<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><JUDGMENT xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.JUDGMENT><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-214/17</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62017CJ0214</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:744">EU:C:2018:744</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>8</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>8</PAGE.TOTAL><AUTHOR>CJ</AUTHOR></BIB.JUDGMENT><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Rozsudek ze dne <DATE ISO="20180920">20. 9. 2018</DATE> – věc C‑214/17</HT></P><P><HT TYPE="SC">Mölk</HT></P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Rozsudek Soudního dvora</HT> (šestého senátu)</P><P><DATE ISO="20180920">20. září 2018</DATE><NOTE NUMBERING="STAR" TYPE="FOOTNOTE" NOTE.ID="E0001"><P>Jednací jazyk: němčina.</P></NOTE></P></TI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Řízení o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Soudní spolupráce v občanských věcech</KEYWORD><KEYWORD>Haagský protokol o právu rozhodném pro vyživovací povinnosti</KEYWORD><KEYWORD>Článek 4 odst. 3</KEYWORD><KEYWORD>Návrh na výživné podaný oprávněným u příslušného orgánu státu, v němž má místo obvyklého pobytu povinný</KEYWORD><KEYWORD>Rozhodnutí, jež se stalo pravomocným</KEYWORD><KEYWORD>Pozdější návrh podaný povinným u téhož úřadu za účelem snížení stanoveného výživného</KEYWORD><KEYWORD>Účast oprávněného na řízení před tímto úřadem</KEYWORD><KEYWORD>Určení rozhodného práva</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><JUDGMENT.INIT><P>Ve věci C‑214/17,</P><P>jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Oberster Gerichtshof (Nejvyšší soud, Rakousko) ze dne <DATE ISO="20170328">28. března 2017</DATE>, došlým Soudnímu dvoru dne <DATE ISO="20170425">25. dubna 2017</DATE>, v řízení</P></JUDGMENT.INIT><PARTIES><PLAINTIFS><P><HT TYPE="BOLD">Alexander Mölk</HT></P></PLAINTIFS><AGAINST>proti</AGAINST><DEFENDANTS><P><HT TYPE="BOLD">Valentině Mölk,</HT></P></DEFENDANTS></PARTIES><PREAMBLE><PREAMBLE.INIT><P>SOUDNÍ DVŮR (šestý senát),</P><P>ve složení C. G. Fernlund (zpravodaj), předseda senátu, S. Rodin a E. Regan, soudci,</P><P>generální advokát: M. Szpunar,</P><P>vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,</P></PREAMBLE.INIT><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k písemné části řízení,</VISA></GR.VISA><GR.CONSID><CONSID><P>s ohledem na vyjádření předložená:</P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>za A. Mölka L. Lorenzem, Rechtsanwalt,</P></ITEM><ITEM><P>za portugalskou vládu L. Inez Fernandesem a M. Figueiredem, jakož i M. Cancela Carvalho, jako zmocněnci,</P></ITEM><ITEM><P>za Evropskou komisi M. Wilderspinem a M. Heller, jako zmocněnci,</P></ITEM></LIST></CONSID></GR.CONSID><GR.VISA><VISA>po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne <DATE ISO="20180502">2. května 2018</DATE>,</VISA></GR.VISA><PREAMBLE.FINAL>vydává tento</PREAMBLE.FINAL></PREAMBLE><?PAGE NO="2"?><CONTENTS.JUDGMENT><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Rozsudek</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1</NO.P><TXT>Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 4 odst. 3 Haagského protokolu ze dne <DATE ISO="20071123">23. listopadu 2007</DATE> o právu rozhodném pro vyživovací povinnosti, schváleného jménem Evropského společenství rozhodnutím Rady 2009/941/ES ze dne <DATE ISO="20091130">30. listopadu 2009</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="331" PAGE.FIRST="17" DATE.PUB="2009">Úř. věst. 2009, L 331, s. 17</REF.DOC.OJ>, dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0001" ID="QS0001"/>Haagský protokol<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2</NO.P><TXT>Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Alexandrem Mölkem a jeho dcerou, Valentinou Mölk, ve věci výživného.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Haagský protokol</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3</NO.P><TXT>Článek 3 Haagského protokolu, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0002" ID="QS0002"/>Obecné pravidlo pro rozhodné právo<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/> stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="003.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0003" ID="QS0003"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Vyživovací povinnosti se řídí právem státu, v němž má oprávněný místo obvyklého pobytu, nestanoví-li tento protokol jinak.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="003.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>V případě změny místa obvyklého pobytu oprávněného se použije právo státu, v němž má oprávněný nové místo obvyklého pobytu, a to od okamžiku takové změny.<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4</NO.P><TXT>Článek 4 tohoto protokolu, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0004" ID="QS0004"/>Zvláštní pravidla ve prospěch určitých oprávněných<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="004.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0005" ID="QS0005"/>1.</NO.PARAG><ALINEA><P>Následující ustanovení se použijí, jedná-li se o vyživovací povinnosti:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>rodičů ke svým dětem;</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[…]</P></ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="004.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Pokud oprávněný nemůže získat výživné od povinného na základě práva uvedeného v článku 3, použije se právo státu, v němž má sídlo soud.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="004.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA>Pokud oprávněný zahájil řízení u příslušného orgánu státu, v němž má místo obvyklého pobytu povinný, použije se právo státu, v němž má sídlo soud, bez ohledu na článek 3. Pokud však oprávněný nemůže na základě tohoto práva získat výživné od povinného, použije se právo státu, v němž má místo obvyklého pobytu oprávněný.</ALINEA><ALINEA>[…]<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5</NO.P><TXT>Článek 7 uvedeného protokolu, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0006" ID="QS0006"/>Určení rozhodného práva pro účely konkrétního řízení<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="007.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0007" ID="QS0007"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Bez ohledu na ustanovení článků 3 až 6 mohou oprávněný a povinný výslovně určit pouze pro účely konkrétního řízení v daném státě právo tohoto státu jako právo rozhodné pro vyživovací povinnost.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="007.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Určení se provede před zahájením řízení formou dohody podepsané oběma stranami, která je učiněna buď písemně, nebo je zaznamenána na jakémkoli nosiči informací tak, aby v něm obsažené informace byly dostupné a dále využitelné.<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><?PAGE NO="3"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6</NO.P><TXT>Článek 8 téhož protokolu, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0008" ID="QS0008"/>Určení rozhodného práva<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/>, zní:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="008.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0009" ID="QS0009"/>1.</NO.PARAG><ALINEA><P>Bez ohledu na ustanovení článků 3 až 6 mohou oprávněný a povinný kdykoli určit za rozhodné právo pro vyživovací povinnost některý z těchto právních řádů:</P><P>[…]</P><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>právo státu, v němž má některá ze stran místo obvyklého pobytu v okamžiku určení;</TXT></NP></ITEM></LIST></P></ALINEA></PARAG><P>[…]</P><PARAG IDENTIFIER="008.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA>Odstavec 1 se nepoužije na vyživovací povinnosti k osobě mladší 18 let nebo k dospělému, který z důvodu zhoršení nebo nedostatečnosti svých osobních schopností není schopen hájit své zájmy.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="008.004"><NO.PARAG>4.</NO.PARAG><ALINEA>Bez ohledu na právo určené oběma stranami podle odstavce 1 se otázka, zda se oprávněný může vzdát svého práva na výživné, určí podle práva státu, v němž má oprávněný místo obvyklého pobytu v okamžiku určení.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="008.005"><NO.PARAG>5.</NO.PARAG><ALINEA>Pokud v okamžiku určení nebyly strany zcela informovány a vědomy si následků svého určení rozhodného práva, toto právo určené stranami se nepoužije, pokud by jeho použití způsobilo některé ze stran zjevně nespravedlivé nebo nepřiměřené následky.<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Nařízení (ES) č. 4/2009</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7</NO.P><TXT>Nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ze dne <DATE ISO="20081218">18. prosince 2008</DATE> o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="007" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2009">Úř. věst. 2009, L 7, s. 1</REF.DOC.OJ>), v článku 1, nadepsaném <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0010" ID="QS0010"/>Oblast působnosti<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0011" ID="QS0011"/>Toto nařízení se použije na vyživovací povinnosti vyplývající z rodinných vztahů, rodičovství, manželství nebo švagrovství.</ALINEA><ALINEA>[…]<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8</NO.P><TXT>Článek 3 tohoto nařízení, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0012" ID="QS0012"/>Obecn[á] ustanovení<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0013" ID="QS0013"/>K rozhodování ve věcech vyživovacích povinností je v členských státech příslušný</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>soud místa, v němž má odpůrce místo obvyklého pobytu, nebo</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>soud místa, v němž má oprávněný místo obvyklého pobytu […]</TXT></NP></ITEM></LIST><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/></P></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9</NO.P><TXT>Článek 5 uvedeného nařízení, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0014" ID="QS0014"/>Příslušnost založená na účasti odpůrce na řízení<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0015" ID="QS0015"/>Není-li soud jednoho členského státu příslušný již podle jiných ustanovení tohoto nařízení, stane se příslušným, jestliže se odpůrce řízení před tímto soudem účastní. To neplatí, pokud se odpůrce účastní proto, aby namítal nepříslušnost soudu.<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10</NO.P><TXT>Článek 15 téhož nařízení, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0016" ID="QS0016"/>Určení rozhodného práva<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/>, zní:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0017" ID="QS0017"/>Právo rozhodné pro otázky vyživovacích povinností se v členských státech, které jsou vázány [Haagským protokolem], určuje v souladu s uvedeným protokolem.<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="4"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Spor v původním řízení a předběžné otázky</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11</NO.P><TXT>Alexander Mölk má místo obvyklého pobytu v Rakousku, zatímco jeho dcera, Valentina Mölk, má místo obvyklého pobytu v Itálii.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12</NO.P><TXT>Podle usnesení Bezirksgericht Innsbruck (Okresní soud v Innsbrucku, Rakousko) ze dne <DATE ISO="20141010">10. října 2014</DATE> je A. Mölk povinen platit V. Mölk měsíční výživné.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13</NO.P><TXT>Toto usnesení bylo vydáno podle rakouského práva na základě návrhu na stanovení výživného, který podala oprávněná, V. Mölk, k tomuto soudu v souladu s čl. 4 odst. 3 Haagského protokolu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14</NO.P><TXT>V roce 2015 podal A. Mölk k Bezirksgericht Innsbruck (Okresní soud v Innsbrucku) návrh na snížení uvedeného výživného od <DATE ISO="20150201">1. února 2015</DATE> z důvodu poklesu svého čistého příjmu. Valentina Mölk požadovala zamítnutí tohoto návrhu na snížení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15</NO.P><TXT>Bezirksgericht Innsbruck (Okresní soud v Innsbrucku) usnesením ze dne <DATE ISO="20151211">11. prosince 2015</DATE> návrh A. Mölka podle italského práva zamítl. Podle tohoto soudu se tento návrh řídil uvedeným právem na základě čl. 3 odst. 1 Haagského protokolu, jelikož místo obvyklého pobytu V. Mölk se v okamžiku podání tohoto návrhu nacházelo v Itálii.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16</NO.P><TXT>Usnesením ze dne <DATE ISO="20160309">9. března 2016</DATE> Landesgericht Innsbruck (Krajský soud v Innsbrucku, Rakousko) v rámci odvolání potvrdil rozhodnutí Bezirksgericht Innsbruck (Okresní soud v Innsbrucku), při posouzení však vycházel z rakouského práva.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17</NO.P><TXT>Tento odvolací soud měl za to, že v situaci, kdy ani jedna ze stran nezměnila svůj obvyklý pobyt, nemůže dojít ke změně práva aplikovaného v usnesení Bezirksgericht Innsbruck (Okresní soud v Innsbrucku) ze dne <DATE ISO="20141010">10. října 2014</DATE> už jen z toho důvodu, že návrh na snížení dotyčného výživného podal povinný z výživného pouze několik málo měsíců po vydání uvedeného usnesení, jež se stalo pravomocným.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18</NO.P><TXT>Alexander Mölk podal k předkládajícímu soudu kasační opravný prostředek, ve kterém se domáhal toho, aby bylo o výživném rozhodnuto podle italského práva. Tvrdí, že pokud by toto právo bylo použito správně, mělo by být jeho návrhu vyhověno.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19</NO.P><TXT>Předkládající soud si klade otázku ohledně práva rozhodného v takovém případě, o jaký se jedná ve věci v původním řízení, a poukazuje na to, že v nauce proti sobě stojí dva přístupy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20</NO.P><TXT>Podle prvního přístupu je rozhodným právem, určeným v souladu s článkem 3 Haagského protokolu, právo státu, v němž má oprávněný místo obvyklého pobytu, i když to není právo státu, ve kterém se nachází orgán, který přijal původní rozhodnutí o výživném.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21</NO.P><TXT>Podle druhého přístupu musí být na návrh na změnu vnitrostátního rozhodnutí nebo uznaného zahraničního rozhodnutí použito právo, které již bylo ve věci vyživovací povinnosti použito.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22</NO.P><TXT>Za těchto podmínek se Oberster Gerichtshof (Nejvyšší soud, Rakousko) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0018" ID="QS0018"/>1)</NO.P><TXT>Má být čl. 4 odst. 3 ve spojení s článkem 3 [Haagského protokolu] vykládán v tom smyslu, že právem státu, ve kterém má oprávněný místo obvyklého pobytu, se řídí i návrh povinného na snížení pravomocně stanoveného výživného z důvodu změny výše jeho příjmu, když výživné, které mělo být až doposud placeno, bylo na návrh oprávněného a na základě čl. 4 odst. 3 [Haagského protokolu] stanoveno soudem podle práva státu, ve kterém má místo obvyklého pobytu povinný, jež nebylo změněno?</TXT></NP></ITEM><?PAGE NO="5"?><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>V případě kladné odpovědi na první otázku:</TXT><P>Má být čl. 4 odst. 3 [Haagského protokolu] vykládán v tom smyslu, že oprávněný <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0019" ID="QS0019"/>zahájí řízení<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="2018" ID="QE0019"/> u příslušného orgánu státu, v němž má místo obvyklého pobytu povinný, také tím způsobem, že se před tímto orgánem účastní řízení ve smyslu článku 5 [nařízení č. 4/2009], k jehož zahájení dal podnět povinný, a domáhá se zamítnutí návrhu ve věci samé?<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/></P></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K předběžným otázkám</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23</NO.P><TXT>Na úvod je třeba připomenout, že Soudní dvůr má pravomoc vykládat Haagský protokol (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180607">7. června 2018</DATE>, <NAME.CASE>KP</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑83/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:408">EU:C:2018:408</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K první otázce</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24</NO.P><TXT>Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 4 odst. 3 Haagského protokolu vykládán v tom smyslu, že z takové situace, o jakou se jedná ve věci v původním řízení, ve které bylo výživné na návrh oprávněného a podle tohoto čl. 4 odst. 3 stanoveno pravomocným rozhodnutím podle práva místa sídla soudu, určeného v souladu s tímto ustanovením, vyplývá, že je toto právo právem rozhodným pro pozdější návrh podaný povinným u příslušného orgánu státu, v němž má místo obvyklého pobytu, proti oprávněnému za účelem snížení tohoto výživného.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25</NO.P><TXT>Podle čl. 4 odst. 3 Haagského protokolu se právo státu, v němž má sídlo soud, použije bez ohledu na článek 3 tohoto protokolu z podnětu oprávněného, pokud tento oprávněný, stejně jako V. Mölk ve věci v původním řízení, podá návrh u příslušného orgánu státu, v němž má místo obvyklého pobytu povinný.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26</NO.P><TXT>Vyvstává otázka, zda, ačkoli to znění tohoto čl. 4 odst. 3 výslovně nestanoví, působí toto ustanovení i v případě, že povinný, tak jako A. Mölk ve věci v původním řízení, podá k témuž orgánu pozdější návrh, a to v tom smyslu, že dříve určené právo se rovněž použije na nové řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27</NO.P><TXT>Za účelem odpovědi na tuto otázku je třeba při výkladu čl. 4 odst. 3 Haagského protokolu vzít v úvahu nejen jeho znění, ale rovněž jeho kontext a cíle sledované právní úpravou, jíž je součástí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28</NO.P><TXT>Co se týče kontextu, jehož součástí je čl. 4 odst. 3 Haagského protokolu, je třeba uvést, že toto ustanovení je součástí systému hraničních určovatelů stanoveného tímto protokolem, který v článku 3 stanoví v první řadě použití práva státu, v němž má oprávněný místo obvyklého pobytu. Autoři Haagského protokolu měli za to, že toto právo má nejužší vazbu k situaci oprávněného, a jeví se tudíž jako nejvhodnější právo, kterým se má řídit posuzování konkrétních problémů, s nimiž se osoba oprávněná k výživnému může potýkat (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180607">7. června 2018</DATE>, <NAME.CASE>KP</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑83/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:408">EU:C:2018:408</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29</NO.P><TXT>Článek 4 Haagského protokolu obsahuje zvláštní pravidla ve prospěch určitých oprávněných, jež se vztahují mimo jiné na povinnosti rodičů ke svým dětem a uplatní se podpůrně. Článek 4 odst. 2 stanoví, že se právo státu, v němž má sídlo soud, použije, pokud oprávněný nemůže získat výživné na základě práva určeného v první řadě podle článku 3 tohoto protokolu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30</NO.P><TXT>Článek 4 odst. 3 Haagského protokolu se odchyluje od pravidla stanoveného tímto protokolem a připomenutého v bodě 28 tohoto rozsudku, podle kterého se příslušný orgán v první řadě řídí právem státu, v němž má oprávněný místo obvyklého pobytu. Tento čl. 4 odst. 3 obrací pořadí hraničních určovatelů stanovené v článku 3 a čl. 4 odst. 2 uvedeného protokolu tím, že na prvním místě určuje právo státu, v němž má sídlo soud, pokud oprávněný zahájil řízení u příslušného orgánu státu, v němž<?PAGE NO="6"?> má místo obvyklého pobytu povinný (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180607">7. června 2018</DATE>, <NAME.CASE>KP</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑83/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:408">EU:C:2018:408</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0044">44</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>), a na druhém místě právo státu, v němž má místo obvyklého pobytu oprávněný, pokud oprávněný nemůže výživné od povinného získat na základě práva státu, v němž má sídlo soud.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31</NO.P><TXT>Haagský protokol tím, že stanoví, že se na prvním místě může použít právo státu, v němž má sídlo soud, a to namísto práva státu, v němž má místo obvyklého pobytu oprávněný, přiznává oprávněnému možnost zvolit si nepřímo první z těchto práv, přičemž tato volba je výsledkem toho, že oprávněný podá návrh u příslušného orgánu státu, v němž má povinný místo obvyklého pobytu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32</NO.P><TXT>Tato možnost sleduje cíl ochrany oprávněného, jenž je považován za slabší stranu ve vztazích s povinným, a tím mu <HT TYPE="ITALIC">de facto</HT> umožňuje zvolit si rozhodné právo pro jeho návrh. Za těchto podmínek platí, že pokud je řízení, v němž byl tento návrh podán, ukončeno pravomocným rozhodnutím, z čl. 4 odst. 3 Haagského protokolu nevyplývá, že je třeba rozšířit účinky této volby na nové řízení zahájené nikoliv oprávněným, ale povinným.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33</NO.P><TXT>Kromě toho, pokud jde o pravidlo odchylující se od pravidla stanoveného v článku 3 Haagského protokolu, musí být toto pravidlo vykládáno striktně, aniž by byl překročen rámec situace, kterou toto ustanovení výslovně upravuje.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34</NO.P><TXT>Tyto úvahy jsou potvrzeny důvodovou zprávou k Haagskému protokolu, vyhotovenou A. Bonomim (text přijatý na dvacátém prvním zasedání Haagské konference o mezinárodním právu soukromém).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35</NO.P><TXT>Jak totiž uvedl A. Bonomi v bodě 67 této zprávy, stanovená odchylka od základního hraničního určovatele, kterým je právo místa obvyklého pobytu oprávněného, může být odůvodněna, pokud se sám oprávněný rozhodne zahájit řízení ve státě, v němž má místo pobytu povinný, ale jeví se jako nepřiměřená v případě, že řízení bylo zahájeno v tomto státě z podnětu povinného, zejména pokud jde o návrh na změnu rozhodnutí ve věci výživného.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36</NO.P><TXT>Srovnání tohoto čl. 4 odst. 3 s ustanoveními Haagského protokolu, která stranám umožňují zvolit si vzájemnou dohodou rozhodné právo pro vyživovací povinnost, a sice články 7 a 8 tohoto protokolu, tuto analýzu rovněž potvrzuje.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37</NO.P><TXT>Článek 8 Haagského protokolu umožňuje oprávněnému a povinnému kdykoli určit za rozhodné právo pro vyživovací povinnost některý z různých právních řádů uvedených v odstavci 1 tohoto článku 8. Takto určené právo se vztahuje nejen na konkrétní řízení, ale na všechna řízení týkající se takové povinnosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že je volba rozhodného práva dlouhodobá, autoři Haagského protokolu podřídili použití článku 8 tohoto protokolu určitým podmínkám, aby minimalizovali riziko negativních účinků, zejména pro oprávněného. Mezi těmito podmínkami je třeba mimo jiné zmínit podmínku uvedenou v odstavci 3 tohoto článku 8, podle níž mohou na základě tohoto článku provést takovou volbu pouze strany ve věku 18 let nebo starší. Mimoto odstavec 5 téhož článku 8 stanoví, že pokud v okamžiku určení nebyly strany zcela informovány a vědomy si následků svého určení rozhodného práva, toto právo určené stranami se nepoužije, pokud by jeho použití způsobilo některé ze stran zjevně nespravedlivé nebo nepřiměřené následky.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39</NO.P><TXT>Tato ochranná ustanovení neexistují v kontextu článku 7 Haagského protokolu, který rovněž umožňuje stranám zvolit si rozhodné právo, ale pouze v případě konkrétního řízení. Provedená volba práva je tedy platná pouze pro toto řízení, a nikoliv pro následující řízení týkající se téže vyživovací povinnosti, což omezuje riziko negativních účinků této volby.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40</NO.P><TXT>Absence takových ochranných ustanovení ve znění čl. 4 odst. 3 Haagského protokolu rovněž podporuje argument, podle kterého se toto ustanovení použije pouze v jednom řízení, a sice v řízení zahájeném oprávněným za podmínek, které výslovně stanoví.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="7"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41</NO.P><TXT>V tomto ohledu, jak uvedl generální advokát v bodě 48 svého stanoviska, jestliže by původní volba práva státu, v němž má sídlo soud, kterou učinil oprávněný podle čl. 4 odst. 3 Haagského protokolu, znamenala, že v pozdějším řízení zahájeném povinným u příslušného orgánu státu, v němž má místo obvyklého pobytu, by se rovněž použilo totéž právo, umožňovalo by to obcházet minimální věkovou hranici stanovenou v čl. 8 odst. 3. Haagského protokolu, jakož i další ochranná ustanovení uvedená v tomto článku 8.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42</NO.P><TXT>Je tudíž třeba konstatovat, že se čl. 4 odst. 3 Haagského protokolu vztahuje pouze na situaci, kdy oprávněný nepřímo zvolí právo státu, v němž má sídlo soud, v rámci řízení, které zahájil u příslušného orgánu státu, v němž má místo obvyklého pobytu povinný, a nevztahuje se na pozdější řízení zahájené poté, co se rozhodnutí v původním řízení stalo pravomocným.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43</NO.P><TXT>Tento závěr nemůže vyvrátit skutečnost uvedená portugalskou vládou, podle které toto pozdější řízení mohlo být zahájeno krátce po prvním řízení a bylo by paradoxní, kdyby souběžné návrhy týkající se krátké doby, po kterou nedošlo k žádné změně místa obvyklého pobytu stran, musely být posouzeny podle různých právních řádů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že určení rozhodného práva nemůže záviset na datu zahájení případného druhého řízení. Takový výklad by totiž mařil cíl předvídatelnosti sledovaný Haagským protokolem (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180607">7. června 2018</DATE>, <NAME.CASE>KP</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑83/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:408">EU:C:2018:408</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0041">41</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45</NO.P><TXT>Jak uvedl generální advokát v bodech 42 a 64 svého stanoviska, nevýhoda, kterou představuje použití rozdílných právních řádů v postupných řízeních mezi stejnými účastníky, se zdá být inherentní systému kolizních norem stanovených Haagským protokolem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46</NO.P><TXT>Vzhledem k výše uvedeným úvahám je třeba na první otázku odpovědět tak, že čl. 4 odst. 3 Haagského protokolu musí být vykládán v tom smyslu, že z takové situace, o jakou se jedná ve věci v původním řízení, ve které bylo výživné na návrh oprávněného a podle tohoto čl. 4 odst. 3 stanoveno pravomocným rozhodnutím podle práva státu, v němž má sídlo soud, určeného v souladu s tímto ustanovením, nevyplývá, že je toto právo právem rozhodným pro pozdější návrh podaný povinným u příslušného orgánu státu, v němž má místo obvyklého pobytu, proti oprávněnému za účelem snížení tohoto výživného.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K druhé otázce</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47</NO.P><TXT>Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 4 odst. 3 Haagského protokolu vykládán v tom smyslu, že oprávněný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0020" ID="QS0020"/>zahájí řízení<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/> ve smyslu tohoto článku u příslušného orgánu státu, v němž má místo obvyklého pobytu povinný, tím způsobem, že se před tímto orgánem účastní řízení ve smyslu článku 5 nařízení č. 4/2009, k jehož zahájení dal podnět povinný, a domáhá se zamítnutí návrhu ve věci samé.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48</NO.P><TXT>Jak vyplývá z analýzy provedené v rámci odpovědi na první otázku, čl. 4 odst. 3 Haagského protokolu představuje odchylku od hlavního hraničního určovatele připomenutého v bodě 28 tohoto rozsudku, takže není namístě rozšířit jeho použití nad rámec situací, které výslovně upravuje.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49</NO.P><TXT>Toto ustanovení se použije pouze za dvou podmínek, a sice že orgán, u něhož bylo zahájeno řízení, je orgán státu, v němž má místo obvyklého pobytu povinný, a že řízení u tohoto orgánu zahájil oprávněný, který dal k řízení podnět.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50</NO.P><TXT>V případě řízení, k němuž dal podnět povinný, u příslušného orgánu státu, v němž má místo obvyklého pobytu, může zajisté účast oprávněného mít za následek příslušnost tohoto orgánu, jak stanoví článek 5 nařízení č. 4/2009.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="8"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51</NO.P><TXT>Z tohoto přijetí příslušnosti však nelze vyvodit, že oprávněný rovněž <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0021" ID="QS0021"/>zahájil řízení<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/> u orgánu státu, v němž má místo obvyklého pobytu povinný, ve smyslu čl. 4 odst. 3 Haagského protokolu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52</NO.P><TXT>Takový výklad by měl za následek to, jak uvedl generální advokát v bodě 72 svého stanoviska, že právo státu, v němž má sídlo soud, které toto ustanovení ukládá, by se vztahovalo na všechna řízení zahájená před takovým orgánem, přičemž z odpovědi na první otázku vyplývá, že možnost ponechaná oprávněnému na základě čl. 4 odst. 3 Haagského protokolu nepřímo si toto právo zvolit se vztahuje pouze na řízení zahájené z jeho podnětu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53</NO.P><TXT>S ohledem na předcházející úvahy je třeba na druhou otázku odpovědět tak, že čl. 4 odst. 3 Haagského protokolu musí být vykládán v tom smyslu, že oprávněný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0022" ID="QS0022"/>[ne]zahájí řízení<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/> ve smyslu tohoto článku u příslušného orgánu státu, v němž má místo obvyklého pobytu povinný, tím způsobem, že se před tímto orgánem účastní řízení ve smyslu článku 5 nařízení č. 4/2009, k jehož zahájení dal podnět povinný, a domáhá se zamítnutí návrhu ve věci samé.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K nákladům řízení</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><JURISDICTION><INTRO>Z těchto důvodů Soudní dvůr (šestý senát) rozhodl takto:</INTRO><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">1)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Článek 4 odst. 3 Haagského protokolu ze dne <DATE ISO="20071123">23. listopadu 2007</DATE> o právu rozhodném pro vyživovací povinnosti, schváleného jménem Evropského společenství rozhodnutím Rady 2009/941/ES ze dne <DATE ISO="20091130">30. listopadu 2009</DATE>, musí být vykládán v tom smyslu, že z takové situace, o jakou se jedná ve věci v původním řízení, ve které bylo výživné na návrh oprávněného a podle tohoto čl. 4 odst. 3 stanoveno pravomocným rozhodnutím podle práva státu, v němž má sídlo soud, určeného v souladu s tímto ustanovením, nevyplývá, že je toto právo právem rozhodným pro pozdější návrh podaný povinným u příslušného orgánu státu, v němž má místo obvyklého pobytu, proti oprávněnému za účelem snížení tohoto výživného.</HT></TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">2)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Článek 4 odst. 3 Haagského protokolu ze dne <DATE ISO="20071123">23. listopadu 2007</DATE> musí být vykládán v tom smyslu, že oprávněný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0023" ID="QS0023"/>[ne]zahájí řízení<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/> ve smyslu tohoto článku u příslušného orgánu státu, v němž má místo obvyklého pobytu povinný, tím způsobem, že se před tímto orgánem účastní řízení ve smyslu článku 5 nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ze dne <DATE ISO="20081218">18. prosince 2008</DATE> o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností, k jehož zahájení dal podnět povinný, a domáhá se zamítnutí návrhu ve věci samé.</HT></TXT></NP></ITEM></LIST></JURISDICTION></CONTENTS.JUDGMENT><SIGNATURE.CASE><SIGNATORY><P>Podpisy.</P></SIGNATORY></SIGNATURE.CASE></JUDGMENT>