<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><JUDGMENT xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.JUDGMENT><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-428/19</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62019CJ0428</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:548">EU:C:2021:548</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>13</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>13</PAGE.TOTAL><AUTHOR>CJ</AUTHOR></BIB.JUDGMENT><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Rozsudek ze dne <DATE ISO="20210708">8. 7. 2021</DATE> – věc C‑428/19</HT></P><P><HT TYPE="SC">Rapidsped</HT></P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Rozsudek soudního dvora</HT> (prvního senátu)</P><P><DATE ISO="20210708">8. července 2021</DATE><NOTE NUMBERING="STAR" TYPE="FOOTNOTE" NOTE.ID="E0001"><P>Jednací jazyk: maďarština.</P></NOTE></P></TI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Řízení o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Směrnice 96/71/EHS</KEYWORD><KEYWORD>Článek 1 odst. 1, jakož i články 3 a 5</KEYWORD><KEYWORD>Vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb</KEYWORD><KEYWORD>Řidiči v mezinárodní silniční dopravě</KEYWORD><KEYWORD>Dodržení výše minimální mzdy v zemi vyslání</KEYWORD><KEYWORD>Denní příspěvky</KEYWORD><KEYWORD>Nařízení (ES) č. 561/2006</KEYWORD><KEYWORD>Článek 10</KEYWORD><KEYWORD>Odměna vyplácená zaměstnancům v závislosti na spotřebě pohonných hmot</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><JUDGMENT.INIT><P>Ve věci C‑428/19,</P><P>jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Gyulai Közigazgatási és Munkaügyi Bíróság (správní a pracovní soud v Gyule, Maďarsko) ze dne <DATE ISO="20190520">20. května 2019</DATE>, došlým Soudnímu dvoru dne <DATE ISO="20190604">4. června 2019</DATE>, v řízení</P></JUDGMENT.INIT><PARTIES><PLAINTIFS><P><HT TYPE="BOLD">OL,</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">PM,</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">RO</HT></P></PLAINTIFS><AGAINST>proti</AGAINST><DEFENDANTS><P><HT TYPE="BOLD">Rapidsped Fuvarozási és Szállítmányozási Zrt.,</HT></P></DEFENDANTS></PARTIES><PREAMBLE><PREAMBLE.INIT><P>SOUDNÍ DVŮR (první senát),</P><P>ve složení J.-C. Bonichot, předseda senátu, L. Bay Larsen (zpravodaj), C. Toader, M. Safjan a N. Jääskinen, soudci,</P><P>generální advokát: M. Bobek,</P><P>vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,</P></PREAMBLE.INIT><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k písemné části řízení,</VISA></GR.VISA><GR.CONSID><CONSID><P>s ohledem na vyjádření předložená:</P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>za OL PM a RO, Gy. Lupkovicsem, ügyvéd,</P></ITEM><ITEM><P>za Rapidsped Fuvarozási és Szállítmányozási Zrt. D. Kaszásem, ügyvéd,</P></ITEM><?PAGE NO="2"?><ITEM><P>za maďarskou vládu M. Z. Fehérem a G. Koósem, jakož i M. Tátrai, jako zmocněnci,</P></ITEM><ITEM><P>za francouzskou vládu A.-L. Desjonquières a C. Mosser, jako zmocněnkyněmi,</P></ITEM><ITEM><P>za nizozemskou vládu M. Bulterman a P. Huurnink, jako zmocněnkyněmi,</P></ITEM><ITEM><P>za polskou vládu B. Majczynou, jako zmocněncem,</P></ITEM><ITEM><P>za Evropskou komisi původně W. Möllsem, B.-R. Killmannem a L. Havasem, poté B.-R. Killmannem a L. Havasem, jako zmocněnci,</P></ITEM></LIST></CONSID></GR.CONSID><GR.VISA><VISA>po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne <DATE ISO="20210506">6. května 2021</DATE>,</VISA></GR.VISA><PREAMBLE.FINAL>vydává tento</PREAMBLE.FINAL></PREAMBLE><CONTENTS.JUDGMENT><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Rozsudek</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1</NO.P><TXT>Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 1 odst. 1, jakož i článků 3 a 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES ze dne <DATE ISO="19961216">16. prosince 1996</DATE> o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="018" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="1997">Úř. věst. 1997, L 18, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 05/02, s. 431), a článku 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006 ze dne <DATE ISO="20060315">15. března 2006</DATE> o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy, o změně nařízení Rady (EHS) č. 3821/85 a (ES) č. 2135/98 a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 3820/85 (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="102" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2006">Úř. věst. 2006, L 102, s. 1</REF.DOC.OJ>; oprava <REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="006" PAGE.FIRST="136" DATE.PUB="2020">Úř. věst. 2020, L 6, s. 136</REF.DOC.OJ>, <REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="195" PAGE.FIRST="83" DATE.PUB="2016">Úř. věst. 2016, L 195, s. 83</REF.DOC.OJ>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2</NO.P><TXT>Tato žádost byla podána v rámci sporu mezi OL, PM a RO na jedné straně a Rapidsped Fuvarozási és Szállítmányozási Zrt. (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0001" ID="QS0001"/>Rapidsped<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>) na straně druhé ve věci žaloby prvně uvedených, kteří se jako řidiči v mezinárodní silniční dopravě domáhají po společnosti Rapidsped, která je jejich zaměstnavatelem, za dobu práce vykonané ve Francii zaplacení mzdy, která zohledňuje francouzskou minimální mzdu.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Unijní právo</HT></HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Směrnice 96/71</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3</NO.P><TXT>Článek 1 směrnice 96/71, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0002" ID="QS0002"/>Oblast působnosti<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="001.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0003" ID="QS0003"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Tato směrnice se vztahuje na podniky usazené v některém členském státě, které vysílají v rámci nadnárodního poskytování služeb v souladu s odstavcem 3 pracovníky na území jiného členského státu.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="001.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Tato směrnice se nevztahuje na podniky obchodního loďstva a jejich posádky.</ALINEA></PARAG><?PAGE NO="3"?><PARAG IDENTIFIER="001.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA><P>Tato směrnice se použije, pokud podniky uvedené v odstavci 1 učiní některé z následujících nadnárodních opatření:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>vyšlou pracovníka na území členského státu na vlastní účet a pod svým vedením na základě smlouvy uzavřené mezi podnikem pracovníky vysílajícím a stranou, pro kterou jsou služby určeny, činnou v tomto členském státě, jestliže po dobu vyslání existuje pracovní poměr mezi vysílajícím podnikem a pracovníkem</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/></P></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4</NO.P><TXT>Článek 2 této směrnice, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0004" ID="QS0004"/>Definice<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/>, zní takto:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="002.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0005" ID="QS0005"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Pro účely této směrnice se <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0006" ID="QS0006"/>vyslaným pracovníkem<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/> rozumí pracovník, který po omezenou dobu vykonává práci na území jiného členského státu než státu, ve kterém obvykle pracuje.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="002.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Pro účely této směrnice je pojem pracovník vymezen podle právních předpisů členského státu, na jehož území byl pracovník vyslán.<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5</NO.P><TXT>Článek 3 uvedené směrnice, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0007" ID="QS0007"/>Pracovní podmínky<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="003.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0008" ID="QS0008"/>1.</NO.PARAG><ALINEA><P>Členské státy zajistí, aby podniky uvedené v čl. 1 odst. 1 zaručovaly bez ohledu na právo rozhodné pro pracovní poměr pracovníkům vyslaným na jejich území pracovní podmínky týkající se dále uvedených záležitostí, které jsou v členském státě, ve kterém je práce vykonávána, stanoveny:</P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>právními či správními předpisy</P></ITEM></LIST><P>a/nebo</P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>kolektivními smlouvami nebo rozhodčími nálezy, které byly prohlášeny za všeobecně použitelné ve smyslu odstavce 8, jestliže se týkají činností uvedených v příloze:</P><P>[…]</P><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>minimální mzda, včetně sazeb za přesčasy; tento bod se nevztahuje na doplňkové podnikové systémy zaopatření v důchodu,</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[…]</P></P></ITEM></LIST><P>Pro účely této směrnice vymezují pojem <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0009" ID="QS0009"/>minimální mzda<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="2018" ID="QE0009"/> uvedený v odst. 1 druhé odrážce písm. c) vnitrostátní právní předpisy a/nebo zvyklosti členského státu, na jehož území je pracovník vyslán.</P></ALINEA></PARAG><P>[…]</P><PARAG IDENTIFIER="003.007"><NO.PARAG>7.</NO.PARAG><ALINEA>Odstavce 1 až 6 nebrání použití pracovních podmínek, které jsou pro pracovníky výhodnější.</ALINEA><ALINEA>Zvláštní příplatky za vyslání se považují za součást minimální mzdy, pokud se nevyplácejí jako náhrada výdajů skutečně vynaložených v důsledku vyslání, například výdaje za cestovné, ubytování a stravu.</ALINEA><?PAGE NO="4"?><ALINEA>[…]<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6</NO.P><TXT>Článek 5 uvedené směrnice, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0010" ID="QS0010"/>Opatření<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0011" ID="QS0011"/>Členské státy přijmou vhodná opatření pro případ nedodržení této směrnice.</ALINEA><ALINEA>Členské státy zejména zajistí, aby pracovníkům a/nebo jejich zástupcům byly k dispozici vhodné postupy pro plnění povinností stanovených touto směrnicí.<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7</NO.P><TXT>Článek 6 směrnice 96/71, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0012" ID="QS0012"/>Soudní pravomoc<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0013" ID="QS0013"/>Pro uplatnění práva na pracovní podmínky zaručené článkem 3 je možné zahájit soudní řízení v členském státě, na jehož území pracovník je nebo byl vyslán, aniž je popřípadě dotčeno právo zahájit soudní řízení v jiném státě podle stávajících mezinárodních úmluv o soudní pravomoci.<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Směrnice 2003/59/ES</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8</NO.P><TXT>Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/59/ES ze dne <DATE ISO="20030715">15. července 2003</DATE> o výchozí kvalifikaci a pravidelném školení řidičů některých silničních vozidel pro nákladní nebo osobní dopravu a o změně nařízení Rady (EHS) č. 3820/85 a směrnice Rady 91/439/EHS a zrušení směrnice Rady 76/914/EHS (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="226" PAGE.FIRST="4" DATE.PUB="2003">Úř. věst. 2003, L 226, s. 4</REF.DOC.OJ>; oprava <REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="233" PAGE.FIRST="35" DATE.PUB="2006">Úř. věst. 2006, L 233, s. 35</REF.DOC.OJ>) v bodě 10 odůvodnění uvádí, že rozvoj defenzivní jízdy jde ruku v ruce s hospodárnou spotřebou pohonných hmot, což bude mít pozitivní vliv jak na společnost, tak na odvětví silniční dopravy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9</NO.P><TXT>Článek 1 této směrnice, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0014" ID="QS0014"/>Oblast působnosti<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/>, zní:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0015" ID="QS0015"/>Tato směrnice se vztahuje na práci řidičů vykonávanou</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>státními příslušníky členského státu a</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>státními příslušníky třetích zemí, kteří jsou zaměstnáni nebo využíváni podnikem usazeným v některém členském státě;</TXT></NP></ITEM></LIST><P>(dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0016" ID="QS0016"/>řidiči<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/>) provozujícími silniční dopravu v rámci Společenství na pozemních komunikacích přístupných veřejnosti, kteří používají</P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>vozidla, pro která je požadováno řidičské oprávnění skupiny C1, C1+E, C nebo C+E podle definice ve směrnici [Rady] 91/439/EHS [ze dne <DATE ISO="19910729">29. července 1991</DATE> o řidičských průkazech (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="237" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="1991">Úř. věst. 1991, L 237, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 07/01, s. 317)] nebo řidičské oprávnění uznávané jako rovnocenné,</P></ITEM></LIST><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/></P></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10</NO.P><TXT>Příloha I uvedené směrnice je nadepsána <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0017" ID="QS0017"/>Minimální požadavky na kvalifikaci a výcvik<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/>. Podle bodu 1.3 oddílu 1 této směrnice musí znalosti, které musí členské státy vzít při stanovení výchozí kvalifikace řidiče a pravidelného školení v úvahu, zahrnovat zejména optimalizaci spotřeby pohonných hmot u skupin řidičských oprávnění C, C + E, C1, C1 + E.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="5"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Směrnice 2006/126/ES</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11</NO.P><TXT>Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/126/ES ze dne <DATE ISO="20061220">20. prosince 2006</DATE> o řidičských průkazech (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="403" PAGE.FIRST="18" DATE.PUB="2006">Úř. věst. 2006, L 403, s. 18</REF.DOC.OJ>) zrušila a nahradila s účinkem od <DATE ISO="20130119">19. ledna 2013</DATE> směrnici 91/439. Z článku 4 směrnice 2006/126 ve spojení se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze III směrnice 2003/59 vyplývá, že se řidičská oprávnění skupiny C, C + E, C1, C1 + E, na něž se vztahuje posledně uvedená směrnice, týkají vozidel používaných mimo jiné pro přepravu zboží po silnici, jejichž maximální přípustná hmotnost přesahuje 3,5t.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12</NO.P><TXT>Podle článku 17 třetího pododstavce směrnice 2006/126 se odkazy na zrušenou směrnici 91/439 považují za odkazy na směrnici 2006/126.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Nařízení č. 561/2006</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13</NO.P><TXT>Podle čl. 2 odst. 1 písm. a) nařízení č. 561/2006 se toto nařízení vztahuje zejména na přepravu zboží vozidly, jejichž maximální přípustná hmotnost včetně návěsu nebo přívěsu překračuje 3,5 tuny.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14</NO.P><TXT>Článek 10 odst. 1 tohoto nařízení stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0018" ID="QS0018"/>Dopravce nesmí odměňovat řidiče, jež zaměstnává nebo jejichž služeb využívá, a to ani prémiovým zvýhodněním nebo příplatky, za ujetou vzdálenost nebo objem přepravovaného zboží, pokud by tyto odměny mohly vést k ohrožení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích nebo by podněcovaly k porušování tohoto nařízení.<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Nařízení (ES) č. 44/2001</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15</NO.P><TXT>Článek 68 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne <DATE ISO="20001222">22. prosince 2000</DATE> o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="012" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2001">Úř. věst. 2001, L 12, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 19/04, s. 42) stanovil v prvním odstavci, že toto nařízení nahrazuje mezi členskými státy úmluvu ze dne <DATE ISO="19680927">27. září 1968</DATE> o příslušnosti a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="299" PAGE.FIRST="32" DATE.PUB="1972">Úř. věst. 1972, L 299, s. 32</REF.DOC.OJ>) ve znění následných úmluv o přistoupení nových členských států k této úmluvě (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0019" ID="QS0019"/>Bruselská úmluva<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/>), kromě případů, kdy se jedná o určitá území členských států, a ve druhém odstavci, že v rozsahu, v jakém toto nařízení nahrazuje mezi členskými státy ustanovení Bruselské úmluvy, se jakýkoli odkaz na úmluvu považuje za odkaz na toto nařízení.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Nařízení (EU) č. 1215/2012</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16</NO.P><TXT>Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1215/2012 (EU) ze dne <DATE ISO="20121212">12. prosince 2012</DATE> o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="351" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2012">Úř. věst. 2012, L 351, s. 1</REF.DOC.OJ>; oprava <REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="338" PAGE.FIRST="12" DATE.PUB="2020">Úř. věst. 2020, L 338, s. 12</REF.DOC.OJ>) stanoví v bodě 8 odůvodnění:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><CONSID><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0020" ID="QS0020"/>Rada dne <DATE ISO="20001222">22. prosince 2000</DATE> přijala nařízení [č. 44/2001], které nahradilo [Bruselskou úmluvu] na území členských států, na něž se vztahuje Smlouva o fungování EU, a mezi všemi členskými státy s výjimkou Dánska. Společenství uzavřelo rozhodnutím Rady 2006/325/ES [ze dne <DATE ISO="20060427">27. dubna 2006</DATE> o uzavření Dohody mezi Evropským společenstvím a Dánským královstvím o příslušnosti,<?PAGE NO="6"?> uznávání a výkonu soudních rozhodnutích v občanských a obchodních věcech (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="120" PAGE.FIRST="22" DATE.PUB="2006">Úř. věst. 2006, L 120, s. 22</REF.DOC.OJ>)] dohodu s Dánskem, jež zajišťuje uplatňování pravidel obsažených v nařízení [č. 44/2001] v Dánsku. […]<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/></P></CONSID></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17</NO.P><TXT>Podle čl. 21 odst. 1 písm. a) tohoto nařízení může být zaměstnavatel, který má bydliště v některém členském státě, žalován u soudů členského státu, v němž má bydliště.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18</NO.P><TXT>Podle čl. 62 odst. 1 uvedeného nařízení platí, že soud pro posouzení toho, zda má strana řízení bydliště v členském státě, u jehož soudů byl podán návrh, použije své právo.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19</NO.P><TXT>Podle článku 80 nařízení č. 1215/2012 toto nařízení zrušuje nařízení č. 44/2001. Odkazy na zrušené nařízení se považují za odkazy na nařízení č. 1215/2012.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Maďarské právo</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20</NO.P><TXT>Ustanovení § 3 odst. 2 Munka törvénykönyvéről szóló 2012. évi I. törvény (zákon č. I z roku 2012, kterým se stanoví zákoník práce, dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0021" ID="QS0021"/>zákoník práce<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/>) stanoví, že není-li stanoveno jinak, použije se tento zákon, pokud zaměstnanec obvykle vykonává svou práci v Maďarsku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21</NO.P><TXT>Ustanovení § 285 zákoníku práce zní takto:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="285.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0022" ID="QS0022"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Zaměstnanci a zaměstnavatelé mohou soudně uplatňovat nároky plynoucí z pracovního poměru či tohoto zákona, zatímco odborové organizace a rady zaměstnanců mohou soudně uplatňovat nároky z tohoto zákona, kolektivní smlouvy či podnikové dohody.</ALINEA></PARAG><P>[…]</P><PARAG IDENTIFIER="285.004"><NO.PARAG>4.</NO.PARAG><ALINEA>Podle § 295 mohou zaměstnanci podávat žaloby u maďarských soudů rovněž v případech týkajících se odpracovaných hodin v Maďarsku.<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22</NO.P><TXT>Ustanovení § 295 odst. 1 tohoto zákona zní:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0023" ID="QS0023"/>Pokud zahraniční zaměstnavatel přijme zaměstnance do zaměstnání na základě dohody se třetí stranou na území Maďarska, čímž vznikne pracovní poměr, na který se nevztahuje tento zákon podle jeho § 3 odst. 2, použijí se na tento pracovní poměr – aniž je dotčen odstavec 4 – maďarské právní předpisy, včetně ustanovení kolektivní smlouvy, která se vztahují na pracovní poměr, pokud jde o:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>maximální délku pracovní doby a minimální dobu odpočinku;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>minimální délku dovolené za kalendářní rok;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>výši minimální mzdy;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>d)</NO.P><TXT>podmínky stanovené v § 214 až 222 ohledně poskytování pracovní síly;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>e)</NO.P><TXT>podmínky v oblasti bezpečnosti práce;</TXT></NP></ITEM><?PAGE NO="7"?><ITEM><NP><NO.P>f)</NO.P><TXT>podmínky pro zaměstnávání těhotných žen a matek malých dětí, jakož i mladistvých pracovníků, jakož i</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>g)</NO.P><TXT>požadavky na rovné zacházení.<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/></TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23</NO.P><TXT>Podle § 299 uvedeného zákona je jeho předmětem mimo jiné provedení směrnice 96/71 do vnitrostátního práva.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Spor v původním řízení a předběžné otázky</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24</NO.P><TXT>OL, PM a RO (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0024" ID="QS0024"/>řidiči dotčení v původním řízení<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="201C" ID="QE0024"/>) uzavřeli dne <DATE ISO="20150612">12. června 2015</DATE>, <DATE ISO="20160707">7. července 2016</DATE> a <DATE ISO="20160826">26. srpna 2016</DATE> se společností Rapidsped, která má sídlo v Maďarsku, pracovní smlouvu k výkonu pracovní činnosti řidiče nákladního vozidla.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25</NO.P><TXT>Tyto smlouvy, které mají stejné znění, stanoví, že i když je úkolem pracovníka kromě uskutečňování mezinárodní přepravy zboží také vnitrostátní přeprava zboží, musí svou práci obvykle vykonávat v místech, která se budou často a především nacházet v zahraničí, aniž však práce vykonávaná v zahraničí bude mít trvalou povahu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26</NO.P><TXT>Podle maďarského práva má pracovník za práci vykonávanou v zahraničí nárok na denní příspěvky. Ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, a zejména z informačního dokumentu pro pracovníky vydaného společností Rapidsped vyplývá, že výše těchto příspěvků byla o to vyšší, čím delší byla doba vyslání pracovníka do zahraničí, která v souladu se smlouvou mohla podle volby pracovníka v zásadě trvat od tří do pěti týdnů. V tomtéž dokumentu bylo stanoveno, že uvedené příspěvky jsou určeny k pokrytí nákladů vynaložených v zahraničí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27</NO.P><TXT>Pracovní smlouvy řidičů dotčených v původním řízení navíc stanovily, že pokud tito řidiči dosáhnou úspory pohonných hmot, mohou podle uvážení zaměstnavatele obdržet příplatek vypočtený ze vzorce, který tvoří poměr spotřeby pohonných hmot k ujeté vzdálenosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28</NO.P><TXT>Řidiči dotčení v původním řízení vykonávali práci tím, že se minibusem přepravili do Francie. Po celou dobu vyslání určovaly distribuční útvary společnosti Rapidsped přepravní úkoly, které měly být provedeny, tedy k jakému dni, jakým vozidlem a po jaké cestě mělo být zboží přepraveno. Z důvodu pravidel o kabotáži překračovali uvedení řidiči několikrát hranici.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29</NO.P><TXT>Na počátku každého období vyslání poskytovala společnost Rapidsped dotčeným řidičům prohlášení ověřené maďarským notářem a osvědčení o vyslání francouzského ministerstva práce, z nichž vyplývalo, že jejich hodinová mzda činila 10,40 eur za hodinu, tedy více než činí francouzská minimální hodinová mzda v odvětví silniční dopravy, a to 9,76 eura za hodinu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30</NO.P><TXT>Řidiči dotčení v původním řízení podali proti společnosti Rapidsped žalobu k předkládajícímu soudu, kterým je Gyulai Közigazgatási és Munkaügyi Bíróság (správní a pracovní soud v Gyule, Maďarsko) z důvodu, že jejich mzda za dobu odpracovanou ve Francii nedosahovala výše francouzské minimální mzdy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31</NO.P><TXT>Na základě pracovních smluv řidičů dotčených v původním řízení pobírali tito řidiči v roce 2018 ve skutečnosti hrubou měsíční mzdu ve výši 545 eur, tedy 3,24 eura za hodinu. K rozdílu 6,52 eura za hodinu mezi francouzskou minimální mzdou a hodinovou mzdou, kterou uvedení<?PAGE NO="8"?> řidiči pobírali, společnost Rapidsped u předkládajícího soudu uvedla, že tento rozdíl byl pokryt denními příspěvky a příplatkem za úsporu pohonných hmot, které jim byly vypláceny, neboť byly součástí jejich mzdy, což tito řidiči zpochybňují.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32</NO.P><TXT>Předkládající soud má za to, že za předpokladu, že se směrnice 96/71 vztahuje na mezinárodní přepravu zboží, spadá situace, která je předmětem sporu v původním řízení, do působnosti této směrnice, jelikož zaměstnavatel zaregistrovaný v Maďarsku, kterým je Rapidsped, vysílá maďarské pracovníky, řidiče dotčené v původním řízení, kteří jsou zaměstnáni podle maďarského pracovního práva, na svůj účet a pod svým vedením do jiných členských států Evropské unie za účelem poskytování služeb přepravy zboží zákazníkům z místa vyslání. Pracovníci byli po celou dobu v pracovním poměru se společností Rapidsped, která je za vysílání pracovníků odpovědná.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33</NO.P><TXT>Za těchto podmínek se Gyulai Közigazgatási és Munkaügyi Bíróság (správní a pracovní soud v Gyule) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0025" ID="QS0025"/>1)</NO.P><TXT>Má být ustanovení čl. 1 odst. 1 směrnice [96/71], s ohledem na její články 3 a 5, jakož i § 285 a 299 maďarského zákoníku práce, vykládáno tak, že se maďarští pracovníci mohou vůči svému maďarskému zaměstnavateli v řízení zahájeném před maďarským soudem dovolávat porušení uvedené směrnice a francouzské právní úpravy v oblasti minimální mzdy?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Mají být denní příspěvky určené k pokrytí nákladů vynaložených během doby vyslání pracovníka v zahraničí považovány za součást mzdy pracovníka?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT>Brání článek 10 [nařízení č. 561/2006] praxi spočívající v tom, že v případě úspory určené podle poměru mezi ujetou vzdáleností a spotřebou pohonných hmot zaměstnavatel na základě výpočetního vzorce vyplácí řidiči vozidla příplatek, který není součástí mzdy určené v pracovní smlouvě a ze kterého se neplatí daně, ani příspěvky do systému sociálního zabezpečení, když uskutečnění těchto úspor pohonných hmot vede řidiče k tomu, že řídí způsobem, který může ohrožovat bezpečnost provozu na pozemních komunikacích (například tak, že v klesání jedou co nejdéle na volnoběh)?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>4)</NO.P><TXT>Vztahuje se směrnice [96/71] na mezinárodní přepravu zboží, především s ohledem na to, že Evropská komise zahájila řízení o nesplnění povinnosti proti Francouzské republice a Spolkové republice Německo, jelikož jejich právní úpravu týkající se minimální mzdy používají na odvětví silniční dopravy?</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>5)</NO.P><TXT>V případě, že směrnice nebyla provedena do vnitrostátního práva, může sama o sobě zakládat povinnosti jednotlivců, a tudíž sama o sobě představovat základ pro žalobu proti tomuto jednotlivci ve sporu zahájeném před vnitrostátním soudem?<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="201C" ID="QE0025"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K předběžným otázkám</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Ke čtvrté otázce</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34</NO.P><TXT>Podstatou čtvrté otázky předkládajícího soudu, kterou je třeba zkoumat na prvním místě, je, zda směrnice 96/71 musí být vykládána v tom smyslu, že se vztahuje na nadnárodní poskytování služeb v odvětví silniční dopravy.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="9"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35</NO.P><TXT>Je třeba připomenout, že v bodě 41 rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20201201">1. prosince 2020</DATE>, <NAME.CASE>Federatie Nederlandse Vakbeweging</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑815/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:976">EU:C:2020:976</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), Soudní dvůr rozhodl, že tomu tak je.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36</NO.P><TXT>Za těchto podmínek je na čtvrtou otázku třeba odpovědět tak, že směrnice 96/71 musí být vykládána v tom smyslu, že se vztahuje na nadnárodní poskytování služeb v odvětví silniční dopravy.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K první otázce</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37</NO.P><TXT>Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 1 odst. 1 směrnice 96/71, ve spojení s články 3 a 5 této směrnice, musí být vykládán v tom smyslu, že v případě, že zaměstnavatel usazený v jednom členském státě poruší pravidla jiného členského státu v oblasti minimální mzdy, mohou pracovníci vyslaní z prvního členského státu toto porušení vůči tomuto zaměstnavateli napadnout u soudu tohoto prvního členského státu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba připomenout, že s cílem zajistit dodržování základních kogentních ustanovení pro účely minimální ochrany čl. 3 odst. 1 směrnice 96/71 stanoví, že členské státy zajistí, aby podniky usazené v jednom členském státě zaručovaly v rámci nadnárodního poskytování služeb bez ohledu na právo rozhodné pro pracovní poměr pracovníkům vyslaným na území jiného členského státu pracovní podmínky použitelné na jeho území týkající se záležitostí uvedených v tomto ustanovení a zejména výši minimální mzdy (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150212">12. února 2015</DATE>, <NAME.CASE>Sähköalojen ammattiliitto</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑396/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:86">EU:C:2015:86</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0029">29</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39</NO.P><TXT>Pokud jde o článek 5 směrnice 96/71, druhý pododstavec tohoto ustanovení ukládá členským státům zejména zajistit, aby vyslaní pracovníci měli k dispozici vhodné postupy pro plnění povinností stanovených touto směrnicí. Uvedení pracovníci musí mít tedy možnost dovolávat se u soudu dodržování takových pracovních podmínek uvedených v čl. 3 odst. 1 uvedené směrnice, jako jsou podmínky týkající se výše minimální mzdy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40</NO.P><TXT>Článek 6 směrnice 96/71 stanoví, že kromě možnosti vyslaných pracovníků podat žalobu k uplatnění práva na pracovní podmínky zaručené článkem 3 této směrnice v členském státě, jehož soudy jsou příslušné podle stávajících mezinárodních úmluv o soudní příslušnosti, mohou tito pracovníci podat takovou žalobu rovněž u příslušných soudů členského státu, na jehož území jsou nebo byli vysláni.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že čl. 3 odst. 1, jakož i články 5 a 6 směrnice 96/71 musí být vykládány tak, že bez ohledu na právo rozhodné pro pracovní poměr zaručují vyslanému pracovníkovi právo dovolávat se a uplatnit u některého z příslušných soudů uvedených v předchozím bodě ustanovení hostitelského členského státu, jež upravují pracovní podmínky v oblastech vyjmenovaných v prvně uvedeném ustanovení, a zejména v oblasti výše minimální mzdy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42</NO.P><TXT>Konečně je třeba uvést, že podle čl. 21 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1215/2012, na který prostřednictvím výrazu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0026" ID="QS0026"/>mezinárodní úmluvy o soudní příslušnosti<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/> nepřímo odkazuje článek 6 směrnice 96/71, může být zaměstnavatel, který má bydliště v některém členském státě, žalován u soudů členského státu, v němž má bydliště.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43</NO.P><TXT>Kromě toho čl. 62 odst. 1 nařízení č. 1215/2012 stanoví, že pro posouzení toho, zda má strana řízení bydliště v členském státě, u jehož soudů byl podán návrh, použije soud své právo.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="10"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44</NO.P><TXT>V projednávané věci musí tedy předkládající soud ke zjištění své příslušnosti podle nařízení č. 1215/2012 ověřit, zda má zaměstnavatel řidičů dotčených ve věci v původním řízení bydliště v Maďarsku podle práva tohoto členského státu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45</NO.P><TXT>S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na první otázku odpovědět tak, že čl. 3 odst. 1 a článek 6 směrnice 96/71, ve spojení s jejím článkem 5, musí být vykládány v tom smyslu, že vyžadují, aby v případě, že zaměstnavatel usazený v jednom členském státě poruší pravidla jiného členského státu v oblasti minimální mzdy, pracovníci vyslaní z prvního členského státu mohli toto porušení vůči tomuto zaměstnavateli napadnout u soudu tohoto prvního členského státu, pokud je příslušný.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K druhé otázce</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46</NO.P><TXT>Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 3 odst. 7 druhý pododstavec směrnice 96/71 musí být vykládán v tom smyslu, že denní příspěvky určené k pokrytí výdajů vynaložených během doby vyslání pracovníků do zahraničí musí být považovány za součást minimální mzdy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba zaprvé uvést, že čl. 3 odst. 1 druhý pododstavec směrnice 96/71 odkazuje při stanovení minimální mzdy uvedené v jejím čl. 3 odst. 1 prvním pododstavci výslovně na vnitrostátní právní předpisy nebo zvyklosti členského státu, na jehož území je pracovník vyslán (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150212">12. února 2015</DATE>, <NAME.CASE>Sähköalojen ammattiliitto</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑396/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:86">EU:C:2015:86</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0032">32</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48</NO.P><TXT>Zadruhé čl. 3 odst. 7 druhý pododstavec uvedené směrnice upřesňuje ohledně zvláštních příplatků za vyslání, do jaké míry se tyto složky odměny považují za součást minimální mzdy v souvislosti s pracovními podmínkami stanovenými v článku 3 téže směrnice (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150212">12. února 2015</DATE>, <NAME.CASE>Sähköalojen ammattiliitto</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑396/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:86">EU:C:2015:86</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0033">33</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49</NO.P><TXT>Pokud jde o otázku, zda takový denní příspěvek, jako je příspěvek dotčený ve věci v původním řízení, tvoří součástí minimální mzdy ve smyslu článku 3 směrnice 96/71, je třeba připomenout, že podle čl. 3 odst. 7 druhého pododstavce směrnice 96/71 musí být daný příspěvek považován za zvláštní příplatek za vyslání, který je součástí minimální mzdy, pokud se pracovníkům nevyplácí jako náhrada výdajů skutečně vynaložených v důsledku vyslání.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50</NO.P><TXT>I když je v projednávané věci denní příspěvek dotčený ve věci v původním řízení popsán v informačním dokumentu společnosti Rapidsped určeném jejím zaměstnancům tak, že má pokrývat náklady vynaložené vyslanými pracovníky v zahraničí, nic to nemění na tom, že výše tohoto příspěvku je odstupňována v závislosti na tom, zda toto vyslání trvá tři, čtyři nebo pět týdnů či dokonce déle. Toto druhé hledisko, zejména paušální a progresivní charakter uvedeného příspěvku, podle všeho naznačuje, že jeho cílem není ani tolik krytí nákladů vynaložených pracovníky v zahraničí, ale spíše jak tomu bylo podobně v případě příspěvku dotčeného ve věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20150212">12. února 2015</DATE>, <NAME.CASE>Sähköalojen ammattiliitto</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑396/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:86">EU:C:2015:86</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0048">48</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), kompenzace obtíží spojených s vysláním spočívajících v jejich vzdálení se z jejich obvyklého prostředí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51</NO.P><TXT>Ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, navíc nevyplývá, že by byl tento příspěvek vyplácen jako náhrada skutečně vynaložených výdajů, jako jsou výdaje za cestovné, ubytování nebo stravu.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="11"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52</NO.P><TXT>Je však třeba připomenout, že navýšení a příplatky, které nejsou vymezeny vnitrostátními právními předpisy nebo zvyklostmi členského státu, na jehož území je pracovník vyslán, jakožto složky tvořící součást minimální mzdy a které mění poměr mezi plněním pracovníka a protihodnotou, kterou obdrží, nemohou být na základě ustanovení směrnice 96/71 považovány za takové složky. Je totiž zcela normální, že pokud zaměstnavatel vyžaduje, aby pracovník vykonal práci navíc nebo navíc pracoval za zvláštních podmínek, bude toto dodatečné plnění pracovníkovi kompenzováno, aniž je tato kompenzace zohledněna při výpočtu minimální mzdy (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20050414">14. dubna 2005</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Německo</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑341/02</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2005:220">EU:C:2005:220</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0039">39</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0040">40</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že Soudní dvůr nemá v projednávané věci všechny relevantní informace, musí předkládající soud provést v tomto ohledu nezbytná ověření.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54</NO.P><TXT>S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na druhou otázku odpovědět tak, že čl. 3 odst. 7 druhý pododstavec směrnice 96/71 musí být vykládán v tom smyslu, že denní příspěvek, jehož výše je odstupňována v závislosti na době trvání vyslání pracovníka, představuje zvláštní příplatek za vyslání, který tvoří součást minimální mzdy, ledaže je vyplácen jako náhrada výdajů skutečně vynaložených v důsledku vyslání, jako jsou výdaje za cestovné, ubytování nebo stravu, nebo pokud odpovídá navýšení, které mění poměr mezi plněním pracovníka a protihodnotou, kterou obdrží.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Ke třetí otázce</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55</NO.P><TXT>Podstatou třetí otázky předkládajícího soudu je, zda článek 10 nařízení č. 561/2006 musí být vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby dopravce poskytoval řidičům prémii vypočítanou z dosažených úspor za nižší spotřebu pohonných hmot v poměru k ujeté vzdálenosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56</NO.P><TXT>Podle čl. 10 odst. 1 nařízení č. 561/2006 je zakázáno dopravcům odměňovat řidiče, jež zaměstnává nebo jejichž služeb využívá, a to ani prémiovým zvýhodněním nebo příplatky, za ujetou vzdálenost nebo objem přepravovaného zboží, pokud by taková odměna mohla vést k ohrožení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích nebo by podněcovala k porušování tohoto nařízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57</NO.P><TXT>Použitelnost tohoto ustanovení tedy předpokládá splnění dvou podmínek. Zaprvé odměna řidičů, i kdyby byla přiznána ve formě prémie nebo příplatku ke mzdě, musí být vypočtena na základě ujeté vzdálenosti nebo objemu přepravovaného zboží. Zadruhé musí být taková odměna způsobilá ohrozit bezpečnost provozu na pozemních komunikacích nebo podněcovat k porušování nařízení č. 561/2006.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58</NO.P><TXT>Lze také poznamenat, že ze směrnice 2003/59, a zejména z bodu 10 jejího odůvodnění, jakož i z její přílohy I ve spojení se směrnicí 2006/126 vyplývá, že požadavek, aby řidiči vozidel sloužících k přepravě zboží po silnici, jejichž hmotnost přesahuje 3,5 tuny a na něž se vztahuje nařízení č. 561/2006, byli vyškoleni k optimalizaci spotřeby pohonných hmot, může mít pozitivní účinky jak pro společnost, tak pro samotné odvětví silniční dopravy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že unijní právo vyžaduje, aby řidiči uvedených vozidel byli s to řídit racionálně a hospodárně, nelze mít tedy za to, že čl. 10 odst. 1 nařízení č. 561/2006 zakazuje dopravcům podporovat tento styl řízení finančními pobídkami ve formě prémie.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="12"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60</NO.P><TXT>Taková prémie by však nebyla slučitelná s uvedeným ustanovením, pokud by namísto toho, aby byla spojená pouze s úsporou pohonných hmot, odměňovala takovou úsporu v závislosti na ujeté vzdálenosti nebo objemu přepravovaného zboží způsobem podněcujícím řidiče k jednáním, jež by mohla ohrozit bezpečnost provozu na pozemních komunikacích nebo porušovat nařízení č. 561/2006.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61</NO.P><TXT>Je tedy na předkládajícím soudu, aby s ohledem na tyto úvahy týkající se působnosti čl. 10 odst. 1 nařízení č. 561/2006 určil znaky a účinky prémie dotčené ve věci v původním řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62</NO.P><TXT>Pro úplnost je třeba uvést, že úspora pohonných hmot závisí na řadě faktorů, takže pouhý předpoklad, že prémie za úspory pohonných hmot by mohla podněcovat některé řidiče k jízdě v klesání na volnoběh, nemůže sama o sobě vést k závěru, že taková prémie porušuje zákaz stanovený v čl. 10 odst. 1 nařízení č. 561/2006.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63</NO.P><TXT>S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na třetí otázku odpovědět tak, že čl. 10 odst. 1 nařízení č. 561/2006 musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby dopravce poskytoval řidičům prémii vypočítanou z dosažených úspor za nižší spotřebu pohonných hmot v poměru k ujeté vzdálenosti. Taková prémie by však porušovala zákaz stanovený v tomto ustanovení, pokud by namísto toho, aby byla spojená pouze s úsporou pohonných hmot, odměňovala takovou úsporu v závislosti na ujeté vzdálenosti nebo objemu přepravovaného zboží způsobem podněcujícím řidiče k jednáním, jež by mohla ohrozit bezpečnost provozu na pozemních komunikacích nebo porušovat nařízení č. 561/2006.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K páté otázce</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64</NO.P><TXT>Podstatou páté otázky předkládajícího soudu je, zda směrnice, která nebyla provedena do vnitrostátního práva, může zakládat jednotlivci povinnost, které se proti němu může před soudem dovolávat jiný jednotlivec.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65</NO.P><TXT>V tomto ohledu sice podle ustálené judikatury platí, že pokud není možné vyložit vnitrostátní právo konformně s touto směrnicí ani jasné, přesné a bezpodmínečné ustanovení směrnice, které má přiznat práva nebo uložit povinnosti jednotlivcům, nemůže být jako takové aplikováno v rámci sporu probíhajícího výlučně mezi jednotlivci (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180807">7. srpna 2018</DATE>, <NAME.CASE>Smith</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑122/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:631">EU:C:2018:631</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0041">41</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0043">43</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, jakož i citovaná judikatura), je nicméně třeba konstatovat, jak také uvedl generální advokát v bodě 74 svého stanoviska, že předkládající soud v projednávané věci nevysvětlil, proč tuto otázku pokládá a jaký vztah existuje mezi relevantními ustanoveními směrnice 96/71, která ani nebyla předkládajícím soudem označena, a vnitrostátními právními předpisy dotčenými ve sporu v původním řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66</NO.P><TXT>Podle článku 94 písm. c) jednacího řádu Soudního dvora musí přitom každá žádost o rozhodnutí o předběžné otázce obsahovat <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0027" ID="QS0027"/>uvedení důvodů, na základě kterých má předkládající soud pochybnosti o výkladu nebo platnosti určitých ustanovení práva Unie, jakož i vztah, který spatřuje mezi těmito ustanoveními a vnitrostátními právními předpisy použitelnými ve sporu v původním řízení.<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/></TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67</NO.P><TXT>Kromě toho podle ustálené judikatury Soudního dvora platí, že k tomu, aby tento soud mohl v rámci řízení o předběžné otázce splnit své poslání v souladu se Smlouvami, je nezbytné, aby vnitrostátní soudy uvedly přesné důvody, proč mají za to, že odpověď na jejich otázky je nezbytná pro vyřešení sporu v původním řízení (usnesení ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20210414">14. dubna 2021</DATE>, <NAME.CASE>Casa di Cura Città di Parma</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑573/20</NO.CASE>, nezveřejněné, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:307">EU:C:2021:307</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0030">30</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="13"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že pátá otázka je nepřípustná.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K nákladům řízení</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><JURISDICTION><INTRO>Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto:</INTRO><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">1)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES ze dne <DATE ISO="19961216">16. prosince 1996</DATE> o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb musí být vykládána v tom smyslu, že se vztahuje na nadnárodní poskytování služeb v odvětví silniční dopravy.</HT></TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">2)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Článek 3 odst. 1 a článek 6 směrnice 96/71, ve spojení s jejím článkem 5, musí být vykládány v tom smyslu, že vyžadují, aby v případě, že zaměstnavatel usazený v jednom členském státě poruší pravidla jiného členského státu v oblasti minimální mzdy, pracovníci vyslaní z prvního členského státu mohli toto porušení vůči tomuto zaměstnavateli napadnout u soudu tohoto prvního členského státu, pokud je příslušný.</HT></TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">3)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Článek 3 odst. 7 druhý pododstavec směrnice 96/71 musí být vykládán v tom smyslu, že denní příspěvek, jehož výše je odstupňována v závislosti na době trvání vyslání pracovníka, představuje zvláštní příplatek za vyslání, který tvoří součást minimální mzdy, ledaže je vyplácen jako náhrada výdajů skutečně vynaložených v důsledku vyslání, jako jsou výdaje za cestovné, ubytování nebo stravu, nebo pokud odpovídá navýšení, které mění poměr mezi plněním pracovníka a protihodnotou, kterou obdrží.</HT></TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">4)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Článek 10 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006 ze dne <DATE ISO="20060315">15. března 2006</DATE> o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy, o změně nařízení Rady (EHS) č. 3821/85 a (ES) č. 2135/98 a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 3820/85 musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby dopravce poskytoval řidičům prémii vypočítanou z dosažených úspor za nižší spotřebu pohonných hmot v poměru k ujeté vzdálenosti. Taková prémie by však porušovala zákaz stanovený v tomto ustanovení, pokud by namísto toho, aby byla spojená pouze s úsporou pohonných hmot, odměňovala takovou úsporu v závislosti na ujeté vzdálenosti nebo objemu přepravovaného zboží způsobem podněcujícím řidiče k jednáním, jež by mohla ohrozit bezpečnost provozu na pozemních komunikacích nebo porušovat nařízení č. 561/2006.</HT></TXT></NP></ITEM></LIST></JURISDICTION></CONTENTS.JUDGMENT><SIGNATURE.CASE><SIGNATORY><P>Podpisy.</P></SIGNATORY></SIGNATURE.CASE></JUDGMENT>