DŮVODOVÁ ZPRÁVA

1.           SOUVISLOSTI NÁVRHU

1.           Cíl návrhu

Komise navrhuje, aby Evropská unie schválila Protokol k Úmluvě o mezinárodních nárocích na mobilní zařízení ve věcech příslušejících železničním kolejovým vozidlům (dále jen „železniční protokol“ nebo „lucemburský protokol“), který byl přijat na diplomatické konferenci konané v Lucemburku ve dnech 12. až 23. února 2007 pod společnou záštitou Mezinárodního ústavu pro sjednocení soukromého práva (UNIDROIT) a Mezivládní organizace pro mezinárodní železniční přepravu (OTIF).

Evropská unie rozhodla o podpisu železničního protokolu v rozhodnutí Rady ze dne 30. listopadu 2009[1] a fakticky jej podepsala dne 10. prosince 2009.

2.           Úmluva z Kapského Města a železniční protokol

2.1.        Oblast působnosti

Úmluva o mezinárodních nárocích na mobilní zařízení (dále jen „úmluva z Kapského Města“ nebo „úmluva“) a protokol k této úmluvě ve věcech příslušejících vybavení letadel (dále jen „letecký protokol“) byly přijaty na diplomatické konferenci konané v Kapském Městě od 29. října do 16. listopadu 2001.

Evropská unie schválila přistoupení k úmluvě z Kapského Města a k leteckému protokolu v rozhodnutí Rady ze dne 6. dubna 2009 a dne 28. dubna 2009 uložila listinu o přistoupení.

Úmluva stanoví jednotná pravidla pro vznik a účinky mezinárodního nároku (zástavní smlouva, smlouva o výhradě vlastnického práva nebo smlouva o pronájmu) u určitých kategorií mobilního zařízení vyjmenovaných v protokolech týkajících se následujících kategorií: letecká zařízení, kolejová vozidla a kosmické prostředky.

Právní předpis sestává ze základní úmluvy, která stanoví právní předpisy platné pro všechny kategorie mobilních zařízení, a z několika zvláštních protokolů, které obsahují zvláštní pravidla týkající se jednotlivých druhů zařízení.

Těmito protokoly lze úmluvu změnit, vyžadují-li to zvláštnosti příslušného odvětví. Pokud jde o jednotlivé kategorie mobilního zařízení, je tedy rozhodující protokol, a nikoli úmluva. Závazky členských států podle úmluvy se liší v závislosti na protokolu, ke kterému přistupují. Úmluva může platit pro kategorii mobilního zařízení, pouze pokud příslušný protokol vstoupí v platnost, a to pouze mezi stranami takového protokolu. Takovou úmluvu a protokol je však nutno chápat společně jako jediný právně závazný nástroj.

Úmluva se použije, pokud se dlužník nachází ve smluvním státě (článek 3), jelikož různé protokoly stanoví zvláštní spojující prvky (tj. stát registru). Nárok, který úmluva (články 1 a 2) zakládá, se týká majetku zapsaného v registru, ale také souvisejících práv a výnosů. Příslušný protokol může stanovit, že se úmluva použije na prodej majetku (článek 41 úmluvy). Úmluva posiluje práva oprávněných osob k tomuto sjednocenému věcnému právu k movitým věcem, pokud by dlužník neplnil své závazky (články 8 až 15). Úmluva také zřizuje mezinárodní systém, který věřitelům umožňuje registrovat nároky k věcným právům na různé kategorie předmětů mobilního zařízení (články 16 až 26), přičemž větší priorita je dána registrovanému nároku věřitele (článek 29).

2.2.        Cíle železničního protokolu

Tento dokument má usnadnit financování kolejových vozidel vysoké hodnoty tím, že vytvoří mimořádně silnou mezinárodní záruku pro věřitele (prodávající na úvěr a instituce poskytující úvěry u takových prodejů), což jim dává „absolutní“ prioritu před tímto majetkem v mezinárodním registru.

Železniční protokol stanoví určitá pravidla, která se týkají priority a vymahatelnosti registrovaných mezinárodních nároků pro určité druhy věřitelů financujících kolejová vozidla, tj. pro stranu poskytující zástavu, prodávajícího nebo pronajímatele s výhradou. Dále protokol stanoví zvláštní opravné prostředky v případě neplnění závazků (článek VII), které mají věřitelé k dispozici, a tři alternativy opravných prostředků v případě insolvence dlužníka (článek IX). Podle kapitoly III bude mezinárodní registr přístupný prostřednictvím internetu a bude zřízen orgán dozoru. Článek XXV konečně opravňuje smluvní státy i k tomu, aby za určitých podmínek učinily prohlášení o výjimkách veřejné služby.

Železniční protokol vytváří mezinárodní systém jediné a neměnné registrace mezinárodních nároků. Tento protokol doplňuje a podporuje evropský systém číselného označení vozidel (přijatý v rámci směrnice o interoperabilitě železničního systému). Zaručuje, že strany mohou provádět registraci a kontrolovat své nároky, ať se nacházejí kdekoli v Evropské unii, prostřednictvím internetu, jenž umožňuje přístup 24 hodin denně.

Tento dokument bude pravděpodobně velmi prospěšný pro evropský železniční průmysl, banky a vlády, a to díky podpoře kapitálových investic v železničním odvětví a podpoře vytváření skutečného trhu s pronájmy.

2.           VÝSLEDKY KONZULTACÍ SE ZÚČASTNĚNÝMI STRANAMI

Iniciativě Komise navrhnout schválení železniční protokolu, poté co jej EU podepsala v roce 2009, předcházely konzultace s pracovní skupinou pro oblast železniční dopravy, meziodvětvovou asociací zabývající se prováděním železničního protokolu, jejímiž členy jsou mimo jiné Bombardier Transportation, Deutsche Bahn, English Welsh and Scottish Railways, Evropská investiční banka, Mezivládní organizace pro mezinárodní železniční přepravu (OTIF), Mezinárodní železniční unie (UIC), Evropská asociace železničního průmyslu.

V průběhu konzultací bylo především zdůrazněno úzké spojení mezi uzavřením železničního protokolu a přijetím čtvrtého železničního balíčku dne 30. ledna 2013.

Cílem čtvrtého železničního balíčku je podpořit více inovací v oblasti železniční dopravy EU, a to prostřednictvím otevření domácích trhů osobní dopravy v EU konkurenci, zjednodušení postupů pro schvalování kolejových vozidel a zlepšení řízení infrastruktury. Zahrnuje legislativní návrhy na změnu tří směrnic a dvou nařízení společně s jedním sdělením a třemi zprávami[2] a vyzdvihuje důležitost financování kolejových vozidel v rámci podpory otevírání finančních trhů, což je cílem železničního protokolu.

Schválení železničního protokolu podpoří nové investice do kolejových vozidel v EU, z nichž budou následně těžit provozovatelé i veřejnost. Podpora větších investic do infrastruktury, jakož i podpora pracovních míst ve výrobním odvětví navíc posiluje program EU pro růst.

Železniční protokol je rovněž v souladu s cílem, který podporuje posun k ekologičtější a udržitelnější dopravě, např. železniční dopravě, jak je uvedeno v bílé knize o dopravě z roku 2011[3].

3.           PRÁVNÍ STRÁNKA NÁVRHU

3.           Pravomoci EU

Úmluva z Kapského Města a její protokoly částečně spadají do výhradní pravomoci Evropské unie. Členské státy tedy nemohou protokoly ratifikovat dříve, než je schválí EU.

Prostřednictvím rozhodnutí Rady přistoupila EU dne 28. dubna 2009 k leteckému protokolu, tj. ve stejný den jako k úmluvě z Kapského Města[4], a dne 10. prosince 2009 podepsala železniční protokol[5]. Při podpisu železničního protokolu bylo učiněno prohlášení o pravomocích Evropského společenství podle čl. XXII odst. 2 železničního protokolu, který požaduje, aby organizace regionální hospodářské integrace učinila při podpisu, přijetí, schválení nebo přistoupení obecné prohlášení uvádějící záležitosti, které upravuje železniční protokol a které patří mezi pravomoce, jež na ni převedly členské státy.

Bod 6 prohlášení o pravomoci Společenství, jež bylo učiněno při podpisu, by měl být v zájmu aktualizace změněn, zejména aby se zohlednilo rozhodnutí Komise 2012/757/EU a opravil odkaz na čl. V odst. 2 protokolu, který má být článkem XIV. Při schvalování by tudíž prohlášení mělo být příslušně změněno. Revidované znění prohlášení o pravomoci Evropské unie je uvedeno v příloze.

Evropská unie má výlučnou pravomoc v určitých záležitostech, které upravuje železniční protokol a které se dotýkají nařízení (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech[6], nařízení (ES) č. 1346/2000 ze dne 29. května 2000 o úpadkovém řízení[7] a nařízení (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I)[8]. Dále existují právní předpisy Evropské unie týkající se otázek upravených železničním protokolem, a které se dotýkají směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/57/ES ze dne 17. června 2008 o interoperabilitě železničního systému ve Společenství (přepracované znění)[9] a nařízení (ES) č. 881/2004 ze dne 29. dubna 2004 o zřízení Evropské agentury pro železnice[10].

4.           Prohlášení o otázkách spadajících do výlučné pravomoci Evropské unie

Několik pravidel železničního protokolu požaduje na smluvních stranách nebo jim to umožňuje, aby učinily prohlášení, pokud jde o použitelnost nebo oblast působnosti jeho ustanovení nebo způsob, jakým budou prováděna.

Evropská unie je oprávněna činit prohlášení týkající se článků VI, VIII, IX a X železničního protokolu, jejichž otázky spadají do její výlučné pravomoci.

Článek VI železničního protokolu (volba práva) stanoví, že smluvní strany dohody nebo příslušné záruční smlouvy se mohou dohodnout na rozhodném právu. Upravuje tak otázku spadající do nařízení (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I).

Tato široká možnost volby práva není slučitelná se systémem zavedeným nařízením č. 593/2008.

Podobně jako řešení upřednostněné v rozhodnutí Rady 2009/370/ES ze dne 6. dubna 2009 o přistoupení Evropského společenství k Úmluvě o mezinárodních nárocích na mobilní zařízení a protokolu k této úmluvě ve věcech příslušejících vybavení letadel, budou členské státy Evropské unie dále uplatňovat ustanovení nařízení č. 593/2008.

Vzhledem k tomu, že se článek VI použije pouze v případě, že je učiněno prohlášení podle článku XXVII železničního protokolu, neměla by Evropská unie při schválení železničního protokolu činit prohlášení týkající se použití článku VI.

Článek 55 úmluvy z Kapského města „Změna ustanovení o předběžných opatřeních do doby, než bude o otázkách rozhodnuto“ počítá s možností, že ustanovení článku 13 nebo článku 43 či obou těchto článků nemusí být zcela nebo zčásti použita. Při přistoupení k úmluvě z Kapského Města prohlásila Evropská unie, že články 13 a 43 se použijí pouze v souladu s článkem 31 nařízení Brusel I[11]. Je třeba zdůraznit, že prohlášení se celé týká znění článku 13 a 43 úmluvy z Kapského Města ve znění článku VIII železničního protokolu. Jak stanoví článek XXIX železničního protokolu „Prohlášení podle úmluvy“, má se za to, že prohlášení učiněná podle úmluvy z Kapského Města, včetně prohlášení podle článku 55, jsou učiněna podle železničního protokolu, není-li stanoveno jinak.

Podle čl. VIII odst. 1 se článek VIII protokolu týkající se předběžného opatření použije zcela nebo zčásti, pouze pokud smluvní stát učinil příslušné prohlášení v tomto smyslu a v rozsahu stanoveném v takovém prohlášení. Pokud smluvní stát učiní příslušné prohlášení s ohledem na čl. VIII odst. 2, musí upřesnit požadovanou lhůtu pro získání nápravy podle předběžných opatření stanovených v čl. 13 odst. 1 úmluvy. Navrhuje se, aby Evropská unie nečinila prohlášení podle čl. XXVII odst. 2 týkající se článku VIII, podobně jako v případě rozhodnutí v souvislosti s přistoupením k leteckému protokolu.

Článek IX (Opravné prostředky při insolvenci) a článek X (Pomoc v případě insolvence) jsou prakticky totožné s odpovídajícími ustanoveními leteckého protokolu, v jejichž případě Rada rozhodla, že je nebude uplatňovat. Výše uvedená ustanovení se skutečně použijí, pouze pokud smluvní stát, do jehož pravomoci insolvence primárně spadá, učiní v tomto smyslu příslušné prohlášení podle článku XXVII.

Komise má za to, že pokud se primární jurisdikce v případě insolvence nachází v členském státě EU, mělo by v každém případě být použitelné nařízení č. 1346/2000 ze dne 29. května 2000 o úpadkovém řízení a ne železniční protokol podobně, jak bylo rozhodnuto v souvislosti s úmluvou z Kapského Města a příslušným leteckým protokolem. K dosažení tohoto cíle a pro zachování právní jistoty doporučuje, aby se Evropská unie neúčastnila úplného či částečného uplatňování jakékoli z alternativ stanovených v článku IX protokolu.

Z toho vyplývá, že Evropská unie by neměla učinit prohlášení uvedené v článku IX protokolu podle čl. XXVII odst. 3 ani prohlášení o pomoci v případě insolvence uvedené v článku X, jež souvisí s prohlášením v článku IX, podle čl. XXVII odst. 1.

2013/0184 (NLE)

Návrh

ROZHODNUTÍ RADY

o schválení Lucemburského protokolu k Úmluvě o mezinárodních nárocích na mobilní zařízení ve věcech příslušejících železničním kolejovým vozidlům, který byl přijat v Lucemburku dne 23. února 2007, jménem Evropské unie

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 81 odst. 2 ve spojení s čl. 218 odst. 6 písm. a) této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

s ohledem na souhlas Evropského parlamentu[12],

vzhledem k těmto důvodům:

(1)       Evropská unie usiluje o vytvoření společného justičního prostoru založeného na zásadě vzájemného uznávání soudních rozhodnutí.

(2)       Protokol k Úmluvě o mezinárodních nárocích na mobilní zařízení (dále jen „úmluva z Kapského Města“) ve věcech příslušejících železničním kolejovým vozidlům (dále jen „železniční protokol“), přijatý v Lucemburku dne 23. února 2007, významně přispívá k mezinárodní právní úpravě. Je proto žádoucí, aby ustanovení tohoto dokumentu týkající se záležitostí spadajících do výlučné pravomoci Evropské unie byla používána co nejdříve.

(3)       Komise jednala jménem Evropského společenství o těch částech železničního protokolu, jež spadají do výlučné pravomoci Evropského společenství.

(4)       Ustanovení čl. XXII odst. 1 železničního protokolu stanoví, že organizace regionální hospodářské integrace, které mají pravomoc v určitých záležitostech upravených železničním protokolem, mohou uvedený protokol podepsat, schválit nebo k němu přistoupit.

(5)       Železniční protokol se také zabývá některými záležitostmi, které upravuje nařízení (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech[13], nařízení (ES) č. 1346/2000 ze dne 29. května 2000 o úpadkovém řízení[14], nařízení (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I)[15], směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/57/ES ze dne 17. června 2008 o interoperabilitě železničního systému ve Společenství (přepracované znění)[16] a nařízení (ES) č. 881/2004 ze dne 29. dubna 2004 o zřízení Evropské agentury pro železnice[17].

(6)       Evropské společenství podepsalo železniční protokol dne 10. prosince 2009 poté, co Rada podpis schválila v rozhodnutí 2009/940/ES ze dne 30. listopadu 2009[18].

(7)       V některých záležitostech upravovaných železničním protokolem má výlučnou pravomoc Evropská unie, zatímco v jiných záležitostech upravovaných tímto dokumentem mají pravomoc členské státy.

(8)       Evropská unie by proto měla železniční protokol schválit. Ustanovení čl. XXII odst. 2 železničního protokolu stanoví, že organizace regionální hospodářské integrace vydá při podpisu, přijetí, schválení nebo přistoupení prohlášení, jež blíže určí záležitosti upravované tímto protokolem, pro které na ni její členské státy přenesly pravomoc.

(9)       Prohlášení o pravomoci Evropského společenství bylo učiněno při podpisu uvedeného nástroje. V zájmu zohlednění legislativního vývoje a opravy faktických chyb v předchozím prohlášení je žádoucí, aby při schválení železničního protokolu bylo toto prohlášení obnoveno.

(10)     Články VII, VIII, IX a X železničního protokolu se použijí, pouze pokud smluvní stát učinil prohlášení v tomto smyslu podle článku XXVII uvedeného protokolu a za podmínek upřesněných v takovém prohlášení. Při schválení železničního protokolu neučiní Evropská unie prohlášení podle čl. XXVII odst. 2 týkající se použití článku VIII, ani neučiní žádné z prohlášení povolených podle čl. XXVII odst. 1 a 3. Pravomoci členských států týkající se pravidel hmotného práva, pokud jde o insolvenci, nebudou dotčeny.

(11)     Spojené království a Irsko jsou vázány nařízením (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, nařízením (ES) č. 1346/2000 ze dne 29. května 2000 o úpadkovém řízení a nařízením (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), a účastní se tedy přijímání tohoto rozhodnutí.

(12)     V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto rozhodnutí a toto rozhodnutí pro ně není závazné ani použitelné,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Tímto se jménem Evropské unie schvaluje Protokol k Úmluvě o mezinárodních nárocích na mobilní zařízení ve věcech příslušejících železničním kolejovým vozidlům, který byla přijat v Lucemburku dne 23. února 2007.

Znění protokolu se připojuje k tomuto rozhodnutí.

Článek 2

Předseda Rady jmenuje osobu zmocněnou uložit jménem Evropské unie schvalovací listinu stanovenou článkem XXVII protokolu s cílem vyjádřit souhlas Evropské unie s tím, aby byla touto dohodou vázána.

Článek 3

Evropská unie při schválení protokolu učiní podle čl. XXII odst. 2 uvedeného protokolu prohlášení obsažené v příloze.

Článek 4

Toto rozhodnutí vstupuje v platnost dne …[19].

V Bruselu dne

Za Radu

předseda

PŘÍLOHA

Prohlášení podle čl. XXII odst. 2 týkající se pravomoci Evropské unie v otázkách upravených Protokolem k Úmluvě o mezinárodních nárocích na mobilní zařízení ve věcech příslušejících železničním kolejovým vozidlům (dále jen „železniční protokol“), přijatým v Lucemburku dne 23. února 2007, v souvislosti s nímž členské státy přenesly svou pravomoc na Evropskou unii

1.         Článek XXII železničního protokolu stanoví, že organizace regionální hospodářské integrace, které jsou tvořeny svrchovanými státy a které mají pravomoc v určitých otázkách upravených protokolem, mohou uvedený protokol schválit, pokud učiní prohlášení uvedené v čl. XXII odst. 2. Evropská unie se rozhodla schválit železniční protokol a činí tímto toto prohlášení.

2.         Současnými členskými státy Evropské unie jsou: Belgické království, Bulharská republika, Česká republika, Dánské království, Spolková republika Německo, Estonská republika, Irsko, Řecká republika, Španělské království, Francouzská republika, Italská republika, Kyperská republika, Lotyšská republika, Litevská republika, Lucemburské velkovévodství, Maďarská republika, Republika Malta, Nizozemské království, Rakouská republika, Polská republika, Portugalská republika, Rumunsko, Republika Slovinsko, Slovenská republika, Finská republika, Švédské království a Spojené království Velké Británie a Severního Irska.

3.         V souladu s články 1 a 2 Protokolu 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie, se však toto prohlášení nevztahuje na Dánské království.

4.         Toto prohlášení se nevztahuje na území členských států, ve kterých se neuplatňuje Smlouva o fungování Evropské unie, a nejsou jím dotčeny akty ani postoje, které mohou dotyčné členské státy přijmout podle železničního protokolu jménem a v zájmu těchto území.

5.         Členské státy Evropské unie přenesly na Společenství pravomoc v otázkách, které mohou ovlivnit nebo změnit pravidla v nařízení (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech[20], nařízení (ES) č. 1346/2000 ze dne 29. května 2000 o úpadkovém řízení[21], nařízení (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I)[22], směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/57/ES ze dne 17. června 2008 o interoperabilitě železničního systému ve Společenství (přepracované znění)[23] a nařízení (ES) č. 881/2004 ze dne 29. dubna 2004 o zřízení Evropské agentury pro železnice[24].

6. Pokud jde o systém číslování vozidel, přijala EU rozhodnutím 2006/920/ES (rozhodnutí Komise ze dne 11. srpna 2006 o technické specifikaci pro interoperabilitu týkající se subsystému Provoz a řízení dopravy transevropského konvenčního železničního systému) systém číslování, nedávno aktualizovaný rozhodnutím Komise 2012/757/EU, který může být vhodný pro účely označování kolejových vozidel, jak jsou uvedena v článku XIV železničního protokolu.

Dále pokud jde o výměnu údajů mezi členskými státy Evropské unie a mezinárodním registrem, dosáhla EU značného pokroku rozhodnutím 2007/756/ES (rozhodnutí Komise ze dne 9. listopadu 2007, kterým se přijímá společná specifikace celostátního registru vozidel stanoveného podle čl. 14 odst. 4 a 5 směrnic 96/48/ES a 2001/16/ES), jež bylo nedávno aktualizováno rozhodnutím Komise 2012/757/EU. Členské státy Evropské unie realizují celostátní registry vozidel a mělo by se zabránit duplikaci údajů s mezinárodním registrem.

7.         Evropská unie nečiní prohlášení podle čl. XXVII odst. 2 týkající se provádění článku VIII ani žádná prohlášení povolená podle čl. XXVII odst. 1 a 3. Členské státy si ponechávají svou pravomoc týkající se pravidel hmotného práva, pokud jde o insolvenci.

8.         Výkon pravomoci, kterou členské státy přenesly na Evropskou unii podle Smlouvy o založení Evropské unie a Smlouvy o fungování Evropské unie, ze své podstaty podléhá neustálému vývoji. V rámci Smluv mohou příslušné orgány přijímat rozhodnutí, která určují rozsah pravomoci Evropské unie. Evropská unie si proto vyhrazuje právo toto prohlášení podle potřeby změnit, aniž by to bylo podmínkou nezbytnou k výkonu její pravomoci, pokud jde o otázky upravené železničním protokolem.

[1]               Úř. věst. L 331, 16.12.2009, s. 1.

[2]               Informace o čtvrtém železničním balíčku lze najít na této adrese: http://ec.europa.eu/commission_2010-2014/kallas/headlines/news/2013/01/fourth-railway-package_en.htm

[3]               Plán jednotného evropského dopravního prostoru – vytvoření konkurenceschopného dopravního systému účinně využívajícího zdroje, KOM(2011) 144 v konečném znění ze dne 28.3.2011.

[4]               2009/370/ES, Úř. věst. L 121, 15.5.2009, s. 3–7.

[5]               2009/940/ES, Úř. věst. L 331, 16.12.2009, s. 1–16.

[6]               Úř. věst. L 12, 16.1.2001, s. 1.

[7]               Úř. věst. L 160, 30.6.2000, s. 1.

[8]               Úř. věst. L 177, 4.7.2008, s. 6.

[9]               Úř. věst. L 191, 18.7.2008, s. 1.

[10]             Úř. věst. L 220, 21.6.2004, s. 3.

[11]             Úř. věst. L 121, 15.5.2009, s. 7.

[12]               Úř. věst. C , , s. .

[13]               Úř. věst. L 12, 16.1.2001, s. 1.

[14]               Úř. věst. L 160, 30.6.2000, s. 1.

[15]               Úř. věst. L 177, 4.7.2008, s. 6.

[16]               Úř. věst. L 191, 18.7.2008, s. 1.

[17]               Úř. věst. L 220, 21.6.2004, s. 3.

[18]               Úř. věst. L 331, 16.12.2009, s. 1–16.

[19]               Den vstupu dohody v platnost zveřejní generální sekretariát Rady v Úředním věstníku Evropské unie.

[20]             Úř. věst. L 12, 16.1.2001, s. 1.

[21]             Úř. věst. L 160, 30.6.2000, s. 1.

[22]             Úř. věst. L 177, 4.7.2008, s. 6.

[23]             Úř. věst. L 191, 18.7.2008, s. 1.

[24]             Úř. věst. L 220, 21.6.2004, s. 3.