<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><JUDGMENT xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.JUDGMENT><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-687/15</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62015CJ0687</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:803">EU:C:2017:803</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>13</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>13</PAGE.TOTAL><AUTHOR>CJ</AUTHOR></BIB.JUDGMENT><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Rozsudek ze dne <DATE ISO="20171025">25. 10. 2017</DATE> – věc C‑687/15</HT></P><P><HT TYPE="SC">Komise v. Rada (WRC‑15)</HT></P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Rozsudek Soudního dvora</HT> (velkého senátu)</P><P><DATE ISO="20171025">25. října 2017</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="STAR" NOTE.ID="E0001"><P>Jednací jazyk: angličtina.</P></NOTE></P></TI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Žaloba na neplatnost</KEYWORD><KEYWORD>Závěry Rady Evropské unie o Světové radiokomunikační konferenci Mezinárodní telekomunikační unie v roce 2015</KEYWORD><KEYWORD>Článek 218 odst. 9 SFEU</KEYWORD><KEYWORD>Odchylka od stanovené právní formy</KEYWORD><KEYWORD>Neuvedení právního základu</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><JUDGMENT.INIT><P>Ve věci C‑687/15,</P><P>jejímž předmětem je žaloba na neplatnost na základě článku 263 SFEU, podaná dne <DATE ISO="20151217">17. prosince 2015</DATE>,</P></JUDGMENT.INIT><PARTIES><PLAINTIFS><P><HT TYPE="BOLD">Evropská komise</HT>, zastoupená L. Nicolae a F. Erlbacherem, jako zmocněnci,</P><PARTY.STATUS>žalobkyně,</PARTY.STATUS></PLAINTIFS><AGAINST>proti</AGAINST><DEFENDANTS><P><HT TYPE="BOLD">Radě Evropské unie</HT>, zastoupené I. Šulce, jakož i J.-P. Hixem a O. Segnanou, jako zmocněnci,</P><PARTY.STATUS>žalované,</PARTY.STATUS></DEFENDANTS><P>podporované</P><INTERVENERS><P><HT TYPE="BOLD">Českou republikou</HT>, zastoupenou M. Smolkem a J. Vláčilem, jakož i M. Hedvábnou, jako zmocněnci,</P><P><HT TYPE="BOLD">Spolkovou republikou Německo</HT>, zastoupenou T. Henzem a K. Stranz, jako zmocněnci,</P><P><HT TYPE="BOLD">Francouzskou republikou</HT>, zastoupenou F. Fizem, G. de Berguesem, B. Foddou a D. Colasem, jako zmocněnci,</P><P><HT TYPE="BOLD">Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska</HT>, zastoupeným C. Brodie, jakož i M. Holtem a D. Robertsonem, jako zmocněnci, ve spolupráci s J. Holmesem, barrister,</P><PARTY.STATUS>vedlejšími účastníky řízení,</PARTY.STATUS></INTERVENERS></PARTIES><PREAMBLE><PREAMBLE.INIT><P>SOUDNÍ DVŮR (velký senát),</P><P>ve složení K. Lenaerts, předseda, A. Tizzano, místopředseda, L. Bay Larsen, J. L. da Cruz Vilaça, J. Malenovský, E. Levits a C. Vajda, předsedové senátů, J.‑C. Bonichot, A. Arabadžev, C. Toader, A. Prechal (zpravodajka), S. Rodin a F. Biltgen, soudci,</P><P>generální advokát: H. Saugmandsgaard Øe,</P><P>vedoucí soudní kanceláře: L. Hewlett, vrchní rada,</P></PREAMBLE.INIT><?PAGE NO="2"?><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne <DATE ISO="20170502">2. května 2017</DATE>,</VISA><VISA>po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne <DATE ISO="20170907">7. září 2017</DATE>,</VISA></GR.VISA><PREAMBLE.FINAL>vydává tento</PREAMBLE.FINAL></PREAMBLE><CONTENTS.JUDGMENT><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Rozsudek</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1</NO.P><TXT>Svou žalobou se Evropská komise domáhá zrušení závěrů Rady Evropské unie o Světové radiokomunikační konferenci 2015 (WRC‑15) Mezinárodní telekomunikační unie (ITU), přijatých dne <DATE ISO="20151026">26. října 2015</DATE> na jejím <FT TYPE="NUMBER">3419</FT>. zasedání v Lucemburku (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0001" ID="QS0001"/>napadený akt<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>).</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Mezinárodní právo</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2</NO.P><TXT>ITU je specializovanou agenturou Organizace spojených národů v oblasti informačních a komunikačních technologií. Jak vyplývá zejména z článku 1 její Ústavy, v rámci ITU jsou v celosvětovém měřítku přidělovány rádiové spektrum a oběžné dráhy družic a vypracovávány technické normy s cílem zajistit vzájemné propojení sítí a technologií.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3</NO.P><TXT>V souladu s článkem 2 Ústavy ITU je ITU složena z členských států a z odvětvových členů. V současné době je členem ITU 193 států, včetně všech členských států Unie, která je sama <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0002" ID="QS0002"/>odvětvovým členem<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4</NO.P><TXT>Článek 3 Ústavy ITU, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0003" ID="QS0003"/>Práva a povinnosti členských států a odvětvových členů<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="003.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0004" ID="QS0004"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Členské státy a odvětvoví členové mají práva a povinnosti stanovené touto Ústavou a Úmluvou.</ALINEA></PARAG><P>[…]</P><PARAG IDENTIFIER="003.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA><P>Pokud jde o účast na činnostech [ITU], mají odvětvoví členové právo plně se podílet na práci odvětví, jehož jsou členy, s výhradou příslušných ustanovení této Ústavy a Úmluvy;</P><P>[…]</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>jsou oprávněni, s výhradou příslušných ustanovení Úmluvy a příslušných rozhodnutí přijatých v tomto ohledu Konferencí vládních zmocněnců, se účastnit schvalování otázek a doporučení, jakož i rozhodování o pracovních metodách a postupech dotčeného odvětví.<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/></TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5</NO.P><TXT>Článek 4 Ústavy ITU, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0005" ID="QS0005"/>Základní dokumenty [ITU]<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/>, zní následovně:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="004.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0006" ID="QS0006"/>1.</NO.PARAG><ALINEA><P>Základními dokumenty [ITU] jsou:</P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>Ústava [ITU],</P></ITEM><ITEM><P>Úmluva [ITU],</P></ITEM><ITEM><P>administrativní předpisy.</P></ITEM></LIST></ALINEA></PARAG><P>[…]</P><?PAGE NO="3"?><PARAG IDENTIFIER="004.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA><P>Ustanovení této Ústavy i ustanovení Úmluvy jsou dále doplněna níže vyjmenovanými administrativními předpisy, které upravují užívání telekomunikací a jsou pro všechny členské státy závazné:</P><P>[…]</P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>Radiokomunikační řád.</P></ITEM></LIST></ALINEA></PARAG><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/></P></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6</NO.P><TXT>Článek 13 Ústavy ITU, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0007" ID="QS0007"/>Radiokomunikační konference a radiokomunikační shromáždění<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/>, stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="013.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0008" ID="QS0008"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Světová radiokomunikační konference může částečně nebo, ve výjimečných případech, úplně revidovat Radiokomunikační řád a může projednávat jakoukoliv otázku celosvětového významu v rámci své kompetence a vztahující se k jejímu pořadu jednání. Její ostatní funkce jsou stanoveny Úmluvou.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="013.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Světové radiokomunikační konference jsou svolávány obvykle jednou za tři nebo za čtyři roky; avšak podle příslušných ustanovení Úmluvy konference nemusí být svolána nebo může být svolána dodatečná.</ALINEA></PARAG><P>[…]<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/></P></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Unijní právo</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7</NO.P><TXT>Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/21/ES ze dne <DATE ISO="20020307">7. března 2002</DATE> o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací (rámcová směrnice) (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="108" PAGE.FIRST="33" DATE.PUB="2002">Úř. věst. 2002, L 108, s. 33</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 13/29, s. 349), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/140/ES ze dne <DATE ISO="20091125">25. listopadu 2009</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="337" PAGE.FIRST="37" DATE.PUB="2009">Úř. věst. 2009, L 337, s. 37</REF.DOC.OJ>) (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0009" ID="QS0009"/>rámcová směrnice<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/>), byla přijata na základě článku 95 ES.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8</NO.P><TXT>Článek 8a <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0010" ID="QS0010"/>rámcové směrnice<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/>, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0011" ID="QS0011"/>Strategické plánování a koordinace politiky rádiového spektra<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/>, v odstavci 4 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0012" ID="QS0012"/>Pokud je to nezbytné z hlediska zajištění účinné koordinace zájmů Evropského společenství v mezinárodních organizacích příslušných pro oblast rádiového spektra, Komise může Evropskému parlamentu a Radě navrhnout cíle společné politiky, přičemž v nejvyšší možné míře zohlední stanovisko Skupiny pro politiku rádiového spektra.<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9</NO.P><TXT>Článek 9 této směrnice, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0013" ID="QS0013"/>Správa rádiových frekvencí pro služby elektronických komunikací<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/>, v odstavci 1 druhém pododstavci stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0014" ID="QS0014"/>Při uplatňování tohoto článku členské státy musí jednat v souladu s příslušnými mezinárodními dohodami, včetně [Radiokomunikačního řádu], a mohou brát v úvahu cíle veřejné politiky.<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><?PAGE NO="4"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10</NO.P><TXT>Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 676/2002/ES ze dne <DATE ISO="20020307">7. března 2002</DATE> o předpisovém rámci pro politiku rádiového spektra v Evropském společenství (rozhodnutí o rádiovém spektru) (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="108" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2002">Úř. věst. 2002, L 108, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 13/29, s. 317) bylo přijato rovněž na základě článku 95 ES. Článek 1 odst. 1 tohoto rozhodnutí stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0015" ID="QS0015"/>Cílem tohoto rozhodnutí je vytvořit ve Společenství politický a právní rámec pro zajištění koordinace politických přístupů, a případně harmonizace podmínek týkajících se dostupnosti a účinného využívání rádiového spektra nezbytných pro vytvoření a fungování vnitřního trhu v některých oblastech politiky Společenství, jako jsou elektronické komunikace, doprava a výzkum a vývoj.<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11</NO.P><TXT>Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 243/2012/EU ze dne <DATE ISO="20120314">14. března 2012</DATE> o vytvoření víceletého programu politiky rádiového spektra (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="081" PAGE.FIRST="7" DATE.PUB="2012">Úř. věst. 2012, L 81, s. 7</REF.DOC.OJ>) bylo přijato na základě článku 114 SFEU. Článek 1 tohoto rozhodnutí, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0016" ID="QS0016"/>Účel a oblast působnosti<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/>, v odstavci 1 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0017" ID="QS0017"/>Tímto rozhodnutím se zavádí víceletý program politiky rádiového spektra pro strategické plánování a harmonizaci využití rádiového spektra k zajištění fungování vnitřního trhu v oblastech politiky Unie souvisejících s využíváním rádiového spektra, jako jsou například elektronické komunikace, výzkum, technologický rozvoj a vesmír, doprava, energetika a audiovizuální politika.<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12</NO.P><TXT>Článek 10 rozhodnutí č. 243/2012, nadepsaný <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0018" ID="QS0018"/>Mezinárodní jednání<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/>, v odstavci 1 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0019" ID="QS0019"/>V mezinárodních jednáních týkajících se otázek rádiového spektra platí tyto zásady:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>spadá-li předmět mezinárodních jednání do pravomoci Unie, stanoví se postoj Unie v souladu s právem Unie;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>spadá-li předmět mezinárodních jednání částečně do pravomocí Unie a částečně do pravomocí členských států, usilují Unie a členské státy o stanovení společného postoje v souladu s požadavky zásady loajální spolupráce.</TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA><ALINEA>Pro účely písmene b) prvního pododstavce spolupracují Unie a členské státy v souladu se zásadou jednotného mezinárodního zastupování Unie a jejích členských států.<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Skutečnosti předcházející sporu a napadený akt</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13</NO.P><TXT>Konference WRC‑15 proběhla v Ženevě (Švýcarsko) od <DATE ISO="20151102">2.</DATE> do <DATE ISO="20151127">27. listopadu 2015</DATE>. Bylo na ní dohodnuto, že bude přezkoumán a změněn Radiotelekomunikační řád.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20150529">29. května 2015</DATE> předložila Komise Radě na základě ustanovení článku 114 ve spojení s ustanovením čl. 218 odst. 9 SFEU návrh rozhodnutí Rady o postoji, který má být jménem Evropské unie zaujat na Světové radiokomunikační konferenci (WRC) v roce 2015 [COM(2015) 234 final], jenž v článku 1 stanovil:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0020" ID="QS0020"/>Členské státy, jednajíce společně v zájmu Unie, se zúčastní jednání na [konferenci WRC‑15] s cílem přezkoumat Radiokomunikační řád.</ALINEA><ALINEA>Postoje, které mají být jménem Unie zaujaty během jednání a při přijímání změn Radiokomunikačního řádu, jsou stanoveny v příloze tohoto rozhodnutí.</ALINEA><?PAGE NO="5"?><ALINEA>Budou-li na [konferenci WRC‑15] ohledně témat uvedených v příloze vzneseny nové návrhy, k nimž dosud neexistuje postoj Unie, vymezí se postoj Unie koordinací na místě před tím, než bude [konference WRC‑15] vyzvána k přijetí změn Radiokomunikačního řádu. V takových případech by postoj Unie měl být v souladu se zásadami stanovenými v příloze tohoto rozhodnutí.<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15</NO.P><TXT>Příloha uvedeného návrhu rozhodnutí Rady zní následovně:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0021" ID="QS0021"/>Při jednání o změnách Radiokomunikačního řádu ITU na WRC‑15 a při jejich přijímání by měly být jménem Unie zaujaty následující postoje.</P><P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>U bodu jednání 1.1:</TXT><P><LIST TYPE="BULLET"><ITEM><P>určit pásmo <FT TYPE="NUMBER">1452</FT>–<FT TYPE="NUMBER">1492</FT> MHz a přilehlá pásma <FT TYPE="NUMBER">1427</FT>–<FT TYPE="NUMBER">1452</FT> MHz a <FT TYPE="NUMBER">1492</FT>–<FT TYPE="NUMBER">1518</FT> MHz pro mezinárodní mobilní telekomunikace a zároveň chránit pasivní služby pod kmitočtem <FT TYPE="NUMBER">1427</FT> MHz,</P></ITEM><ITEM><P>pásmo <FT TYPE="NUMBER">3400</FT>–<FT TYPE="NUMBER">3800</FT> MHz přidělit rovnoprávně mobilním službám a určit ho pro mezinárodní mobilní telekomunikace,</P></ITEM><ITEM><P>zamítnout rovnoprávné přidělení pásma 470–694 MHz v Evropě mobilním službám,</P></ITEM><ITEM><P>nepřidávat rovnoprávný příděl pásem <FT TYPE="NUMBER">5350</FT>–<FT TYPE="NUMBER">5470</FT> MHz a <FT TYPE="NUMBER">5725</FT>–<FT TYPE="NUMBER">5850</FT> MHz mobilním službám, ani tato pásma, spolu s pásmem <FT TYPE="NUMBER">5850</FT>–<FT TYPE="NUMBER">5925</FT> MHz neurčit pro mezinárodní mobilní telekomunikace, ale provádět další studie těchto tří pásem, při nichž by se zvážila možnost jejich využití pro rádiové místní sítě, a ve všech případech zajistit ochranu primárního využití.</P></ITEM></LIST></P></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>U bodu jednání 1.2:</TXT><P><LIST TYPE="BULLET"><ITEM><P>stanovit úrovně ochrany pro služby vysílání pod kmitočtem 694 MHz, což odpovídá výsledkům studií, které provedla Evropská konference poštovních a telekomunikačních správ, a stanovit dolní hranu pásma na kmitočtu 694 MHz,</P></ITEM><ITEM><P>nepřidávat dodatečná omezení na ochranu vysílání v pásmu 694–790 MHz, lze však přijmout opatření, jimiž se v pásmu 694–790 MHz zajistí vyvážená koexistence bezdrátových širokopásmových služeb a stávajících leteckých radionavigačních systémů na východních hranicích [Unie].</P></ITEM></LIST></P></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3.</NO.P><TXT>U bodu jednání 1.18 přidělit pásmo 77,5–78 GHz radiolokační službě a zachovat využití tohoto pásma pro vozidlové radary, bez zavedení nepřiměřených omezení, zároveň však uznat, že by měly být nadále chráněny radioastronomické stanice.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>4.</NO.P><TXT>U bodu jednání 10, což je bod pro pořad jednání na [Světové radiokomunikační konferenci v roce 2019 (WRC‑19)], by mělo být podpořeno řešení potřeby spektra pro mobilní systémy páté generace, v případě nových přídělů by se přitom měla pozornost zaměřit na kmitočty nad 6 GHz, a měl by být zaujat společný přístup k zahájení souvisejících studií kompatibility před WRC‑19.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>5.</NO.P><TXT>Při jednání o jakýchkoli relevantních změnách Radiokomunikačního řádu ITU na WRC‑15 je třeba zajistit soulad s právem Unie, zejména dodržení zásad stanovených v článku 9 [<QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0022" ID="QS0022"/>rámcové směrnice<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="2018" ID="QE0022"/>] a [rozhodnutí č. 243/2012], a je rovněž třeba zajistit, aby nebyl dotčen další předvídatelný vývoj tohoto práva.<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/></TXT></NP></ITEM></LIST></P></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16</NO.P><TXT>V návaznosti na diskuzi v rámci Rady posledně uvedená přijala napadený akt, který stanoví následující:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0023" ID="QS0023"/>RADA EVROPSKÉ UNIE,</P><?PAGE NO="6"?><P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1.</NO.P><TXT>PŘIPOMÍNAJÍC</TXT><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>[rozhodnutí č. 676/2002];</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>ustanovení [<QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0024" ID="QS0024"/>rámcové směrnice<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="2018" ID="QE0024"/>], a zejména čl. 8a odst. 4 této směrnice;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>[rozhodnutí č. 243/2012];</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>d)</NO.P><TXT>závěry Rady o evropském postoji pro světové radiokomunikační konference v roce 1992, 1997, 2000, 2003, 2007 a 2012;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>e)</NO.P><TXT>význam bezdrátových technologií využívajících spektrum pro splnění [strategických] cílů [Unie] v rámci stěžejní iniciativy strategie EU2020 <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0025" ID="QS0025"/>Digitální agenda pro Evropu<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="2018" ID="QE0025"/>, k nimž patří zavádění rychlého širokopásmového internetu a dosažení udržitelných ekonomických a sociálních přínosů jednotného digitálního trhu;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>f)</NO.P><TXT>závěry Rady ze dne <DATE ISO="20100531">31. května 2010</DATE> o digitálním programu pro Evropu;</TXT></NP></ITEM></LIST></P></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>BEROUC NA VĚDOMÍ</TXT><P><LIST TYPE="BULLET"><ITEM><P>stanovisko Skupiny pro politiku rádiového spektra (RSPG) z února roku 2015 o společných politických cílech pro konferenci WRC‑[15];</P></ITEM></LIST></P></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3.</NO.P><TXT>VYJADŘUJE ŠIROKOU PODPORU níže uvedeným cílům, jichž má být na konferenci WRC‑15 dosaženo za účelem úspěšného provádění příslušných politik Unie:</TXT><P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>u bodu jednání 1.1:</TXT><P><LIST TYPE="roman"><ITEM><NP><NO.P>i.</NO.P><TXT>určit pásmo 1 452–1 492 MHz a přilehlá pásma 1 427–1 452 MHz a 1 492–1 518 MHz pro mezinárodní mobilní telekomunikace (IMT) a zároveň chránit pasivní služby pod kmitočtem <FT TYPE="NUMBER">1427</FT> MHz. Tímto určením se nepředjímá použití uvedených pásem jakýmikoli aplikacemi služeb, k nimž jsou pásma přidělena, včetně aplikací obrany, ani se jím nezakládá priorita v rámci Radiokomunikačního řádu;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>ii.</NO.P><TXT>pásmo 3 400–3 800 MHz přidělit rovnoprávně mobilním službám a určit ho pro mezinárodní mobilní telekomunikace, a to se zřetelem k významné úloze, jež toto pásmo plní v oblasti družicové komunikace;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>iii.</NO.P><TXT>nepodpořit žádné změny v přidělení pásma 470–694 MHz v Evropě;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>iv.</NO.P><TXT>nepřidávat rovnoprávný příděl pásem 5 350–5 470 MHz a 5 725–5 850 MHz mobilním službám, ani tato pásma spolu s pásmem 5 850–5 925 MHz neurčit pro mezinárodní mobilní telekomunikace, ale provádět další studie těchto tří pásem, při nichž by se zvážila možnost jejich využití pro rádiové místní sítě, a ve všech případech zajistit ochranu primárního využití;</TXT></NP></ITEM></LIST></P></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>u bodu jednání 1.2:</TXT><P><LIST TYPE="roman"><ITEM><NP><NO.P>i.</NO.P><TXT>stanovit dolní hranu pásma na kmitočtu 694 MHz a podpořit doporučení ITU-R, pokud jde o všechny úrovně ochrany pro služby vysílání pod kmitočtem 694 MHz odpovídající výsledkům studií, které provedla Evropská konference poštovních a telekomunikačních správ;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>ii.</NO.P><TXT>zajistit vyváženou koexistenci bezdrátových širokopásmových služeb a vysílání a nepřidávat nová omezení na ochranu vysílání v pásmu 694–790 MHz, jež by zasahovala nad rámec dohody GE-06;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>iii.</NO.P><TXT>zajistit vyváženost mezi přístupem k mobilním službám a přístupem k leteckým radionavigačním službám na hranicích členských států na východě EU, aby bylo usnadněno zavádění mobilních služeb ve všech státech [Unie] prostřednictvím vhodných regulačních ustanovení Radiokomunikačního řádu, upřednostnit při tom nejmenší účinné vzdálenosti mezi oběma uvedenými druhy služeb a podpořit v tomto ohledu práva členských států na východě EU;</TXT></NP></ITEM></LIST></P></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>c)</NO.P><TXT>u bodu jednání 1.18 přidělit pásmo 77,5–78 GHz radiolokační službě v zájmu snazšího použití vozidlových radarů bez zavedení nepřiměřených omezení a uznat, že by měly být nadále chráněny radioastronomické stanice;</TXT></NP></ITEM><?PAGE NO="7"?><ITEM><NP><NO.P>d)</NO.P><TXT>u bodu jednání 10 podpořit bod pořadu jednání pro WRC‑19, jehož předmětem jsou potřeby spektra pro mobilní systémy páté generace (5G), a zaměřit pozornost na kmitočty nad 6 GHz pro nové příděly a zaujmout společný přístup k zahájení souvisejících studií kompatibility před WRC‑19;</TXT></NP></ITEM></LIST></P></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>4.</NO.P><TXT>VYZÝVÁ ČLENSKÉ STÁTY, ABY:</TXT><P><LIST TYPE="BULLET"><ITEM><P>na konferenci WRC‑15 během jednání o veškerých relevantních změnách Radiokomunikačního řádu ITU plnily cíle vymezené v bodě 3 a dodržovaly zásady stanovené [rozhodnutím č. 243/2012];</P></ITEM></LIST></P></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>5.</NO.P><TXT>VYZÝVÁ KOMISI, ABY</TXT><P><LIST TYPE="BULLET"><ITEM><P>Evropskému parlamentu a Radě urychleně předložila zprávu o výsledcích konference WRC‑15 a o tom, jak bude zajištěno, aby evropské přípravy na příští konferenci, která se bude konat v roce 2019 (WRC‑19), plně podporovaly politiky a zásady Unie.<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/></P></ITEM></LIST></P></NP></ITEM></LIST></P></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17</NO.P><TXT>Při příležitosti přijetí napadeného aktu učinila Komise následující prohlášení, které bylo zaneseno do zápisu z jednání Rady:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0026" ID="QS0026"/>Komise vyjadřuje politování nad tím, že Rada přijala v rámci příprav na [WRC‑15] závěry, a nikoli rozhodnutí, jak je uvedeno v čl. 218 odst. 9 […] SFEU. Podle názoru Komise je tento postoj v rozporu se Smlouvou a judikaturou Soudního dvora […]. Komise si v tomto ohledu vyhrazuje veškerá práva.<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="201C" ID="QE0026"/></P></QUOT.S></P></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Návrhová žádání účastníků řízení a řízení před Soudním dvorem</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18</NO.P><TXT>Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>zrušil napadený akt a</P></ITEM><ITEM><P>uložil Radě náhradu nákladů řízení.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19</NO.P><TXT>Rada navrhuje, aby Soudní dvůr:</TXT><P><LIST TYPE="NDASH"><ITEM><P>zamítl žalobu v plném rozsahu a</P></ITEM><ITEM><P>uložil Komisi náhradu nákladů řízení.</P></ITEM></LIST></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20</NO.P><TXT>České republice, Spolkové republice Německo, Francouzské republice a Spojenému království Velké Británie a Severního Irska bylo povoleno vedlejší účastenství na podporu návrhových žádání Rady.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K žalobě</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K přípustnosti důvodů členských států vystupujících jako vedlejší účastníci řízení</HT></HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21</NO.P><TXT>Komise na podporu své žaloby uplatňuje jediný žalobní důvod, vycházející z toho, že Rada tím, že namísto rozhodnutí, jak navrhla Komise, přijala napadený akt, porušila čl. 218 odst. 9 SFEU.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="8"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22</NO.P><TXT>Ve svých spisech vedlejšího účastníka Česká republika, Spolková republika Německo a Francouzská republika zpochybňují použitelnost čl. 218 odst. 9 SFEU v projednávané věci, když zejména uvádějí, že Unie neměla vnější pravomoc nezbytnou k tomu, aby Rada v souladu s uvedeným ustanovením stanovila postoje, které měly být zaujaty jménem Unie k bodům na pořadu jednání konference WRC‑15, jichž se týká napadený akt.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23</NO.P><TXT>Účastník řízení, kterému bylo podle článku 40 statutu Soudního dvora Evropské unie povoleno vedlejší účastenství v řízení o sporu, který byl předložen k rozhodnutí Soudnímu dvoru, však nemůže změnit předmět sporu, jak je vymezen v návrhových žádáních a důvodech hlavních účastníků řízení. Z toho vyplývá, že přípustné jsou pouze ty argumenty vedlejšího účastníka, které patří do rámce vymezeného těmito návrhovými žádáními a důvody (zejména viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20141007">7. října 2014</DATE>, <NAME.CASE>Německo v. Rada,</NAME.CASE> <NO.CASE>C‑399/12</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2258">EU:C:2014:2258</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0027">27</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24</NO.P><TXT>Mezi hlavními účastnicemi řízení je přitom nesporné, že se v projednávané věci čl. 218 odst. 9 SFEU použije. Předmět sporu, jak je vymezen v návrhových žádáních a důvodech těchto hlavních účastnic řízení, se týká pouze otázky, zda k přijetí napadeného aktu došlo v souladu s formálními a procesními náležitostmi stanovenými v tomto ustanovení. Důvody uplatňované členskými státy vystupujícími jako vedlejší účastníci řízení uvedené v bodě 22 tohoto rozsudku musí být tudíž bez dalšího odmítnuty jako nepřípustné.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K jedinému žalobnímu důvodu</HT></HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Argumentace účastníků řízení</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25</NO.P><TXT>Podle Komise Rada tím, že přijala závěry namísto rozhodnutí, porušila čl. 218 odst. 9 SFEU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26</NO.P><TXT>V tomto ohledu Komise připomíná, že Rada přijímá rozhodnutí na základě čl. 218 odst. 9 SFEU kvalifikovanou většinou. Unijní orgány mají naproti tomu v praxi odlišná stanoviska, pokud jde o pravidla hlasování, která se použijí při přijímání takového aktu, jako jsou závěry Rady. Rada několikrát uvedla, že takové akty jsou přijímány na základě konsenzu, což znamená, že takové akty nemohou být přijaty, pokud proti nim některý členský stát uplatní námitky. Komise má za to, že tato pravidla hlasování nejsou v souladu se Smlouvami. Podle ní totiž z čl. 16 odst. 3 SEU, který stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0027" ID="QS0027"/>[n]estanoví-li Smlouvy jinak, rozhoduje Rada kvalifikovanou většinou<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="201C" ID="QE0027"/>, vyplývá, že tyto akty musejí být přijaty kvalifikovanou většinou. Projednávaná věc je podle ní příkladem toho, že hledání konsenzu namísto kvalifikované většiny může vést k odlišnému výsledku, kterým je negativně dotčena politika Unie.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27</NO.P><TXT>Komise totiž v tomto ohledu uvádí, že ustanovení napadeného aktu se odchylují od jejího návrhu ze dne <DATE ISO="20150529">29. května 2015</DATE>. K většině změn došlo podle ní právě proto, aby obsah napadeného aktu odpovídal formě, kterou Rada rozhodla zvolit. Napadený akt tak podle Komise zaprvé neobsahuje žádnou informaci týkající se jeho právního základu. Na rozdíl od toho, co uvádí Rada, má přitom Komise za to, že toto opomenutí nepředstavuje čistě formální vadu. Zadruhé se Rada namísto uvedení podrobných úvah k vysvětlení skutečností odůvodňujících akt, který měl být přijat, omezila na <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0028" ID="QS0028"/>připomenutí<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/> seznamu unijních aktů přijatých v dotčené oblasti činnosti. Zatřetí Komise uvádí, že namísto rozhodnutí, že členské státy, jednajíce společně v zájmu Unie, <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0029" ID="QS0029"/>zaujmou<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/> určité postoje na konferenci WRC‑15, z napadeného aktu vyplývá, že Rada <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0030" ID="QS0030"/>vyjadřuje širokou podporu<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/> cílům, jichž má být v rámci jednání na konferenci WRC‑15 dosaženo, a <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0031" ID="QS0031"/>vyzývá členské státy<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="201C" ID="QE0031"/>, aby během těchto jednání plnily určité cíle.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="9"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28</NO.P><TXT>Rada tím podle Komise nedokázala stanovit jasné a zavazující postoje, které členské státy mají respektovat při své účasti na konferenci WRC‑15, jednajíce společně v zájmu Unie, ale stanovila spíše povinnosti učinit vše, co je v jejich silách. Takové povinnosti však nejsou s to zaručit vnější silné a jednotné zastoupení Unie na mezinárodní scéně, a v důsledku toho podle Komise neumožňují dosáhnout cílů stanovených Smlouvami.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29</NO.P><TXT>Rada uvádí, že rozhodla o návrhu Komise založeném na čl. 218 odst. 9 SFEU a stanovila závazný postoj Unie za účelem konference WRC‑15 v souladu s tímto ustanovením.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30</NO.P><TXT>Napadený akt totiž jednak jasně identifikuje priority Unie pro každý z bodů jednání v rámci konference WRC‑15, jejichž výčet je uveden v příloze návrhu Komise ze dne <DATE ISO="20150529">29. května 2015</DATE>. Dále pak postoje vymezené v napadeném aktu mají podle Rady závazný charakter.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31</NO.P><TXT>Pokud jde o údajné neuvedení právního základu, má Rada za to, že takové opomenutí představuje nanejvýš čistě formální vadu, která nemůže vést ke zrušení napadeného aktu a v tomto ohledu poznamenává, že Komise nezpochybňuje, že použitelným procesněprávním základem je čl. 218 odst. 9 SFEU ani že hmotněprávním základem je článek 114 SFEU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32</NO.P><TXT>Pokud jde o způsob hlasování, Rada uvádí, že třebaže byla při přijetí napadeného aktu v zásadě použitelná kvalifikovaná většina, skutečnost, že při přijetí tohoto aktu bylo možné dosáhnout v rámci Rady jednomyslnosti, nemůže znamenat, že Rada jednala mimo rámec postupu stanoveného v čl. 218 odst. 9 SFEU. Tento orgán dodává, že jelikož Komise nezměnila svůj návrh ze dne <DATE ISO="20150529">29. května 2015</DATE> v průběhu diskuze, která vedla k přijetí postoje Unie, za účelem zohlednění změn, v souvislosti s nimiž byl v rámci Rady vyjádřen souhlas, z čl. 293 odst. 1 SFEU vyplývá, že Rada musela rozhodnout jednomyslně.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33</NO.P><TXT>Rada zdůrazňuje, že někdy přijímá ve formě závěrů určité akty, které vyvolávají nebo mají vyvolávat právní účinky, přičemž upřesňuje, že v podobném případě musí respektovat procesní požadavky stanovené Smlouvami v souladu s použitelným právním základem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34</NO.P><TXT>Podle tohoto orgánu na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, ze skutečnosti, že se napadený akt odchyluje od návrhu, který Komise předložila dne <DATE ISO="20150529">29. května 2015</DATE>, v žádném případě nevyplývá, že hledání konsenzu namísto kvalifikované většiny může vést k odlišnému výsledku, kterým je negativně dotčena politika Unie.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35</NO.P><TXT>Kromě toho Rada uvádí, že vytýkaná skutečnost uplatněná Komisí týkající se formy napadeného aktu je v rozporu s její ustálenou praxí, co se týče vypracování postoje Unie za účelem účasti na předcházejících světových radiokomunikačních konferencích. Tento orgán má za to, že takový výklad Smluv, jaký navrhuje Komise, by výrazně zkomplikoval obranu zájmů Unie na mezinárodní scéně a narušil by institucionální rovnováhu stanovenou Smlouvami.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Závěry Soudního dvora</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36</NO.P><TXT>Komise prostřednictvím svého jediného žalobního důvodu v podstatě uvádí, že Rada tím, že přijala závěry o konferenci WRC‑15, namísto rozhodnutí v souladu s jejím návrhem ze dne <DATE ISO="20150529">29. května 2015</DATE>, porušila čl. 218 odst. 9 SFEU. Komise vytýká Radě rovněž to, že neuvedla právní základ napadeného aktu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37</NO.P><TXT>Posledně uvedené ustanovení stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0032" ID="QS0032"/>Rada na návrh Komise […] přijme rozhodnutí […] a stanoví postoje, které má jménem Unie zaujmout orgán zřízený dohodu, má-li tento orgán přijímat akty s právními účinky, s výjimkou aktů, které doplňují nebo pozměňují institucionální rámec dohody<QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="201C" ID="QE0032"/>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="10"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38</NO.P><TXT>Rada tedy tím, že napadený akt přijala ve formě závěrů, použila jinou formu aktu, než je forma stanovená uvedeným ustanovením.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39</NO.P><TXT>Rada však uvádí, že jí Smlouva ponechává volbu formy rozhodnutí na základě čl. 218 odst. 9 SFEU. V projednávané věci údajně materiálně přijala rozhodnutí ve formě závěrů. Mimoto má Rada za to, že neuvedení právního základu napadeného aktu nepředstavuje podstatnou vadu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40</NO.P><TXT>Pokud jde zaprvé o formu napadeného aktu, je třeba připomenout, že Smlouvy zavedly systém rozdělení pravomocí mezi jednotlivé unijní orgány, který každému orgánu svěřuje vlastní poslání v rámci institucionální struktury Unie a při plnění úkolů, které byly na Unii přeneseny. Článek 13 odst. 2 SEU tak stanoví, že každý unijní orgán jedná v mezích působnosti svěřené mu Smlouvami a v souladu s postupy, podmínkami a cíli v nich stanovenými. Toto ustanovení odráží zásadu institucionální rovnováhy, která je charakteristická pro institucionální strukturu Unie, jež znamená, že každý z orgánů vykonává své pravomoci s ohledem na pravomoci orgánů ostatních (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160728">28. července 2016</DATE>, <NAME.CASE>Rada v. Komise</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑660/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:616">EU:C:2016:616</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0032">32</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, jakož i citovaná judikatura).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41</NO.P><TXT>Jak Soudní dvůr opakovaně rozhodl, jelikož jsou tudíž pravidla tvorby vůle unijních orgánů stanovena Smlouvami a členské státy ani samotné orgány jimi nemohou disponovat, mohou ve zvláštních případech zmocnit některý orgán ke změně rozhodovacího postupu, který stanoví, pouze Smlouvy (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170906">6. září 2017</DATE>, <NAME.CASE>Slovensko a Maďarsko v. Rada</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑643/15 a C‑647/15</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:631">EU:C:2017:631</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0149">149</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42</NO.P><TXT>V projednávané věci je třeba zaprvé zdůraznit, že na rozdíl od toho, co uvádí Rada, praxe orgánů, a zejména – pokud jde o projednávanou věc – údajná ustálená praxe stran vypracování postoje Unie za účelem účasti na světových radiokomunikačních konferencích prostřednictvím závěrů, s níž je postoj zastávaný Komisí v rámci projednávané žaloby v rozporu, nemůže změnit pravidla Smluv, která jsou orgány povinny dodržovat. Podle ustálené judikatury totiž platí, že pouhá praxe Rady nemůže změnit pravidla podle Smlouvy, a nemůže v důsledku toho vytvořit precedens, který by vázal unijní orgány [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20080506">6. května 2008</DATE>, <NAME.CASE>Parlament v. Rada</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑133/06</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2008:257">EU:C:2008:257</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0060">60</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura, jakož i posudek 1/08 (Dohody o změně listin specifických závazků podle GATS) ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20091130">30. listopadu 2009</DATE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:739">EU:C:2009:739</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0172">172</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR> a citovaná judikatura].</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43</NO.P><TXT>Zadruhé, pokud jde o argumentaci Rady založenou na bodě 9 rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19811111">11. listopadu 1981</DATE>, <NAME.CASE>IBM v. Komise</NAME.CASE> (<NO.CASE>60/81</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1981:264">EU:C:1981:264</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), podle něhož forma, ve které byly akty nebo rozhodnutí přijaty, je v zásadě nerozhodná pro určení, zda mají vyvolávat právní účinky, je třeba uvést, že judikatura vyplývající z tohoto rozsudku je relevantní pro určení, zda akt může být předmětem žaloby na neplatnost. Naproti tomu z této judikatury nelze nikterak vyvodit, že by se unijní orgány mohly odchýlit od formy aktu, která je stanovena relevantním ustanovením Smlouvy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44</NO.P><TXT>Pokud se unijní orgán odchýlí od právní formy, kterou stanoví Smlouvy, představuje to porušení podstatných formálních náležitostí, které může vést ke zrušení dotčeného aktu, je-li tato odchylka způsobilá vyvolat nejistotu ohledně povahy uvedeného aktu nebo postupu pro jeho přijetí, přičemž je tak ohrožena právní jistota.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45</NO.P><TXT>V projednávané věci přijetí napadeného aktu ve formě závěrů vyvolává nejistotu ohledně povahy a právního dosahu tohoto aktu. Jak totiž uvedl rovněž generální advokát v bodech 69 až 72 svého stanoviska, zatímco Rada uvádí, že uvedený akt je <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0033" ID="QS0033"/>v podstatě<QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="201C" ID="QE0033"/> jejím rozhodnutím, kterým se stanoví postoje, jež mají být zaujaty jménem Unie na konferenci WRC‑15, Česká republika a Francouzská republika uvedený akt kvalifikují jako společný postoj Unie a členských států a Spolková republika Německo má za to, že jde o koordinovaný postoj mezi všemi členskými státy ve formě závěrů Rady. Rada rovněž uvádí, že napadený akt má závazný charakter, kdežto Česká republika zastává názor, že tento akt je právně závazný jen v určitých částech pokrývajících záležitosti, které podle tohoto<?PAGE NO="11"?> členského státu spadají do unijní pravomoci a Spolková republika Německo má za to, že uvedený akt představuje nezávazné závěry. Komise uvádí, že Rada, která přijala napadený akt ve formě závěrů, zvolila právní formu, která je obvykle vyhrazena pro akty nezávazné povahy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46</NO.P><TXT>Výrazy použité v napadeném aktu mimoto k této nejistotě přispívají. Zatímco se totiž návrh Komise ze dne <DATE ISO="20150529">29. května 2015</DATE> týkal <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0034" ID="QS0034"/>rozhodnutí Rady<QUOT.END REF.START="QS0034" CODE="201C" ID="QE0034"/> o postoji, <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0035" ID="QS0035"/>který má být jménem Evropské unie zaujat<QUOT.END REF.START="QS0035" CODE="201C" ID="QE0035"/> na konferenci WRC‑15, napadený akt spočívá v tom, že Rada podle bodu 3 <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0036" ID="QS0036"/>vyjadřuje širokou podporu<QUOT.END REF.START="QS0036" CODE="201C" ID="QE0036"/> řadě cílů, jichž má být na konferenci WRC‑15 dosaženo za účelem úspěšného provádění příslušných politik Unie, a podle bodu 4 <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0037" ID="QS0037"/>vyzývá členské státy<QUOT.END REF.START="QS0037" CODE="201C" ID="QE0037"/>, aby na konferenci WRC‑15 během jednání o veškerých relevantních změnách Radiokomunikačního řádu ITU plnily tyto cíle a dodržovaly zásady stanovené rozhodnutím č. 243/2012. Jak zdůraznila Komise, použití těchto výrazů není slučitelné se závazností, která musí být spojena s rozhodnutím unijního orgánu na základě článku 288 SFEU. Kromě toho ze žádné skutečnosti v napadeném aktu nevyplývá, že by členské státy byly povinny zaujmout na konferenci WRC‑15 postoj <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0038" ID="QS0038"/>jménem Unie<QUOT.END REF.START="QS0038" CODE="201C" ID="QE0038"/>, na rozdíl od toho, co stanoví čl. 218 odst. 9 SFEU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47</NO.P><TXT>Za těchto podmínek je nutno konstatovat, že Rada tím, že přijala závěry o konferenci WRC‑15 namísto rozhodnutí, jak je stanoveno v čl. 218 odst. 9 SFEU, porušila podstatné formální náležitosti vyžadované tímto ustanovením.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48</NO.P><TXT>Pokud jde zadruhé o skutečnost, že napadený akt neuvádí právní základ, z něhož vychází, je třeba nejprve uvést, že uvedení právního základu je nezbytné s ohledem na zásadu svěření pravomocí zakotvenou v čl. 5 odst. 2 SEU, podle kterého jedná Unie pouze v mezích pravomocí svěřených jí ve Smlouvách členskými státy pro dosažení cílů, které tyto Smlouvy stanoví jak pro vnitřní, tak pro mezinárodní činnost Unie [v tomto smyslu viz posudek 2/94 (Přistoupení Společenství k EÚLP) ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19960328">28. března 1996</DATE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1996:140">EU:C:1996:140</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0024">24</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, a rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20091001">1. října 2009</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Rada</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑370/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:590">EU:C:2009:590</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0046">46</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>].</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49</NO.P><TXT>Volba náležitého právního základu má totiž ústavní význam, neboť vzhledem k tomu, že má Unie pouze svěřenou pravomoc, musí akty, jež přijímá, navázat na ustanovení Smlouvy o FEU, která jí k tomu skutečně opravňují [posudek 1/15 (Dohoda PNR EU-Kanada) ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20170726">26. července 2017</DATE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2017:592">EU:C:2017:592</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0071">71</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>].</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50</NO.P><TXT>Uvedení právního základu má dále zvláštní význam za účelem zachování výsad unijních orgánů, kterých se týká postup přijetí aktu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20091001">1. října 2009</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Rada</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑370/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:590">EU:C:2009:590</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0048">48</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51</NO.P><TXT>V projednávané věci tedy uvedení právního základu může mít dopad na pravomoci Komise a Rady, jakož i na jejich příslušné role v postupu přijímání napadeného aktu. Stejně tak je uvedení právního základu nezbytné pro určení způsobu hlasování v Radě (obdobně viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20091001">1. října 2009</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Rada</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑370/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:590">EU:C:2009:590</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0048">48</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>). Konkrétně vzhledem k tomu, že napadený akt neodpovídá žádnému z případů uvedených v čl. 218 odst. 8 druhém pododstavci SFEU, měla Rada tento akt přijmout v zásadě v souladu s ustanovením čl. 218 odst. 8 prvního pododstavce ve spojení s ustanovením čl. 218 odst. 9 SFEU, a to kvalifikovanou většinou (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20141218">18. prosince 2014</DATE>, <NAME.CASE>Spojené království v. Rada</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑81/13</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2449">EU:C:2014:2449</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0066">66</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52</NO.P><TXT>Kromě toho je třeba připomenout, že uvedení právního základu je nezbytné s ohledem na povinnost uvést odůvodnění vyplývající z článku 296 SFEU. Tato povinnost, jež je odůvodněna zejména soudním přezkumem, který musí být Soudní dvůr s to vykonávat, se musí použít v zásadě na všechny unijní akty vyvolávající právní účinky (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20091001">1. října 2009</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Rada</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑370/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:590">EU:C:2009:590</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0042">42</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0045">45</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="12"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53</NO.P><TXT>Konečně požadavek právní jistoty vyžaduje, aby závazná povaha jakéhokoliv aktu, který směřuje k založení právních účinků, byla odvozena z některého ustanovení unijního práva, které stanoví právní formu aktu a musí v něm být výslovně uvedeno jako právní základ (rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160614">14. června 2016</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. McBride a další</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑361/14 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:434">EU:C:2016:434</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0047">47</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54</NO.P><TXT>V projednávané věci je napadený akt unijním aktem, jelikož byl přijat Radou a vyvolává právní účinky v rozsahu, v němž stanoví cíle a členské státy vyzývá, aby tyto cíle plnily na konferenci WRC‑15. Z toho vyplývá, že Rada měla v napadeném aktu uvést hmotněprávní a procesněprávní základ, z něhož tento akt vychází.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55</NO.P><TXT>Mimoto, i když neuvedení odkazu na konkrétní ustanovení Smlouvy nemusí představovat podstatnou vadu, pokud může být právní základ aktu určen na základě jiných prvků tohoto aktu, jak uvádí Rada, je takový výslovný odkaz nicméně nezbytný, pokud jsou v případě neexistence takového výslovného odkazu zúčastněné osoby a Soudní dvůr ponechány v nejistotě, co se týče přesného právního základu (zejména viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20160614">14. června 2016</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. McBride a další</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑361/14 P</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:434">EU:C:2016:434</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0048">48</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56</NO.P><TXT>V projednávané věci se přitom Rada namísto uvedení právního základu napadeného aktu omezila v bodě 1 tohoto aktu na připomenutí relevantního právního rámce a institucionální praxe Rady a v bodě 2 uvedeného aktu na zmínění stanoviska RSPG z února roku 2015 o společných politických cílech pro konferenci WRC‑15. Z tohoto konstatování ve spojení s konstatováními provedenými v bodě 46 tohoto rozsudku vyplývá, že žádný prvek v napadeném aktu neumožňuje určit jeho hmotněprávní a procesněprávní základ.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57</NO.P><TXT>Z toho plyne, že nelze jasně určit právní základ napadeného aktu. Na rozdíl od toho, co uvádí Rada, nemůže být za těchto podmínek neuvedení žádného právního základu v napadeném aktu považováno za čistě formální vadu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20091001">1. října 2009</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Rada</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑370/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:590">EU:C:2009:590</NO.ECLI>, body <REF.NP.ECR REF="NP0060">60</REF.NP.ECR> a <REF.NP.ECR REF="NP0061">61</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58</NO.P><TXT>Odchýlení se od právní formy stanovené v čl. 218 odst. 9 SFEU a neuvedení právního základu tak vedou k nejasnostem, pokud jde o povahu a právní dosah napadeného aktu, jakož i pokud jde o postup, který bylo třeba sledovat při jeho přijetí, přičemž tyto nejasnosti mohly Unii oslabit při obhajování jejího postoje na konferenci WRC‑15 (obdobně viz rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20091001">1. října 2009</DATE>, <NAME.CASE>Komise v. Rada</NAME.CASE>, <NO.CASE>C‑370/07</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:590">EU:C:2009:590</NO.ECLI>, bod <REF.NP.ECR REF="NP0049">49</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>).</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59</NO.P><TXT>Z předcházejících úvah vyplývá, že napadený akt musí být zrušen.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K nákladům řízení</HT></P></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60</NO.P><TXT>Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a Rada neměla ve věci úspěch, je důvodné uložit posledně uvedené náhradu nákladů řízení.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61</NO.P><TXT>V souladu s čl. 140 odst. 1 uvedeného jednacího řádu Česká republika, Spolková republika Německo, Francouzská republika a Spojené království ponesou vlastní náklady řízení.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><JURISDICTION><INTRO>Z těchto důvodů Soudní dvůr (velký senát) rozhodl takto:</INTRO><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">1)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Závěry Rady Evropské unie o Světové radiokomunikační konferenci 2015 (WRC‑15) Mezinárodní telekomunikační unie (ITU), přijaté dne <DATE ISO="20151026">26. října 2015</DATE> na jejím <FT TYPE="NUMBER">3419</FT>. zasedání v Lucemburku, se zrušují.</HT></TXT></NP></ITEM><?PAGE NO="13"?><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">2)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Radě Evropské unie se ukládá náhrada nákladů řízení.</HT></TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">3)</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Česká republika, Spolková republika Německo, Francouzská republika a Spojené království Velké Británie a Severního Irska ponesou vlastní náklady řízení.</HT></TXT></NP></ITEM></LIST></JURISDICTION></CONTENTS.JUDGMENT><SIGNATURE.CASE><SIGNATORY><P>Podpisy.</P></SIGNATORY></SIGNATURE.CASE></JUDGMENT>