Dz. U. částka 89, číslo 555, dále jen KPK.

Dz. U. částka 106, číslo 1148.

Dz. U. částka 90, číslo 557.

Dz. U. částka 16, číslo 93.

Dz. U. částka 43, číslo 296.

Dz. U. částka 173, číslo 1807.

Pro účely výkonu rozhodnutí ukládajícího peněžitou sankci fyzické nebo právnické osobě musí příslušný orgán státu vydávajícího toto rozhodnutí na základě článku 4 rámcového rozhodnutí 2005/214 předat toto rozhodnutí spolu s osvědčením, jehož formulář je uveden v příloze tohoto rámcového rozhodnutí. Jestliže se sankce týká právnické osoby, vyžaduje bod f) tohoto osvědčení údaje o jejím názvu, formě, sídle, jakož i popis a umístění jejího majetku, a dále popis zdrojů jejích příjmů a místo, kde se nachází.

Článek 7 rámcového rozhodnutí 2005/214 stanoví důvody k odmítnutí uznání a výkonu rozhodnutí ukládajících peněžité sankce. Okolnost, že vnitrostátní právo nestanoví možnost výkonu rozhodnutí, kterým je uložena peněžitá sankce právnické osobě, není mezi těmito důvody uvedena.

K aktuálnímu stavu rozdílů mezi vnitrostátními právními úpravami nedlouho po přijetí rámcového rozhodnutí 2005/214, viz Adam, S., Colette-Basecqz, N., a Nihoul, M., La responsabilité pénale des personnes morales en Europe, Corporate Criminal Liability in Europe, La Charte, Bruxelles, 2008.

Viz rozsudek ze dne 16. června 2005, Pupino (C‑105/03, EU:C:2005:386, body 33 a 34). V tomto ohledu zdůrazňuji, že nelze souhlasit se stanoviskem Bank BGŻ BNP Paribas Varšava, podle něhož v případě neprovedení ustanovení rámcového rozhodnutí 2005/214, která stanoví možnost vykonat v tomto členském státě rozhodnutí, jímž se ukládá peněžitá sankce právnické osobě, do polského práva, nemohou ustanovení tohoto rámcového rozhodnutí v uvedeném členském státě sloužit jako základ pro výkon takového rozhodnutí, neboť toto stanovisko fakticky vede ke zpochybnění závazného účinku uvedeného rámcového rozhodnutí.

Viz rozsudek ze dne 24. června 2019, Popławski (C‑573/17, EU:C:2019:530).

Viz rozsudek ze dne 24. června 2019, Popławski (C‑573/17, EU:C:2019:530, body 60 až 71).

Viz rozsudek ze dne 24. června 2019, Popławski (C‑573/17, EU:C:2019:530, bod 72 a citovaná judikatura).

Viz rozsudek ze dne 24. června 2019, Popławski (C‑573/17, EU:C:2019:530, body 73 až 76).

Podle upřesnění, která již Soudní dvůr podal ohledně vymezení povinnosti konformního výkladu vnitrostátního práva, která byla připomenuta v rozsudku ze dne 24. června 2019, Popławski (C‑573/17, EU:C:2019:530, bod 77 a citovaná judikatura).

I když taková okolnost nemůže ovlivnit předkládající soud ohledně možnosti provést konformní výklad vnitrostátního práva, poukazuji na to, že v případě nemožnosti přímo použít ustanovení rámcového rozhodnutí 2005/214 a vyhovět žádosti CJIB na jiném základě, než je kapitola 66b KPK, představuje konformní výklad ustanovení KPK jediný způsob, jak dodržet závazný účinek tohoto rámcového rozhodnutí.

V tomto ohledu poznamenávám, že se řízení před Soudním dvorem účastnila pouze Bank BGŻ BNP Paribas Varšava a že pouze tento subjekt udělil procesní plnou moc advokátům.

Svědčí o tom jasně článek 6 rámcového rozhodnutí 2005/214. V systému tohoto rámcového rozhodnutí jsou členské státy povinny vykonat rozhodnutí, jimiž se ukládají peněžité tresty a pokuty na základě zásady vzájemného uznávání a v souladu s ustanoveními tohoto rámcového rozhodnutí. Vykonávající justiční orgány proto v zásadě mohou odmítnout výkon takového rozhodnutí pouze z taxativně vyjmenovaných důvodů pro odmítnutí výkonu, které jsou stanoveny v rámcovém rozhodnutí 2005/214. Zatímco výkon rozhodnutí ukládajícího peněžitou sankci představuje pravidlo, odmítnutí jeho výkonu je pojato jako výjimka, která musí být vykládána striktně [rozsudek ze dne 14. listopadu 2013, Baláž (C‑60/12, EU:C:2013:733, bod 29), a ze dne 25. července 2018, Minister for Justice and Equality (Nedostatky soudního systému) (C‑216/18 PPU, EU:C:2018:586, bod 41)].

Viz rozsudek ze dne 14. listopadu 2013, Baláž (C‑60/12, EU:C:2013:733, bod 26).

Článek 9 odst. 3 rámcového rozhodnutí 2005/214 tak umožňuje odlišit tuto předběžnou otázku od rozsudků ze dne 16. listopadu 2010, Mantello (C‑261/09, EU:C:2010:683), a ze dne 14. listopadu 2013, Baláž (C‑60/12, EU:C:2013:733).

Pro úplnost připomínám, že podle ustálené judikatury je nutno nalézt autonomní a jednotný výklad, při němž bude zohledněn kontext ustanovení, v němž je daný pojem obsažen, a cíl sledovaný právní úpravou, jejíž je autonomní pojem součástí [viz zejména rozsudek ze dne 14. listopadu 2013, Baláž (C‑60/12, EU:C:2013:733, bod 26)].

Na této zásadě spočívá systematika celého rámcového rozhodnutí 2005/214 jako celku a především jeho článku 6.

Nizozemské orgány v projednávané věci identifikovaly vlastníka vozidla odpovědného za protiprávní jednání, kterým je Bank BGŻ BNP Paribas Gdańsk, na základě údajů o registraci pocházejících z polského registru vozidel. V tomto ohledu je překvapivé, že držitel osvědčení o registraci, který je údajně vlastníkem nebo držitelem vozidla, je entitou bez právní osobnosti (způsobilosti).

Podobně jako nizozemská vláda se domnívám, že je prvořadé, aby vydávající stát mohl využít informace poskytnuté vykonávajícím státem k určení osoby odpovědné za dopravní delikty a uložit jí sankci.

V případě, že by poskytnuté nesprávné informace vedly k tomu, že by osoba, na kterou se vztahuje peněžitá sankce, nebyla osobou odpovědnou za protiprávní jednání, bylo by nezbytné stanovit další záruky, jako je obnova řízení nebo možnost žaloby na náhradu škody ve prospěch této osoby.

Viz bod 5 odůvodnění a článek 3 tohoto rámcového rozhodnutí.