<!DOCTYPE html PUBLIC "yes" "xhtml1-strict.dtd">
<html xmlns="http://www.w3.org/1999/xhtml">
<!--GENDOC2XHTML # converter_version: 1.2.15-->
  <head>
    <title>2026-04-202604C114202305900-00-TRA-DOC-CS-CONCL-C-0590-23-202504682-07_00</title>
    <meta content="text/html; charset=utf-8" http-equiv="Content-Type"/>
    <meta content="" name="Gendoc_DGTGeneratedDate"/>
    <meta content="0" name="MSIP_Label_6bd9ddd1-4d20-43f6-abfa-fc3c07406f94_ContentBits"/>
    <meta content="Commission Use" name="MSIP_Label_6bd9ddd1-4d20-43f6-abfa-fc3c07406f94_Name"/>
    <meta content="cs-CZ" name="Gendoc_Lang"/>
    <meta content="" name="Gendoc_GenerationDate"/>
    <meta content="" name="IsFlattened"/>
    <meta content="1" name="NumProc"/>
    <meta content="Final" name="Gendoc_EditionType"/>
    <meta content="0001" name="Gendoc_CaseNumberSuite"/>
    <meta content="25/11/2025 14:52:56" name="Gendoc_LastVerificationDate"/>
    <meta content="" name="Gendoc_ProcedureNumber"/>
    <meta content="cs" name="Gendoc_LangCode"/>
    <meta content="CNC" name="TypeDoc"/>
    <meta content="x9ZB6AFKzzA8NvUABuqjKvHS8IAPGM4ls3TqIf0Wls3RI6qqTsZ4li/S1m1jCuzT9MTkCwz0xZ7Zb6L+qk/z98M79QrxeD7usfRlMKs4/3E2L2jHir6zspP7cdxM/Hi+nCJ8v6ISKZOL2lxpOL8hhCKO2cZhXUn0h+0A3ikvk9E=" name="GenDocUID"/>
    <meta content="P" name="TypeProc"/>
    <meta content="" name="CreateCustomParts"/>
    <meta content="OK" name="ReadyToPublish"/>
    <meta content="sounole" name="Gendoc_User"/>
    <meta content="10, 3, 0, 1" name="MSIP_Label_6bd9ddd1-4d20-43f6-abfa-fc3c07406f94_Tag"/>
    <meta content="" name="EP_Mode"/>
    <meta content="" name="Gendoc_DGTGenerated"/>
    <meta content="" name="Gendoc_Vademecum"/>
    <meta content="true" name="MSIP_Label_6bd9ddd1-4d20-43f6-abfa-fc3c07406f94_Enabled"/>
    <meta content="800be0f4-fa3f-443a-87c6-94b9743b2eb4" name="MSIP_Label_6bd9ddd1-4d20-43f6-abfa-fc3c07406f94_ActionId"/>
    <meta content="0590" name="NumeroOrdre"/>
    <meta content="2023" name="Annee"/>
    <meta content="P" name="Gendoc_ProcedureType"/>
    <meta content="" name="EP_Version"/>
    <meta content="CS" name="Langue"/>
    <meta content="sounole" name="Gendoc_DGTGeneratedUser"/>
    <meta content="b24c8b06-522c-46fe-9080-70926f8dddb1" name="MSIP_Label_6bd9ddd1-4d20-43f6-abfa-fc3c07406f94_SiteId"/>
    <meta content="FAST_document_go_ok" name="Gendoc_LastVerificationStatus"/>
    <meta content="CNC_C" name="Gendoc_GendocTemplateType"/>
    <meta content="TRUE" name="WithoutAuthorBlockFlatP"/>
    <meta content="GenDoc 06-05-25 09:43:43" name="Created"/>
    <meta content="" name="Canevas3_Vademecum"/>
    <meta content="2025-11-24T13:26:57Z" name="MSIP_Label_6bd9ddd1-4d20-43f6-abfa-fc3c07406f94_SetDate"/>
    <meta content="TRUE" name="WithoutAuthorBlock"/>
    <meta content="" name="Gendoc_CaseYear"/>
    <meta content="false" name="Generation_In_Progress"/>
    <meta content="C" name="Juridiction"/>
    <meta content="b019498c126148369b27fc2a33663744" name="DocumentIdentifier"/>
    <meta content="0590" name="Gendoc_CaseNumber"/>
    <meta content="ImportedWithoutSource" name="SdlIdentifier"/>
    <meta content="RP" name="NatureAff"/>
    <meta content="RP" name="Gendoc_CaseNature"/>
    <meta content="0001" name="NumSuite"/>
    <meta content="C" name="Gendoc_Juridiction"/>
    <meta content="Standard" name="MSIP_Label_6bd9ddd1-4d20-43f6-abfa-fc3c07406f94_Method"/>
  </head>
  <body>
    <div style="header">
      <div id="rId25" style="first"/>
      <div id="rId21" style="even">Stanovisko generálního advokáta N. Emilioua – věc C‑590/23</div>
      <div id="rId22" style="default">Pelham (Pojem „pastiš“, resp. „parafráze či koláž“)</div>
    </div>
    <p class="C36Centre" id="para-1" title="page-1">
      STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA
    </p>
    <p class="C36Centre" id="para-2" title="page-1">
      NICHOLASE EMILIOUA
    </p>
    <p class="C36Centre" id="para-3" title="page-1">
      přednesené dne 17. června 2025 (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-1" href="#t-1">1</a>
</span>)
      
    </p>
    <p class="C38Centregrasgrandespacement" id="para-4" title="page-1">
      Věc C‑590/23
    </p>
    <p class="C37Centregras" id="para-5" title="page-1">
      CG,
    </p>
    <p class="C37Centregras" id="para-6" title="page-1">
      YN
    </p>
    <p class="C37Centregras" id="para-7" title="page-1">
      proti
    </p>
    <p class="C37Centregras" id="para-8" title="page-1">
      Pelham GmbH,
    </p>
    <p class="C37Centregras" id="para-9" title="page-1">
      SD,
    </p>
    <p class="C37Centregras" id="para-10" title="page-1">
      UP
    </p>
    <p class="C39Centreespacement" id="para-11" title="page-1">
      [žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podal Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr, Německo)]
    </p>
    <p class="C71Indicateur" id="para-12" title="page-1">
      „Řízení o předběžné otázce – Autorské právo a práva s ním související – Informační společnost – Směrnice 2001/29/ES – Článek 2 – Právo na rozmnožování – Rozsah – Části děl – Části zvukových záznamů – Vzorkování (sampling) – Výjimky a omezení – Článek 5 odst. 3 písm. k) – Užití pro účely pastiše, resp. parafráze či koláže – Rozsah – Základní práva – Listina základních práv Evropské unie – Článek 13 – Svoboda umění“
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-13" title="page-2">
      
        <br/>
      
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">I.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Úvod</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">1.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Projednávaná žádost o rozhodnutí o předběžné otázce je druhou žádostí podanou Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr, Německo) (dále jen „BGH“) v rámci více než dvacet let trvajícího sporu mezi členy elektronické hudební skupiny Kraftwerk na straně jedné a skladateli hip-hopové hudby, SD a UP, jakož i produkční společností Pelham GmbH na straně druhé. Spor se týká použití dvouvteřinového vzorku (samplu) (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-2" href="#t-2">2</a>
</span>) v hip-hopové písni („Nur mir“) vydané v roce 1997 žalovanými, kteří si ho bez svolení „vypůjčili“ ze zvukového záznamu (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-3" href="#t-3">3</a>
</span>) avantgardní elektronické skladby („Metall auf Metall“) vydané skupinou Kraftwerk v roce 1977.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">2.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V rozsudku Pelham I (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-4" href="#t-4">4</a>
</span>) vydaném na základě první žádosti BGH o rozhodnutí o předběžné otázce v uvedeném sporu Soudní dvůr rozhodl, že použití takových „vzorků“ existujících zvukových záznamů v nových písních v zásadě spadá do rámce výlučného práva na rozmnožování přiznaného výrobcům uvedených zvukových záznamů na základě čl. 2 písm. c) směrnice 2001/29/ES o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-5" href="#t-5">5</a>
</span>) (dále jen „směrnice o informační společnosti“). Třetí osoba tak v zásadě nemůže učinit bez svolení dotčeného skladatele, neboť jinak by došlo k zásahu do dotčeného výlučného práva.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">3.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V rámci této nové žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce se BGH Soudního dvora táže, zda lze „vzorkování“ (sampling) přesto považovat za přípustné na základě některé z výjimek zakotvených v článku 5 směrnice o informační společnosti, konkrétně na základě „užití pro účely parafráze či koláže“ [odst. 3 písm. k)]. V tomto ohledu se BGH obecně klade otázku, zda uvedená výjimka (která není dotčenou směrnicí definována a kterou se Soudní dvůr dosud nikdy nezabýval) umožňuje třetím osobám volné „výpůjčky“ z existujících předmětů ochrany (jako jsou zvukové záznamy) za účelem tvorby nových uměleckých děl (jako jsou nová hudební díla) ve světle svobody umění zakotvené v článku 13 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">4.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Tato otázka jde napříč mnoha odvětvími. Již odnepaměti využívali umělci ve všech oblastech umění v různé míře a více či méně otevřeně díla svých předchůdců. Jedná se rovněž o zásadní otázku. Přesné meze, které literární a umělecké vlastnictví uvedenému procesu nastavuje (resp. může platně nastavit s ohledem na svobodu umění), jsou totiž předmětem častých diskusí a soudních sporů vedených po celém světě. V průběhu posledních přibližně 20 let lze na uvedenou problematiku nahlížet v novém světle se vznikem služeb „Web 2.0“ a „Web 3.0“, neboť takové on-line platformy, jako jsou YouTube nebo Tik-Tok, umožňují milionům uživatelů pracovat s již existujícím audiovizuálním materiálem a opětovně jej užívat k vytváření a sdílení svého vlastního obsahu (dále jen „obsah vytvořený uživatelem“ nebo „UGC“). V tomto ohledu je projednávaná věc rovněž důležitá pro výklad (stále nového) čl. 17 odst. 7 písm. b) směrnice (EU) 2019/790 o autorském právu a právech s ním souvisejících na jednotném digitálním trhu (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-6" href="#t-6">6</a>
</span>) (dále jen „směrnice č. 2019/790“), který umožňuje volně využívat UGC jako „pastiše“, resp. „parafráze či koláže“ (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-7" href="#t-7">7</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">5.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Předkládající soud sice ponechává odpověď na úvaze Soudního dvora, nicméně má za to, že ve světle uvedených uměleckých projevů a základní svobody umění zaručené článkem 13 Listiny bude možná nezbytné vykládat výjimku týkající se „pastiše“, resp. „parafráze či koláže“ zakotvenou v čl. 5 odst. 3 písm. k) směrnice o informační společnosti tak, že se vztahuje na uvedené rozmanité příklady uměleckého opětovného užití chráněného materiálu, neboť ostatní zásady, omezení a výjimky, které omezují rozsah výlučných práv přiznaných autorům a jiným držitelům práv, by ohledně tohoto opětovného užití neposkytly dostatečný „manévrovací prostor“ pro uspokojení požadavků této svobody. Pominu-li problematiku upřesnění pojmu „pastiš“, resp. „parafráze či koláž“, tak projednávaná žádost o rozhodnutí o předběžné otázce nepředstavuje nic menšího než požadavek, aby Soudní dvůr posoudil, zda je literární a umělecké vlastnictví podle unijního práva ze systematického hlediska slučitelné s článkem 13 Listiny.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">II.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Právní rámec</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">A.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Unijní právo</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">6.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 2 směrnice o informační společnosti, nadepsaný „Právo na rozmnožování“, uvádí:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-23" title="page-5">
      „Členské státy stanoví výlučné právo udělit svolení nebo zakázat přímé nebo nepřímé, dočasné nebo trvalé rozmnožování jakýmikoliv prostředky a v jakékoliv formě, vcelku nebo po částech:
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-24" title="page-5">
      a) pro autory v případě jejich děl;
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-25" title="page-5">
      […]
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-26" title="page-5">
      c) pro výrobce zvukových záznamů v případě jejich zvukových záznamů[…]
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-27" title="page-5">
      […].“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">7.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 5 uvedené směrnice, nadepsaný „Výjimky a omezení“, stanoví:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-29" title="page-5">
      „[…]
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-30" title="page-5">
      3. Členské státy mohou stanovit výjimky nebo omezení práv podle článků 2 a 3 v těchto případech:
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-31" title="page-5">
      […]
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-32" title="page-5">
      k) užití pro účely karikatury, parodie nebo parafráze či koláže[…]
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-33" title="page-5">
      […].
    </p>
    <p class="C02AlineaAltA" id="para-34" title="page-5">
      5. Výjimky a omezení stanovené v odstavcích 1, 2, 3 a 4 mohou být použity pouze ve zvláštních případech, které nejsou v rozporu s běžným způsobem užití díla nebo jiného předmětu ochrany a nejsou jimi nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy nositele práv.“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">B.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Německé právo</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">8.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Ustanovení § 51a Gesetz über Urheberrecht und verwandte Schutzrechte (zákon o autorském právu a právech s ním souvisejících, dále jen „UrhG“) ve znění použitelném od 7. června 2021 stanoví, že „rozmnožování a rozšiřování zveřejněného díla, jakož i jeho sdělování veřejnosti pro účely karikatury, parodie a pastiše je přípustné. Možnost uvedená v první větě se vztahuje na užívání obrazu či jiné rozmnoženiny použitého díla, a to i v případě, že jsou samy chráněny autorským nebo jiným souvisejícím právem“.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">III.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Skutkový stav, vnitrostátní řízení a předběžné otázky</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">9.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V roce 1977 vydala skupina Kraftwerk (složená z CG a XXX, který již zemřel, společně dále jen „členové skupiny Kraftwerk“) zvukový záznam obsahující hudební dílo Metall auf Metall. SD a UP následně složili hudební dílo Nur mir, které bylo vydáno jako součást zvukových záznamů nahraných společností Pelham GmbH v roce 1997.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">10.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Členové skupiny Kraftwerk tvrdili, že SD a UP pořídili bez jejich souhlasu elektronickou rozmnoženinu přibližně dvouvteřinového vzorku (samplu) rytmické sekvence ze zvukového záznamu skladby Metall auf Metall a tento vzorek formou nepřetržitého opakování začlenili do skladby Nur mir. SD, UP a Pelham GmbH (společně dále jen „Pelham a další“) tím porušili právo na rozmnožování související s právem autorským, které mají členové skupiny Kraftwerk jakožto jeho autoři ke zvukovému záznamu Metall auf Metall. Podpůrně tito členové tvrdí, že došlo k porušení jejich práv výkonných umělců souvisejících s autorským právem a autorského práva CG k hudebnímu dílu Metall auf Metall. Podpůrně k předchozímu petitu žalobci tvrdí, že se žalovaní v původním řízení dopustili porušení právních předpisů o nekalé soutěži zakazujících ekonomické parazitování.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">11.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Z těchto důvodů podali členové skupiny Kraftwerk v roce 2004 proti společnosti Pelham a dalším žalobu k Landgericht Hamburg (Zemský soud v Hamburku, Německo), kterou se domáhali různých prostředků nápravy, včetně ukončení protiprávního jednání [jímž by bylo společnosti Pelham a dalším uloženo zdržet se výroby, uvádění na trh (atd.) zvukových záznamů obsahujících skladbu Nur mir] a náhrady škody.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">12.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V průběhu následujících let vydaly různé německé soudy několika stupňů řadu rozhodnutí. Konkrétně rozhodnutím ze dne 13. prosince 2012 rozhodl BGH ve prospěch členů skupiny Kraftwerk. Bundesverfassungsgericht (Spolkový ústavní soud, Německo, dále jen „BVerfG“) však rozhodnutím ze dne 31. května 2016 na základě opravného prostředku „Revision“ podaného společností Pelham a dalšími uvedené rozhodnutí zrušil. BVerfG měl v podstatě za to, že svoboda umění zaručená německou ústavou (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-8" href="#t-8">8</a>
</span>) vyžaduje, aby bylo „půjčování“ a „recyklace“ krátkých „vzorků“ zvukového záznamu pro účely vytvoření nového hudebního díla přípustné. Právo výrobce uvedeného zvukového záznamu související s autorským právem tak musí takové praxi ustoupit. Tohoto výsledku lze dosáhnout buď i) výkladem uvedeného souvisejícího práva na rozmnožování v tom smyslu, že nezahrnuje krátké „vzorky“, nebo ii) rozhodnutím o tom, že nové dílo vytvořené s využitím takového „vzorku“ může být zveřejněno a využíváno bez souhlasu autora zdrojového zvukového záznamu podle § 24 odst. 1 UrhG (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-9" href="#t-9">9</a>
</span>). BVerfG vrátil věc zpět BGH k novému projednání.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">13.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">BGH následně položil Soudnímu dvoru několik předběžných otázek, jimiž se mimo jiné tázal, zda i) se právo na rozmnožování náležející výrobcům zvukových záznamů, jak je stanoveno v čl. 2 písm. c) směrnice o informační společnosti, vztahuje na „půjčování si“ vzorků zvukových záznamů a zda ii) je § 24 odst. 1 UrhG slučitelný s uvedenou směrnicí. V rozsudku Pelham I Soudní dvůr odpověděl (mimo jiné) tak, že i) dotčené právo na rozmnožování se vztahuje na „vzorky“, jakmile se v novém obsahu stanou „při poslechu rozpoznatelné“, a ii) § 24 odst. 1 UrhG skutečně není se směrnicí slučitelný.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">14.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V návaznosti na odpověď Soudního dvora vrátil BGH rozhodnutím ze dne 30. dubna 2020 věc Oberlandesgericht Hamburg (Vrchní zemský soud v Hamburku, Německo) k novému projednání.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">15.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Dne 7. června 2021 nabylo účinnosti novelizované znění UrhG. V této souvislosti byl § 24 odst. 1 zrušen a do znění předpisu bylo vloženo nové ustanovení, a sice § 51a. Uvedené nové ustanovení umožňuje rozmnožování díla chráněného autorským právem pro účely, mimo jiné, „pastiše“, resp. „parafráze či koláže“.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">16.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V rozhodnutí ze dne 28. dubna 2022 posuzoval Oberlandesgericht Hamburg (Vrchní zemský soud v Hamburku) údajný trvající zásah do autorského práva, přičemž rozlišoval tři období. Zaprvé, pokud jde o období mezi vydáním Nur Mir v roce 1997 a uplynutím lhůty k provedení směrnice o informační společnosti (22. prosince 2002), rozhodl uvedený soud ve prospěch společnosti Pelham a dalších, neboť měl za to, že dotčený sampling je na základě (bývalého) § 24a UrhG přípustný. Zadruhé, pokud jde o období následující po uplynutí lhůty k provedení směrnice o informační společnosti, avšak před nabytím účinnosti nového § 51a UrhG (7. června 2021), uvedený soud ve světle rozsudku Soudního dvora ve věci Pelham I rozhodl ve prospěch členů skupiny Kraftwerk. Konečně, pokud jde o období po 7. červnu 2021, Oberlandesgericht Hamburg (Vrchní zemský soud v Hamburku) znovu rozhodl ve prospěch společnosti Pelham a dalších, neboť měl za to, že užití sporného vzorku může být přípustné na základě nové výjimky týkající se „pastiše“, resp. „parafráze či koláže“ zakotvené v § 51a UrhG.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">17.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">CG a YN následně podali k BGH nový opravný prostředek „Revision“, pokud jde o výrok rozsudku týkající se období počínajícího dnem 7. června 2021. BGH podotýká, že § 51a UrhG provádí čl. 5 odst. 3 písm. k) směrnice o informační společnosti, a musí být tudíž vykládán v souladu s uvedeným ustanovením. Tentýž soud uvádí, že vzhledem k tomu, že pojem „pastiš“, resp. „parafráze či koláž“ je otevřený a dotčená výjimka sleduje cíl spočívající v zajištění svobody umění zaručené článkem 13 Listiny, může být uvedená výjimka generální klauzulí, která se vztahuje na opětovné užití již existujícího díla nebo jiného předmětu ochrany v rámci umění, včetně samplingu. Jako taková by mohla fungovat jako obecné omezení autorského práva ve prospěch umělecké svobody, což je nezbytné z toho důvodu, že ostatní zásady, výjimky a omezení, které omezují rozsah autorského práva a práv s ním souvisejících, nezaručují v tomto ohledu samy o sobě dostatečný „manévrovací prostor“. Nicméně vzhledem k tomu, že se jedná o novou otázku týkající se unijního práva a na odpovědi na tuto otázku závisí výsledek řízení o opravném prostředku „Revision“, rozhodl se BGH přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-47" title="page-8">
      „1) Je úprava omezující autorské právo pro účely pastiše, resp. parafráze či koláže ve smyslu čl. 5 odst. 3 písm. k) směrnice [o informační společnosti] generální klauzulí, která se v zásadě vztahuje na uměleckou konfrontaci s již existujícím dílem nebo jiným referenčním objektem včetně samplingu? Vztahují se na pojem ‚pastiš‘, resp. ‚parafráze či koláž‘ taková omezující kritéria, jako je požadavek komičnosti, napodobení stylu nebo vzdání pocty?
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-48" title="page-8">
      2) Vyžaduje užití ‚pro účely‘ pastiše, resp. parafráze či koláže ve smyslu čl. 5 odst. 3 písm. k) směrnice [o informační společnosti] prokázání úmyslu uživatele užít předmět autorskoprávní ochrany pro účely pastiše, resp. parafráze či koláže, nebo postačuje, že osoba, které je znám dotčený předmět autorskoprávní ochrany a která disponuje rozumovým pochopením, jež je nezbytné pro vnímání pastiše, resp. parafráze či koláže, může poznat, že se jedná o pastiš, resp. parafrázi či koláž?“
    </p>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">18.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Projednávaná žádost o rozhodnutí o předběžné otázce ze dne 14. září 2023 byla doručena dne 25. září 2023. Písemná vyjádření předložili CG, Pelham a další, německá vláda, jakož i Evropská komise. Tito zúčastnění byli zastoupeni na jednání, které se konalo dne 14. ledna 2025.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">IV.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Analýza</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">19.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Jak je uvedeno v úvodu, podstatou projednávané věci je opětovné užití existujících děl (chráněných autorským právem) nebo jiných předmětů ochrany, jako jsou zvukové záznamy (chráněných právy souvisejícími s autorským právem) (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-10" href="#t-10">10</a>
</span>), pro účely nové tvorby (praxe, jejímž příkladem je, jako jeden z mnoha, sampling). V tomto kontextu se předkládající soud svými dvěma otázkami, kterými se budu zabývat současně, táže, zda výjimka z autorského práva a práv s ním souvisejících týkající se užití děl nebo jiných předmětů ochrany pro účely „pastiše“, resp. „parafráze či koláže“, která je zakotvena v čl. 5 odst. 3 písm. k) směrnice o informační společnosti, představuje „generální klauzuli“, která se vztahuje na takovou praxi opětovného uměleckého užití chráněných materiálů.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">20.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Za těmito otázkami výkladu dosud neposuzovaného pojmu unijního práva („pastiš“, resp. „parafráze či koláž“) se skrývá zásadnější otázka, a sice aspekt „snoubení“ systému zavedeného směrnicí o informační společnosti se svobodou umění zaručenou článkem 13 Listiny. Jak je uvedeno výše, BGH zmiňuje onu nevítanou možnost, že pokud by měla být výjimka týkající se „pastiše“, resp. „parafráze či koláže“ vykládána v tom smyslu, že se na takovou uměleckou praxi nevztahuje, pak s ohledem na skutečnost, že ostatní omezení a výjimky, které omezují autorské právo a práva s ním související, možná neponechávají v tomto ohledu dostatečný prostor, by byl uvedený systém v rozporu s touto.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">21.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Abych tuto problematiku co nejlépe nastínil, zahájím svou analýzu rozborem otázky, jakým způsobem autorské právo a práva s ním související stanovená směrnicí o informační společnosti, tak jak je vykládá Soudní dvůr, omezují umělecké opětovné užití chráněného materiálu, a tím i svobodu umění stanovenou v článku 13 Listiny (A). Poté vysvětlím, že výjimku z autorského práva a práv s ním souvisejících týkající se „pastiše“, resp. „parafráze či koláže“ nelze vykládat jako „generální klauzuli“ zastřešující takovou praxi a ostatní stávající výjimky a omezení nabízejí v tomto ohledu omezený prostředek nápravy (B). V návaznosti na uvedené dva aspekty se budu zabývat citlivou otázkou slučitelnosti systému zavedeného směrnicí o informační společnosti v jeho stávající podobě s článkem 13 Listiny (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-11" href="#t-11">11</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">A.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Jakým způsobem autorské právo a práva s ním související slouží umění, ale současně jej též omezují</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">22.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Nejprve se budu zabývat povahou a rozsahem omezení, která literární a umělecké vlastnictví (podle unijního práva) přináší ve vztahu ke svobodě umění zakotvené v článku 13 Listiny (1), a poté uvedená omezení posoudím v jejich kontextu (2).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">1.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">„Umělecká tvorba […] nesmí být omezována“; a přece platí, že „nepokradeš“</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">23.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 13 Listiny zaručuje „svobodu umění“ na unijní úrovni (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-12" href="#t-12">12</a>
</span>). Uvedená svoboda je považována za aspekt (hodný svého vlastního samostatného postavení) svobody projevu zaručené článkem 11 téhož aktu (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-13" href="#t-13">13</a>
</span>). Jako taková zahrnuje práva každého „rozšiřovat informace nebo myšlenky“ ve formě umění (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-14" href="#t-14">14</a>
</span>) (tj. právo představovat si, vytvářet a sdílet umělecká díla) (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-15" href="#t-15">15</a>
</span>) a „přijímat“ je (tj. mít k nim přístup) „bez zasahování veřejné moci“. Článek 13 Listiny stanoví, že „[u]mělecká tvorba […] nesm[…]í být omezován[a]“.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">24.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Autorské právo v podobě harmonizované směrnicí o informační společnosti a různými mezinárodními úmluvami (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-16" href="#t-16">16</a>
</span>) nepopiratelně podporuje svobodu umění. Představuje „pozitivní opatření ochrany“ přijaté veřejnými orgány k tomu, aby byl zaručen efektivní výkon uvedené svobody (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-17" href="#t-17">17</a>
</span>). Podle autorského práva je totiž tvůrcům (spadajícím do kategorie „autor“) přiznán soubor výlučných hospodářských práv (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-18" href="#t-18">18</a>
</span>) (v podstatě monopol) k využívání jejich duševních výtvorů (označovaných jako „díla“) za podmínky, že jsou uvedená díla „originální“ (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-19" href="#t-19">19</a>
</span>). Mají zejména výlučné právo na rozmnožování podle čl. 2 písm. a) uvedené směrnice (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-20" href="#t-20">20</a>
</span>), které se v zásadě vztahuje na jakékoliv rozmnožování jejich „děl“ „vcelku“ nebo „po částech“. Uvedený monopol podporuje dřívější tvůrce tím, že jim poskytuje možnost kontrolovat nakládání s jejich výtvory a sklízet jejich plody (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-21" href="#t-21">21</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">25.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Autorské právo zároveň svou samotnou povahou omezuje možnost budoucích tvůrců půjčovat si části existujících děl s cílem vytvořit něco nového. Jinými slovy, v tomto rozsahu „omezuje“ jejich vlastní právo „rozšiřovat“ umění veřejnosti podle článku 13 Listiny (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-22" href="#t-22">22</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">26.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Pro vyloučení pochybností uvádím, že to neznamená, že uvedení tvůrci si nemohou „vypůjčit“ z existujících děl nic. Zaprvé připomínám, že autorské právo chrání pouze konkrétní formu daného díla, a nikoli abstraktní myšlenky, které jsou v něm vyjádřeny, na základě tzv. „dichotomie myšlenky/vyjádření“ (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-23" href="#t-23">23</a>
</span>). Zadruhé řada formativních prvků existujících děl rovněž není chráněna, jsou-li posuzovány samostatně (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-24" href="#t-24">24</a>
</span>). V hudbě to zahrnuje nejen individuální noty, ale obecněji běžný rytmus, stupnice, akordy a postupy, harmonie a hudební fráze (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-25" href="#t-25">25</a>
</span>). Budoucím tvůrcům je tak v zásadě dovoleno probírat se dřívějšími díly, takové myšlenky a prvky si půjčovat a opětovně je spojovat do nových výtvorů. To je podle mého názoru kategorický požadavek svobody umění. Opačné řešení by narušilo „podstatu“ uvedené svobody (neboť by ji de facto zrušilo). Jakákoli kulturní tvorba vychází z dřívějších děl. Ve většině případů spočívá ve zpracování již existujícího materiálu „originálním“ způsobem. Budoucí díla se mohou dokonce v důsledku těchto výpůjček jevit (velmi) podobná dřívějším dílům, aniž by došlo k porušení autorského práva. V hudbě je ostatně nová tvorba obecně klasifikována vždy v rámci určitého „žánru“, neboť obsahuje prvky [určitou počítací dobu (beat), některé hudební motivy, „zvukovou linku“, „náladu“ atd.], které se běžně objevují v jiných, starších dílech.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">27.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Podle judikatury Soudního dvora (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-26" href="#t-26">26</a>
</span>) však platí, že jakmile si tvůrce „vypůjčí“ z existujícího díla prvky, které jsou „originální“ (například melodii písně nebo dostatečně charakteristický úryvek uvedené melodie) (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-27" href="#t-27">27</a>
</span>), a použije je vnímatelným způsobem (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-28" href="#t-28">28</a>
</span>) v nové tvorbě, jde o „rozmnožení“ (vcelku, resp. po částech) uvedeného díla podle čl. 2 písm. a) směrnice o informační společnosti, které je v zásadě (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-29" href="#t-29">29</a>
</span>) zakázáno, ledaže k němu dá autor svolení. Skutečnost, že tato „výpůjčka“ může být rozsahem omezená nebo že tato tvorba obsahuje rovněž vlastní přínos tvůrce, a proto vyvolávat celkový dojem odlišný od zdrojového díla, je v tomto ohledu irelevantní.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">28.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Podobné (byť nikoli totožné) úvahy se uplatní ve vztahu k právům na rozmnožování souvisejícím s autorským právem, která jsou stanovena v čl. 2 písm. c) až e) směrnice o informační společnosti (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-30" href="#t-30">30</a>
</span>). Připomínám, že uvedená práva jsou přiznána výrobcům zvukových záznamů k jejich zvukovým záznamům [písm. c)] (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-31" href="#t-31">31</a>
</span>), výrobcům prvotních záznamů filmů k „originálům a rozmnoženinám jejich filmů“ [písm. d)] a vysílacím organizacím k „záznamu jejich vysílání“ [písm. e)] a vztahují se na jakékoliv rozmnožování výše uvedeného „vcelku nebo po částech“, nezávisle na autorském právu k dílům, která mohou být v uvedených předmětech vtělena (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-32" href="#t-32">32</a>
</span>). Jejich cílem je zajistit výrobcům hudby, filmů a vysílání možnost „uspokojivé návratnosti“ „značných“ investic nezbytných k výrobě takových předmětů. Smyslem uvedených práv je následně zajistit, aby tyto zúčastněné strany i nadále financovaly autory a jejich tvůrčí práci, a tudíž (nepřímo) přispívaly ke svobodě umění (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-33" href="#t-33">33</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">29.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Tato práva zároveň omezují možnost budoucích tvůrců opětovně užívat existující zvukové záznamy (například prostřednictvím samplingu) nebo záznamy filmů a vysílání s cílem vytvořit něco nového. I zde „omezují“ v uvedeném rozsahu jejich právo „rozšiřovat“ umění ve vztahu k veřejnosti podle článku 13 Listiny (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-34" href="#t-34">34</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">30.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Podle výkladu podaného Soudním dvorem v rozsudku Pelham I ve vztahu ke zvukovým záznamům, který však lze jednoduše přenést i na záznamy filmů a vysílání (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-35" href="#t-35">35</a>
</span>), totiž zpravidla (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-36" href="#t-36">36</a>
</span>) platí, že vynětí „velmi krátké“ sekvence takového záznamu (jako je dvouvteřinový „vzorek“, o který se jedná v projednávané věci, nebo jediné políčko filmu) a opětovné užití této sekvence takovým způsobem, že zůstane „rozpoznatelná při poslechu“ (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-37" href="#t-37">37</a>
</span>) (či při sledování), v nové tvorbě spadá pod výhradní práva na rozmnožování stanovených v čl. 2 písm. c) až e) směrnice o informační společnosti, a takové jednání je tudíž zakázáno, ledaže s ním nositel práv udělí souhlas. I zde je skutečnost, že uvedená tvorba může rovněž obsahovat vlastní přínos tvůrce, a proto vyvolávat jiný celkový dojem než opětovně použitý zdrojový materiál, irelevantní (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-38" href="#t-38">38</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">2.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">„Dobrý skladatel nenapodobuje – dobrý skladatel krade“ (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-39" href="#t-39">39</a>
</span>); totéž platí pro youtubery</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">31.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Jak je vysvětleno v předchozím oddíle, pravidla týkající se uměleckého a literárního vlastnictví ve své současné podobě fungují, pokud jde o budoucí tvůrce, na striktním rozdělení na „inspiraci a úpravu“ (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-40" href="#t-40">40</a>
</span>), které jsou přípustné, a kopírování chráněného materiálu, které v zásadě přípustné není.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">32.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Kromě skutečnosti, že dělicí linie mezi „inspirací“ a „rozmnožováním“ není v praxi vždy jasná (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-41" href="#t-41">41</a>
</span>) a vždy docházelo k prezentování plagiátů vyhotovených ve zlé víře jako „originálů“ a k bezduchému napodobování, spočívá problém uvedeného striktního dělení v tom, že praxe „tvůrčího kopírování“ je všudypřítomná v celé historii umění, zejména v hudbě (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-42" href="#t-42">42</a>
</span>). Klasičtí skladatelé, jako jsou Bach, Mozart, Haydn a Liszt, rutinně (a „rozpoznatelně“) opětovně užívají populární melodie a nápěvy, přidávají své vlastní nápady a mění je na novou tvorbu, jako jsou například variace (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-43" href="#t-43">43</a>
</span>). Tato praxe je rovněž významně zastoupena v moderní hudbě, kterou skládali umělci, jako jsou Bartók, Steiner nebo Ives (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-44" href="#t-44">44</a>
</span>). Ani populární hudbě se uvedená praxe nevyhnula. Příkladů je nespočet, počínaje písní All you need is love od Beatles, která začíná prvními takty francouzské národní hymny La Marseillaise, kterou složil Rouget de Lisle, a konče písní Aux armes et cætera, kterou složil Serge Gainsbourg a v níž hravě „přetvořil“ tutéž hymnu na reggae. Celý hudební žánr jazz je postaven na hudebnících, kteří přeměňují nápěvy populárních písní své doby na standardy, které pak každý večer interpretují pokaždé jinak a na jejichž základě improvizují, přičemž běžně „citují“ jiné melodie. V uvedeném kontextu je použití samplingu, odhlédneme-li od skutečnosti, že zahrnuje přímé kopírování záznamů namísto pouhého pořizování výňatků z jiných děl, pouze opakováním tohoto rozšířenějšího jevu (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-45" href="#t-45">45</a>
</span>). Takové rozpoznatelné opětovné užívání existujícího materiálu je znakem intertextuality v umění (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-46" href="#t-46">46</a>
</span>). Ruku v ruce s tím, jak je tato realita v současné době více přijímána, se umělci k takovému kopírování více než dříve hrdě hlásí (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-47" href="#t-47">47</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">33.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Navíc od konce 20. století poskytují informační technologie nové a dostupné prostředky jak pro kopírování, tak pro tvorbu. Vzestup „webu 2.0“ a „webu 3.0“, a zejména sociálních sítí, blogů, platforem pro sdílení, jako je YouTube, rozostřil tradiční rozlišování mezi výrobcem a spotřebitelem kulturního obsahu, přičemž uživatelé internetu hrají aktivnější roli tím, že pracují s audiovizuálním obsahem, jako jsou zvukové záznamy, filmy a vysílání třetích osob (jakož i s díly, která jsou v nich obsažena), a vytvářejí pomocí nich svůj vlastní obsah, jako jsou „remixy“ (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-48" href="#t-48">48</a>
</span>) a „mashupy“ (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-49" href="#t-49">49</a>
</span>). Internet poskytuje těmto uživatelům též dříve nepředstavitelné možnosti šíření jejich tvorby. V této souvislosti se i materiál třetích osob stává stále častěji komunikačním prostředkem mimo uměleckou oblast. Generace uživatelů internetu se vyjadřují pomocí „memů“ (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-50" href="#t-50">50</a>
</span>) a „gifů“ (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-51" href="#t-51">51</a>
</span>) často složených z několika políček filmu nebo vysílání.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">34.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Spousta výše uvedených příkladů pochází z doby, kdy autorské právo a práva s ním související neexistovala nebo neměla takový dosah, jaký mají nyní (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-52" href="#t-52">52</a>
</span>). Jiné, například samplování v hip-hopu ve Spojených státech v 80. letech minulého století, se vyvinuly, neboť novost této praxe vytvořila určitý druh „právního vakua“ (než soudy Spojených států na konci devadesátých letech 20. století rozhodly, že autorské právo musí být striktně uplatňováno) (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-53" href="#t-53">53</a>
</span>). Jiným, například on-line „memům“ a „gifům“, se daří v důsledku faktického přijetí svého druhu. Jak však jasně vyplývá z předchozího oddílu, v dnešní době všechny uvedené příklady v zásadě spadají do působnosti výlučného práva zakotveného v článku 2 směrnice o informační společnosti, které je přiznáno některým nositelům práv bez ohledu na to, jak malé množství chráněného materiálu bylo opětovně užito (jak jsem již uvedl, i jen několik sekund zvukového záznamu nebo pouhých pár políček filmu). Tyto počiny jsou považovány za pouhé „odvozeniny“ zdrojového materiálu a jako takové zcela závisí na vůli nositelů práv a na tom, zda udělí, případně za poplatek, který považují za vhodný, svolení s jejich užíváním (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-54" href="#t-54">54</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">35.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Navíc s tím, jak technologie usnadňují rozmnožování a šíření chráněných materiálů, umožňují těmto nositelům práv též takové rozmnožování odhalovat a účinně vymáhat svá práva. Nástroje filtrování se běžně používají on-line k automatickému odhalování výňatků ze zvukových záznamů, filmů nebo vysílání použitých v obsahu nahraném uživateli. Článek 17 směrnice č. 2019/790 totiž ukládá hlavním on-line platformám pro sdílení povinnost takový software implementovat (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-55" href="#t-55">55</a>
</span>). Existuje tedy obava, že tato široká výlučná práva a jejich vymáhání budou mít v on-line prostředí i mimo něj „odrazující účinek“ na určité formy tvořivosti (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-56" href="#t-56">56</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">B.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">(Omezený) prostředek nápravy upravený stávajícími výjimkami a omezeními autorského práva a práv s ním souvisejících</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">36.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Směrnice o informační společnosti však nabízí určitý prostor pro „odvozené“ projevy. Článek 5 odst. 1 až 4 totiž obsahuje výčet fakultativních (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-57" href="#t-57">57</a>
</span>) „výjimek a omezení“, které omezují (mimo jiné) práva na rozmnožování stanovená v článku 2 uvedené směrnice (autorské právo i práva s ním související). Uvedené výjimky a omezení byly unijním normotvůrcem koncipovány tak, aby v rámci systému literárního a uměleckého vlastnictví zajistily „rovnováhu“, kterou unijní normotvůrce považoval za „přiměřenou“ mezi právy a zájmy nositelů práv na jedné straně a právy a zájmy uživatelů chráněných materiálů, jakož i veřejným zájmem, na straně druhé (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-58" href="#t-58">58</a>
</span>). Upravují několik přesně vymezených situací, u nichž měl normotvůrce za to, že by měly být chráněné materiály volně využitelné, neboť některé ohledy podle jeho názoru převažují nad zájmy nositelů práv.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">37.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Zdůrazňuji, že uvedený výčet výjimek a omezení má být vyčerpávající (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-59" href="#t-59">59</a>
</span>). Soudní dvůr z uvedeného dovodil, že členské státy nemohou ve svém vnitrostátním právu stanovit další možnosti volného užívání chráněných materiálů. To mělo zejména za následek vyloučení konceptu „volného užití“ původně zakotveného v § 24 odst. 1 UrhG, který umožňoval tvůrčí opětovné užití chráněného materiálu, pokud vedlo k vytvoření díla, jež vyvolávalo odlišný celkový dojem než zdrojový materiál (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-60" href="#t-60">60</a>
</span>). Kromě toho podle judikatury Soudního dvora (viz rozsudky Funke Medien NRW (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-61" href="#t-61">61</a>
</span>) a Spiegel Online (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-62" href="#t-62">62</a>
</span>)) nemohou soudci akceptovat ani další výjimky z uvedených práv na základě svobody projevu zaručené v článku 11 Listiny, resp. svobody umění zaručené v článku 13 Listiny. Soudní dvůr má v podstatě za to, že takové další výjimky by narušily harmonizaci provedenou směrnicí o informační společnosti a spolu s ní i vnitřní „rovnováhu“, o kterou normotvůrce při přípravě uvedené směrnice usiloval.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">38.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Pro tvůrčí opětovné užití chráněného materiálu je relevantních jen několik stávajících výjimek a omezení autorského práva a práv s ním souvisejících, a sice ty, které se týkají „citátu [citace]“ podle čl. 5 odst. 3 písm. d) směrnice o informační společnosti, a ty, které se týkají „karikatury“, „parodie“ a „parafráze či koláže“ podle čl. 5 odst. 3 písm. k) uvedené směrnice. V následujících bodech se zaměřím na jádro předběžných otázek, a sice na výjimku týkající se „pastiše“, resp. „parafráze či koláže“ a na důvody, proč ve skutečnosti poskytuje jen omezený prostor pro takové opětovné užití (1). Kromě toho uvedu několik poznámek týkajících se (podobně omezeného) prostoru nabízeného výjimkami týkajícími se „citace“ (2) a „parodie“ (3), neboť budou užitečné pro oddíl C níže.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">1.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">K rozsahu výjimky týkající se „pastiše“, resp. „parafráze či koláže“</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">39.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Jak je uvedeno výše, čl. 5 odst. 3 písm. k) směrnice o informační společnosti stanoví výjimky z práv na rozmnožování zakotvených v jejím článku 2 (autorské právo a práva s ním související) v případě užití děl nebo jiných předmětů ochrany za účelem „karikatury, parodie nebo parafráze či koláže“. Kromě účelu užití neuvádí uvedené ustanovení žádné podmínky použitelnosti zmíněných výjimek. Jejich rozsah tak závisí na významu oněch tří pojmů uvedených v dotčeném ustanovení. Uvedená směrnice v tomto ohledu bohužel žádnou definici nenabízí. Soudní dvůr tuto mezeru vyplnil, pokud jde o pojem „parodie“, v rozsudku Deckmyn (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-63" href="#t-63">63</a>
</span>). Konstatoval, že „podstatné znaky parodie jsou, že evokuje existující dílo a přitom se od něj zřetelně liší a že je komická nebo ironická“. Naproti tomu, jak je uvedeno výše, Soudní dvůr se nikdy nezabýval pojmem „pastiš“, resp. „parafráze či koláž“.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">40.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Během prvních přibližně dvaceti let po přijetí směrnice o informační společnosti byl totiž tento pojem obecně soudy i právní naukou opomíjen. Jakožto fakultativní ustanovení nalezl čl. 5 odst. 3 písm. k) svou obdobu pouze ve vnitrostátních právních předpisech některých členských států, přičemž i tam byl „pastiš“, resp. „parafráze či koláž“ považován za pouhé zanedbatelné synonymum „parodie“ (popřípadě byl v procesu provádění směrnice zcela opominut) (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-64" href="#t-64">64</a>
</span>). Konkrétně v německém právu jakákoliv výjimka týkající se těchto pojmů neexistovala (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-65" href="#t-65">65</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">41.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Přijetí článku 17 směrnice č. 2019/790 však vdechlo uvedenému pojmu nový život a znovu rozdmýchalo zájem o něj. Odstavec 7 písm. b) uvedeného ustanovení totiž nyní členským státům ukládá povinnost provést do svého vnitrostátního práva různé výjimky, včetně té týkající se „pastiše“ (přinejmenším pokud jde o užití chráněného materiálu uživateli služeb pro sdílení obsahu on-line, na které se vztahuje článek 17) (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-66" href="#t-66">66</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">42.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Členské státy odpovídajícím způsobem změnily svou vnitrostátní právní úpravu týkající se autorského práva. Konkrétně v roce 2021 německý zákonodárce přijal novelu UrhG (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-67" href="#t-67">67</a>
</span>). Vložil do něj zejména nový § 51a odpovídající čl. 5 odst. 3 písm. k) směrnice o informační společnosti (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-68" href="#t-68">68</a>
</span>). V tomto kontextu zaujal k pojmu „pastiš“, resp. „parafráze či koláž“ extenzivní přístup. UrhG sice neposkytuje v tomto ohledu žádnou definici, nicméně důvodová zpráva, která tuto novelu doprovázela, uvádí, že dotčený pojem zahrnuje potenciálně širokou škálu tvůrčích opětovných užití chráněného materiálu, a to i v UGC, přičemž výslovně uvádí některé příklady, mimo jiné třeba remixy, memy, gify, mashupy a sampling (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-69" href="#t-69">69</a>
</span>). Uvedené extenzivní pojetí bylo ve věci v původním řízení potvrzeno Oberlandesgericht Hamburg (Vrchní zemský soud v Hamburku). Uvedený soud měl za to, že společnost Pelham a další opětovně použili sporný „vzorek“ písně Metall auf Metall za účelem „pastiše“, resp. „parafráze či koláže“ ve smyslu § 51a UrhG (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-70" href="#t-70">70</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">43.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Je však nesporné, že vzhledem k tomu, že čl. 5 odst. 3 písm. k) směrnice o informační společnosti v tomto ohledu neodkazuje na právo členských států, je nutno pojem „pastiš“, resp. „parafráze či koláž“ považovat za autonomní pojem unijního práva, který vyžaduje jednotnou definici vhodnou k tomu, aby zajistila (rovné) jednotné uplatňování odpovídající výjimky v rámci celé Unie (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-71" href="#t-71">71</a>
</span>). Členské státy tak nemohou ve svém vnitrostátním právu týkajícím se autorského práva zaujímat svůj vlastní pohled na tyto pojmy. Musí se řídit uvedenou autonomní definicí. Jádrem předběžných otázek je tedy to, zda tak „německá vize“ „pastiše“, resp. „parafráze či koláže“ činí.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">44.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Podle ustálené judikatury Soudního dvora (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-72" href="#t-72">72</a>
</span>) musí být autonomní definice pojmu „parafráze či koláž“ ve smyslu čl. 5 odst. 3 písm. k) směrnice o informační společnosti určena v souladu s jeho obvyklým smyslem v běžném jazyce, s přihlédnutím ke kontextu, ve kterém je použit, a cílům, které sleduje právní úprava, jejíž je součástí. Všichni zúčastnění, kteří předložili Soudnímu dvoru vyjádření, se sice shodnou na uvedené metodě, nicméně docházejí k diametrálně odlišným výsledkům.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">45.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Na jedné straně CG odmítá postoj přijatý německým zákonodárcem v § 51a UrhG a tvrdí, že uvedený pojem zahrnuje díla, která záměrně a zjevně napodobují styl jiného díla nebo autora (nebo několika děl či autorů náležejících k témuž „žánru“ nebo „škole“), a to vtipným, humorným nebo satirickým způsobem. Pokud by tomu tak bylo, pak by výjimka týkající se „pastiše“, resp. „parafráze či koláže“ neumožňovala přímé opětovné užití chráněného materiálu, včetně zvukových záznamů, za účelem vytvoření nového uměleckého díla prostého takového úmyslu vytvořit napodobeninu (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-73" href="#t-73">73</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">46.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Na druhé straně společnost Pelham a další, německá vláda a Komise v souladu s postojem německého zákonodárce v § 51a UrhG a vycházejíce z definice „parodie“ uvedené v rozsudku Deckmyn tvrdí, že pojem „pastiš“, resp. „parafráze či koláž“ zahrnuje jakýkoli počin, který i) „evokuje existující dílo“ nebo předmět ochrany (ve smyslu vnímatelného rozmnožení chráněného materiálu), zatímco ii) „se od něj zřetelně liší“ (ve smyslu vyvolávání odlišného dojmu na sledující nebo posluchače). Na rozdíl od „parodie“ by však „pastiš“, resp. „parafráze či koláž“ nemusel „být komický nebo ironický“. Přesto iii) by byla nezbytná „umělecká konfrontace“ se zdrojovým materiálem. Uvedená „konfrontace“ by ovšem mohla mít jakoukoli formu: zdrojový materiál by mohl být osobou vytvářející pastiš, resp. parafrázi či koláž podstatně změněn nebo přeměněn na odlišný styl (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-74" href="#t-74">74</a>
</span>), popřípadě zasazen do nového kontextu, nebo by mohl získat nový smysl nebo vyznění. Žádné další vzájemné působení se zdrojovým materiálem se nevyžaduje. Zejména nemusí být vytvořený počin nutně kritický vůči zdrojovému materiálu, vést s ním „dialog“ (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-75" href="#t-75">75</a>
</span>), popřípadě napodobovat styl zdrojového materiálu, nebo dokonce být mu poctou (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-76" href="#t-76">76</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">47.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Pro uvedené zúčastněné tak výjimka týkající se „pastiše“, resp. „parafráze či koláže“, která je zakotvena v čl. 5 odst. 3 písm. k) směrnice o informační společnosti, funguje, jak předjímá BGH ve své první předběžné otázce, jako „generální klauzule“, která potenciálně zahrnuje jakýkoli tvůrčí (či dokonce pouze sdělný) projev založený na opětovném užití chráněných materiálů, a to i včetně remixů, memů, gifů, mashupů, samplingu (atd.), na které se vztahuje článek 11 nebo 13 Listiny (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-77" href="#t-77">77</a>
</span>). Široký rozsah uvedené výjimky by byl nicméně v každém jednotlivém případě vyvážen povinností soudců, kteří jsou konfrontováni s takovou obranou proti údajnému porušení práv, ověřit ve světle všech relevantních okolností (rozsah okopírovaného materiálu, rozsah tvůrčího vkladu, obchodní nebo nekomerční povaha užití, riziko záměny atd.), že připuštění dotčeného užití by respektovalo „přiměřenou rovnováhu“ mezi právy a zájmy stran, v souladu s třístupňovým testem stanoveným v čl. 5 odst. 5 směrnice o informační společnosti. Podle uvedeného ustanovení by výjimka týkající se „pastiše“, resp. „parafráze či koláže“ mohla být použita pouze i) ve „zvláštních případech“, které ii) „nejsou v rozporu s běžným způsobem užití díla nebo jiného předmětu ochrany“ opětovně použitého a iii) „nejsou jimi nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy nositele práv“.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">48.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Ačkoli mám pochopení pro výklad navrhovaný společností Pelham a dalšími, německou vládou a Komisí (jelikož se jedná o dobře míněný pokus o nalezení pragmatického řešení otázky tvůrčího opětovného užití chráněného materiálu popsaného v oddíle A (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-78" href="#t-78">78</a>
</span>)) a přestože je obvyklý význam výrazu „pastiš“, resp. „parafráze či koláž“ v běžném jazyce zahalen jistou nejednoznačností (a), kontext, v němž je uvedený výraz použit (b), a účel čl. 5 odst. 3 písm. k) směrnice o informační společnosti (c) mne vedou, obávám se, k závěru, který svědčí (ve většině aspektů, nikoli však ve všech z nich) ve prospěch CG (d).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">a)</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">K obvyklému významu výrazu „pastiš“, resp. „parafráze či koláž“</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">49.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Všichni zúčastnění, kteří předložili vyjádření Soudnímu dvoru, se shodují na tom, že vyčerpávající popis „obvyklého významu“ výrazu „pastiš“, resp. „parafráze či koláž“ je nesnadným úkolem. Nejenže je uvedený výraz spíše určitou „nikou“, a tudíž zřídkakdy používán v „běžném jazyce“, ale napříč historickými obdobími, jazyky a uměleckými doménami byl používán různými (a ne vždy soudržnými) způsoby.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">50.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Ze slovníků (v různých jazycích) a ze studií zveřejněných odborníky v oblasti umění, které jsem ve vztahu k této problematice prostudoval (a které konzultovala překladatelská oddělení Soudního dvora ve svých příslušných jazycích), jsem nicméně vyvodil, že výraz „pastiš“, resp. „parafráze či koláž“ je podle všeho převážně používán k označení uměleckého díla ve stylu, který napodobuje styl jiného díla, umělce nebo období (popřípadě děl patřících ke stejnému „žánru“ apod.) (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-79" href="#t-79">79</a>
</span>), půjčuje si a směšuje dohromady různé motivy, tropy a jiné charakteristické prvky v tomto smyslu (v souladu s etymologickým původem uvedeného výrazu, který pochází z italského výrazu „pasticcio“, jenž je používán pro označení jídla složeného ze směsi přísad) (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-80" href="#t-80">80</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">51.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Uvedená obecná kategorie v sobě skrývá rozmanitost výkladů. Někdy se výraz „pastiš“, resp. „parafráze či koláž“ používá k popisu skryté napodobeniny, jejíž vyhotovení je obvykle vedeno podvodným úmyslem (takže je synonymem plagiátu). Historicky nachází tento výklad svůj odraz například v „pasticcio malbě“ ve výtvarném umění, což byl žánr, který se rozvinul v Itálii po skončení renesance a netěšil se přílišné úctě, v jehož rámci malíři vytvářeli malby, které věrně napodobovaly díla velkých mistrů tím, že umně kombinovala techniky a motivy půjčené z několika jejich děl, přičemž tyto výtvory byly následně podvodně prodávány jako originály (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-81" href="#t-81">81</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">52.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Jindy se výraz „pastiš“ používal místo toho k popisu zjevného napodobení stylu. V rámci této kategorie se uvedený výraz v literatuře používá úzce a výlučně k označení humoristické nebo satirické napodobeniny stylu, manýrismu nebo oblíbených témat určitého autora (nebo školy), čímž odkazuje na „literární pastiš“, což je žánr, který vzkvétal ve Francii v 18. století a vykazuje uvedené rysy (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-82" href="#t-82">82</a>
</span>). Nepřekvapí, že výraz „pastiš“, resp. „parafráze či koláž“ je uvedeným způsobem vykládán ve francouzské právní úpravě týkající se autorského práva (které od roku 1950 obsahuje výjimku, jež je téměř totožná s výjimkou zakotvenou v čl. 5 odst. 3 písm. k) směrnice o informační společnosti). Z důvodu uvedeného humoristického nebo satirického aspektu je v ní tento výraz považován za pouhý podžánr „parodie“ (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-83" href="#t-83">83</a>
</span>). Tohoto chápání se v řízení před Soudním dvorem dovolává CG.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">53.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V jiných oblastech umění je však výraz „pastiš“ používán pro extenzivnější popis jakéhokoli uměleckého díla, které se vyznačuje zjevným napodobením stylu (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-84" href="#t-84">84</a>
</span>). Mohu-li si dovolit sám „tvůrčím způsobem opětovně užít“ výrazy použité Soudním dvorem v rozsudku Deckmyn, pak spočívají základní znaky „pastiše“, resp. „parafráze či koláže“, jak je tento výraz vykládán, v tom, že i) „evokuje existující dílo“ (nebo několik děl, žánr, umělce nebo školu) převzetím jeho (či jejich) charakteristického „uměleckého jazyka“, který je osobě, jež pastiš vytváří, jinak cizí, a přitom ii) se od napodobovaného zdroje „zřetelně liší“. Jak je uvedeno výše, takový „pastiš“, resp. „parafráze či koláž“ totiž nejsou koncipovány tak, aby byly padělkem vyhotoveným ve zlé víře, který se snaží nahradit zdroj, ale jsou ve skutečnosti (iii) určeny k tomu, aby byly uznávány jako napodobenina (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-85" href="#t-85">85</a>
</span>). Přesný účel „pastiše“, resp. „parafráze či koláže“ je naproti tomu irelevantní: stejně jako „parodie“ může být „pastiš“ „komický nebo ironický“ či jinak kritický ke zdrojovému materiálu. Nebo se může místo toho jednat o vzdání holdu nebo pocty tomuto materiálu. „Pastiš“, resp. „parafráze či koláž“ nicméně nemusí být nutně „hodnotící“ či se jinak k uvedenému materiálu vyjadřovat. Rovněž mohou být vytvořeny například z toho důvodu, aby evokovaly určitý kulturní kontext. Může se rovněž jednat o cíl sám o sobě (osoba, která pastiš, resp. parafrázi či koláž vytváří, předvádí svou řemeslnou zručnost převyprávěním nového příběhu prostřednictvím nápodoby) atd. (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-86" href="#t-86">86</a>
</span>). Tato otevřená forma napodobeniny odkazující na zdrojový materiál je charakteristická pro postmodernismus (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-87" href="#t-87">87</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">54.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Ve studiích o filmech jsou díla Quentina Tarantina často popisována jako „pastiše“, resp. „parafráze či koláže“, neboť umně a zjevně replikují prvky, jako jsou tropy, filmové techniky, mise en scène, struktura, zápletky, postavy a motivy (atd.), které jsou typické pro dříve natočené filmy v rámci daného žánru (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-88" href="#t-88">88</a>
</span>). To samé se děje v hudbě u díla stávajících umělců, jako je Bruno Mars (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-89" href="#t-89">89</a>
</span>), z důvodu jejich tendence napodobovat dřívější díla v rámci daného žánru skládáním děl, v nichž se objevují produkční styly, tropy, hlasové techniky, běžné motivy, aranžmá a chytlavé hudební fráze typické pro tato dřívější díla. Výraz „pastiš“, resp. „parafráze či koláž“ se rovněž používá k označení takových děl, jako je film Ridleyho Scotta Blade Runner z roku 1982 nebo hit Bohemian Rhapsody skupiny Queen, které dovedně imitují a směšují různé styly (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-90" href="#t-90">90</a>
</span>). Napodobení stylu je v každém případě jádrem uvedeného pojetí „pastiše“, resp. „parafráze či koláže“.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">55.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Je pravda, jak zdůrazňují Pelham a další, německá vláda a Komise, že některé slovníky a někteří odborníci uvádějí, že výraz „pastiš“, resp. „parafráze či koláž“ se rovněž používal a je do určité míry stále podpůrně používán k označení uměleckých děl vytvořených kombinací prvků z jiných děl bez úmyslu vytvořit napodobení stylu (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-91" href="#t-91">91</a>
</span>). V tomto ohledu lze jako hlavní příklad zmínit „pasticcio operu“, což je žánr kvazioperních děl sestávajících z „patchworku“ slavných árií a hudebních skladeb, který byl populární v 18. století. Toto chápání činí „pastiš“, resp. „parafrázi či koláž“ synonymem různých výrazů evokujících podobné „patchworkové“ postupy, jako je literární „cento“, „koláž“ ve výtvarném umění, „medley“ v hudbě nebo tzv. „found footage“ filmy (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-92" href="#t-92">92</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">56.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Odhlédnu-li od skutečnosti, že jiní odborníci odlišují například v hudbě „pastiš“ od „pasticcio“ (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-93" href="#t-93">93</a>
</span>), mám za to, že vyvozovat z vysvětlení podaného v předchozím bodě, tak jak to činí uvedení zúčastnění, že výraz „pastiš“, resp. „parafráze či koláž“ je otevřený a může zahrnovat všechny případy tvůrčího opětovného užití již existujícího materiálu (od memů po mashupy a sampling), je zveličováním důležitosti uvedeného podpůrného chápání v „běžném jazyce“ (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-94" href="#t-94">94</a>
</span>), a tudíž i úlohy, kterou tento výraz mohl hrát při koncipování směrnice o informační společnosti (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-95" href="#t-95">95</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">57.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Souhlasím přesto s tím, že s ohledem na tuto nejednoznačnost (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-96" href="#t-96">96</a>
</span>) jsou pro dosažení jednotné definice právního pojmu „pastiš“, resp. „parafráze či koláž“ obsaženého v čl. 5 odst. 3 písm. k) směrnice o informační společnosti zásadní kontextuální a teleologický výklad. Jak však vysvětlím v následujících oddílech, potvrzují můj dojem, pokud jde o to, který „obvyklý význam“ pojmu „pastiš“, resp. „parafráze či koláž“ musí být v tomto ohledu přijat.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">b)</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Ke kontextu, ve kterém je tento výraz použit</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">58.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Připomínám, že výraz „pastiš“, resp. „parafráze či koláž“ je používán v rámci výjimky z autorského práva a práv s ním souvisejících stanovené v čl. 5 odst. 3 písm. k) směrnice o informační společnosti, který zmiňuje též „karikaturu“ a „parodii“.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">59.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Na jedné straně řada prvků vyplývajících z uvedeného konkrétního kontextu podporuje, podle mého názoru, definici sporného pojmu jako napodobení stylu.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">60.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Zaprvé seskupení výrazů „karikatura“, „parodie“ a „parafráze či koláž“ v jediném ustanovení nutně znamená, že podle představ unijního normotvůrce mají tyto výrazy určité společné rysy. Ve světle vysvětlení podaných v bodech 51 až 55 výše je patrně důvodné předpokládat, že normotvůrce považoval „pastiš“, resp. „parafrázi či koláž“, stejně jako „parodii“ (a pravděpodobně i „karikaturu“), za formu odvozeného projevu založenou na napodobení zdroje.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">61.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Zadruhé s ohledem na uvedený kontext je podle mého názoru zřejmé, že právní pojem „pastiš“, resp. „parafráze či koláž“ nemůže zahrnovat takový druh skryté napodobeniny, jaký je popsán v bodě 51 výše. Přiznání výjimky plagiátorství by bylo v rozporu se samotnou povahou unijního režimu uměleckého a literárního vlastnictví. Uvedený pojem může zahrnovat pouze takový druh zjevného napodobení stylu, jaký je popsán v bodech 52 až 54 výše.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">62.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Zatřetí na rozdíl od toho, co tvrdí CG, nelze uvedený pojem omezovat na francouzské literární chápání „pastiše“ uvedené v bodě 52, tedy vnímat tento pojem jako humornou nebo satirickou napodobeninu, synonymum výrazu „parodie“. Skutečnost, že výrazy „parodie“, na straně jedné, a „pastiš“, resp. „parafráze či koláž“, na straně druhé, mají určité společné rysy, a z tohoto důvodu jsou oba zahrnuty v čl. 5 odst. 3 písm. k), neznamená, že by tyto výrazy měly být z právního hlediska plně zaměnitelné. Pokud se normotvůrce rozhodne zahrnout do textu právního předpisu samostatné rovnocenné výrazy, měl by se Soudní dvůr vyvarovat toho, aby jeden z nich vykládal jako právně nadbytečný (tím spíše při výkladu uzavřeného a vyčerpávajícího výčtu výjimek a omezení) (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-97" href="#t-97">97</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">63.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Z uvedených úvah podle mého názoru vyplývá, že pojem „pastiš“, resp. „parafráze či koláž“ ve smyslu čl. 5 odst. 3 písm. k) směrnice o informační společnosti zahrnuje širokou škálu uměleckých děl vyznačujících se zjevným napodobováním stylu, která vykazují základní znaky vymezené v bodě 53 výše (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-98" href="#t-98">98</a>
</span>). V této fázi je třeba doplnit ještě jeden kontextuální prvek. Ze znění uvedeného ustanovení nikterak nevyplývá, že by „pastiš“, resp. „parafráze či koláž“ vytvořené uživatelem musely být originálním dílem ve smyslu autorského práva. Přestože se tedy, jak je uvedeno výše, „pastiš“, resp. „parafráze či koláž“ musí „zřetelně lišit“ od zdroje, nemusí překročit hranici „originality“ (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-99" href="#t-99">99</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">64.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Hlavní protiargument kontextuální povahy vznesený společností Pelham a dalšími, německou vládou a Komisí proti výkladu výrazu „pastiš“, resp. „parafráze či koláž“ jakožto napodobení stylu spočívá podle nich v tom, že uvedený výklad zbavuje příslušnou výjimku veškerého užitečného účinku, což je v rozporu s požadavkem výkladu výjimek stanoveným Soudním dvorem (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-100" href="#t-100">100</a>
</span>). Taková napodobenina by totiž od počátku nespadala pod práva na rozmnožování stanovená v článku 2 směrnice o informační společnosti. „Styl“ jako takový není autorským právem chráněn. Patří spíše do světa myšlenek nežli projevů (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-101" href="#t-101">101</a>
</span>). Podobně platí, že nejsou chráněny ani takové prvky, jako jsou společné motivy, struktury nebo techniky (a tak dále), které jsou typické pro určitou uměleckou školu nebo žánr, byť tyto prvky mohou být formativními prvky určitého díla (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-102" href="#t-102">102</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">65.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Uvedenou námitku nepovažuji za přesvědčivou. Je zřejmé, že jakožto výjimka z práv na rozmnožování podle článku 2 směrnice o informační společnosti (pokud jde o autorské právo a práva s ním související) je výjimka týkající se „pastiše“, resp. „parafráze či koláže“ zakotvená v čl. 5 odst. 3 písm. k) uvedené směrnice určena pro situace, kdy dochází k uplatnění (alespoň) jednoho z uvedených práv. Jako taková musí být vykládána způsobem, který do určité míry umožňuje „užití“ takového chráněného materiálu, jako jsou „originální“ části děl nebo „vzorky“ zvukových záznamů, jinak by se skutečně stala zbytečnou.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">66.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Nicméně pokud jde o napodobující umělecká díla, je dělicí linie mezi výpůjčkou nechráněných prvků a rozmnožováním chráněného materiálu velmi tenká. V celé řadě nedávných soudních sporů autoři tvrdili, že jejich „jedinečný“ styl splňuje podmínky pro to, aby jej bylo možno kvalifikovat jako „originální“ projev (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-103" href="#t-103">103</a>
</span>). V jiných, značně komentovaných soudních sporech nositelé práv tvrdili, že došlo k porušení autorského práva k opětovně užitým stylistickým prvkům obsaženým v jejich dílech (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-104" href="#t-104">104</a>
</span>). To platí tím spíše, pokud umělecké dílo věrně napodobuje styl jednoho jediného díla. Vypůjčené prvky, byť se týkají „stylu“, mohou být stále považovány za originální, zejména pokud jsou užity ve vzájemné kombinaci (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-105" href="#t-105">105</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">67.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Podle definice, kterou navrhuji, by totiž výjimka týkající se „pastiše“, resp. „parafráze či koláže“ poskytla tvůrcům určitý prostor k opětovnému užití chráněných prvků pocházejících z děl nebo předmětů ochrany („rozpoznatelným“ způsobem) při jejich tvorbě, za podmínky, že uvedené prvky slouží ke zjevnému napodobení něčeho jiného (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-106" href="#t-106">106</a>
</span>). Uživatel může například bez omezení opětovně použít „vzorky“ vyňaté ze zvukových záznamů (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-107" href="#t-107">107</a>
</span>) k vytvoření „pastiše“, resp. „parafráze či koláže“ žánru, k němuž podkladová díla patří (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-108" href="#t-108">108</a>
</span>). Taková rozmnoženina chráněného materiálu jednoduše sama o sobě nepředstavuje „pastiš“, resp. „parafrázi či koláž“. Výsledná napodobenina ano. Celkově je užitečný účinek výjimky týkající se „pastiše“, resp. „parafráze či koláže“ takovým výkladem chráněn.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">68.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Na druhé straně jiné kontextuální prvky podle mého názoru jasně brání tomu, aby byl pojem „pastiš“, resp. „parafráze či koláž“ ve smyslu čl. 5 odst. 3 písm. k) směrnice o informační společnosti definován tak, že zahrnuje jakékoli umělecké dílo tvořené chráněným materiálem bez jakéhokoli úmyslu vytvořit napodobení stylu, jak navrhují Pelham a další, německá vláda a Komise.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">69.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Zaprvé, jak tvrdí CG, ze znění ani ze struktury uvedeného ustanovení nikterak nevyplývá, že by výjimka týkající se „pastiše“, resp. „parafráze či koláže“ byla zamýšlena jako „generální klauzule“ zahrnující tvůrčí (nebo dokonce sdělné) opětovné užití chráněného materiálu. Tím, že v tomto ustanovení normotvůrce vyjmenoval jako rovnocenné tři různé pojmy („karikaturu“, „parodii“ a „parafrázi či koláž“), zamýšlel umožnit tři jasně definované kategorie užívání (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-109" href="#t-109">109</a>
</span>). Pokud by se „pastiš“, resp. „parafráze či koláž“ staly takovou „klauzulí“, pak by se současně zbylé dva pojmy staly nadbytečnými, neboť „karikatura“ a „parodie“ by byly považovány za pouhé příklady tvůrčího opětovného užití, subsumované pod prvně uvedený pojem (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-110" href="#t-110">110</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">70.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Zadruhé, i když z judikatury Soudního dvora citované v bodě 64 výše vyplývá, že výjimky a omezení uvedené v čl. 5 odst. 1 až 4 směrnice o informační společnosti nemusí být nutně vykládány restriktivně a musí být naopak zachován jejich effet utile, mám za to, že výklad výjimky týkající se „pastiše“, resp. „parafráze či koláže“, který navrhují Pelham a další, německá vláda a Komise, je striktnímu výkladu vskutku na hony vzdálený. Nejenže zachovává effet utile výjimky, ale dokonce ho maximalizuje tím, že mu přiznává co nejširší působnost.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">71.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Zatřetí, jak je uvedeno v bodech 36 a 37 výše, systém výjimek a omezení zakotvený v článku 5 směrnice o informační společnosti ve své současné podobě taxativně vyjmenovává případy, kdy je užití chráněného materiálu dovoleno. Některé z uvedených případů sice mají poměrně široký rozsah (např. „citát [citace]“ nebo „kopie pro osobní potřebu“), nicméně nejsou nikdy zcela otevřené. Naproti tomu podle výkladu navrženého společností Pelham a dalšími, německou vládou a Komisí by se výjimka týkající se „pastiše“, resp. „parafráze či koláže“ zakotvená v čl. 5 odst. 3 písm. k) uvedené směrnice vztahovala na nejasně vymezenou a potenciálně neomezenou škálu tvůrčího opětovného užití chráněného materiálu (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-111" href="#t-111">111</a>
</span>), pouze s výhradou, že bude provedeno vždy individuální posouzení podle (stejně otevřeného) třístupňového testu stanoveného v čl. 5 odst. 5, a to ve světle nejrůznějších faktorů (rozsah a účel užití, riziko záměny atd.). Jak totiž tvrdí CG, tím by se uvedená výjimka přeměnila na takovou generální doložku „fair use“ (spravedlivé užívání), jako je doložka používaná v právních systémech třetích zemí, včetně Spojených států (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-112" href="#t-112">112</a>
</span>), jejíž pružná individuální logika je v rozporu s uzavřenou povahou unijního systému (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-113" href="#t-113">113</a>
</span>). Takový přístup by měl rovněž kuriózní účinek spočívající v (opětovné) legitimizaci doložky „volného užití“ stanovené v § 24 odst. 1 UrhG, kterou Soudní dvůr považoval v rozsudku Pelham I za neslučitelnou právě s tímto systémem.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">c)</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">K účelu čl. 5 odst. 3 písm. k) směrnice o informační společnosti</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">72.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Je zřejmé, že výjimka týkající se „pastiše“, resp. „parafráze či koláže“ zakotvená v čl. 5 odst. 3 písm. k) směrnice o informační společnosti vychází ze svobody projevu a svobody umění uživatelů děl nebo jiných předmětů ochrany (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-114" href="#t-114">114</a>
</span>). S ohledem na tuto logiku je rovněž zřejmé, že uvedená výjimka přiznává těmto uživatelům „práva“ (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-115" href="#t-115">115</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">73.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Domnívám se však, že normotvůrce touto výjimkou zamýšlel konkrétněji přispět k uvedené svobodě tím, že připustí určité „odvozené“ projevy chráněné podle článku 11 nebo 13 Listiny, a sice „pastiše“, resp. „parafráze či koláže“. Ty, jak jsou definovány v bodě 53 výše, jsou totiž uměleckými díly spadajícími do rámce článku 13 Listiny. Mohou být rovněž užívány k vyjádření názorů chráněných podle článku 11 Listiny (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-116" href="#t-116">116</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">74.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Naproti tomu by nebylo správné z této výchozí báze tvořené základními právy dovozovat, že výjimka týkající se „pastiše“, resp. „parafráze či koláže“ se měla potenciálně vztahovat na všechny uvedené „odvozené“ projevy (s výhradou třístupňového testu stanoveného v čl. 5 odst. 5 směrnice o informační společnosti).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">75.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Skutečnost, že to účelem uvedené výjimky nikdy nebylo, vyplývá rovněž z procesu revize unijního acquis týkajícího se literárního a uměleckého vlastnictví, který předcházel přijetí směrnice č. 2019/790, a z přípravných prací k uvedené směrnici (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-117" href="#t-117">117</a>
</span>). V této souvislosti bylo navrženo doplnit k tomuto acquis výjimku vztahující se na tvůrčí nebo sdělné opětovné užití chráněného materiálu (zejména v UGC) (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-118" href="#t-118">118</a>
</span>), přičemž Komise (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-119" href="#t-119">119</a>
</span>) i poslanci Evropského parlamentu o uvedené výjimce dokonce po určitou dobu přemýšleli (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-120" href="#t-120">120</a>
</span>). V té době si očividně nikdo nemyslel, že uvedenou funkci již plní výjimka týkající se „pastiše“, resp. „parafráze či koláže“ zakotvená v čl. 5 odst. 3 písm. k) směrnice o informační společnosti. Oba orgány nakonec tuto myšlenku opustily (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-121" href="#t-121">121</a>
</span>) a unijní normotvůrce se ve výsledku omezil na zformulování výjimky týkající se „pastiše“, resp. „parafráze či koláže“ v čl. 17 odst. 7 písm. b) směrnice č. 2019/790 (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-122" href="#t-122">122</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">76.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Teleologický argument předložený společností Pelham a dalšími, německou vládou a Komisí na podporu jejich výkladu výrazu „pastiš“, resp. „parafráze či koláž“ je však poněkud odlišný. V podstatě tvrdí, že podle judikatury Soudního dvora musí být čl. 5 odst. 3 písm. k) směrnice o informační společnosti vykládán způsobem, který „plně respektuje“ základní práva zaručená články 11 a 13 Listiny (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-123" href="#t-123">123</a>
</span>). V tomto ohledu uvedení zúčastnění tvrdí, že pokud široká škála tvůrčích (či dokonce pouze sdělných) praktik založených na opětovném užití chráněného materiálu, včetně remixů, memů, gifů, mashupů, samplingu (atd.), nemá žádnou oporu ve výjimce týkající se „pastiše“, resp. „parafráze či koláže“, budou ohroženy takové formy projevu, které jsou všudypřítomné v současném digitálním prostředí a přitom sociálně žádoucí. V důsledku takového výkladu by se směrnice o informační společnosti dostala do rozporu s uvedenými základními právy.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">77.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Jak vysvětlím podrobněji níže, přikláním se do určité míry k těmto úvahám. Souhlasím totiž s tím, že literární a umělecký systém Unie ve své současné podobě neponechává dostatečný prostor pro určitá tvůrčí opětovná užití chráněného materiálu, aby byl plně v souladu zejména se svobodou umění. Nicméně výklad pojmu „pastiš“, resp. „parafráze či koláž“, který vychází ze základních práv a je s nimi v souladu, tak jak jej navrhují uvedení zúčastnění, nepředstavuje vhodný prostředek nápravy tohoto problému.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">78.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Výklad textu předpisu sekundárního unijního práva souladný s Listinou totiž předpokládá, že uvedený text může být takto vykládán s ohledem na své znění, systematiku a účel (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-124" href="#t-124">124</a>
</span>). V projednávané věci, jak jsem již vysvětlil, nelze pojem „pastiš“, resp. „parafráze či koláž“ použitý v čl. 5 odst. 3 písm. k) uvedené směrnice, vykládaný kontextuálně a teleologicky, vykládat tak, jak navrhují uvedení zúčastnění. Připuštění takového přístupu by znamenalo rozšíření dosahu uvedeného ustanovení do takové míry, že by došlo k jeho deformaci.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">79.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Jak je vysvětleno v bodě 37 výše, Soudní dvůr rozhodl, že vzhledem k taxativní povaze výčtu výjimek a omezení zakotveného v čl. 5 odst. 1 až 4 směrnice o informační společnosti nemohou soudci přiznat další výjimky z autorského práva a práv s ním souvisejících na podkladě základních práv zaručených Listinou. Podobně podle mého názoru platí, že Soudní dvůr rovněž nemůže zdeformovat stávající výjimku ve světle svobody projevu, aby připustil užití, která nikdy připuštěna být neměla (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-125" href="#t-125">125</a>
</span>). To by se podle mého názoru rovnalo výkladu contra legem. Došlo by k ohrožení normotvůrcem zavedené „přiměřené rovnováhy“ mezi nositeli práv a uživateli a „vysoké úrovně ochrany“ nositelů práv, kterou si uvedený normotvůrce přál (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-126" href="#t-126">126</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">80.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V takové situaci, kdy konformní výklad nepřichází v úvahu, zbývá posoudit, zda je směrnice o informační společnosti s uvedenými základními právy slučitelná. Jak je uvedeno výše, budu se touto problematikou zabývat v oddíle C.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">d)</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Dílčí závěr</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">81.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Z výše uvedených úvah vyplývá, že „pastiš“, resp. „parafráze či koláž“ ve smyslu čl. 5 odst. 3 písm. k) směrnice o informační společnosti je umělecký počin, který i) evokuje již existující dílo tím, že přejímá jeho charakteristický „umělecký jazyk“, a zároveň ii) se zřetelně liší od napodobovaného zdroje a iii) je určen k tomu, aby byl rozpoznán jako napodobenina. Účel sledovaný tímto zjevným napodobením stylu je irelevantní. Užití chráněných prvků pocházejících z děl nebo jiných předmětů ochrany, včetně „vzorků“ zvukových záznamů, spadá do rámce příslušné výjimky tam, kde je výsledkem umělecký počin mající tyto základní charakteristiky.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">82.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Druhá otázka BGH se týká konkrétně toho, zda existence takového „pastiše“, resp. „parafráze či koláže“ vyžaduje určení subjektivního úmyslu uživatele, nebo zda stačí, aby byla povaha „pastiše“, resp. „parafráze či koláže“ rozpoznatelná osobou, které je opětovně použitý materiál znám a která disponuje rozumovým pochopením, jež je nezbytné pro jeho vnímání. Podle mého názoru postačí stručná odpověď. Na jedné straně z výše uvedené definice vyplývá, že „pastiš“, resp. „parafráze či koláž“ se vyznačuje mimo jiné tím, že má být rozpoznán jako napodobenina (na rozdíl od plagiátu). Otázka, zda uživatel měl k tomu vedoucí úmysl, je tedy skutečně rozhodující. Na druhé straně mám za to, že za účelem zajištění nezbytné právní jistoty (a zejména zabránění tomu, aby uživatelé jednající ve zlé víře zpětně prezentovali plagiátorství jako „pastiš“, resp. „parafrázi či koláž“ v případě podání žaloby pro porušení práv duševního vlastnictví) by měl být tento úmysl posuzován objektivně. Povaha užití jako „pastiše“, resp. „parafráze či koláže“ by tudíž měla být v konečném výsledku zjevná. Měla by být (nějakým způsobem) v takovém díle ohlášena, popřípadě by alespoň měla být jako taková rozpoznatelná divákem nebo posluchačem, kteří jsou obeznámeni se zdrojem.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">83.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Výjimka týkající se „pastiše“, resp. „parafráze či koláže“ zakotvená v čl. 5 odst. 3 písm. k) směrnice o informační společnosti tak poskytuje omezený prostor pro tvůrčí opětovné užití chráněného materiálu. Na „vzorky“ a jiné výpůjčky chráněného materiálu, které neslouží k takovému uměleckému a zjevnému napodobení stylu, se uvedená výjimka nevztahuje. Nemůže se například použít na opětovné užití „vzorku“ vyňatého z takového zvukového záznamu, jako je zvukový záznam obsahující Metall auf Metall, k vytvoření nového hudebního díla ve zcela odlišném stylu, jako je Nur mir (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-127" href="#t-127">127</a>
</span>). Zbývající výjimky a omezení nabízejí podobně omezený prostor, jak bude pojednáno v následujících oddílech.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">2.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">K výjimce týkající se citace</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">84.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Článek 5 odst. 3 písm. d) směrnice o informační společnosti obsahuje fakultativní výjimku mimo jiné z práv na rozmnožování stanovených v článku 2 uvedené směrnice, a to pro užití, která lze kvalifikovat jako „citáty [citace]“ a která splňují určité podmínky. Kromě toho je uvedená výjimka podle čl. 17 odst. 7 písm. a) směrnice č. 2019/790 obligatorní ve vztahu k užití on-line, na něž se uvedené ustanovení vztahuje (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-128" href="#t-128">128</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">85.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Z rozsudku Pelham I vyplývá, že se uvedená výjimka neomezuje na paradigmatickou reprodukci výňatku z literárního díla v jiném textu, ale může zahrnovat i užití jiných druhů děl (hudebních, kinematografických atd.) nebo předmětů ochrany (zvukových záznamů, záznamů filmů atd.) v jiných druzích obsahu. Zejména užití „vzorku“ zvukového záznamu a jeho začlenění do nového hudebního obsahu mohou být kvalifikovány jako „citace“ (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-129" href="#t-129">129</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">86.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Kromě toho neplatí, že by byly „citace“ přípustné výlučně pro účely vyjmenované v čl. 5 odst. 3 písm. d) směrnice o informační společnosti („kritika nebo recenze“), neboť uvedený výčet je pouze demonstrativní („pro takové účely, jako je“). Jak Soudní dvůr (implicitně) připustil v rozsudku Pelham I, taková „citace“ může sledovat i jiný, umělecký účel (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-130" href="#t-130">130</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">87.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">To samozřejmě znamená, že výjimka týkající se citace je relevantní, pokud jde o opakované užití chráněného materiálu v umění. Výslovné požadavky stanovené v tomto ustanovení nejsou ani v tomto ohledu příliš omezující. Zaprvé musí být uveden „zdroj včetně jména autora“, „s výjimkou případů, kdy toto není možné“. Pokud jde například o „citaci“ hudebního díla v jiném hudebním obsahu, může být obtížné tak činit v tomto obsahu samotném (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-131" href="#t-131">131</a>
</span>). Vložení takových informací do doprovodného materiálu (brožura, popis atd.) nicméně odpovídá „duchu“ přiznání autorství, který je inherentní součástí uvedeného požadavku (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-132" href="#t-132">132</a>
</span>). Zadruhé použití „citace“ musí být jednoduše „v souladu s poctivými zvyklostmi“ a „v rozsahu vyžadovaném konkrétním účelem“, tedy přiměřené. Citování dlouhých výňatků díla nebo jiného předmětu ochrany, či dokonce celého tohoto díla, tak může být podle okolností přípustné (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-133" href="#t-133">133</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">88.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Nicméně ani výjimka týkající se citace stanovená v čl. 5 odst. 3 písm. d) směrnice o informační společnosti nezahrnuje jakýkoli druh uměleckého opětovného užití chráněného materiálu. Podle definice přijaté Soudním dvorem v rozsudku Pelham I bude možno kvalifikovat jako „citaci“ materiál třetí osoby, například „vzorek“ zvukového záznamu, v případě, že bude reprodukován i) pro účely interakce s takto „citovaným“ podkladovým dílem, což předpokládá, ii) že posluchač nebo sledující může uvedené dílo „identifikovat“ (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-134" href="#t-134">134</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">89.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Jinými slovy, nad rámec pouhé materiální vazby, která je vlastní jakémukoli užití existujících děl nebo jiných předmětů ochrany v nové tvorbě, musí takové užití k tomu, aby mohlo být kvalifikováno jako „citace“, představovat prostředek určité intelektuální interakce mezi novým počinem a zdrojovým materiálem „[b]ez ohledu na to, zda k tomu dochází v rámci konfrontace nebo projevu úcty, či také jiným způsobem“ (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-135" href="#t-135">135</a>
</span>). Pouhé přivlastnění si materiálu třetí osoby z důvodu jeho estetických kvalit za tím účelem, aby bylo možno na něm stavět vlastní tvorbu, nestačí. Kromě toho musí být pro splnění této funkce „dialogu“ citace rozpoznatelná jako odkaz na obsah třetí osoby. Samozřejmě že citace nemusí být v nové tvorbě odlišena (jako by tomu bylo v textu formou uvozovek nebo kurzivy). To by například nebylo možné, pokud jde o odkaz na hudební dílo v novém hudebním obsahu. Výňatek z materiálu třetí osoby se může stát součástí nové tvorby bez zjevného předělu. Musí být však rozpoznatelný jako citace osobami, které znají zdrojové dílo a disponují rozumovým pochopením nezbytným pro její vnímání (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-136" href="#t-136">136</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">90.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Takto vykládaná výjimka týkající se „citátu [citace]“ podle čl. 5 odst. 3 písm. d) směrnice o informační společnosti se vztahuje na situace, v nichž tvůrci zjevně odkazují na existující díla ve své vlastní tvorbě, přičemž účelem je vzdání pocty autorovi nebo jeho kulturnímu významu, evokování sdíleného kulturního zázemí (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-137" href="#t-137">137</a>
</span>) nebo konfrontace myšlenek starších skladatelů s vlastními myšlenkami prostřednictvím takových citací (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-138" href="#t-138">138</a>
</span>). Vztahuje se rovněž, jak Soudní dvůr naznačil v rozsudku Pelham I, na některé případy samplingu, a to i v hip-hopu, kde jsou rozpoznatelné „vzorky“ určeny k tomu, aby fungovaly jako referenční „digitální citace“ podkladových děl (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-139" href="#t-139">139</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">91.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Nebude se však vztahovat na řadu případů opětovného užití chráněného materiálu, kde „půjčování“ není rozpoznatelné jako „citace“ a kde si tvůrce „pouze“ přivlastní zdroj za účelem vytvoření nového počinu, bez další intelektuální interakce. Do této kategorie by spadala například, kromě většiny memů (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-140" href="#t-140">140</a>
</span>) a gifů, umělecká praxe, která spočívá v přivlastnění si známých nápěvů pro vytváření variací nebo využívání „vzorků“, které nejsou určeny k tomu, aby byly posluchačem rozpoznány jako odkaz, nebo jsou příliš krátké na to, aby umožnily jakoukoli interakci s podkladovým dílem (např. jediný úder na buben nebo několikavteřinová instrumentální stopa, opětovně užité ve smyčce, aby se staly rytmickým úsekem nového počinu), jako je praxe, o kterou se jedná ve věci v původním řízení (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-141" href="#t-141">141</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">3.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">K výjimce týkající se „parodie“</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">92.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Připomínám, že čl. 5 odst. 3 písm. k) směrnice o informační společnosti obsahuje (též) fakultativní výjimku spojenou s užíváním chráněného materiálu „pro účely parodie“. Uvedená výjimka se rovněž stala povinnou, a to podle čl. 17 odst. 7 písm. b) směrnice č. 2019/790, pokud jde o užití on-line, na která se uvedené ustanovení vztahuje.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">93.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Uvádím, že v rozsudku Deckmyn Soudní dvůr rozhodl, že podstatnými znaky „parodie“ ve smyslu uvedeného ustanovení jsou, že i) „evokuje existující dílo“ a přitom ii) „se od něj zřetelně liší“ a iii) „je komická nebo ironická“. Nad rámec uvedeného nemusí obsah parodie překročit hranici „originality“. Kromě toho takový obsah nemusí být nutně parodií právě dotčeného zdrojového díla. To může být opětovně užito pouze jako prostředek k vyjádření humoristického nebo satirického sdělení, přičemž to je zaměřeno na něco jiného.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">94.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Tento poměrně široký přístup k „parodii“ poskytuje určitý prostor pro tvůrčí opětovné užití chráněného materiálu (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-142" href="#t-142">142</a>
</span>). Může se například použít v řadě případů memů, které obsahují „rozpoznatelné“ rozmnoženiny filmových políček (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-143" href="#t-143">143</a>
</span>) a jejich humoristická překroucení prostřednictvím podstatných změn nebo přidání titulků (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-144" href="#t-144">144</a>
</span>). Podobně se může vztahovat na některé případy mashupů, případně vytvořené samplingem jiných zvukových záznamů, které se vyznačují humorným tónem nebo vnitřní rozporností (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-145" href="#t-145">145</a>
</span>). Může zahrnovat i určité „found footage“, kdy jsou filmová políčka opětovně použita humoristickým způsobem (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-146" href="#t-146">146</a>
</span>), či je dokonce proveden tvůrčí détournement některých oblíbených postav chráněných autorským právem (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-147" href="#t-147">147</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">95.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Nicméně vzhledem k tomu, že uvedená výjimka předpokládá humoristické nebo satirické překroucení chráněného materiálu, nemůže se vztahovat na takové předměty ochrany, jako jsou gify nebo memy, které jsou založeny na materiálu, jenž byl již sám humoristický, a reagují na něj. Nemůže se z povahy věci použít ani na celou škálu tvůrčího opětovného užití, které postrádá humoristický nebo kritický záměr, včetně většiny případů samplingu (včetně samplingu dotčeného v původním řízení).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">C.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Slučitelnost směrnice o informační společnosti se svobodou umění</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">96.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Z předchozího oddílu vyplývá, že na jedné straně výlučná práva na rozmnožování přiznaná nositelům práv k jejich předmětům ochrany podle článku 2 směrnice o informační společnosti omezují možnost budoucích tvůrců opětovně použít tyto předměty (nebo dokonce i malou část z nich) vnímatelným způsobem v nové tvorbě. Na druhé straně výjimky a omezení zakotvené v článku 5 uvedené směrnice, včetně výjimky týkající se „pastiše“, resp. „parafráze či koláže“, poskytují v tomto ohledu jen omezený prostor. Zbývá tedy odpovědět na otázku slučitelnosti takového systému se svobodou umění podle článku 13 Listiny.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">97.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">„Odvozené“ umělecké projevy jednoznačně spadají do působnosti článku 13 Listiny. Omezením těchto projevů autorské právo a práva s ním související představují zúžení uvedené základní svobody. Omezují rovněž nepřímo právo veřejnosti na přístup k uvedeným projevům. Svoboda umění však není absolutní. V souladu s čl. 52 odst. 1 Listiny jsou taková omezení přípustná za podmínky, že i) jsou „stanoven[a] zákonem“, ii) respektují „podstatu“ této svobody a iii) dodržují zásadu proporcionality, což znamená, že uvedená omezení a) „skutečně odpovídají cílům obecného zájmu, které uznává Unie, nebo potřebě ochrany práv a svobod druhého“ a b) jsou stricto sensu vhodná, nezbytná a přiměřená.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">98.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Je nesporné, že dotčená omezení jsou „stanovena zákonem“ (konkrétně směrnicí o informační společnosti) a respektují „podstatu“ svobody umění, jak je zmíněno v bodě 26 výše (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-148" href="#t-148">148</a>
</span>). Je rovněž zřejmé, že odpovídají „potřebě ochrany práv a svobod druhého“. Jak je vysvětleno v bodech 24 a 28 výše, autorské právo přiznané autorům ve vztahu k jejich dílu je pozitivním opatřením určeným k ochraně jejich vlastního práva na svobodu umění podle článku 13 Listiny; související práva přiznaná výrobcům zvukových záznamů a filmů a subjektům vysílání slouží k ochraně jejich investic. Kromě toho si oba uvedené druhy práv zaslouží ochranu jakožto „duševní vlastnictví“ podle čl. 17 odst. 2 Listiny základních práv (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-149" href="#t-149">149</a>
</span>). A konečně systém zavedený směrnicí o informační společnosti je „vhodným“ prostředkem k dosažení sledovaných cílů. V tomto ohledu je rovněž „nezbytný“, jelikož restriktivněji vymezená výlučná práva či extenzivněji vymezené výjimky a omezení by stejně účinně nezajistily „vysokou úroveň ochrany“ duševního vlastnictví, o kterou unijní normotvůrce usiluje.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">99.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Jedinou spornou otázkou je, zda je splněn požadavek proporcionality stricto sensu, a sice zda nepříznivé následky způsobené systémem zavedeným směrnicí o informační společnosti ve vztahu ke svobodě umění nejsou nepřiměřené výhodám, které uvedený systém přináší, ve vztahu ke sledovaným cílům (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-150" href="#t-150">150</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">100.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Uvedené nevýhody byly rozebrány výše. Obecně platí, že vnímatelné opětovné užití chráněného materiálu v nové tvorbě spadá pod právo dotčeného majitele práv na rozmnožování, což může významně omezit možnost jakékoli osoby vytvořit „odvozený“ umělecký projev. V tomto ohledu by bylo poněkud zjednodušující tuto problematiku odbýt tím, že ten, kdo si přeje takový „odvozený“ umělecký projev vytvořit, „pouze“ potřebuje získat svolení nositelů práv a zaplatit za tímto účelem licenční poplatek.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">101.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Pokud by si chtěl umělec například legálně vypůjčit „vzorek“ zvukového záznamu a užít jej v nové skladbě, potřeboval by zpravidla získat i) nutně licenci k užití tohoto zvukového záznamu a ii) případně získat licenci k užití podkladového díla (pokud „vzorek“ obsahuje jeho „originální“ prvky) (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-151" href="#t-151">151</a>
</span>). V tomto ohledu je nutno říci, že kromě skutečnosti, že nositelé práv nejsou vždy známi nebo není snadné je najít, bude získání takových licencí pro nové tvůrce často nadměrně zatěžující.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">102.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Vzhledem k tomu, že neexistuje žádný jasně vymezený systém povinných licencí na opětovné užití děl nebo zvukových záznamů (atd.), panuje smluvní svoboda. Strany však nemají stejnou vyjednávací pozici. Systém autorského práva ponechává nositelům práv naprostou volnost v tom, zda licenci udělí, což je od počátku staví do silné vyjednávací pozice. Za užití svého materiálu mohou požadovat poplatek, který nemusí být úměrný příjmům, které by „odvozená“ tvorba mohla vygenerovat, pokud by byla využívána (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-152" href="#t-152">152</a>
</span>). Kromě toho budou mít starší umělci a jejich producenti (jako jsou právě velcí „MC“ v hip-hopu) často k dispozici nezbytné finanční prostředky, které jejich vyjednávací pozici ještě posílí. Zatímco současní slavní umělci a producenti budou schopni rovnocenného vyjednávání, „malí“ umělci v této pozici nebudou. To vyvolává riziko vzniku „dvouúrovňové“ možnosti tvorby, kdy jsou „odvozená“ díla částečně vyhrazena pouze pro silné a bohaté.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">103.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Konečně dřívější nositelé práv mohou jednoduše odmítnout udělit svolení k opětovnému užití svých děl, což povede tvůrce k tomu, že si budou muset vybrat mezi i) možností, že zamýšlené umělecké dílo nevytvoří, a ii) možností, že chráněný materiál přesto opětovně použijí a budou riskovat nákladnou žalobu pro porušení práv (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-153" href="#t-153">153</a>
</span>). Taková „omezení“ jsou zvláště významná, pokud dotčená umělecká forma závisí na konkrétní výpůjčce, jako je sampling (ale také koláž apod.). Celkově může zadusit celou řadu forem tvorby.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">104.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Výhody systému zavedeného směrnicí o informační společnosti jsou „zrcadlovým odrazem“ jeho nevýhod. Tento systém odměňuje předchozí tvořivost nebo investice tím, že nositelům práv zajišťuje téměř úplnou kontrolu nad využíváním jejich duševního vlastnictví a jednoznačnou možnost využít jeho plný potenciál.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">105.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Jak je uvedeno v oddíle B tohoto stanoviska, normotvůrce se pokusil nalézt „rovnováhu“ mezi odměňováním starého a podporou nového. Stávající výjimky a omezení autorského práva a práv s ním souvisejících, zejména výjimky týkající se „citace“, „parodie“ a „pastiše“, resp. „parafráze či koláže“, podporují v tomto ohledu budoucí tvůrce a upřednostňují je ve vztahu k nynějším nositelům práv. Podle mého názoru není pochyb o tom, že dotčené výjimky jsou sice normotvůrcem v čl. 5 odst. 3 směrnice o informační společnosti prezentovány jako fakultativní, nicméně členské státy jsou povinny je provést do svého vnitrostátního práva, aby zajistily dosažení souladu s článkem 13 Listiny (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-154" href="#t-154">154</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">106.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Problém, který je ovšem často zdůrazňován komentátory (a z něhož vychází poněkud „tvůrčí“ výklad „pastiše“, resp. „parafráze či koláže“ navrhovaný společností Pelham a dalšími, německou vládou a Komisí), spočívá v tom, že takový systém extenzivních výlučných práv a uzavřených, taxativně vyjmenovaných výjimek a omezení je ze své podstaty obzvláště rigidní.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">107.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Jak jsme mohli vidět, podle současných výjimek a omezení může být chráněný materiál předmětem volného opětovného užití pouze tehdy, přispívá-li k vytvoření zjevně napodobujícího uměleckého počinu („pastiše“, resp. „parafráze či koláže“) nebo je odkazem na zdrojové dílo v rámci „dialogu“ („citace“) nebo je humoristickým či kritickým détournement („parodie“). Uvedený systém nikdy neumožňuje přivlastnění si takového materiálu, který je vybrán „pouze“ pro svou estetickou hodnotu, a jeho opětovné užití v nové tvorbě. To platí bez ohledu na i) rozsah a hodnotu (tvůrčí i ekonomickou) vypůjčeného materiálu a na ii) rozsah vkladu samotného uživatele, a tudíž na „tvůrčí intenzitu“ takové nové tvorby. Považuji za poměrně zřejmé, že váha nároku na duševní vlastnictví dotčeného nositele práv podle článku 13 nebo čl. 17 odst. 2 Listiny závisí na prvním uvedeném parametru, zatímco váha nároku na svobodu umění nového tvůrce podle článku 13 Listiny závisí na tom druhém. Jak dokládají příklady uvedené v bodě 32 výše, význam inovací a kulturní hodnoty spjatých s takovým opětovným užitím může být značný (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-155" href="#t-155">155</a>
</span>). Stávající systém však neponechává žádný prostor pro takové nuance.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">108.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Uvedený systém totiž zachází naprosto stejně jak s paděláním, plagiátorstvím a přehnanou horlivostí některých adeptů „apropriačního umění“ (kteří si ze stávajících děl půjčují velmi extenzivně, aniž by přinášeli nějaký větší vlastní vklad) (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-156" href="#t-156">156</a>
</span>), jejichž produkty by mohly významně poškodit hospodářské zájmy nositelů práv tím, že samy nahradí zdrojový materiál (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-157" href="#t-157">157</a>
</span>), tak s uměleckými díly vytvořenými tak, že si autoři vypůjčí jen malé množství chráněného materiálu nebo jej použijí vysoce „transformativním“ způsobem, přičemž takto vzniklá nová tvorba z uvedeného důvodu nekonkuruje dotčenému zdroji, a tudíž by takovou újmu nezpůsobila. Ve věci v původním řízení například německé soudy konstatovaly, že zkomponování a využívání skladby Nur mir nemělo žádný negativní dopad na běžné využívání skladby Metall auf Metall (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-158" href="#t-158">158</a>
</span>). Při neexistenci použitelné výjimky nebo omezení jsou však uvedené hospodářské úvahy stávajícími pravidly jednoduše ignorovány (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-159" href="#t-159">159</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">109.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Jádrem problému je, zda taková „rovnováha“ splňuje požadavky čl. 52 odst. 1 Listiny (a lze ji tedy považovat za skutečně „přiměřenou“). V této fázi bych rád zdůraznil, že unijní normotvůrce má samozřejmě širokou posuzovací pravomoc, pokud jde o vyvážení dvou množin konkurujících si práv a zájmů, které jsou obě chráněny Listinou (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-160" href="#t-160">160</a>
</span>). Existuje tedy více než jeden výsledek, který lze považovat za „přiměřenou rovnováhu“ a za řešení slučitelné s uvedeným ustanovením. V této souvislosti se normotvůrce může v zásadě volně rozhodnout, že jazýček vah vychýlí ve prospěch nositelů práv a přizná jejich duševnímu vlastnictví „vysokou úroveň“ ochrany. Ani tento prostor pro uvážení však nemůže být neomezený. V opačném případě by požadavek proporcionality stricto sensu ztratil veškerý smysl a s ním pozbyl i záruku důležitého základního práva, kterou má zajistit. Jak uvedl generální advokát H. Saugmandsgaard Øe ve svém stanovisku ve věci Tele2 Sverige a další (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-161" href="#t-161">161</a>
</span>), tento požadavek „otevírá debatu o hodnotách, které mají převážit v demokratické společnosti, a v konečném důsledku o typu společnosti, v níž si přejeme žít“.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">110.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Měl by být přijat odpovídající standard přezkumu, aby byl uvedený prostor pro uvážení uveden do souladu s požadavkem soudní kontroly. Podle mého názoru by tedy Soudní dvůr měl mít možnost vymezit se proti opatření přijatému unijním normotvůrcem za takových okolností, kdy je „rovnováha“ mezi základními právy v uvedeném opatření nastavena zjevně nesprávně (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-162" href="#t-162">162</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">111.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Pokud jde o systém zavedený směrnicí o informační společnosti, je podle mne nutno rozlišovat. Co se týče práv souvisejících s autorským právem přiznaným výrobcům zvukových záznamů, filmů a vysílacím organizacím, jak je vykládá Soudní dvůr, je tato rovnováha zjevně nastavena nesprávně (1). Naproti tomu, pokud jde o autorské právo přiznané autorům, je tato rovnováha obecně řečeno v souladu s čl. 52 odst. 1 Listiny (2). Určitý posun by však mohl být žádoucí de lege ferenda (3).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">1.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Nerovnováha práv souvisejících s autorským právem, jak jsou v současné době vykládána</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">112.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Pokud jde o práva související s autorským právem, je podle mého názoru zřejmé, že je-li pod výlučná práva na rozmnožování, která svědčí dotčeným výrobcům nebo vysílatelům, zařazeno „rozpoznatelné“ opětovné užití jakéhokoli, byť „velmi krátkého“, výňatku v nové tvorbě, který je převzat z takových předmětů ochrany, jako jsou zvukové záznamy, záznamy filmů nebo vysílání, a který je vybrán „pouze“ pro své estetické vlastnosti, pak zjevně není zajištěna „přiměřená rovnováha“ mezi právem těchto zúčastněných stran k duševnímu vlastnictví podle čl. 17 odst. 2 Listiny a právem každého na svobodu umění podle článku 13 Listiny. Právě takto totiž rozhodl BVerfG ve věci v původním řízení na základě základních práv zaručených německou ústavou (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-163" href="#t-163">163</a>
</span>), pokud jde o opětovné užití krátkých „vzorků“ (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-164" href="#t-164">164</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">113.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Při tomto vyvažování by totiž měla mít svoboda umění podle článku 13 Listiny velkou váhu. Důvodem je skutečnost, že jakožto vyjádření svobody projevu „je jedním ze základních pilířů“ demokratické společnosti. Právo každého jednotlivce podílet se na kulturním životě společenství je totiž „jednou ze základních podmínek [pokroku takové společnosti]“ (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-165" href="#t-165">165</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">114.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Naproti tomu nárok výrobců a vysílacích organizací na základě čl. 17 odst. 2 Listiny natolik imperativní není. Připomínám, že k právu duševního vlastnictví zakotvenému v uvedeném ustanovení musí být přihlíženo ve vztahu k jeho funkci ve společnosti (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-166" href="#t-166">166</a>
</span>). Jinými slovy, ochrana „vlastnictví“ výrobce/vysílací organizace není cílem sama o sobě. Výlučná práva související s autorským právem ke zvukovým záznamům, filmům a vysílání by měla být posuzována ve světle jejich odůvodnění. Jakožto omezení svobody umění každé osoby totiž uvedená práva nesmí mít širší rozsah, než uvedené odůvodnění vyžaduje (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-167" href="#t-167">167</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">115.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Logika ochrany investic, která odůvodňuje práva související s autorským právem přiznaná výrobcům a vysílacím organizacím, vysvětlená v bodě 28 výše, nemůže podle mého názoru s ohledem na svobodu umění vyžadovat, aby uvedená související práva pokrývala tvůrčí opětovné užití jakéhokoli „rozpoznatelného“ výňatku ze zvukových záznamů, filmů nebo vysílání, a to bez ohledu na svou opodstatněnost (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-168" href="#t-168">168</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">116.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Pouhá skutečnost, že producenti a vysílací organizace mohou čerpat příjmy z udělování licencí k takovým výňatkům, není sama o sobě relevantní. Smyslem práv souvisejících s autorským právem bylo zajistit, aby prodeje a legální transakce týkající se těchto předmětů ochrany nebyly ohroženy neoprávněně pořizovanými rozmnoženinami, tak aby výrobci a vysílací organizace mohli z těchto předmětů ochrany získat uspokojivé výnosy a vrátily se jim investice, které do jejich výroby vložili (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-169" href="#t-169">169</a>
</span>). Nebyly zamýšleny tak, aby výrobcům a vysílacím organizacím zaručovaly možnost vybírat nejvyšší možnou odměnu z jejich zvukových záznamů, filmů a vysílání prostřednictvím udělování licencí na jakýkoli výňatek (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-170" href="#t-170">170</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">117.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Na rozdíl od „vypůjčení si“ hmotného majetku určité osoby neplatí, že by každá jednotlivá rozmnoženina výňatků ze zvukového záznamu, filmu nebo vysílání snižovala hodnotu těchto děl a ohrožovala investice dotyčného výrobce nebo vysílací organizace. Uvedení nositelé práv by měli být chráněni pouze před rozmnoženinami částí svých předmětů ochrany, jako jsou „vzorky“ zvukových záznamů, které jsou dostatečně podstatné (z kvantitativního či kvalitativního hlediska), aby zasahovaly do jejich možnosti dosáhnout uspokojivé návratnosti svých investic, neboť by mohly být použity k vytvoření náhradního produktu, který by mohl mít negativní dopad na prodej těchto předmětů ochrany nebo na jiné legální transakce s nimi (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-171" href="#t-171">171</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">118.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Například v případě zvukových záznamů by sem spadaly dlouhé nebo charakteristické vzorky integrující chytlavé hudební fráze (hooks) slavných písní. Naproti tomu opětovné užití krátkých nebo nevýrazných vzorků by takové riziko nevyvolávalo bez ohledu na to, zda jsou uvedené vzorky „rozpoznatelné při poslechu“ ve vzájemném srovnání. Zájem nositelů práv na potlačování svobody umění ve druhém uvedeném případě je tedy sotva odůvodněný (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-172" href="#t-172">172</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">119.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Naproti tomu taková konstrukce vážně narušuje svobodu umění, neboť brání současným uměleckým formám umožněným digitální revolucí a založeným na opětovném užití zvukových záznamů a záznamů filmů nebo vysílání, jako je sampling, a to navzdory kulturní hodnotě s nimi spjaté. Předkládání každého „rozpoznatelného“ opětovného užití jakéhokoli výňatku ze zvukových záznamů, záznamů filmů a vysílání k předchozí kontrole ze strany nositelů práv je rovněž v rozporu se samotným fungováním a realitou internetu. Pokud by byla uvedená práva vykládána tímto způsobem, zasahovala by do každodenní komunikace a trendů na internetu, jako jsou memy, gify, ale též celá škála UGC analyzovaná výše (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-173" href="#t-173">173</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">120.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Opačné argumenty podle mého názoru při přezkumu neobstojí. Obtíže spjaté se schvalováním užití vzorků již byly posuzovány výše. Tvrzení CG, které zopakoval před Soudním dvorem, a sice že neexistuje skutečná překážka pro umění, neboť s ohledem na to, že práva související s autorským právem se vztahují pouze na rozmnoženiny zvukového záznamu (nebo záznamu filmu atd.) jako takového, mohou tvůrci vždy sami tyto nahrané zvuky (nebo obraz) znovu vytvořit (s využitím hudebních nástrojů nebo jakýchkoli nezbytných pomůcek), je nepřesvědčivé. Podle mého názoru toto tvrzení popírá samotnou podstatu umělecké formy, která spočívá právě v užívání zaznamenané hudby za účelem vytvoření hudby nové (nebo zaznamenaného audiovizuálního obsahu za účelem vytvoření nového audiovizuálního obsahu). Vychází ze zlehčujícího předpokladu, podle kterého jsou například v hudbě používány „vzorky“ zvukových záznamů k úspoře pracovní síly, času a úsilí, které by bylo nutno vynaložit k opětovnému vytvoření výchozího zvuku. „Vzorky“ jsou totiž často používány a kombinovány z důvodu zvláštních estetických výsledků, které tím vznikají. Nebylo by vždy možné dosáhnout stejného výsledku opětovným zaznamenáním zvuku zachyceného na nahrávce. Neplatí tedy, že by (z uměleckého hlediska) byly takové dvě nahrávky vždy vzájemně nahraditelné. V řadě situací navíc sampling vyžaduje více času a úsilí než autonomní výroba podobného zvuku. Osoby, které sampling provádějí, se musí věnovat poslechu velkého množství hudby, vybrat to, co spolu podle nich bude ladit, a následně to zpracovat. To může být pracné (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-174" href="#t-174">174</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">121.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Jsem si dobře vědom toho, že již vyloučení „vzorků“, které jsou změněny do té míry, že jsou „nerozpoznatelné při poslechu“, z práva výrobců zvukových záznamů na rozmnožování provedené v rozsudku Pelham I bylo Soudním dvorem prezentováno tak, že přispívá k zajištění „přiměřené rovnováhy“ mezi svobodou umění a právem k duševnímu vlastnictví výrobce.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">122.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Nicméně zaprvé tvrzení, že sampling je přípustný, jen pokud je nerozpoznatelný, rovněž popírá část podstaty uměleckých forem založených na tvorbě hudby prostřednictvím užívání nahrávek vybraných pro jejich estetické kvality: pokud musí být „vzorek“ zdeformován do té míry, aby byl nerozpoznatelný, proč jej vůbec používat (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-175" href="#t-175">175</a>
</span>)? Ještě důležitější je, že Soudní dvůr, při vší úctě, neprovedl důkladné porovnání dotčených práv a zájmů (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-176" href="#t-176">176</a>
</span>). Ačkoli tvrdil, že jeho výklad ponechává určitý prostor pro volné opětovné užití vzorků (jejich zdeformováním) (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-177" href="#t-177">177</a>
</span>), nevysvětlil, jak by jakýkoli „rozpoznatelný“ vzorek, i velmi krátký, i) mohl zasahovat do možnosti výrobce dosáhnout uspokojivé návratnosti své investice a ii) proč by hospodářské zájmy výrobce měly převážit nad pro společnost základní svobodou umění i ve vztahu ke krátkým výňatkům.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">123.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Podle mého názoru existuje několik způsobů, jak nerovnováhu popsanou v předchozích bodech napravit, a to pomocí komplexního přístupu k systému zavedenému směrnicí o informační společnosti.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">124.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Na jedné straně by mohl jít Soudní dvůr nad rámec rozsudku Pelham I a namísto toho přijmout teleologický výklad onoho spíše otevřeného pojmu „rozmnožování po částech“ ve smyslu čl. 2 písm. c) až e) směrnice o informační společnosti (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-178" href="#t-178">178</a>
</span>), a to s náležitým ohledem na logiku, z níž existence práva zakotveného v uvedeném ustanovení vychází, tedy v tom smyslu, že se vztahuje pouze na výňatky, které by mohly zasahovat do možnosti výrobce nebo vysílací organizace dosahovat uspokojivé návratnosti své investice. Přijetí takového pravidla de minimis by „obnovilo rovnováhu“ na straně práv souvisejících s autorským právem, a zajistilo by tak jejich slučitelnost s čl. 52 odst. 1 Listiny.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">125.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Na druhé straně by bylo nezbytného „obnovení rovnováhy“ dosaženo rovněž v případě, že by unijní normotvůrce změnil směrnici o informační společnosti tak, že by z ní, konkrétně z působnosti čl. 2 písm. c) až e), výslovně vyloučil krátké výňatky (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-179" href="#t-179">179</a>
</span>) nebo do ní vložil výjimku týkající se opětovného užití chráněného materiálu, včetně výňatků ze zvukových záznamů, filmů a vysílání v nové umělecké tvorbě, s výhradou (mimo jiné) provedení třístupňového testu zakotveného v čl. 5 odst. 5 uvedené směrnice (připomínám, že dotčený test vyžaduje, aby užití nebylo „v rozporu s běžným způsobem užití díla nebo jiného předmětu ochrany“), jak je podrobně analyzováno v oddíle 3 níže.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">2.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Dostatečná rovnováha je zajištěna ve vztahu k autorskému právu</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">126.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Naproti tomu zákaz využívat „originální“ části chráněných děl, byť malé, pro účely nové tvorby, s výhradou výjimek týkajících se „citace“, „parodie“ a „pastiše“, resp. „parafráze či koláže“, podle mého názoru splňuje požadavky proporcionality stricto sensu.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">127.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Nárok na duševní vlastnictví autora podle čl. 17 odst. 2 Listiny má mnohem větší váhu v rámci uvedeného vyvažování než nároky výrobců a vysílacích organizací, které byly předmětem analýzy v předchozím oddíle. Funkcí duševního vlastnictví autora k jeho „dílům“ je totiž chránit jeho vlastní právo na svobodu umění podle článku 13 Listiny. Nejedná se pouze o ochranu hospodářské investice. Existují jiné, osobnější a podstatnější důvody, které spojují autora s plody jeho tvorby a z nichž je patrné, proč si oprávněně přeje mít možnost vyjádřit se k opětovnému užití svého díla jinými tvůrci (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-180" href="#t-180">180</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">128.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Opětovným užitím díla v nové tvorbě tak vlastně dochází ke konfrontaci dvou tvůrců, kteří mají dva vzájemně protichůdné nároky na svobodu umění, v důsledku čehož je sladění těchto protichůdných zájmů obzvláště složitým úkolem. Tato situace v tomto ohledu odůvodňuje přiznání obzvláště širokého prostoru pro uvážení unijnímu normotvůrci.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">129.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Podle mého názoru, zatímco přesná váha jejich příslušného nároku může být v každém jednotlivém případě odlišná, jak je uvedeno v bodě 107 výše, abstraktní „rovnováha“ nastolená ve směrnici o informační společnosti je obecně „přiměřená“. Rozsah práva na rozmnožování přiznaného autorům k jejich „dílům“ podle čl. 2 písm. a) směrnice o informační společnosti má sice vlastní dopad na umělecké formy založené na opětovném užití a každodenním sdělování na internetu (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-181" href="#t-181">181</a>
</span>), ale nejde nad rámec jeho odůvodnění, neboť je omezeno na pořizování rozmnoženin „originálních“ částí děl, přičemž umožňuje každému, aby opětovně použil prvky, které nejsou vlastní tvorbou autora, jak je vysvětleno v bodě 26 výše. Kromě toho výjimky týkající se „citace“, „parodie“ a „pastiše“, resp. „parafráze či koláže“ ponechávají prostor pro užívání existujících děl formou odkazů/navázání dialogu nebo nápodoby, či dokonce i pro jejich překroucení pro humoristické nebo satirické účely (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-182" href="#t-182">182</a>
</span>). To neznamená, že „rovnováha“ dosažená ve stávajícím systému je jedinou představitelnou rovnováhou, jak bude vysvětleno v následujícím oddíle.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">3.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Žádoucí vývoj de lege ferenda</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">130.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Často se uvádí, že konečným cílem unijních pravidel týkajících se literárního a uměleckého vlastnictví je podporovat tvorbu, výrobu a šíření informací, znalostí a kultury (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-183" href="#t-183">183</a>
</span>). Výlučná práva, jakož i výjimky a omezení by logicky měly být koncipovány s ohledem na uvedený konečný cíl.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">131.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">V tomto ohledu by mohlo být žádoucí zvýšit flexibilitu uvedeného systému, pokud jde o umělecké (nebo dokonce sdělné) opětovné užití chráněného materiálu. Byl by lépe přizpůsoben potřebám různých současných uměleckých hnutí, jako je hip-hop. Je přinejmenším sporné, zda by se uvedenému žánru dařilo tak jako v 80. letech 20. století, kdyby výlučná práva přiznaná autorům a výrobcům, jak jsou stanovena ve směrnici o informační společnosti, byla uplatňována doslovně. Totéž platí pro řadu historických příkladů uvedených v bodě 32 výše. Bránění rozvoji nových uměleckých forem rozhodně není společensky žádoucím výsledkem. Uvedený systém by mohl být rovněž lépe sladěn s fungováním a trendy na internetu. UGC je v tomto ohledu důležitým sociálním jevem. Systém ve své současné podobě však nenabízí specifická řešení tohoto problému. Celá řada cenných odvozených projevů existuje na internetu v určité šedé zóně, povětšinou díky určité implicitní toleranci ze strany nositelů práv (nebo skutečné neschopnosti všechny tyto projevy kontrolovat). I tyto formy tvořivosti by patrně měly být podporovány. Není to jen otázka sociální participace, ale i otázka umělecké rozmanitosti. V konečném důsledku existuje rovněž riziko, že uvedený systém bude odmítnut tvůrci i veřejností, pokud se jeho příliš rigidní pravidla nepřizpůsobí měnícímu se prostředí.</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">132.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Stanovení výjimky zaměřené na umělecké opětovné užití chráněného materiálu (jako je koncepce „volného užití“ v německém právu), která by umožnila konkrétní vyvážení práv a zájmů stran v každém jednotlivém případě, by v tomto ohledu pomohlo. Podpořilo by případy vysoce tvůrčího, a tedy společensky hodnotného uměleckého opětovného užití (zatímco bezduché kopírování by bylo brzděno). Lze si představit i systém ohraničených, povinných licencí nebo zákonných odměn (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-184" href="#t-184">184</a>
</span>) na podporu starších tvůrců v některých případech. Taková flexibilní a otevřená výjimka by rovněž zajistila, aby se systém literárního a uměleckého vlastnictví včas přizpůsoboval současným a budoucím sociálním a technologickým změnám. Z hospodářského hlediska by skutečnost, že mnoho zemí světa takovou koncepci přijalo, měla zmírnit obavy, že by „zničila“ odvětví kultury v Unii (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-185" href="#t-185">185</a>
</span>). V každém případě by bylo na normotvůrci, aby takové mechanismy zavedl (<span class="note footnote notemarker">
<a id="c-186" href="#t-186">186</a>
</span>).</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">V.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">Závěry</p>
</td>
</tr>
</table>
    <table cellpadding="0" cellspacing="0" border="0" width="100%">
<col width="5%"/>
<col width="95%"/>
<tr>
<td valign="top">
<p class="count">133.</p>
</td>
<td valign="top">
<p class="normal">S ohledem na všechny výše uvedené úvahy navrhuji Soudnímu dvoru, aby na předběžné otázky položené Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr, Německo) odpověděl následovně:</p>
</td>
</tr>
</table>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-182" title="page-50">
      „1) Článek 5 odst. 3 písm. k) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti
    </p>
    <p class="C10Marge1" id="para-183" title="page-50">
      musí vykládán v tom smyslu, že
    </p>
    <p class="C10Marge1" id="para-184" title="page-50">
      pojem ‚pastiš, resp. parafráze či koláž‘ ve smyslu uvedeného ustanovení zahrnuje umělecký počin, který i) evokuje již existující dílo tím, že přejímá jeho charakteristický ‚umělecký jazyk‘, a zároveň ii) se zřetelně liší od napodobovaného zdroje a iii) je určen k tomu, aby byl rozpoznán jako napodobenina. Účel sledovaný tímto zjevným napodobením stylu je naproti tomu irelevantní. Užití chráněných prvků pocházejících z děl nebo jiných předmětů ochrany, včetně „vzorků“ zvukových záznamů, spadá do rámce příslušné výjimky tam, kde je výsledkem umělecký počin mající tyto základní charakteristiky
    </p>
    <p class="C09Marge0avecretrait" id="para-185" title="page-50">
      2) Článek 5 odst. 3 písm. k) směrnice 2001/29
    </p>
    <p class="C10Marge1" id="para-186" title="page-50">
      musí být vykládán v tom smyslu, že
    </p>
    <p class="C10Marge1" id="para-187" title="page-51">
      užití díla nebo jiného předmětu ochrany musí být považováno za užití ‚pro účely parafráze či koláže‘ ve smyslu uvedeného ustanovení, pokud je povaha uvedeného užití jakožto ‚pastiše, resp. parafráze či koláže‘ rozpoznatelná osobou, které je opětovně použitý chráněný materiál znám a která disponuje rozumovým pochopením, jež je pro vnímání ‚pastiše, resp. parafráze či koláže‘ nezbytné.“
    </p>
    <div/>
  <hr class="note"/>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-1" href="#c-1">1</a>
</span>) Původní jazyk: angličtina.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-2" href="#c-2">2</a>
</span>) Pokud jde o definici samplingu, viz stanovisko generálního advokáta M. Szpunara ve věci Pelham a další (C‑476/17, EU:C:2018:1002, bod 1, dále jen „stanovisko generálního advokáta M. Szpunara ve věci Pelham a další“): „[s]ampling (vzorkování) je technika spočívající v tom, že se pomocí elektronických zařízení vyjímají úryvky […] zvukového záznamu za tím účelem, aby byly použity jako prvky nové skladby v jiném zvukovém záznamu“.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-3" href="#c-3">3</a>
</span>) „Zvukovým záznamem“ se v autorském právu rozumí výlučně sluchem vnímatelný „záznam“ zvuků (tj. nahrávka zvuku) [viz článek 3 Mezinárodní úmluvy o ochraně výkonných umělců, výrobců zvukových záznamů a rozhlasových organizací, uzavřené v Římě dne 26. října 1961 (dále jen „Římská úmluva“), a čl. 2 písm. b) Smlouvy Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO) o výkonech výkonných umělců a o zvukových záznamech, přijaté v Ženevě dne 20. prosince 1996 a schválené jménem Evropského společenství rozhodnutím Rady 2000/278/ES ze dne 16. března 2000 (Úř. věst. 2000, L 89, s. 6; Zvl. vyd. 11/33, s. 208) (dále jen „WPPT 1996“)].</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-4" href="#c-4">4</a>
</span>) Rozsudek ze dne 29. července 2019, Pelham a další (C‑476/17, EU:C:2019:624, dále jen „rozsudek Pelham I“).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-5" href="#c-5">5</a>
</span>) Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 22. května 2001 (Úř. věst. 2001, L 167, s. 10; Zvl. vyd. 17/01, s. 230).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-6" href="#c-6">6</a>
</span>) Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 17. dubna 2019, kterou se mění směrnice 96/9/ES a 2001/29/ES (Úř. věst. 2019, L 130, s. 92).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-7" href="#c-7">7</a>
</span>) Článek 17 odst. 7 písm. b) směrnice č. 2019/790 sice na projednávanou věc použitelný není (neboť se netýká práva na sdělování veřejnosti ani opětovného užití chráněného materiálu uživateli „služeb pro sdílení obsahu on-line“), nicméně uvedené ustanovení a čl. 5 odst. 3 písm. k) směrnice o informační společnosti by měly být vykládány jednotně (obdobně viz rozsudek ze dne 31. května 2016, Reha Training, C‑117/15, EU:C:2016:379, body 28 až 34).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-8" href="#c-8">8</a>
</span>) Viz článek 5 Grundgesetz (základní zákon).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-9" href="#c-9">9</a>
</span>) Podle uvedeného ustanovení „[n]ezávislé dílo, které bylo vytvořeno na základě volného užití díla jiné osoby, může být zveřejněno a využíváno bez svolení autora použitého díla“. BVerfG měl za to, že se může toto ustanovení použít obdobně i na opětovné užití zvukových záznamů.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-10" href="#c-10">10</a>
</span>) Členové skupiny Kraftwerk se sice dovolávají především souvisejících práv autorů zvukových záznamů. Podpůrně se však opírají i o autorské právo. Výjimka týkající se „pastiše“, resp. „parafráze či koláže“ stanovená v čl. 5 odst. 3 písm. k) směrnice o informační společnosti se v každém případě uplatní průřezově na autorské právo i na všechna práva s ním související (viz bod 36 níže). Předběžné otázky týkající se uvedené výjimky se tedy neomezují na užití zvukových záznamů, ale zahrnují i užití jiných předmětů ochrany, jako jsou díla. V rámci analýzy by tak měly být zohledněny oba druhy práv.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-11" href="#c-11">11</a>
</span>) Daná problematika se sice týká umění obecně, nicméně vzhledem k tomu, že se věc v původním řízení týká hudby, zaměřím své úvahy na tuto oblast a pouze příležitostně se vypravím i do jiných oblastí.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-12" href="#c-12">12</a>
</span>) Svoboda umění je jako samostatné základní právo uznávána jak na vnitrostátní úrovni v různých členských státech včetně Německa [viz článek 5 Grundgesetz (základní zákon)], tak v mezinárodním právu [viz článek 27 Všeobecné deklarace lidských práv (dále jen „Všeobecná deklarace“), čl. 15 odst. 1 písm. a) Mezinárodního paktu OSN o hospodářských, sociálních a kulturních právech (dále jen „Pakt“) a čl. 19 odst. 2 Mezinárodního paktu OSN o občanských a politických právech].</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-13" href="#c-13">13</a>
</span>) Vysvětlení k Listině základních práv (Úř. věst. 2007, C 303, s. 17). Evropský soud pro lidská práva (dále jen „ESLP“) rozhodl, že svoboda projevu, jak je zaručena článkem 10 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950 (dále jen „EÚLP“), zahrnuje „svobodu uměleckého projevu“ (rozsudek ESLP ze dne 24. května 1988, Müller a další v. Švýcarsko, CE:ECHR:1988:0524JUD001073784, bod 27). Rozdíl mezi nimi spočívá v tom, zda je projev „umělecký“, či nikoli.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-14" href="#c-14">14</a>
</span>) V tomto smyslu viz rozsudek Pelham I (bod 34); rozsudek ESLP ze dne 24. května 1988, Müller a další v. Švýcarsko, CE:ECHR:1988:0524JUD001073784, bod 27, a rozsudek ESLP ze dne 8. července 1999, Karataş v. Turecko, CE:ECHR:1999:0708JUD002316894, bod 49.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-15" href="#c-15">15</a>
</span>) Jak vyplývá z užití obecného výrazu „umění“ v článku 13, dotčená svoboda má široký rozsah, který zahrnuje všechny formy uměleckého projevu bez ohledu na nosič (literaturu, hudbu, výtvarné umění atd.) [viz Peers, S., Hervey, T., Kenner, J., a Ward, A., (eds), The EU Charter of Fundamental Rights: A Commentary, Hart Publishing, Oxford, 2021, s. 417 až 419].</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-16" href="#c-16">16</a>
</span>) Viz Bernská úmluva o ochraně literárních a uměleckých děl (Pařížský akt ze dne 24. července 1971) ve znění změny ze dne 28. července 1979 (dále jen „Bernská úmluva“); Smlouva Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO) o právu autorském, přijatá v Ženevě dne 20. prosince 1996, schválená jménem Evropského společenství rozhodnutím Rady č. 2000/278/ES ze dne 16. března 2000 (Úř. věst. 2000, L 89, s. 6; Zvl. vyd. 11/33, s. 208, dále jen „Smlouva WCT“), a Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví, která je přílohou 1 C Dohody o zřízení Světové obchodní organizace (WTO), podepsaná v Marrákeši dne 15. dubna 1994 a schválená rozhodnutím Rady 94/800/ES ze dne 22. prosince 1994 o uzavření dohod jménem Evropského společenství s ohledem na oblasti, které jsou v jeho pravomoci, v rámci Uruguayského kola mnohostranných jednání (1986–1994) (Úř. věst. 1994, L 336, s. 1; Zvl. vyd. 11/21, s. 80) (dále jen „dohoda TRIPS“).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-17" href="#c-17">17</a>
</span>) Ke skutečnosti, že článek 10 EÚLP (a potažmo článek 13 Listiny) ukládá orgánům veřejné moci nejen „negativní“ (nezasahovat), ale i „pozitivní povinnosti“ (přijmout opatření k zajištění účinného využívání svobody projevu), viz rozsudek ESLP ze dne 6. května 2003, Appleby v. Spojené království, CE:ECHR:2003:0506JUD004430698, bod 39. Umělecká svoboda a ochrana autorského práva jsou totiž často v nástrojích mezinárodního práva upraveny společně [viz čl. 27 odst. 1 a 2 Všeobecné deklarace a čl. 15 písm. a) a c) Paktu].</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-18" href="#c-18">18</a>
</span>) A soubor „osobnostních práv“ (viz článek 6 bis Bernské úmluvy), na něž se směrnice o informační společnosti nevztahuje. Viz dále poznámka pod čarou 54 níže.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-19" href="#c-19">19</a>
</span>) V tom smyslu, že „odráží osobnost jejich autora“ [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. července 2009, Infopaq International (C‑5/08, EU:C:2009:465, bod 37, dále jen „rozsudek Infopaq“)]. Umělecká hodnota je naproti tomu irelevantní. Soudci totiž nemohou rozhodnout o tom, co je „dobré“ nebo „špatné“ umění (neboť se jedná o otázku, která je ze své podstaty subjektivní).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-20" href="#c-20">20</a>
</span>) Viz též článek 9 Bernské úmluvy.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-21" href="#c-21">21</a>
</span>) Viz body 9 až 11 a 14 odůvodnění směrnice o informační společnosti, jakož i stanovisko generálního advokáta Szpunara ve věci Pelham I (bod 83).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-22" href="#c-22">22</a>
</span>) Stejně jako je tomu v případě svobody projevu zakotvené v článku 11 Listiny, i ve vztahu ke svobodě umění s ohledem na extenzivní formulaci článku 13 Listiny platí, že tato svoboda nebrání pouze cenzuře z politických nebo morálních důvodů. Omezení druhu materiálů, které mohou umělci používat, vede rovněž k „omezení“ umění ve smyslu článku 13.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-23" href="#c-23">23</a>
</span>) Viz článek 2 Smlouvy WCT a čl. 9 odst. 2 Dohody TRIPS.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-24" href="#c-24">24</a>
</span>) Viz rozsudek Infopaq (body 38, 39 a 48).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-25" href="#c-25">25</a>
</span>) Určité uspořádání takových prvků ve skladbě totiž sice může být „originální“ a odůvodňovat ochranu podle autorského práva, nicméně ze skladatele nečiní výlučného vlastníka každého z těchto prvků individuálně, neboť se nejedná o „jeho tvorbu“, ale o sdílený slovník používaný nesčetnými tvůrci. Viz Wilson, L., „The case for common property in musical objects“, Vanderbilt Journal of Entertainment &amp; Technology Law, sv. 26, č. 3, 2024, s. 413 až 460.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-26" href="#c-26">26</a>
</span>) V tomto smyslu viz rozsudky Infopaq (body 38, 39 a 48) a ze dne 1. prosince 2011, Painer (C‑145/10, EU:C:2011:798, body 36, 40, 41, 42 a 95 až 98).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-27" href="#c-27">27</a>
</span>) Neexistuje žádná spodní hranice počtu not, které by bylo možno volně kopírovat, přičemž až po jeho překročení by se uplatnilo právo na rozmnožování. Otázka, zda jsou vypůjčené prvky chráněny autorským právem, není posuzována kvantitativně, ale kvalitativně.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-28" href="#c-28">28</a>
</span>) Kritérium protiprávního jednání spočívá ve srovnání formativních prvků existujícího díla s novou tvorbou. U hudebních děl se jedná o srovnání fonetické. Protiprávní jednání je konstatováno tehdy, pokud jsou některé originální prvky prvního díla (smysly) vnímatelné ve druhém díle. Drobné změny, jako jsou změny klíče nebo rychlosti, jsou irelevantní. Pokud jsou však změny takové, že originální prvky prvního díla již nejsou v jiném předmětu ochrany vnímatelné, nejedná se o „rozmnožování“ ve smyslu čl. 2 písm. a) směrnice o informační společnosti [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. března 2021, VG Bild-Kunst (C‑392/19, EU:C:2021:181, bod 25)].</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-29" href="#c-29">29</a>
</span>) S výhradou výjimek a omezení, které budou předmětem diskuse v oddíle B níže.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-30" href="#c-30">30</a>
</span>) Ponechám stranou (neboť se nemohu zabývat každým individuálním potenciálním problémem v jediném stanovisku) právo na rozmnožování přiznané výkonným umělcům k záznamům jejich výkonů podle čl. 2 písm. b) směrnice o informační společnosti, které vychází z odlišné logiky.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-31" href="#c-31">31</a>
</span>) Viz též článek 10 Římské úmluvy, článek 11 WPPT 1996 a čl. 14 odst. 2 Dohody TRIPS.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-32" href="#c-32">32</a>
</span>) Je-li například hudební dílo zaznamenáno, pak kromě autorského práva k uvedenému dílu, které svědčí jeho autorovi, je i samotný záznam chráněn právem souvisejícím s autorským právem, které je zakotveno v čl. 2 písm. c) směrnice o informační společnosti a které je přiznáno výrobci.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-33" href="#c-33">33</a>
</span>) Viz bod 10 odůvodnění směrnice o informační společnosti.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-34" href="#c-34">34</a>
</span>) Pokud jde o skutečnost, že sampling je formou uměleckého projevu chráněnou článkem 13 Listiny, viz rozsudek Pelham I (bod 35). Totéž platí obdobně pro opětovné užití filmového díla či vysílání za účelem vytvoření uměleckého díla.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-35" href="#c-35">35</a>
</span>) Viz Grisse, K., a Kaiser, C., „On the significance of (un)recognisability for the reproduction right in European copyright law: Pelham GmbH v. Hutter (C-476/17)“, European Intellectual Property Review, sv. 44, č. 2, 2022, s. 78 až 90, s. 82.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-36" href="#c-36">36</a>
</span>) S výhradou výjimky a omezení, které budou předmětem diskuse v oddíle B níže.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-37" href="#c-37">37</a>
</span>) Vede se rozsáhlá diskuse o tom, co tím Soudní dvůr mínil (viz zejména Grisse, K., a Kaiser, C., pozn. pod čarou 36, op. cit., s. 82).. Podle mého názoru Soudní dvůr slovem „rozpoznatelný“ myslel to, že „vzorek“ lze fonetickým srovnáním přiřadit k původnímu zvukovému záznamu (obdobně viz poznámka pod čarou 28 výše). Slova „při poslechu“ jsou (jasně) míněna tak, že „vzorek“ musí být vnímatelný člověkem. Nespadají sem „vzorky“, které jsou detekovatelné pouze roboty a stroji. Obtížně se odpovídá na otázku, čí ucho je relevantní. Výrobce hip-hopové hudby s odbornými znalostmi odhalí více vzorků než běžný posluchač. Soudy by mohly tento problém řešit pomocí právní fikce (podobné „průměrnému spotřebiteli“ v právu ochranných známek). Předkládající soud ostatně použitím odpovědi Soudního dvora v rozsudku Pelham I vytvořil fikci „průměrného posluchače hudby“ právě pro tento účel. Uvedený soud měl za to, že dotčený „vzorek“, byť mírně upravený, je takovým posluchačem stále „rozpoznatelný při poslechu“ skladby Nur mir.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-38" href="#c-38">38</a>
</span>) Relevantní právo na rozmnožování se totiž neuplatní pouze tehdy, pokud byl výňatek z předmětu ochrany pozměněn natolik, že je v nové tvorbě „nerozpoznatelný“ [viz rozsudek Pelham I (body 29 až 31)]. Obdobně viz poznámka pod čarou 28 výše.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-39" href="#c-39">39</a>
</span>) Citát je připisován ruskému skladateli I. Stravinskému.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-40" href="#c-40">40</a>
</span>) Stanovisko generálního advokáta M. Szpunara ve věci Cofemel (C‑683/17, EU:C:2019:363, bod 55).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-41" href="#c-41">41</a>
</span>) Viz bod 66 níže.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-42" href="#c-42">42</a>
</span>) Rozhodně se však neomezuje pouze na tuto oblast. Pár příkladů z oblasti výtvarných umění – kupříkladu obraz Déjeuner sur l’herbe (Snídaně v trávě) É. Monneta či obraz The Sheep-shearer (after Millet) (Stříhání ovcí) V. van Gogha jsou složeny z opětovně použitého materiálu, který byl tvůrčím způsobem reinterpretován. Hnutí „apropriace v umění“, které vzniklo ve 20. století a zahrnuje styl dada, pop-art, konceptuální umění (atd.) tvořené takovými umělci, jako jsou Bouchet, Warhol nebo Koons, jsou též (docela extrémními) příklady v tomto ohledu (viz Williams, T., „Appropriation in art“, in Marter, J. (eds), The Grove Encyclopedia of American Art, Oxford University Press, Oxford, 2011).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-43" href="#c-43">43</a>
</span>) Například tři varhanní koncerty J. S. Bacha, BWV 593, 594 a 596, jsou odvozeny z Vivaldiho Koncertu pro dvoje housle a basso continuo, op. 3 č. 8 (RV 522), Koncertu pro dvoje housle a basso continuo, op. 7 č. 5 (RV 208) a Koncertu pro dvoje housle a violoncello, op. 3 č. 11 (RV 565). Mozartových 12 variací „Je suis Lindor“ v es dur, K. 354/299a, je vystavěno na slavné árii z díla Lazebník sevillský A. L. Baudrona.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-44" href="#c-44">44</a>
</span>) Například v partituře, kterou složil pro film Passage to Marseille (Cesta do Marseille) z roku 1944, Steiner opětovně použil několik taktů francouzské hymny La Marseillaise. V Klavírní sonátě č. 2, Concord, Mass., Ch. Ivese se opakovaně objevuje úvodní čtyřnotový motiv Beethovenovy Symfonie č. 5, Op. 67.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-45" href="#c-45">45</a>
</span>) Sampling je příliš komplexní záležitostí na to, aby bylo možno jej posoudit abstraktně. „Vzorky“ mohou mít mnoho podob (dlouhé, krátké, charakteristické, nevýrazné). Mohou zaznít jednou, nebo se opakovat ve smyčce. Někdy jsou reprodukovány věrně, jindy jsou pozměněny a upraveny. Kromě toho se sampling neomezuje na jeden hudební žánr. Je nepochybně spjat s hip-hopem, a to částečně z historických důvodů. Když se tento hudební žánr objevil v 70. letech v Bronxu (New York, Spojené státy), vytvářeli dýdžejové smyčku z vybraných částí písně, a to použitím dvou kopií téže desky, které přehrávali na dvou gramofonových talířích, aby vytvořili nepřetržitý „beat“, na jehož základě mohli rapeři (Masters of Ceremonies, MCs) rapovat. Později umožnily digitální samplery tvůrcům hip-hopové hudby probírat se dřívějšími zvukovými záznamy, aby mohli takovýto „beat“ vytvářet kopírováním výňatků z těchto záznamů (viz Katz, M., Capturing sound – How technology has changed music, University of California Press, revidované vydání, 2010, s. 124 až 176).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-46" href="#c-46">46</a>
</span>) Pojem „intertextualita“, původně vyvinutý v literární teorii, který se ovšem rozšířil i do ostatních oblastí umění, vychází z myšlenky, že žádné dílo nemůže existovat jako soběstačný celek, neboť i) každé dílo je prostoupeno externími odkazy, citáty a vlivy a ii) vnímání uvedeného díla je vždy ovlivněno všemi ostatními díly, která do něj divák/posluchač/čtenář vnáší.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-47" href="#c-47">47</a>
</span>) Dále viz Olufunmilayo, A. B., „From J. C. Bach to hip hop – musical borrowing, copyright and cultural context“, North Carolina Law Review, sv. 84, 2006, s. 547 až 645; Boyle, J., Ap Siôn, P., Redhead, M., „Musical Borrowing and Quotation in the Twentieth and Twenty first Centuries“, Contemporary Music Review, sv. 33, č. 2, s. 125 až 127; a Myung-Ji Lee, B., The art of borrowing – quotations and allusions in western music, 2016.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-48" href="#c-48">48</a>
</span>) „Remixováním“ se označuje proces kombinování prvků již existujícího obsahu novými způsoby, přičemž remixy jsou výsledkem uvedeného procesu (viz Chandler, D., a Munday, R., A Dictionary of Social Media, Oxford University Press, Oxford 2016, heslo „Remixování“).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-49" href="#c-49">49</a>
</span>) Výrazem „mashup“ se obecně označuje proces vytváření něčeho nového kombinováním obsahu z vícero existujících zdrojů, jakož i výsledek tohoto procesu (viz Chandler, D., a Munday, R., pozn. pod čarou 48, op. cit., heslo „Mashup“).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-50" href="#c-50">50</a>
</span>) „Mem“ sestává z jediného obrázku, někdy (ale ne vždy) získaného ze známého filmu nebo vysílání, s humorným titulkem, který je velmi extenzivně sdílen on-line [viz Chandler, D., a Munday, R., pozn. pod čarou 48, op. cit., heslo „Mem (internetový mem)“].</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-51" href="#c-51">51</a>
</span>) Gify se skládají z několika políček audiovizuálního obsahu, které zobrazují nějakou osobu nebo věc a jsou běžně používány v sociálních médiích k vyjádření reakce na zprávu nebo poznámku (atd.) (viz https://www.merriam-webster.com/dictionary/reaction%20GIF).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-52" href="#c-52">52</a>
</span>) Například až do 18. století obecně neexistovala žádná autorská práva k hudebním dílům. Související právo výrobců zvukových záznamů vzniklo až v 60. letech a práva k záznamům filmů a vysílání v 90. letech 20. století (viz Hugenholtz, P. B., „Neighbouring rights are obsolete“, International Review of Intellectual Property and Competition Law, sv. 50, č. 8, 2019, s. 1006 až 1011). Rozsah a trvání těchto různých práv mohou být navíc postupně rozšiřovány.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-53" href="#c-53">53</a>
</span>) Viz United States District Court for the Southern District of New York (Okresní soud Spojených států pro jižní obvod New Yorku), 17. prosince 1991, Grand Upright Music v. Warner Bros Records, Inc., 780 F. Supp. 182 (S. D. N. Y. 1991).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-54" href="#c-54">54</a>
</span>) Další břemeno vytvářejí „osobnostní práva“ vyhrazená autorům k jejich dílům. V tomto ohledu článek 6 bis Bernské úmluvy přiznává autorovi zaprvé právo dovolávat se autorství díla (dále jen „právo na autorství“). To obvykle zahrnuje povinnost uvést jméno autora, je-li pořízena rozmnoženina díla v nové tvorbě. Zadruhé a to je problematičtější, přiznává uvedený článek autorovi právo odporovat každému znetvoření, zkomolení nebo jiné změně díla, jakož i jinému zásahu do díla, který by byl „na újmu jeho cti nebo dobré pověsti“ (dále jen „právo na zachování integrity“). Některé právní úpravy členských států, jako je například francouzská právní úprava autorského práva, jdou ještě dále, když autorovi přiznávají právo zakázat jakoukoli věcnou změnu jeho díla, i kdyby nebyla tolik „na újmu“. To je očividně značná překážka tvůrčího opětovného užívání existujících děl.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-55" href="#c-55">55</a>
</span>) V tomto smyslu viz čl. 17 odst. 4 směrnice č. 2019/790. Pokud jde o úplné vysvětlení tam zakotvených povinností filtrování, viz stanovisko generálního advokáta H. Saugmandsgaarda Øe ve věci Polsko v. Parlament a Rada (C‑401/19, EU:C:2021:613, body 48 až 69).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-56" href="#c-56">56</a>
</span>) Viz zejména Cabay, J. a Lambrecht, M., „Remix prohibited: how rigid EU copyright laws inhibit creativity“, Journal of Intellectual Property Law &amp; Practice, sv. 10, č. 5, 2015, s. 359 až 377; Senftleben, M., „Flexibility grave: partial reproduction focus and closed system fetishism in CJEU, Pelham“, International Review of Intellectual Property and Competition Law, 2020 s. 751 až 769; a Westkamp, G., „Two constitutional cultures, technological enforcement and user creativity – the impending collapse of the EU copyright regime?“, International Review of Intellectual Property and Competition Law, sv. 53, 2022, s. 62 až 93.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-57" href="#c-57">57</a>
</span>) Kromě výjimky stanovené v čl. 5 odst. 1 směrnice o informační společnosti (která není pro diskusi vedenou v projednávané věci relevantní) totiž v zásadě platí, že ostatní výjimky a omezení členské státy do svého vnitrostátního práva provést pouze mohou (viz nicméně bod 105 níže).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-58" href="#c-58">58</a>
</span>) Viz body 3 a 31 odůvodnění směrnice o informační společnosti.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-59" href="#c-59">59</a>
</span>) Viz bod 32 odůvodnění směrnice o informační společnosti.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-60" href="#c-60">60</a>
</span>) Viz rozsudek Pelham I (body 63 až 65) a body 12 až 15 výše. Podobná ustanovení byla zakotvena v právní úpravě různých členských států (viz Hui, A., a Döhl, F., „Collateral damage: reuse in the arts and the new role of quotation provisions in countries with free use provisions after the ECJ’s Pelham, Funke Medien and Spiegel Online judgments“, International Review of Intellectual Property and Competition Law, sv. 52, č. 7, s. 852 až 892.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-61" href="#c-61">61</a>
</span>) Rozsudek ze dne 29. července 2019 (C‑469/17, EU:C:2019:623, body 55 až 64, dále jen „rozsudek Funke Medien“).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-62" href="#c-62">62</a>
</span>) Rozsudek ze dne 29. července 2019 (C‑516/17, EU:C:2019:625, body 40 až 49, dále jen „rozsudek Spiegel Online“).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-63" href="#c-63">63</a>
</span>) Rozsudek ze dne 3. září 2014, Deckmyn a Vrijheidsfonds (C‑201/13, EU:C:2014:2132, bod 20, dále jen „rozsudek Deckmyn“).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-64" href="#c-64">64</a>
</span>) Pokud jde o Francii, viz bod 52 níže. Pokud jde o srovnávací analýzu právní úpravy členských států, viz Mezei, P., Jütte, B. J., Sganga, C., a Pascault, L., „Oops, I sampled again … the meaning of ‚pastiche‘ as an autonomous concept under EU copyright law“, International Review of Intellectual Property and Competition Law, sv. 55, 2024, s. 1225 až 1256.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-65" href="#c-65">65</a>
</span>) Naproti tomu „parodie“ a „karikatury“ byly přípustné na základě konceptu „volného užití“ zakotveného v § 24 odst. 1 UrhG (viz Stieper, M., „Es ist nicht alles Kunst, was glänzt – Versuch einer Eingrenzung des Pastichebegriffs in § 51a UrhG“, GRUR, 2023, s. 1660 až 1665).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-66" href="#c-66">66</a>
</span>) Pro užití mimo rámec uvedených služeb zůstává výjimka týkající se „pastiše“, resp. „parafráze či koláže“ fakultativní na základě čl. 5 odst. 3 písm. k) směrnice o informační společnosti (viz ovšem bod 105 níže).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-67" href="#c-67">67</a>
</span>) Německý zákonodárce současně zrušil ustanovení o „volném užití“ v § 24 odst. 1 uvedeného zákona (v reakci na rozsudek Pelham I) (viz bod 15 výše).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-68" href="#c-68">68</a>
</span>) Článek 51a se totiž neomezuje na užití uvedená v článku 17 směrnice č. 2019/790.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-69" href="#c-69">69</a>
</span>) Viz Deutscher Bundestag Drucksache 19/27426, 19. Wahlperiode 09.03.2021, Gesetzentwurf der Bundesregierung, Entwurf eines Gesetzes zur Anpassung des Urheberrechts an die Erfordernisse des digitalen Binnenmarktes. Podobný výklad výjimky týkající se „pastiše“, resp. „parafráze či koláže“ byl zjevně potvrzen rakouským, španělským a maďarským zákonodárcem (pro srovnávací analýzu viz Mezei, P., Jütte, B. J., Sganga, C., a Pascault, L., pozn. pod čarou 64, op. cit.).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-70" href="#c-70">70</a>
</span>) Viz bod 16 výše.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-71" href="#c-71">71</a>
</span>) Pokud jde o „parodii“, obdobně viz rozsudek Deckmyn (body 14 a 15). Uvedený výklad není zpochybněn fakultativní povahou čl. 5 odst. 3 písm. k) směrnice o informační společnosti. Členské státy sice mají v zásadě možnost provést relevantní výjimku do vnitrostátního práva, nemohou však libovolně upřesňovat její rozsah neharmonizovaným způsobem (tamtéž, bod 16).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-72" href="#c-72">72</a>
</span>) Viz zejména rozsudek Deckmyn (bod 19 a citovaná judikatura).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-73" href="#c-73">73</a>
</span>) Pokud jde o stejný názor, viz Pollaud-Dulian, F., „Le pastiche en quête de sens“, Recueil Dalloz, sv. 23, 2024, s. 1138; a Spina Ali, G., „Is EU copyright law an obstacle to internet memes?“, European Intellectual Property Review, 2023, sv. 45, č. 12, s. 714 až 724, zejm. s. 721.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-74" href="#c-74">74</a>
</span>) Jak bylo vysvětleno společností Pelham a dalšími, Oberlandesgericht Hamburg (Vrchní zemský soud v Hamburku) považoval skutečnost, že Nur mir patří k jinému hudebnímu žánru než Metall auf Metall, za dostatečnou „konfrontaci“.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-75" href="#c-75">75</a>
</span>) Takový „dialog“ je naproti tomu vyžadován na základě výjimky týkající se „citátu [citace]“ zakotvené v čl. 5 odst. 3 písm. d) směrnice o informační společnosti (viz bod 88 níže).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-76" href="#c-76">76</a>
</span>) Přinejmenším jsem tento závěr vyvodil z vysvětlení podaných společností Pelham a dalšími, německou vládou a Komisí ohledně významu výrazu „umělecká konfrontace“, která byla pozoruhodně vágní. Pokud jde o stejnou definici, viz Hudson, E., „The pastiche exception in copyright law: a case of mashed-up drafting?“, Intellectual Property Quarterly, č. 4, 2017, s. 346 až 368; Kreutzer, T., The pastiche in copyright law, Gesellschaft für Freiheitsrechte, 2022, s. 14 až 22; Opinion on CG and YN v Pelham GmbH and Others, Case C‑590/23 (Pelham II), European Copyright Society, 6. listopadu 2024.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-77" href="#c-77">77</a>
</span>) Stejný názor vyjádřila i Evropská komise, Reforma autorského práva: Otázky a odpovědi, naposledy aktualizované dne 22. února 2022 (https://digital-strategy.ec.europa.eu/en/faqs/copyright-reform-questions-and-answers) – Otázka: „Brání směrnice o autorském právu uživatelům v tom, aby se na internetu vyjadřovali stejným způsobem jako nyní? Jsou memy a gify zakázány?“ Odpověď: „Ne. Naopak, nahrávání memů a dalšího obsahu vytvořeného uživateli pro účely citace, kritiky, recenze, karikatury, parodie a pastiše (jako GIF nebo podobné) je výslovně povoleno. […]“ (kurzivou zvýraznil autor tohoto stanoviska)</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-78" href="#c-78">78</a>
</span>) Viz dále oddíl C níže.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-79" href="#c-79">79</a>
</span>) Tato definice je v následujících publikacích obsažena výlučně, nebo alespoň jako hlavní heslo: v angličtině Collins English Dictionary; Oxford Dictionary of English; Merriam-Webster English Dictionary; Shorter Oxford English Dictionary; ve španělštině Real Academia Española, Diccionario de la Lengua Española; v němčině Duden; Brockhaus; ve francouzštině: Le Littré; Dictionnaire de l’Académie Française; Le Petit Robert, Larousse; Le Robert. Pokud jde o studie vypracované znalci umění, viz Hoesterey, I., Pastiche: cultural memory in art, film, literature, Indiana University Press, 2001, s. 1 až 10; Dyer, R., Pastiche, Routledge, 2007, s. 28 až 40. Pokud jde o komentářovou právnickou literaturu, viz Döhl, F., „Pastiche zwischen Generalklausel und Auffangtatbestand“, Zeitschrift für geistiges Eigentum, č. 4, 2020, s. 380 až 442.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-80" href="#c-80">80</a>
</span>) Viz Hoesterey, I., pozn., pod čarou 79, op. cit., s. 1 až 4.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-81" href="#c-81">81</a>
</span>) Tamtéž.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-82" href="#c-82">82</a>
</span>) Například ve svém románu z roku 1919, Pastiches et Mélanges, podává M. Proust vyprávění o drobném přečinu ve stylu devíti autorů, včetně H. de Balzaca a G. Flauberta. Humor spočívá v „nesouladu“ vyprávění o takové legrační historce a důstojného projevu uvedených autorů (viz Hoesterey, I., pozn. pod čarou 80, op. cit., s. 1, 4 až 7 a 80 až 94).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-83" href="#c-83">83</a>
</span>) Vivant, M., a Bruguière, J.-M., Droit d’auteur et droits voisins, Dalloz, Paříž, 2015, s. 415 až 416.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-84" href="#c-84">84</a>
</span>) Viz stanovisko generálního advokáta M. Szpunara ve věci Pelham I (poznámka pod čarou 30).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-85" href="#c-85">85</a>
</span>) Samotný „pastiš“, resp. „parafráze či koláž“ poutají pozornost ke skutečnosti, že obsahují nápodobu. Vyjádření toho, že „pastiš“, resp. „parafráze či koláž“ odkazují na něco, co jim předchází, je klíčové pro jejich identitu (viz Dyer, R., pozn. pod čarou 79, op. cit.).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-86" href="#c-86">86</a>
</span>) Vytvoření díla ve stylu nějakého jiného, úspěšného autora občas zakrývá i méně úctyhodný záměr: přivlastnit si část tohoto úspěchu.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-87" href="#c-87">87</a>
</span>) Viz Hoesterey, I., pozn. pod čarou 79, op. cit., s. 8 a 9; Jacques, S., The parody exception in copyright law, Oxford University Press, 2019, Oxford, s. 10; a Döhl, F., pozn. pod čarou 79, op. cit., s. 440 až 443.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-88" href="#c-88">88</a>
</span>) Viz Bell, C., Premonitions of the past – an analysis of pastiche in the films of Quentin Tarantino, Digitized Theses, 2011. Například film Q. Tarantina z roku 1997, Jackie Brown, je „pastiš“, resp. „parafráze či koláž“ filmů ze 70. let 20. století žánru blaxploitation, kde byly hlavními hrdinkami ženy, jako například Foxy Brown. Pokud jde o další příklady „pastiše“, resp. „parafráze či koláže“ v kinematografii, viz Hoesterey, I, pozn. pod čarou 79, op. cit., s. 47 až 52; Dyer, R., pozn. pod čarou 79, op. cit.; a „pastiš“, resp. „parafráze či koláž“ in Kuhn, A., a Westwell, G., A Dictionary of Film Studies, 2. vydání, Oxford University Press, Oxford, 2020.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-89" href="#c-89">89</a>
</span>) Viz DJ Louie XIV, „Pharrell, Bruno Mars and the age of pastiche pop – are chart-topping retro-style hits honoring the past or simply retreading it?“, Medium, 4. května 2015 (https://medium.com/cuepoint/pharrell-bruno-mars-and-the-age-of-pastiche-pop-cdeaf98aff54). Příkladem z klasické hudby by byl F. Liszt „parafrázující“ J. S. Bacha ve „Variationen über das Motiv von Bach, S.180.“</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-90" href="#c-90">90</a>
</span>) Film Blade Runner je syntézou futuristické architektury, estetiky, zaměření a témat avantgardního vědecko-fantastického filmu Fritze Langa z roku 1927, Metropolis, na jedné straně a tropů „žánru“ film noir, na straně druhé, přičemž všechny uvedené prvky roubuje na postapokalyptickou městskou scenérii Los Angeles (viz Kuhn, A., a Westwell, G., pozn. pod čarou 88, op. cit.). Skladba Bohemian Rhapsody kombinuje motivy, struktury a harmonie hudebních stylů od klasické hudby až po operu a metal.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-91" href="#c-91">91</a>
</span>) Pokud jde o takový výklad uvedený v podpůrném, druhém hesle, viz Collins English Dictionary; Oxford Dictionary of English; Merriam-Webster English Dictionary; Shorter Oxford English Dictionary; ve francouzštině pak Le Littré, Le Petit Robert. Viz též Hoesterey, I., pozn. pod čarou 79, op. cit., s. 10 až 16; Dyer, R., pozn. pod čarou 79, op. cit., s. 9 až 21, a Ortland, E., „Pastiche im europäischen Sprachgebrauch und im Urheberrecht“, Zeitschrift für Geistiges Eigentum, sv. 14, č. 1, 2022, s. 3, 17 až 19.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-92" href="#c-92">92</a>
</span>) Výraz „cento“ označuje básně ze starověkého Řecka, které sestávají z jednotlivých veršů vybraných z děl známých básníků, jako byli Homér a Vergilius (viz Hoesterey, I., pozn. pod čarou 80, op. cit., s. 9, 11 a 80). „Koláž“ ve výtvarném umění je postup, který se vyvinul v návaznosti na papiers collés G. Braquea a P. Picassa z doby okolo roku 1910 a vyznačuje se lepením obrazových materiálů (výstřižků z novin, obalů od cigaret apod.) do tvarů kubistických kompozic (tamtéž, s. 11). Výrazem „found footage“ (nalezená stopáž) se označuje film, který opětovně kombinuje již existující filmovou stopáž, kterou si filmař přivlastní, viz například film La Classe américaine, který natočili Michel Hazanavicius a Dominique Mézerette (viz heslo „found footage“ in Kuhn, A., a Westwell, G., pozn. pod čarou 88, op. cit.).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-93" href="#c-93">93</a>
</span>) Viz hesla „Pastiche“ a „Pasticcio“ in Kennedy, J. Kennedy, M., a Rutherford-Johnson, T., The Oxford Dictionary of Music, 6. vyd., Oxford University Press, Oxford, 2012.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-94" href="#c-94">94</a>
</span>) Stejný názor vyjádřil Döhl, F., pozn. pod čarou 79, op. cit., s. 390, 425, 426 a 429 až 436.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-95" href="#c-95">95</a>
</span>) Je totiž těžké uvěřit, že by měl unijní normotvůrce na mysli žánr „pasticcio opery“ z 18. století, když koncipoval směrnici o informační společnosti (tamtéž, s. 418).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-96" href="#c-96">96</a>
</span>) Ani srovnávací analýza jazykových znění směrnice o informační společnosti k osvětlení uvedené problematiky nepřispívá, neboť i) velká většina uvedených znění používá buď francouzský výraz „pastiche“ (DA, DE, EN, ES, FR, IT, NL, PT), nebo téměř totožný cizí výraz (ET „pastišis“; FI „pastississa“; HR „pastiša“; LT „pastišui“; MT „pastiċċ“; PL „pastiszu“; RO „pastișelor“; SL „pastiša“; SV „pastischsyfte“) a ii) oněch pár odlišných jazykových znění vysílá protichůdné signály, neboť některá z nich používají výrazy, které lze přeložit jako „napodobení“ (BG „имитацията“; EL „μίμηση“; HU „utánzat“), či dokonce „napodobení stylu“ (LV „stilizācijās“), zatímco jiná používají výrazy evokující spíše koláž („patchwork“) částí převzatých z dřívějších děl (CS, SK: „koláže“).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-97" href="#c-97">97</a>
</span>) Je pravda, že čl. 5 odst. 3 písm. k) vychází z návrhu francouzské delegace v Radě Evropské unie, který je zjevně inspirován francouzským právem [viz sdělení Komise Evropskému parlamentu podle čl. 251 odst. 2 druhého pododstavce Smlouvy o ES týkající se společného postoje Rady k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti, (SEC/2000/1734 final, bod 3.2.4)]. Historie vzniku určitého ustanovení unijního práva však nemůže sama o sobě direktivně určovat jeho výklad. Jakmile byl výraz „pastiš“, resp. „parafráze či koláž“ začleněn do aktu unijního práva, stal se autonomním pojmem a Soudní dvůr by neměl definici uvedeného výrazu vyvozovat z jedné vnitrostátní tradice.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-98" href="#c-98">98</a>
</span>) Samozřejmě může docházet k určitému překrývání pojmů „parodie“ a „pastiš“, resp. „parafráze či koláž“. Jak je uvedeno výše, některé takto definované „pastiše“, resp. „parafráze či koláže“ mohou mít humoristický nebo kritický účel.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-99" href="#c-99">99</a>
</span>) Viz zejména rozsudek Deckmyn (bod 21). V praxi však „pastiš“, resp. „parafráze či koláž“ obvykle bude „originální“, neboť uvedená laťka je nastavena nízko. Rovněž bych rád zdůraznil, že jak tomu v odvětví autorského práva obvykle bývá (viz poznámka pod čarou 19 výše), umělecká hodnota „pastiše“, resp. „parafráze či koláže“ (bez ohledu na to, zda se jedná o dobré, či špatné dílo) je pro účely použití odpovídající výjimky zcela irelevantní.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-100" href="#c-100">100</a>
</span>) Viz zejména rozsudek Deckmyn (bod 23 a citovaná judikatura).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-101" href="#c-101">101</a>
</span>) Chráněno je tak pouze konkrétní vyjádření uvedeného „stylu“ v daném díle.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-102" href="#c-102">102</a>
</span>) K dichotomii myšlenky/vyjádření a rozdílu mezi běžnými a „originálními“ prvky viz bod 26 výše.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-103" href="#c-103">103</a>
</span>) Viz řízení ve věcech Andersen v. Stability AI, a Getty Images v. Stability AI, která jsou v současně době vedena u High Court (Vrchní soud, Spojené království).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-104" href="#c-104">104</a>
</span>) Například v roce 2018 zažaloval právní nástupce spoluautora písně Marvina Gaye Let’s Get It on z roku 1973 Eda Sheerana za to, že „ukradl“ kombinaci akordového postupu a harmonického rytmu uvedené písně a použil ji ve své vlastní písni Thinking Out Loud. V obou věcech byly žaloby pro porušení práv z duševního vlastnictví nakonec zamítnuty z důvodu, že vypůjčené prvky byly příliš běžné na to, aby odůvodňovaly autorskoprávní ochranu [viz United States Court of Appeals for the Second Circuit (Odvolací soud Spojených států pro 2. obvod), 1. listopadu 2024, Structured Asset Sales, LLC v. Sheeran, č. 23–905 (2d Cir. 2024)]. Takové žaloby však vytvářejí právní nejistotu mezi hudebníky, kteří chtějí napodobovat určité vyhraněné styly. V Unii by výjimka týkající se „pastiše“, resp. „parafráze či koláže“, jak je vymezena výše, v tomto ohledu posílila právní postavení tvůrců.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-105" href="#c-105">105</a>
</span>) Viz Döhl, F., pozn. pod čarou 79, op. cit., s. 427 až 429. Například v roce 2013 správci pozůstalosti po Marvinu Gayeovi a jeho hudební producent obvinili Pharrella Williamse a Robina Thickeho z toho, že „ukradli“ „jedinečné fráze, chytlavé pasáže, basové melodie [a] slovomalbu“ z písně Got to give it up, kterou M. Gaye složil, a použili je ve své písni Blurred lines. Soudy Spojených států, které ve věci rozhodovaly, konstatovaly, že Blurred line porušuje práva spojená s Got to give it up, neboť kombinace vypůjčených stylistických prvků je „originální“ [viz United States Court of Appeals for the Ninth Circuit (Odvolací soud Spojených států pro 9. obvod), 21. března 2018, Williams v. Gaye, 895 F.3d 1106 (9th Cir 2018)]. V Unii by výjimka týkající se „pastiše“, resp. „parafráze či koláže“ mohla uvedenému výsledku zabránit, neboť Blurred lines by mohla být považována za „pastiš“, resp. „parafrázi či koláž“ písně Got to give it up.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-106" href="#c-106">106</a>
</span>) S výhradou třístupňového testu zakotveného v čl. 5 odst. 5 směrnice o informační společnosti. V tomto ohledu by tento test mohl být klíčový zejména při posuzování přípustnosti určitých napodobenin uměleckých děl vytvořených umělou inteligencí skenováním chráněných děl a jiných předmětů.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-107" href="#c-107">107</a>
</span>) Pokud jde o výjimku týkající se „citátu“ zakotvenou v čl. 5 odst. 3 písm. d) směrnice o informační společnosti, obdobně viz rozsudek Pelham I (bod 68).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-108" href="#c-108">108</a>
</span>) Obdobně skladba Nach Bach G. Rochberga napodobuje barokní styl, a to nejen převzetím určitých jedinečných forem, ale též přímou reprodukcí některých „originálních“ částí díla J. S. Bacha (viz Myung-Ji Lee, B., pozn. pod čarou 47, op. cit., s. 56).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-109" href="#c-109">109</a>
</span>) Viz Döhl, F., pozn. pod čarou 79, op. cit., s. 424 a 425.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-110" href="#c-110">110</a>
</span>) Rovněž by se v důsledku takového postupu stala nadbytečnou výjimka týkající se citace zakotvená v čl. 5 odst. 3 písm. d) směrnice o informační společnosti, neboť jakýkoli obsah, který opětovně užívá materiál třetích osob, a to i jako citaci, by mohl být považován za „pastiš“, resp. „parafrázi či koláž“.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-111" href="#c-111">111</a>
</span>) Podotýkám, že některé německé soudy a akademická literatura sice souhlasí s definicí „pastiše“, resp. „parafráze či koláže“ podanou ve věci společností Pelham a dalšími, německou vládou a Komisí, nicméně omezují rozsah tohoto výrazu tím, že požadavek „umělecké konfrontace“ vykládají v tom smyslu, že „pastiš“, resp. „parafráze či koláž“ musí být „antitematické“, tj. kritické vůči zdrojovému materiálu [viz například Landgericht Berlin (zemský soud v Berlíně, Německo), 2. listopad 2021, The Unkownable, ECLI:DE/LGBE:2021:1102:15O551.19.00] nebo musí s uvedeným materiálem přinejmenším „navázat dialog“ (viz Stieper, M., pozn. pod čarou 65, op. cit., s. 1662). Tuto alternativní koncepci „umělecké konfrontace“ podporuje i CG, podle všeho jako podpůrnou možnost. Podle tohoto výkladu by se výjimka týkající se „pastiše“, resp. „parafráze či koláže“ vztahovala na restriktivněji vymezenou podmnožinu tvůrčího opětovného užití, která by vylučovala velkou část UGC a většinu případů samplingu, kde takový dialog či antitematickou konfrontaci nalézt nelze. Nevidím však užitečnost takového výkladu. Požadavek na to, aby užití bylo „antitematické“, směšuje „parodii“ a „pastiš“, resp. „parafrázi či koláž“ (viz bod 93 níže). Požadavek na „dialog“ zase směšuje „pastiš“, resp. „parafrázi či koláž“ a „citaci“ (viz bod 88 níže).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-112" href="#c-112">112</a>
</span>) Doložka „fair use“ zakotvená v bodě 107 Copyright Law of the United States (autorský zákon Spojených států amerických) jakožto výjimka z autorského práva umožňuje jakékoli užití chráněného materiálu, které je považováno za „spravedlivé“ s ohledem na takové faktory, jako je „účel a povaha užití, včetně toho, zda je takové užití komerční povahy, nebo je prováděné pro neziskové vzdělávací účely“, „povaha díla chráněného autorským právem“, „množství a podstata části použité ve vztahu k chráněnému dílu jako celku“ a „účinek užití na potenciální trh nebo hodnotu chráněného díla“.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-113" href="#c-113">113</a>
</span>) Konkrétně v systému, který je v současné době zakotven v článku 5 směrnice o informační společnosti, není třístupňový test uvedený v odstavci 5 koncipován tak, aby byl jediným parametrem pro udělení výjimky. Funkcí uvedeného testu je totiž další omezení působnosti (již tak restriktivně vymezených a nepočetných) výjimek a omezení vyjmenovaných v čl. 5 odst. 1 až 4 uvedené směrnice. I když takové užití splňuje požadavky některé z uvedených výjimek a omezení, může být přípustné pouze tehdy, je-li nad rámec uvedených požadavků splněn i dotčený třístupňový test.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-114" href="#c-114">114</a>
</span>) Viz bod 70 odůvodnění směrnice č. 2019/790. Pokud jde o výjimku týkající se „parodie“, viz též obdobně rozsudek Deckmyn (body 25 a 26).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-115" href="#c-115">115</a>
</span>) Viz rozsudky Funke Medien (bod 70) a Spiegel Online (bod 54).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-116" href="#c-116">116</a>
</span>) Obdobně viz rozsudek Deckmyn (bod 25).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-117" href="#c-117">117</a>
</span>) Pokud jde o jediný prvek, který vyplývá z přípravných prací ke směrnici o informační společnosti, viz poznámka pod čarou 97 výše.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-118" href="#c-118">118</a>
</span>) Viz například Gowers, A., Gowers Review of Intellectual Property, 2006, odstavce 4.86 až 4.89, Doporučení 11: „Navrhnout změnu směrnice 2001/29/ES tak, aby byla umožněna výjimka pro tvůrčí, transformativní nebo odvozená díla v mezích parametrů stanovených třístupňovým testem podle Bernské úmluvy“.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-119" href="#c-119">119</a>
</span>) Viz zejména Evropská komise, Zelená kniha, Autorské právo ve znalostní ekonomice, 16. července 2008, COM(2008) 466, s. 19 a 20.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-120" href="#c-120">120</a>
</span>) Evropský parlament, Výbor pro právní záležitosti, návrh zprávy o provádění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti (2014/2256(INI)), bod 13.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-121" href="#c-121">121</a>
</span>) Viz zejména sdělení Komise ze dne 19. října 2009, Autorské právo ve znalostní ekonomice [COM(2009) 532 final], s. 9, a Evropský parlament, usnesení ze dne 9. července 2015 o provádění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti (Úř. věst. 2017, C 265, s. 121), bod 42.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-122" href="#c-122">122</a>
</span>) Kdežto jinak unijní normotvůrce zavedl nové výjimky pro jiná on-line užití (viz články 3 až 6 směrnice č. 2019/790). Zatímco měl tedy normotvůrce v uvedené směrnici za to, že „je obzvláště důležité pro účely nastolení rovnováhy mezi základními právy stanovenými v Listině […] a právem na vlastnictví, včetně duševního vlastnictví“, aby určité opětovné použití chráněného materiálu bylo v UGC dovoleno, zejména „pro účely pastiše“, nevyplývá z toho, že by tak mělo být nahlíženo na veškerý UGC.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-123" href="#c-123">123</a>
</span>) Viz rozsudky Funke Medien (body 65 až 76) a Spiegel Online (body 50 až 59).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-124" href="#c-124">124</a>
</span>) V tomto smyslu viz rozsudky Funke Medien (bod 76) a Spiegel Online (bod 59).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-125" href="#c-125">125</a>
</span>) Viz Pollaud-Dulian, F., pozn. pod čarou 73, op. cit. Tím spíše skutečnost, že, jak zdůrazňuje německá vláda, bod 31 odůvodnění směrnice o informační společnosti uvádí, že výjimky a omezení zakotvené v článku 5 uvedeného aktu „musí být opětovně posouzeny s ohledem na nové elektronické prostředí“, včetně nových užití, nemůže odůvodnit zdeformování výjimky týkající se „pastiše“, resp. „parafráze či koláže“ do té míry, že se stane „generální klauzulí“ pro tvůrčí opětovná užití, a to i v UGC (viz Döhl, F., pozn. pod čarou 79, op. cit., s. 417 a 418).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-126" href="#c-126">126</a>
</span>) Viz body 4 a 9 odůvodnění směrnice o informační společnosti.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-127" href="#c-127">127</a>
</span>) Viz stanovisko generálního advokáta M. Szpunara ve věci Pelham I (poznámka pod čarou 30).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-128" href="#c-128">128</a>
</span>) Pokud jde o díla, viz též čl. 10 odst. 1 Bernské úmluvy.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-129" href="#c-129">129</a>
</span>) Viz rozsudek Pelham I (body 68 a 72).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-130" href="#c-130">130</a>
</span>) V tomto smyslu viz rozsudek Pelham I (bod 72).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-131" href="#c-131">131</a>
</span>) Lze si jen obtížně představit například jazzového hudebníka, který uprostřed refrénu přestane hrát, aby publiku vysvětlil, že právě „citoval“ Summertime G. Gershwina.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-132" href="#c-132">132</a>
</span>) Viz stanovisko generálního advokáta M. Szpunara ve věci Pelham I (bod 68). Naplňuje též osobnostní právo autorů na autorství (viz poznámka pod čarou 56 výše).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-133" href="#c-133">133</a>
</span>) V tomto smyslu viz rozsudek Pelham I (bod 71). Taková citace podléhá třístupňovému testu zakotvenému v čl. 5 odst. 5 směrnice o informační společnosti. Čím rozsáhlejší citát, tím vyšší riziko, že „citující“ obsah bude konkurovat běžnému využití „citovaného“ zdroje (viz rozsudek Spiegel Online, bod 79).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-134" href="#c-134">134</a>
</span>) Rozsudek Pelham I (body 71 až 73). V takovém případě může výjimka týkající se citátu odůvodnit pořízení rozmnoženiny jak zvukového záznamu, tak podkladového díla, odchylně od práv stanovených v čl. 2 písm. c) a a) směrnice o informační společnosti.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-135" href="#c-135">135</a>
</span>) Stanovisko generálního advokáta M. Szpunara ve věci Pelham I (bod 64).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-136" href="#c-136">136</a>
</span>) V tomto smyslu viz rozsudek Pelham I (bod 72). Dokud tomu tak je, pak podle mého názoru může dokonce dojít do určité míry ke změně zdrojového materiálu (změna klíče, tempa atd.). Samozřejmě platí, že je-li opětovně použitý chráněný materiál změněn natolik, že není v novém obsahu „rozpoznatelný“, nemůže být považován za „citaci“, neboť nemůže plnit svou funkci nástroje „dialogu“ (tamtéž, bod 73). V takovém případě se však nejedná o „rozmnožování“ ve smyslu článku 2 směrnice o informační společnosti, a není tedy nutná žádná výjimka.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-137" href="#c-137">137</a>
</span>) Podle mého názoru sem spadá celá škála příkladů od „citací“ slavných melodií jazzovými hudebníky při jejich improvizaci až po Rockollection Laurenta Voulzyho (které ilustrují jednotlivá období jeho mládí pomocí různých písní, které v té době poslouchal v rozhlase) a „citace“ lidových písní B. Bartókem v jeho skladbách (viz Myung-Ji Lee, B., pozn. pod čarou 48, op. cit., s. 38 a 39).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-138" href="#c-138">138</a>
</span>) Opět je nutno podotknout, že skladba Nach Bach G. Rochberga se vyznačuje zjevným a zamýšleným kontrastem mezi díly J. S. Bacha, která jsou „citována“ (která sledují přísnou barokní harmonii a strukturu), a částmi, které složil G. Rochberg (které jsou atonální) (viz Myung-Ji Lee, B., pozn. pod čarou 47, op. cit., p. 56).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-139" href="#c-139">139</a>
</span>) Zejména hip-hop začátku devadesátých let se vyznačuje využíváním „vzorků“ vybraných ze zvukových záznamů obsahujících ikonická díla afroamerické hudby, která mají cíleně sloužit jako rozpoznatelné odkazy určené hip-hopové komunitě. Nejrůznější hip-hopové písně na takové „vzorky“ dokonce upozorňují zvuky škrábání, praskání a syčení, čímž upozorňují na skutečnost, že hraje „virtuální“ vinylová deska, a je tedy „citována“ další píseň (viz například Williams, J. A., „Theoretical approaches to quotation in hip-hop recordings“, Contemporary Music Review, sv. 33, č. 2, 2014, s. 188 až 209, zejm. s. 193 až 196).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-140" href="#c-140">140</a>
</span>) Memy sem spadají pouze v případě, že titulek komentuje nebo kritizuje vypůjčený obrázek nebo jej využívá jako důkaz na podporu prohlášení tvůrce. Většina memů si však přivlastňuje již existující obrázky za účelem vytvoření zcela nového smyslu, nikoli jako prostředek „dialogu“ se zdrojovým dílem (viz Spina Ali, G., pozn. pod čarou 73, s. 722 až 724).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-141" href="#c-141">141</a>
</span>) Viz stanovisko generálního advokáta M. Szpunara ve věci Pelham I (bod 67). Zjevně paradoxní výsledek uvedeného výkladu spočívá v tom, že dlouhé a rozpoznatelné „vzorky“ lze kvalifikovat jako „citaci“, a tudíž jsou přípustné, zatímco krátké a nejasné vzorky s méně zjevnými vazbami nikoli, a to navzdory skutečnosti, že zásah do zájmu výrobce opětovně použitého zvukového záznamu je v prvním případě podle všeho pravděpodobnější než ve druhém. Podle mého názoru by však krátké a nejasné „vzorky“ vůbec neměly vést k uplatnění práva výrobce zvukových záznamů na rozmnožování (viz oddíl C níže).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-142" href="#c-142">142</a>
</span>) To však bude nutno vždy v každém jednotlivém případě podrobit uvedenému třístupňovému testu zakotvenému v čl. 5 odst. 5 směrnice o informační společnosti.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-143" href="#c-143">143</a>
</span>) Vzhledem k tomu, že čl. 5 odst. 3 písm. k) směrnice o informační společnosti má průřezovou povahu, přičemž zejména omezuje všechny druhy práv na rozmnožování, může výjimka týkající se „parodie“ odůvodnit jak opětovné užití díla, tak například opětovné užití zvukového záznamu, filmu nebo vysílání.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-144" href="#c-144">144</a>
</span>) Viz Spina Ali, G., pozn. pod čarou 73, op. cit., s. 719.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-145" href="#c-145">145</a>
</span>) „Humor“ v hudbě totiž nemusí mít vždy podobu tradičního zesměšnění, ale může podle mého názoru zcela bez problémů vzniknout například střetem neslučitelných zdrojů, jako je smíchání (mashup) některých lidových písní s deathmetalovou stopou (viz Jacques, S., „Mash-ups and mixes: what impact have the recent copyright reforms had on the legality of sampling?“, Entertainment Law Review, sv. 27, č. 1, 2016, s. 3 až 10, zejm. s. 6).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-146" href="#c-146">146</a>
</span>) Výše zmíněný film La classe américaine by podle mého názoru bylo možno kvalifikovat jako „parodii“ ve smyslu čl. 5 odst. 3 písm. k) směrnice o informační společnosti.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-147" href="#c-147">147</a>
</span>) Viz například tribunal judiciaire de Rennes (Soud v Rennes, Francie), 10. května 2021, č. 17/04478. V uvedené věci namaloval malíř obrazy, v nichž postavu Tintina (chráněnou autorským právem) zasadil do kontextu, který se diametrálně lišil od jeho „běžného“ prostředí, a to až na hranici komické rozpornosti (uvedený kontext zahrnoval například flirtování Tintina se spoře oděnými modelkami, když v Hergého díle je Tintin zcela asexuální).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-148" href="#c-148">148</a>
</span>) Důvodem je skutečnost, že monopol přiznaný autorům ve vztahu k jejich dílům a výrobcům a vysílacím organizacím k jejich zvukovým záznamům, filmům a vysílání nebrání volnému oběhu myšlenek a běžných prvků, které jsou podstatné pro jakékoli budoucí umělecké ztvárnění.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-149" href="#c-149">149</a>
</span>) Viz zejména rozsudek ze dne 26. dubna 2022, Polsko v. Parlament a Rada (C‑401/19, EU:C:2022:297, bod 82), a obdobně rozsudek ESLP ze dne 1. září 2022, Safarov v. Ázerbájdžán (CE:ECHR:2022:0901JUD000088512, bod 30).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-150" href="#c-150">150</a>
</span>) Viz zejména rozsudek ze dne 17. prosince 2020, Centraal Israëlitisch Consistorie van België a další (C‑336/19, EU:C:2020:1031, bod 64).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-151" href="#c-151">151</a>
</span>) Kromě toho může „vzorek“ vést i k uplatnění souvisejícího práva tlumočníka na rozmnožování záznamu, což vyžaduje další svolení.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-152" href="#c-152">152</a>
</span>) Může tedy být podstatně nákladnější zaplatit za vzorek než koupit barvy a štětce. Například většina memů není zpoplatněna, což by placení licenčních poplatků v podstatě znemožnilo.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-153" href="#c-153">153</a>
</span>) Přirozeně existuje mnoho případů, kdy nositelé práv odvozené projevy strpěli. Uvedené projevy jsou však závislé na jejich vůli.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-154" href="#c-154">154</a>
</span>) V tomto smyslu viz rozsudky Funke Medien (body 57 a 58) a Spiegel Online (body 42 a 43). Skutečnost, že výlučná práva přiznaná nositelům práv nejsou trvalá, rovněž přispívá k určité rovnováze mezi starým a novým. Platnost práv byla nicméně v průběhu doby značně prodloužena. Pokud jde o autorské právo, trvá nyní toto právo po dobu života autora a ještě 70 let po jeho smrti. Pokud jde o zvukový záznam, trvá právo k němu po dobu 50 let od pořízení záznamu (nebo jeho oprávněného vydání) (viz čl. 1 odst. 1 a čl. 3 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/116/ES ze dne 12. prosince 2006 o době ochrany autorského práva a určitých práv s ním souvisejících, Úř. věst. 2006, L 372, s. 12). Proto je těžké čerpat ze současné kultury v nové tvorbě. To platí zejména pro sampling.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-155" href="#c-155">155</a>
</span>) Nemám v úmyslu podsouvat, že kopírování je vždy tvůrčí. Důležité však je, že tomu tak může být a systém autorského práva tuto skutečnost plně nezohledňuje.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-156" href="#c-156">156</a>
</span>) Viz Pollaud-Dulian, F., „ ‚Fait d’hiver‘: la revanche des trois petits cochons sur le grand méchant Koons“, RTD Com, 2021, s. 818.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-157" href="#c-157">157</a>
</span>) Viz rozsudek ze dne 26. dubna 2017, Stichting Brein (C‑527/15, EU:C:2017:300, bod 70).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-158" href="#c-158">158</a>
</span>) Dokonce se objevuje tvrzení, že mnoho případů tvůrčího opětovného užití dokonce zvyšuje hodnotu zdrojového materiálu. Například používání „vzorků“ zapomenutých zvukových záznamů a hudebních děl může oživit zájem o ně a například zvýšit počet legálních „streamů“ uvedených děl na platformách, jako je Spotify (na důkaz uvedené teze viz Schuster, W. M. „Fair use, girl talk, and digital sampling – an empirical study of music sampling’s effect on the market for copyrighted works“, Oklahoma Law Review, sv. 67, č. 3, 2015).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-159" href="#c-159">159</a>
</span>) Přesněji řečeno, tyto úvahy jsou zohledňovány, ale pouze v rámci dané výjimky nebo omezení. Pokud se na užití taková výjimka nebo omezení vztahuje, použije se třístupňový test zakotvený v čl. 5 odst. 5 směrnice o informační společnosti a zohlední se, zda užití „konkuruje běžnému užití“ zdrojového díla nebo předmětu ochrany. Takové posouzení však nepřekračuje rámec uvedeného scénáře. Neexistence hospodářské újmy tedy nemůže odůvodnit odchylné zacházení, pokud se žádná výjimka nebo omezení neuplatní.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-160" href="#c-160">160</a>
</span>) Viz zejména rozsudek ze dne 17. prosince 2015, Neptune Distribution (C‑157/14, EU:C:2015:823, bod 76 a citovaná judikatura). Obdobně viz též rozsudek ESLP ze dne 10. ledna 2013, Ashby Donald a další v. Francie, CE:ECHR:2013:0110JUD003676908, bod 40).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-161" href="#c-161">161</a>
</span>) Stanovisko ve spojených věcech C‑203/15 a C‑698/15 (EU:C:2016:572, bod 248).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-162" href="#c-162">162</a>
</span>) To se liší od otázky, zda normotvůrce porušil „podstatu“ základního práva. Respektování této „podstaty“ a proporcionality stricto sensu jsou dva odlišné požadavky a jako s takovými by s nimi mělo být zacházeno.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-163" href="#c-163">163</a>
</span>) Viz článek 5 Grundgesetz (německá ústava), který zaručuje svobodu umění.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-164" href="#c-164">164</a>
</span>) Viz bod 12 výše.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-165" href="#c-165">165</a>
</span>) Viz rozsudek ESLP ze dne 7. prosince 1976, Handyside, CE:ECHR:1976:1207JUD000549372, bod 49; Garben, S., „Fundamental rights in EU copyright harmonization – balancing without a solid framework: Funke Medien, Pelham, Spiegel Online“, Common Market Law Review, sv. 57, č. 6, 2020, s. 1909 až 1932, zejm. s. 1929 a 1930.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-166" href="#c-166">166</a>
</span>) Obdobně viz rozsudek ze dne 3. září 2008, Kadi a Al Barakaat International Foundation v. Rada a Komise (C‑402/05 P a C‑415/05 P, EU:C:2008:461, bod 355 a citovaná judikatura).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-167" href="#c-167">167</a>
</span>) Obdobně viz rozsudek ze dne 4. října 2011, Football Association Premier League a další (C‑403/08 a C‑429/08, EU:C:2011:631, body 104 až 107, jakož i citovaná judikatura).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-168" href="#c-168">168</a>
</span>) Například v době přijetí Římské úmluvy (1961) byly na výrobu nahrávek běžně vynakládány značné investice (pokrývající náklady na nahrávací studia, techniky, mastering, výrobu a distribuci nahrávek), přičemž právě tyto náklady odůvodňovaly přiznání souvisejícího práva výrobcům zvukových záznamů (viz WIPO, Příručka k Římské úmluvě a Úmluvě o zvukových záznamech, 1981, s. 11). Někteří komentátoři si kladou otázku, zda uvedená logika stále platí, když v současné době například náklady na pořízení, výrobu a distribuci zvukových záznamů představují pouze zlomek toho co kdysi (viz Hugenholtz, P. B. „Neighbouring rights are obsolete“, International Review of Intellectual Property and Competition Law, sv. 50, č. 8, 2019, s. 1006 až 1011).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-169" href="#c-169">169</a>
</span>) Viz bod 10 odůvodnění směrnice o informační společnosti. Z historie vzniku Římské úmluvy vyplývá, že právo související s autorským právem přiznané výrobci zvukových záznamů bylo zejména reakcí na nárůst masivního „pirátského“ pořizování nahrávek, ke kterému došlo v 60. letech 20. století v důsledku stále se zvyšující dostupnosti levných a snadno použitelných nahrávacích přístrojů pro veřejnost (viz WIPO, Příručka Římské úmluvy a Úmluvy o zvukových záznamech, 1981, s. 11). Cílem uvedeného práva bylo zabránit vstupu pirátských rozmnoženin záznamů na trh, neboť uvedené rozmnoženiny nahrazovaly originály, tudíž výrobci nemohli dosáhnout návratnosti svých investic a ztráceli motivaci i nadále investovat do zvukových záznamů (viz Hugenholtz, P. B., pozn. pod čarou 168, op. cit., s. 1006 až 1011; Westkamp, G., pozn. pod čarou 56, op. cit.; Grisse, K., a Kaiser, C., pozn. pod čarou 36, op. cit., s. 79 a 80; BVerfG, rozhodnutí zmíněné v bodě 12 výše, bod 104).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-170" href="#c-170">170</a>
</span>) Viz rozsudek ze dne 4. října 2011, Football Association Premier League a další (C‑403/08 a C‑429/08, EU:C:2011:631, body 107 a 108).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-171" href="#c-171">171</a>
</span>) Podobně Soudní dvůr rozhodl, pokud jde o právo sui generis přiznané osobě, která vytvořila databázi, k této databázi [viz článek 7 směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/9/ES ze dne 11. března 1996 o právní ochraně databází (Úř. věst. 1996, L 77, s. 20; Zvl. vyd. 13/15, s. 459)], že vytěžování a opětovné používání obsahu databáze spadá do rámce výlučného práva pouze v případě, „pokud tyto činnosti […] představují riziko pro návratnost nákladů na tento vklad obvyklým využíváním dotčené databáze“ (rozsudek ze dne 3. června 2021, CV-Online Latvia, C‑762/19, EU:C:2021:434, bod 47), obecně proto, že taková činnost se blíží vytvoření konkurenčního produktu, v důsledku čehož dochází k odklánění příjmů, které by měly směřovat k osobě, která databázi vytvořila (tamtéž, bod 40).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-172" href="#c-172">172</a>
</span>) Rozšíření souvisejících práv na takové výňatky ve skutečnosti znamená, že nositelé práv požívají širšího práva než autoři ke svým dílům. Výrobci mohou de facto zabránit tomu, aby byly z jejich zvukových záznamů vyjímány rozpoznatelné „vzorky“, zatímco autor podkladového díla by musel prokázat, že dotčený „vzorek“ obsahuje „originální“ část uvedeného díla. Tak by tomu často nebylo v případě krátkých nebo nevýrazných „vzorků“, které mohou obsahovat běžné prvky nebo být příliš krátké na to, aby byly nositeli „originality“ uvedeného díla. S ohledem na příslušný důvod existence těchto dvou souborů práv duševního vlastnictví není jasné ani to, proč by měla být „pouhému“ aktu zaznamenání poskytována lepší ochrana než tvořivosti.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-173" href="#c-173">173</a>
</span>) Viz Senftleben, M., pozn. pod čarou 56, op. cit., s. 757 nebo 758; Arora, Y., „Music sampling and copyright law – are the courts hung up on restricting creativity?“, Trinity College Law Review, sv. 25, 2022, s. 168 až 190; Westkamp, G., pozn. pod čarou 56, op. cit.; a Kraetzig, V., „Pastiche als Fair Use?“, Zeitschrift für Urheber- und Medienrecht, 2024, s. 1 až 9.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-174" href="#c-174">174</a>
</span>) Viz Katz, M., pozn. pod čarou 45, op. cit.; Arora, Y., pozn. pod čarou 173, op. cit., s. 172 až 174); Bently, L., a Sherman, B., „Culture of copying: digital sampling and copyright law“, Entertainment Law Review, sv. 3, č. 5, 1992, s. 158 až 163, zejm. s. 160.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-175" href="#c-175">175</a>
</span>) Viz Döhl, F., pozn. pod čarou 79, op. cit., s. 422, a Arora, Y., pozn. pod čarou 73, op. cit., s. 184.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-176" href="#c-176">176</a>
</span>) Tentýž komentář viz Grisse, K., a Kaiser, C., pozn. pod čarou 36, op. cit., s. 79; Garben, S., pozn. pod čarou 166, op. cit., s. 1911, 1912, 1927 až 1929; a Westkamp, G., pozn. pod čarou 56, op. cit.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-177" href="#c-177">177</a>
</span>) Viz rozsudek Pelham I (body 36 až 38).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-178" href="#c-178">178</a>
</span>) Podle mého názoru totiž znění čl. 2 písm. c) směrnice o informační společnosti ani systém zavedený uvedenou směrnicí neukládají Soudnímu dvoru povinnost vykládat výraz „rozmnožování po částech“ ve smyslu uvedeného ustanovení doslovně tak, že zahrnuje jakýkoli úryvek ze zvukového záznamu [rozsudek Pelham I (body 29 a 30)]. Soudní dvůr ostatně takový doslovný výklad odmítl a namísto toho přijal, pokud jde o právo autorů na rozmnožování jejich děl, teleologický výklad. V uvedené věci vyložil výraz „rozmnožování po částech“ ve smyslu čl. 2 písm. a) směrnice o informační společnosti tak, že nezahrnuje každý výňatek z díla, ale pouze ty, které sdílejí „originalitu“ celku.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-179" href="#c-179">179</a>
</span>) Jak to učinil například v čl. 15 odst. 1 směrnice č. 2019/790, pokud jde o související právo přiznané vydavatelům tiskových publikací k užití jejich tiskových publikací on-line poskytovateli služeb informační společnosti.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-180" href="#c-180">180</a>
</span>) To odrážejí osobnostní práva přiznaná autorovi mezinárodním a vnitrostátním právem (viz poznámka pod čarou 54 výše).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-181" href="#c-181">181</a>
</span>) Kromě souvisejících práv výrobců a vysílacích organizací totiž bude řada memů, gifů, mashupů, „vzorků“ (atd.) porušovat autorské právo, neboť budou obsahovat „originální“ části děl.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-182" href="#c-182">182</a>
</span>) Nelze však vyloučit, že mohou nastat výjimečné okolnosti (nepředvídané normotvůrcem), kdy by autorské právo mohlo představovat zjevně nepřiměřené omezení svobody projevu, což by mohlo odůvodnit, aby soud bez omezení povolil užití založené na této svobodě (v tomto smyslu viz stanovisko generálního advokáta Szpunara ve věci Pelham I, bod 98).</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-183" href="#c-183">183</a>
</span>) Viz body 9 až 11 a 14 odůvodnění směrnice o informační společnosti.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-184" href="#c-184">184</a>
</span>) Jako je „spravedlivá odměna“ poskytovaná v případě soukromého rozmnožování [viz čl. 5 odst. 2 písm. a) směrnice o informační společnosti]. Dále, pokud jde o opětovné užívání děl, osobnostní právo na zachování integrity autora, jak je upraveno v Bernské úmluvě, by bylo zajištěno, pokud by autor mohl bránit pouze opětovnému užití, které je na újmu jeho cti nebo dobré pověsti. Právo na autorství by bylo zachováno tím, že by budoucí tvůrci byli povinni uvádět své zdroje, což je podle všeho zcela přiměřené.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-185" href="#c-185">185</a>
</span>) Viz Geiger, C., „Freedom of artistic creativity and copyright law – a compatible combination?“, UC Irvine Law Review, sv. 8, vyd. 3, 2018, s. 413 až 458; McDonagh, L. T., „Is the creative use of musical works without licence acceptable under copyright law“, International Review of Intellectual Property and Competition Law, sv. 43, č. 4, 2012, s. 401 až 426; Senftleben, M., pozn. pod čarou 56, op. cit., s. 751 až 769; Westkamp, G., pozn. pod čarou 56, op. cit.; Döhl, F., pozn. pod čarou 79, op. cit., s. 387, 417, 440 až 443.</p>
<p class="note footnote">(<span class="note footnote notemarker">
<a id="t-186" href="#c-186">186</a>
</span>) Aby byly splněny požadavky třístupňového testu zavedeného různými mezinárodními akty, jimiž je Unie vázána, který omezuje vytváření nových výjimek z autorského práva nebo práv s ním souvisejících (viz čl. 9 odst. 2 Bernské úmluvy; článek 13 dohody TRIPS, čl. 10 odst. 1 a 2 Smlouvy WCT, jakož i čl. 16 odst. 1 a 2 WPPT), a konkrétně aby byly splněny požadavky stupně týkajícího se „zvláštních případů“, musela by být taková výjimka ohraničena nezbytnými a dostatečnými podmínkami. Otázku, zda užití splňuje podmínky zbylých dvou stupňů (tedy že není „v rozporu s běžným způsobem užití“ díla nebo jiného předmětu ochrany a nejsou jím „nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy nositele práv“), mohou soudci přezkoumávat případ od případu.</p>
</body>
</html>
