<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><JUDGMENT xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.55-20141201.xd"><BIB.JUDGMENT><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C‑546/14</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62014CJ0546</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:206">EU:C:2016:206</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>6</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>6</PAGE.TOTAL><AUTHOR>CJ</AUTHOR></BIB.JUDGMENT><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P>ROZSUDEK ZE DNE <DATE ISO="20160407">7. 4. 2016</DATE> – VĚC C‑546/14</P><P>DEGANO TRASPORTI</P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Rozsudek Soudního dvora</HT> (druhého senátu)</P><P><DATE ISO="20160407">7. dubna 2016</DATE><NOTE NUMBERING="STAR" TYPE="FOOTNOTE" NOTE.ID="E0001"><P>Jednací jazyk: italština.</P></NOTE></P></TI></TITLE><INDEX><KEYWORD>Řízení o předběžné otázce</KEYWORD><KEYWORD>Daně</KEYWORD><KEYWORD>DPH</KEYWORD><KEYWORD>Článek 4 odst. 3 SEU</KEYWORD><KEYWORD>Směrnice 2006/112/ES</KEYWORD><KEYWORD>Platební neschopnost</KEYWORD><KEYWORD>Řízení o vyrovnání</KEYWORD><KEYWORD>Částečné uhrazení dluhu na DPH</KEYWORD></INDEX><JUDGMENT.INIT><P>Ve věci C‑546/14,</P><P>jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Tribunale di Udine (soud v Udine, Itálie) ze dne <DATE ISO="20141030">30. října 2014</DATE>, došlým Soudnímu dvoru dne <DATE ISO="20141128">28. listopadu 2014</DATE>, v řízení zahájeném na návrh</P></JUDGMENT.INIT><PARTIES><PLAINTIFS><P><HT TYPE="BOLD">Degano Trasporti Sas di Ferruccio Degano &amp; C</HT>. v likvidaci,</P></PLAINTIFS><PRESENCE><PRESENCE.INIT>za přítomnosti:</PRESENCE.INIT><P><HT TYPE="BOLD">Pubblico Ministero presso il Tribunale di Udine,</HT></P></PRESENCE></PARTIES><PREAMBLE><PREAMBLE.INIT><P>SOUDNÍ DVŮR (druhý senát),</P><P>ve složení M. Ilešič, předseda senátu, C. Toader, A. Rosas, A. Prechal a E. Jarašiūnas (zpravodaj), soudci,</P><P>generální advokátka: E. Sharpston,</P><P>vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,</P></PREAMBLE.INIT><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k písemné části řízení,</VISA></GR.VISA><GR.CONSID><CONSID><P>s ohledem na vyjádření předložená:</P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>za Degano Trasporti Sas di Ferruccio Degano &amp; C. v likvidaci P. Bregalantim, avvocato,</P></ITEM><ITEM><P>za italskou vládu G. Palmieri, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s G. De Bellisem, avvocato dello Stato,</P></ITEM><ITEM><P>za španělskou vládu A. Gavela Llopis, jako zmocněnkyní,</P></ITEM><ITEM><P>za Evropskou komisi F. Tomat, A. Caeirosem a L. Lozano Palacios, jako zmocněnci,</P></ITEM></LIST></CONSID></GR.CONSID><GR.VISA><VISA>po vyslechnutí stanoviska generální advokátky na jednání konaném dne <DATE ISO="20160114">14. ledna 2016</DATE>,</VISA></GR.VISA><PREAMBLE.FINAL>vydává tento</PREAMBLE.FINAL></PREAMBLE><?PAGE NO="2"?><CONTENTS.JUDGMENT><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Rozsudek</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1</NO.P><TXT>Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 4 odst. 3 SEU a směrnice Rady 2006/112/ES ze dne <DATE ISO="20061128">28. listopadu 2006</DATE> o společném systému daně z přidané hodnoty (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="347" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2006">Úř. věst. L 347, s. 1</REF.DOC.OJ>; dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0001" ID="QS0001"/>směrnice o DPH<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2</NO.P><TXT>Tato žádost byla předložena v souvislosti s návrhem na vyrovnání s věřiteli, který u Tribunale di Udine (soud v Udine, Itálie) podala Degano Trasporti Sas di Ferruccio Degano &amp; C. v likvidaci (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0002" ID="QS0002"/>Degano Trasporti<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>).</TXT></NP.ECR><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Unijní právo</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3</NO.P><TXT>Podle čl. 2 odst. 1 písm. a), c) a d) směrnice o DPH jsou předmětem daně z přidané hodnoty (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0003" ID="QS0003"/>DPH<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/>) dodání zboží a poskytnutí služeb za úplatu uskutečněná v rámci členského státu osobou povinnou k dani, která jedná jako taková, jakož i dovoz zboží.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4</NO.P><TXT>Článek 250 odst. 1 směrnice o DPH stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0004" ID="QS0004"/>Každá osoba povinná k dani podá přiznání k dani z přidané hodnoty, které obsahuje všechny údaje potřebné k výpočtu splatné daně a k provedení odpočtu daně, včetně celkové hodnoty plnění vztahujících se k této dani a odpočtu a celkové hodnoty plnění osvobozených od daně, do té míry, do jaké je to nezbytné ke stanovení základu daně.<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5</NO.P><TXT>Článek 273 první pododstavec směrnice o DPH zní:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0005" ID="QS0005"/>Členské státy mohou uložit další povinnosti, které považují za nezbytné k správnému výběru daně a k předcházení daňovým únikům, dostojí-li požadavku rovného zacházení s domácími plněními i plněními mezi členskými státy uskutečňovanými osobami povinnými k dani, a za podmínky, že tyto povinnosti nevedou při obchodu mezi členskými státy k formalitám spojeným s překračováním hranic.<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Italské právo</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6</NO.P><TXT>Královská vyhláška č. 267 o konkursu, vyrovnání, soudní správě a nucené správní likvidaci (Regio Decreto no 267 recante <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0006" ID="QS0006"/>Disciplina del fallimento, del concordato preventivo, dell’amministrazione controllata e della liquidazione coatta amministrativa<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/>) ze dne <DATE ISO="19420316">16. března 1942</DATE> (GURI č. 81 ze dne <DATE ISO="19420406">6. dubna 1942</DATE>), ve znění použitelném na skutkový stav ve věci v původním řízení (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0007" ID="QS0007"/>insolvenční zákon<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/>), upravuje v článcích 160 a násl. řízení o vyrovnání.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7</NO.P><TXT>Hospodářský subjekt, který se nachází v krizové situaci či stavu platební neschopnosti, v rámci tohoto řízení, jež má zamezit prohlášení konkursu, navrhuje svým věřitelům, že jim za účelem úplného uspokojení přednostních pohledávek a částečného uspokojení nezajištěných pohledávek poskytne svůj majetek. V rámci vyrovnání však může dojít i k částečnému uspokojení některých kategorií přednostních pohledávek, a to pokud nezávislý znalec osvědčí, že v případě prohlášení konkursu na majetek hospodářského subjektu by tyto pohledávky nebyly uspokojeny ve větší míře.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8</NO.P><TXT>Řízení o vyrovnání, kterého se účastní státní zástupce, se zahajuje na návrh, který podává hospodářský subjekt u příslušného soudu. Ten nejprve ověří, zda jsou splněny zákonné podmínky vyrovnání, a rozhodne o přípustnosti návrhu. Věřitelé, kterým dlužník nenavrhl úplné uspokojení jejich pohledávek, jsou poté vyzváni, aby o návrhu na vyrovnání hlasovali, přičemž návrh musí schválit<?PAGE NO="3"?> věřitelé s hlasovacím právem, kteří mají většinu z pohledávek všech věřitelů s hlasovacím právem. Je-li nakonec této většiny dosaženo, soud vyrovnání potvrdí, a to případně poté, co rozhodne o námitkách věřitelů, kteří s návrhem na vyrovnání nesouhlasí, a znovu ověří, zda jsou splněny zákonné podmínky. Takto potvrzené vyrovnání je závazné pro všechny věřitele.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9</NO.P><TXT>Článek 182b insolvenčního zákona, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0008" ID="QS0008"/>Daňové vyrovnání<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/>, kromě toho stanoví, že prostřednictvím plánu upraveného v článku 160 tohoto zákona může dlužník navrhnout částečnou či odloženou platbu daní a akcesorických pohledávek daňových orgánů, jakož i pojistného a akcesorických pohledávek orgánů povinného sociálního zabezpečení, jde-li o tu část pohledávek, které nejsou zajištěné, a to i když nejsou evidované, s výjimkou daní, které tvoří vlastní zdroje Evropské unie. Pokud však jde o DPH a srážky, které ještě nebyly uhrazeny, návrh dlužníka může počítat pouze s odloženou platbou.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Spor v původním řízení a předběžná otázka</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10</NO.P><TXT>Degano Trasporti podala dne <DATE ISO="20140522">22. května 2014</DATE> u předkládajícího soudu návrh na povolení řízení o vyrovnání. Uvedla, že se nachází v krizové situaci a chce tímto způsobem provést likvidaci svého majetku a zcela tak uspokojit některé přednostní věřitele a splatit určitý procentní podíl dluhů, které má vůči nezajištěným věřitelům a některým níže postaveným přednostním věřitelům, jejichž pohledávky by podle jejího názoru v případě zahájení konkursního řízení rozhodně nemohly být uspokojeny v plném rozsahu. Mezi tyto pohledávky se řadí i dluh na DPH, u kterého Degano Trasporti navrhuje částečnou úhradu; tento návrh přitom nespojuje s uzavřením dohody o daňovém vyrovnání.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11</NO.P><TXT>Předkládající soud, který má rozhodnout o přípustnosti návrhu Degano Trasporti, poukazuje zejména na to, že článek 182b insolvenčního zákona zakazuje, aby v rámci daňového vyrovnání došlo jen k částečnému uspokojení pohledávek státu na DPH, které se považují za přednostní pohledávky, jež v rámci pořadí pohledávek zaujímají 19. místo, a umožňuje pouze odklad jejich uspokojení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12</NO.P><TXT>Předkládající soud uvádí, že podle judikatury Corte suprema di cassazione (Kasační soud, Itálie), tento zákaz – třebaže je uveden v článku 182b insolvenčního zákona, který upravuje daňové vyrovnání – platí ve všech případech a nelze se od něj odchýlit ani v rámci návrhu na vyrovnání. Z hlediska unijního práva a zejména čl. 4 odst. 3 SEU a směrnice o DPH, jak byly vyloženy v rozsudcích <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Komise v. Itálie</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑132/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:412">EU:C:2008:412</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Komise v. Itálie</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑174/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:704">EU:C:2008:704</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) a <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Belvedere Costruzioni</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑500/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:186">EU:C:2012:186</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), je tento výklad vnitrostátního práva podle posledně uvedeného soudu jediný možný.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13</NO.P><TXT>Předkládající soud se nicméně táže, zda povinnost členských států přijmout všechna legislativní a správní opatření nezbytná k tomu, aby byla DPH vybrána v plné výši, kterou stanoví unijní právo, skutečně brání využití jiného řízení pro řešení úpadku, než je konkurs, v jehož rámci provádí podnikatel, jenž je v platební neschopnosti, likvidaci celého majetku, aby uspokojil věřitele, a počítá s úhradou svého dluhu na DPH alespoň ve výši, kterou by zaplatil v případě konkursu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14</NO.P><TXT>Za těchto podmínek se Tribunale di Udine (soud v Udine) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0009" ID="QS0009"/>Brání zásady a ustanovení obsažené v čl. 4 odst. 3 SEU a ve směrnici o DPH, jak jsou již vyloženy v rozsudcích Soudního dvora <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Komise v. Itálie</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑132/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:412">EU:C:2008:412</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Komise v. Itálie</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑174/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:704">EU:C:2008:704</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) a <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Belvedere Costruzioni</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑500/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:186">EU:C:2012:186</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), ustanovení vnitrostátního práva (a tedy, pokud jde o projednávanou věc, výkladu článků 162 a 182b insolvenčního zákona), podle kterého je přípustný návrh na vyrovnání, jež při likvidaci majetku dlužníka umožňuje pouze částečnou úhradu<?PAGE NO="4"?> jeho dluhu na DPH, který má vůči státu, pokud není využit nástroj daňového vyrovnání a na základě posudku nezávislého znalce a po formálním přezkumu ze strany Tribunale nelze předpokládat, že v případě konkursu by byl tento dluh uhrazen ve větším rozsahu?<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/></P></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K předběžné otázce</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že předkládající soud uvedl, že tuto předběžnou otázku podává ve fázi posuzování přípustnosti návrhu, který mu byl předložen, přičemž vlastní kontradiktorní fáze řízení o vyrovnání začíná až po schválení takového vyrovnání, kdy mohou podat námitky minoritní věřitelé, je třeba nejprve uvést, že těmito okolnostmi není dotčena pravomoc Soudního dvora rozhodnout o projednávané žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16</NO.P><TXT>Vnitrostátní soudy jsou totiž oprávněny obrátit se na Soudní dvůr, když před nimi probíhá spor a když rozhodují v rámci řízení, které má být ukončeno rozhodnutím, jež má charakter soudního rozhodnutí (rozsudky <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Grillo Star Fallimento</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑443/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:213">EU:C:2012:213</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0021">21</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, jakož i <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Torresi</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑58/13 a C‑59/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2088">EU:C:2014:2088</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0019">19</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>) a rozhodnutí o nejvhodnějším okamžiku pro podání žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce Soudnímu dvoru spadá do jejich výlučné pravomoci (v tomto smyslu viz rozsudky <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>X</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑60/02</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2004:10">EU:C:2004:10</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0028">28</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>AGM-COS.MET</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑470/03</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2007:213">EU:C:2007:213</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0045">45</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17</NO.P><TXT>Soudní dvůr tedy má pravomoc rozhodnout o projednávané žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce i přesto, že ji předkládající soud podal ve fázi nekontradiktorního posuzování přípustnosti návrhu, který u něj byl podán, jelikož tento návrh usiluje o zahájení řízení o vyrovnání, jež – jak vyplývá z vnitrostátních pravidel řízení vyložených v bodě 8 tohoto rozsudku – má být, je-li návrh přípustný, ukončeno rozhodnutím, jež má charakter soudního rozhodnutí, které je přijato za přítomnosti státního zástupce poté, co soud případně rozhodne o námitkách minoritních věřitelů.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18</NO.P><TXT>Podstatou předběžné otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 4 odst. 3 SEU a článek 2, čl. 250 odst. 1 a článek 273 směrnice o DPH brání takové vnitrostátní právní úpravě jako je úprava, o niž se jedná v původním řízení, která je vykládána v tom smyslu, že hospodářský subjekt, který je v platební neschopnosti, může u soudu podat návrh na zahájení řízení o vyrovnání za účelem úhrady svých dluhů prostřednictvím likvidace svého majetku, ve kterém navrhne pouze částečnou úhradu dluhu na DPH, přičemž na základě posudku nezávislého znalce prokáže, že v případě prohlášení konkursu na jeho majetek by dluh nebyl uhrazen ve větším rozsahu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba připomenout, že z článku 2, čl. 250 odst. 1 a článku 273 směrnice o DPH, jakož i z čl. 4 odst. 3 SEU vyplývá, že členské státy jsou povinny přijmout všechna legislativní a správní opatření k zajištění toho, aby byla DPH na jejich území vybrána v plné výši (rozsudky <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Komise v. Itálie</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑132/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:412">EU:C:2008:412</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0037">37</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>; <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Belvedere Costruzioni</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑500/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:186">EU:C:2012:186</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0020">20</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>; <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Åkerberg Fransson</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑617/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:105">EU:C:2013:105</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0025">25</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>WebMindLicenses</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑419/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:832">EU:C:2015:832</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0041">41</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20</NO.P><TXT>V rámci společného systému DPH musí členské státy zajistit dodržování povinností, které mají osoby povinné k dani, a v tomto ohledu požívají jisté volnosti, zejména ohledně způsobu využití prostředků, které mají k dispozici (rozsudky <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Komise v. Itálie</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑132/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:412">EU:C:2008:412</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0038">38</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Belvedere Costruzioni</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑500/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:186">EU:C:2012:186</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0021">21</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21</NO.P><TXT>Tato volnost je nicméně omezena povinností zajistit účinné vybírání vlastních zdrojů Unie a povinností nevytvářet zásadní rozdíly ve způsobu zacházení s osobami povinnými k dani, ať už v rámci jednoho členského státu nebo napříč členskými státy. Směrnici o DPH je nutno vykládat v souladu se zásadou daňové neutrality, která je vlastní společnému systému DPH a podle které nelze s hospodářskými subjekty, jež uskutečňují stejné operace, zacházet při vybírání DPH rozdílně. Jakákoliv činnost<?PAGE NO="5"?> členských států týkající se výběru DPH musí tuto zásadu respektovat (v tomto smyslu viz rozsudky <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Komise v. Itálie</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑132/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:412">EU:C:2008:412</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0039">39</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>; <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Komise v. Německo</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑539/09</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2011:733">EU:C:2011:733</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0074">74</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Belvedere Costruzioni</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑500/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:186">EU:C:2012:186</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0022">22</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22</NO.P><TXT>Vlastní zdroje Unie zahrnují podle čl. 2 odst. 1 rozhodnutí Rady 2007/436/ES, Euratom ze dne <DATE ISO="20070607">7. června 2007</DATE> o systému vlastních zdrojů Evropských společenství (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="163" PAGE.FIRST="17" DATE.PUB="2007">Úř. věst. L 163, s. 17</REF.DOC.OJ>) mimo jiné i příjmy plynoucí z použití jednotné sazby na harmonizovaný vyměřovací základ DPH, který se určuje podle pravidel Unie. Mezi výběrem příjmů z DPH v souladu s použitelným unijním právem a poskytnutím odpovídajících zdrojů z DPH unijnímu rozpočtu existuje přímá vazba, neboť jakákoli mezera ve výběru příjmů z DPH je potenciálně příčinou snížení zdrojů z DPH (rozsudek <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Åkerberg Fransson</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑617/10</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2013:105">EU:C:2013:105</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0026">26</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, jakož i citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23</NO.P><TXT>S ohledem na tyto skutečnosti je třeba posoudit, zda povolení částečného uspokojení pohledávky DPH ze strany hospodářského subjektu, který je v platební neschopnosti, v rámci řízení o vyrovnání, se kterým počítá vnitrostátní právní úprava, o níž se jedná v původním řízení, odporuje povinnosti členských států zajistit, aby byla DPH na jejich území vybrána v plné výši a aby byly účinně vybrány vlastní zdroje Unie.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba konstatovat, že jak uvedla generální advokátka v bodech 38 až 42 svého stanoviska, řízení o vyrovnání, jak jej vykresluje předkládající soud a jak je popsáno v bodech 6 až 8 tohoto rozsudku, se uplatní jen za striktních podmínek, jejichž cílem je poskytnout záruky zejména v souvislosti s vymáháním přednostních pohledávek, a tedy i pohledávek v oblasti DPH.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25</NO.P><TXT>Řízení o vyrovnání předně počítá s tím, že hospodářský subjekt, který je v platební neschopnosti, provede za účelem splacení svých dluhů likvidaci celého svého majetku. Nepostačuje-li tento majetek k uspokojení všech pohledávek, částečné uspokojení přednostní pohledávky lze připustit pouze tehdy, když nezávislý znalec osvědčí, že v případě prohlášení konkursu na majetek dlužníka by tato pohledávka nebyla uspokojena ve větší míře. Zdá se tedy, že v rámci řízení o vyrovnání lze doložit, že dotčený členský stát může v případě platební neschopnosti hospodářského subjektu vymoci pohledávku DPH ve větší míře.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že návrh na vyrovnání musí odhlasovat všichni věřitelé, kterým dlužník nenavrhne úplné uspokojení jejich pohledávek, a musí jej schválit věřitelé s hlasovacím právem, kteří mají většinu z pohledávek všech věřitelů s hlasovacím právem, umožňuje řízení o vyrovnání dotčenému členskému státu hlasovat proti návrhu na částečné uspokojení pohledávky DPH, a to zejména pokud nesouhlasí se závěry nezávislého znalce.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27</NO.P><TXT>Je-li nehledě na hlasování proti návrhu uvedený návrh přijat, řízení o vyrovnání konečně umožňuje dotčenému členskému státu, aby vyrovnání, v jehož rámci se počítá s částečným uhrazením dluhu na DPH, znovu zpochybnil podáním námitky, a příslušnému soudu umožňuje, aby provedl přezkum, a to s ohledem na skutečnost, že tento soud musí vyrovnání – případně poté, co rozhodne o námitkách věřitelů, kteří s návrhem na vyrovnání nesouhlasí – potvrdit.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28</NO.P><TXT>S ohledem na tyto podmínky je třeba konstatovat, že povolení částečného uhrazení dluhu na DPH ze strany hospodářského subjektu, který je v platební neschopnosti, v rámci řízení o vyrovnání, které na rozdíl od opatření, o něž se jednalo ve věcech, ve kterých byly vydány rozsudky <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Komise v. Itálie</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑132/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:412">EU:C:2008:412</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>) a <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Komise v. Itálie</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑174/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:704">EU:C:2008:704</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), na něž poukazuje předkládající soud, nepředstavuje obecné a nediferencované vzdání se pravomoci výběru DPH, neodporuje povinnosti členských států zajistit, aby byla DPH na jejich území vybrána v plné výši a aby byly účinně vybrány vlastní zdroje Unie.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29</NO.P><TXT>Na položenou otázku je tudíž třeba odpovědět tak, že čl. 4 odst. 3 SEU ani článek 2, čl. 250 odst. 1 a článek 273 směrnice o DPH nebrání takové vnitrostátní právní úpravě jako je úprava, o niž se jedná v původním řízení, která je vykládána v tom smyslu, že hospodářský subjekt, který je v platební<?PAGE NO="6"?> neschopnosti, může u soudu podat návrh na zahájení řízení o vyrovnání za účelem úhrady svých dluhů prostřednictvím likvidace svého majetku, ve kterém navrhne pouze částečné uhrazení dluhu na DPH, přičemž na základě posudku nezávislého znalce prokáže, že v případě prohlášení konkursu na jeho majetek by dluh nebyl uhrazen ve větším rozsahu.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K nákladům řízení</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><JURISDICTION><INTRO>Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto:</INTRO><P><HT TYPE="BOLD">Článek 4 odst. 3 SEU ani článek 2, čl. 250 odst. 1 a článek 273 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne <DATE ISO="20061128">28. listopadu 2006</DATE> o společném systému daně z přidané hodnoty nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, o jakou se jedná v původním řízení, která je vykládána v tom smyslu, že hospodářský subjekt, který je v platební neschopnosti, může u soudu podat návrh na zahájení řízení o vyrovnání za účelem úhrady svých dluhů prostřednictvím likvidace svého majetku, ve kterém navrhne pouze částečné uhrazení dluhu na dani z přidané hodnoty, přičemž na základě posudku nezávislého znalce prokáže, že v případě prohlášení konkursu na jeho majetek by dluh nebyl uhrazen ve větším rozsahu.</HT></P></JURISDICTION></CONTENTS.JUDGMENT><SIGNATURE.CASE><SIGNATORY><P>Podpisy.</P></SIGNATORY></SIGNATURE.CASE></JUDGMENT>