<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><CONCLUSION NNC="YES" xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.58-20161101.xd"><BIB.CONCLUSION><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-66/20</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62020CC0066</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:200">EU:C:2021:200</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>15</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>15</PAGE.TOTAL></BIB.CONCLUSION><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P><HT TYPE="SC">Stanovisko generálního advokáta M. Campos Sánchez-Bordony – věc C‑66/20</HT></P><P><HT TYPE="SC">Finanzamt für Steuerstrafsachen und Steuerfahndung Münster</HT></P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Stanovisko generálního advokáta</HT></P><P><HT TYPE="UC">Manuela Campos Sánchez-Bordony</HT></P><P>přednesené dne <DATE ISO="20210311">11. března 2021</DATE><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0001"><P>Původní jazyk: španělština.</P></NOTE></P></TI><STI><P><HT TYPE="BOLD">Věc C‑66/20</HT></P><P>XK,</P><P>za účasti:</P><P>Finanzamt für Steuerstrafsachen und Steuerfahndung Münster</P><P><HT TYPE="NORMAL">[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Procura Distrettuale della Repubblica presso il Tribunale ordinario di Trento (Okresní státní zastupitelství u soudu v Trentu, Itálie)]</HT></P></STI></TITLE><INTERMEDIATE><INDEX IDX.CLOSE="“" SEPARATOR=" – " IDX.OPEN="„"><KEYWORD>Předběžná otázka</KEYWORD><KEYWORD>Oprávnění podle článku 267 SFEU</KEYWORD><KEYWORD>Justiční spolupráce v trestních věcech</KEYWORD><KEYWORD>Směrnice 2014/41/EU</KEYWORD><KEYWORD>Evropský vyšetřovací příkaz v trestních věcech</KEYWORD><KEYWORD>Vydávající orgán</KEYWORD><KEYWORD>Správní orgán vykonávající funkcí státního zastupitelství v trestních řízeních týkajících se daňových deliktů</KEYWORD><KEYWORD>Požadavek potvrzení justičním orgánem</KEYWORD></INDEX></INTERMEDIATE><CONTENTS.CONCLUSION><GR.SEQ LEVEL="1"><NP.ECR IDENTIFIER="NP0001"><NO.P>1.</NO.P><TXT>Může německý správní orgán<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0002"><P>V tomto případě se jedná o Finanzamt für Steuerstrafsachen und Steuerfahndung Münster (Finanční úřad pro daňové trestní věci a daňové vyšetřování v Münsteru, Německo; dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0001" ID="QS0001"/>Finanzamt Münster<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>).</P></NOTE>, oprávněný podle vnitrostátního práva k výkonu práv a povinností státního zastupitelství v oblasti určitých trestných činů, vydat evropský vyšetřovací příkaz (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0002" ID="QS0002"/>EVP<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>) bez potvrzení vyžadovaného článkem 2 písm. c) bodem ii) směrnice 2014/41/EU<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0003"><P>Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne <DATE ISO="20140403">3. dubna 2014</DATE> o evropském vyšetřovacím příkazu v trestních věcech (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="130" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2014">Úř. věst. 2014, L 130, s. 1</REF.DOC.OJ>; oprava v <REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="143" PAGE.FIRST="16" DATE.PUB="2015">Úř. věst. 2015, L 143, s. 16</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE>?</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0002"><NO.P>2.</NO.P><TXT>Taková je ve stručnosti pochybnost, kterou směřuje k Soudnímu dvoru italské státní zastupitelství<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0004"><P>La Procura Distrettuale della Repubblica presso il Tribunale Ordinario di Trento (Okresní státní zastupitelství u soudu v Trentu, Itálie; dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0003" ID="QS0003"/>státní zastupitelství v Trentu<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/>).</P></NOTE> poté, co obdrželo EVP vydaný jedním z těchto německých orgánů, o jehož uznání a výkonu musí rozhodnout. Jako předchozí krok, než bude řešena tato pochybnost, je třeba rozhodnout, zda státní zastupitelství v Trentu je oprávněno využít mechanismu soudní spolupráce zavedeného článkem 267 SFEU.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="2"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0003"><NO.P>3.</NO.P><TXT>Soudní dvůr tedy opět stojí před otázkou <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0004" ID="QS0004"/>justiční<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/> povahy státního zastupitelství<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0005"><P>Soudní dvůr se vyslovil k pravomoci státního zastupitelství k vydání evropského zatýkacího rozkazu (dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0005" ID="QS0005"/>EZR<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="201C" ID="QE0005"/>) v postavení <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0006" ID="QS0006"/>justičního orgánu<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="201C" ID="QE0006"/> v rozsudcích ze dne <DATE ISO="20190527">27. května 2019</DATE>, OG a <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>PI (Státní zastupitelství v Lübecku a v Cvikově)</NAME.CASE> [<NO.CASE>C‑508/18 a C‑82/19 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:456">EU:C:2019:456</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>; dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0007" ID="QS0007"/>rozsudek OG a PI (Státní zastupitelství v Lübecku a Cvikově)<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/>]; a ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190527">27. května 2019</DATE>, <NAME.CASE>PF (nejvyšší státní zástupce Litvy)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑509/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:457">EU:C:2019:457</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>). Také tak učinil ohledně pravomoci státního zastupitelství k vydání EVP v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20201208">8. prosince 2020</DATE>, <NAME.CASE>Staatsanwaltschaft Wien (Padělané platební příkazy)</NAME.CASE> [<NO.CASE>C‑584/19</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:1002">EU:C:2020:1002</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>; dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0008" ID="QS0008"/>rozsudek Staatsanwaltschaft Wien (Padělané platební příkazy)<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/>].</P></NOTE>, nyní z bezprecedentní perspektivy. Bude nutno vyřešit: a) zda tato instituce má oprávnění položit předběžnou otázku v rámci EVP<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0006"><P>Záležitost, k níž se vyslovil záporně v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19961212">12. prosince 1996</DATE>, <NAME.CASE>X</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑74/95 a C‑129/95</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1996:491">EU:C:1996:491</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>; dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0009" ID="QS0009"/>rozsudek X<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="201C" ID="QE0009"/>).</P></NOTE>; a b) zda správní orgán, jemuž vnitrostátní právo přiznává oprávnění příslušející státnímu zastupitelství ke stíhání některých trestných činů, může být považován za rovnocenný státnímu zastupitelství, opět v rámci EVP.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">I.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Legislativní rámec</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Unijní právo. Směrnice 2014/41</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0004"><NO.P>4.</NO.P><TXT>V bodech 12 a 15 odůvodnění se uvádí:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><CONSID><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0010" ID="QS0010"/>(12)</NO.P><TXT>Při vydávání evropského vyšetřovacího příkazu by měl vydávající orgán věnovat zvláštní pozornost tomu, aby bylo zajištěno plné dodržování práv stanovených v článku 48 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0011" ID="QS0011"/>Listina<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="2018" ID="QE0011"/>). Stěžejními prvky základních práv, jež Listina uznává v oblasti trestní spravedlnosti, je presumpce neviny a právo na obhajobu v trestním řízení. Každé omezení těchto práv vyšetřovacím úkonem nařízeným v souladu s touto směrnicí by mělo být ve shodě s požadavky stanovenými v článku 52 Listiny, pokud jde o nezbytnost, proporcionalitu a cíle, jež by mělo sledovat, a to zejména ochranu práv a svobod druhého.</TXT></NP></ITEM></CONSID><P>[…]</P><CONSID><ITEM><NP><NO.P>(15)</NO.P><TXT>Při provádění této směrnice by měly být zohledněny směrnice […] 2010/64/EU[<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0007"><P>Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne <DATE ISO="20101020">20. října 2010</DATE> o právu na tlumočení a překlad v trestním řízení (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="280" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2010">Úř. věst. 2010, L 280, s. 1</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE><HT TYPE="SUP">]</HT>, 2012/13/EU[<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0008"><P>Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne <DATE ISO="20120522">22. května 2012</DATE> o právu na informace v trestním řízení (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="142" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2012">Úř. věst. 2012, L 142, s. 1</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE><HT TYPE="SUP">]</HT> a 2013/48/EU[<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0009"><P>Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne <DATE ISO="20131022">22. října 2013</DATE> o právu na přístup k obhájci v trestním řízení a řízení týkajícím se evropského zatýkacího rozkazu a o právu na informování třetí strany a právu na komunikaci s třetími osobami a konzulárními úřady v případě zbavení osobní svobody (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="294" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2013">Úř. věst. 2013, L 294, s. 1</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE><HT TYPE="SUP">]</HT>, které se týkají procesních práv v trestním řízení.<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/></TXT></NP></ITEM></CONSID></QUOT.S></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0005"><NO.P>5.</NO.P><TXT>Článek 1 (<QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0012" ID="QS0012"/>[EVP] a povinnost jej vykonat<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/>) uvádí:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="001.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0013" ID="QS0013"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>[EVP] je rozhodnutí justičního orgánu vydané či potvrzené justičním orgánem jednoho členského státu (dále jen <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0014" ID="QS0014"/>vydávající stát<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="2018" ID="QE0014"/>) za účelem provedení jednoho nebo několika konkrétních vyšetřovacích úkonů v jiném členském státě (dále jen <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0015" ID="QS0015"/>vykonávající stát<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="2018" ID="QE0015"/>) s cílem získat důkazy v souladu s touto směrnicí.</ALINEA><ALINEA>[EVP] lze rovněž vydat k získání důkazů, které jsou již v držení příslušných orgánů vykonávajícího státu.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="001.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Členské státy vykonají [EVP] na základě zásady vzájemného uznávání a v souladu s touto směrnicí.</ALINEA><?PAGE NO="3"?><ALINEA>[…]<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0006"><NO.P>6.</NO.P><TXT>Podle čl. 2 písm. c) se <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0016" ID="QS0016"/>vydávajícím orgánem<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/> rozumí:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><LIST TYPE="OTHER"><ITEM><NP><NO.P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0017" ID="QS0017"/>i)</NO.P><TXT>soudce, soud, vyšetřující soudce nebo státní zástupce příslušný v daném případě, nebo</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>ii)</NO.P><TXT>jakýkoli jiný příslušný orgán, který vydávající stát určí a který v konkrétním případě jedná jako vyšetřující orgán v trestním řízení a má v souladu s vnitrostátním právem pravomoc nařídit shromažďování důkazů. Kromě toho musí [EVP] před jeho předáním vykonávajícímu orgánu a po posouzení jeho souladu s podmínkami pro vydání [EVP] podle této směrnice, zejména s podmínkami stanovenými v čl. 6 odst. 1, potvrdit soudce, soud, vyšetřující soudce nebo státní zástupce ve vydávajícím státě. Pokud byl [EVP] potvrzen justičním orgánem, může být pro účely předání [EVP] tento orgán rovněž považován za vydávající orgán<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/>.</TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0007"><NO.P>7.</NO.P><TXT>Článek 6 (<QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0018" ID="QS0018"/>Podmínky pro vydání a předání [EVP]<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/>) stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="006.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0019" ID="QS0019"/>1.</NO.PARAG><ALINEA><P>Vydávající orgán může vydat [EVP], pouze pokud jsou splněny tyto podmínky:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>vydání [EVP] je nezbytné a přiměřené pro účely řízení podle článku 4 při zohlednění práv podezřelé nebo obviněné osoby, a</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>vyšetřovací úkon nebo úkony uvedené v [EVP] by za stejných podmínek bylo možné nařídit u obdobného vnitrostátního případu.</TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="006.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Splnění podmínek uvedených v odstavci 1 posuzuje v každém jednotlivém případě vydávající orgán.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="006.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA>Pokud má vykonávající orgán důvod se domnívat, že podmínky uvedené v odstavci 1 splněny nejsou, může konzultovat nezbytnost výkonu [EVP] s vydávajícím orgánem. Po této konzultaci může vydávající orgán rozhodnout o vzetí [EVP] zpět.<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0008"><NO.P>8.</NO.P><TXT>Článek 9 (<QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0020" ID="QS0020"/>Uznání a výkon<QUOT.END REF.START="QS0020" CODE="201C" ID="QE0020"/>) stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="009.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0021" ID="QS0021"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Vykonávající orgán uzná bez dalších formalit [EVP] předaný v souladu s touto směrnicí a zajistí jeho výkon stejným způsobem a za stejných podmínek, jako by daný vyšetřovací úkon byl nařízen orgánem vykonávajícího státu, ledaže se tento orgán rozhodne uplatnit některý z důvodů odmítnutí uznání nebo výkonu nebo některý z důvodů odkladu stanovených v této směrnici.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="009.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Pokud není v této směrnici stanoveno jinak, vykonávající orgán dodrží formální náležitosti a postupy výslovně uvedené vydávajícím orgánem, pokud tyto formální náležitosti a postupy nejsou v rozporu se základními právními zásadami vykonávajícího státu.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="009.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA>Pokud vykonávající orgán obdrží [EVP], který nebyl vydán vydávajícím orgánem podle čl. 2 písm. c), vykonávající orgán vrátí [EVP] zpět vydávajícímu státu.</ALINEA><ALINEA>[…]<QUOT.END REF.START="QS0021" CODE="201C" ID="QE0021"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0009"><NO.P>9.</NO.P><TXT>Článek 11 vyjmenovává <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0022" ID="QS0022"/>[d]ůvody k odmítnutí uznání nebo výkonu<QUOT.END REF.START="QS0022" CODE="201C" ID="QE0022"/>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="4"?><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Vnitrostátní právo</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">1.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Německé právo. Abgabenordnung (daňový zákoník)</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0010"><NO.P>10.</NO.P><TXT>Ustanovení § 386 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><PARAG IDENTIFIER="386.001"><NO.PARAG><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0023" ID="QS0023"/>1.</NO.PARAG><ALINEA>Při podezření na daňový delikt přísluší vyšetřování finančnímu úřadu. Pro účely tohoto oddílu se finančním úřadem rozumí <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0024" ID="QS0024"/>Hauptzollamt<QUOT.END REF.START="QS0024" CODE="2018" ID="QE0024"/> [Hlavní celní úřad], <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0025" ID="QS0025"/>Finanzamt<QUOT.END REF.START="QS0025" CODE="2018" ID="QE0025"/>, <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0026" ID="QS0026"/>Bundeszentralamt für Steuern<QUOT.END REF.START="QS0026" CODE="2018" ID="QE0026"/> [Spolkový daňový úřad] a <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0027" ID="QS0027"/>Familienkasse<QUOT.END REF.START="QS0027" CODE="2018" ID="QE0027"/> [Pokladna pro vyplácení rodinných dávek].</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="386.002"><NO.PARAG>2.</NO.PARAG><ALINEA>Finanční úřad provádí šetření v mezích § 399 odst. 1 a §§ 400 a 401 samostatně, pokud čin</ALINEA><ALINEA><LIST TYPE="ARAB"><ITEM><NP><NO.P>1)</NO.P><TXT>představuje výlučně daňový delikt, nebo</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>2)</NO.P><TXT>zároveň porušuje další trestní zákony a toto porušení se týká církevních daní nebo jiných veřejnoprávních odvodů souvisejících s daňovým základem, vyměřením daně nebo částkou daně.</TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="386.003"><NO.PARAG>3.</NO.PARAG><ALINEA>Odstavec 2 se nepoužije, jakmile je na obviněného z trestného činu vydán zatýkací rozkaz nebo zajišťovací příkaz.</ALINEA></PARAG><PARAG IDENTIFIER="386.004"><NO.PARAG>4.</NO.PARAG><ALINEA>Finanční úřad může trestní věc kdykoli předložit státnímu zastupitelství. Státní zastupitelství může trestní případ kdykoli převzít. V obou případech může státní zastupitelství po dohodě s finančním úřadem vrátit věc finančnímu úřadu.<QUOT.END REF.START="QS0023" CODE="201C" ID="QE0023"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0011"><NO.P>11.</NO.P><TXT>Ustanovení § 399 odst. 1 stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0028" ID="QS0028"/>Pokud finanční úřad vede vyšetřování podle § 386 odst. 2 samostatně, vykonává práva a povinnosti, které při vyšetřování přísluší státnímu zastupitelství<QUOT.END REF.START="QS0028" CODE="201C" ID="QE0028"/>.</ALINEA></QUOT.S></P></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0012"><NO.P>12.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20170314">14. března 2017</DATE> Stálé zastoupení Spolkové republiky Německo při Evropské unii formulovalo v souvislosti s EVP vydávanými německými správními orgány následující prohlášení:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0029" ID="QS0029"/>V souladu s článkem 2 písm. c) směrnice [2014/41] musí být žádosti německých správních orgánů obecně potvrzeny státním zastupitelstvím u zemského soudu, v jehož obvodu má tento správní orgán sídlo. Spolkové země však mohou přiznat potvrzovací pravomoc soudu nebo upravit místní příslušnost potvrzujícího státního zastupitelství odlišně. Žádosti německých daňových orgánů, které jsou oprávněny vést samostatně trestní vyšetřování podle § 386 odst. 2 daňového zákoníku, nevyžadují potvrzení justičním orgánem nebo soudem. V takovém případě vykonávají finanční úřady práva a povinnosti státního zastupitelství podle § 399 odst. 1 daňového zákoníku […] a jednají jako justiční orgán ve smyslu čl. 2 písm. c) směrnice [2014/41]<QUOT.END REF.START="QS0029" CODE="201C" ID="QE0029"/>.</P></QUOT.S></NP.ECR></GR.SEQ><?PAGE NO="5"?><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="ITALIC">2.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="ITALIC">Italské právo. Legislativní nařízení č. 108/17<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0010"><P>Legislativní nařízení č. 108/17. Norme di attuazione della direttiva 2014/41/UE del Parlamento europeo e del Consiglio, del <DATE ISO="20140403">3 aprile 2014</DATE>, relativa all’ordine europeo di indagine penale (Legislativní nařízení č.108/17. Ustanovení provádějící směrnici 2014/41/EU […]), ze dne <DATE ISO="20170621">21. června 2017</DATE> (GURI č. 162, ze dne <DATE ISO="20170713">13. července 2017</DATE>).</P></NOTE></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0013"><NO.P>13.</NO.P><TXT>Jeho čl. 4 odst. 1 stanoví, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0030" ID="QS0030"/>státní zástupce při soudu správního centra v obvodu, ve kterém mají být provedeny požadované úkony, odůvodněným rozhodnutím uzná evropský vyšetřovací příkaz ve lhůtě třiceti dnů od jeho obdržení nebo v odlišné lhůtě stanovené vydávajícím orgánem, v každém případě však nejpozději do šedesáti dnů<QUOT.END REF.START="QS0030" CODE="201C" ID="QE0030"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0014"><NO.P>14.</NO.P><TXT>Článek 5 odst. 1 dodává, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0031" ID="QS0031"/>pokud vydávající orgán požaduje, aby byl úkon proveden soudcem, nebo pokud požadovaný úkon musí být podle italského práva proveden soudcem, státní zástupce uzná vyšetřovací příkaz a předloží vyšetřujícímu soudci žádost o jeho provedení<QUOT.END REF.START="QS0031" CODE="201C" ID="QE0031"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0015"><NO.P>15.</NO.P><TXT>Podle znění čl. 10 odst. 3 <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0032" ID="QS0032"/>vyšetřovací příkaz bude vrácen vydávajícímu orgánu, nebyl-li vydán nebo potvrzen justičním orgánem<QUOT.END REF.START="QS0032" CODE="201C" ID="QE0032"/>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">II.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Skutkové okolnosti, řízení a předběžná otázka</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0016"><NO.P>16.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20191114">14. listopadu 2019</DATE> státní zastupitelství v Trentu obdrželo EVP vydaný téhož dne Finanzamt Münster za účelem provedení prohlídky určitých obchodních prostor v rámci vyšetřování daňových úniků podle § 369 a 370 německého daňového zákoníku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0017"><NO.P>17.</NO.P><TXT>EVP byl podepsán generálním ředitelem Finanzamt Münster a nebyl potvrzen soudem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0018"><NO.P>18.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20191220">20. prosince 2019</DATE> státní zastupitelství v Trentu potvrdilo Finanzamt Münster, že obdrželo EVP a adresovalo mu dopis, v němž žádalo o kopii tohoto EVP potvrzenou justičním orgánem. Potvrzení bylo podle jeho názoru nezbytné z důvodu správní povahy vydávajícího orgánu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0019"><NO.P>19.</NO.P><TXT>Dne <DATE ISO="20200108">8. ledna 2020</DATE> Finanzamt Münster sdělil státnímu zastupitelství v Trentu, že EVP nevyžaduje potvrzení justičním orgánem, neboť podle § 399 odst. 1 daňového zákoníku vykonává Finanzamt v řízeních o daňových deliktech funkce státního zastupitelství a musí na něj být pohlíženo jako na justiční orgán ve smyslu článku 2 směrnice 2014/41.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0020"><NO.P>20.</NO.P><TXT>Za těchto okolností předložilo státní zastupitelství v Trentu Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0033" ID="QS0033"/>Musí být čl. 2 odst. 1 písm. c) bod ii) směrnice […]2014/41 […], v části, v níž stanoví, že za vydávající orgán může být považován také <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0034" ID="QS0034"/>jakýkoli jiný příslušný orgán, který vydávající stát určí a který v konkrétním případě jedná jako vyšetřující orgán v trestním řízení a má v souladu s vnitrostátním právem pravomoc nařídit shromažďování důkazů<QUOT.END REF.START="QS0034" CODE="2018" ID="QE0034"/>, přičemž v takovém případě <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0035" ID="QS0035"/>musí [EVP] před jeho předáním vykonávajícímu orgánu a po posouzení jeho souladu s podmínkami pro vydání [EVP] podle této směrnice, zejména s podmínkami stanovenými v čl. 6 odst. 1, potvrdit soudce, soud, vyšetřující soudce nebo státní zástupce ve vydávajícím státě<QUOT.END REF.START="QS0035" CODE="2018" ID="QE0035"/>, vykládán v tom smyslu, že umožňuje členskému státu zbavit správní orgán povinnosti nechat si potvrdit [EVP], když jej kvalifikuje jako <QUOT.START CODE="201A" REF.END="QE0036" ID="QS0036"/>justiční orgán ve smyslu článku 2 směrnice<QUOT.END REF.START="QS0036" CODE="2018" ID="QE0036"/>?<QUOT.END REF.START="QS0033" CODE="201C" ID="QE0033"/></P></QUOT.S></NP.ECR><?PAGE NO="6"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0021"><NO.P>21.</NO.P><TXT>Podle názoru státního zastupitelství v Trentu je mu v <HT TYPE="ITALIC">pasivním</HT> procesu uznání EVP podle článku 9 směrnice 2014/41 a článků 4 a 10 legislativního nařízení č. 108/17 svěřena funkce <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0037" ID="QS0037"/>rozhodnout v řízení zcela nezávisle<QUOT.END REF.START="QS0037" CODE="201C" ID="QE0037"/>. Je proto oprávněno předložit žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podle článku 267 SFEU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0022"><NO.P>22.</NO.P><TXT>Co se týče věci samé, státní zastupitelství v Trentu uvádí, že EVP musí být povinně vydán nebo potvrzen justičním orgánem. Tak to podle něj vyplývá, na základě analogie mezi EVP a EZR<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0011"><P>Který se řídí rámcovým rozhodnutím Rady 2002/584/SVV ze dne <DATE ISO="20020613">13. června 2002</DATE> o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="190" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="2002">Úř. věst. 2002, L 190, s. 1</REF.DOC.OJ>), ve znění rámcového rozhodnutí Rady 2009/299/SVV ze dne <DATE ISO="20090226">26. února 2009</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="081" PAGE.FIRST="24" DATE.PUB="2009">Úř. věst. 2009, L 81, s. 24</REF.DOC.OJ>).</P></NOTE>, z rozsudku ze dne <DATE ISO="20161110">10. listopadu 2016</DATE>, Özçelik<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0012"><P>Věc <REF.DOC.ECR><NO.CASE>C‑453/16 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:860">EU:C:2016:860</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0023"><NO.P>23.</NO.P><TXT>Je tedy nutno určit, zda správní orgán, jako je Finanzamt, oprávněný v určitých případech na základě vnitrostátního práva k výkonu funkcí státního zastupitelství, může vydat EVP bez schválení soudem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0024"><NO.P>24.</NO.P><TXT>Podle názoru státního zastupitelství v Trentu je třeba k řešení použít judikaturu Soudního dvora o EZR, to znamená, vycházet z toho, že: a) pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0038" ID="QS0038"/>justiční orgán<QUOT.END REF.START="QS0038" CODE="201C" ID="QE0038"/> je jednotný a nemůže záviset na jednotlivých členských státech; a b) tento pojem zahrnuje pouze orgány, které nepodléhají vnějším příkazům a pokynům, zejména ze strany výkonné moci.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">III.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Řízení před Soudním dvorem</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0025"><NO.P>25.</NO.P><TXT>Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce byla zapsána v kanceláři Soudního dvora dne <DATE ISO="20200124">24. ledna 2020</DATE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0026"><NO.P>26.</NO.P><TXT>Písemná vyjádření předložily německá, italská a portugalská vláda, jakož i Komise.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0027"><NO.P>27.</NO.P><TXT>Soudní dvůr neshledal potřebným ústní jednání, ale vyzval účastníky řízení k odpovědi na dvě otázky ohledně soudního přezkumu EVP<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0013"><P>Zeptal se jich, zda podle unijního práva v případě, že rozhodnutí neuznat EVP bylo přijato <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0039" ID="QS0039"/>vykonávajícím orgánem<QUOT.END REF.START="QS0039" CODE="201C" ID="QE0039"/> ve smyslu článku 2 písm. d) směrnice 2014/41, odlišným od soudce a soudu, musí být takové rozhodnutí podrobeno soudnímu přezkumu.</P></NOTE> a ohledně použitelného italského práva<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0014"><P>Italská vláda byla požádána, aby vysvětlila proces uznání a výkonu EVP státním zastupitelstvím a uvedla, kdy jsou případně soudce nebo soud povoláni k tomu, aby do něj zasáhli, a kdy tak činí pouze státní zastupitelství. Byla také požádána, aby uvedla, jaké opravné prostředky stanoví vnitrostátní právo v případě odmítnutí uznání a výkonu EVP.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">IV.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Analýza</HT></TXT></NP></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">A.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">Přípustnost žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0028"><NO.P>28.</NO.P><TXT>Podle článku 267 SFEU mohou – nebo musí – předložit Soudnímu dvoru <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0040" ID="QS0040"/>předběžnou<QUOT.END REF.START="QS0040" CODE="201C" ID="QE0040"/> otázku <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0041" ID="QS0041"/>týkající se výkladu Smluv<QUOT.END REF.START="QS0041" CODE="201C" ID="QE0041"/> nebo <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0042" ID="QS0042"/>platnosti a výkladu<QUOT.END REF.START="QS0042" CODE="201C" ID="QE0042"/> sekundárního práva Unie pouze <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0043" ID="QS0043"/>soudy<QUOT.END REF.START="QS0043" CODE="201C" ID="QE0043"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0029"><NO.P>29.</NO.P><TXT>Co se v tomto kontextu rozumí <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0044" ID="QS0044"/>soudy<QUOT.END REF.START="QS0044" CODE="201C" ID="QE0044"/>, musí být vyřešeno výlučně na základě unijního práva: požadavky jednotnosti a uniformity použití tohoto práva znamenají, že jde o autonomní pojem, nezávislý na různých vnitrostátních právních řádech<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0015"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20200121">21. ledna 2020</DATE>, <NAME.CASE>Banco de Santander</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑274/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2020:17">EU:C:2020:17</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>; dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0045" ID="QS0045"/>rozsudek Banco de Santander<QUOT.END REF.START="QS0045" CODE="201C" ID="QE0045"/>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="7"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0030"><NO.P>30.</NO.P><TXT>Při vymezení tohoto pojmu Soudní dvůr tradičně zohledňoval řadu faktorů, které se začaly profilovat v rozsudku Vaassen-Göbbels<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0016"><P>Rozsudek ze dne <DATE ISO="19960630">30. června 1996</DATE> (<REF.DOC.ECR><NO.CASE>C‑61/65</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1966:39">EU:C:1966:39</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>; dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0046" ID="QS0046"/>rozsudek Vaassen-Göbbels<QUOT.END REF.START="QS0046" CODE="201C" ID="QE0046"/>).</P></NOTE>. Postavení <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0047" ID="QS0047"/>soudu<QUOT.END REF.START="QS0047" CODE="201C" ID="QE0047"/> je vyhrazeno těm orgánům, které byly zřízeny zákonem jako stálé orgány a aplikují v rámci obligatorní jurisdikce zcela nezávisle právní předpisy v řízení kontradiktorní povahy<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0017"><P>Rozsudek Banco de Santander, bod 51 a citovaná judikatura.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0031"><NO.P>31.</NO.P><TXT>Podmínky, které byly právě vyjmenovány, jsou současně splněny v zásadě pouze u soudců a soudů začleněných do soudní moci každého členského státu. Nicméně Soudní dvůr byl relativně flexibilní při posuzování jejich splnění, což mu umožnilo přiznat postavení <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0048" ID="QS0048"/>soudu<QUOT.END REF.START="QS0048" CODE="201C" ID="QE0048"/> institucím, které stojí mimo systém soudní moci, jako je odvolací komise profesní organizace<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0018"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19811006">6. října 1981</DATE>, <NAME.CASE>Broekmeulen</NAME.CASE> (<NO.CASE>246/80</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1981:218">EU:C:1981:218</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>; dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0049" ID="QS0049"/>rozsudek Broekmeulen<QUOT.END REF.START="QS0049" CODE="201C" ID="QE0049"/>).</P></NOTE> nebo obecní odvolací výbor<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0019"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20011129">29. listopadu 2001</DATE>, <NAME.CASE>De Coster</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑17/00</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2001:651">EU:C:2001:651</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0032"><NO.P>32.</NO.P><TXT>Neformální přístup Soudního dvora v této oblasti byl kritizován a bylo mu vytýkáno, že požadavky rozsudku Vaassen-Göbbels byly nakonec <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0050" ID="QS0050"/>zkresleny<QUOT.END REF.START="QS0050" CODE="201C" ID="QE0050"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0020"><P>To kritizoval generální advokát D. Ruiz-Jarabo Colomer ve stanovisku ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>Umweltanwalt von Kärnten</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑205/08</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2009:397">EU:C:2009:397</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>; dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0051" ID="QS0051"/>stanovisko Umweltanwalt von Kärnten<QUOT.END REF.START="QS0051" CODE="201C" ID="QE0051"/>), bod 25. Podle jeho názoru vývoj judikatury vedl k tomu, že byla <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0052" ID="QS0052"/>připuštěna různorodá směsice orgánů, jež se ne vždy vyznačují soudní povahou, kterou vyžaduje článek [267 SFEU]<QUOT.END REF.START="QS0052" CODE="201C" ID="QE0052"/>. Pokračoval tak v duchu svého stanoviska ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>De Coster</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑17/00</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2001:366">EU:C:2001:366</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>; dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0053" ID="QS0053"/>stanovisko De Coster<QUOT.END REF.START="QS0053" CODE="201C" ID="QE0053"/>), bod 14.</P></NOTE>. Nicméně nedávno Soudní dvůr pozměnil svůj předchozí postoj, který byl příliš benevolentní<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0021"><P>Rozsudek Banco de Santander, bod 55.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0033"><NO.P>33.</NO.P><TXT>Judikatura Soudního dvora ve skutečnosti zohledňuje hlubší důvod, který je základem mechanismus soudní spolupráce podle článku 267 SFEU: <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0054" ID="QS0054"/>zachování specifických rysů a autonomie […] právního řádu [Unie]<QUOT.END REF.START="QS0054" CODE="201C" ID="QE0054"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0022"><P>Posudek 2/13 (Přistoupení Unie k EÚLP), ze dne <DATE ISO="20141218">18. prosince 2014</DATE> (<REF.DOC.ECR><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2014:2454">EU:C:2014:2454</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>; dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0055" ID="QS0055"/>posudek 2/13<QUOT.END REF.START="QS0055" CODE="201C" ID="QE0055"/>), bod 174.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0034"><NO.P>34.</NO.P><TXT>Tomuto cíli odpovídá soudní systém, jehož <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0056" ID="QS0056"/>stěžejním bodem […] je […] řízení o předběžné otázce upravené v článku 267 SFEU, které má za cíl – prostřednictvím nastoleného dialogu mezi jednotlivými soudy, konkrétně mezi Soudním dvorem a soudy členských států – <HT TYPE="ITALIC">zajistit jednotný výklad unijního práva</HT> […], čímž umožňuje zaručit jeho soudržnost, plný účinek a autonomii a v konečném důsledku i specifický charakter práva zavedeného Smlouvami<QUOT.END REF.START="QS0056" CODE="201C" ID="QE0056"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0023"><P>Posudek 2/13, bod 176. Kurzivou zvýraznil autor stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0035"><NO.P>35.</NO.P><TXT>Je-li proces podle článku 267 SFEU nastaven jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0057" ID="QS0057"/>dialog soudu se soudem<QUOT.END REF.START="QS0057" CODE="201C" ID="QE0057"/>, je to proto, že jsou to <HT TYPE="ITALIC">obecně</HT> soudy, kdo má <HT TYPE="ITALIC">poslední</HT> slovo ohledně norem, které jsou součástí právních řádů členských států. Když na tyto právní řády – a následné spory – mají vliv normy unijního práva, položení předběžné otázky Soudnímu dvoru má zabránit tomu, aby vykrystalizovala konečná řešení nevhodná z pohledu samotného unijního práva<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0024"><P>Jsou to, konečně, soudy, které tím, že v konkrétním případě s konečnou platností uplatňují právo (<HT TYPE="ITALIC">ius dicere</HT>), zaručují, že normativní a rozhodovací proces vedoucí ke konečnému uplatnění obecních a abstraktních normativních ustanovení právního řádu proběhl způsobem, který stanoví právní řád. V tomto smyslu odkazuji na své stanovisko ve věcech <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>OG a PI (Státní zastupitelství v Lübecku a Cvikově)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑508/18 a C‑82/19 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:337">EU:C:2019:337</NO.ECLI>), bod <REF.NP.ECR REF="NP0066">66</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>. V témže duchu jsem ve stanovisku ve věci <REF.DOC.ECR><NAME.CASE>PF (Nejvyšší státní zástupce Litvy)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑509/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:338">EU:C:2019:338</NO.ECLI>), bod <REF.NP.ECR REF="NP0027">27</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>, zdůraznil, že úkolem soudu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0058" ID="QS0058"/>je říci <HT TYPE="ITALIC">poslední slovo</HT>, do něhož je přeloženo uplatnění právního řádu, takže odpověď, spojená s překážkou <HT TYPE="ITALIC">věci rozsouzené</HT>, je v souladu s právem a v tomto směru platná<QUOT.END REF.START="QS0058" CODE="201C" ID="QE0058"/>. Pravomoc zajistit platnost posledního slova právního řádu je pro jeho úlohu natolik určující, že by bylo <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0059" ID="QS0059"/>možné říci, že [tento řád] není pro soudce <HT TYPE="ITALIC">prostředkem</HT>, nýbrž sám o sobě <HT TYPE="ITALIC">cílem</HT>. Přesněji <HT TYPE="ITALIC">jediným cílem, k</HT> němuž se vztahuje<QUOT.END REF.START="QS0059" CODE="201C" ID="QE0059"/> (<HT TYPE="ITALIC">tamtéž</HT>, bod 28).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0036"><NO.P>36.</NO.P><TXT>Výše uvedené vysvětluje, proč se vnitrostátní soudy obracejí na Soudní dvůr při hledání odpovědi na pochybnosti o správném významu unijních norem, které jsou ve sporu dotčeny.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="8"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0037"><NO.P>37.</NO.P><TXT>Vnitrostátní soudy – prostřednictvím přezkumných mechanismů – sjednocují různé výklady práva, které přijaly nesoudní subjekty, které jej uplatňují (včetně správních orgánů) v rámci vnitrostátního právního řádu. Platné jsou v konečném důsledku pouze výklady schválené soudními orgány, a proto je logické, že článek 267 SFEU z nich činí přirozené (a výlučné) partnery Soudního dvora.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0038"><NO.P>38.</NO.P><TXT>Ale je zde něco víc. Jak jsem zdůraznil, cílem je zachovat <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0060" ID="QS0060"/>jednotný výklad unijního práva<QUOT.END REF.START="QS0060" CODE="201C" ID="QE0060"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0025"><P>Posudek 2/13, bod 176.</P></NOTE>. Článek 267 SFEU samozřejmě slouží vnitrostátním soudům k poskytnutí výkladů ustanovení unijního práva, která mají uplatňovat k řešení sporů, jež rozhodují. Ale slouží také k tomu účelu, aby bylo zajištěno, že žádné ustanovení unijního práva nebude vyloučeno z výkladu ověřeného Soudním dvorem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0039"><NO.P>39.</NO.P><TXT>Článek 267 SFEU má sloužit k předcházení toho, aby ve vnitrostátních právních řádech <HT TYPE="ITALIC">zakořenily</HT> výklady unijního práva, které nemohly získat posvěcení Soudního dvora. Pokud by tomu tak bylo, vedle rizika nesprávného výkladu by téměř nevyhnutelně nastala pluralita <HT TYPE="ITALIC">výkladů</HT> evropských norem v různých členských státech s následným narušením jednotnosti unijního práva. Proto článek 267 SFEU nejen opravňuje vnitrostátní soudy v poslední instanci k pokládání předběžných otázek, nýbrž je zavazuje k jejich předkládání.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0040"><NO.P>40.</NO.P><TXT>Pokud během vývoje své judikatury Soudní dvůr uplatňoval funkční přístup, když připouštěl žádosti o rozhodnutí o předběžných otázkách pocházejících od institucí, které nebyly striktně soudní, myslím, že to lze přičítat témuž záměru. Pokud akty těchto institucí nejsou způsobilé k soudnímu přezkumu v rámci vnitrostátního práva, je zde riziko zakotvení konečných výkladů unijního práva bez účasti Soudního dvora.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0041"><NO.P>41.</NO.P><TXT>Jak jsem shora uvedl, jsou to totiž <HT TYPE="ITALIC">obecně</HT> soudy, kdo má poslední slovo v právních řádech členských států<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0026"><P>Mezi zásady právního státu patří požadavek, aby měly konečné slovo, neboť podřízením veřejných mocí vládě práva se zajišťuje možnost soudního přezkumu všech aktů těchto mocí bez jakékoli výjimky. Vedle této záruky existuje soudní ochrana přiznaná jednotlivcům jako nositelům práva na účinnou soudní ochranu, zakotvenou článkem 47 Listiny. V nedávno přijatém ustanovení unijního práva se definuje <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0061" ID="QS0061"/>právní stát<QUOT.END REF.START="QS0061" CODE="201C" ID="QE0061"/> jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0062" ID="QS0062"/>hodnota Unie zakotvená v článku 2 Smlouvy o EU<QUOT.END REF.START="QS0062" CODE="201C" ID="QE0062"/>, která kromě jiných zásad zahrnuje zásadu <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0063" ID="QS0063"/>účinné soudní ochrany […] soudy […], a to i pokud jde o základní práva<QUOT.END REF.START="QS0063" CODE="201C" ID="QE0063"/> [článek 2 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2020/2092 ze dne <DATE ISO="20201216">16. prosince 2020</DATE> o obecném režimu podmíněnosti na ochranu rozpočtu Unie (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="433" DATE.PUB="2020">Úř. věst. 2020, L 433</REF.DOC.OJ>I, s. 1)].</P></NOTE>. Z toho důvodu je článek 267 SFEU zmiňuje jako <HT TYPE="ITALIC">přirozené</HT> partnery Soudního dvora.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0042"><NO.P>42.</NO.P><TXT>Toto pravidlo však může být pozměněno, když si připomeneme riziko rozptýlených výkladů unijního práva ve výjimečných případech, v nichž účast samotného soudu ve světle charakteristik vnitrostátního právního řádu není možná.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0043"><NO.P>43.</NO.P><TXT>Tak to zdůrazňoval generální advokát D. Ruiz-Jarabo Colomer: <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0064" ID="QS0064"/>[o]rganizace soudů v Evropě, která se skládá z dvaceti sedmi členských států, zohledňuje různorodé parametry a hlediska<QUOT.END REF.START="QS0064" CODE="201C" ID="QE0064"/>, takže je <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0065" ID="QS0065"/>obtížné vytvořit obraz, který by popsal společně soudní činnost v tolika státech<QUOT.END REF.START="QS0065" CODE="201C" ID="QE0065"/>. Proto byla kritéria rozsudku Vaassen-Goebbels vyložena <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0066" ID="QS0066"/>tak obecně a široce<QUOT.END REF.START="QS0066" CODE="201C" ID="QE0066"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0027"><P>Stanovisko Umweltanwalt von Kärnten, bod 35. Soudní dvůr tak usiloval o <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0067" ID="QS0067"/>začlenění společných ústavních zvyklostí do evropského dialogu o předběžných otázkách<QUOT.END REF.START="QS0067" CODE="201C" ID="QE0067"/> (<HT TYPE="ITALIC">tamtéž</HT>, bod 36).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="9"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0044"><NO.P>44.</NO.P><TXT>Soudní dvůr tedy postupoval na základě ideálního modelu definovaného charakteristikami, kterými se typicky vyznačují soudní orgány (stručně řečeno charakteristik zachycených v rozsudku Vaassen-Göbbels)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0028"><P>Mezi nimi překvapivě nefigurovalo kritérium nezávislosti soudní moci. Generální advokát D. Ruiz-Jarabo Colomer zdůraznil ve stanovisku De Coster, bod 17, že zmínka o nezávislosti se objevuje poprvé v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19870611">11. června 1987</DATE>, <NAME.CASE>X</NAME.CASE> (<NO.CASE>14/86</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1987:275">EU:C:1987:275</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), a nebyla bezpodmínečně převzata až do rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19930330">30. března 1993</DATE>, <NAME.CASE>Corbiau</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑24/92</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1993:118">EU:C:1993:118</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>).</P></NOTE>. Nicméně v průběhu let mu byly předloženy případy, které jej vedly k relativizování důležitosti kritérií v tomto rozsudku, když bylo nutno zahrnout pod pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0068" ID="QS0068"/>soud<QUOT.END REF.START="QS0068" CODE="201C" ID="QE0068"/> instituce, které třebaže fungují mimo systém soudní moci, vykonávají soudní pravomoci<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0029"><P>Navzdory tomu, že vnitrostátní právo je kvalifikuje výslovně jako správní orgány. Tak došlo například k tomu, že Tribunal Català de Contractes del Sector Públic, podle španělského práva správní úřad, byl v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20151006">6. října 2015</DATE>, <NAME.CASE>Consorci Sanitari del Maresme</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑203/14</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2015:664">EU:C:2015:664</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>), považován za <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0069" ID="QS0069"/>soud<QUOT.END REF.START="QS0069" CODE="201C" ID="QE0069"/> ve smyslu článku 267 SFEU.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0045"><NO.P>45.</NO.P><TXT>Soudní dvůr však nikdy neslevil z požadavku, aby ten, kdo pokládá předběžnou otázku, měl <HT TYPE="ITALIC">materiální</HT> jurisdikci, to znamená, aby neodvolatelně rozhodl o právu v konkrétní věci.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0046"><NO.P>46.</NO.P><TXT>Jak jsem již předeslal, Soudní dvůr neměl výhrady ke klasifikaci odvolací komise profesní organizace jako <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0070" ID="QS0070"/>soudního orgánu<QUOT.END REF.START="QS0070" CODE="201C" ID="QE0070"/>, navzdory tomu, že její rozhodnutí mohou být napadena před soudy. Tato poslední okolnost by měla stačit k vyvození závěru, že by to měly být tyto soudy, které by formulovaly případnou předběžnou otázku. Nicméně fakt, že v praxi nebyly podány proti rozhodnutím komise žaloby, byl pro Soudní dvůr dostatečný k tomu, aby konstatoval, že <HT TYPE="ITALIC">de facto</HT> mají tato rozhodnutí soudní povahu<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0030"><P>Rozsudek Broekmeulen, bod 17: <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0071" ID="QS0071"/>při <HT TYPE="ITALIC">praktické</HT> absenci účinné soudní ochrany před obecnými soudy v oblasti týkající se uplatňování práva [Unie], odvolací komise<QUOT.END REF.START="QS0071" CODE="201C" ID="QE0071"/>, jejíž rozhodnutí <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0072" ID="QS0072"/><HT TYPE="ITALIC">jsou ve skutečnosti uznávána jako konečná</HT>, musí být považována za soud členského státu pro účely článku [267 SFEU]<QUOT.END REF.START="QS0072" CODE="201C" ID="QE0072"/> (kurzivou zvýraznil autor stanoviska).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0047"><NO.P>47.</NO.P><TXT>Co je tedy v kontextu článku 267 SFEU důležité je to, aby těm, kdo mají poslední slovo podle vnitrostátního práva, byl umožněn přístup k Soudnímu dvoru, pokud je ve hře výklad unijních norem. A to platí jak pro soudní orgány v užším smyslu, tak pro jiné orgány, které třebaže toto postavení nemají, výjimečně vykonávají ve sporu <HT TYPE="ITALIC">de facto</HT> konečnou soudní pravomoc. Jedněm i druhým je nutno dát možnost předat slovo Soudnímu dvoru, aby ten <HT TYPE="ITALIC">rozhodl</HT> o autorizovaném výkladu unijního práva.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0048"><NO.P>48.</NO.P><TXT>Je tedy pochopitelné, že formulace <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0073" ID="QS0073"/>k vynesení svého rozsudku<QUOT.END REF.START="QS0073" CODE="201C" ID="QE0073"/> použitá článkem 267 SFEU musí být vykládána široce, aby se zamezilo tomu, <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0074" ID="QS0074"/>že by četné procesní otázky byly považovány za nepřípustné a <HT TYPE="ITALIC">nemohly by být předmětem výkladu Soudního dvora a že by Soudní dvůr nemohl vyložit všechna procesní ustanovení unijního práva</HT>, která předkládající soud musí použít<QUOT.END REF.START="QS0074" CODE="201C" ID="QE0074"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0031"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20190228">28. února 2019</DATE>, <NAME.CASE>Gradbeništvo Korana</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑579/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2019:162">EU:C:2019:162</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>; dále jen <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0075" ID="QS0075"/>rozsudek Gradbeništvo Korana<QUOT.END REF.START="QS0075" CODE="201C" ID="QE0075"/>), bod 35. Kurzivou zvýraznil autor stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0049"><NO.P>49.</NO.P><TXT>Snaha Soudního dvora, aby byl posledním hlasem, který vykládá veškeré unijní právo, tedy vedla k přijetí dvou výjimek, na které v dané době upozornil generální advokát D. Ruiz-Jarabo Colomer: i) neexistence opravného prostředku k soudu; a ii) přidělení soudních funkcí ne-soudním orgánům na základě ústavního pravidla<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0032"><P>Stanovisko ve věci Umweltanwalt von Kärnten, body 40 až 49.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0050"><NO.P>50.</NO.P><TXT>Z pohledu těchto východisek je třeba pohlížet na námitky vůči přípustnosti žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané státním zastupitelstvím v Trentu. Tato instituce splňuje kritéria zákonného původu, stálosti, obligatorní povahy její jurisdikce a uplatňování právních norem.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="10"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0051"><NO.P>51.</NO.P><TXT>I kdyby proces uznání a výkonu EVP neměl kontradiktorní povahu, což je sporné, tato charakteristiky již byla přehodnocena Soudním dvorem, který odmítl, že by to bylo <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0076" ID="QS0076"/>absolutním kritériem<QUOT.END REF.START="QS0076" CODE="201C" ID="QE0076"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0033"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="19970917">17. září 1997</DATE>, <NAME.CASE>Dorsch Consult</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑54/96</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:1997:413">EU:C:1997:413</NO.ECLI>), bod <REF.NP.ECR REF="NP0031">31</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0052"><NO.P>52.</NO.P><TXT>Vše proto nasvědčuje tomu, že jde první z výjimek, o níž jsem se zmiňoval, jelikož podle informace poskytnuté státním zastupitelstvím v Trentu a italskou vládou<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0034"><P>Takový je doslovný význam písemné odpovědi (bod 8) italské vlády na otázku, kterou jí adresoval Soudní dvůr, uvedenou v poznámce pod čarou 14 tohoto stanoviska.</P></NOTE>, přestože rozhodnutí státního zastupitelství o <HT TYPE="ITALIC">uznání</HT> EVP může být předmětem soudního přezkumu, neexistuje opravný prostředek, který by umožňoval napadnout u soudu rozhodnutí o <HT TYPE="ITALIC">odmítnutí</HT> uznání EVP potřebného pro jeho výkon.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0053"><NO.P>53.</NO.P><TXT>Za těchto okolností jsem toho názoru, že státnímu zastupitelství v Trentu by mělo být přiznáno oprávnění položit předběžnou otázku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0054"><NO.P>54.</NO.P><TXT>Bylo by však možno namítnout, že pokud státní zastupitelství uzná platnost EVP, jeho rozhodnutí by mohlo být napadeno u soudu, a ten by měl poslední slovo, takže oprávnění k položení předběžné otázky by bylo vyhrazeno jemu.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0055"><NO.P>55.</NO.P><TXT>V aktuálním stadiu řízení, v němž vyvstala předběžná otázka, státní zastupitelství v Trentu nemohlo dosud rozhodnout o proveditelnosti EVP, k jehož uznání se má vyslovit. Rozhodnout nemohlo právě proto, že pochybuje, zda podle směrnice 2014/41 jsou dány podmínky pro uznání sporného EVP.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0056"><NO.P>56.</NO.P><TXT>Takže státní zastupitelství by mohlo vyvolat zásah soudu pouze tehdy, pokud by se rozhodlo EVP uznat, <HT TYPE="ITALIC">bez ohledu na to, že se podle jeho názoru jedná o EVP vydaný nepříslušným orgánem</HT> (Finanzamt Münster). Bylo by nuceno, stručně řečeno, k přijetí rozhodnutí při vědomí jeho možné nesprávnosti a spoléhat se na to, že dojde k zásahu soudu, který navíc není zaručen.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0057"><NO.P>57.</NO.P><TXT>Státní zastupitelství v Trentu by mohlo rozhodnout podle svého nejlepšího vědomí a svědomí pouze tehdy, pokud by mělo záruku, že jeho rozhodnutí o odmítnutí uznání EVP může také být předmětem soudního přezkumu. Bylo by nerozhodné, pro účely cíle, který sleduje článek 267 SFEU, že tento přezkum by prováděl soud členského státu původu EVP (Německo), který by vždy měl možnost obrátit se na Soudní dvůr<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0035"><P>Možnost, aby soud státu původu využil článku 267 SFEU v souvislosti s výkladem unijního práva ze strany orgánů vykonávajícího členského státu, byla uznána Soudním dvorem v rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20180725">25. července 2018</DATE>, <NAME.CASE>AY (Zatýkací rozkaz – Testigo)</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑268/17</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2018:602">EU:C:2018:602</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>). To, že výklad unijního práva v jednom členském státě může vést k tomu, že soud jiného členského státu vezme zpět EZR směřovaný prvnímu státu, tedy vedla Soudní dvůr k závěru, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0077" ID="QS0077"/>nelze tvrdit, že položené otázky nemají žádný vztah k realitě nebo předmětu řízení probíhajícího před předkládajícím soudem ani že se jedná o hypotetický problém<QUOT.END REF.START="QS0077" CODE="201C" ID="QE0077"/> (<HT TYPE="ITALIC">loc. cit</HT>., bod 27).</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0058"><NO.P>58.</NO.P><TXT>Nicméně dotčený EVP nebyl vydán soudem, nýbrž správním orgánem, který se rovněž nemůže obrátit na Soudní dvůr podle článku 267 SFEU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0059"><NO.P>59.</NO.P><TXT>Omezíme-li se na kontext, v němž byla předložena předběžná otázka, státní zastupitelství v Trentu se přiklání k tomu, že EVP vydaný Finanzamt Münster vyžaduje dotčené potvrzení. Vychází z tohoto předpokladu, žádá od Soudního dvora potvrzení svého výkladu směrnice 2014/41.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="11"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0060"><NO.P>60.</NO.P><TXT>Pokud by předběžná otázka nebyla posouzena jako přípustná, státní zastupitelství v Trentu by mohlo jednat v souladu se svým výkladem směrnice 2014/41 a odmítnout uznání, o které žádá Finanzamt Münster. Vzhledem k tomu, že posledně zmíněný, opakuji, by také nemohl položit předběžnou otázku a není jisté, zda k vydání EVP došlo v průběhu soudního řízení<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0036"><P>Německá vláda ve svém písemném vyjádření (bod 54) uvádí, že EVP vydanému Finanzamt Münster předcházel příkaz k prohlídce vydaný Amtsgericht Münster (okresní soud v Münsteru, Německo). Neuvádí se nicméně, zda se EVP omezuje na převzetí obsahu tohoto soudního příkazu – v tom případě je třeba EVP přičítat Amtsgericht – nebo zda tento příkaz sloužil k obecnému odůvodnění přijetí rozhodnutí, jehož konkrétní obsah je vyhrazen Finanzamt. V každém případě nelze vyloučit EVP vydané správními orgány před formálním zahájením soudního řízení.</P></NOTE>, výsledkem by bylo, že žádný soudní orgán by se nemohl obrátit na Soudní dvůr, aby se vyjádřil k výkladu této směrnice.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0061"><NO.P>61.</NO.P><TXT>Zobecníme-li toto řešení a vyvodíme-li, že státní zastupitelství v Trentu nemůže za okolností tohoto případu položit předběžnou otázku, vznikne <HT TYPE="ITALIC">slepé místo</HT> ve výkladu určitého ustanovení unijního práva. To je právě to, čemu je nutno zabránit ve prospěch jednotnosti tohoto právního řádu, jak zdůrazňuje rozsudek Gradbeništvo Korana.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0062"><NO.P>62.</NO.P><TXT>Navíc to, že Soudní dvůr kdysi odepřel státnímu zastupitelství v Turíně postavení soudního orgánu oprávněného položit předběžnou otázku (rozsudek X), není samo o sobě rozhodující pro řešení, které je namístě teď.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0063"><NO.P>63.</NO.P><TXT>Judikatura vyplývající z rozsudku X si samozřejmě zachovává plnou platnost. Musí však být použita při zohlednění toho, že povaha státního zastupitelství jako orgánu nebo instituce není jedinou relevantní informací, nýbrž rozhoduje i funkce, kterou zastává jako vykonávající orgán v řízení podle směrnice 2014/41.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0064"><NO.P>64.</NO.P><TXT>Na rozdíl od případu řešeného v rozsudku X, v němž státní zastupitelství v Turíně jednalo jako <HT TYPE="ITALIC">strana</HT> v trestním řízení před soudem, státní zastupitelství v Trentu teď intervenuje jako vnitrostátní orgán, který aplikuje s <HT TYPE="ITALIC">konečnou platností</HT> evropskou normu. Funkčně jedná stejným způsobem, jak by jednal soudní orgán, a proti jeho rozhodnutí o odmítnutí uznání EVP není opravný prostředek. Jedná-li z tohoto titulu, nic podle mého názoru nebrání uznání jeho postavení <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0078" ID="QS0078"/>soudu<QUOT.END REF.START="QS0078" CODE="201C" ID="QE0078"/> ve smyslu článku 267 SFEU.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0065"><NO.P>65.</NO.P><TXT>Považuji za důležité uvést poslední poznámku.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0066"><NO.P>66.</NO.P><TXT>To, že státní zastupitelství v Trentu jedná z <HT TYPE="ITALIC">věcného nebo funkčního hlediska</HT> jako soudní orgán, by mohlo ukazovat na jistou nefunkčnost vnitrostátního práva, neboť všechny veřejné akty musí v zásadě podléhat soudní kontrole<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0037"><P>K tomu zejména bod 41 tohoto stanoviska výše.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0067"><NO.P>67.</NO.P><TXT>Nicméně to není problém, k němuž by se měl v tuto chvíli vyjadřovat Soudní dvůr, neboť se netýká předmětu předložené žádosti. A i kdyby, hypoteticky, vnitrostátní právo stanovilo opravný prostředek k soudu proti rozhodnutí státního zastupitelství v Trentu, jímž by bylo uznání EVP zamítnuto (což je otázka, a na tom trvám, která nesouvisí s tímto řízením, a na kterou je navíc podle Komise a italské vlády třeba odpovědět záporně)<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0038"><P>V tomto smyslu se vyjádřila Komise, když písemně odpověděla na otázku Soudního dvora, uvedenou v poznámce pod čarou 13 tohoto stanoviska. Takový je i postoj italské vlády (body 22 až 30 její odpovědi).</P></NOTE>, nevyřešila by se obtíž, kterou s sebou nese absence přístupu k Soudnímu dvoru <HT TYPE="ITALIC">za konkrétních skutkových okolností, které vyvolaly položení této předběžné otázky</HT>.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="12"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0068"><NO.P>68.</NO.P><TXT>Shrnuto, vzhledem k tomu, že státní zastupitelství v Trentu je postaveno do role <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0079" ID="QS0079"/>soudu<QUOT.END REF.START="QS0079" CODE="201C" ID="QE0079"/> za účelem rozhodnutí o EVP, bez následného opravného prostředku, jak již bylo vysvětleno, je oprávněno k položení této předběžné otázky Soudnímu dvoru.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">B.</HT></HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD"><HT TYPE="ITALIC">K věci samé</HT></HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0069"><NO.P>69.</NO.P><TXT>Podle čl. 1 odst. 1 směrnice 2014/41 je EVP <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0080" ID="QS0080"/>rozhodnutí justičního orgánu<QUOT.END REF.START="QS0080" CODE="201C" ID="QE0080"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0039"><P>Německá vláda zdůraznila (body 38 až 43 jejího písemného vyjádření), že na rozdíl od jiných jazykových verzí německá verze pojmu neužívá přídavné jméno <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0081" ID="QS0081"/>justiční<QUOT.END REF.START="QS0081" CODE="201C" ID="QE0081"/> (<QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0082" ID="QS0082"/>justizielle<QUOT.END REF.START="QS0082" CODE="201C" ID="QE0082"/>), nýbrž pojem <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0083" ID="QS0083"/>soudní<QUOT.END REF.START="QS0083" CODE="201C" ID="QE0083"/> (<QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0084" ID="QS0084"/>gerichtliche<QUOT.END REF.START="QS0084" CODE="201C" ID="QE0084"/>). Neshledávám rozdíl zásadním, neboť z výslovného odkazu na státní zastupitelství v článku 2 písm. c) směrnice 2014/41 vyplývá, že EVP není koncipován jako rozhodnutí přijímané vždy tím, kdo vykonává soudní pravomoc.</P></NOTE>. Podle článku 2 písm. c) téže směrnice může být takové rozhodnutí vydáno soudcem nebo státním zástupcem<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0040"><P>Konkrétně je to podle bodu i) <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0085" ID="QS0085"/>soudce, soud, vyšetřující soudce nebo státní zástupce příslušný v daném případě<QUOT.END REF.START="QS0085" CODE="201C" ID="QE0085"/>.</P></NOTE> a navíc tím, kdo <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0086" ID="QS0086"/>jedná jako vyšetřující orgán v trestním řízení a má v souladu s vnitrostátním právem pravomoc nařídit shromažďování důkazů<QUOT.END REF.START="QS0086" CODE="201C" ID="QE0086"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0041"><P>Bod ii) článku 2 písm. c) směrnice 2014/41.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0070"><NO.P>70.</NO.P><TXT>V posledně uvedeném případě musí být EVP vydané těmito <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0087" ID="QS0087"/>vyšetřujícími orgány<QUOT.END REF.START="QS0087" CODE="201C" ID="QE0087"/> podrobeny <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0088" ID="QS0088"/>posouzení […] soudce, soudu, vyšetřujícího soudce nebo státního zástupce<QUOT.END REF.START="QS0088" CODE="201C" ID="QE0088"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0042"><P><HT TYPE="ITALIC">Loc. ult. cit.</HT></P></NOTE>, to znamená těch, kdo mohou vydat EVP z vlastní iniciativy.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0071"><NO.P>71.</NO.P><TXT>Znění článku 2 písm. c) bodu ii) směrnice 2014/41 podle mne jednoznačně hovoří pro zápornou odpověď na položenou otázku. Shoduji se tedy s názorem italské a portugalské vlády, jakož i Komise.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0072"><NO.P>72.</NO.P><TXT>Důvody, které předložila německá vláda pro odůvodnění přiznání Finanzamt oprávnění vyšetřujícího orgánu, jimiž je nadán v daňové oblasti na základě vnitrostátního práva, neshledávám neslučitelnými s unijním právem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0073"><NO.P>73.</NO.P><TXT>Toto přiznání pravomocí je zejména v souladu s čl. 2 písm. c) bod ii) směrnice 2014/41, který zmiňuje <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0089" ID="QS0089"/>jakýkoli jiný příslušný orgán, <HT TYPE="ITALIC">který vydávající stát určí</HT><QUOT.END REF.START="QS0089" CODE="201C" ID="QE0089"/>, který <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0090" ID="QS0090"/>jedná jako vyšetřující orgán v trestním řízení a má v <HT TYPE="ITALIC">souladu s vnitrostátním právem</HT> pravomoc nařídit shromažďování důkazů<QUOT.END REF.START="QS0090" CODE="201C" ID="QE0090"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0043"><P>Kurzivou zvýraznil autor stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0074"><NO.P>74.</NO.P><TXT>To zde však není problém.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0075"><NO.P>75.</NO.P><TXT>Jde o to, že členské státy sice mají možnost určit orgány oprávněné vést trestní řízení a nařizovat shromažďování důkazů, nicméně čl. 2 písm. c) bod ii) směrnice 2014/41 nepřiznává takto určeným orgánům jiné funkce, než jsou ty, které jsou omezeny na vydání EVP, který <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0091" ID="QS0091"/>před předáním vykonávajícímu orgánu […] [musí být] potvr[zen]<QUOT.END REF.START="QS0091" CODE="201C" ID="QE0091"/>. A to konkrétně soudem, soudcem nebo státním zástupcem.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0076"><NO.P>76.</NO.P><TXT>Finanzamt Münster je bezpochyby správní orgán, který v souladu se směrnicí 2014/41 není sám o sobě oprávněn k vydání EVP. Přesněji řečeno, není oprávněn k <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0092" ID="QS0092"/>jeho předání<QUOT.END REF.START="QS0092" CODE="201C" ID="QE0092"/> vykonávajícímu orgánu bez předchozího potvrzení justičním orgánem, přičemž za něj je podle čl. 2 písm. c) bodu ii) směrnice 2014/41 považován soud, soudce nebo státní zástupce.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="13"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0077"><NO.P>77.</NO.P><TXT>Německá vláda tvrdí, že v rámci své procesní autonomie pověřila Finanzamt v oblasti daní výkonem typických funkcí státního zastupitelství, a přiznala mu práva a povinnosti, které jsou pro státní zastupitelství charakteristické. Jedná se o výjimku stanovenou zákonem, která prolamuje monopol státního zastupitelství ve vyšetřování trestních věcí.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0078"><NO.P>78.</NO.P><TXT>Činí toto svěření pravomocí z Finanzamt <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0093" ID="QS0093"/>státního zástupce<QUOT.END REF.START="QS0093" CODE="201C" ID="QE0093"/> ve smyslu směrnice 2014/41? Podle mého názoru ne.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0079"><NO.P>79.</NO.P><TXT>Skutečnost, že vnitrostátní právo svěřuje Finanzamt v oblasti stíhání daňových deliktů vyšetřovací pravomoci odpovídající státnímu zastupitelství, není dostatečná k tomu, aby byly obě instituce postaveny na roveň v systému směrnice 2014/41.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0080"><NO.P>80.</NO.P><TXT>Jak zdůrazňuje Komise, Finanzamt je správní orgán, jemuž přísluší řešení daňových věcí a je součástí moci výkonné. I když mu německé právo svěřuje omezené pravomoci k vyšetřování určitých trestných činů, mezi finančním úřadem a státním zastupitelstvím existuje zřetelný rozdíl. Finanzamt nemá plné pravomoci státního zastupitelství, a proto jej nelze stavět jemu na roveň jakožto orgán vydávající EZR.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0081"><NO.P>81.</NO.P><TXT>Smyslem článku 2 směrnice 2014/41 je, že správní orgány, ať už jsou jejich pravomoci podle vnitrostátního práva jakékoli, musí požádat o potvrzení justičních orgánů (mezi které patří státní zástupce) k tomu, aby mohly vydat EVP.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0082"><NO.P>82.</NO.P><TXT>Tento smysl by se vytratil, kdyby členské státy bez dalšího mohly umožnit orgánům začleněným do systému výkonné moci předávat EVP nepotvrzené justičními orgány (včetně státního zástupce), prostřednictvím mechanismu postavení jedněch a druhých na roveň.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0083"><NO.P>83.</NO.P><TXT>K tomuto argumentu přistupuje další, který se vztahuje k úloze, kterou čistě justiční orgány (včetně státního zástupce) zastávají ve vztahu k EVP.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0084"><NO.P>84.</NO.P><TXT>Podle bodu 12 odůvodnění směrnice 2014/41 musí vydávající orgán věnovat zvláštní pozornost tomu, aby bylo zajištěno plné dodržování základních práv, přičemž <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0094" ID="QS0094"/>[s]těžejními prvky základních práv, jež Listina uznává v oblasti trestní spravedlnosti, je presumpce neviny a právo na obhajobu v trestním řízení<QUOT.END REF.START="QS0094" CODE="201C" ID="QE0094"/>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0085"><NO.P>85.</NO.P><TXT>Proto unijní normotvůrce trval na tom, že <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0095" ID="QS0095"/>[k]aždé omezení těchto práv vyšetřovacím úkonem nařízeným v souladu s touto směrnicí by mělo být ve shodě s požadavky stanovenými v článku 52 Listiny, pokud jde o <HT TYPE="ITALIC">nezbytnost, proporcionalitu a cíle</HT>, jež by mělo sledovat, a to zejména <HT TYPE="ITALIC">ochranu práv a svobod</HT> druhého<QUOT.END REF.START="QS0095" CODE="201C" ID="QE0095"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0044"><P>Kurzivou doplnit autor stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0086"><NO.P>86.</NO.P><TXT>V tomto duchu čl. 6 odst. 1 směrnice 2014/41 umožňuje vydání EVP pouze pokud je <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0096" ID="QS0096"/>nezbytné a přiměřené […] při zohlednění práv podezřelé nebo obviněné osoby<QUOT.END REF.START="QS0096" CODE="201C" ID="QE0096"/>. Kromě toho musí vydávající orgán podle čl. 6 odst. 2 zohlednit řadu směrnic týkajících se procesních práv v trestních řízeních<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0045"><P>Směrnice 2010/64, 2012/13 a 2013/48. Viz bod 4 a poznámky pod čarou 7, 8 a 9 tohoto stanoviska.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0087"><NO.P>87.</NO.P><TXT>Orgán vydávající EVP je proto povinen provést v zájmu řádného zvážení veřejného zájmu a případně dotčených základních práv posouzení nezbytnosti a přiměřenosti, pro které je nezbytné institucionální postavení, které není vlastní správním orgánům.</TXT></NP.ECR><?PAGE NO="14"?><NP.ECR IDENTIFIER="NP0088"><NO.P>88.</NO.P><TXT>I když jsou správnímu orgánu, jako je Finanzamt, svěřeny pravomoci typické pro státní zastupitelství, toto svěření z něj nečiní <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0097" ID="QS0097"/>justiční orgán<QUOT.END REF.START="QS0097" CODE="201C" ID="QE0097"/> ve smyslu směrnice 2014/41, který může provést toto posouzení nezbytnosti a přiměřenosti.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0089"><NO.P>89.</NO.P><TXT>Kvalifikovaná věcná příslušnost, která vedla německého zákonodárce k tomu, že svěřil Finanzamt oprávnění v oblasti vyšetřování daňových deliktů, svědčí o tom, že jde o orgány vysoce specializované na tuto konkrétní oblast. Tato specializace však v rámci směrnice 2014/41 nestačí k tomu, aby měly obecnější perspektivu, nebo pravomoci, které jsou potřebné pro zvážení práv a zájmů před vydáním EVP.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0090"><NO.P>90.</NO.P><TXT>Soudní dvůr judikoval, že výraz <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0098" ID="QS0098"/>justiční orgán<QUOT.END REF.START="QS0098" CODE="201C" ID="QE0098"/> se neomezuje <QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0099" ID="QS0099"/>na označení pouze soudců či soudů členského státu, ale umožňuje šíře zahrnout orgány povolané k účasti na výkonu trestního soudnictví<QUOT.END REF.START="QS0099" CODE="201C" ID="QE0099"/><NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0046"><P>Rozsudek OG a PI (Státní zastupitelství v Lübecku a Cvikově), bod 50.</P></NOTE>, nicméně vždy s vyloučením správních orgánů, které spadají pod moc výkonnou<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0047"><P>Rozsudek ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20161110">10. listopadu 2016</DATE>, <NAME.CASE>Poltorak</NAME.CASE> (<NO.CASE>C‑452/16 PPU</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2016:858">EU:C:2016:858</NO.ECLI>), bod <REF.NP.ECR REF="NP0035">35</REF.NP.ECR></REF.DOC.ECR>.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0091"><NO.P>91.</NO.P><TXT>Aniž by nutně požívalo nezávislosti charakteristické pro soudy, není státní zastupitelství institucí podléhající výkonné moci ve smyslu podřízení a subordinace, které jsou vlastní správním orgánům. Je pravda, že v některých právních systémech mohou státní zástupci dostávat od výkonné moci individuální pokyny, ale i tak požívají autonomního <HT TYPE="ITALIC">statusu</HT>, který je odlišuje od orgánů výkonné moci<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0048"><P>Podřízení státního zastupitelství individuálním pokynům výkonné moci znamená, že nemůže vydat EZR [rozsudek OG a PI (Státní zastupitelství v Lübecku a Cvikově)], nebrání však tomu, aby vydalo EVP [rozsudek Staatsanwaltschaft Wien (Padělané platební příkazy)].</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0092"><NO.P>92.</NO.P><TXT>Institucionální postavení státního zastupitelství coby garanta zákonnosti před soudy z něj činí skutečného účastníka na výkonu spravedlnosti, protože nehájí výlučně ani hlavně zájmy veřejné správy, nýbrž obecně naplňování zákona. Proto článek 2 směrnice 2014/41 staví státní zastupitelství na roveň soudům<NOTE TYPE="FOOTNOTE" NUMBERING="ARAB" NUMBERING.CONTINUED="YES" NOTE.ID="E0049"><P>V rozsudku ze dne <REF.DOC.ECR><DATE ISO="20210302">2. března 2021</DATE>, <NAME.CASE>Prokuratuur (Podmínky přístupu k údajům o elektronické komunikaci),</NAME.CASE> <NO.CASE>C‑746/18</NO.CASE>, <NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2021:152">EU:C:2021:152</NO.ECLI></REF.DOC.ECR>, ve specifickém případě přístupu k provozním a lokalizačním údajům pro účely přípravného řízení, vyložil Soudní dvůr směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne <DATE ISO="20020712">12. července 2002</DATE> o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací (směrnice o soukromí a elektronických komunikacích) (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="201" PAGE.FIRST="37" DATE.PUB="2002">Úř. věst. 2002, L 201, s. 37</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 13/29, s. 514; oprava <REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="290" PAGE.FIRST="11" DATE.PUB="2014">Úř. věst. 2014, L 290, s. 11</REF.DOC.OJ>), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/136/ES ze dne <DATE ISO="20091125">25. listopadu 2009</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="337" PAGE.FIRST="11" DATE.PUB="2009">Úř. věst. 2009, L 337, s. 11</REF.DOC.OJ>), v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která přiznává státnímu zastupitelství pravomoc povolit uvedený přístup, když vede přípravné řízení a případně vykonává úlohu veřejného žalobce.</P></NOTE>.</TXT></NP.ECR><NP.ECR IDENTIFIER="NP0093"><NO.P>93.</NO.P><TXT>Výkon vyšetřovacích funkcí, obdobných, jaké má státní zastupitelství, v jednotlivých případech neznamená, že Finanzamt přestane být správním orgánem a jako takový není strukturálně a funkčně podřízen hierarchii správních orgánů, a zejména, že nepostrádá nezbytnou pravomoc k provedení potřebného posouzení a zvážení vyžadovaného směrnicí 2014/41. Toto posouzení jde nad rámec zohlednění konkrétního zájmu daňových orgánů a zahrnuje obecný zájem státu jako celku a záruku základních práv občanů.</TXT></NP.ECR></GR.SEQ></GR.SEQ><?PAGE NO="15"?><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><NP><NO.P><HT TYPE="BOLD">V.</HT></NO.P><TXT><HT TYPE="BOLD">Závěry</HT></TXT></NP></TI></TITLE><NP.ECR IDENTIFIER="NP0094"><NO.P>94.</NO.P><TXT>Na základě výše uvedeného navrhuji Soudnímu dvoru odpovědět Procura Distrettuale della Repubblica presso il Tribunale Ordinario di Trento (Okresní státní zastupitelství u soudu v Trentu, Itálie) takto:</TXT><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" REF.END="QE0100" ID="QS0100"/>Článek 2 písm. c) bod ii) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/41/EU ze dne <DATE ISO="20140403">3. dubna 2014</DATE> o evropském vyšetřovacím příkazu v trestních věcech musí být vykládán v tom smyslu, že neumožňuje členskému státu zprostit vnitrostátní správní orgány příslušné v oblasti daní, a to ani tehdy, když jsou oprávněny vést vyšetřování v určitých trestních řízeních, povinnosti požádat před předáním evropského vyšetřovacího příkazu vykonávajícímu orgánu o jeho potvrzení soudcem, soudem, vyšetřujícím soudcem nebo státním zástupcem ve vydávajícím státě.<QUOT.END REF.START="QS0100" CODE="201C" ID="QE0100"/></P></QUOT.S></NP.ECR></GR.SEQ></CONTENTS.CONCLUSION></CONCLUSION>