<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><JUDGMENT xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.00-20081231.xd"><BIB.JUDGMENT><REF.CASE FILE="ECRT12004CSA.0900359701.case.xml"><NO.CASE>T-36/99</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>61999A0036</NO.CELEX><NO.SEQ>0019.0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>3601</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>3662</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>62</PAGE.TOTAL><AUTHOR>T</AUTHOR></BIB.JUDGMENT><CURR.TITLE><LEFT>ROZSUDEK ZE DNE <DATE ISO="20041021">21. 10. 2004</DATE> — VĚC T-36/99</LEFT><RIGHT>LENZING v. KOMISE</RIGHT></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Rozsudek Soudu</HT>(pátého rozšířeného senátu)</P><P><DATE ISO="20041021">21. října 2004</DATE><NOTE NOTE.ID="E0001" NUMBERING="STAR"><P>Jednací jazyk: němčina.</P></NOTE></P></TI></TITLE><JUDGMENT.INIT><P>Ve věci T-36/99,</P></JUDGMENT.INIT><PARTIES><PLAINTIFS><P><HT TYPE="BOLD">Lenzing AG,</HT> se sídlem v Lenzing (Rakousko), zastoupená původně H.-J. Niemeyerem, poté I. Brinkerem a U. Soltészem, advokáty,</P><PARTY.STATUS>žalobkyně,</PARTY.STATUS></PLAINTIFS><AGAINST>proti</AGAINST><DEFENDANTS><P><HT TYPE="BOLD">Komisi Evropských společenství,</HT> zastoupené V. Kreuschitzem a D. Triantafyllou, jako zmocněnci, ve spolupráci s M. Núňez-Míillerem, advokátem, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,</P><PARTY.STATUS>žalované,</PARTY.STATUS></DEFENDANTS><P>podporované</P><?PAGE NO="II-3602"?><INTERVENERS><P><HT TYPE="BOLD">Španělským královstvím,</HT> zastoupeným N. Díaz Abad, jako zmocněnkyní, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,</P><PARTY.STATUS>vedlejším účastníkem,</PARTY.STATUS></INTERVENERS></PARTIES><P>jejímž předmětem je žaloba na částečné zrušení rozhodnutí Komise 1999/395/ES ze dne <DATE ISO="19981028">28. října 1998</DATE> o státní podpoře poskytnuté Španělskem Sniace, SA, se sídlem v Torrelavega, Cantabria (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="149" DATE.PUB="1998" PAGE.FIRST="40">Úř. vest. L 149, s. 40</REF.DOC.OJ>), ve znění rozhodnutí Komise 2001/43/ES ze dne <DATE ISO="20000920">20. září 2000</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="011" DATE.PUB="2000" PAGE.FIRST="46">Úř. vest. L 11, s. 46</REF.DOC.OJ>),</P><PREAMBLE><PREAMBLE.INIT><P>SOUD PRVNÍHO STUPNĚ EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ (pátý rozšířený senát),</P><P>ve složení R. García-Valdecasas, předseda, P. Lindh, J. D. Cooke, H. Legal a M. E. Martins Ribeiro, soudci,</P><P>vedoucí soudní kanceláře: D. Christensen, rada,</P></PREAMBLE.INIT><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne <DATE ISO="20031023">23. října 2003</DATE>,</VISA></GR.VISA><PREAMBLE.FINAL><P>vydává tento</P></PREAMBLE.FINAL></PREAMBLE><?PAGE NO="II-3603"?><CONTENTS.JUDGMENT><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P>Rozsudek</P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>Použitelné vnitrostátní právní předpisy</P></TI></TITLE><NP><NO.P>1</NO.P><TXT>Podle článku 20 královského zákonodárného dekretu č. 1/1994 ze dne <DATE ISO="19940620">20. června 1994</DATE> o schválení kodifikovaného znění obecného zákona o sociálním zabezpečení (BOE č. 154 ze dne <DATE ISO="19940629">29. června 1994</DATE>, s. 20658, dále jen <QUOT.START ID="QS0001" REF.END="QE0001" CODE="201E"/>obecný zákon o sociálním zabezpečení<QUOT.END ID="QE0001" REF.START="QS0001" CODE="201C"/>):</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><NP><NO.P><QUOT.START ID="QS0002" REF.END="QE0002" CODE="201E"/>1.</NO.P><TXT>Lze povolit placení dlužného pojistného na sociální zabezpečení nebo dlužných poplatků z prodlení v souvislosti s tímto pojistným a jiných dlužných částek určených na sociální zabezpečení na základě splátkového kalendáře nebo rozvržení jejich plateb.</TXT></NP><P>[...]</P><NP><NO.P>3.</NO.P><TXT>Placení dlužných částek na sociální zabezpečení na základě splátkového kalendáře nebo rozvržení jejich plateb lze povolit způsobem a za podmínek stanovených nařízením. Aby bylo správní rozhodnutí o povolení splátkového kalendáře nebo rozvržení plateb platné, musí stanovit zajištění závazku v souladu s ustanoveními platných právních předpisů zřízením věcných nebo závazkových práv s výjimkou případu, kdy zvláštní skutečnosti odůvodňují poskytnutí výjimky.</TXT></NP><NP><NO.P>4.</NO.P><TXT>Povolení placení dlužných částek na sociální zabezpečení na základě splátkového kalendáře nebo rozvržení jejich plateb zakládá ode dne, kdy nastanou účinky povolení splátkového kalendáře nebo rozvržení plateb, do dne zaplacení povinnost platby úroků podle zákonné sazby platné v okamžiku povolení, určené podle ustanovení zákona č. 24/1984 ze dne <DATE ISO="19840629">29. června 1984</DATE> o změně zákonné úrokové sazby.<QUOT.END ID="QE0002" REF.START="QS0002" CODE="201C"/></TXT></NP></QUOT.S></P></NP><?PAGE NO="II-3604"?><NP><NO.P>2</NO.P><TXT>S dlužnými částkami, u nichž byl povolen splátkový kalendář, jsou podle článku 27 obecného zákona o sociálním zabezpečení spojeny poplatky z prodlení.</TXT></NP><NP><NO.P>3</NO.P><TXT>Podmínky placení na základě splátkového kalendáře a rozvržení plateb dlužných částek na sociální zabezpečení jsou upřesněny královským dekretem č. 1637/1995 ze dne <DATE ISO="19951006">6. října 1995</DATE> o schválení obecného nařízení o výběru příjmů systému sociálního zabezpečení (BOE č. 254 ze dne <DATE ISO="19951024">24. října 1995</DATE>, s. 30844). Článek 40 odst. 1 tohoto královského dekretu zejména stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START ID="QS0003" REF.END="QE0003" CODE="201E"/>Placení dlužných částek na sociální zabezpečení na základě splátkového kalendáře nebo rozvržení jejich platby může být povoleno jak během období dobrovolné platby, tak během nuceného výkonu rozhodnutí na návrh dlužníků, jimž brání v uhrazení dlužných částek jejich hospodářská a finanční situace a jiné zvláštní okolnosti, které posoudí hlavní finanční správa sociálního zabezpečení.<QUOT.END ID="QE0003" REF.START="QS0003" CODE="201C"/></P></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>4</NO.P><TXT>Povolení splátkového kalendáře u dlužných částek na sociální zabezpečení je rovněž upraveno články 11 až 27 vyhlášky ministra práce a sociálního zabezpečení ze dne <DATE ISO="19960222">22. února 1996</DATE>, kterou bylo provedeno obecné nařízení o výběru příjmů systému sociálního zabezpečení (BOE č. 52 ze dne <DATE ISO="19960229">29. února 1996</DATE>, s. 7849).</TXT></NP><NP><NO.P>5</NO.P><TXT>Fondo de Garantía Salarial (mzdový záruční fond, dále jen <QUOT.START ID="QS0004" REF.END="QE0004" CODE="201E"/>Fogasa<QUOT.END ID="QE0004" REF.START="QS0004" CODE="201C"/>) je nezávislou organizací spravovanou ministerstvem práce a sociálních věcí, která má právní subjektivitu a způsobilost k právním úkonům v rámci plnění svých cílů. Jeho hlavní funkce spočívá podle čl. 33 odst. 1 královského zákonodárného dekretu č. 1/1995 ze dne <DATE ISO="19950324">24. března 1995</DATE> o schválení kodifikovaného znění zákona o postavení zaměstnanců (BOE č. 75 ze dne <DATE ISO="19950329">29. března 1995</DATE>, s. 9654, dále jen <QUOT.START ID="QS0005" REF.END="QE0005" CODE="201E"/>zákon o postavení zaměstnanců<QUOT.END ID="QE0005" REF.START="QS0005" CODE="201C"/>) ve vyplácení <QUOT.START ID="QS0006" REF.END="QE0006" CODE="201E"/>mezd zaměstnancům, které jim nebyly<?PAGE NO="II-3605"?> vyplaceny z důvodu platební neschopnosti, zastavení plateb, úpadku nebo konkursního či vyrovnacího řízení.<QUOT.END ID="QE0006" REF.START="QS0006" CODE="201C"/> Článek 33 odst. 4 ukládá Fogasa vykonávat práva a využít procesní prostředky zaměstnanců, které na něj přejdou subrogací, za účelem dosažení splacení částek předem vyplacených ze strany Fogasa.</TXT></NP><NP><NO.P>6</NO.P><TXT>Náležitosti, které je třeba splnit pro dosažení tohoto splácení, jsou upřesněny v královském dekretu č. 505/85 ze dne <DATE ISO="19850306">6. března 1985</DATE> o organizaci a chodu Fogasa (BOE č. 92 ze dne <DATE ISO="19850417">17. dubna 1985</DATE>, s. 10203), který doplňuje zákon o postavení zaměstnanců. Článek 32 tohoto královského dekretu stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><NP><NO.P><QUOT.START ID="QS0007" REF.END="QE0007" CODE="201E"/>1.</NO.P><TXT>Za účelem usnadnění vymáhání dlužných částek může [Fogasa] uzavírat dohody o splácení, upravující otázky týkající se formy, lhůt a zajištění, přičemž účinek subrogace je spjat s požadavky pokračování podniku a zachování pracovních míst.</TXT><P>Částky, u nichž bylo povoleno splácení na základě splátkového kalendáře, jsou zvýšeny o úroky podle platné zákonné sazby.</P></NP><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>Uzavření dohody o splácení dluhu na základě splátkového kalendáře je oznámeno soudnímu orgánu, u kterého případně probíhá řízení ve věci výkonu rozhodnutí.</TXT></NP><NP><NO.P>3.</NO.P><TXT>Neplnění ujednání způsobuje zrušení dohody; [Fogasa] využije veškeré jí náležející procesní prostředky a může požádat o pokračování v řízeních, která byla přerušena.</TXT><P>[...]<QUOT.END ID="QE0007" REF.START="QS0007" CODE="201C"/></P></NP></QUOT.S></P></NP><?PAGE NO="II-3606"?><NP><NO.P>7</NO.P><TXT>Uzavření dohod o splácení částek předem vyplacených ze strany Fogasa je upraveno vyhláškou ministra práce a sociálních věcí ze dne <DATE ISO="19850820">20. srpna 1985</DATE> (BOE č. 206 ze dne <DATE ISO="19850828">28. srpna 1985</DATE>, s. 27071). Tato vyhláška stanovuje objektivní kritéria, kterým musí Fogasa vyhovět, a upřesňuje, že se tato kritéria použijí <QUOT.START ID="QS0008" REF.END="QE0008" CODE="201E"/>v mezích požadovaného manévrovacího prostoru, umožňujícího vzít v úvahu zvláštnosti každého případu<QUOT.END ID="QE0008" REF.START="QS0008" CODE="201C"/>. Článek 2 odst. 1 téže vyhlášky upravuje maximální lhůty, během nichž musí dojít ke splacení veškerých splátek dluhu. Její článek 3 stanoví, že je namístě požadovat zajištění <QUOT.START ID="QS0009" REF.END="QE0009" CODE="201E"/>považované za dostatečné<QUOT.END ID="QE0009" REF.START="QS0009" CODE="201C"/>. Konečně podle či. 6 odst. 3 může Fogasa zamítnout jakoukoli žádost o povolení splátkového kalendáře nebo rozvržení plateb.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>Skutkový základ sporu</P></TI></TITLE><NP><NO.P>8</NO.P><TXT>Lenzing AG (dále jen <QUOT.START ID="QS0010" REF.END="QE0010" CODE="201E"/>žalobkyně<QUOT.END ID="QE0010" REF.START="QS0010" CODE="201C"/>) je rakouská společnost, která vyrábí a uvádí na trh vlákna z celulózy (viskózy, modalu a lyocellu).</TXT></NP><NP><NO.P>9</NO.P><TXT>Sniace, SA (dále jen <QUOT.START ID="QS0011" REF.END="QE0011" CODE="201E"/>Sniace<QUOT.END ID="QE0011" REF.START="QS0011" CODE="201C"/>) je španělská společnost, která vyrábí celulózu, papír, vlákna z viskózy, syntetická vlákna a vlákna ze sulfátu sodného. Je usazena v Cantabrii (Španělsko), oblasti, která má od roku 1995 statut podporované oblasti na základě či. 92 odst. 3 písm. a) Smlouvy o ES [nyní po změně či. 87 odst. 3 písm. a) ES].</TXT></NP><NP><NO.P>10</NO.P><TXT>V březnu 1993 prohlásily španělské soudy zastavení plateb Sniace, která byla již několik let v hospodářských a finančních obtížích. V říjnu 1996 uzavřeli soukromí věřitelé Sniace dohodu, podle níž přeměnili 40 % svých pohledávek za touto společností na akcie této společnosti; tato dohoda vedla ke zrušení zastavení plateb. Veřejní věřitelé Sniace se rozhodli neúčastnit se této dohody, když využili svého práva zdržet se.</TXT></NP><?PAGE NO="II-3607"?><NP><NO.P>11</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="19931105">5. listopadu 1993</DATE> a <DATE ISO="19951031">31. října 1995</DATE> uzavřela Sniace s Fogasa dohody týkající se splácení nedoplatků mezd a náhrad posledně jmenovanému orgánu, které vyplatil zaměstnancům Sniace. První dohoda stanovila splácení částky <FT TYPE="NUMBER">897652789</FT> španělských peset (ESP) zvýšené o <FT TYPE="NUMBER">465055911</FT> ESP úroků vypočítaných podle zákonné úrokové sazby ve výši 10 % pololetními splátkami po dobu osmi let (dále jen <QUOT.START ID="QS0012" REF.END="QE0012" CODE="201E"/>dohoda ze dne <DATE ISO="19931105">5. listopadu 1993</DATE><QUOT.END ID="QE0012" REF.START="QS0012" CODE="201C"/>). Druhá dohoda stanovila splácení částky <FT TYPE="NUMBER">229424860</FT> ESP zvýšené o <FT TYPE="NUMBER">110035018</FT> ESP úroků vypočítaných podle zákonné úrokové sazby ve výši 9 % pololetními splátkami po dobu osmi let (dále jen <QUOT.START ID="QS0013" REF.END="QE0013" CODE="201E"/>dohoda ze dne <DATE ISO="19951031">31. října 1995</DATE><QUOT.END ID="QE0013" REF.START="QS0013" CODE="201C"/>). Za účelem zajištění pohledávek Fogasa zřídila Sniace ve prospěch Fogasa dne <DATE ISO="19950810">10. srpna 1995</DATE> zástavní právo ke dvěma ze svých nemovitostí. V červnu 1998 činila částka splacená Sniace v rámci těchto dvou dohod <FT TYPE="NUMBER">186963594</FT> ESP.</TXT></NP><NP><NO.P>12</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="19960308">8. března 1996</DATE> hlavní finanční správa sociálního zabezpečení (dále jen <QUOT.START ID="QS0014" REF.END="QE0014" CODE="201E"/>HFSSZ<QUOT.END ID="QE0014" REF.START="QS0014" CODE="201C"/>) uzavřela se Sniace dohodu o stanovení splátkového kalendáře pro splácení jejího dlužného pojistného na sociální zabezpečení v celkové výši <FT TYPE="NUMBER">2903381848</FT> ESP, týkající se období od února 1991 do února 1995 (dále jen <QUOT.START ID="QS0015" REF.END="QE0015" CODE="201E"/>dohoda ze dne <DATE ISO="19960308">8. března 1996</DATE><QUOT.END ID="QE0015" REF.START="QS0015" CODE="201C"/>). Tato dohoda upravila splácení této částky zvýšené o úroky vypočítané podle zákonné úrokové sazby ve výši 9 % v 96 měsíčních splátkách až do března 2004. Tato dohoda byla změněna dohodou ze dne <DATE ISO="19960507">7. května 1996</DATE>, která upravila odložení splátek po dobu jednoho roku, splácení v 84 měsíčních splátkách a použití zákonné úrokové sazby ve výši 9 % (dále jen <QUOT.START ID="QS0016" REF.END="QE0016" CODE="201E"/>dohoda ze dne <DATE ISO="19960507">7. května 1996</DATE><QUOT.END ID="QE0016" REF.START="QS0016" CODE="201C"/>). Jelikož tyto dohody nebyly Sniace dodrženy, byly nahrazeny novou dohodou uzavřenou dne <DATE ISO="19970930">30. září 1997</DATE> mezi touto společností a HFSSZ (dále jen <QUOT.START ID="QS0017" REF.END="QE0017" CODE="201E"/>dohoda ze dne <DATE ISO="19970930">30. září 1997</DATE><QUOT.END ID="QE0017" REF.START="QS0017" CODE="201C"/>). Splácení se týkalo částky <FT TYPE="NUMBER">3510387323</FT> ESP, odpovídající nedoplatkům pojistného na sociální zabezpečení za období od února 1991 do února 1997, přičemž tato částka byla zvýšena o poplatky z prodlení ve výši <FT TYPE="NUMBER">615056349</FT> ESP, a ke splacení muselo dojít v průběhu deseti let. Během prvních dvou let byly uhrazeny pouze úroky vypočítané podle roční sazby ve výši 7,5 %, zatímco během následujících let se splátky týkaly jistiny a úroků. K dubnu 1998 Sniace v rámci dohody ze dne <DATE ISO="19970930">30. září 1997</DATE> splatila <FT TYPE="NUMBER">216118863</FT> ESP.</TXT></NP><?PAGE NO="II-3608"?><NP><NO.P>13</NO.P><TXT>Žalobkyně zaslala dne <DATE ISO="19960704">4. července 1996</DATE> Komisi stížnost ve věci několika státních podpor, které měly být poskytnuty Sniace během několika let počínaje koncem 80. let. Dopisem ze dne 26. listopadu a <DATE ISO="19961209">9. prosince 1996</DATE> předala Komisi doplňující informace. Španělské orgány předložily vyjádření dopisem ze dne <DATE ISO="19970217">17. února 1997</DATE>.</TXT></NP><NP><NO.P>14</NO.P><TXT>Dopisem ze dne <DATE ISO="19970310">10. března 1997</DATE> Komise uvědomila žalobkyni o odložení její stížnosti z důvodu, že nebylo dostatečně prokázáno, že Sniace byla příjemcem státních podpor ve smyslu či. 92 odst. 1 Smlouvy o ES (nyní po změně či. 87 odst. 1 ES).</TXT></NP><NP><NO.P>15</NO.P><TXT>Dopisem ze dne <DATE ISO="19970417">17. dubna 1997</DATE> žalobkyně sdělila Komisi dodatečné informace na podporu své stížnosti, mezi nimiž byl plán životaschopnosti Sniace vypracovaný v srpnu 1996 soukromou konzultační společností na žádost ministra průmyslu regionální vlády Cantabria. Žalobkyně měla schůzku s Komisí dne <DATE ISO="19970517">17. května 1997</DATE>. Dopisem ze dne <DATE ISO="19970618">18. června 1997</DATE> poskytla Komisi některé informace o evropském trhu vláken z viskózy.</TXT></NP><NP><NO.P>16</NO.P><TXT>Dopisem ze dne <DATE ISO="19971107">7. listopadu 1997</DATE> Komise sdělila španělské vládě svoje rozhodnutí zahájit řízení stanovené v či. 93 odst. 2 Smlouvy o ES (nyní čl. 88 odst. 2 ES) ohledně některých z údajných podpor, na které poukazovala žalobkyně, mimo jiné ohledně dohod ze dne <DATE ISO="19931105">5. listopadu 1993</DATE> a <DATE ISO="19951031">31. října 1995</DATE> a ohledně <QUOT.START ID="QS0018" REF.END="QE0018" CODE="201E"/>nevymáhání pojistného na sociální zabezpečení od roku 1991<QUOT.END ID="QE0018" REF.START="QS0018" CODE="201C"/>, a vyzvala ji k předložení jejích vyjádření. Ostatní členské státy a dotčené strany byly informovány o zahájení tohoto řízení a byly vyzvány k uplatnění svých případných vyjádření zveřejněním tohoto dopisu v <HT TYPE="ITALIC">Úředním věstníku Evropských společenství</HT> ze dne <DATE ISO="19980214">14. února 1998</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="C" NO.OJ="049" DATE.PUB="1998" PAGE.FIRST="2">Úř. vest. C 49, s. 2</REF.DOC.OJ>). Španělská vláda předložila svá vyjádření dopisem ze dne <DATE ISO="19971219">19. prosince 1997</DATE>. Dotčené třetí strany, mezi nimi žalobkyně, která tak učinila dopisem ze dne <DATE ISO="19980327">27. března 1998</DATE>, předložily svá vyjádření, ke kterým španělská vláda sdělila své připomínky dopisem ze dne <DATE ISO="19980624">24. června 1998</DATE>. Dopisem ze dne <DATE ISO="19980416">16. dubna 1998</DATE> španělská vláda odpověděla na otázky položené Komisí dopisem ze dne <DATE ISO="19970223">23. února 1997</DATE>.</TXT></NP><?PAGE NO="II-3609"?><NP><NO.P>17</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="19981028">28. října 1998</DATE> Komise přijala rozhodnutí 1999/395/ES ohledně státní podpory poskytnuté Španělskem Sniace, SA, se sídlem v Torrelavega, Cantabria (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="149" DATE.PUB="1999" PAGE.FIRST="40">Úř. vest. 1999, L 149, s. 40</REF.DOC.OJ>, dále jen <QUOT.START ID="QS0019" REF.END="QE0019" CODE="201E"/>rozhodnutí ze dne <DATE ISO="19981028">28. října 1998</DATE><QUOT.END ID="QE0019" REF.START="QS0019" CODE="201C"/>).</TXT></NP><NP><NO.P>18</NO.P><TXT>Výrok tohoto rozhodnutí zní následovně:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ARTICLE IDENTIFIER="001"><TI.ART><QUOT.START ID="QS0020" REF.END="QE0020" CODE="201E"/>Článek první</TI.ART><ALINEA><P>Následující státní podpora poskytnutá Španělskem [Sniace] je neslučitelná se společným trhem:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>dohoda ze dne <DATE ISO="19960308">8. března 1996</DATE> (ve znění dohody ze dne <DATE ISO="19960507">7. května 1996</DATE>) uzavřená mezi Sniace a [HFSSZ] o novém splátkovém kalendáři pro splácení dluhu v celkové výši jistiny <FT TYPE="NUMBER">2903381848</FT> ESP, v novém znění dohody ze dne <DATE ISO="19970930">30. září 1997</DATE> o novém splátkovém kalendáři pro splácení dluhu v celkové výši jistiny <FT TYPE="NUMBER">3510387323</FT> ESP v rozsahu, v němž úroková sazba byla nižší než tržní sazba; a</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>dohody ze dne <DATE ISO="19931105">5. listopadu 1993</DATE> a <DATE ISO="19951031">31. října 1995</DATE> uzavřené mezi Sniace a [Fogasa] týkající se částky <FT TYPE="NUMBER">1362708700</FT> ESP, respektive částky <FT TYPE="NUMBER">339459878</FT> ESP (včetně úroků) v rozsahu, v němž úroková sazba byla nižší než tržní sazba.</TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA><ALINEA>Pokud se týká ostatních skutečností, které byly předmětem řízení zahájeného na základě čl. [88 odst. 2 ES], totiž záruky za půjčku v celkové výši jedné miliardy [ESP] poskytnuté na základě zákona 7/93, mechanismu financování výstavby zařízení na<?PAGE NO="II-3610"?> zpracování odpadních vod a částečného zrušení dluhů městskou radou v Torrelavega, tato opatření nepředstavují podporu, takže je možné ukončit řízení. Španělsko musí nicméně sdělit Komisi ve lhůtě dvou měsíců následujících po zveřejnění tohoto rozhodnutí výměry daně z hospodářské činnosti, kterou Sniace dluží za roky 1995 a následující, změněné městskou radou Torrelavega. Pokud se týká nevymáhání příspěvků na ochranu životního prostředí za období 1987-1995, Komise v příhodné době přijme samostatné rozhodnutí.</ALINEA></ARTICLE><ARTICLE IDENTIFIER="002"><TI.ART>Článek 2</TI.ART><PARAG IDENTIFIER="002.001"><NO.PARAG>1.</NO.PARAG><ALINEA>Španělské království přijme veškerá nezbytná opatření k tomu, aby příjemce navrátil podporu uvedenou v článku 1, která mu již byla protiprávně poskytnuta.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="002.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Navrácení podpory se uskuteční podle postupů vnitrostátního práva. Částky, které budou navráceny, budou navýšeny o úroky za dobu ode dne, kdy byly poskytnuty příjemci, až do jejich skutečného navrácení. Úroky jsou počítány na základě použitelné referenční sazby.</ALINEA></PARAG></ARTICLE><ARTICLE IDENTIFIER="003"><TI.ART>Článek 3</TI.ART><ALINEA>Španělské království uvědomí Komisi ve lhůtě dvou měsíců po doručení tohoto rozhodnutí o opatřeních přijatých pro dosažení souladu s tímto rozhodnutím.</ALINEA></ARTICLE><?PAGE NO="II-3611"?><ARTICLE IDENTIFIER="004"><TI.ART>Článek 4</TI.ART><ALINEA>Toto rozhodnutí je určeno Španělskému království.<QUOT.END ID="QE0020" REF.START="QS0020" CODE="201C"/></ALINEA></ARTICLE></QUOT.S></P></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>Rozsudek Tubacex a rozhodnutí ze dne <DATE ISO="20000920">20. září 2000</DATE></P></TI></TITLE><NP><NO.P>19</NO.P><TXT>Návrhem doručeným kanceláři Soudního dvora dne <DATE ISO="19981224">24. prosince 1998</DATE> Španělské království podalo žalobu na zrušení rozhodnutí ze dne <DATE ISO="19981028">28. října 1998</DATE> (věc C-479/98). Řízení v této věci bylo poprvé přerušeno rozhodnutím předsedy Soudního dvora ze dne <DATE ISO="19990223">23. února 1999</DATE> v souvislosti s očekávaným vyhlášením rozsudku Soudního dvora ve věci C-342/96, Španělsko v. Komise, v jejímž rámci vyvstaly podobné otázky.</TXT></NP><NP><NO.P>20</NO.P><TXT>Předmětem posledně jmenované věci byla žaloba na zrušení rozhodnutí Komise 97/21/ESUO, ES ze dne <DATE ISO="19960730">30. července 1996</DATE> o státní podpoře poskytnuté Compaňía Espaňola de Tubos por Extrusión SA, se sídlem v Llodio (Álava) (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="008" DATE.PUB="1996" PAGE.FIRST="14">Úř. vest. L 8, s. 14</REF.DOC.OJ>). Tímto rozhodnutím Komise shledala, že některé dohody o splácení uzavřené mezi Compaňía Espaňola de Tubos por Extrusión SA (dále jen <QUOT.START ID="QS0021" REF.END="QE0021" CODE="201E"/>Tubacex<QUOT.END ID="QE0021" REF.START="QS0021" CODE="201C"/>), její pobočkou Acería de Álava a Fogasa a některé dohody o placení pojistného na základě splátkového kalendáře a o rozvržení jeho plateb uzavřené týmiž podniky a HFSSZ obsahovaly prvky protiprávně poskytnuté podpory neslučitelné se společným trhem podle článku 87 ES a rozhodnutí Komise č. 3855/91/ESUO ze dne <DATE ISO="19911127">27. listopadu 1991</DATE>, kterým se stanoví pravidla Společenství pro podpory ocelářskému průmyslu (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="362" DATE.PUB="1991" PAGE.FIRST="57">Úř. vest. L 362, s. 57</REF.DOC.OJ>), <QUOT.START ID="QS0022" REF.END="QE0022" CODE="201E"/>jelikož [byla] použita nižší úroková sazba než sazby uplatňované na trhu.<QUOT.END ID="QE0022" REF.START="QS0022" CODE="201C"/> Podle Komise totiž použití zákonné úrokové sazby ve výši 9 % v dotčených dohodách neodpovídalo obvyklým podmínkám na trhu, podle nichž byla průměrná úroková sazba uplatňovaná soukromými španělskými bankami u půjček na dobu delší než tři roky podstatně vyšší.</TXT></NP><?PAGE NO="II-3612"?><NP><NO.P>21</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="19990429">29. dubna 1999</DATE> Soudní dvůr vydal svůj rozsudek ve věci <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-342/96" YEAR="1999" PAGE.ECR="I-2459">C-342/96 (Recueil, s. I-2459, dále jen <QUOT.START ID="QS0023" REF.END="QE0023" CODE="201E"/>rozsudek Tubacex<QUOT.END ID="QE0023" REF.START="QS0023" CODE="201C"/>)</REF.DOC.ECR>. Soudní dvůr nejdříve konstatoval, že Fogasa neposkytuje půjčky podnikům v úpadku nebo podnikům nacházejícím se v obtížné situaci, ale vypořádává veškeré legitimní žádosti předložené zaměstnanci vyplácením peněžních prostředků a jejich následným navrácením podniky. Dodal, že Fogasa může uzavírat dohody o splácení, které mu umožňují stanovit splátkový kalendář nebo rozvrhnout platbu dlužných částek a stejně tak může HFSSZ povolit platbu dlužného pojistného na sociální zabezpečení na základě splátkového kalendáře nebo rozvržení plateb tohoto pojistného. Soudní dvůr následně poznamenal, že se stát nechoval jako veřejný investor, jehož zásah musí být srovnáván s chováním soukromého investora, který investuje svůj kapitál s cílem dosahování zisku ve víceméně krátkém časovém období, ale jako <QUOT.START ID="QS0024" REF.END="QE0024" CODE="201E"/>veřejný věřitel, který usiluje podobně jako soukromý věřitel o navrácení jemu dlužných částek a který za tímto účelem uzavírá s dlužníkem dohody, podle kterých je pro nahromaděné dluhy stanoven splátkový kalendář nebo jsou jejich platby rozvrženy za účelem usnadnění jejich splácení<QUOT.END ID="QE0024" REF.START="QS0024" CODE="201C"/> (bod 46). Upřesnil, že dotčené dohody byly uzavřeny z toho důvodu, že Tubacex měl již předem existující právní povinnost přistoupit ke splácení mezd předem vyplacených ze strany Fogasa a k platbě dlužného pojistného na sociální zabezpečení a že tyto dohody tedy nezaložily nové dluhy Tubacex vůči veřejným orgánům (bod 47). Soudní dvůr konečně prohlásil, že <QUOT.START ID="QS0025" REF.END="QE0025" CODE="201E"/>úroky obvykle používané na tento druh pohledávek jsou úroky, které jsou určeny k náhradě škody utrpěné věřitelem z důvodu prodlení při plnění povinnosti dlužníka splnit svůj dluh, tedy úroky z prodlení<QUOT.END ID="QE0025" REF.START="QS0025" CODE="201C"/> a že <QUOT.START ID="QS0026" REF.END="QE0026" CODE="201E"/>[za] předpokladu, že by se sazba úroků z prodlení použitelná na dluhy vůči veřejnému věřiteli lišila od sazby použitelné na dluhy vůči soukromému věřiteli, by bylo třeba uplatnit tuto posledně jmenovanou sazbu v případě, že by byla vyšší než sazba prvně uvedená<QUOT.END ID="QE0026" REF.START="QS0026" CODE="201C"/> (bod 48). S ohledem na tyto skutečnosti Soudní dvůr zrušil rozhodnutí 97/21 <QUOT.START ID="QS0027" REF.END="QE0027" CODE="201E"/>v rozsahu, v němž prohlásilo opatření přijatá Španělským královstvím ve prospěch [Tubacex] za neslučitelná s článkem [87 ES], jelikož úroková sazba 9 % použitá na částky, které dlužila Tubacex Fogasa a HFSSZ, je nižší než sazby uplatňované na trhu<QUOT.END ID="QE0027" REF.START="QS0027" CODE="201C"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>22</NO.P><TXT>Ve věci C-479/98 Komise oznámila Soudnímu dvoru dopisem ze dne <DATE ISO="19990617">17. června 1999</DATE>, že má s přihlédnutím k rozsudku Tubacex v úmyslu částečně zrušit rozhodnutí ze dne <DATE ISO="19981028">28. října 1998</DATE> a znovu zahájit řízení podle či. 88 odst. 2 ES za účelem předběžného shromáždění vyjádření dotčených třetích stran. Požádala tedy na základě či. 82a odst. 1 písm. b) jednacího řádu Soudního dvora o přerušení řízení<?PAGE NO="II-3613"?> v této věci až do okamžiku výše uvedeného částečného zrušení. Rozhodnutím ze dne <DATE ISO="19990701">1. července 1999</DATE> předseda Soudního dvora tomuto návrhu vyhověl.</TXT></NP><NP><NO.P>23</NO.P><TXT>V návaznosti na rozsudek Tubacex Komise znovu přezkoumala rozhodnutí ze dne <DATE ISO="19981028">28. října 1998</DATE>. Dopisem ze dne <DATE ISO="20000216">16. února 2000</DATE> sdělila španělské vládě své rozhodnutí zahájit řízení podle čl. 88 odst. 2 ES vzhledem ke <QUOT.START ID="QS0028" REF.END="QE0028" CODE="201E"/>znakům podpory [...] pokládaným za neslučitelné se společným trhem uvedeným v či. 1 rozhodnutí [ze dne <DATE ISO="19981028">28. října 1998</DATE>]<QUOT.END ID="QE0028" REF.START="QS0028" CODE="201C"/> a vyzvala ji k předložení jejích vyjádření. Ostatní členské státy a dotčené strany byly informovány o zahájení tohoto řízení a byly vyzvány k uplatnění svých případných vyjádření zveřejněním tohoto dopisu v <HT TYPE="ITALIC">Úředním věstníku Evropských společenství ze</HT> dne <DATE ISO="20000415">15. dubna 2000</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="C" NO.OJ="110" DATE.PUB="2000" PAGE.FIRST="33">Úř. věst. C 110, s. 33</REF.DOC.OJ>). Španělská vláda předložila svá vyjádření dopisem ze dne <DATE ISO="20000419">19. dubna 2000</DATE>.</TXT></NP><NP><NO.P>24</NO.P><TXT><DATE ISO="20000920">20. září 2000</DATE> přijala Komise rozhodnutí 2001/43/ES o změně rozhodnutí ze dne <DATE ISO="19981028">28. října 1998</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="011" DATE.PUB="1998" PAGE.FIRST="46">Úř. věst. L 11, s. 46</REF.DOC.OJ>, dále jen <QUOT.START ID="QS0029" REF.END="QE0029" CODE="201E"/>rozhodnutí ze dne <DATE ISO="20000920">20. září 2000</DATE><QUOT.END ID="QE0029" REF.START="QS0029" CODE="201C"/>).</TXT></NP><NP><NO.P>25</NO.P><TXT>Bod V <QUOT.START ID="QS0030" REF.END="QE0030" CODE="201E"/>Závěry<QUOT.END ID="QE0030" REF.START="QS0030" CODE="201C"/> rozhodnutí ze dne <DATE ISO="20000920">20. září 2000</DATE> zní následovně:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START ID="QS0031" REF.END="QE0031" CODE="201E"/>(20)</NO.P><TXT>Komise musí určit, zda skutečnosti pokládané za neslučitelné se společným trhem v článku 1 rozhodnutí [ze dne <DATE ISO="19981028">28. října 1998</DATE>] představují státní podpory ve smyslu čl. 87 odst. 1 [ES]. Pokud se ukáže, že státní podpora byla v projednávaném případě poskytnuta, bude tedy muset Komise ověřit, zda je tato podpora slučitelná se společným trhem.</TXT></NP></ITEM><?PAGE NO="II-3614"?><ITEM><NP><NO.P>(21)</NO.P><TXT>Faktické a právní skutečnosti obsažené v rozsudku Tubacex jsou obdobné těm, kterých se dovolávalo Španělsko u Soudního dvora ve věci C-479/98, a těm, které Sniace uvedla u Soudu prvního stupně ve věci T-190/99 proti rozhodnutí [ze dne <DATE ISO="19981028">28. října 1998</DATE>]. Komise usuzuje, že argumentace rozvinutá Soudním dvorem v tomto rozsudku se rovněž uplatňuje na dohody uzavřené mezi Sniace a Fogasa a na dohody uzavřené mezi Sniace a [HFSSZ], u kterých bylo v rozhodnutí [ze dne <DATE ISO="19981028">28. října 1998</DATE>] shledáno, že obsahují státní podporu.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>(22)</NO.P><TXT>Zaprvé je třeba zdůraznit, že pro Sniace vyplývala z právních předpisů již dříve existující povinnost splatit mzdy předem vyplacené ze strany Fogasa a uhradit své dlužné pojistné na sociální zabezpečení. Předmětné dohody tedy nevytvořily nový dluh Sniace vůči veřejným orgánům. V dohodách o splácení uzavřených Fogasa a v dohodách o novém splátkovém kalendáři uzavřených [HFSSZ] se tak stát nechoval jako veřejný investor, jehož opatření musí být srovnáváno s chováním soukromého investora, který investuje svůj kapitál s cílem dosahovat zisk, ale jako veřejný věřitel, který podobně jako soukromý věřitel usiluje o navrácení jemu dlužných částek. Následkem toho musí Komise za účelem hodnocení zpochybněných státních podpor srovnávat úroky z prodlení použité na dluhy vůči veřejnému věřiteli s úroky z prodlení použitými na dluhy vůči soukromým věřitelům za podobných okolností.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>(23)</NO.P><TXT>Je třeba nicméně uvést, že zvláštní situace dlužníků a věřitelů mohou zkomplikovat určení obvyklého chování přijatého soukromými věřiteli, kteří usilují o vymožení částek jim dlužných. Následkem toho musí Komise založit své posouzení na analýze chování soukromých věřitelů případ od případu.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>(24)</NO.P><TXT>V projednávaném případě v návaznosti na návrh podaný Sniace v roce 1992 španělské soudy prohlásily zastavení plateb podniku v březnu 1993. Veřejní věřitelé<?PAGE NO="II-3615"?> s využitím svého práva zdržet se nepřistoupili na dohodu z října 1996 uzavřenou mezi věřiteli v rámci řízení o zastavení plateb. Jak Komise konstatovala v rozhodnutí o zahájení řízení, veřejní věřitelé tak využitím svého práva zdržet se chránili své pohledávky v celé jejich výši.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>(25)</NO.P><TXT>Dohody mezi Fogasa a Sniace ani dohody mezi správou sociálního zabezpečení a Sniace neposkytly tomuto podniku příznivější zacházení ve srovnání se zacházením upraveným v dohodě uzavřené mezi soukromými věřiteli.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>(26)</NO.P><TXT>Podmínky nabídnuté soukromým věřitelům nicméně nebyly tytéž jako podmínky poskytnuté veřejným věřitelům z důvodu postavení, zajištění a práva zdržet se, které mají veřejné orgány. Následkem toho má Komise za to, že tento srovnávací přístup nepředstavuje v projednávaném případě správné použití kritéria <QUOT.START ID="QS0032" REF.END="QE0032" CODE="201A"/>soukromého věřitele<QUOT.END ID="QE0032" REF.START="QS0032" CODE="2018"/>, jak jej definuje Soudní dvůr, který předpokládá - jak to následně zdůraznil ve svém rozsudku ze dne <DATE ISO="19990629">29. června 1999</DATE> ve věci DMT (C-256/97) - že chování dotčených veřejných věřitelů má být srovnáváno s chováním hypotetického soukromého věřitele, nacházejícího se v co největším možném rozsahu v téže situaci.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>(27)</NO.P><TXT>Komise konstatuje, že článek 1108 španělského občanského zákoníku stanoví, že zákonná úroková sazba je taková sazba, která se použije na náhradu škody utrpěné věřitelem, jestliže je dlužník v prodlení s placením a nebyla stanovena žádná jiná úroková sazba. Navíc článek 312 španělského obchodního zákona stanoví, že pokud v případě peněžité půjčky neexistuje zvláštní dohoda mezi účastníky, je dlužník povinen splatit zákonnou výši [...] dluhu k okamžiku splacení. Zákonná úroková sazba je tedy nejvyšší sazba, jejíž obdržení může soukromý věřitel očekávat, pokud by pokračoval ve vymáhání dluhu právními prostředky.</TXT></NP></ITEM><?PAGE NO="II-3616"?><ITEM><NP><NO.P>(28)</NO.P><TXT>Následkem toho by soukromý věřitel nemohl dosáhnout od dlužníka vyšší úrokovou sazbu za nedoplatky, než je zákonná úroková sazba jako vyrovnání toho, že nepokračoval ve vymáhání dluhu právními prostředky.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>(29)</NO.P><TXT>Konečně je třeba zdůraznit zvláštní situaci Sniace v době uzavření dohod o novém splátkovém kalendáři s Fogasa a [HFSSZ]. Tento podnik se nacházel v obtížné finanční situaci, která jej donutila k zastavení plateb a vážně ohrozila jeho šance na budoucí existenci. Jak Komise uvedla ve svém rozhodnutí [ze dne <DATE ISO="19981028">28. října 1998</DATE>] [HFSSZ] tím, že nepřistoupila k exekuci, aby nevyvolala likvidaci podniku, jednala tak, aby co nejvíce zvýšila šance na vymožení dluhu.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>(30)</NO.P><TXT>Na základě předcházejících úvah Komise připouští, že v projednávaném případě Španělsko usilovalo o to, aby co nejvíce zvýšilo šance na uhrazení souhrnu jemu dlužných částek, aniž by utrpělo finanční ztráty, tím, že stanovilo nový splátkový kalendář pro splácení dluhů Sniace a použilo na ně zákonnou úrokovou sazbu. Španělsko se tedy chovalo tak, jak by se choval hypotetický soukromý věřitel v téže situaci vůči Sniace<QUOT.END ID="QE0031" REF.START="QS0031" CODE="201C"/>.</TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>26</NO.P><TXT>S přihlédnutím k těmto úvahám Komise došla ve svém rozhodnutí ze dne <DATE ISO="20000920">20. září 2000</DATE> k závěru, že <QUOT.START ID="QS0033" REF.END="QE0033" CODE="201E"/>dohody o splácení uzavřené mezi Fogasa a Sniace a dohoda o novém splátkovém kalendáři uzavřená mezi správou sociálního zabezpečení a Sniace ne [představovaly] státní podpory<QUOT.END ID="QE0033" REF.START="QS0033" CODE="201C"/> (bod 31 odůvodnění), a že následkem toho <QUOT.START ID="QS0034" REF.END="QE0034" CODE="201E"/>[bylo] namístě změnit její rozhodnutí [ze dne <DATE ISO="19981028">28. října 1998</DATE>]<QUOT.END ID="QE0034" REF.START="QS0034" CODE="201C"/> (bod 32 odůvodnění).</TXT></NP><?PAGE NO="II-3617"?><NP><NO.P>27</NO.P><TXT>Výrok rozhodnutí ze dne <DATE ISO="20000920">20. září 2000</DATE> stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ARTICLE IDENTIFIER="001"><TI.ART><QUOT.START ID="QS0035" REF.END="QE0035" CODE="201E"/>Článek 1</TI.ART><ALINEA><P>Rozhodnutí [ze dne <DATE ISO="19981028">28. října 1998</DATE>] se mění následovně:</P><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1)</NO.P><TXT>Článek 1 odst. 1 se nahrazuje následujícím odstavcem:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="2"><P><QUOT.START ID="QS0036" REF.END="QE0036" CODE="201A"/>Následující opatření provedená Španělskem ve prospěch [Sniace] nepředstavují státní podpory:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>dohoda ze dne <DATE ISO="19960308">8. března 1996</DATE> (ve znění dohody ze dne <DATE ISO="19960507">7. května 1996</DATE>) uzavřená mezi Sniace a [HFSSZ] o novém splátkovém kalendáři pro splácení dluhu v celkové výši jistiny <FT TYPE="NUMBER">2903381848</FT> [ESP] (neboli <FT TYPE="DECIMAL">17449676,34</FT> eur), ve znění nové dohody ze dne <DATE ISO="19970930">30. září 1997</DATE> o novém splátkovém kalendáři pro splácení dluhů v celkové výši jistiny <FT TYPE="NUMBER">3510387323</FT> [ESP] (neboli <FT TYPE="DECIMAL">21097852,72</FT> EUR) a</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>dohody ze dne <DATE ISO="19931105">5. listopadu 1993</DATE> a ze dne <DATE ISO="19951031">31. října 1995</DATE> uzavřené mezi Sniace a [Fogasa] týkající se částek ve výši <FT TYPE="NUMBER">1362708700</FT> [ESP] (neboli <FT TYPE="DECIMAL">8190044,23</FT> eur), respektive <FT TYPE="NUMBER">339459878</FT> [ESP] (neboli <FT TYPE="DECIMAL">2040194,96</FT> eur).<QUOT.END ID="QE0036" REF.START="QS0036" CODE="2018"/></TXT></NP></ITEM></LIST></QUOT.S></P></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Článek 2 se ruší.</TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></ARTICLE><?PAGE NO="II-3618"?><ARTICLE IDENTIFIER="002"><TI.ART>Článek 2</TI.ART><ALINEA>Toto rozhodnutí je určeno Španělskému království.<QUOT.END ID="QE0035" REF.START="QS0035" CODE="201C"/></ALINEA></ARTICLE></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>28</NO.P><TXT>Rozhodnutí ze dne <DATE ISO="19981028">28. října 1998</DATE> ve znění rozhodnutí ze dne <DATE ISO="20000920">20. září 2000</DATE> bude dále nazýváno <QUOT.START ID="QS0037" REF.END="QE0037" CODE="201E"/>napadené rozhodnutí.<QUOT.END ID="QE0037" REF.START="QS0037" CODE="201C"/></TXT></NP><NP><NO.P>29</NO.P><TXT>Usnesením ze dne <DATE ISO="20001204">4. prosince 2000</DATE> předseda Soudního dvora nařídil výmaz věci C-479/98 z rejstříku Soudního dvora.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>Řízení</P></TI></TITLE><NP><NO.P>30</NO.P><TXT>Návrhem doručeným kanceláři Soudu dne <DATE ISO="19990211">11. února 1999</DATE> žalobkyně podala projednávanou žalobu, kterou se domáhá, aby bylo částečně zrušeno rozhodnutí ze dne <DATE ISO="19981028">28. října 1998</DATE>.</TXT></NP><NP><NO.P>31</NO.P><TXT>Samostatným podáním doručeným kanceláři Soudu dne <DATE ISO="19990521">21. května 1999</DATE> Komise vznesla námitku nepřípustnosti podle článku 114 jednacího řádu Soudu prvního stupně.</TXT></NP><?PAGE NO="II-3619"?><NP><NO.P>32</NO.P><TXT>Podáním doručeným kanceláři Soudu dne <DATE ISO="19990708">8. července 1999</DATE> Španělské království požádalo, aby mohlo vstoupit do řízení o projednávané věci jako vedlejší účastník na podporu návrhů Komise. Usnesením ze dne <DATE ISO="20011011">11. října 2001</DATE> předseda pátého rozšířeného senátu Soudu tomuto návrhu vyhověl.</TXT></NP><NP><NO.P>33</NO.P><TXT>Usnesením předsedy pátého rozšířeného senátu Soudu ze dne <DATE ISO="19991210">10. prosince 1999</DATE> bylo toto řízení přerušeno až do vynesení rozsudku ve věci C-479/98 v souladu s třetím pododstavcem článku 47 Statutu ES Soudního dvora (nyní třetí pododstavec článku 54 Statutu Soudního dvora), s čl. 77 písm. a) a článkem 78 jednacího řádu Soudu.</TXT></NP><NP><NO.P>34</NO.P><TXT>Dopisem ze dne <DATE ISO="20010124">24. ledna 2001</DATE> kancelář Soudu vyzvala hlavní účastníky řízení k předložení jejich vyjádření k pokračování v tomto řízení s ohledem na rozhodnutí ze dne <DATE ISO="20000920">20. září 2000</DATE> a výše uvedené usnesení předsedy Soudního dvora o výmazu ze dne <DATE ISO="20001204">4. prosince 2000</DATE>. Žalobkyně předložila své vyjádření dopisem zapsaným do rejstříku kanceláře Soudu dne <DATE ISO="20010212">12. února 2001</DATE>, v němž zejména upravila své žalobní návrhy (viz dále uvedený pod 41). Dopisem zapsaným do rejstříku kanceláře dne <DATE ISO="20010216">16. února 2001</DATE> Komise v podstatě uvedla, že se rozhodnutí ze dne <DATE ISO="20000920">20. září 2000</DATE> předmětu tohoto řízení nedotklo.</TXT></NP><NP><NO.P>35</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20010411">11. dubna 2001</DATE> žalobkyně předložila své vyjádření k námitce nepřípustnosti.</TXT></NP><NP><NO.P>36</NO.P><TXT>Usnesením ze dne <DATE ISO="20011008">8. října 2001</DATE> Soud (pátý rozšířený senát) rozhodl o spojení rozhodnutí o námitce nepřípustnosti s rozhodnutím ve věci samé.</TXT></NP><NP><NO.P>37</NO.P><TXT>Španělské království dne <DATE ISO="20020214">14. února 2002</DATE> předložilo své vyjádření vedlejšího účastníka, ke kterému hlavní účastníci řízení předložili svá vyjádření.</TXT></NP><?PAGE NO="II-3620"?><NP><NO.P>38</NO.P><TXT>Na základě zprávy soudce zpravodaje Soud (pátý rozšířený senát) rozhodl o zahájení ústní části řízení a v rámci opatření pro organizaci řízení vyzval Komisi k předložení některých dokumentů a Španělské království k odpovědi na písemné otázky a předložení jednoho dokumentu. Komise a Španělské království splnily tyto požadavky ve stanovené lhůtě. Soud rovněž vyzval žalobkyni, aby ústně odpověděla na jednu otázku při jednání.</TXT></NP><NP><NO.P>39</NO.P><TXT>Na jednání dne <DATE ISO="20031023">23. října 2003</DATE> byly vyslechnuty řeči účastníků řízení a jejich odpovědi na otázky Soudu.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>Návrhy účastníků řízení</P></TI></TITLE><NP><NO.P>40</NO.P><TXT>Ve své žalobě žalobkyně navrhuje, aby Soud:</TXT><P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>zrušil článek 1 rozhodnutí ze dne <DATE ISO="19981028">28. října 1998</DATE> v rozsahu, v němž v něm Komise prohlásila, že</P><P><QUOT.S LEVEL="1"><NP><NO.P><QUOT.START ID="QS0038" REF.END="QE0038" CODE="201E"/>1.</NO.P><TXT>nevymáhání pohledávek, poplatků z prodlení a úroků ve prospěch [HFSSZ] a dohody o novém splátkovém kalendáři pro splácení dluhu uzavřené mezi Sniace a [HFSSZ] dne <DATE ISO="19960308">8. března 1996</DATE>, dne <DATE ISO="19960507">7. května 1996</DATE> a <DATE ISO="19970930">30. září 1997</DATE> a</TXT></NP><NP><NO.P>2.</NO.P><TXT>nevymáhání pohledávek a úroků z prodlení ve prospěch [...] Fogasa a dohody uzavřené mezi Sniace a [...] Fogasa dne <DATE ISO="19931105">5. listopadu 1993</DATE> a dne <DATE ISO="19951031">31. října 1995</DATE>,<?PAGE NO="II-3621"?> s výjimkou úrokových sazeb odlišných od sazeb na trhu nepředstavují státní podpory ve smyslu či. [87 odst. 1 ES]<QUOT.END ID="QE0038" REF.START="QS0038" CODE="201C"/>;</TXT></NP></QUOT.S></P></ITEM><ITEM><P>uložil Komisi náhradu nákladů řízení.</P></ITEM></LIST></P></NP><NP><NO.P>41</NO.P><TXT>Ve svém dopise ze dne <DATE ISO="20010212">12. února 2001</DATE> (viz výše uvedený bod 34) žalobkyně upravila první bod svého žalobního návrhu následovně:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START ID="QS0039" REF.END="QE0039" CODE="201E"/>zrušil článek 1 [napadeného rozhodnutí] v rozsahu, v němž v něm Komise prohlásila, že:</P><P>nevymáhání pohledávek, poplatků z prodlení a úroků dlužných [HFSSZ] a dohody o novém splátkovém kalendáři pro splácení dluhu uzavřené mezi Sniace a tímto orgánem dne <DATE ISO="19960308">8. března 1996</DATE>, dne <DATE ISO="19960507">7. května 1996</DATE> a <DATE ISO="19970930">30. září 1997</DATE>, a</P><P>nevymáhání pohledávek a úroků z prodlení dlužných Fogasa a dohody uzavřené mezi Sniace a Fogasa dne <DATE ISO="19931105">5. listopadu 1993</DATE> a dne <DATE ISO="19951031">31. října 1995</DATE></P><P>nepředstavují státní podpory ve smyslu či. 87 odst. 1 ES<QUOT.END ID="QE0039" REF.START="QS0039" CODE="201C"/>.</P></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>42</NO.P><TXT>Ve svých vyjádřeních k námitce nepřípustnosti žalobkyně navrhuje, aby Soud prohlásil žalobu za přípustnou.</TXT></NP><?PAGE NO="II-3622"?><NP><NO.P>43</NO.P><TXT>Komise navrhuje, aby Soud:</TXT><P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>odmítl žalobu jako nepřípustnou;</P></ITEM><ITEM><P>v každém případě zamítl žalobu jako neopodstatněnou;</P></ITEM><ITEM><P>uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.</P></ITEM></LIST></P></NP><NP><NO.P>44</NO.P><TXT>Španělské království jako vedlejší účastník navrhuje, aby Soud:</TXT><P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>odmítl žalobu jako nepřípustnou;</P></ITEM><ITEM><P>podpůrně zamítl žalobu jako neopodstatněnou;</P></ITEM><ITEM><P>uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.</P></ITEM></LIST></P></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>K přípustnosti</P></TI></TITLE><NP><NO.P>45</NO.P><TXT>Komise a Španělské království namítají nepřípustnost žaloby z důvodu, že žalobkyně jednak neosvědčila právní zájem na podání žaloby a jednak není osobně dotčena napadeným rozhodnutím.</TXT></NP><?PAGE NO="II-3623"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P>K neexistenci právního zájmu na podání žaloby</P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><P>Argumenty účastníků řízení</P></TI></TITLE><NP><NO.P>46</NO.P><TXT>Komise uvádí, že v rozhodnutí ze dne <DATE ISO="20000920">20. září 2000</DATE> konstatuje, že dohody o novém splátkovém kalendáři a o splácení jako takové ani úrokové sazby upravené těmito dohodami nepředstavují státní podpory ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES. Uplatňuje, že toto rozhodnutí se stalo definitivním, jelikož žalobkyně nepodala žalobu na zrušení tohoto rozhodnutí, a že tedy žalobní návrhy, jak jsou formulovány v žalobě, vymezují předmět sporu. Tyto žalobní návrhy se tykají pouze článku 1 rozhodnutí ze dne <DATE ISO="19981028">28. října 1998</DATE>, a to pouze v rozsahu, ve kterém neexistence vymáhání HFSSZ a Fogasa <QUOT.START ID="QS0040" REF.END="QE0040" CODE="201E"/>jejich pohledávek, sankcí za prodlení a úroků<QUOT.END ID="QE0040" REF.START="QS0040" CODE="201C"/> u Sniace není považováno za státní podporu ve smyslu či. 87 odst. 1 ES.</TXT></NP><NP><NO.P>47</NO.P><TXT>Komise tvrdí, že žalobkyně nemá právní zájem na podání žaloby. Uvádí, že pokud by Soud měl vyhovět žalobním návrhům na zrušení, tato skutečnost by se <QUOT.START ID="QS0041" REF.END="QE0041" CODE="201E"/>nedotkla definitivního charakteru rozhodnutí [ze dne <DATE ISO="20000920">20. září 2000</DATE>] a nezměnila by nic na znění takto změněného rozhodnutí [ze dne <DATE ISO="19981028">28. října 1998</DATE>]<QUOT.END ID="QE0041" REF.START="QS0041" CODE="201C"/>. Je tomu tak proto, že <QUOT.START ID="QS0042" REF.END="QE0042" CODE="201E"/>i po zrušení článku 1 rozhodnutí [ze dne <DATE ISO="19981028">28. října 1998</DATE>] by se za podmínek požadovaných žalobkyní nic nezměnilo na definitivní verzi či. 1 odst. 1 rozhodnutí [ze dne <DATE ISO="19981028">28. října 1998</DATE>] ve znění rozhodnutí [ze dne <DATE ISO="20000920">20. září 2000</DATE>], který výslovně stanovil, že sporná opatření nepředstavují státní podpory<QUOT.END ID="QE0042" REF.START="QS0042" CODE="201C"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>48</NO.P><TXT>Ve své duplice Komise uvádí, že rozhodnutí ze dne <DATE ISO="20000920">20. září 2000</DATE> <QUOT.START ID="QS0043" REF.END="QE0043" CODE="201E"/>není pouhou <QUOT.START ID="QS0044" REF.END="QE0044" CODE="201A"/> opravou<QUOT.END ID="QE0044" REF.START="QS0044" CODE="2018"/> rozhodnutí [ze dne <DATE ISO="19981028">28. října 1998</DATE>], tím spíše, že jej nenahrazuje, ale představuje naopak zcela nové posouzení mimo jiné podpor, které již byly shledány slučitelnými se společným trhem v rozhodnutí [ze dne <DATE ISO="19981028">28. října 1998</DATE>]<QUOT.END ID="QE0043" REF.START="QS0043" CODE="201C"/>. Upřesňuje, že řízení zahájené na základě či. 88 odst. 2 ES v návaznosti na rozsudek Tubacex (viz výše uvedený bod 23) nepokrývalo pouze otázku úrokových sazeb, ale týkalo se<?PAGE NO="II-3624"?> <QUOT.START ID="QS0045" REF.END="QE0045" CODE="201E"/>veškerých opatření, která vedla k přijetí rozhodnutí [ze dne <DATE ISO="19981028">28. října 1998</DATE>], přičemž ale vzalo také v úvahu [tento rozsudek].<QUOT.END ID="QE0045" REF.START="QS0045" CODE="201C"/> Stejně tak v rozhodnutí ze dne <DATE ISO="20000920">20. září 2000</DATE> Komise <QUOT.START ID="QS0046" REF.END="QE0046" CODE="201E"/>výslovně a celkově přezkoumala a zhodnotila tato opatření z pohledu práva podpor, zejména pak dohody uzavřené mezi Fogasa nebo [HFSSZ] a Sniace.<QUOT.END ID="QE0046" REF.START="QS0046" CODE="201C"/> Žalobkyně by proto <QUOT.START ID="QS0047" REF.END="QE0047" CODE="201E"/>rovněž<QUOT.END ID="QE0047" REF.START="QS0047" CODE="201C"/> musela podat žalobu na zrušení rozhodnutí ze dne <DATE ISO="20000920">20. září 2000</DATE>.</TXT></NP><NP><NO.P>49</NO.P><TXT>Španělské království uvádí, že čl. 1 odst. 1 rozhodnutí ze dne <DATE ISO="19981028">28. října 1998</DATE> <QUOT.START ID="QS0048" REF.END="QE0048" CODE="201E"/>ztratil svůj obsah změnou vyvolanou rozhodnutím [ze dne <DATE ISO="20000820">20. srpna 2000</DATE>]<QUOT.END ID="QE0048" REF.START="QS0048" CODE="201C"/> a že se tedy projednávaná žaloba stala bezpředmětnou.</TXT></NP><NP><NO.P>50</NO.P><TXT>Žalobkyně upozorňuje na to, že návrhy na zrušení obsažené v její žalobě se týkají rozhodnutí ze dne <DATE ISO="19981028">28. října 1998</DATE> pouze v rozsahu, v jakém v něm Komise prohlásila, že <QUOT.START ID="QS0049" REF.END="QE0049" CODE="201E"/>nevymáhání pohledávek, poplatků z prodlení a úroků dlužných [HFSSZ] ani dohody o novém splátkovém kalendáři uzavřené mezi Sniace a tímto orgánem a nevymáhání pohledávek a úroků z prodlení dlužných [...] Fogasa ani dohody uzavřené mezi Sniace a Fogasa nepředstavují státní podporu ve smyslu či. 87 odst. 1 ES<QUOT.END ID="QE0049" REF.START="QS0049" CODE="201C"/>. Tyto žalobní návrhy se netýkaly prohlášení zahrnutého v článku 1 tohoto rozhodnutí, podle kterého <QUOT.START ID="QS0050" REF.END="QE0050" CODE="201E"/>rozdíl mezi úrokovou sazbou sjednanou v dohodách a vyšší sazbou uplatňovanou na trhu představuje státní podporu.<QUOT.END ID="QE0050" REF.START="QS0050" CODE="201C"/></TXT></NP><NP><NO.P>51</NO.P><TXT>Žalobkyně vysvětluje, že rozhodnutí ze dne <DATE ISO="20000920">20. září 2000</DATE> částečně změnilo rozhodnutí ze dne <DATE ISO="19981028">28. října 1998</DATE> v tom smyslu, že v něm Komise měla za to, že výše uvedený rozdíl mezi úrokovými sazbami již nepředstavuje státní podporu. Rozhodnutí ze dne <DATE ISO="20000920">20. září 2000</DATE> nezměnilo ostatní aspekty rozhodnutí ze dne <DATE ISO="19981028">28. října 1998</DATE> a konkrétněji nezměnilo aspekt kritizovaný v žalobě. Předmět sporu, jak byl formulován v této žalobě, tedy zůstal nezměněn.</TXT></NP><?PAGE NO="II-3625"?><NP><NO.P>52</NO.P><TXT>Žalobkyně dodává, že i kdyby bylo třeba mít za to, že rozhodnutí ze dne <DATE ISO="20000920">20. září 2000</DATE> zrušilo a nahradilo rozhodnutí ze dne <DATE ISO="19981028">28. října 1998</DATE>, byla by oprávněna přizpůsobit své žalobní návrhy, jak to učinila ve svém dopise ze dne <DATE ISO="20010212">12. února 2001</DATE> (viz výše uvedené body 34 a 41). V tomto ohledu se dovolává rozsudku Soudního dvora ze dne <DATE ISO="19820303">3. března 1982</DATE>, Alpha Steel v. Komise (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-14/81" YEAR="1982" PAGE.ECR="749">C-14/81, Recueil, s. 749</REF.DOC.ECR>).</TXT></NP><NP><NO.P>53</NO.P><TXT>Z těchto různých důvodů žalobkyně tvrdí, že osvědčila svůj právní zájem na podání žaloby.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><P>Závěry Soudu</P></TI></TITLE><NP><NO.P>54</NO.P><TXT>Úvodem je třeba připomenout, že změna napadeného rozhodnutí v průběhu řízení představuje novou skutečnost, která umožňuje žalobkyni přizpůsobit své žalobní důvody a návrhy (výše uvedený rozsudek Alpha Steel v. Komise, bod 8; rozsudek Soudu ze dne <DATE ISO="20000203">3. února 2000</DATE>, CCRE v. Komise, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="T-46/98+T-151/98" YEAR="2000" PAGE.ECR="II-167">T-46/98 a T-151/98, Recueil, s. II-167, body 33 až 36</REF.DOC.ECR>, a rozsudek ze dne <DATE ISO="20020228">28. února 2002</DATE>, Kvaerner Warnow Werft v. Komise, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="T-227/99+T-134/00" YEAR="2002" PAGE.ECR="II-1205">T-227/99 a T-134/00, Recueil, s. II-1205, bod 22</REF.DOC.ECR>).</TXT></NP><NP><NO.P>55</NO.P><TXT>V rozhodnutí ze dne <DATE ISO="19981028">28. října 1998</DATE> měla Komise zejména za to, že dohoda ze dne <DATE ISO="19960308">8. března 1996</DATE> ve znění dohod ze dne <DATE ISO="19960507">7. května 1996</DATE> a <DATE ISO="19970930">30. září 1997</DATE>, uzavřená mezi Sniace a HFSSZ, a dohody ze dne <DATE ISO="19931105">5. listopadu 1993</DATE> a <DATE ISO="19951031">31. října 1995</DATE>, uzavřené mezi Sniace a Fogasa, nepředstavovaly státní podpory ve smyslu či. 87 odst. 1 ES vyjma <QUOT.START ID="QS0051" REF.END="QE0051" CODE="201E"/>rozsahu, v němž úroková sazba byla nižší než sazba na trhu.<QUOT.END ID="QE0051" REF.START="QS0051" CODE="201C"/> Ve své žalobě žalobkyně trvá na zrušení tohoto aspektu rozhodnutí ze dne <DATE ISO="19981028">28. října 1998</DATE>, přičemž uplatňuje zejména, že <QUOT.START ID="QS0052" REF.END="QE0052" CODE="201E"/>státní podpora zahrnuje [...] veškeré stále dlužné pojistné na sociální zabezpečení, k němuž jsou připočteny poplatky z prodlení a úroky podle tržní sazby [a] všechny částky dlužné Fogasa, k nimž jsou připočteny úroky podle tržní sazby<QUOT.END ID="QE0052" REF.START="QS0052" CODE="201C"/>. Žalobkyně konkrétněji tvrdí, pokud jde o HFSSZ, že skutečnost, že tento orgán toleruje nesplácení dlužného pojistného na sociální zabezpečení ze strany Sniace nejméně od roku 1991, že v roce 1996 a 1997 HFSSZ nepřistoupila k vymáhání svých pohledávek i přes skutečnost, že Sniace nedodržela dohody ze dne <DATE ISO="19960308">8. března</DATE> a <DATE ISO="19960507">7. května 1996</DATE>, ale že naopak uzavřela třetí dohodu o novém splátkovém kalendáři, že nevyžadovala poskytnutí skutečných zajištění a že upustila od<?PAGE NO="II-3626"?> požadavku platby poplatků z prodlení a úroků podle tržní sazby, představuje státní podporu. Pokud jde o Fogasa, žalobkyně v podstatě uvádí, že skutečnost, že tento orgán nepřistoupil k vymáhání svých pohledávek vůči Sniace, zatímco tato společnost nedodržela dohody ze dne <DATE ISO="19931105">5. listopadu 1993</DATE> a <DATE ISO="19951031">31. října 1995</DATE>, a že neupravil platbu poplatků z prodlení a úroků z prodlení v těchto dohodách, musí být posouzena jako státní podpora.</TXT></NP><NP><NO.P>56</NO.P><TXT>Rozhodnutím ze dne <DATE ISO="20000920">20. září 2000</DATE> Komise změnila rozhodnutí ze dne <DATE ISO="19981028">28. října 1998</DATE>, aniž by jej zrušila nebo nahradila. Jedinou provedenou změnou bylo to, že při použití kritéria soukromého věřitele namísto kritéria soukromého investora shledala, že úrokové sazby uplatňované HFSSZ a Fogasa v rámci dohod o novém splátkovém kalendáři a o splácení uzavřených se Sniace již nepředstavují státní podporu. Aspekt rozhodnutí ze dne <DATE ISO="19981028">28. října 1998</DATE> zmíněný v žalobních návrzích směřujících ke zrušení byl tedy dotčen rozhodnutím ze dne <DATE ISO="20000920">20. září 2000</DATE> pouze podružným způsobem. Toto posledně zmíněné rozhodnutí musí být posouzeno jako nová skutečnost, umožňující žalobkyni přizpůsobit své žalobní důvody a návrhy, jak učinila ve svém dopise ze dne <DATE ISO="20010212">12. února 2001</DATE>. Bylo by totiž v rozporu s řádným výkonem spravedlnosti a požadavkem na hospodárnost řízení požadovat po žalobkyni, aby u Soudu podala novou žalobu na zrušení směřující proti rozhodnutí ze dne <DATE ISO="20000920">20. září 2000</DATE>.</TXT></NP><NP><NO.P>57</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že žalobkyně má zájem na tom, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P>K otázce, zda je žalobkyně osobně dotčena</P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><P>Argumenty účastníků řízení</P></TI></TITLE><NP><NO.P>58</NO.P><TXT>Komise připomíná, že podle ustálené judikatury subjekty jiné než adresáti rozhodnutí mohou tvrdit, že jsou osobně dotčeny, pouze tehdy, pokud jsou tímto<?PAGE NO="II-3627"?> rozhodnutím zasaženy z důvodu určitých vlastností, které jsou pro ně zvláštní, nebo faktické situace, která je vymezuje vzhledem ke všem ostatním osobám, a tím je individualizuje způsobem obdobným tomu, jakým by byl individualizován adresát rozhodnutí (rozsudek Soudního dvora ze dne <DATE ISO="19630715">15. července 1963</DATE>, Plaumann v. Komise, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-25/62" YEAR="1963" PAGE.ECR="197">C-25/62, Recueil, s. 197</REF.DOC.ECR>).</TXT></NP><NP><NO.P>59</NO.P><TXT>Vysvětluje, že v oblasti kontroly státních podpor se rozhodnutí Komise, jímž je ukončeno řízení zahájené na základě či. 88 odst. 2 ES, dotýká osobně podniků, které podaly stížnosti vedoucí k zahájení tohoto řízení a jejichž vyjádření byla vyslechnuta a předurčila průběh řízení, avšak pouze tehdy, pokud jejich postavení na trhu bylo podstatným způsobem dotčeno opatřením, které je předmětem uvedeného rozhodnutí (rozsudky Soudního dvora ze dne <DATE ISO="19860128">28. ledna 1986</DATE>, COFAZ a další v. Komise, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-169/84" YEAR="1986" PAGE.ECR="391">C-169/84, Recueil, s. 391, body 24 a 25</REF.DOC.ECR>, a ze dne <DATE ISO="20000523">23. května 2000</DATE>, Comité ďentreprise de la Société francaise de production a další v. Komise, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-106/98 P" YEAR="2000" PAGE.ECR="I-3659">C-106/98 P, Recueil, s. I-3659, bod 40</REF.DOC.ECR>; rozsudek Soudu ze dne <DATE ISO="19950427">27. dubna 1995</DATE>, ASPEC a další v. Komise, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="T-435/93" YEAR="1995" PAGE.ECR="II-1281">T-435/93, Recueil, s. II-1281, bod 63</REF.DOC.ECR>, a rozsudek ze dne <DATE ISO="19980915">15. září 1998</DATE>, BP Chemicals v. Komise, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="T-11/95" YEAR="1998" PAGE.ECR="II-3235">T-11/95, Recueil, s. II-3235, bod 72</REF.DOC.ECR>). Zdůrazňuje, že ve výše uvedeném rozsudku Comité ďentreprise de la Société francaise de production a další v. Komise Soudní dvůr prohlásil, že <QUOT.START ID="QS0053" REF.END="QE0053" CODE="201E"/>podnik se nemůže spoléhat pouze na svoje postavení soutěžitele ve vztahu k podniku příjemce, ale musí mimoto prokázat, že se s ohledem na míru jeho případné účasti na řízení a na závažnost zásahu do jeho postavení na trhu nachází v takové faktické situaci, která jej individualizuje způsobem obdobným tomu, jakým by byl individualizován adresát rozhodnutí<QUOT.END ID="QE0053" REF.START="QS0053" CODE="201C"/> (bod 41).</TXT></NP><NP><NO.P>60</NO.P><TXT>V projednávaném případě ale žalobkyně ve své žalobě dostatečně podrobným způsobem neprokázala, že její postavení na trhu bylo podstatným způsobem dotčeno údajnými podporami poskytnutými Sniace, ani neuplatnila faktickou situaci, která by ji individualizovala týmž způsobem jako adresáta rozhodnutí. Spokojila se s uplatněním obecných argumentů a neuvedla nic o účincích údajných podpor na její zvláštní postavení.</TXT></NP><NP><NO.P>61</NO.P><TXT>V každém případě se podle Komise nejeví, že by se údajné podpory podstatným způsobem dotkly postavení žalobkyně.</TXT></NP><?PAGE NO="II-3628"?><NP><NO.P>62</NO.P><TXT>V tomto ohledu Komise především konstatuje, že žalobkyně je <QUOT.START ID="QS0054" REF.END="QE0054" CODE="201E"/>zdaleka<QUOT.END ID="QE0054" REF.START="QS0054" CODE="201C"/> nejvýznamnějším výrobcem vláken z viskózy a že od roku 1991 své výsledky na trhu podstatně zlepšila. Na podporu svých tvrzení uplatňuje následující skutečnosti:</TXT><P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>skupina, do níž žalobkyně náleží, vyrábí ročně přibližně <FT TYPE="NUMBER">275000</FT> tun vláken z celulózy a je jedním ze tří vedoucích světových výrobců na trhu vláken z viskózy;</P></ITEM><ITEM><P>žalobkyně a společnosti Sateri a Courtaulds plc dohromady představují přibližně 90 % výroby vláken z viskózy Společenství;</P></ITEM><ITEM><P>v letech 1991 až 1997 se podíl žalobkyně na světovém trhu umělých a syntetických vláken z viskózy na předení neustále zvyšoval z 9,2 % na 16,4 %;</P></ITEM><ITEM><P>v letech 1991 až 1997 se výroba žalobkyně pravidelně zvyšovala z <FT TYPE="NUMBER">152700</FT> tun ročně na <FT TYPE="NUMBER">270800</FT> tun ročně;</P></ITEM><ITEM><P>pokud jde o žalobkyni, <QUOT.START ID="QS0055" REF.END="QE0055" CODE="201E"/>rok 1995 [...] byl charakterizován silnou poptávkou, rok 1996 plným využitím výrobních kapacit, rok 1997 rekordní výrobou a konečně rok 1998 rekordními výsledky<QUOT.END ID="QE0055" REF.START="QS0055" CODE="201C"/>;</P></ITEM><ITEM><P>žalobkyně oznámila dobré výsledky za první čtvrtletí roku 1999;</P></ITEM><?PAGE NO="II-3629"?><ITEM><P>za třetí čtvrtletí roku 1997 žalobkyně oznámila zvýšení svých prodejních cen, <QUOT.START ID="QS0056" REF.END="QE0056" CODE="201E"/>svou vzrůstající nezávislost na tlaku cen na světovém trhu<QUOT.END ID="QE0056" REF.START="QS0056" CODE="201C"/> a nezbytnost dovážet pro uspokojení poptávky;</P></ITEM><ITEM><P>konsolidovaný obrat žalobkyně se zvýšil o 7,2 % mezi prvním pololetím roku 2000 a odpovídajícím obdobím roku 2001.</P></ITEM></LIST></P></NP><NP><NO.P>63</NO.P><TXT>Ve své žalobní odpovědi Komise dodala, že z údajů sdělených žalobkyní vyplývá, že žalobkyně uspěla ve zvýšení svých podílů na trhu ve Společenství mezi roky 1995 a 2000, zatímco během téhož období podíly jejích soutěžitelů (s výjimkou Sáteri) stále klesaly.</TXT></NP><NP><NO.P>64</NO.P><TXT>Zadruhé Komise uvádí, že problémy, které existují na trhu a které způsobily snížení poptávky, dočasný nadbytek výrobních kapacit a snížení cen nejsou následkem údajných podpor poskytnutých Sniace, ale externích faktorů, například dovozů z Asie, malého počtu případných odbytišť na vývozních trzích v Asii, obchodních překážek vývozu do třetích zemí, se kterými se potýkají evropští výrobci a snížení nákupů zboží z viskózy v Evropě.</TXT></NP><NP><NO.P>65</NO.P><TXT>Zatřetí Komise uvádí, že Sniace vyrábí ročně pouze <FT TYPE="NUMBER">25000</FT> tun vláken z viskózy a že patří mezi malé evropské a světové výrobce. Upřesňuje, že tato společnost se musela potýkat s mnoha hospodářskými obtížemi a sociálními konflikty, což ji donutilo k přerušení výroby během velké části 90. let. Připomíná, že Sniace bylo uloženo zastavení plateb od března 1993 do října 1996.</TXT></NP><?PAGE NO="II-3630"?><NP><NO.P>66</NO.P><TXT>Španělské království dodává, že žalobkyně neuplatňuje žádnou zvláštní okolnost, která by ji individualizovala obdobným způsobem, jímž by byl individualizován adresát napadeného rozhodnutí. Zdůrazňuje, že pouhá skutečnost, že žalobkyně je podnikem v konkurenčním vztahu s příjemcem údajných podpor nestačí k její individualizaci.</TXT></NP><NP><NO.P>67</NO.P><TXT>Žalobkyně tvrdí, že je osobně dotčena napadeným rozhodnutím.</TXT></NP><NP><NO.P>68</NO.P><TXT>Zaprvé připomíná, že podala stížnost vedoucí k zahájení řízení na základě či. 88 odst. 2 ES a že se aktivně účastnila tohoto řízení.</TXT></NP><NP><NO.P>69</NO.P><TXT>Zadruhé žalobkyně tvrdí, že údajné podpory významným způsobem poškodily její postavení na trhu vláken z viskózy. Uvádí, že na tomto trhu, který je v trvalém propadu již několik let a trpí silným nadbytkem výrobních kapacit, existuje čilá konkurence mezi ní a Sniace. Cenová konkurence je na trhu velká a Sniace bude moci díky údajným podporám prodávat své výrobky o 20 % levněji než její soutěžitelé v Evropské unii. Žalobkyně usuzuje, že údaje, které poskytla ve své žalobě a v přílohách k této žalobě a odkazy, které učinila na vyjádření svých soutěžitelů obsažená v rozhodnutí ze dne <DATE ISO="19981028">28. října 1998</DATE>, dostatečně prokazují, že je osobně dotčena napadeným rozhodnutím. Tvrdí, že skutečnosti, kterých se dovolává ve svých písemnostech, prokazují, že <QUOT.START ID="QS0057" REF.END="QE0057" CODE="201E"/>všichni soutěžitelé Sniace jsou vystaveni značné konkurenci v oblasti cen, a musejí tak, ačkoliv je jejich struktura nákladů lepší, přijímat jiná racionalizační opatření, protože je Sniace uměle přidržována při životě<QUOT.END ID="QE0057" REF.START="QS0057" CODE="201C"/> a že <QUOT.START ID="QS0058" REF.END="QE0058" CODE="201E"/>se tato celková přinejmenším nepříznivá situace rovněž dotýká žalobkyně, která optimalizovala svá vybavení a svou strukturu nákladů a má dobré výsledky díky obchodní politice postavené na nových základech i přes obtížné hospodářské prostředí<QUOT.END ID="QE0058" REF.START="QS0058" CODE="201C"/>. Připouští, že obtíže na trhu s vlákny z viskózy ovlivňují ceny tohoto výrobku, ale upřesňuje, že <QUOT.START ID="QS0059" REF.END="QE0059" CODE="201E"/>uvnitř rámce vytvořeného externími tržními údaji<QUOT.END ID="QE0059" REF.START="QS0059" CODE="201C"/> údajné podpory samy donutily soutěžitele Sniace snížit jejich ceny a přijmout racionalizační opatření.</TXT></NP><?PAGE NO="II-3631"?><NP><NO.P>70</NO.P><TXT>Žalobkyně má za to, že jí Komise nemůže upírat aktivní legitimaci z důvodu, že má významné postavení na trhu nebo že během dotyčného období zvýšila objem svých prodejů. V rozsudcích uváděných Komisí soudy Společenství nebraly takové faktory nijak v úvahu pro posouzení, zda žalobkyně byly osobně dotčeny napadenými rozhodnutími. Ve svém rozsudku ze dne <DATE ISO="19971105">5. listopadu 1997</DATE>, Ducros v. Komise (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="T-149/95" YEAR="1997" PAGE.ECR="II-2031">T-149/95, Recueil, s. II-2031</REF.DOC.ECR>), měl Soud za to, že postavení dotčeného podniku na trhu bylo dotčeno rozhodnutím Komise, kterým bylo schváleno poskytnutí podpoiy, protože existoval konkurenční vztah mezi tímto podnikem a příjemcem podpory. Žalobkyně dodává, že jí dosažené pozitivní výsledky by byly ještě lepší, kdyby Sniace nemohla provádět <QUOT.START ID="QS0060" REF.END="QE0060" CODE="201E"/>politiku agresivních cen [...], která byla umožněna podporami<QUOT.END ID="QE0060" REF.START="QS0060" CODE="201C"/>. Konečně uplatňuje, že údajné podpory umožnily této společnosti uměle se udržet na trhu, zatímco její zánik by pro její soutěžitele znamenal snížení přebytečných kapacit a zlepšení obchodní situace.</TXT></NP><NP><NO.P>71</NO.P><TXT>Žalobkyně uvádí, že <QUOT.START ID="QS0061" REF.END="QE0061" CODE="201E"/>určení okruhu podniků, které mají aktivní legitimaci, musí být učiněno v závislosti na účelu ustanovení týkajících se podpor.<QUOT.END ID="QE0061" REF.START="QS0061" CODE="201C"/> Podle toho usuzuje, že kritéria, ke kterým přihlíží Komise a soudy Společenství pro prokázání případné existence <QUOT.START ID="QS0062" REF.END="QE0062" CODE="201E"/>podstatného zásahu nebo narušení hospodářské soutěže<QUOT.END ID="QE0062" REF.START="QS0062" CODE="201C"/> ve smyslu či. 87 odst. 1 ES, mohou být rovněž použita při určení, zda má podnik aktivní legitimaci. Upozorňuje na to, že podle stanoviska Komise je hospodářská soutěž ve smyslu tohoto ustanovení vždy dotčena, pokud jsou podpory jako v projednávaném případě poskytnuty v rámci <QUOT.START ID="QS0063" REF.END="QE0063" CODE="201E"/>zvláště problematického odvětví<QUOT.END ID="QE0063" REF.START="QS0063" CODE="201C"/> a podpory podnikům nacházejícím se v obtížné situaci směřují samotnou svou povahou k narušení hospodářské soutěže. Dovolává se rovněž judikatury, podle které <QUOT.START ID="QS0064" REF.END="QE0064" CODE="201E"/>relativně malý význam podpory nebo relativně malá velikost podniku příjemce nevylučují <HT TYPE="ITALIC">a priori</HT> možnost, že je narušen obchod mezi členskými státy<QUOT.END ID="QE0064" REF.START="QS0064" CODE="201C"/> (výše uvedený rozsudek ASPEC a další v. Komise, bod 64, a výše uvedený rozsudek BP Chemicals v. Komise, bod 72). Konečně žalobkyně vysvětluje, že údajné podpory poskytnuté Sniace byly provozními podporami a že tyto podpory způsobují prakticky vždy podstatné narušení hospodářské soutěže.</TXT></NP><?PAGE NO="II-3632"?><NP><NO.P>72</NO.P><TXT>Zatřetí žalobkyně uvádí, že tvrzení Komise ohledně postavení Sniace na trhu vláken z viskózy jsou v přímém rozporu s některými zjištěními obsaženými v rozhodnutí ze dne <DATE ISO="19981028">28. října 1998</DATE>. Zejména uvádí, že podíl Sniace na trhu ve Společenství je mezi 10,3 a 13 % a že tato společnost měla ve Španělsku v roce 2000 podíl na trhu 35,5 %. Dodává, že domovská webová stránka Sniace uvádí, že je jedním z nejvýznamnějších výrobců vláken z viskózy v Evropě.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="4"><TITLE><TI><P>Závěry Soudu</P></TI></TITLE><NP><NO.P>73</NO.P><TXT>Podle ustálené judikatury subjekty jiné než adresáti rozhodnutí mohou tvrdit, že jsou osobně dotčeny, pouze tehdy, pokud jsou tímto rozhodnutím <QUOT.START ID="QS0065" REF.END="QE0065" CODE="201E"/>zasaženy z důvodu určitých vlastností, které jsou pro ně zvláštní, nebo faktické situace, která je vymezuje vzhledem ke všem ostatním osobám, a tím je individualizuje způsobem obdobným tomu, jakým by byl individualizován adresát rozhodnutí<QUOT.END ID="QE0065" REF.START="QS0065" CODE="201C"/> (výše uvedený rozsudek Plaumann v. Komise, Recueil, s. 197, 223, a výše uvedený rozsudek Comité ďentreprise de la Societě française de production a další v. Komise, bod 39).</TXT></NP><NP><NO.P>74</NO.P><TXT>Pokud jde konkrétněji o oblast státních podpor, jako osobně dotčené rozhodnutím Komise, jímž je ukončeno řízení zahájené na základě či. 88 odst. 2 ES v souvislosti s individuální podporou byly kromě podniku-příjemce posouzeny i konkurenční podniky tohoto posledně jmenovaného podniku, které hrály aktivní roli v rámci tohoto řízení, pokud jejich postavení na trhu bylo podstatným způsobem dotčeno opatřením, které je předmětem napadeného rozhodnutí (výše uvedený rozsudek COFAZ a další v. Komise, bod 25).</TXT></NP><?PAGE NO="II-3633"?><NP><NO.P>75</NO.P><TXT>Podnik se tedy nemůže spoléhat výlučně na své postavení soutěžitele ve vztahu k podniku-příjemci, ale musí mimoto prokázat, že se s ohledem na míru své případné účasti na řízení a na závažnost zásahu do jeho postavení na trhu nachází v takové faktické situaci, která jej individualizuje způsobem obdobným tomu, jakým by byl individualizován adresát rozhodnutí (výše uvedený rozsudek Comité ďentreprise de la Société francaise de production a další v. Komise, bod 41).</TXT></NP><NP><NO.P>76</NO.P><TXT>V projednávaném případě je nepochybné, že žalobkyně a Sniace jsou přítomny na trhu s vlákny z viskózy. Na několika místech rozhodnutí ze dne <DATE ISO="19981028">28. října 1998</DATE> krom toho Komise posoudila žalobkyni výslovně jako soutěžitele Sniace. Je tedy třeba přezkoumat, v jakém rozsahu mohou účast žalobkyně na řízení a dotčení jejího postavení na trhu žalobkyni individualizovat v souladu s článkem 230 ES.</TXT></NP><NP><NO.P>77</NO.P><TXT>Zaprvé, pokud jde o účast na řízení, je namístě konstatovat, že podnět k zahájení řízení dala podrobná stížnost ze dne <DATE ISO="19960704">4. července 1996</DATE> podaná žalobkyni a doplněná jejími dopisy ze dne <DATE ISO="19961126">26. listopadu</DATE> a <DATE ISO="19961209">9. prosince 1996</DATE>. Je pravdou, že Komise nejdříve měla za to, že nebylo dostatečně prokázáno, že Sniace byla příjemcem státních podpor, a oznámila tedy svůj úmysl stížnost odložit. Nicméně právě s přihlédnutím k doplňujícím a zevrubným informacím poskytnutým žalobkyni dopisy ze dne <DATE ISO="19970417">17. dubna</DATE> a <DATE ISO="19970618">18. června 1997</DATE> a při schůzce ze dne <DATE ISO="19970517">17. května 1997</DATE> se Komise rozhodla přehodnotit své stanovisko a zahájit řízení na základě či. 88 odst. 2 ES.</TXT></NP><NP><NO.P>78</NO.P><TXT>Je třeba rovněž konstatovat, že toto rozhodnutí o zahájení řízení se zakládá hlavně na argumentech a důkazech uváděných žalobkyni. Žalobkyně mimoto předložila podrobné vyjádření dopisem ze dne <DATE ISO="19980327">27. března 1998</DATE> v návaznosti na zveřejnění tohoto rozhodnutí.</TXT></NP><?PAGE NO="II-3634"?><NP><NO.P>79</NO.P><TXT>Je tedy prokázáno, že žalobkyně podala stížnost, která vedla k zahájení řízení, a že se tohoto řízení aktivně účastnila.</TXT></NP><NP><NO.P>80</NO.P><TXT>Zadruhé, pokud jde o význam zásahu do postavení žalobkyně na trhu, je třeba úvodem připomenout, že, jak vyplývá z bodu 28 výše uvedeného rozsudku COFAZ a další v. Komise, nepřísluší soudům Společenství vyjadřovat se ve fázi přezkumu přípustnosti s definitivní platností ke konkurenčním vztahům mezi žalobkyní a podniky, které jsou příjemci podpor. V této souvislosti přísluší žalobkyni pouze uvést relevantním způsobem důvody, pro něž může rozhodnutí Komise poškodit její legitimní zájmy tím, že se podstatným způsobem dotkne jejího postavení na předmětném trhu.</TXT></NP><NP><NO.P>81</NO.P><TXT>V projednávaném případě je namístě konstatovat, že ve své žalobě žalobkyně zdůraznila skutečnost, že údajné podpory poškodily její konkurenční postavení na trhu s vlákny z viskózy v rozsahu, v němž umožnily Sniace uměle se udržet v činnosti, zatímco se tento trh vyznačuje omezeným počtem výrobců, čilou hospodářskou soutěží a značnou nadměrnou kapacitou.</TXT></NP><NP><NO.P>82</NO.P><TXT>Pro prokázání existence takové nadměrné kapacity žalobkyně výslovně odkázala na určité stránky z vyjádření, které předložila dne <DATE ISO="19980327">27. března 1998</DATE> v návaznosti na zahájení řízení podle či. 88 odst. 2 ES a které jsou přiloženy k její žalobě. Tyto stránky obsahují údaje ohledně spotřeby, výroby a výrobních kapacit vláken z viskózy ve Společenství v letech 1992 až 1997, přičemž tyto údaje pocházejí od Comité international de la rayonne et des fibres synthétiques (Mezinárodní výbor pro umělé hedvábí a syntetická vlákna) (CIRFS).</TXT></NP><NP><NO.P>83</NO.P><TXT>Při jednání žalobkyně mimoto odkázala na některé informace obsažené v její stížnosti ze dne <DATE ISO="19960704">4. července 1996</DATE>, rovněž připojené k její žalobě. V této stížnosti uvedla údaje o trhu vláken z viskózy, označila výrobce viskózy tehdy přítomné na<?PAGE NO="II-3635"?> trhu s uvedením odhadu jejich příslušných výrobních kapacit a upřesnila množství prodaných vláken z viskózy Sniace během let 1991 až 1995, přičemž zejména rozlišila množství prodaná ve Španělsku a množství vyvezená do Itálie.</TXT></NP><NP><NO.P>84</NO.P><TXT>Komise nepředložila žádnou skutečnost, která by mohla zpochybnit správnost informací poskytnutých žalobkyní. Naopak uznává jak ve své námitce nepřípustnosti, tak v rozhodnutí ze dne <DATE ISO="19981028">28. října 1998</DATE>, že trh vláken z viskózy trpí nadměrnou kapacitou. Tak v bodě 74 odůvodnění tohoto rozhodnutí výslovně konstatuje, že <QUOT.START ID="QS0066" REF.END="QE0066" CODE="201E"/>Sniace působí v odvětví, které prochází poklesem, což vedlo některé z jejích soutěžitelů ke snížení jejich kapacit<QUOT.END ID="QE0066" REF.START="QS0066" CODE="201C"/>, že <QUOT.START ID="QS0067" REF.END="QE0067" CODE="201E"/>výroba těchto vláken v EHP poklesla z <FT TYPE="NUMBER">760000</FT> tun v roce 1992 na <FT TYPE="NUMBER">684000</FT> tun v roce 1997 (to je snížení o 10 %) a spotřeba se během téhož období snížila o 11 %<QUOT.END ID="QE0067" REF.START="QS0067" CODE="201C"/> a že <QUOT.START ID="QS0068" REF.END="QE0068" CODE="201E"/>průměrná míra využití kapacit v průběhu tohoto období činila přibližně 84 %, což je málo pro odvětví s tak vysokou kapitálovou intenzitou<QUOT.END ID="QE0068" REF.START="QS0068" CODE="201C"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>85</NO.P><TXT>Navíc musí být zdůrazněno, že Komise uznala jak ve svém rozhodnutí ze dne <DATE ISO="19981028">28. října 1998</DATE> (bod 80 odůvodnění), tak v rozhodnutí ze dne <DATE ISO="20000920">20. září 2000</DATE> (bod 29 odůvodnění), že podstatné finanční obtíže, s nimiž se potýkala Sniace, vážně ohrozily její šance na budoucí existenci, a pokud by HFSSZ přistoupila k nucenému výkonu svých pohledávek, mohlo by toto způsobit ukončení činnosti této společnosti. S přihlédnutím k velmi omezenému počtu výrobců na trhu a nadbytku výrobních kapacit, které existují na tomto trhu, by zánik Sniace mohl mít citelné účinky na konkurenční postavení zbývajících výrobců tím, že by se snížily jejich přebytečné kapacity a zlepšila by se jejich obchodní situace. Sniace sice nepatřila mezi nejvýznamnější výrobce vláken z viskózy ve Společenství, ale postavení, které zaujímala na trhu, nebylo zdaleka zanedbatelné. Tak musí být zejména připomenuto, že Komise konstatovala v bodě 9 odůvodnění rozhodnutí ze dne <DATE ISO="19981028">28. října 1998</DATE>, že se výrobní kapacita vláken z viskózy Sniace <QUOT.START ID="QS0069" REF.END="QE0069" CODE="201E"/>[pohybovala ve výši kolem] <FT TYPE="NUMBER">32000</FT> tun (přibližně 9 % z celkové kapacity na úrovni Společenství)<QUOT.END ID="QE0069" REF.START="QS0069" CODE="201C"/>.</TXT></NP><?PAGE NO="II-3636"?><NP><NO.P>86</NO.P><TXT>Je třeba konstatovat, že tyto skutečnosti prokazují, že postavení žalobkyně na trhu je podstatným způsobem dotčeno napadeným rozhodnutím.</TXT></NP><NP><NO.P>87</NO.P><TXT>Žalobkyně krom toho zdůraznila skutečnost, že údajné podpory umožnily Sniace prodávat své výrobky ve Společenství za ceny nižší přibližně o 20 % v porovnání s průměrnými cenami jejích soutěžitelů. Na podporu tohoto tvrzení žalobkyně odkázala na prohlášení společností Courtauld plc a Sateri uvedená v bodech 15 a 17 odůvodnění rozhodnutí ze dne <DATE ISO="19981028">28. října 1998</DATE>. Ve své replice žalobkyně doplnila toto tvrzení o výslovný odkaz na svůj dopis ze dne <DATE ISO="19970618">18. června 1997</DATE>, připojený ke své žalobě, ve kterém poskytla Komisi doplňující informace o evropském trhu vláken z viskózy. V tomto dopise jsou uvedeny tabulky uvádějící zejména množství vláken z viskózy a modalu dodané Sniace a žalobkyní do Španělska a Sniace a rakouskými výrobci do Francie a Itálie v letech 1989 až 1996. Uvedený dopis obsahuje rovněž údaje o dovozních cenách uplatňovaných ve Francii a v Itálii Sniace a jinými výrobci v letech 1989 až 1996. Žalobkyně přiložila mimoto ke své replice tabulky, ve kterých jsou uvedeny tytéž údaje pro období od roku 1997 až do poloviny roku 2001. Z těchto různých údajů vyplývá, že ve většině případů a s výjimkou výrobců ze zemí východní Evropy byly ceny Sniace nižší než ceny ostatních evropských výrobců.</TXT></NP><NP><NO.P>88</NO.P><TXT>Komise nezpochybňuje to, že Sniace prodávala své výrobky za ceny nižší než ceny jejích evropských soutěžitelů. Uvádí pouze, že obecný pokles cen o více než 30 %, ke kterému na trhu došlo mezi roky 1990 a 1996, není následkem poskytnutí údajných podpor Sniace, ale externích faktorů jako dovozů z Asie. Je namístě mimoto konstatovat, že v článku publikovaném ve specializované publikaci <HT TYPE="ITALIC">European Chemical News,</HT> kterou Komise připojila jako přílohu ke své námitce nepřípustnosti, je uvedeno, že <QUOT.START ID="QS0070" REF.END="QE0070" CODE="201E"/>pozorovatelé trhu tvrdí, že Sniace nadále vykonává negativní vliv na ceny, který překračuje její nízkou kapacitu z hlediska postavení na trhu<QUOT.END ID="QE0070" REF.START="QS0070" CODE="201C"/>.</TXT></NP><?PAGE NO="II-3637"?><NP><NO.P>89</NO.P><TXT>Tak nemůže být vyloučeno, že údajné podpory, z nichž jsou některé považovány samotnou Komisí za <QUOT.START ID="QS0071" REF.END="QE0071" CODE="201E"/>značná zvýhodnění<QUOT.END ID="QE0071" REF.START="QS0071" CODE="201C"/> (bod 80 odůvodnění rozhodnutí ze dne <DATE ISO="19981028">28. října 1998</DATE>), umožnily Sniace prodávat své výrobky za ceny nižší než ceny jejích soutěžitelů, mezi nimi žalobkyně.</TXT></NP><NP><NO.P>90</NO.P><TXT>Konečně argument, který Komise vyvozuje ze skutečnosti, že v průběhu dotčených let měla žalobkyně dobré výsledky a zvýšila svoji výrobu, postrádá jakoukoli relevanci. Podstatné dotčení postavení dotčené osoby na trhu se totiž nemusí nezbytně projevovat snížením její ziskovosti, snížením jejího podílu na trhu nebo vykázáním ztrát z podnikání. V této souvislosti se nabízí otázka, zda by se zúčastněná osoba nacházela ve výhodnějším postavení, kdyby rozhodnutí, jehož zrušení navrhuje, neexistovalo. Jak správně zdůrazňuje žalobkyně, může tato situace platně pokrýt případ, kdy na straně žalobkyně vznikne ušlý zisk z důvodu poskytnutí zvýhodnění jednomu z jejích soutěžitelů veřejnými orgány.</TXT></NP><NP><NO.P>91</NO.P><TXT>Z výše uvedených úvah vyplývá, že žalobkyně uvedla relevantním způsobem důvody, pro které napadené rozhodnutí bylo způsobilé poškodit její oprávněné zájmy tím, že se podstatným způsobem dotklo jejího postavení na trhu. Musí být tedy učiněn závěr o tom, že žalobkyně je osobně dotčena napadeným rozhodnutím.</TXT></NP><NP><NO.P>92</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že žaloba musí být prohlášena za přípustnou.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>K věci samé</P></TI></TITLE><NP><NO.P>93</NO.P><TXT>Žalobkyně se dovolává dvou žalobních důvodů na podporu své žaloby. První žalobní důvod vychází z porušení či. 87 odst. 1 ES a druhý žalobní důvod z porušení povinnosti uvést odůvodnění.</TXT></NP><?PAGE NO="II-3638"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P>Argumenty účastníků řízení</P></TI></TITLE><NP><NO.P>94</NO.P><TXT>V rámci prvního žalobního důvodu žalobkyně úvodem tvrdí, že v rozsudku Tubacex se Soudní dvůr vyjádřil pouze k otázce, zda některé podmínky dohod o novém splátkovém kalendáři a o splácení dluhů uzavřené s HFSSZ a Fogasa, konkrétněji úrokové sazby v nich stanovené, obsahovaly prvky státních podpor. Soudní dvůr nikterak nerozhodl o těchto dohodách jako takových ani nepřezkoumal právní otázky, které vyvstaly v rámci projednávané věci. Žalobkyně uvádí s poukazem na znění bodu 46 rozsudku Tubacex, že ačkoli je pravda, že Soudní dvůr založil svoje posouzení na předpokladu Komise, podle kterého nevymáhání pohledávek oběma výše uvedenými orgány nemělo charakter státní podpory, nepřijal nicméně tento předpoklad za vlastní. Podle žalobkyně totiž Soudní dvůr nemohl zpochybnit tento předpoklad, protože nebyl zpochybněn Španělským království a nepoškodil Španělské království.</TXT></NP><NP><NO.P>95</NO.P><TXT>Žalobkyně z toho činí závěr, že z rozsudku Tubacex nemůže být vyvozeno, že Soudní dvůr má v zásadě za to, že dohody o splácení a o novém splátkovém kalendáři uzavírané mezi HFSSZ a Fogasa na jedné straně a podniky, které se nacházejí v obtížné situaci na straně druhé, nepředstavují samy o sobě státní podpory. Tato otázka musí být zkoumána v každém jednotlivém případě s ohledem na okolnosti projednávaného případu a na základě kritéria soukromého věřitele.</TXT></NP><NP><NO.P>96</NO.P><TXT>Žalobkyně dále uvádí, že HFSSZ a Fogasa mají diskreční pravomoc rozhodnout, zda povolí, nebo nepovolí odložení plateb, a případně určit jeho podmínky. Podmínka specifičnosti, která představuje jednu z charakteristik pojmu státní podpory, je tedy v projednávaném případě splněna.</TXT></NP><NP><NO.P>97</NO.P><TXT>Žalobkyně krom toho uplatňuje, že Komise v projednávaném případě nesprávně použila kritérium soukromého věřitele.</TXT></NP><?PAGE NO="II-3639"?><NP><NO.P>98</NO.P><TXT>Zaprvé tvrdí, že Komise zakládá svou argumentaci na chybném předpokladu, podle kterého <QUOT.START ID="QS0072" REF.END="QE0072" CODE="201E"/>vymáhání pohledávky v okamžiku její splatnosti vyžaduje zvláštní odůvodnění<QUOT.END ID="QE0072" REF.START="QS0072" CODE="201C"/>. V tomto ohledu vysvětluje, že v případě solventního dlužníka soukromý věřitel přistupuje k vymáhání svých pohledávek v okamžiku, kdy se stanou splatnými. Stejně tak obecně v případě, kdy má dlužník hospodářské obtíže, mu soukromý věřitel nebude ochoten povolit odložení platby, ale uplatní přímo svá práva, a to v případě potřeby realizací zajištění, kterými disponuje. Soukromý věřitel nepřistoupí k vymáhání svých splatných pohledávek pouze v případě, že to představuje nejrozumnější rozhodnutí z hospodářského hlediska, například pokud mu to umožní v porovnání s ostatními možnými alternativami vymoci převážnou část svých pohledávek nebo zabránit ještě větším ztrátám.</TXT></NP><NP><NO.P>99</NO.P><TXT>Zadruhé žalobkyně uvádí, že chování HFSSZ a Fogasa nebylo v projednávaném případě v souladu s chováním, které bylo možno očekávat od hypotetického soukromého věřitele nacházejícího se v téže situaci jako ony.</TXT></NP><NP><NO.P>100</NO.P><TXT>Na podporu tohoto tvrzení zaprvé uplatňuje, že řízení o zastavení plateb nebránilo těmto orgánům vymáhat své pohledávky. Vysvětluje, že <QUOT.START ID="QS0073" REF.END="QE0073" CODE="201E"/>soudní ochrana dlužníka v rámci [tohoto řízení] je omezena na pohledávky, které vznikly před zahájením [tohoto] řízení<QUOT.END ID="QE0073" REF.START="QS0073" CODE="201C"/>. Pohledávky HFSSZ a Fogasa vzniklé po zahájení řízení o zastavení plateb tedy mohly být vymáhány v jakémkoli okamžiku. Pokud jde o pohledávky vzniklé v roce 1991 a v roce 1992, mohly být vymáhány v tomto období. V každém případě mohly být předmětem exekuce počínaje říjnem 1996.</TXT></NP><NP><NO.P>101</NO.P><TXT>Zadruhé žalobkyně uplatňuje, že soukromý věřitel, který má jako HFSSZ a Fogasa přednostní práva a zajištění, by neposkytl platební úlevy dlužníkovi s finančními obtížemi, ale přistoupil by k exekuci svých pohledávek. Zpochybňuje opodstatněnost argumentu, který Komise vyvozuje ze skutečnosti, že v projednávaném případě žádný soukromý věřitel Sniace nepřistoupil k takové exekuci, a to včetně španělské banky Banesto, třebaže její pohledávka byla zajištěna zástavním právem<?PAGE NO="II-3640"?> k nemovitostem. Tvrdí, že postavení všech těchto věřitelů s výjimkou Banesto bylo horší než postavení HFSSZ a Fogasa. Dodává, že v napadeném rozhodnutí ani ve svých písemnostech Komise neuvádí údaje umožňující určit, zda se tito věřitelé nacházeli v situaci srovnatelné se situací těchto orgánů. Zejména nebylo poskytnuto žádné upřesnění o <QUOT.START ID="QS0074" REF.END="QE0074" CODE="201E"/>vyhlídkách na vymožení pohledávek, kterých se soukromí věřitelé vzdali<QUOT.END ID="QE0074" REF.START="QS0074" CODE="201C"/>, o důležitosti jejich pohledávek a o poskytnutých zajištěních, kterými disponovali. Podle žalobkyně mohou být učiněny závěry z konkrétního chování Banesto pouze v případě, že <QUOT.START ID="QS0075" REF.END="QE0075" CODE="201E"/>by se někteří nebo dokonce většina soukromých věřitelů, jejichž situace je srovnatelná se situací Fogasa, chovali jako Banesto<QUOT.END ID="QE0075" REF.START="QS0075" CODE="201C"/>. Konečně uvádí, že nemůže být vyloučeno, že někteří ze soukromých věřitelů Sniace byli rovněž akcionáři Sniace.</TXT></NP><NP><NO.P>102</NO.P><TXT>Žalobkyně rovněž uplatňuje, že nemůže být tvrzeno, že uzavření dotyčných dohod o novém splátkovém kalendáři a o splácení mělo za cíl zachovat pohledávky HFSSZ a Fogasa. Podle ní by soukromý věřitel <QUOT.START ID="QS0076" REF.END="QE0076" CODE="201E"/>ihned usiloval o uspokojení z majetku dlužníka, aby vymohl alespoň část svých pohledávek<QUOT.END ID="QE0076" REF.START="QS0076" CODE="201C"/>. Opakuje, že pro takového věřitele <QUOT.START ID="QS0077" REF.END="QE0077" CODE="201E"/>odložení plateb a přistoupení na nový splátkový kalendář jsou odůvodnitelné pouze v případě, že mu to v porovnání s jinými řešeními dává záruku vymožení největší možné části jeho pohledávek<QUOT.END ID="QE0077" REF.START="QS0077" CODE="201C"/> a že <QUOT.START ID="QS0078" REF.END="QE0078" CODE="201E"/>povolí odložení pouze v případě, že může počítat se zlepšením hospodářské situace svého dlužníka<QUOT.END ID="QE0078" REF.START="QS0078" CODE="201C"/>. Takové zlepšení ale nebylo představitelné v projednávaném případě, a to z následujících důvodů:</TXT><P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>obrat Sniace se v letech 1995 a 1996 prudce snížil;</P></ITEM><ITEM><P>nebylo připraveno žádné restrukturalizační opatření, které by mohlo zajistit ziskovost a životaschopnost podniku a plán životaschopnosti vypracovaný v srpnu 1996 nebyl považován španělskou vládou za oficiální plán restrukturalizace;</P></ITEM><?PAGE NO="II-3641"?><ITEM><P>v roce 1996 trpěl trh s vlákny, z viskózy značnou nadměrnou kapacitou;</P></ITEM><ITEM><P>bylo předpokládáno nové snížení poptávky po vláknech z viskózy ve Společenství pro následující roky.</P></ITEM></LIST></P></NP><NP><NO.P>103</NO.P><TXT>Žalobkyně krom toho zpochybňuje relevanci argumentu Komise vycházejícího z toho, že pohledávky HFSSZ a Fogasa jsou přednostní. Uplatňuje, že pokud by byl na Sniace prohlášen konkurs, nebyly by pohledávky těchto dvou orgánů <QUOT.START ID="QS0079" REF.END="QE0079" CODE="201E"/>vymahatelné neomezeným způsobem<QUOT.END ID="QE0079" REF.START="QS0079" CODE="201C"/> vzhledem k tomu, že by pohledávky zajištěné věcnými právy k nemovitostem měly přednost. Zejména uvádí, že Fogasa měl <QUOT.START ID="QS0080" REF.END="QE0080" CODE="201E"/>absolutní přednost ve vztahu k ostatním věřitelům pouze, pokud jde o 30 posledních dnů předcházejících okamžiku uplatnění pohledávky<QUOT.END ID="QE0080" REF.START="QS0080" CODE="201C"/>. Pokud jde o předchozí období, měli věřitelé, jejichž pohledávky byly zajištěny věcnými právy k nemovitostem, před tímto orgánem přednost.</TXT></NP><NP><NO.P>104</NO.P><TXT>Zatřetí žalobkyně uvádí, že by soukromý věřitel nikdy neupustil od přistoupení k vymáhání svých pohledávek vůči dlužníkovi ve finančních obtížích s tím, že by zároveň přijal, aby dlužník vůči němu nahromadil nové dluhy.</TXT></NP><NP><NO.P>105</NO.P><TXT>Tak pokud jde o Fogasa, konstatuje, že poté, co byla uzavřena dohoda ze dne <DATE ISO="19931105">5. listopadu 1993</DATE>, která se týkala pouze dluhů vzniklých před tímto datem, tento orgán pokračoval v měsíční výplatě mezd zaměstnancům Sniace. Podle ní skutečnost, že Fogasa měl právní povinnost pokračovat v platbě těchto mezd každý měsíc neodůvodňuje to, že mohl upustit od vymáhání pohledávek, které se staly splatnými, v případě potřeby pomocí exekuce, a tolerovat tak hromadění dluhů.</TXT></NP><?PAGE NO="II-3642"?><NP><NO.P>106</NO.P><TXT>Podle žalobkyně HFSSZ rovněž tolerovala hromadění dluhů Sniace. V této souvislosti uvádí, že dluhy Sniace vůči HFSSZ se zvýšily z 746 milionů ESP v roce 1991 na 3,2 miliardy v roce 1995 a že tento orgán až do roku 1996 nepřijal žádné opatření k vymožení svých pohledávek. Konstatuje, že v roce 1995 byly nedoplatky pojistného na sociální zabezpečení Sniace podstatně vyšší než jeho vlastní kapitál, který činil 1,73 miliard ESP. Kritizuje skutečnost, že HFSSZ nepřistoupila k prodeji majetku, který u Sniace obstavila, přičemž upřesňuje, že provedené obstavení majetku představovala k datu <DATE ISO="19931231">31. prosince 1993</DATE> celkovou částku 1,034 miliard ESP a výše pojistného na sociální zabezpečení, které dlužil tento podnik, činila již přibližně 2,4 miliardy.</TXT></NP><NP><NO.P>107</NO.P><TXT>Začtvrté žalobkyně tvrdí, že by soukromý věřitel nikdy neposkytl nové platební úlevy dlužníkovi, který nedodržel své předcházející závazky splácení. Konstatuje, že i přes skutečnost, že Sniace nesplnila dohody ze dne <DATE ISO="19960308">8. března</DATE> a <DATE ISO="19960507">7. května 1996</DATE>, HFSSZ přijala uzavření dohody ze dne <DATE ISO="19970930">30. září 1997</DATE>. Pokud jde o Fogasa, uvádí, že tento uzavřel dohodu ze dne <DATE ISO="19951031">31. října 1995</DATE>, přestože Sniace splnila dohodu ze dne <DATE ISO="19931105">5. listopadu 1993</DATE> pouze neúplným způsobem. V červnu 1998 tento podnik krom toho splatil pouze třetinu částek dlužných podle těchto dvou dohod. Obecněji k datu přijetí napadeného rozhodnutí tyto dva orgány vymohly pouze velmi malou část svých pohledávek vůči Sniace.</TXT></NP><NP><NO.P>108</NO.P><TXT>Zapáté žalobkyně uplatňuje, že by soukromý věřitel vyžadoval dostatečná zajištění a záruky předtím, než by přistoupil na poskytnutí platebních úlev dlužníkovi, který se nachází v obtížné finanční situaci.</TXT></NP><NP><NO.P>109</NO.P><TXT>Konstatuje, že na rozdíl od některých finančních orgánů, které byly věřiteli Sniace a které obdržely zajištění formou zástavního práva k nemovitostem zajišťujícího veškeré jejich pohledávky, HFSSZ nepožadovala od Sniace během let 1991 až 1996 zajištění jako protihodnotu toho, že nebude vymáhat své pohledávky. Konkrétněji kritizuje skutečnost, že tento orgán nepožadoval zajištění věcnými právy při uzavření<?PAGE NO="II-3643"?> dohody ze dne <DATE ISO="19970930">30. září 1997</DATE>. Sniace se spokojila s tím, že v roce 1996 navrhla HFSSZ -a Fogasa <QUOT.START ID="QS0081" REF.END="QE0081" CODE="201E"/>společné zástavní právo k nemovitostem<QUOT.END ID="QE0081" REF.START="QS0081" CODE="201C"/>, které ale nebylo nikdy zřízeno, a to i když skutečná hodnota provozního kapitálu této společnosti činila 25 miliard ESP k datu <DATE ISO="19961231">31. prosince 1996</DATE>. Má za to, že skutečnost, že HFSSZ nabyla v srpnu 1998 zástavní právo k souboru strojů Sniace, přičemž k této okolnosti došlo až dlouho po uzavření dohod ze dne <DATE ISO="19960308">8. března</DATE> a <DATE ISO="19960507">7. května 1996</DATE> a <DATE ISO="19970930">30. září 1997</DATE>, je naprosto irelevantní. Dodává, že Komise nemůže tvrdit, že si HFSSZ byla <QUOT.START ID="QS0082" REF.END="QE0082" CODE="201E"/>relativně jistá<QUOT.END ID="QE0082" REF.START="QS0082" CODE="201C"/> vymožením svých pohledávek v případě platební neschopnosti Sniace, usuzujíc tak ze skutečnosti, že nezatížený majetek tohoto podniku představoval přibližně 20 miliard ESP. Uvádí, že tento orgán podstoupil riziko spočívající v tom, že Sniace poskytne zajištění svým majetkem ve prospěch třetích osob, aby získala kapitál, a připomíná, že věřitelé, jejichž pohledávky jsou zajištěny zástavním právem k nemovitostem mají přednost před všemi ostatními věřiteli, jejichž pohledávky nejsou zajištěny věcnými právy, včetně přednostních věřitelů.</TXT></NP><NP><NO.P>110</NO.P><TXT>Pokud jde o zástavní právo k nemovitostem poskytnuté ve prospěch Fogasa, žalobkyně konstatuje, že v bodě 89 odůvodnění rozhodnutí ze dne <DATE ISO="19981028">28. října 1998</DATE> Komise uvádí, že <QUOT.START ID="QS0083" REF.END="QE0083" CODE="201E"/>i přes opakované žádosti španělská vláda neposkytla žádné upřesnění k povaze [tohoto zástavního práva k nemovitostem]<QUOT.END ID="QE0083" REF.START="QS0083" CODE="201C"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>111</NO.P><TXT>Zašesté žalobkyně tvrdí, že by soukromý věřitel upustil od přistoupení k vymáhání svých pohledávek pouze v případě, že by mu to přineslo nějakou finanční výhodu. Má za to, že úroky a poplatky z prodlení, které Sniace musela uhradit HFSSZ a Fogasa, nepředstavovaly pro tyto orgány výhodu, protože jejich platba byla nejistá stejně jako platba dlužných částek jistiny.</TXT></NP><NP><NO.P>112</NO.P><TXT>Úvodem Komise tvrdí s poukazem na body 45 až 47 rozsudku Tubacex, že Soudní dvůr došel v tomto rozsudku k závěru, že <QUOT.START ID="QS0084" REF.END="QE0084" CODE="201E"/>ani částky předem vyplacené ze strany Fogasa zaměstnancům podniku v obtížné situaci, ani dohody určené k tomu, aby umožnily podniku splácet tyto částky předem vyplacené ze strany Fogasa nemají samy o sobě charakter státní podpory<QUOT.END ID="QE0084" REF.START="QS0084" CODE="201C"/>. V této věci <QUOT.START ID="QS0085" REF.END="QE0085" CODE="201E"/>je tedy kontrola z hlediska práva<?PAGE NO="II-3644"?> podpor omezena na přezkum některých podmínek obsažených v těchto dohodách. o splácení<QUOT.END ID="QE0085" REF.START="QS0085" CODE="201C"/>. Podle Komise jsou tytéž závěry platné pro odložení plateb dlužného pojistného na sociální zabezpečení povolené HFSSZ a pro dohody o novém splátkovém kalendáři uzavřené HFSSZ. Opatření každého z těchto orgánů totiž jednak nesmí být srovnáváno s chováním soukromého investora, ale s chováním soukromého věřitele, a jednak tyto různé dohody neumožňují dotčenému podniku využívat nové veřejné zdroje. Ve své duplice Komise tvrdí, že se Soudní dvůr v rozsudku Tubacex nevyjádřil pouze k otázce úrokových sazeb, ale obecnějším způsobem posoudil dohody uzavřené mezi Fogasa a HFSSZ na jedné straně a španělskými podniky nacházejícími se v obtížné situaci na straně druhé s ohledem na pravidla v oblasti státních podpor. Konečně zdůrazňuje, že přijala rozhodnutí ze dne <DATE ISO="20000920">20. září 2000</DATE> zejména k provedení tohoto rozsudku.</TXT></NP><NP><NO.P>113</NO.P><TXT>Komise dále konstatuje, že HFSSZ a Fogasa jednaly na základě právních pravidel na ně použitelných a že podléhaly <QUOT.START ID="QS0086" REF.END="QE0086" CODE="201E"/>omezením a požadavkům vymezujícím jejich posuzovací pravomoc<QUOT.END ID="QE0086" REF.START="QS0086" CODE="201C"/>. Ve své duplice uvádí, že <QUOT.START ID="QS0087" REF.END="QE0087" CODE="201E"/>sporná opatření Fogasa a [HFSSZ] nezvýhodňují selektivním způsobem některé konkrétní podniky, jak to předpokládá či. 87 odst. 1 ES<QUOT.END ID="QE0087" REF.START="QS0087" CODE="201C"/>. Španělské království uplatňuje, že HFSSZ jednala v souladu s platnými vnitrostátními právními předpisy, když povolila Sniace nový splátkový kalendář pro splácení jí dlužného pojistného na sociální zabezpečení. Upřesňuje, že se tyto právní předpisy použijí obecně na jakýkoli podnik nacházející se v jedné z posuzovaných situací, takže je rozhodnutí tohoto orgánu o novém splátkovém kalendáři pro splácení dluhů Sniace <QUOT.START ID="QS0088" REF.END="QE0088" CODE="201E"/>opatřením obecného charakteru, a nikoli rozhodnutím přijatým příslušnými orgány svévolným způsobem<QUOT.END ID="QE0088" REF.START="QS0088" CODE="201C"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>114</NO.P><TXT>Komise, podporovaná Španělským královstvím, krom toho zpochybňuje to, že v projednávaném případě nesprávně použila kritérium soukromého věřitele.</TXT></NP><NP><NO.P>115</NO.P><TXT>Zaprvé Komise a Španělské království tvrdí, že žalobkyně zakládá svou žalobu na nesprávném předpokladu, podle kterého HFSSZ a Fogasa upustily od přistoupení k vymáhání svých pohledávek nebo Sniace dluhy prominuly. Komise uvádí, že skutečnost, že tyto orgány uzavřely dohody o novém splátkovém kalendáři<?PAGE NO="II-3645"?> a o splácení se Sniace naopak prokazuje, že usilovaly o to, aby Sniace splatila své dluhy. Dovolává se rovněž skutečnosti, že se tyto orgány neúčastnily dohody z října 1996.</TXT></NP><NP><NO.P>116</NO.P><TXT>Zadruhé Komise uvádí, že HFSSZ a Fogasa se v projednávaném případě chovaly jako soukromý věřitel.</TXT></NP><NP><NO.P>117</NO.P><TXT>Zaprvé vysvětluje, že po dobu řízení o zastavení plateb bylo pro HFSSZ nemožné dosáhnout toho, aby Sniace splatila své dlužné pojistné na sociální zabezpečení týkající se účetního období 1991 a 1992. Krom toho nic neumožňuje domnívat se, že před zahájením tohoto řízení HFSSZ neusilovala o dosažení splacení dlužných částek. Pokud jde o pohledávky týkající se pojistného na sociální zabezpečení za období, po něž trvalo řízení o zastavení plateb, Komise uznává, že mohly být uhrazeny během tohoto období, ale má za to, že exekuce nebyla nezbytná vzhledem k tomu, že měl tento orgán dostatečné zajištění. Dodává, že Sniace přerušila svou činnost během podstatné části let 1993 a 1996 a na začátku roku 1997, a neměla tedy žádný příjem, který by jí umožnil hradit toto pojistné.</TXT></NP><NP><NO.P>118</NO.P><TXT>Zadruhé zpochybňuje, že HFSSZ a Fogasa měly přistoupit k exekuci svých pohledávek namísto toho, aby uzavíraly dohody o novém splátkovém kalendáři a o splácení.</TXT></NP><NP><NO.P>119</NO.P><TXT>V této souvislosti se Komise dovolává nejdříve skutečnosti, že tyto orgány měly lepší zajištění než soukromí věřitelé. Uvádí, že pohledávky HFSSZ jsou přednostní v případně platební neschopnosti dlužníka. Připomíná, že po odečtení zajištění formou zástavního práva k nemovitostem ve prospěch soukromých věřitelů <QUOT.START ID="QS0089" REF.END="QE0089" CODE="201E"/>nezatížený majetek [...] Sniace představoval ještě přibližně 20 miliard ESP<QUOT.END ID="QE0089" REF.START="QS0089" CODE="201C"/>, takže si HFSSZ s přihlédnutím ke svému postavení přednostního věřitele mohla být v případě platební neschopnosti tohoto podniku <QUOT.START ID="QS0090" REF.END="QE0090" CODE="201E"/>relativně jista<QUOT.END ID="QE0090" REF.START="QS0090" CODE="201C"/> vymožením svých<?PAGE NO="II-3646"?> pohledávek. Komise dodává, že Sniace v době dohody ze dne <DATE ISO="19970930">30. září 1997</DATE> jednala o zřízení zástavního práva k nemovitostem v prvním pořadí, které mělo váznout na jejím pozemku a jejím zařízení společně ve prospěch HFSSZ a Fogasa. Toto zástavní právo k nemovitostem nebylo nakonec zřízeno a dne <DATE ISO="19980831">31. srpna 1998</DATE> se Sniace rozhodla zajistit dodržení nového splátkového kalendáře pro splácení dlužného pojistného na sociální zabezpečení zachováním různých zajišťujících obstavení movitých věcí a nemovitostí Sniace. V tomto rámci bylo zejména zřízeno dne <DATE ISO="19980706">6. července 1998</DATE> zástavní právo k souboru strojů tohoto podniku ve prospěch HFSSZ, která tak <QUOT.START ID="QS0091" REF.END="QE0091" CODE="201E"/>získala právo v nominální výši <FT TYPE="NUMBER">3485038195</FT> ESP<QUOT.END ID="QE0091" REF.START="QS0091" CODE="201C"/>, tedy ve výši odpovídající téměř celé jistině její pohledávky. Pokud jde o Fogasa, Komise konstatuje, že tento orgán je rovněž přednostním věřitelem a že bylo v jeho prospěch dne <DATE ISO="19950810">10. srpna 1995</DATE> poskytnuto zástavní právo k nemovitosti zajišťující celý dluh.</TXT></NP><NP><NO.P>120</NO.P><TXT>Dále Komise uvádí, že žádný soukromý věřitel Sniace nepřistoupil k exekuci svých pohledávek. Konkrétněji zdůrazňuje, že hlavní soukromý věřitel této společnosti, Banesto, nepřistoupil k exekuci svých pohledávek, i když byly tyto pohledávky zajištěny až do výše 5 miliard ESP zástavním právem k nemovitosti. Krom toho zpochybňuje tvrzení, podle kterého by soukromý věřitel v situaci srovnatelné se situací Fogasa realizoval zástavní právo k nemovitosti poskytnuté ze strany Sniace. Má za to, že tento orgán měl tím méně důvodů přistoupit k exekuci svých pohledávek, že měl přednostní postavení v případě platební neschopnosti Sniace.</TXT></NP><NP><NO.P>121</NO.P><TXT>Konečně Komise tvrdí, že HFSSZ a Fogasa <QUOT.START ID="QS0092" REF.END="QE0092" CODE="201E"/>přijaly tvrdší a účinnější postup než soukromí věřitelé podniku<QUOT.END ID="QE0092" REF.START="QS0092" CODE="201C"/>. Komise a Španělské království zdůrazňují skutečnost, že se tyto orgány neúčastnily dohod z října 1996. Vysvětlují, že s ohledem na velmi svízelnou finanční situaci Sniace soukromí věřitelé tím, že se účastnili této dohody a přeměnili v souladu s touto dohodou 40 % svých pohledávek na akcie této společnosti, ve skutečnosti upustili od svých pohledávek v témže rozsahu. Komise dodává, že podmínky splácení dluhů upravené dohodou z října 1996 jsou podstatně měně výhodné než podmínky sjednané s HFSSZ a Fogasa. Toto splácení dluhu bylo totiž rozvrženo na období osmi let a jistina nebyla úročena.</TXT></NP><?PAGE NO="II-3647"?><NP><NO.P>122</NO.P><TXT>Zatřetí Komise tvrdí, že jí španělské orgány ujistily <QUOT.START ID="QS0093" REF.END="QE0093" CODE="201E"/>věrohodným způsobem<QUOT.END ID="QE0093" REF.START="QS0093" CODE="201C"/> o tom, že HFSSZ jednala <QUOT.START ID="QS0094" REF.END="QE0094" CODE="201E"/>s cílem ochránit všechna práva, která měla vůči Sniace<QUOT.END ID="QE0094" REF.START="QS0094" CODE="201C"/>. Španělské království tvrdí, že šance na to, že HFSSZ a Fogasa vymohou své pohledávky, byly větší v případě, kdy uzavřely sporné dohody, než v případě, že by vyžadovaly okamžitou platbu těchto pohledávek. Komise připouští, že. ve svém posouzení údajných podpor nevzala v úvahu plán životaschopnosti vypracovaný v srpnu 1996 ani restrukturalizační plán, na který španělské orgány odkázaly v průběhu správního řízení.</TXT></NP><NP><NO.P>123</NO.P><TXT>Začtvrté Komise uplatňuje, že žalobkyně neuvádí žádný důkaz na podporu svého tvrzení, podle kterého HFSSZ měla bez jakékoli reakce připustit akumulaci dlužného pojistného na sociální zabezpečení na straně Sniace mezi roky 1991 a 1996. Znovu prohlašuje, že s ohledem na řízení o zastavení plateb <QUOT.START ID="QS0095" REF.END="QE0095" CODE="201E"/>část těchto částek nebyla právně vymahatelná<QUOT.END ID="QE0095" REF.START="QS0095" CODE="201C"/> a že Sniace během části relevantního období zastavila svou činnost. Komise a Španělské království krom toho připomínají, že Fogasa má právní povinnost vyplácet zaměstnancům mzdy, které jim nebyly uhrazeny mimo jiné z důvodu zastavení plateb a následně vykonávat práva a využívat procesní prostředky zaměstnanců, které na něj přejdou subrogací, za účelem dosažení splacení předem vyplacených částek.</TXT></NP><NP><NO.P>124</NO.P><TXT>Zapáté Komise tvrdí, že neexistují žádné indicie umožňující domnívat se, že Sniace nedodržela dohody o novém splátkovém kalendáři a o splácení.</TXT></NP><NP><NO.P>125</NO.P><TXT>Zašesté Komise a Španělské království mají za to, že HFSSZ a Fogasa disponovaly dostatečným zajištěním (viz výše uvedený bod 119).</TXT></NP><NP><NO.P>126</NO.P><TXT>Zasedmé Komise upozorňuje na to, že v souladu se španělskými právními předpisy jsou nedoplatky pojistného na sociální zabezpečení automaticky zvýšeny o poplatek z prodlení ve výši 20 % a použije se na ně zákonná úroková sazba ve výši nejméně<?PAGE NO="II-3648"?> 9 %. Nedostatek vymáhání dlužného pojistného na sociální zabezpečení nebo přijetí odložení jejich plateb tedy nemůže automaticky poskytnout podstatné finanční zvýhodnění dotyčnému podniku. Španělské království dodává s poukazem na bod 47 rozsudku Tubacex, že dohody o novém splátkovém kalendáři a o splácení dluhů nezaložily nové dluhy Sniace vůči veřejným orgánům, takže nelze tvrdit, že tento podnik obdržel jakékoli hospodářské zvýhodnění.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P>Závěry Soudu</P></TI></TITLE><NP><NO.P>127</NO.P><TXT>Podle či. 87 odst. 1 ES <QUOT.START ID="QS0096" REF.END="QE0096" CODE="201E"/>[p] odpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné se společným trhem, nestanoví-li tato smlouva jinak<QUOT.END ID="QE0096" REF.START="QS0096" CODE="201C"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>128</NO.P><TXT>Je třeba nejdříve přezkoumat, zda je v projednávaném případě splněna podmínka specifičnosti, která představuje jednu z charakteristik pojmu státní podpory (rozsudek Soudního dvora ze dne <DATE ISO="19981201">1. prosince 1998</DATE>, Ecotrade, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-200/97" YEAR="1998" PAGE.ECR="I-7907">C-200/97, Recueil, s. I-7907, bod 40</REF.DOC.ECR>, a rozsudek Soudu ze dne <DATE ISO="20000929">29. září 2000</DATE>, CETM v. Komise, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="T-55/99" YEAR="2000" PAGE.ECR="II-3207">T-55/99, Recueil, s. II-3207, bod 39</REF.DOC.ECR>).</TXT></NP><NP><NO.P>129</NO.P><TXT>Musí být připomenuto, že opatření čistě obecného dosahu nespadá pod čl. 87 odst. 1 ES. Judikatura již nicméně upřesnila, že i opatření, která jsou na první pohled použitelná na všechny podniky, mohou vykazovat určitou selektivnost, a tudíž být považována za opatření určená ke zvýhodnění určitých podniků nebo určitých odvětví výroby. Tak je tomu zejména v případě, kdy má správní orgán, který má uplatnit obecné pravidlo, diskreční pravomoc, pokud jde o použití aktu (rozsudky<?PAGE NO="II-3649"?> Soudního dvora ze dne <DATE ISO="19960926">26. září 1996</DATE>, Francie v. Komise, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-241/94" YEAR="1996" PAGE.ECR="I-4551">C-241/94, Recueil, s. I-4551, body 23 a 24</REF.DOC.ECR>; výše uvedený rozsudek Ecotrade, bod 40, a ze dne <DATE ISO="19990617">17. června 1999</DATE>, Piaggio, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-295/97" YEAR="1999" PAGE.ECR="I-3735">C-295/97, Recueil, s. I-3735, bod 39</REF.DOC.ECR>).</TXT></NP><NP><NO.P>130</NO.P><TXT>V projednávaném případě je namístě konstatovat, že HFSSZ a Fogasa mají určitou diskreční pravomoc jak pro uzavření dohod o novém splátkovém kalendáři a o splácení, tak pro určení některých podmínek těchto dohod, jako je splátkový kalendář, výše splátek a dostatečnost zajištění poskytnutého jako protihodnota úhrady dluhů. Jednak to jasně vyplývá z právní úpravy upravující činnost těchto dvou orgánů. Tak pokud jde o HFSSZ, z článku 20 obecného zákona o sociálním zabezpečení a z čl. 40 odst. 1 královského dekretu ze dne <DATE ISO="19951006">6. října 1995</DATE> výslovně vyplývá, že povolení splátek nebo rozvržení platby dlužného pojistného na sociální zabezpečení představuje pro tento orgán jednu z možností. Z či. 40 odst. 1 královského dekretu ze dne <DATE ISO="19951006">6. října 1995</DATE> rovněž vyplývá, že HFSSZ má správní uvážení ohledně <QUOT.START ID="QS0097" REF.END="QE0097" CODE="201E"/>jiných zvláštních okolností<QUOT.END ID="QE0097" REF.START="QS0097" CODE="201C"/>, které brání dlužníkům v uhrazení jejich dlužných částek. Pokud jde o Fogasa, článek 32 královského dekretu ze dne <DATE ISO="19850306">6. března 1985</DATE> stanoví, že uzavření dohod o splácení představuje rovněž pro tento orgán jednu z možností. Mimoto, jak je konstatováno generálním advokátem La Pergolou v bodě 8 jeho stanoviska ve věci Tubacex (Recueil, s. I-2461), ustanovení vyhlášky ministra práce a sociálních věcí ze dne <DATE ISO="19850820">20. srpna 1985</DATE> uvedené ve bodě 7 výše potvrzují, že Fogasa má v této věci prostor pro volnou úvahu. Kromě toho Komise sama konstatuje v bodech 81 a 89 odůvodnění rozhodnutí ze dne <DATE ISO="19981028">28. října 1998</DATE>, že HFSSZ a Fogasa mají diskreční pravomoc pro povolení splátkového kalendáře nebo rozvržení plateb dluhů a stanovení některých jejich podmínek. Tak v bodě 81 odůvodnění konstatuje, že <QUOT.START ID="QS0098" REF.END="QE0098" CODE="201E"/>je [...] nezpochybnitelné, že právní úprava ve věcech sociálního zabezpečení dává orgánům určitou diskreční pravomoc při vyřizování jednotlivých případů, přičemž právě tato pravomoc byla použita v projednávaném případě<QUOT.END ID="QE0098" REF.START="QS0098" CODE="201C"/>. V bodě 89 odůvodnění uvádí, že <QUOT.START ID="QS0099" REF.END="QE0099" CODE="201E"/>Fogasa má diskreční pravomoc pro odložení nebo rozvržení splátek na období, které může činit až osm let<QUOT.END ID="QE0099" REF.START="QS0099" CODE="201C"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>131</NO.P><TXT>Je třeba navíc konstatovat, že žalobkyně nekritizuje pouze uzavření dohod o novém splátkovém kalendáři a o splácení ze strany HFSSZ a Fogasa se Sniace. Poukazuje<?PAGE NO="II-3650"?> totiž rovněž na skutečnost, že přijaly, že tato společnost nedodržuje tyto dohody a, pokud jde o HFSSZ, skutečnost, že tolerovala mimo jakoukoli dohodu o novém splátkovém kalendáři to, že tato společnost po dobu několika let nejméně od února 1991 nesplácela své dlužné pojistné na sociální zabezpečení. Je ale nezpochybnitelné, že tato posledně uvedená chování spadají do diskreční pravomoci těchto orgánů.</TXT></NP><NP><NO.P>132</NO.P><TXT>Krom toho Španělské království nemůže vyvozovat argument ze skutečnosti, že rozhodnutí HFSSZ přistoupit ke stanovení nového splátkového kalendáře pro splácení dluhů Sniace nebylo svévolné. Pro to, aby byla vyloučena kvalifikace opatření jako obecného opatření, není nezbytné zjišťovat, zda chování dotyčného státního orgánu má svévolný charakter. Stačí prokázat, jak bylo učiněno v projednávaném případě, že tento orgán má diskreční pravomoc, pokud jde o uzavírání dohod o novém splátkovém kalendáři nebo o splácení a o určení některých podmínek těchto dohod.</TXT></NP><NP><NO.P>133</NO.P><TXT>Následkem toho tedy musí být učiněn závěr, že podmínka specifičnosti je v projednávaném případě splněna.</TXT></NP><NP><NO.P>134</NO.P><TXT>Dále je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury je cílem čl. 87 odst. 1 ES zabránit tomu, aby obchod mezi členskými státy byl dotčen různými způsoby zvýhodnění poskytovanými veřejnými orgány, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby (rozsudky Soudního dvora ze dne <DATE ISO="19870224">24. února 1987</DATE>, Deufil v. Komise, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-310/85" YEAR="1987" PAGE.ECR="901">C-310/85, Recueil, s. 901, bod 8</REF.DOC.ECR>; ze dne <DATE ISO="19940315">15. března 1994</DATE>, Banco Exterior de España, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-387/92" YEAR="1994" PAGE.ECR="I-877">C-387/92, Recueil, s. I-877, bod 12</REF.DOC.ECR>, a ze dne <DATE ISO="19960711">11. července 1996</DATE>, SFEI a další, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-39/94" YEAR="1996" PAGE.ECR="I-3547">C-39/94, Recueil, s. I-3547, bod 58</REF.DOC.ECR>). Pojem podpory tedy zahrnuje nejen pozitivní plnění, jako jsou dotace, půjčky nebo účasti na kapitálu podniků, ale rovněž různé formy opatření, které snižují náklady, jež obvykle zatěžují rozpočet podniku, a které tak mají tutéž povahu a mají stejné účinky, aniž by byly dotacemi v užším slova smyslu (výše uvedený rozsudek Banco Exterior de España, bod 13).</TXT></NP><?PAGE NO="II-3651"?><NP><NO.P>135</NO.P><TXT>V projednávaném případě je namístě konstatovat, že některá chování HFSSZ a Fogasa, na něž poukazuje žalobkyně, poskytla Sniace podstatné obchodní zvýhodnění.</TXT></NP><NP><NO.P>136</NO.P><TXT>Tak pokud jde o HFSSZ, ze spisu vyplývá, že tento orgán připustil to, že Sniace nesplácela své dlužné pojistné na sociální zabezpečení v období nejméně od února 1991 do února 1997, což umožnilo této společnosti nahromadit dluhy v celkové výši <FT TYPE="NUMBER">3510387323</FT> ESP zvýšené o poplatky z prodlení v celkové výši <FT TYPE="NUMBER">615056349</FT> ESP a úroky podle zákonné sazby. Konkrétněji HFSSZ reagovala až <DATE ISO="19960308">8. března 1996</DATE> tím, že uzavřela první dohodu o novém splátkovém kalendáři vzhledem k tomu, že Sniace neuhradila své dlužné pojistné na sociální zabezpečení. Odhlédneme-li od skutečnosti, že tato dohoda nikdy nebyla Sniace splněna (viz dále uvedený bod 138), HFSSZ nicméně přijala, aby tato společnost nahromadila nové nedoplatky pojistného na sociální zabezpečení do února 1997, které navýšily dluhy pokryté dohodou ze dne <DATE ISO="19960308">8. března 1996</DATE>.</TXT></NP><NP><NO.P>137</NO.P><TXT>Je jisté, že chování veřejného orgánu příslušného k vybírání pojistného na sociální zabezpečení, který toleruje, aby toto pojistné bylo placeno s prodlením, poskytuje podniku, který z toho má prospěch, podstatné obchodní zvýhodnění tím, že snižuje jeho náklady vyplývající z obvyklého uplatnění systému sociálního zabezpečení (rozsudek Soudního dvora ze dne <DATE ISO="19990629">29. června 1999</DATE>, DM Transport, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-256/97" YEAR="1999" PAGE.ECR="I-3913">C-256/97, Recueil, s. I-3913, bod 19</REF.DOC.ECR>).</TXT></NP><NP><NO.P>138</NO.P><TXT>Je rovněž prokázáno, že Sniace nedodržela dohodu ze dne <DATE ISO="19960308">8. března 1996</DATE> ve znění dohody ze dne <DATE ISO="19960507">7. května 1996</DATE>. Jak uvádí Španělské království, tato dohoda totiž nikdy nevstoupila v účinnost z důvodu, že Sniace <QUOT.START ID="QS0100" REF.END="QE0100" CODE="201E"/>nepřistoupila ke splácení splatných pohledávek<QUOT.END ID="QE0100" REF.START="QS0100" CODE="201C"/>. HFSSZ nicméně přijala uzavření nové dohody o novém splátkovém kalendáři se Sniace dne <DATE ISO="19970930">30. září 1997</DATE> místo toho, aby požadovala okamžité uhrazení celého dluhu, na což za takových okolností měla právo. HFSSZ tím, že jednala tímto způsobem, nepochybně poskytla podstatné zvýhodnění Sniace. Jak totiž vyplývá z bodu 80 odůvodnění rozhodnutí ze dne <DATE ISO="19981028">28. října 1998</DATE>, exekuce dluhu této společnosti mohla s ohledem na její zvláště obtížnou finanční situaci způsobit ukončení její činnosti.</TXT></NP><?PAGE NO="II-3652"?><NP><NO.P>139</NO.P><TXT>Argument, který Komise vyvozuje ze skutečnosti, že v souladu s použitelnou španělskou právní úpravou jsou na nedoplatky pojistného na sociální zabezpečení automaticky uplatňovány úroky a poplatky z prodlení, není relevantní. Úroky a poplatky z prodlení, k jejichž úhradě může být podnik nacházející se v obtížné finanční situaci donucen jako k protihodnotě značných platebních úlev, které HFSSZ poskytla v projednávaném případě Sniace, totiž nemohou úplně odstranit zvýhodnění, které bylo poskytnuto tomuto podniku (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek DM Transport, bod 21).</TXT></NP><NP><NO.P>140</NO.P><TXT>Pokud jde o Fogasa, ze spisu vyplývá, že tento orgán uzavřel se Sniace dne <DATE ISO="19931105">5. listopadu 1993</DATE> dohodu, na základě které se Sniace zavázala splatit jistinu ve výši <FT TYPE="NUMBER">897652789</FT> ESP, zvýšenou o úroky ve výši <FT TYPE="NUMBER">465055911</FT> ESP vypočtené podle zákonné sazby ve výši 10 %, tedy celkovou částku ve výši <FT TYPE="NUMBER">1362708700</FT> ESP, pololetními splátkami po dobu osmi let. Částka <FT TYPE="NUMBER">897652789</FT> ESP odpovídala částkám vyplaceným Fogasa z titulu mezd a náhrad, které Sniace dlužila svým zaměstnancům.</TXT></NP><NP><NO.P>141</NO.P><TXT>Příloha 1 této dohody předložená Španělským královstvím v odpovědi na otázku Soudu (viz výše uvedený bod 38) uvádí, že částka pololetních splátek týkajících se jistiny se postupně zvyšovala následovně: <FT TYPE="NUMBER">20000000</FT> ESP (druhé pololetí 1994 a první pololetí 1995), <FT TYPE="NUMBER">35000000</FT> ESP (druhé pololetí 1995 a první pololetí 1996), <FT TYPE="NUMBER">55000000</FT> ESP (druhé pololetí 1996 a rok 1997), <FT TYPE="NUMBER">80000000</FT> ESP (roky 1998 až 2000) a <FT TYPE="NUMBER">71326395</FT> ESP (rok 2001). Platba úroků byla odložena do roku 2000 (čtyři pololetní splátky <FT TYPE="NUMBER">116263978</FT> ESP).</TXT></NP><NP><NO.P>142</NO.P><TXT>Z informací poskytnutých Španělským královstvím v odpovědi na jinou otázku, která mu byla položena Soudem (viz výše uvedený bod 38), vyplývá, že Sniace pouze částečně dodržela dohodu ze dne <DATE ISO="19931105">5. listopadu 1993</DATE>. Tak v roce 1994 splatila pouze<?PAGE NO="II-3653"?> <FT TYPE="NUMBER">10000000</FT> ESP z předpokládaných <FT TYPE="NUMBER">20000000</FT> ESP, v roce 1995 pouze 30000000 ESP z předpokládaných <FT TYPE="NUMBER">55000000</FT> ESP, v roce 1996 pouze <FT TYPE="NUMBER">35000000</FT> ESP z předpokládaných <FT TYPE="NUMBER">90000000</FT> ESP, v roce 1997 pouze <FT TYPE="NUMBER">15000000</FT> ESP z předpokládaných <FT TYPE="NUMBER">110000000</FT> ESP a v roce 1998 pouze <FT TYPE="NUMBER">120000000</FT> z předpokládaných <FT TYPE="NUMBER">160000000</FT> ESP. Krom toho byl dohodou ze dne <DATE ISO="19990318">18. března 1999</DATE> splátkový kalendář obsažený v příloze 1 dohody ze dne <DATE ISO="19931105">5. listopadu 1993</DATE> změněn se zpětnou účinností.</TXT></NP><NP><NO.P>143</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="19951031">31. října 1995</DATE> Fogasa uzavřel se Sniace druhou dohodu, na základě které se Sniace zavázala splatit jistinu ve výši <FT TYPE="NUMBER">229424860</FT> ESP, zvýšenou o úroky ve výši <FT TYPE="NUMBER">110035018</FT> ESP vypočtené podle zákonné sazby 9 %, tedy celkovou částku ve výši <FT TYPE="NUMBER">339459878</FT> ESP pololetními splátkami po dobu osmi let. Částka <FT TYPE="NUMBER">229424860</FT> ESP odpovídala částkám, které Fogasa po dohodě ze dne <DATE ISO="19931105">5. listopadu 1993</DATE> nadále vyplácela z titulu mezd a náhrad, které Sniace dlužila svým zaměstnancům.</TXT></NP><NP><NO.P>144</NO.P><TXT>Příloha 1 dohody ze dne <DATE ISO="19951031">31. října 1995</DATE>, předložená Španělským královstvím v odpovědi na otázku Soudu (viz výše uvedený bod 38) uvádí, že částka pololetních splátek týkajících se jistin se postupně vyvíjela následovně: <FT TYPE="NUMBER">10000000</FT> ESP (<DATE ISO="19960501">1. května 1996</DATE>, <DATE ISO="19961101">1. listopadu 1996</DATE>, <DATE ISO="19970501">1. května 1997</DATE>, <DATE ISO="19971101">1. listopadu 1997</DATE>, <DATE ISO="19980501">1. května 1998</DATE> a <DATE ISO="19981101">1. listopadu 1998</DATE>), <FT TYPE="NUMBER">15000000</FT> ESP (<DATE ISO="19990501">1. května 1999</DATE>, <DATE ISO="19991101">1. listopadu 1999</DATE>, <DATE ISO="20000501">1. května 2000</DATE>, <DATE ISO="20001101">1. listopadu 2000</DATE>, <DATE ISO="20010501">1. května 2001</DATE> a <DATE ISO="20011101">1. listopadu 2001</DATE>), <FT TYPE="NUMBER">20000000</FT> ESP (<DATE ISO="20020501">1. května 2002</DATE>, <DATE ISO="20021101">1. listopadu 2002</DATE> a <DATE ISO="20030501">1. května 2003</DATE>) a <FT TYPE="NUMBER">19424860</FT> ESP (<DATE ISO="20031101">1. listopadu 2003</DATE>). Platba úroků byla odložena do poslední pololetní splátky.</TXT></NP><NP><NO.P>145</NO.P><TXT>Z informací poskytnutých Španělským královstvím v odpovědi na jinou otázku položenou Soudem (viz výše uvedený bod 38) vyplývá, že Sniace nedodržela ani dohodu ze dne <DATE ISO="19951031">31. října 1995</DATE>. Do prosince 1998 totiž splatila pouze <FT TYPE="NUMBER">30000000</FT> ESP<?PAGE NO="II-3654"?> z předpokládaných <FT TYPE="NUMBER">60000000</FT> ESP. Mezi prosincem 1998 a prosincem 2001 splatila pouze dalších <FT TYPE="NUMBER">50000000</FT> ESP z předpokládaných <FT TYPE="NUMBER">90000000</FT> ESP. Krom toho byl podle splátkového kalendáře připojeného k dohodě ze dne <DATE ISO="19931105">5. listopadu 1993</DATE> dohodou ze dne <DATE ISO="19990318">18. března 1999</DATE> splátkový kalendář obsažený v příloze 1 dohody ze dne <DATE ISO="19951031">31. října 1995</DATE> změněn se zpětnou účinností.</TXT></NP><NP><NO.P>146</NO.P><TXT>Soud uznává, že Fogasa uspokojoval oprávněné požadavky zaměstnanců Sniace, když souhlasil s výplatou mezd a náhrad, které tvoří předmět dohod ze dne <DATE ISO="19931105">5. listopadu 1993</DATE> a <DATE ISO="19951031">31. října 1995</DATE>. Z tohoto pohledu opatření tohoto orgánu neobsahuje prvky státních podpor. Mzdy a náhrady dlužné zaměstnancům podniku tvoří nicméně součást běžných nákladů na činnost tohoto podniku, které je v zásadě povinen krýt ze svých vlastních zdrojů. Jakékoli veřejné opatření, kterým mají být financovány tyto náklady, tedy může představovat podporu, pokud vyústí v poskytnutí zvýhodnění podniku, ať již jsou úhrady prováděny přímo tomuto podniku, nebo jeho zaměstnancům prostřednictvím veřejného orgánu. Fogasa tím, že toleroval, že sjednané splátky dluhu podle výše uvedených plateb nebyly dodrženy, poskytl Sniace určité obchodní zvýhodnění tím, že snížil její náklady, které by obvykle zatěžovaly její rozpočet. Toto zvýhodnění je zřejmé tím spíše, že s ohledem na nesplnění povinností Sniace, které pro ni vyplývaly z dohod ze dne <DATE ISO="19931105">5. listopadu 1993</DATE> a <DATE ISO="19951031">31. října 1995</DATE>, Fogasa se mohl domáhat okamžitého splacení svých pohledávek v celé výši a v případě potřeby pak uplatnit své zástavní právo k nemovitostem.</TXT></NP><NP><NO.P>147</NO.P><TXT>Komise nemůže odůvodnit výše uvedená chování HFSSZ a Fogasa skutečností, že Sniace od března 1993 do října 1996 zastavila platby. Jednak to nevysvětluje, proč HFSSZ přijala, že Sniace nezaplatila své dlužné pojistné na sociální zabezpečení za roky 1991 a 1992. Kromě toho řízení o zastavení plateb nebránilo Sniace, aby uhradila své platební povinnosti, které pro ni vyplývaly z dohod o splácení uzavřených s HFSSZ a Fogasa, a to tím spíše, že tyto dohody byly s výjimkou dohody ze dne <DATE ISO="19970930">30. září 1997</DATE> uzavřeny se soudním správcem, jmenovaným španělskými<?PAGE NO="II-3655"?> soudy v rámci tohoto řízení. Konečně je namístě konstatovat, že žalobkyně a Komise jsou zajedno v tom, že nedoplatky Sniace na pojistném na sociální zabezpečení vzniklé po zahájení řízení o zastavení plateb mohly být v každém případě předmětem exekuce během tohoto řízení. V každém případě mohlo být veškeré dlužné pojistné na sociální zabezpečení, jehož splatnost nastala od měsíce února 1991, stejně jako dluhy vůči Fogasa pokryté dohodami ze dne <DATE ISO="19931105">5. listopadu 1993</DATE> a <DATE ISO="19951031">31. října 1995</DATE>, předmětem exekuce od konce řízení o zastavení plateb, tedy října 1996.</TXT></NP><NP><NO.P>148</NO.P><TXT>Komise nemůže navíc vyvozovat argument ze skutečnosti, že Sniace během části let 1993 a 1996 a na úplném začátku roku 1997 přerušila svou činnost. Jednak tato okolnost opět nijak neodůvodňuje skutečnost, že Sniace nesplatila své dlužné pojistné na sociální zabezpečení za roky 1991 a 1992. Také nevysvětluje, proč příjmy vybrané touto společností v roce 1994 a v roce 1995 nebyly dostatečné k tomu, aby jí umožnily uhradit její pojistné na sociální zabezpečení za tyto dva roky. Kromě toho Komise opomíná, pokud jde o dohody ze dne <DATE ISO="19931105">5. listopadu 1993</DATE> a <DATE ISO="19951031">31. října 1995</DATE>, vzít v úvahu skutečnost, že výše pololetních splátek byla mnohem nižší na začátku splátkového období než na konci tohoto období (viz výše uvedené body 141 a 144). Mimoto byla odložena platba úroků do posledních dvou let splátkového období v případě dohody ze dne <DATE ISO="19931105">5. listopadu 1993</DATE> (tedy roky 2000 a 2001) a do poslední splátky v případě dohody ze dne <DATE ISO="19951031">31. října 1995</DATE> (<DATE ISO="20031101">1. listopadu 2003</DATE>).</TXT></NP><NP><NO.P>149</NO.P><TXT>Aby tato výše zjištěná zvýhodnění mohla být nicméně posouzena jako podpory ve smyslu či. 87 odst. 1 ES, je třeba ještě prokázat, že je Sniace neobdržela za podmínek obvyklých na trhu (výše uvedené rozsudky SFEI a další, bod 60, a DM Transport, bod 22). Konkrétněji je namístě přezkoumat, zda Komise neprovedla zjevně nesprávné posouzení, když došla k závěru, že HFSSZ a Fogasa jednaly týmž způsobem jako hypotetický soukromý věřitel, nacházející se v co největším možném rozsahu v téže situaci vůči svému dlužníkovi jako tyto dva orgány.</TXT></NP><?PAGE NO="II-3656"?><NP><NO.P>150</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba připomenout, že v rozsahu, v němž použití kritéria soukromého věřitele Komisí zahrnuje komplexní hospodářská posouzení při použití kritéria soukromého investora, je podle ustálené judikatury toto použití předmětem přezkumu, který se omezuje na ověření dodržení procesních pravidel a odůvodnění, věcné správnosti skutkových okolností, které byly vzaty v úvahu, neexistence zjevně nesprávného posouzení těchto skutkových okolností a neexistence zneužití pravomoci (viz analogicky rozsudky Soudního dvora ze dne <DATE ISO="19960229">29. února 1996</DATE>, Belgie v. Komise, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-56/93" YEAR="1996" PAGE.ECR="I-723">C-56/93, Recueil, s. I-723, bod 11</REF.DOC.ECR>, a ze dne <DATE ISO="20030508">8. května 2003</DATE>, Itálie a SIM 2 Multimedia v. Komise, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-328/99+C-399/00" YEAR="2003" PAGE.ECR="I-4035">C-328/99 a C-399/00, Recueil, s. I-4035, bod 39</REF.DOC.ECR>; rozsudek Soudu ze dne <DATE ISO="20020711">11. července 2002</DATE>, HAMSA v. Komise, <REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="T-152/99" YEAR="2002" PAGE.ECR="II-3049">T-152/99, Recueil, s. II-3049, bod 127</REF.DOC.ECR>).</TXT></NP><NP><NO.P>151</NO.P><TXT>Než dojde k tomuto zkoumání, je třeba odmítnout tvrzení Komise, podle kterého v rozsudku Tubacex Soudní dvůr rozhodl o tom, že dohody o novém splátkovém kalendáři uzavřené HFSSZ ani dohody o splácení uzavřené Fogasa v zásadě nepředstavují samy o sobě státní podporu a že pouze některé podmínky těchto dohod mohou být předmětem kontroly vzhledem k pravidlům ve věci státních podpor. Jak žalobkyně správně upozorňuje, v rozhodnutí napadeném ve věci, ve které byl vydán výše uvedený rozsudek, Komise měla za to, že dohody uzavřené mezi těmito dvěma orgány a dvěma dotčenými španělskými podniky obsahovaly prvky státních podpor pouze v rozsahu, v němž použitá úroková sazba byla nižší než sazby uplatňované na trhu. V této věci Španělské království jako žalobkyně navrhlo zrušení pouze tohoto aspektu rozhodnutí. Soudnímu dvoru tedy nebyla předložena otázka, zda samotná skutečnost uzavření těchto dohod a ostatní podmínky těchto dohod mohly představovat státní podporu.</TXT></NP><NP><NO.P>152</NO.P><TXT>Ve skutečnosti přísluší Komisi v každém jednotlivém případě a v závislosti na okolnostech případu ověřit, zda jsou rozhodnutí HFSSZ nebo Fogasa přijmout nové uspořádání dluhů podniku nacházejícího se v obtížné situaci a podmínky tohoto nového uspořádání v souladu s kritériem soukromého věřitele.</TXT></NP><?PAGE NO="II-3657"?><NP><NO.P>153</NO.P><TXT>Musí být dodáno, že argument, který se Komise pokouší vyvodit z rozsudku Tubacex, nemůže v žádném případě obstát. V projednávané věci totiž není vytýkáno HFSSZ a Fogase pouze to, že uzavřely dohody o novém uspořádání dluhů se Sniace, ale také a zejména to, že tolerovaly, že je Sniace nedodržuje.</TXT></NP><NP><NO.P>154</NO.P><TXT>Z napadeného rozhodnutí a z písemností Komise vyplývá, že Komise usuzuje ze tří důvodů, že se HFSSZ a Fogasa chovaly v projednávaném případě jako soukromý věřitel.</TXT></NP><NP><NO.P>155</NO.P><TXT>Zaprvé Komise činí srovnání mezi chováním těchto dvou orgánů a chováním soukromých věřitelů Sniace. Hlavní argument vyvozuje ze skutečnosti, že HFSSZ a Fogasa se s využitím svého práva zdržet se na rozdíl od těchto soukromých věřitelů neúčastnily dohody z října 1996, a že tedy <HT TYPE="ITALIC">de facto</HT> neupustily od 40 % z částky svých pohledávek. Dodává, že podmínky pro splácení uvedené v této dohodě jsou podstatně méně výhodné pro soukromé věřitele než podmínky sjednané s HFSSZ a Fogasa (body 24 a 25 odůvodnění rozhodnutí ze dne <DATE ISO="20000920">20. září 2000</DATE>, body 17, 52, 60, 65, 101 a 106 žalobní odpovědi a bod 26 dupliky).</TXT></NP><NP><NO.P>156</NO.P><TXT>Toto první srovnání je zjevně nesprávné. HFSSZ a Fogasa byly totiž v odlišné situaci od situace soukromých věřitelů Sniace. V této souvislosti je třeba připomenout, že tyto orgány mají právo zdržet se, že jejich pohledávky jsou přednostní a že jim svědčí některá zajištění, tedy zástavní práva v případě HFSSZ a zástavní právo k nemovitosti v případě Fogasa. Mimoto musí být konstatováno, že v bodě 26 odůvodnění rozhodnutí ze dne <DATE ISO="20000920">20. září 2000</DATE> Komise sama zdůrazňuje, že <QUOT.START ID="QS0101" REF.END="QE0101" CODE="201E"/>podmínky nabízené soukromým věřitelům nebyly tytéž jako podmínky poskytnuté veřejným věřitelům z důvodu postavení, zajištění a práva zdržet se, která mají veřejné orgány<QUOT.END ID="QE0101" REF.START="QS0101" CODE="201C"/> a že <QUOT.START ID="QS0102" REF.END="QE0102" CODE="201E"/>srovnávací přístup<QUOT.END ID="QE0102" REF.START="QS0102" CODE="201C"/> mezi těmito dvěma kategoriemi věřitelů nepředstavuje v projednávaném případě správné použití kritéria soukromého věřitele.</TXT></NP><?PAGE NO="II-3658"?><NP><NO.P>157</NO.P><TXT>Zadruhé se Komise dovolává skutečnosti, že Banesto nepřistoupila k exekuci svých pohledávek, třebaže byly tyto pohledávky zajištěny zástavním právem k nemovitostem (body 53 a 90 žalobní odpovědi a bod 26 dupliky).</TXT></NP><NP><NO.P>158</NO.P><TXT>Je třeba konstatovat, že toto druhé srovnání zjevně není přesvědčivější než první. Žádný poznatek ze spisu totiž neumožňuje domnívat se, že Banesto byla v situaci srovnatelné se situací HFSSZ a Fogasa. V tomto ohledu je namístě poznamenat, že spis neobsahuje žádný, byť i stručný, údaj o okolnostech, za kterých bylo přijato rozhodnutí této banky nepřistoupit k exekuci svých pohledávek. Zejména není poskytnuto žádné upřesnění o podmínkách splácení dluhu Sniace vůči Banesto, o otázce, zda Sniace až do té doby dodržovala nebo nedodržovala své smluvní závazky vůči Banesto, a o skutečnosti, zda stejně jako HFSSZ Banesto tolerovala hromadění dluhů po dobu několika let. Pokud jde o tento posledně jmenovaný orgán, je třeba mimoto konstatovat, že na rozdíl od Banesta její pohledávka nebyla zajištěna zástavním právem k nemovitostem. Podle údajů poskytnutých Španělským královstvím v jeho písemnostech Sniace až ve druhém pololetí roku 1998 poskytla dostatečné zajištění HFSSZ jako protihodnotu stanovení nového splátkového kalendáře svých dluhů.</TXT></NP><NP><NO.P>159</NO.P><TXT>Zatřetí Komise tvrdí, že HFSSZ a Fogasa <QUOT.START ID="QS0103" REF.END="QE0103" CODE="201E"/>usilovaly o to, aby se zvýšily [jejich] šance na vymožení veškerých částek, které [jim] byly dlužné, aniž by utrpěly finanční ztráty<QUOT.END ID="QE0103" REF.START="QS0103" CODE="201C"/> (bod 30 odůvodnění rozhodnutí ze dne <DATE ISO="20000920">20. září 2000</DATE>) tím, že uzavřely dotyčné dohody o novém splátkovém kalendáři a o splácení. V bodě 29 odůvodnění rozhodnutí ze dne <DATE ISO="20000920">20. září 2000</DATE> odkazujícím na její rozhodnutí ze dne <DATE ISO="19981028">28. října 1998</DATE> upřesňuje, pokud jde o HFSSZ, že tím, že <QUOT.START ID="QS0104" REF.END="QE0104" CODE="201E"/>nepřistoupily k exekuci s cílem vyhnout se vyvolání likvidace podniku, [tento orgán] jednal takovým způsobem, aby se zvýšily šance na vymožení dluhu<QUOT.END ID="QE0104" REF.START="QS0104" CODE="201C"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>160</NO.P><TXT>Je třeba konstatovat, že tato tvrzení nejsou nijak prokázána. Jednak jsou v přímém rozporu s opakovaným tvrzením Komise, podle kterého HFSSZ a Fogasa měly taková přednostní práva a dostatečná zajištění, že je nic nenutilo přistoupit k exekuci<?PAGE NO="II-3659"?> jejich pohledávek. Kromě toho Komise neměla dostatečné informace pro to, aby mohla posoudit s plnou znalostí věci vyhlídky na ziskovost a životaschopnost Sniace. Tak je třeba konstatovat, že Španělské království po výzvě Soudu v rámci opatření pro organizaci řízení (viz výše uvedený bod 38), aby sdělilo vývoj výsledků (obratu a zisků a ztrát) a objem zadlužení Sniace od roku 1991 do roku 2000, přiznalo, že nemá k dispozici tyto údaje. Za těchto okolností nemůže být hodnověrné tvrzení Komise, podle kterého <QUOT.START ID="QS0105" REF.END="QE0105" CODE="201E"/>španělská vláda [...] ujistila žalovanou hodnověrným způsobem, že správa sociálního zabezpečení jednala [...] s cílem ochránit všechna práva, která měla vůči Sniace<QUOT.END ID="QE0105" REF.START="QS0105" CODE="201C"/>. Navíc Komise neměla k dispozici žádný hodnověrný a realistický restrukturalizační plán týkající se Sniace. Tak pokud jde o plán životaschopnosti vyhotovený v srpnu 1996, jak Komise, tak Španělské království několikrát zdůraznily, že nebyl přijatelný a že španělské orgány se tímto plánem ve svém chování neřídily (viz zejména rozhodnutí o zahájení řízení na základě či. 87 odst. 2 ES, a bod 103 odůvodnění rozhodnutí ze dne <DATE ISO="19981028">28. října 1998</DATE>). Ve své žalobní odpovědi Komise dokonce upřesnila, že plán životaschopnosti nemůže sloužit jako základ pro její posouzení (bod 68 žalobní odpovědi). Pokud jde o restrukturalizační plán, na který Komise odkazuje v bodě 70 své žalobní odpovědi, stačí konstatovat, že Komise v témže bodě připouští, zejí nebyl předložen. V bodě 102 odůvodnění svého rozhodnutí ze dne <DATE ISO="19981028">28. října 1998</DATE> krom toho konstatuje, že španělské orgány <QUOT.START ID="QS0106" REF.END="QE0106" CODE="201E"/>neusilovaly o prokázání existence platného restrukturalizačního plánu<QUOT.END ID="QE0106" REF.START="QS0106" CODE="201C"/>. Když byla Komise na tento posledně jmenovaný plán dotázána při jednání, potvrdila, že k němu v rámci napadeného rozhodnutí nepřihlédla.</TXT></NP><NP><NO.P>161</NO.P><TXT>Ze všeho předcházejícího musí být konstatováno, že Komise provedla zjevně nesprávné posouzení, když došla k závěru, že předmětná jednání HFSSZ a Fogasa splňovala kritéria soukromého věřitele.</TXT></NP><NP><NO.P>162</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že první žalobní důvod je opodstatněný, a že tudíž čl. 1 odst. 1 napadeného rozhodnutí musí být zrušen, aniž by bylo nezbytné přezkoumat druhý žalobní důvod.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="II-3660"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>K návrhu na předložení dokumentů</P></TI></TITLE><NP><NO.P>163</NO.P><TXT>Ve své žalobě žalobkyně navrhuje Soudu na základě článku 21 Statutu (ES) Soudního dvora (nyní článek 24 Statutu Soudního dvora) a článku 65 jednacího řádu, aby vyzval Komisi k předložení různých vyjádření, která učinila španělská vláda v návaznosti na podání její stížnosti a zahájení řízení na základě čl. 88 odst. 2 ES.</TXT></NP><NP><NO.P>164</NO.P><TXT>Ve své replice uvádí, že zřejmým cílem tohoto návrhu je požádat Soud, aby přijal opatření pro organizaci řízení v souladu s čl. 64 odst. 4 jednacího řádu.</TXT></NP><NP><NO.P>165</NO.P><TXT>Komise a Španělské království se staví proti tomuto návrhu. Uvádějí, že žalobkyně předkládá tento návrh jako důkazní prostředek ve smyslu článku 65 jednacího řádu, ale že neupřesňuje sporné skutečnosti, které má předložení dokumentů prokázat. Dodávají, že vyjádření učiněná členským státem v rámci správního řízení mají důvěrný charakter.</TXT></NP><NP><NO.P>166</NO.P><TXT>Ve své duplice Komise konstatuje, že žalobkyně ve své replice vzala zpět svůj návrh na provádění dokazování a nahradila jej návrhem na opatření pro organizaci řízení. Z toho dovozuje, že žalobkyni musí být v souladu s čl. 87 odst. 5 prvním pododstavcem jednacího řádu uložena náhrada odpovídajících nákladů řízení v souvislosti s návrhy, které vzala zpět.</TXT></NP><?PAGE NO="II-3661"?><NP><NO.P>167</NO.P><TXT>Komise předložila různé dokumenty, jejichž předložení žalobkyně navrhovala v rámci opatření pro organizaci řízení přijatých Soudem (viz výše uvedený bod 38). Za těchto okolností není namístě rozhodovat o tomto návrhu, který se stal bezpředmětným.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P>K nákladům řízení</P></TI></TITLE><NP><NO.P>168</NO.P><TXT>Podle či. 87 odst. 2 jednacího řádu bude účastníku řízení, který byl ve sporu neúspěšný, uložena náhrada nákladů řízení, pokud účastník, který byl ve sporu úspěšný, náhradu nákladů ve svém návrhu požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise byla ve sporu neúspěšná, je třeba rozhodnout, že ponese mimo své náklady i náklady žalobkyně v souladu s návrhy žalobkyně.</TXT></NP><NP><NO.P>169</NO.P><TXT>Soud má za to, že není namístě uložit žalobkyni nést náklady spojené s žalobními návrhy, kterými se domáhala, aby Soud provedl dokazování, a které žalobkyně ve své duplice vzala zpět. Je totiž zřejmé, že od počátku žalobkyně usilovala o to, aby Soud nařídil předložení některých dokumentů z titulu opatření pro organizaci řízení, a nikoli z titulu provádění dokazování. Upřesnění provedené žalobkyni k tomuto bodu v její duplice musí být chápáno nikoli jako zpětvzetí, ale jako oprava pouhého pochybení v určení použitelného ustanovení jednacího řádu.</TXT></NP><NP><NO.P>170</NO.P><TXT>Na základě či. 87 odst. 4 jednacího řádu Španělské království ponese své náklady.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="II-3662"?><JURISDICTION><INTRO><P>Z těchto důvodů</P><P>SOUD (pátý rozšířený senát)</P><P>rozhodl takto:</P></INTRO><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1)</NO.P><TXT>Článek 1 odst. 1 rozhodnutí Komise 1999/395/ES ze dne <DATE ISO="19981028">28. října 1998</DATE> o státní podpoře poskytnuté Španělskem Sniace, SA, se sídlem v Torrelavega, Cantabria, ve znění rozhodnutí Komise 2001/43/ES ze dne <DATE ISO="20000920">20. září 2000</DATE> se zrušuje.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>Komise ponese své náklady a náklady žalobkyně.</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>3)</NO.P><TXT>Španělské království ponese své náklady.</TXT></NP></ITEM></LIST></JURISDICTION></CONTENTS.JUDGMENT><SIGNATURE.CASE><P>García-Valdecasas</P><P>Lindh</P><P>Cooke</P><P>Legal</P><P>Martins</P><P>Ribeiro</P><P>Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne <DATE ISO="20041021">21. října 2004</DATE>.</P><SIGNATORY><P>Vedoucí soudní kanceláře</P><P>H. Jung</P></SIGNATORY><SIGNATORY><P>Předseda</P><P>R. García-Valdecasas</P></SIGNATORY></SIGNATURE.CASE></JUDGMENT>