bydliště osoby, která obchoduje se smlouvami týkajícími se velkoobchodních energetických produktů ve smyslu čl. 2 bodu 4 písm. c) uvedeného nařízení, byly v Unii. Stejně tak definice „velkoobchodních energetických produktů“ obsažená v čl. 2 bodě 4 tohoto nařízení se vztahuje na uvedené smlouvy a deriváty „bez ohledu na to, kde a jak je s nimi obchodováno“. Kromě toho čl. 2 bod 6 nařízení č. 1227/2011, který definuje „velkoobchodní trh s energií“ jako „jakýkoli trh v Unii, na kterém se obchoduje s velkoobchodními energetickými produkty“, nevyžaduje, aby obchodování prováděl účastník trhu usazený v Unii. Skutečnost, že obchodování s přeshraničními přenosovými kapacitami provádí podnik usazený ve třetí zemi, proto nemůže vyloučit použití tohoto nařízení.
40. Žádné jiné ustanovení uvedeného nařízení neobsahuje omezení jeho územní nebo osobní působnosti.
41. Výklad, podle kterého se nařízení č. 1227/2011 vztahuje na takové smlouvy, o jaké se jedná v původním řízení, potvrzují i cíle tohoto nařízení. Podle čl. 1 odst. 1 totiž toto nařízení stanoví mimo jiné pravidla, která zakazují nekalé praktiky mající dopad na velkoobchodní trhy s energií. Z bodu 1 tohoto nařízení navíc vyplývá, že je důležité, aby spotřebitelé a další účastníci trhu mohli mít důvěru v integritu trhů s elektřinou a plynem a aby nebylo možné získávat výhody ze zneužívání trhu. Kromě toho bod 13 odůvodnění nařízení č. 1227/2011 uvádí, že manipulace a její důsledky se mohou vyskytovat bez ohledu na státní hranice, mimo jiné v rámci trhů s elektřinou. Z těchto cílů vyplývá, že je třeba upřednostnit široký výklad územní působnosti tohoto nařízení, aby byl zaručen jeho užitečný účinek.
42. Chtěl bych dodat, že vzhledem k tomu, že evropské trhy s elektřinou jsou čím dál více propojeny i mimo území Unie(12), nařízení č. 1227/2011, jehož cílem je zajistit integritu a transparentnost velkoobchodních trhů s energií, by bylo částečně zbaveno své podstaty, pokud by se nevztahovalo na obchodování s přeshraničními přenosovými kapacitami v případech, kdy elektřina procházející členským státem pochází ze třetí země nebo směřuje do třetí země.
43. Pro informaci uvádím, že čl. 16 odst. 1 druhý pododstavec tohoto nařízení stanoví, že ACER „podle potřeby zveřejní nezávazné pokyny týkající se používání definic stanovených v článku 2“. V tomto rámci přijala tato agentura pokyny k uplatňování uvedeného nařízení, jehož bod 2.3.3(13) šestého vydání ze dne 22. července 2021(14) uvádí, že pojem „přenos elektřiny v Unii“ musí VRO vykládat v tom smyslu, že zahrnuje mimo jiné jakýkoliv přenos elektřiny z nabídkové zóny nebo místa nacházejících se geograficky mimo Unii do nabídkové zóny nebo místa dodání nacházejících se zcela nebo zčásti v Unii, jakož i jakýkoliv přenos elektřiny v opačném směru. Tyto pokyny rovněž v bodě 2.3(15) uvádějí, že osoby neusazené v Unii spadají do působnosti tohoto nařízení, pokud uzavírají transakce s velkoobchodními energetickými produkty. I když uvedené pokyny nejsou právně závazné, umožňují seznámit se s výkladem uvedeného nařízení účastníky trhu, jelikož ACER se podle čl. 16 odst. 1 druhého pododstavce nařízení č. 1227/2011 snaží zajistit, aby VRO plnily své úkoly podle tohoto nařízení koordinovaně a důsledně.
44. S ohledem na výše uvedené navrhuji odpovědět na první otázku tak, že nařízení č. 1227/2011 musí být vykládáno v tom smyslu, že se vztahuje na obchodování švýcarského podniku s přeshraniční kapacitou pro přenos elektřiny mezi Rakouskou republikou a Švýcarskou konfederací v obou směrech.
B. K druhé předběžné otázce
45. Druhou otázkou předkládající soud žádá Soudní dvůr, aby posoudil platnost čl. 2 bodu 2 písm. a) bodu i) nařízení č. 1227/2011 s ohledem na čl. 49 odst. 1 Listiny.
1. K přípustnosti
46. Rakouská vláda tvrdí, že druhá otázka je nepřípustná, neboť nesplňuje požadavky stanovené v článku 94 jednacího řádu Soudního dvora, jelikož předkládající soud dostatečně nevyložil své pochybnosti ohledně určitosti čl. 2 bodu 2 písm. a) bodu i) nařízení č. 1227/2011. Předkládací rozhodnutí totiž neobsahuje žádnou zmínku o různých výkladech, které lze pojmu „manipulace s trhem“ přisoudit. Pouhá okolnost, že pojem není definován, což je v unijním právu časté, a že vyžaduje výklad, však nestačí k prokázání neurčitosti dotčené normy, a tudíž ani porušení čl. 49 odst. 1 Listiny.
47. Připomínám, že z ducha spolupráce, jímž se má řídit průběh řízení o předběžné otázce, vyplývá, že je nezbytné, aby vnitrostátní soud uvedl v předkládacím rozhodnutí konkrétní důvody, proč má za to, že odpověď na jeho otázky týkající se výkladu či platnosti některých ustanovení unijního práva je nezbytná pro vyřešení sporu. Proto je důležité, aby vnitrostátní soud uvedl konkrétní důvody, které jej vedly k pochybnostem o platnosti některých ustanovení unijního práva, a popsal důvody neplatnosti, které mohou být podle jeho názoru uznány. Jak připomněla rakouská vláda, takový požadavek vyplývá rovněž z čl. 94 písm. c) jednacího řádu Soudního dvora(16)
48. I když je odůvodnění druhé předběžné otázky v projednávané věci stručné, umožňuje dostatečně pochopit, proč se předkládající soud táže Soudního dvora na platnost čl. 2 bodu 2 písm. a) bodu i) nařízení č. 1227/2011. Tento soud totiž uvádí, že se snaží určit, zda je toto ustanovení v souladu se zásadou zákonnosti v trestních věcech stanovenou v čl. 49 odst. 1 první větě Listiny v rozsahu, v němž v rámci pojmu „manipulace s trhem“ ve smyslu čl. 2 bodu 2 tohoto nařízení není jasně definován pojem „nesprávné nebo zavádějící signály“, pokud jde o nabídku velkoobchodních energetických produktů, poptávku po nich nebo jejich cenu. Uvedený soud zmiňuje zejména judikaturu Soudního dvora týkající se zásady určitosti použitelného práva, která je uvedena v tomto čl. 49 odst. 1, přičemž odkazuje na rozsudek ze dne 18. července 2013, Schindler Holding a další v. Komise(17).
49. Kromě toho argumentace rakouské vlády, podle které absence definice pojmu „nesprávné nebo zavádějící signály“ a nezbytnost výkladu právních aktů nestačí k prokázání porušení čl. 49 odst. 1 Listiny, souvisí s podstatou položené předběžné otázky, a nikoli s její přípustností, takže je třeba ji zkoumat v rámci meritorního přezkumu této otázky.
50. Za těchto podmínek Soudní dvůr disponuje skutkovými a právními poznatky nezbytnými pro užitečnou odpověď na otázku, jež mu byla předložena. Mám tudíž za to, že druhá otázka je přípustná.
2. K věci samé
51. Článek 49 Listiny, nadepsaný „Zásady zákonnosti a přiměřenosti trestných činů a trestů“, v odstavci 1 první větě stanoví, že „[n]ikdo nesmí být odsouzen za jednání nebo opomenutí, které v době, kdy bylo spácháno, nebylo podle vnitrostátního nebo mezinárodního práva trestným činem“. Připomínám, že z vysvětlení k Listině základních práv(18) k jejímu článku 49 vyplývá, že se toto ustanovení použije v oblasti trestního práva(19). Kromě toho je nesporné, že spor v původním řízení se týká situace, kdy je uplatňováno právo Unie ve smyslu čl. 51 odst. 1 Listiny.
52. Z ustálené judikatury Soudního dvora vyplývá, že pro posouzení trestní povahy sankce a zejména pro účely použití článku 49 Listiny jsou relevantní tři kritéria. Prvním je právní kvalifikace protiprávního jednání v rámci vnitrostátního práva, druhým samotná povaha protiprávního jednání a třetím míra přísnosti sankce, která dotčené osobě hrozí(20).
53. V projednávané věci § 99 odst. 4 bod 1 ElWOG 2010 stanoví, že „[p]okud skutek nenaplňuje skutkovou podstatu trestného jednání spadajícího do příslušnosti řádných soudů nebo jednání, za které lze uložit peněžitou sankci, nebo za něj nelze uložit přísnější trest podle jiných správních ustanovení trestních, spáchá správní delikt, za který bude uložen peněžitý trest až do výše 150 000 eur, ten, kdo se v rozporu s článkem 5 nařízení [č. 1227/2011] ve spojení s jeho čl. 2 body 2 a 3 dopustí manipulace s trhem nebo se o ni pokusí“.
54. Předkládající soud musí posoudit, zda sankce stanovená v tomto ustanovení ElWOG 2010 má trestní povahu ve smyslu čl. 49 odst. 1 Listiny. V této souvislosti bych chtěl podotknout, že tento soud ve svém předkládacím rozhodnutí kvalifikuje správní delikt upravený v uvedeném ustanovení jako delikt „trestní povahy“, a tuto kvalifikaci nezpochybňuje, přičemž ji nezpochybňují ani účastníci řízení nebo zúčastněné strany, které předložily vyjádření. S výhradou ověření dodržení tří kritérií uvedených v bodě 52 tohoto stanoviska, což musí provést předkládající soud, mám tedy pro účely projednávané věci za to, že toto ustanovení má trestní povahu ve smyslu článku 49 Listiny.
55. Kromě toho z judikatury Soudního dvora vyplývá, že i když nařízení č. 1227/2011 samo nestanoví žádnou sankci za porušení jeho článku 5, jeho článek 18 vyžaduje, aby členské státy stanovily účinné, přiměřené a odrazující sankce, tedy sankce, které mohou mít trestní povahu. V tomto rozsahu může případná nejasnost nebo nepřesnost pojmů, které určují jednání, jejichž dodržování je od dotčených jednotlivců vyžadováno pod hrozbou uložení takových sankcí, narušit zásadu zákonnosti v trestních věcech(21).
56. V této souvislosti z ustálené judikatury Soudního dvora vyplývá, že zásada právní jistoty vyžaduje, aby právní pravidla byla jasná a přesná a jejich použití bylo pro právní subjekty předvídatelné, zejména pokud mohou vyvolat nepříznivé důsledky. Tato zásada zejména vyžaduje, aby právní úprava umožnila dotčeným osobám přesně se seznámit s rozsahem povinností, které jim ukládá, a aby tyto osoby měly možnost jednoznačně zjistit svá práva a povinnosti, a postupovat podle toho. Tyto požadavky však nelze chápat tak, že brání tomu, aby unijní normotvůrce v normě, kterou přijímá, použil abstraktní právní pojem, ani tak, že vyžadují, aby taková abstraktní norma uváděla jednotlivé konkrétní situace, ve kterých se uplatní, jelikož normotvůrce je nemůže předem všechny určit. Není tedy nutné, aby legislativní akt sám uváděl upřesnění technické povahy, jelikož je přípustné, aby unijní normotvůrce použil obecný právní rámec, který lze případně dále upřesnit. Skutečnost, že legislativní akt přiznává posuzovací pravomoc orgánům pověřeným jeho provedením, jako taková tedy neodporuje požadavku předvídatelnosti, pokud jsou rozsah a pravidla výkonu takové posuzovací pravomoci dostatečně jasně vymezeny vzhledem ke stanovenému legitimnímu cíli, aby byla poskytnuta přiměřená ochrana proti svévoli(22).
57. Z judikatury Soudního dvora dále plyne, že podmínka, aby zákon jasně definoval protiprávní jednání a tresty, které za ně lze uložit, je splněna, pokud má jednotlivec možnost se ze znění příslušného ustanovení a v případě potřeby z výkladu, jenž k němu podaly soudy, dozvědět, jaká konání a opomenutí zakládají jeho trestní odpovědnost. Podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva, která se týká článku 7 evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950, který zakotvuje práva odpovídající právům zaručeným článkem 49 Listiny, nemůže být znění legislativních aktů z důvodu jejich nutně obecné povahy absolutně přesné. Z toho mimo jiné vyplývá, že i když při použití legislativní techniky spočívající v přednostním využití obecných kategorií před taxativními výčty často při vymezení definic vznikají šedé zóny, tyto pochybnosti stran hraničních případů samy o sobě nestačí k tomu, aby bylo určité ustanovení shledáno neslučitelným s článkem 7 této úmluvy, pokud je takové ustanovení v převážné většině případů dostatečně jasné(23).
58. Kromě toho okolnost, že právní úprava odkazuje na obecné pojmy, které musí být postupně vyjasněny, v zásadě nebrání tomu, aby bylo možné mít za to, že tato právní úprava stanoví jasná a přesná pravidla umožňující jednotlivcům předvídat, jaké sankce trestní povahy mohou být v případě porušení uvedené právní úpravy uloženy. V tomto ohledu je důležité zjistit, zda zdání nejednoznačnosti nebo vágnosti těchto pojmů může být rozptýleno použitím běžných metod výkladu práva(24).
59. Je pravda, že čl. 2 bod 2 písm. a) bod i) nařízení č. 1227/2011 nedefinuje pojem „nesprávné nebo zavádějící signály“. Kontext tohoto ustanovení však poskytuje důležitá upřesnění, pokud jde o jednání, které může vést k uložení sankcí účastníkům trhu ve smyslu tohoto nařízení.
60. Zaprvé totiž podle ustálené judikatury Soudního dvora platí, že ačkoliv preambule unijního aktu nemá právní závaznost a nemůže být uplatňována jako důvod pro odchýlení se od vlastních ustanovení dotčeného aktu ani pro výklad těchto ustanovení ve smyslu zjevně odporujícím jejich znění, může upřesňovat jeho obsah, jelikož body odůvodnění obsažené v této preambuli jsou důležitým interpretačním prvkem, který může objasnit vůli autora tohoto aktu(25). Kromě toho z judikatury Soudního dvora vyplývá, že samotnou funkcí bodů odůvodnění aktu je uvést důvody, proč je opatření přijato(26).
61. Body 13 a 14 odůvodnění nařízení č. 1227/2011 přitom obsahují několik prvků, které umožňují pojmy „manipulace s trhem“ a „nesprávné nebo zavádějící signály “ účinně objasnit. Uvedený bod 13 tak uvádí, že manipulace na velkoobchodních trzích s energií zahrnuje lidské zásahy, které uměle vytvoří ceny na úrovni neodůvodněné tržními silami nabídky a poptávky, včetně skutečné dostupnosti výrobní, skladovací nebo dopravní kapacity a poptávky. Dále vyjmenovává různé formy manipulace s trhem, jako je „zadávání nebo rušení falešných objednávek“ nebo „předstírání, že dostupná kapacita výroby elektřiny nebo dostupnost zemního plynu či dostupná přepravní kapacita jsou jiné než kapacita, která je technicky skutečně k dispozici, jestliže takové informace mají nebo mohou mít dopad na cenu velkoobchodních energetických produktů“. Bod 14 odůvodnění uvádí příklady manipulace s trhem, jako je nabízení, nákup či prodej velkoobchodních energetických produktů, jehož účelem, záměrem či důsledkem je uvedení účastníků trhu, kteří jednají na základě referenčních cen, v omyl. Upřesňuje rovněž, že legitimní cestou k zajištění příznivé ceny velkoobchodního energetického produktu by pro účastníky trhu mohly být uznávané tržní postupy, jako například postupy uplatňované v oblasti finančních služeb, definované v čl. 1 odst. 5 směrnice 2003/6.
62. Zadruhé, podle čl. 1 odst. 1 nařízení č. 1227/2011 stanoví toto nařízení pravidla, která zakazují nekalé praktiky mající dopad na velkoobchodní trhy s energií, která odpovídají pravidlům uplatňovaným na finančních trzích. V témže smyslu bod 27 odůvodnění tohoto nařízení upřesňuje, že agentura ACER by měla zajistit, že se toto nařízení bude uplatňovat koordinovaně v celé Unii a konzistentně s prováděním směrnice 2003/6/ES o obchodování zasvěcených osob a manipulaci s trhem. V tomto ohledu z judikatury Soudního dvora vyplývá, že s ohledem na požadavky jednotnosti a soudržnosti unijního právního řádu musí mít pojmy použité v aktech přijatých v téže oblasti stejný význam, nevyjádřil-li unijní normotvůrce v konkrétním legislativním kontextu odlišnou vůli(27).
63. Směrnice 2003/6 přitom v čl. 1 bodě 2 obsahuje definici pojmu „manipulace s trhem“, která odkazuje na „nesprávné nebo zavádějící signály“. Nařízení (EU) č. 596/2014(28), které tuto směrnici nahradilo, přebírá tento odkaz v čl. 12 odst. 1 písm. a) bodě i) a písm. c) a v čl. 12 odst. 2 písm. c) bodě iii). Toto nařízení dále obsahuje přílohu I, jejíž bod A stanoví v souladu s čl. 12 odst. 3 tohoto nařízení mimo jiné demonstrativní výčet ukazatelů týkajících se vydávání nesprávných nebo zavádějících signálů. Z judikatury Soudního dvora citované v předchozím bodě tohoto stanoviska vyplývá, že tyto ukazatele lze rovněž zohlednit při výkladu čl. 2 bodu 2 nařízení č. 1227/2011.
64. Zatřetí, zákaz manipulace s trhem stanovený v článku 5 tohoto nařízení se týká obzvláště komplexních velkoobchodních trhů s energií, na nichž působí úzký okruh specializovaných podniků jednajících v rámci své podnikatelské činnosti, zejména společností, které nakupují nebo prodávají elektřinu. Soudní dvůr přitom v této souvislosti zdůraznil, že požadovaná úroveň předvídatelnosti do značné míry závisí na obsahu předpisu, o nějž se jedná, oblasti, kterou pokrývá, a na množství a postavení osob, jimž je určen. Předvídatelnost zákona nebrání tomu, aby si dotyčná osoba musela obstarat odbornou radu pro přiměřené posouzení důsledků, jež mohou za okolností konkrétního případu z daného jednání vyplývat. To platí zvláště pro výdělečně činné osoby, které jsou zvyklé na to, že musí při výkonu povolání prokazovat značnou obezřetnost. Lze od nich rovněž očekávat, že zvlášť pečlivě vyhodnotí rizika spojená s výkonem takové činnosti(29).
65. Začtvrté pokyny agentury ACER obsahují v kapitole 6 podrobné údaje umožňující upřesnit pojem „manipulace s trhem“, doplněné konkrétními příklady. Opět platí, že ačkoli tyto pokyny nemají závazný charakter, mohou nicméně účastníkům trhu ozřejmit, jaký výklad pojmu „nesprávné nebo zavádějící signály“ mají VRO použít.
66. S ohledem na výše uvedené mám za to, že posouzení druhé otázky neodhalilo žádnou skutečnost, kterou by mohla být dotčena platnost čl. 2 bodu 2 písm. a) bodu i) nařízení č. 1227/2011 z hlediska zásady zákonnosti v trestních věcech zakotvené v čl. 49 odst. 1 první větě Listiny.
C. Ke třetí předběžné otázce
67. Podstatou třetí otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 13 odst. 1 a článek 18 nařízení č. 1227/2011 musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, podle které pravomoc ukládat sankce v případě porušení článku 5 tohoto nařízení nepřísluší VRO ve smyslu čl. 2 bodu 10 tohoto nařízení, nýbrž obecnímu správnímu orgánu vázanému pokyny.
68. Tuto otázku je podle tohoto soudu třeba zasadit do kontextu vyjádření úřadu E-Control v průběhu původního řízení. E-Control mimo jiné uvedl, že podle vnitrostátních předpisů je obvodní správní orgán vázán pokyny primátora města Vídeň, které má samo podíl ve velkém elektroenergetickém podniku, takže nestrannost tohoto orgánu lze zpochybnit. Podle názoru předkládajícího soudu je každopádně nezbytné určit, zda ke splnění požadavků nařízení č. 1227/2011 postačuje, aby VRO měl v řízení práva účastníka, což mu dává právo na opravný prostředek ve správním řízení trestním, i když pravomoc uložit sankci není svěřena „justičnímu orgánu“ ani vnitrostátnímu soudu ve smyslu čl. 13 odst. 1 bodu c) nařízení (EU) č. 1227/2011. Jeho pochybnosti se týkají toho, zda toto ustanovení stanoví pravidlo příslušnosti v oblasti stíhání správních deliktů trestní povahy, a to tím spíše že uvedené ustanovení zmiňuje pouze „vyšetřovací a vynucovací pravomoci“, a nikoliv sankce za porušení uvedeného nařízení, na rozdíl například od jeho článku 18. V případě, že by tento článek 13 stanovil takové pravidlo příslušnosti, bylo by třeba upřesnit, zda mechanismus spolupráce mezi VRO a správním orgánem trestním, jak je definován zejména v § 89 odst. 2 ElWOG 2010, je v souladu s požadavky uvedeného článku 13.
69. Za účelem odpovědi na uvedenou otázku považuji za užitečné úvodem připomenout obecný právní rámec stanovený unijním právem, pokud jde o VRO.
70. Podle čl. 2 bodu 10 nařízení č. 1227/2011, pokud jde o vnitřní trh s elektřinou, je VRO orgán určený v souladu s čl. 35 odst. 1 směrnice 2009/72. V době rozhodné z hlediska skutkového stavu v původním řízení byla platnou směrnicí, která tuto směrnici nahradila, směrnice 2019/944(30). Podle čl. 57 odst. 1 této směrnice „[k]aždý členský stát určí jediný regulační orgán na vnitrostátní úrovni“. Odstavec 2 tohoto článku stanoví výjimku umožňující určit jiné regulační orgány na regionální úrovni v členských státech, a podle odstavce 3 uvedeného článku může členský stát určit regulační orgány pro malé soustavy na geograficky samostatném území, které má v roce 2008 spotřebu menší než 3 % celkové spotřeby členského státu, jehož je součástí. Je nesporné, že tyto výjimky se ve věci v původním řízení nepoužijí.
71. Článek 57 odst. 4 směrnice 2019/944 vyžaduje, aby členské státy zaručily nezávislost VRO a zajistily, aby své pravomoci vykonával nestranně a transparentně. Za účelem zajištění takové nezávislosti toto ustanovení v písmeni a) uvádí, že tento orgán musí být právně odlišný od jiných veřejnoprávních nebo soukromoprávních subjektů a na nich funkčně nezávislý. Písmeno b) body i) a ii) tohoto ustanovení dále uvádí požadavky týkající se nezávislosti zaměstnanců a osob odpovědných za řízení uvedeného orgánu, kteří musí jednat nezávisle na jakémkoli tržním zájmu a při plnění svých regulačních úkolů nesmí vyhledávat ani přijímat přímé pokyny od vlády nebo jiného veřejnoprávního nebo soukromoprávního subjektu. Článek 57 této směrnice v odst. 5 prvním pododstavci písm. a) stanoví, že za účelem ochrany nezávislosti regulačních orgánů členské státy zejména zajistí, aby regulační orgán mohl přijímat samostatná rozhodnutí nezávisle na jakémkoli politickém subjektu.
72. Pokud jde o pojem „nezávislost“, je třeba poznamenat, že tento pojem není ve směrnici 2019/944 definován. Z judikatury Soudního dvora týkající se výkladu směrnice 2009/72, jejíž čl. 35 odst. 4 a 5 je v podstatě totožný s čl. 57 odst. 4 a 5 směrnice 2019/944, však vyplývá, že tento pojem v běžném smyslu, pokud jde o veřejné orgány, označuje obvykle status, který zajistí dotyčnému orgánu možnost jednat zcela svobodně bez jakýchkoliv pokynů nebo nátlaku za strany subjektů, na nichž má být nezávislost zajištěna. Tato rozhodovací nezávislost zahrnuje, že vnitrostátní regulační orgán v rámci svých regulačních povinností a pravomocí přijímá rozhodnutí samostatně, výlučně na základě veřejného zájmu, k zajištění souladu s cíli sledovanými s uvedenou směrnicí 2009/72/ES, a aniž by podléhal vnějším pokynům od jiných veřejných nebo soukromých subjektů. V tomto ohledu Soudní dvůr uvedl, že plná nezávislost VRO na hospodářských a veřejnoprávních subjektech, ať jde o správní nebo politické orgány, a v tomto posledním případě na nositelích výkonné nebo zákonodárné moci, je nezbytná k zajištění toho, aby rozhodnutí přijatá těmito orgány byla nestranná a nediskriminační tím, že je vyloučena možnost upřednostnit podniky a hospodářské zájmy spojené s vládou, většinou nebo v každém případě s politickou mocí, a k umožnění regulačním orgánům zasadit svou činnost do dlouhodobé perspektivy, která je nezbytná pro dosažení cílů směrnice 2009/72(31).
73. V rámci nařízení č. 1227/2011 jeho článek 13 týkající se uplatňování zákazu zneužívání trhu v odst. 1 prvním pododstavci stanoví, že VRO zajistí, aby se uplatňovaly zákazy stanovené mimo jiné v článku 5 tohoto nařízení. Podle druhého pododstavce tohoto čl. 13 odst. 1 každý členský stát zajistí, aby jeho VRO měly vyšetřovací a vynucovací pravomoci nezbytné pro výkon jeho funkcí do 29. června 2013 a aby tyto pravomoci byly vykonávány přiměřeným způsobem. Třetí pododstavec uvedeného čl. 13 odst. 1 v písmenech a), b) a c) upřesňuje, že tyto pravomoci mohou být vykonávány přímo, ve spolupráci s jinými orgány nebo podáním návrhu u příslušných justičních orgánů. Odstavec 2 článku 13 uvedeného nařízení stanoví, že tyto vyšetřovací a vynucovací pravomoci se omezí na účel šetření, a vyjmenovává práva přiznaná VRO, která zahrnují právo na přístup k jakémukoli příslušnému dokumentu v jakékoli formě a na obdržení jeho kopie, právo na provádění kontrol na místě, právo požadovat ukončení jakéhokoli jednání, které je v rozporu s tímto nařízením nebo akty v přenesené pravomoci či prováděcími akty přijatými na jeho základě, právo požádat soud o zmrazení nebo obstavení majetku a právo požádat soud nebo jiný příslušný orgán o uložení dočasného zákazu profesní činnosti.
74. Kromě toho článek 18 uvedeného nařízení, věnovaný sankcím, v prvním pododstavci stanoví, že členské státy stanoví sankce za porušení tohoto nařízení a přijmou veškerá opatření nezbytná pro jejich uplatňování. Upřesňuje, že stanovené sankce musí být účinné, odrazující a přiměřené a musí odrážet povahu, trvání a závažnost porušení, škody způsobené spotřebitelům a potenciální zisky z obchodování na základě důvěrných informací a manipulace s trhem(32).
75. Tento článek 18 tedy neupřesňuje, kterému orgánu je svěřena pravomoc ukládat sankce za porušení nařízení č. 1227/2011, mimo jiné jeho článku 5. Naopak novelizované nařízení v čl. 18 odst. 1 druhém pododstavci stanoví, že „[a]niž jsou dotčeny trestní sankce, a aniž jsou dotčeny dohledové pravomoci [VRO] v souladu s článkem 13, členské státy udělí v souladu s vnitrostátním právem [VRO] pravomoc ukládat příslušné správní pokuty a přijímat jiná správní opatření v souvislosti s porušeními tohoto nařízení uvedenými v čl. 13 odst. 1“. Uvedené novelizované nařízení tak svěřuje pravomoc ukládat správní sankce výslovně VRO. Nicméně vzhledem k tomu, že toto nařízení nebylo v době rozhodné z hlediska skutkového stavu v původním řízení použitelné, je třeba posoudit soulad dotčené rakouské právní úpravy s nařízením č. 1227/2011 v původním znění.
76. Podle § 89 odst. 2 ElWOG 2010 platí, že „[s]právní sankce podle § 99 až § 102 ukládá okresní správní orgán příslušný podle § 26 Verwaltungsstrafgesetz (zákon o správních sankcích). Regulační orgán má v tomto řízení postavení účastníka řízení. Je oprávněn domáhat se dodržování právních předpisů, které slouží k ochraně jím zastupovaných veřejných zájmů, jako subjektivního práva v řízení a podat opravný prostředek ke správnímu soudu spolkové země“.
77. Pokud jde o soulad této vnitrostátní právní úpravy s článkem 13 nařízení č. 1227/2011, musím konstatovat, že E-Control má jakožto rakouský VRO vyšetřovací pravomoci, které jsou ve věci v původním řízení zejména uplatňovány. Jak vyplývá z vysvětlení poskytnutých rakouskou vládou na jednání, uvedená vnitrostátní právní úprava přiznává úřadu E-Control velmi rozsáhlé vyšetřovací pravomoci a v případě podezření na manipulaci s trhem je povinen jej prošetřit, přičemž pokud se podezření potvrdí, musí být výsledek tohoto šetření předán okresnímu správnímu orgánu s návrhem na uložení sankce. Podle této vlády však zjištění učiněná úřadem E-Control nejsou pro příslušný okresní správní orgán závazná, a to ani po skutkové, ani po právní stránce, jelikož tento orgán má i nadále možnost provést vlastní šetření nebo jej nevést, a skutkové i právní otázky posuzuje samostatně. Uvedená vláda upřesnila, že E-Control je pouze účastníkem řízení, což konkrétně znamená, že může oznamovat skutečnosti, účastnit se řízení, předkládat stanoviska a vznášet námitky, avšak nemůže učinit úkon, který by vedl ke stíhání, ani pozastavit promlčecí lhůtu, a konečně nemůže od okresního správního orgánu požadovat žádné rozhodnutí. Tatáž vláda nicméně dodala, že zjištění úřadu E-Control hrají důležitou roli ve dvou ohledech. Zaprvé představují výchozí bod shromažďování důkazů a šetření vedeného okresním správním orgánem a zadruhé mají zvláštní význam vzhledem ke specifickým znalostem, které má E-Control v daném odvětví. Jako žalobce může uvedený úřad zejména navrhnout nebo předložit důkazy a napadnout u nezávislých správních soudů rozhodnutí, které považuje za protiprávní. Jinými slovy, rakouské právo je založeno na dvouúrovňovém mechanismu, který spočívá v prvním posouzení provedeném samotným VRO, po němž následuje druhé posouzení ze strany okresního správního orgánu.
78. Ve světle těchto vysvětlení se předně jeví, s ohledem na čl. 13 odst. 1 třetí pododstavec písm. a) nařízení č. 1227/2011, že E-Control neykonává vyšetřovací a vynucovací pravomoci přímo, jelikož jeho zjištění nejsou pro okresní správní orgán nijak závazná. Dále, jak uvedl předkládající soud, E-Control se musí obrátit na tento orgán, aby rozhodl o uložení sankce, ačkoliv uvedený orgán nepředstavuje „justiční orgán“ ve smyslu čl. 13 odst. 1 písm. c) tohoto nařízení.
79. Konečně musím konstatovat, že s ohledem na dotčenou vnitrostátní právní úpravu nevykonává E-Control své pravomoci „ve spolupráci s jinými orgány“ ve smyslu čl. 13 odst. 1 třetího pododstavce písm. b) uvedeného nařízení. Jak připomněla Komise ve svém písemném vyjádření, z přípravných prací k tomuto nařízení, a sice z jejího návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o integritě a transparentnosti trhu s energií ze dne 8. prosince 2010(33), vyplývá, pokud jde o článek 13, že „[m]onitorování trhu bude doprovázeno účinným šetřením, pokud existuje podezření na zneužívání trhu, a toto šetření povede případně k příslušným sankcím. Nařízení v tom svěřuje vedoucí úlohu [VRO] a ukládá členským státům, aby jim udělily nezbytné pravomoci pro šetření podezření na zneužívání trhu a aby stanovily vhodná pravidla ohledně sankcí v případě porušení nařízení“(34). Z vysvětlení rakouské vlády přitom vyplývá, že v systému stanoveném dotčenou vnitrostátní právní úpravou nemá E-Control takovou vedoucí úlohu. Ačkoli tento orgán disponuje rozsáhlými vyšetřovacími pravomocemi, musí výsledky svých šetření předat okresnímu správnímu orgánu, který má volnost samostatně posoudit skutkovou a právní stránku věci a rozhodnout o uložení sankce. Nelze tedy mít za to, že E-Control vykonává své pravomoci ve spolupráci s tímto orgánem ve smyslu čl. 13 odst. 1 třetího pododstavce písm. b) nařízení č. 1227/2011.
80. S výhradou ověření, která musí provést předkládající soud, mám tedy za to, že rakouská právní úprava dotčená ve věci v původním řízení není v souladu s požadavky stanovenými v článku 13 tohoto nařízení.
81. Pokud jde o článek 18 uvedeného nařízení, jenž výslovně neupřesňuje, který orgán je příslušný, z judikatury Soudního dvora vyplývá, že i když členské státy mají na základě zásady institucionální a procesní autonomie při volbě orgánu příslušného k ukládání sankcí prostor pro uvážení, musí být tato zásada uplatňována v souladu se zásadami rovnocennosti a efektivity, aby byl zachován užitečný účinek použitelných ustanovení unijního práva(35). Tento článek 18 v tomto ohledu mimo jiné vyžaduje, aby stanovené sankce byly účinné, odrazující a přiměřené.
82. Jak jsem uvedl v bodě 72 tohoto stanoviska, dodržení zásady efektivity vyžaduje, aby orgán příslušný k ukládání sankcí v případě porušení článku 5 uvedeného nařízení byl nezávislý. Jak však uznává rakouská vláda, okresní správní orgán není, na rozdíl od VRO, nezávislý orgán, jelikož je vázán pokyny, v daném případě pokyny primátora Vídně jako hejtmana spolkové země, který je sám podřízen příslušnému spolkovému ministrovi. Rakouská vláda nicméně poukazuje na to, že okresní správní orgány jsou při výkonu své pravomoci vázány ústavní zásadou zákonnosti stíhání, podle které mají při plnění jim svěřených úkolů povinnost dodržovat platné zákony, a dále na to, že podle rakouského ústavního řádu musí být jakékoliv šetření ze strany nepříslušného orgánu nebo jehož vedení je v rozporu s trestními předpisy odmítnuto. Konečné posouzení v tomto ohledu musí provést předkládající soud, ovšem domnívám se, že ve světle judikatury Soudního dvora uvedené v bodě 70 tohoto stanoviska nestačí tato ustanovení k zajištění nezávislosti okresního správního orgánu. Požadavek nezávislosti totiž znamená, že orgán pověřený ukládáním sankcí musí být chráněn před veškerými pokyny nebo vnějšími vlivy, které by mohly ovlivnit výkon jeho pravomocí. Orgán, který není nezávislý, přitom již z povahy věci nemůže odporovat pokynům, které dostává, i když je formálně oprávněn je odmítnout.
83. Dodávám, že v rámci vnitrostátního řízení vznesl E-Control rovněž otázky týkající se nepřiměřených pravidel v oblasti promlčení a existence střetu zájmů v souvislosti s tím, že město Vídeň má podíl ve velkém elektroenergetickém podniku. Předkládající soud však tyto skutečnosti ve třetí předběžné otázce neuvedl. Není tedy nezbytné je zkoumat, jelikož podle ustálené judikatury Soudního dvora je v rámci řízení zavedeného článkem 267 SFEU věcí pouze vnitrostátního soudu, kterému byl spor předložen a jenž musí nést odpovědnost za soudní rozhodnutí, které bude vydáno, aby s ohledem na konkrétní okolnosti věci posoudil nezbytnost rozhodnutí o předběžné otázce pro vydání rozsudku i relevanci otázek, které klade Soudnímu dvoru(36).
84. Navrhuji tedy odpovědět na třetí otázku předkládajícího soudu tak, že čl. 13 odst. 1 a článek 18 nařízení č. 1227/2011 musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, podle které pravomoc ukládat sankce v případě porušení článku 5 tohoto nařízení nepřísluší VRO ve smyslu čl. 2 bodu 10 tohoto nařízení, nýbrž obecnímu správnímu orgánu vázanému pokyny.
D. Ke čtvrté a sedmé předběžné otázce
85. Podstatou čtvrté a sedmé otázky předkládajícího soudu, které navrhuji zkoumat společně, je, zda čl. 2 bod 2 písm. a) body i) a ii) nařízení č. 1227/2011 musí být vykládán v tom smyslu, že dodrží-li účastník trhu ustanovení nařízení 2016/1719, kterým se stanoví rámcový pokyn pro přidělování kapacity na dlouhodobém trhu, zejména pokud jde o právní rámec aukcí pořádaných na jednotné platformě pro přidělování JAO, je vyloučeno, že tento účastník může vydávat nesprávné nebo zavádějící signály, pokud jde o nabídku velkoobchodních energetických produktů, poptávku po nich nebo jejich cenu, a zaručit cenu jednoho nebo více velkoobchodních energetických produktů na uměle vytvořené úrovni.
86. Prostřednictvím čtvrté otázky chce tento soud zjistit, zda postup v rámci aukcí pořádaných na jednotné platformě pro přidělování může vyloučit uložení pokuty z důvodu, že ustanovení unijního práva nebo obecná ustanovení týkající se aukcí přeshraniční přenosové kapacity, založená na unijním právu, představují právní rámec, který účastníkům trhu zaručuje jistotu, pokud jde o předávané informace, a umožňuje tak zabránit tomu, aby byly vydávány nesprávné nebo zavádějící signály ve smyslu čl. 2 bodu 2 písm. a) bodu i) nařízení č. 1227/2011. Tento právní rámec vyplývá zejména z nařízení 2016/1719 a pravidel pro přidělování na švýcarských hranicích, přičemž vracení a nabídky na koupi uskutečněné v rámci aukce přeshraniční přepravní kapacity jsou anonymní. Uvedený soud dodává, že tato otázka vychází z předpokladu, že osoba účastnící se aukce nejedná protiprávně z jiného důvodu, například z důvodu cenových dohod s jinými účastníky trhu. Sedmou otázkou se tentýž soud táže, zda se může jednat o manipulaci s trhem ve smyslu čl. 2 bodu 2 písm. a) bodu ii) nařízení č. 1227/2011, pokud je jednáním hospodářského subjektu cena stanovena na umělé úrovni, i když jsou dodržena procesní pravidla stanovená nařízením 2016/1719.
87. Předkládající soud má za to, že na tyto dvě otázky je třeba odpovědět ve světle jak nařízení 2016/1719, tak pravidel pro přidělování na švýcarských hranicích. Pokud jde o posledně uvedená pravidla, i když jejich článek 2 uvádí, že některé v nich použité výrazy mají význam, který jim přisuzuje nařízení 2016/1719, tato pravidla nepatří do unijního práva, jelikož v době rozhodné z hlediska původního řízení se Švýcarská konfederace neúčastnila vnitřního trhu Unie s elektřinou(37), takže není namístě je zohledňovat pro účely odpovědi na otázky předkládajícího soudu.
88. Pokud jde o toto nařízení, Komise v písemném vyjádření uvedla, že se na projednávanou věc nevztahuje, jelikož k obchodování s přeshraniční přenosovou kapacitou docházelo na švýcarských hranicích(38). Aniž je třeba rozhodovat o otázce použitelnosti uvedeného nařízení na spor v původním řízení, budu na něj každopádně odkazovat v rozsahu, v němž stanoví procesní pravidla pro aukce přeshraniční přenosové kapacity.
90. Pokud jde o nařízení č. 1227/ 2011, připomínám, že bod 1 jeho odůvodnění mimo jiné uvádí, že ceny stanovené na velkoobchodních trzích s energií odrážejí spravedlivou a konkurenční interakci mezi nabídkou a poptávkou a že není možné získávat výhody ze zneužívání trhu. Článek 2 bod 2 tohoto nařízení definuje pojem „manipulace s trhem“ a v písmeni a) upřesňuje, že tento pojem se vztahuje na provedení jakékoliv transakce nebo vydání jakéhokoliv příkazu k obchodování s velkoobchodními energetickými produkty, které - podle bodu i) tohoto ustanovení - vydávají nebo jsou způsobilé vydávat nesprávné nebo zavádějící signály, pokud jde o nabídku velkoobchodních energetických produktů, poptávku po nich nebo jejich cenu, nebo - podle bodu ii) uvedeného ustanovení - zaručují anebo se snaží zaručit prostřednictvím osoby nebo osob jednajících ve spolupráci cenu jednoho nebo několika velkoobchodních energetických produktů na uměle vytvořené úrovni, pokud osoba, která provádí transakci nebo vydá příkaz k obchodování, neprokáže, že její důvody pro takové jednání jsou legitimní a že tato transakce nebo tento příkaz k obchodování jsou v souladu s uznávanými tržními postupy na dotčených velkoobchodních trzích s energií.
91. S ohledem na toto znění se existence „manipulace s trhem“ posuzuje nezávisle na dodržení procesních pravidel použitelných na aukce. V tomto ohledu bych rád zdůraznil, že odkaz v bodě ii) tohoto ustanovení na legitimní důvody a na soulad s uznávanými tržními postupy na dotčených velkoobchodních trzích s energií, které mohou odůvodňovat zaručení ceny velkoobchodního energetického produktu na uměle vytvořené úrovni, nelze považovat za procesní pravidla vztahující se na aukce. Jednak totiž musí dotyčná osoba prokázat legitimitu svého jednání a jednak v rámci regulace finančních trhů „uznávaný tržní postup“ označuje specifický tržní postup zavedený příslušným orgánem(39). Vzhledem k tomu, že tento pojem má v souladu s judikaturou citovanou v bodě 62 tohoto stanoviska mít v rámci nařízení č. 1227/2011 stejný význam, „uznávané tržní postupy“ uvedené v čl. 2 bodě 2 písm. a) bodě ii) tohoto nařízení se liší od takových procesních pravidel.
92. Nařízení č. 1227/2011 a 2016/1719 obecně sledují vzájemně se doplňující cíle. Posledně uvedené nařízení totiž podle svého čl. 1 odst. 1 „stanoví podrobná pravidla pro přidělování kapacity mezi zónami na dlouhodobém trhu, vytvoření společné metodiky pro stanovení dlouhodobé kapacity mezi zónami, vytvoření jednotné platformy pro přidělování na evropské úrovni, kde se budou nabízet dlouhodobá přenosová práva, a pro možnost vracet dlouhodobá přenosová práva k následnému přidělení kapacity na dlouhodobém trhu nebo je převádět mezi účastníky trhu.“ Toto nařízení v čl. 37 odst. 4 pouze uvádí, že jednotná platforma pro přidělování je oprávněna pozastavit nebo odejmout právo účastníka trhu účastnit se aukcí nebo převádět svá dlouhodobá přenosová práva, pokud porušil smluvní povinnosti vyplývající z harmonizovaných pravidel pro přidělování. Cílem uvedeného nařízení tedy není sankcionovat jednání představující manipulaci s trhem, na které se vztahuje nařízení č. 1227/2011. Závěr, že prosté dodržení ustanovení nařízení 2016/1719 v rámci dražeb na jednotné platformě pro přidělování JAO postačuje k vyloučení toho, že účastník trhu může vydávat nesprávné nebo zavádějící signály nebo zaručit cenu na umělé úrovni, by tudíž zbavil posledně uvedené nařízení jeho užitečného účinku.
93. Kromě toho sankce za zneužití trhu se řídí stejnou logikou jako zneužití práva obecně. Podle ustálené judikatury Soudního dvora použití unijních předpisů nelze rozšiřovat tak, aby zahrnovalo operace, které jsou prováděny s cílem získat podvodně nebo zneužívajícím způsobem výhody stanovené unijním právem. Důkaz o zneužití vyžaduje zaprvé souhrn objektivních okolností, ze kterých vyplývá, že i přes formální dodržení podmínek stanovených platnou unijní právní úpravou nebylo dosaženo cíle sledovaného touto právní úpravou, a zadruhé subjektivní znak spočívající v záměru získat výhodu vyplývající z uvedené unijní právní úpravy tím, že jsou uměle vytvořeny podmínky vyžadované pro její získání(40). Jinými slovy, ze samotného pojmu „zneužití“ vyplývá, že zdánlivě legální jednání může vést k porušení právní normy, pokud je dosažený cíl nebo výsledek v rozporu s vůlí unijního normotvůrce.
94. Za těchto podmínek navrhuji odpovědět na čtvrtou a sedmou otázku předkládajícího soudu tak, že čl. 2 bod 2 písm. a) body i) a ii) nařízení č. 1227/2011 musí být vykládán v tom smyslu, že dodrží-li účastník trhu ustanovení nařízení 2016/1719, kterým se stanoví rámcový pokyn pro přidělování kapacity na dlouhodobém trhu, zejména pokud jde o právní rámec aukcí pořádaných na jednotné platformě pro přidělování JAO, není vyloučeno, že tento účastník může vydávat nesprávné nebo zavádějící signály, pokud jde o nabídku velkoobchodních energetických produktů, poptávku po nich nebo jejich cenu, a zaručit cenu jednoho nebo více velkoobchodních energetických produktů na uměle vytvořené úrovni.
E. K páté a osmé předběžné otázce
95. Podstatou páté a osmé otázky předkládajícího soudu, které navrhuji zkoumat společně, je, zda čl. 2 bod 2 písm. a) body i) a ii) nařízení č. 1227/2011 musí být vykládány v tom smyslu, že vrácení přeshraniční přenosové kapacity, která byla získána v ročních aukcích, v rámci měsíční aukce a následné podání nabídek na koupi v rámci téže měsíční aukce na jednotné platformě pro přidělování JAO představuje manipulaci s trhem.
96. Tento soud upřesňuje, že si klade otázku, zda strategie vracení a nabídek („Return and Bid Strategy“) představuje protiprávní jednání uvedené v čl. 2 bodě 2 písm. a) bodech i) a ii) nařízení č. 1227/2011.
1. K přípustnosti
97. DM a Alpiq poukazují na to, že odpověď na tyto otázky vyžaduje zohlednění vyhlídek trhu. V tomto ohledu se jedná o určení, jak obezřetný účastník trhu vnímá nebo může vnímat dotčené jednání, tj. strategii vracení a nabídek. Předkládající soud za tím účelem nařídil vypracování znaleckého posudku zohledňujícího konkrétní prostředí trhu a jeho specifika, který dospěl k závěru, že Alpiq nevydávala žádné nesprávné nebo zavádějící signály a její chování nemohlo vést k uměle vytvořené úrovni ceny. Uvedené otázky přitom vyžadují abstraktní posouzení strategie vracení a nabídek, které neumožňuje určit, zda může být obezřetný účastník trhu uveden v omyl.
98. Nicméně skutečnost, že se pátá a osmá otázka týkají obecně souladu strategie vracení a nabídek s nařízením č. 1227/2011, nemůže vést k nepřípustnosti těchto otázek, jelikož Soudní dvůr je oprávněn nikoli k aplikaci pravidel unijního práva na určitý případ, ale pouze k tomu, aby se vyjádřil k jejich výkladu. Rozhoduje-li totiž Soudní dvůr v řízení o předběžné otázce, jeho úloha spočívá v tom, že vnitrostátnímu soudu objasní dosah pravidel Unie, aby mu umožnil správnou aplikaci těchto pravidel na skutkové okolnosti, které byly tomuto soudu předloženy, a nikoliv v tom, že takovou aplikaci sám provede, a to tím spíše, že Soudní dvůr nutně nemá k dispozici všechny údaje potřebné v tomto ohledu. Soudní dvůr tedy nemá pravomoc k posouzení skutkového stavu v původním řízení nebo k aplikaci unijních pravidel, k nimž podal výklad, na vnitrostátní opatření nebo situace, jelikož tyto otázky spadají do výlučné pravomoci vnitrostátního soudu(41).
99. Podle ustálené judikatury však Soudní dvůr může v rámci soudní spolupráce zavedené článkem 267 SFEU na základě skutečností uvedených ve spise poskytnout vnitrostátnímu soudu prvky výkladu unijního práva, které by mohly být pro tento soud užitečné při posuzování účinků toho či onoho ustanovení uvedeného práva(42).
100. Za těchto podmínek je pátá i osmá předběžná otázka přípustná.
2. K věci samé
101. Připomínám, že z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že E-Control společnosti Alpiq nebo DM zejména vytýkal jednání představující manipulaci s trhem, které probíhalo ve třech fázích. První z nich spočívala v nákupu velkého objemu roční přeshraniční kapacity pro přenos elektřiny v rámci ročních aukcí. Druhá fáze zahrnovala vracení této roční kapacity při měsíčních aukcích, čímž se podstatně zvýšil objem prodávaný na aukcích a ostatním účastníkům trhu to signalizovalo skutečný úmysl prodeje. Konečně třetí fáze spočívala v tom, že společnost Alpiq podala nabídky na koupi velkého objemu měsíční kapacity, což podle E-Control vedlo k zaručení minimální ceny pro kapacitu, kterou držela.
102. Domnívám se, že za účelem zodpovězení těchto otázek je třeba jasně odlišit druhou a třetí fázi. Druhá fáze totiž spočívá ve vrácení přeshraniční přepravní kapacity získané v ročních aukcích, se kterým článek 43 nařízení 2016/1719 výslovně počítá. Podle odstavce 1 tohoto článku totiž držitelé dlouhodobých přenosových práv mohou prostřednictvím jednotné platformy pro přidělování svá dlouhodobá přenosová práva vrátit příslušným provozovatelům přenosových soustav k následnému přidělení kapacity na dlouhodobém trhu. Odstavec 2 uvedeného článku upřesňuje, že držitelé dlouhodobých přenosových práv, kteří tato svá práva vrací, získají přímo nebo nepřímo prostřednictvím třetí osoby od příslušných provozovatelů přenosových soustav prostřednictvím jednotné platformy pro přidělování úhradu, která se rovná ceně stanovené při aukci, v jejímž průběhu jsou dlouhodobá přenosová práva nově přidělena.
103. Přeshraniční přenosová kapacita získaná v ročních aukcích tak může být dotčeným účastníkem trhu vrácena během příslušných měsíčních aukcí, což mu umožňuje zbavit se kapacity, kterou již nepotřebuje. Toto uvolnění kapacity je prospěšné i pro trh, neboť umožňuje ostatním účastníkům tuto kapacitu získat. Podle mého názoru z čl. 43 odst. 3 nařízení 2016/1719 vyplývá, že účastník trhu, který vrátí kapacitu, musí akceptovat cenu vyplývající z aukce, v rámci níž jsou dlouhodobá přenosová práva přerozdělena, aniž by mohl ovlivnit její stanovení.
104. Pokud jde o věc v původním řízení, toto vrácení upravují pravidla pro přidělování na švýcarských hranicích, přičemž výklad jejich relevantních ustanovení přísluší předkládajícímu soudu. Z předkládacího rozhodnutí nevyplývá, že by tato druhá fáze vyvolávala v projednávané věci obtíže z hlediska použitelných procesních pravidel.
105. Třetí fáze spočívá v tom, že účastník trhu, který v rámci měsíční aukce vrátil přeshraniční přenosovou kapacitu získanou v ročních aukcích, podá nabídky na koupi téže kapacity během této měsíční aukce. Takovou praxi nařízení 2016/1719 neupravuje. Mám přitom za to, že za určitých okolností může představovat manipulaci s trhem ve smyslu čl. 2 bodu 2 písm. a) bodu i) nařízení č. 1227/2011.
106. Podle bodu 13 odůvodnění tohoto nařízení totiž manipulace na velkoobchodních trzích s energií zahrnuje lidské zásahy, které uměle vytvoří ceny na úrovni neodůvodněné tržními silami nabídky a poptávky, včetně skutečné dostupnosti výrobní, skladovací nebo dopravní kapacity a poptávky. Podle tohoto bodu odůvodnění tak může mít manipulace s trhem mimo jiné podobu předstírání, že dostupná přepravní kapacita je jiná než kapacita, která je technicky skutečně k dispozici, jestliže takové informace mají nebo mohou mít dopad na cenu velkoobchodních energetických produktů. Kromě toho podle bodu 14 odůvodnění uvedeného nařízení manipulaci s trhem představuje i nákup velkoobchodních energetických produktů, jehož účelem, záměrem či důsledkem je uvedení účastníků trhu, kteří jednají na základě referenčních cen, v omyl.
107. V projednávané věci podle mého názoru hlavní problém spočívá v tom, že vracení kapacity a nabídky na koupi předložené v rámci aukce přeshraniční přenosové kapacity jsou anonymní, jak uvedl předkládající soud. Z předkládacího rozhodnutí totiž vyplývá, že JAO zveřejňuje po skončení aukce na svých internetových stránkách nabídky na koupi v anonymizované podobě. Vracení kapacity přitom v zásadě signalizuje ostatním účastníkům trhu, že takto vrácená přenosová kapacita je v rámci aukcí k dispozici za volně stanovenou cenu. Pokud však účastník trhu předloží nabídku týkající se kapacity, kterou právě vrátil, lze podle všeho - jak tvrdí E-Control - tuto kapacitu nabýt pouze za určitou minimální cenu, aniž by se o tom ostatní účastníci trhu mohli dozvědět. Z toho vyplývá, že dotčené jednání může uměle vyvolat zvýšení cen na úroveň neodůvodněnou tržními silami nabídky a poptávky ve smyslu bodu 13 odůvodnění téhož nařízení.
108. V rámci věci v původním řízení DM a Alpiq ostatně uvedly, v odpověď na otázku položenou Soudním dvorem na jednání, že strategie vracení a nabídek může vést k vyšší průměrné ceně na trhu s velkoobchodními energetickými produkty než jaká by byla výsledkem volné hospodářské soutěže na tomto trhu bez této strategie.
110. Článek 2 bod 2 písm. a) bod ii), nařízení č. 1227/2011 kromě toho uvádí, že manipulaci s trhem představuje provedení jakékoliv transakce nebo vydání jakéhokoliv příkazu k obchodování s velkoobchodními energetickými produkty, které zaručují anebo se snaží zaručit prostřednictvím osoby nebo osob jednajících ve spolupráci cenu jednoho nebo několika velkoobchodních energetických produktů na uměle vytvořené úrovni, pokud osoba, která provádí transakci nebo vydá příkaz k obchodování, neprokáže, že její důvody pro takové jednání jsou legitimní.
111. DM a Alpiq v rámci ústního vyjádření uvedly, že jejich nabídky na koupi byly pouze součástí strategie optimalizace jejich obchodní pozice. Je pravda, že každý účastník trhu se z povahy věci snaží optimalizovat svou pozici a své zisky. Taková snaha o optimalizaci však nemůže odůvodnit jednání, které je v rozporu s platnými pravidly.
112. DM a Alpiq ve svých písemných vyjádřeních i na jednání rovněž poukázaly - s odkazem na znalecký posudek nařízený předkládajícím soudem - na to, že obecný zákaz strategie vracení a nabídek by vedl ke snížení příjmů provozovatelů přenosových soustav, což by znamenalo zvýšení síťových poplatků a potažmo i ceny elektřiny. Pochybuji ovšem, že tento argument sám o sobě stačí k prokázání, že strategie vracení a nabídek je celkově v souladu s nařízením č. 1227/2011.
113. Je na předkládajícím soudu, aby s ohledem na všechny skutkové okolnosti, které má k dispozici, přezkoumal, zda v projednávané věci strategie vracení a nabídek uplatňovaná společností Alpiq vydává nesprávné nebo zavádějící signály, pokud jde o nabídku velkoobchodních energetických produktů, poptávku po nich nebo jejich cenu, anebo zaručuje nebo se snaží zaručit cenu jednoho nebo několika těchto produktů na uměle vytvořené úrovni bez legitimních důvodů.
114. Jak uvedla italská vláda v písemném vyjádření, pro posouzení existence manipulace s trhem ve smyslu čl. 2 bodu 2 písm. a) bodů i) a ii) nařízení č. 1227/2011 jsou zpravidla rozhodující okolnosti posuzovaného případu, někdy velmi komplexní.
115. Navrhuji tedy odpovědět na pátou a osmou otázku tak, že čl. 2 bod 2 písm. a) body i) a ii) nařízení č. 1227/2011 musí být vykládán v tom smyslu, že vrátí-li účastník trhu v rámci měsíční aukce přeshraniční kapacitu pro přenos elektřiny získanou v ročních aukcích, a následně podá nabídky na koupi téže kapacity v rámci této měsíční aukce na jednotné platformě pro přidělování JAO, představuje to manipulaci s trhem, jestliže tyto nabídky vydávají nebo jsou způsobilé vydávat nesprávné nebo zavádějící signály, pokud jde o nabídku velkoobchodních energetických produktů, poptávku po nich nebo jejich cenu, nebo jestliže zaručují anebo se snaží zaručit cenu tohoto velkoobchodního energetického produktu na uměle vytvořené úrovni bez legitimních důvodů. Toto posouzení musí provést vnitrostátní soud na základě všech skutkových okolností daného případu.
F. K šesté otázce
116. Podstatou šesté otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 2 druhý pododstavec bod 6 nařízení 2016/1719 musí být vykládán v tom smyslu, že vrácení přeshraniční přenosové kapacity, která byla získána v ročních aukcích, v rámci měsíční aukce a následné podání nabídek na koupi této kapacity na jednotné platformě pro přidělování JAO v rámci téže měsíční aukce, představuje porušení zásady využití nebo prodeje uvedené v tomto ustanovení.
117. Tento soud uvádí, že podle čl. 45 odst. 1 pravidel pro přidělování na švýcarských hranicích se zásada využití nebo prodeje použije i na aukce pořádané na jednotné platformě pro přidělování mezi Rakouskou republikou a Švýcarskou konfederací. V souladu s čl. 2 odst. 1 těchto pravidel má přitom tato zásada smysl, který jí přisuzuje nařízení 2016/1719. Výklad čl. 2 druhého pododstavce bodu 6 tohoto nařízení je tudíž rozhodující pro vyřešení věci v původním řízení. Podle uvedeného soudu je třeba určit jednak to, zda zásada využití nebo prodeje stanoví požadavky v oblasti vracení dlouhodobé kapacity získané při roční aukci, a jednak to, zda je podání nabídek na koupi takové dlouhodobé kapacity v následné měsíční aukci slučitelné s touto zásadou.
118. Článek 2 druhý pododstavec bod 6 nařízení 2016/1719 definuje zásadu využití nebo prodeje jako „zásadu, podle níž je kapacita mezi zónami odpovídající fyzickým přenosovým právům, jež byla zakoupena, ale nebyla nominována, automaticky dána k dispozici pro přidělování denní kapacity a podle níž držitel těchto fyzických přenosových práv obdrží od provozovatelů přenosových soustav úhradu“. Podle tohoto čl. 2 druhého pododstavce bodu 7 se dále „nominací“ rozumí oznámení, kterým se příslušným provozovatelům přenosových soustav ohlašuje využití dlouhodobé kapacity mezi zónami držitelem fyzických přenosových práv a jeho protistranou nebo pověřenou třetí osobou.
119. Zásada využití nebo prodeje se tedy použije v případě, že účastníci trhu nevyužijí kapacity, které získali, tj. pokud je nenominovali. V tomto případě JAO automaticky znovu prodá nenominované kapacity při denních aukcích následujících po nominaci. Tato zásada má tedy zabránit tomu, aby dostupná kapacita byla pro trh „ztracena“.
120. Jak bylo uvedeno v bodech 101 a 102 tohoto stanoviska, vracení kapacity je mechanismus umožňující účastníkům trhu vrátit dlouhodobá přenosová práva při následné krátkodobější aukci, v tomto případě měsíční. Jak zdůraznily DM a Alpiq, jakož i Komise ve svých písemných vyjádřeních, mechanismus vracení kapacity a zásada využití nebo prodeje tedy představují dva odlišné mechanismy, které se uplatňují v různých fázích; první z nich v rámci dlouhodobých aukcí, zatímco druhý při nominaci, tj. při krátkodobých aukcích.
121. Takový závěr nemůže vést k tomu, že strategie vracení a nabídek je de facto v souladu s nařízením 2016/1719, jak vyplývá z odpovědi, kterou navrhuji na pátou a osmou otázku.
122. Navrhuji tedy odpovědět na šestou otázku tak, že čl. 2 druhý pododstavec bod 6 nařízení 2016/1719 musí být vykládán v tom smyslu, že vrátí-li účastník trhu v rámci měsíční aukce přeshraniční přenosovou kapacitu získanou v ročních aukcích, a následně podá v rámci téže měsíční aukce nabídky na koupi této kapacity na jednotné platformě pro přidělování JAO, nepředstavuje to porušení zásady využití nebo prodeje uvedené v tomto ustanovení.
V. Závěry
123. S ohledem na všechny výše uvedené úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na předběžné otázky, které položil Verwaltungsgericht Wien (správní soud ve Vídni, Rakousko), takto:
1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1227/2011 ze dne 25. října 2011o integritě a transparentnosti velkoobchodního trhu s energií
musí být vykládáno v tom smyslu, že
se vztahuje na obchodování švýcarského podniku s přeshraniční kapacitou pro přenos elektřiny mezi Rakouskou republikou a Švýcarskou konfederací v obou směrech.
2) Posouzení druhé otázky neodhalilo žádnou skutečnost, kterou by mohla být dotčena platnost čl. 2 bodu 2 písm. a) bodu i) nařízení č. 1227/2011 z hlediska zásady zákonnosti v trestních věcech zakotvené v čl. 49 odst. 1 první větě Listiny základních práv Evropské unie.
3) Článek 13 odst. 1 a článek 18 nařízení č. 1227/2011
musí být vykládány v tom smyslu, že
brání vnitrostátní právní úpravě, podle které pravomoc ukládat sankce v případě porušení článku 5 tohoto nařízení nepřísluší vnitrostátnímu regulačnímu oránu ve smyslu čl. 2 bodu 10 tohoto nařízení, nýbrž obecnímu správnímu orgánu vázanému pokyny.
4) Článek 2 bod 2 písm. a) body i) a ii) nařízení č. 1227/2011
musí být vykládány v tom smyslu, že
dodrží-li účastník trhu ustanovení nařízení Komise (EU) 2016/1719 ze dne 26. září 2016, kterým se stanoví rámcový pokyn pro přidělování kapacity na dlouhodobém trhu, zejména pokud jde o právní rámec aukcí pořádaných na jednotné platformě pro přidělování Joint Allocation Office (JAO), není vyloučeno, že tento účastník může vydávat nesprávné nebo zavádějící signály, pokud jde o nabídku velkoobchodních energetických produktů, poptávku po nich nebo jejich cenu, a zaručit cenu jednoho nebo více velkoobchodních energetických produktů na uměle vytvořené úrovni.
5) Článek 2 bod 2 písm. a) body i) a ii) nařízení č. 1227/2011
musí být vykládány v tom smyslu, že
vrátí-li účastník trhu v rámci měsíční aukce přeshraniční kapacitu pro přenos elektřiny získanou v ročních aukcích, a následně podá nabídky na koupi téže kapacity v rámci této měsíční aukce na jednotné platformě pro přidělování JAO, představuje to manipulaci s trhem, jestliže tyto nabídky vydávají nebo jsou způsobilé vydávat nesprávné nebo zavádějící signály, pokud jde o nabídku velkoobchodních energetických produktů, poptávku po nich nebo jejich cenu, nebo jestliže zaručují anebo se snaží zaručit cenu tohoto velkoobchodního energetického produktu na uměle vytvořené úrovni bez legitimních důvodů. Toto posouzení musí provést vnitrostátní soud na základě všech skutkových okolností daného případu.
6) Článek 2 druhý pododstavec bod 6 nařízení 2016/1719
musí být vykládán v tom smyslu, že
vrátí-li účastník trhu v rámci měsíční aukce přeshraniční přenosovou kapacitu získanou v ročních aukcích, a následně podá v rámci téže měsíční aukce nabídky na koupi této kapacity na jednotné platformě pro přidělování JAO, nepředstavuje to porušení zásady využití nebo prodeje uvedené v tomto ustanovení.
1– Původní jazyk: francouzština.
2– Nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 25. října 2011 o integritě a transparentnosti velkoobchodního trhu s energií (Úř. věst. 2011, L 326, s. 1), nazývané také „REMIT“ (Regulation on Wholesale Energy Market Integrity and Transparency). Toto nařízení bylo pozměněno nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1106 ze dne 11. dubna 2024, kterým se mění nařízení (EU) č. 1227/2011 a (EU) 2019/942, pokud jde o zlepšení ochrany Unie před manipulací s trhem na velkoobchodním trhu s energií (Úř. věst. L, 2024/1106), a nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1789 ze dne 13. června 2024 o vnitřním trhu s plynem z obnovitelných zdrojů, se zemním plynem a s vodíkem, o změně nařízení (EU) č. 1227/2011, (EU) 2017/1938, (EU) 2019/942 a (EU) 2022/869 a rozhodnutí (EU) 2017/684 a o zrušení nařízení (ES) č. 715/2009 (Úř. věst. L, 2024/1789) (dále jen „novelizované nařízení č. 1227/2011“). S ohledem na dobu rozhodnou z hlediska skutkového základu sporu v původním řízení je však třeba projednávanou žádost o rozhodnutí o předběžné otázce zkoumat s ohledem na původní znění nařízení č. 1227/2011.
3– Úř. věst. 2003, L 96, s. 16; Zvl. vyd. 06/04, s. 367.
4– Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 21. dubna 2004 o trzích finančních nástrojů, o změně směrnice Rady 85/611/EHS a 93/6/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/12/ES a o zrušení směrnice Rady 93/22/EHS (Úř. věst. 2004, L 145, s. 1; Zvl. vyd. 06/07, s. 263).
5– Úř. věst. 2009, L 211, s. 55.
6– BGBl. I, 110/2010.
7– BGBl. I, 145/2023.
8– BGBl., 52/1991.
9– BGBl. I, 57/2018.
10– Toto ustanovení upřesňuje, že články 3 a 5 nařízení č. 1227/2011 „se nepoužijí na velkoobchodní energetické produkty, které jsou finančními nástroji a na které se vztahuje článek 9 směrnice [2003/6]. Není přitom zpochybňováno, že se věc v původním řízení netýká takových finančních nástrojů.
11– Novelizované nařízení č. 1227/2011 tuto definici nemění, avšak upřesňuje, že čl. 2 bod 4 písm. c) tohoto nařízení se vztahuje rovněž na smlouvy týkající se přepravy vodíku v Unii.
12– Viz zejména bod 70 odůvodnění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/943 ze dne 5. června 2019 o vnitřním trhu s elektřinou (Úř. věst. 2019, L 158, s. 54), podle kterého členské státy, smluvní strany Energetického společenství (jehož internetové stránky jsou k dispozici na adrese: https://www.energy-community.org/) a další třetí země, které uplatňují toto nařízení nebo jsou součástí synchronní oblasti kontinentální Evropy, by měly úzce spolupracovat ve všech otázkách týkajících se vytvoření integrovaného regionu pro obchodování s elektřinou a neměly by přijímat žádná opatření, která by ohrozila další integraci trhů s elektřinou nebo bezpečnost dodávek členských států a smluvních stran.
13– Viz zejména s. 22.
14– Tento dokument, který je k dispozici v angličtině, je dostupný na adrese: https://acer.europa.eu/sites/default/files/documents/en/remit/Documents/ACER_Guidance_on_REMIT_application_6th_Edition_Final.pdf.
15– Viz zejména s. 19.
16– Viz rozsudek ze dne 22. června 2023, Vitol (C-268/22, EU:C:2023:508, body 52 a 53, jakož i citovaná judikatura).
17– C-501/11 P, EU:C:2013:522, bod 57 a citovaná judikatura.
18– Úř. věst. 2007, C 303, s. 17.
19– Viz rozsudek ze dne 1. srpna 2025, Baji Trans (C-544/23, EU:C:2025:614, bod 62).
20– Viz rozsudek ze dne 22. ledna 2026, AK Dlhopolec a další (C-590/24, EU:C:2026:41, bod 64 a citovaná judikatura).
21– Obdobně viz rozsudek ze dne 29. července 2024, Belgian Association of Tax Lawyers a další (C-623/22, EU:C:2024:639, bod 38).
22– Viz rozsudek ze dne 21. května 2026, Across Fiduciaria a další (C-684/24 a C-685/24, EU:C:2026:410, body 40 až 43 a citovaná judikatura).
23– Viz rozsudek ze dne 22. ledna 2026, AK Dlhopolec a další (C-590/24, EU:C:2026:41, body 74 a 75, jakož i citovaná judikatura).
24– Viz rozsudek ze dne 22. ledna 2026, AK Dlhopolec a další (C-590/24, EU:C:2026:41, bod 96 a citovaná judikatura).
25– Viz rozsudek ze dne 26. ledna 2021, Heessischer Rundfunk (C-422/19 a C-423/19, EU:C:2021:63, bod 64 a citovaná judikatura).
26– Viz rozsudek ze dne 5. února 2026, VEB.RF v. Rada (C-572/24 P, EU:C:2026:74, bod 70 a citovaná judikatura).
27– V tomto smyslu viz rozsudky ze dne 19. listopadu 2020, 5th AVENUE Products Trading (C-775/19, EU:C:2020:948, bod 42 a citovaná judikatura), jakož i ze dne 10. července 2025, DADA Music a UPFR (C-37/24, EU:C:2025:551, bod 38 a citovaná judikatura).
28 – Nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 16. dubna 2014 o zneužívání trhu (nařízení o zneužívání trhu) a o zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/6/ES a směrnic Komise 2003/124/ES, 2003/125/ES a 2004/72/ES (Úř. věst. 2014, L 173, s. 1).
29– Rozsudek ze dne 29. července 2024, Belgian Association of Tax Lawyers a další (C-623/22, EU:C:2024:639, bod 45 a citovaná judikatura).
30– Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 5. června 2019 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o změně směrnice 2012/27/EU (Úř. věst. 2019, L 158, s. 125).
31– Viz rozsudek ze dne 6. března 2025, Alajärven Sähkö a další (C-48/23, EU:C:2025:144, body 34 a 35 a citovaná judikatura); v této věci jsem vypracoval stanovisko.
32– Viz rovněž bod 31 odůvodnění nařízení č. 1227/2011.
33– COM(2010) 726 final.
34– Kurzivou zvýraznil autor stanoviska. Viz s. 6 tohoto návrhu. V návrhu nařízení č. 1227/2011 není upřesněno, který orgán má pravomoc ukládat správní sankce.
35– Obdobně viz rozsudek ze dne 3. června 2021, Bankia (C-910/19, EU:C:2021:433, bod 45).
36– Rozsudek ze dne 2. července 2026, Ścierbek a Drózdzik (C-261/25 a C-262/25, EU:C:2026:537, bod 46 a citovaná judikatura).
37– V tomto ohledu viz informativní přehled Švýcarské spolkové rady ze dne 13. března 2026 k dohodě o elektřině, který je k dispozici v němčině, francouzštině, italštině a angličtině. Tento dokument je dostupný v angličtině na adrese: https://www.europa.eda.admin.ch/dam/en/sd-web/9TvhXKvZCy3B/12%20Faktenblatt%20Strom_EN%20.pdf.
38– Podle čl. 1 odst. 4 nařízení 2016/1719 „[k] jednotné platformě pro přidělování lze otevřít přístup organizátorům trhu a provozovatelům přenosových soustav, kteří působí ve Švýcarsku, za podmínky, že byla do vnitrostátních právních předpisů této země zapracována hlavní ustanovení právních předpisů Unie o trhu s elektřinou a že je mezi Unií a Švýcarskem uzavřena mezivládní dohoda o spolupráci v oblasti elektřiny“. V době rozhodné z hlediska skutkového stavu v původním řízení přitom taková mezivládní dohoda uzavřena nebyla. Viz informativní přehled uvedený v předchozí poznámce pod čarou.
39– Viz čl. 3 odst. 1 bod 9 a článek 13 nařízení č. 596/2014.
40– Viz rozsudek ze dne 11. června 2026, GSP Offshore (C-216/25, EU:C:2026:483, bod 56 a citovaná judikatura).
41– V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 24. října 2024, Omnitel Comunicaciones a další (C-441/23, EU:C:2024:916, body 46 a 47 a citovaná judikatura).
42– Viz rozsudek ze dne 29. ledna 2026, Munik (C-562/24, EU:C:2026:55, bod 52 a citovaná judikatura).