(1)

Pokud v členském státě došlo k hromadnému neštěstí (např. velký požár, chemická/jaderná havárie nebo pandemie), v jehož důsledku došlo k převozu pacientů do jiného členského státu, nebylo vždy jasné, který členský stát je odpovědný za úhradu výdajů na zdravotní péči a podle jakého právního základu.

(2)

Praktické obtíže mohou vyplývat ze skutečnosti, že hromadným neštěstím mohou být postiženy více než dva členské státy, což vyžaduje jednotný právní přístup v této oblasti.

(3)

Podle judikatury Soudního dvora Evropské unie (konkrétně v rozsudku Elčinov ze dne 5. října 2010 (3)) nemůže podmínka předchozího povolení bránit právu na náhradu výdajů na nemocniční péči, když jsou ostatní podmínky v příslušném členském státu splněny. Převoz pojištěných osob do jiného členského státu, než je příslušný členský stát, za účelem obdržení životně naléhavé zdravotní péče po hromadném neštěstí by proto měl být vykládán tak, že spadá do oblasti působnosti článku 20 nařízení (ES) č. 883/2004.

(4)

Pokud členský stát, v němž došlo k hromadnému neštěstí, není schopen poskytnout zraněným/nemocným osobám životně naléhavou zdravotní péči, prokazuje potřeba převézt je do jiného členského státu to, že dotčená zdravotní péče nemohla být poskytnuta ve lhůtě, která je lékařsky odůvodnitelná, jak požaduje článek 20 nařízení (ES) č. 883/2004.

(5)

Ve specifické situaci hromadných neštěstí je často velmi složité dodržet časovou omezenost stanovenou v článku 20 nařízení (ES) č. 883/2004 a požádat o předchozí povolení k obdržení zdravotní péče v jiném členském státě.

(6)

Rozhodnutí převézt pacienty po hromadném neštěstí do jiného členského státu je výsledkem lékařského posouzení provedeného poskytovatelem zdravotní péče v členském státě, kde k neštěstí došlo. Vzhledem k tomu, že pokus poskytnout úplný výčet toho, co by mohlo představovat hromadné neštěstí, by byl velmi složitý, měl by být v tomto ohledu upřednostňován individuální přístup.

(7)

Za specifických okolností hromadných neštěstí je přeprava do členského státu, v němž je zdravotní péče poskytována (kam byl pacient převezen z toho důvodu, že životně naléhavá zdravotní péče „ve lhůtě, která je lékařsky odůvodnitelná“, nebyla k dispozici), a z tohoto státu nedílnou součástí samotné léčby. I když příslušný členský stát náhradu cestovních výdajů a výdajů za pobyt neposkytuje, může výjimečně rozhodnout, že tyto výdaje uhradí.

(8)

V případě přepravy pacientů do jiného členského státu v situaci hromadného neštěstí poskytuje Středisko pro koordinaci odezvy na mimořádné události (ERCC) nepřetržitou službu, která může koordinovat a spolufinancovat- nezbytnou zdravotnickou přepravu. Když se členské státy rozhodnou o tuto pomoc požádat, aktivuje ERCC mechanismus civilní ochrany Evropské unie v souladu se svými standardními postupy (4).

(9)

Řešení těchto případů mezi všemi zúčastněnými členskými státy by mohly usnadnit pokyny týkající se následné léčby a/nebo pokračování v léčbě po převozu pacientů zpět domů, do členského státu bydliště nebo do příslušného členského státu (např. výměna lékařských zpráv, uznávání lékařských předpisů atd.).

V souladu s podmínkami stanovenými v čl. 71 odst. 2 nařízení (ES) č. 883/2004,