null

STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA

RIMVYDASE NORKUSE

přednesené dne 3. září 2026(1)

Věc C‑218/25 [Wompou](i)

BC

proti

Minister van Asiel en Migratie

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podal Rechtbank Den Haag, zittingsplaats Amsterdam (Okresní soud v Haagu zasedající v Amsterdamu, Nizozemsko)]

„ Řízení o předběžné otázce – Přistěhovalecká politika – Směrnice 2008/115/ES – Zajištění za účelem navrácení – Podmínky zajištění – Článek 16 odst. 1 – Zvláštní zajišťovací zařízení – Donucení nezbytná k zajištění účinného vyhoštění – Zákonnost dodatečných omezení nebo donucení – Články 1, 6, 7 a 11 Listiny základních práv Evropské unie – Rozsah soudního přezkumu“






I.      Úvod

1.        Projednávaná žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Rechtbank Den Haag, zittingsplaats Amsterdam (Okresní soud v Haagu zasedající v Amsterdamu, Nizozemsko) se týká podmínek zajištění státního příslušníka třetí země, o jehož navrácení probíhá řízení podle směrnice 2008/115/ES(2). Soudní dvůr má objasnit a rozvinout svou stávající judikaturu k čl. 16 odst. 1 první větě směrnice 2008/115, který stanoví, že zajištění takového státního příslušníka třetí země se zpravidla vykonává ve „zvláštních zajišťovacích zařízeních“.

2.        Pojem „zvláštní zajišťovací zařízení“ není ve směrnici 2008/115 definován. Nicméně v rozsudku ve věci Landkreis Gifhorn(3) Soudní dvůr mimo jiné uvedl, že takové zařízení „se vyznačuje uspořádáním a vybavením prostor, jakož i podmínkami organizace a fungování, které mohou nutit neoprávněně pobývajícího státního příslušníka třetí země, který je tam umístěn, aby trvale pobýval v omezeném a uzavřeném prostoru, přičemž takové donucení musí být omezeno na to, co je nezbytně nutné k zajištění účinné přípravy jeho vyhoštění“(4). Kromě toho platí, že, účelem zajištění v takovém zařízení není vykonání trestu a musí být co možná nejvíce bráněno tomu, aby se podobalo uvěznění ve vězeňském prostředí.

3.        Soudní dvůr má nyní mimo jiné blíže upřesnit, co je třeba rozumět požadavkem na omezení takového donucení na to, co je „nezbytně nutné k zajištění účinné přípravy [...] vyhoštění.“ Nadto je Soudní dvůr žádán o posouzení, zda a případně v jakém rozsahu mohou členské státy stanovit dodatečná omezení, která přímo nesouvisejí s cílem zajištění(5). Soudní dvůr byl dále vyzván, aby objasnil rozsah soudního přezkumu, který by vnitrostátní soudy měly uplatňovat při posuzování takových omezení.

4.        Projednávaná žádost byla podána v rámci sporu mezi BC, státním příslušníkem třetí země, a Minister van Asiel en Migratie (ministr pro azyl a migraci, Nizozemsko; dále jen „ministr“), který se týká zajištění žalobce v rámci Justitieel Complex Schiphol (Justiční komplex Schiphol, Nizozemsko; dále jen „JCS“).

II.    Právní rámec – právo Evropské unie

5.        Článek 16 směrnice 2008/115, nadepsaný „Podmínky zajištění“, stanoví:

„1.      Zajištění se zpravidla vykonává ve zvláštních zajišťovacích zařízeních. Nemůže-li členský stát poskytnout ubytovací prostor ve zvláštním zajišťovacím zařízení a musí-li se uchýlit k umístění ve věznici, musí být zajištění státní příslušníci třetí země odděleni od běžných vězňů.

2.      Zajištěným státním příslušníkům třetí země se na požádání umožní navázat včas kontakt s právními zástupci, rodinnými příslušníky a příslušnými konzulárními orgány.

3.      Zvláštní pozornost se věnuje postavení zranitelných osob. Poskytuje se neodkladná zdravotní péče a základní léčba.

[...]

5.      Zajištěným státním příslušníkům třetích zemí se pravidelně poskytují informace o pravidlech platných v zajišťovacím zařízení a o jejich právech a povinnostech [...]“

III. Spor v původním řízení a předběžné otázky

6.        Rozhodnutím ministra ze dne 21. února 2025 byl BC odepřen vstup do Nizozemska na základě článku 14 nařízení 2016/399(6) ve spojení s článkem 6 tohoto nařízení. Téhož dne byl BC zajištěn v JCS na základě samostatného rozhodnutí přijatého podle čl. 6 odst. 1 a 2 Vreemdelingenwet 2000 (zákon o cizincích z roku 2000) ze dne 23. listopadu 2000(7) ve spojení s čl. 6 odst. 6 tohoto zákona.

7.        BC podal proti tomu rozhodnutí o zajištění opravný prostředek k předkládajícímu soudu(8). Tvrdil, že jeho zajištění bylo protiprávní, jelikož JCS není „zvláštním zajišťovacím zařízením“ ve smyslu čl. 16 odst. 1 první věty směrnice 2008/115. Vycházel z rozsudku vydaného předkládajícím soudem v jiné věci dne 31. ledna 2025, v němž tento soud konstatoval, že JCS není „zvláštním zajišťovacím zařízením“(9). Předkládající soud založil své posouzení na kontrole JCS, kterou provedl v souvislosti se dvěma věcmi, které projednával(10). Ministr tvrdil, že Raad van State (Státní rada, Nizozemsko) rozsudkem ze dne 26. února 2025(11) zrušila rozsudek předkládajícího soudu ze dne 31. ledna 2025 a konstatovala, že JCS představuje „zvláštní zajišťovací zařízení“. Podle ministra JCS musí být považováno za „zvláštní zajišťovací zařízení“ ve smyslu čl. 16 odst. 1 první věty směrnice 2008/115. Ministr má za to, že podmínky zajištění BC nejsou protiprávní.

8.        Předkládající soud uvádí, že Raad van State (Státní rada) ve svém rozsudku ze dne 26. února 2025 uvedla, že omezení, jejichž cílem je zajistit bezpečnost státních příslušníků třetích zemí nebo personálu, mohou být nezbytná, i když přímo nesouvisejí s cílem navrácení zajištěné osoby. Předkládající soud uznává, že je v zásadě vázán judikaturou Raad van State (Státní rada), jež je nejvyšším nizozemským správním soudem. Nicméně vzhledem k tomu, že je povinen uplatňovat unijní právo, a s ohledem na své přetrvávající pochybnosti, pokud jde o výklad pojmu „zvláštní zajišťovací zařízení“ uvedeného v čl. 16 odst. 1 první větě směrnice 2008/115, rozhodl se přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

„1)      Postupuje členský stát v souladu s článkem 16 [směrnice 2008/115], pokud běžně používá zajišťovací zařízení, v němž jsou jak cizinci ve smyslu [směrnice 2008/115], tak vězni umístěni na různých odděleních a odděleně od sebe, přičemž oddělení jsou z hlediska budovy a vybavení identická a, je-li to potřeba, v praxi rovněž zaměnitelná?

2)      Je pro odpověď na výše uvedenou otázku relevantní, zda se pro zajištění vězňů a osob zajištěných podle cizineckého práva používají společná zařízení a zda přitom může docházet ke kontaktům mezi osobami zajištěnými podle cizineckého práva a vězni? Co se rozumí pod pojmem ‚umístěny odděleně‘? Znamená to, že není povolen žádný kontakt? Je-li odpověď záporná: Jaký kontakt je pak povolen?

3)      Co se rozumí pod pojmem ‚v míře striktně nezbytné‘ pro dosažení cíle [zajištění] ve smyslu odůvodnění Soudního dvora uvedeného v [rozsudku ve věci Landkreis Gifhorn]? Znamená to, že omezení není per definitionem přípustné, pokud neexistuje přímá souvislost mezi tímto omezením a cílem zajištění, tedy bojem proti protiprávním vstupům?

4)      Pokud by měl mít členský stát možnost zavést dodatečná omezení, která přímo nesouvisejí s cílem zajištění, jaké podmínky musí tato omezení splňovat, aby bylo zajištěno plné dodržování základních práv cizince, zejména práva na respektování lidské důstojnosti, práva na svobodu, práva na respektování soukromého a rodinného života a svobody informací ve smyslu článků 1, 6, 7 a 11 Listiny základních práv Evropské unie?

5)      Pokud smí členský stát stanovit dodatečná omezení, která přímo nesouvisejí s cílem zajištění, jak má soud prvního stupně posoudit zákonnost těchto omezení? Jedná se o úplné, nebo omezené posouzení?

6)      Jaké okolnosti musí soud zohlednit při posuzování otázky, zda jsou podmínky zajištění v zařízení takové, aby co možná nejvíce bránily tomu, aby se zajištění státního příslušníka třetí země podobalo uvěznění ve vězeňském prostředí, kterým se vyznačuje zajištění za účelem trestu?

7)      Může se soud v otázce, zda se jedná o zvláštní zajišťovací zařízení, omezit na srovnání způsobu, jakým je organizováno zajištění podle cizineckého práva a podle trestního práva?“

IV.    Řízení před Soudním dvorem

9.        Předkládající soud požádal o projednání této žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce v naléhavém řízení o předběžné otázce upraveném v článku 107 jednacího řádu Soudního dvora. Dne 7. dubna 2025 předkládající soud v odpovědi na otázky Soudního dvora uvedl, že BC již není v JCS zajištěn, neboť byl navrácen do země svého původu. Rozhodnutím ze dne 8. dubna 2025 druhý senát Soudního dvora zamítl žádost o projednání této žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce v naléhavém řízení z důvodu, že nebylo zjištěno, že by byly splněny podmínky stanovené v článku 107 jednacího řádu.

10.      Předkládající soud také požádal, aby tato žádost o rozhodnutí o předběžné otázce byla projednána ve zrychleném řízení upraveném v článku 105 jednacího řádu Soudního dvora. Usnesením ze dne 3. června 2025 předseda Soudního dvora tuto žádost zamítl.

11.      Písemná vyjádření předložili BC, německá a nizozemská vláda, jakož i Evropská komise.

12.      S ohledem na žádost Soudního dvora omezím své stanovisko v projednávané věci na třetí, čtvrtou a pátou otázku položenou Rechtbank Den Haag, zittingsplaats Amsterdam (Okresní soud v Haagu zasedající v Amsterdamu).

V.      Analýza

A.      Ke třetí a čtvrté předběžné otázce

13.      Podstatou třetí a čtvrté otázky předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je, zda a případně za jakých podmínek jsou přípustná dodatečná omezení nebo donucení jiná než ta, která jsou striktně nezbytná k zajištění účinné přípravy vyhoštění nebo výkonu vyhoštění neoprávněně pobývajícího státního příslušníka třetí země. V tomto ohledu předkládající soud uvedl řadu konkrétních omezení ukládaných zajištěným osobám v JCS, která zjistil během kontroly uvedené v bodě 7 tohoto stanoviska.

14.      Předkládající soud konstatoval, že zajištěné osoby jsou běžně v noci uzamykány v cele v době od 22:00 do 08:00 hodin. Vzhledem k tomu, že tyto osoby nemohou oddělení, v němž jsou zadržovány, samy ze své vůle opustit, předkládající si soud klade otázku, zda je takové uzamykání během noci nezbytné pro účely jejich navrácení do země původu. Předkládající soud konstatoval, že se uplatňuje i několik dalších omezení. Mezi ně patří požadavek, aby celu sdílely dvě osoby, požadavek na doprovod při využívání venkovních prostor, nemožnost volně využívat lékařskou službu nebo obracet se na právníka, povinnost podstoupit „kontrolu bezpečnostním detektorem“ po setkání s třetími osobami, použití kamerového dohledu během návštěv, nemožnost volného přístupu k osobním mobilním telefonům, omezený přístup k internetu a povinnost požádat o pomoc vězeňského dozorce při provádění každodenních činností, jako je vaření nebo vyjímání potravin z mrazáku.

15.      Hlavním cílem směrnice 2008/115 je vypracování účinné politiky pro vyhošťování a dobrovolný návrat při plném respektování základních práv a důstojnosti dotyčných osob(12). Článek 15 směrnice 2008/115 umožňuje za určitých vymezených okolností zajištění neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí za účelem zaručení účinnosti řízení o navrácení. V souladu s čl. 15 odst. 1 směrnice 2008/115 tedy platí, že nemohou-li být v konkrétním případě účinně uplatněna jiná dostatečně účinná, avšak mírnější donucovací opatření, mohou členské státy zajistit pouze státního příslušníka třetí země, o jehož navrácení probíhá řízení, za účelem přípravy návratu nebo výkonu vyhoštění, zejména v případě, že „hrozí nebezpečí skrývání se“, nebo pokud „[se] dotčený státní příslušník třetí země [...] vyhýbá přípravě návratu či uskutečňování vyhoštění nebo je jinak ztěžuje.“ Jakékoli zajištění musí trvat co nejkratší dobu, a pouze dokud jsou s náležitou pečlivostí činěny úkony směřující k vyhoštění. Bod 16 odůvodnění směrnice 2008/115 uvádí, že „[v]yužití zajištění za účelem vyhoštění by mělo být omezeno a mělo by podléhat zásadě proporcionality, pokud jde o použité prostředky a sledované cíle [...]“. Tyto členské státy tak mohou dotčenou osobu zbavit osobní svobody jejím zajištěním pouze v případě, kdy výkon rozhodnutí o navrácení formou vyhoštění může být s ohledem na posouzení každé konkrétní situace ohrožen jednáním této osoby(13).

16.      Zajištění na základě směrnice 2008/115 v rámci řízení o navrácení v důsledku neoprávněného pobytu představuje závažný zásah do práva na svobodu, které je zakotveno v článku 6 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“)(14). Takové zajištění tedy představuje striktně vymezené a výjimečné opatření, které je přípustné pouze v případě, že se mírnější donucovací opatření ukáží jako nedostatečná.

17.      Článek 16 směrnice 2008/115 stanoví hmotněprávní podmínky takového zajištění. Podle čl. 16 odst. 1 první věty směrnice 2008/115 musí být zajištění neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí pro účely vyhoštění vykonáváno zpravidla ve „zvláštních zajišťovacích zařízeních“. Podle čl. 16 odst. 1 druhé věty směrnice 2008/115 platí, že „[n]emůže-li členský stát poskytnout ubytovací prostor ve zvláštním zajišťovacím zařízení a musí-li se uchýlit k umístění ve věznici, musí být zajištění státní příslušníci třetí země odděleni od běžných vězňů.“ Druhá věta čl. 16 odst. 1 směrnice 2008/115 tudíž stanoví výjimku ze zásady, že zajištění neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí za účelem vyhoštění musí být vykonáváno ve „zvláštních zajišťovacích zařízeních“, která musí být jako taková vykládána striktně(15). Soudní dvůr v rozsudku Landkreis Gifhorn konstatoval, že zajištění v takovém zvláštním zajišťovacím zařízení představuje donucovací opatření, které dotčenou osobu zbavuje svobody pohybu a odděluje ji od zbytku obyvatelstva, neboť jí ukládá, aby se neustále zdržovala v omezeném a uzavřeném prostoru(16). Vzhledem k tomu, že účelem opatření spočívajících v zajištění ve smyslu směrnice 2008/115 není stíhání nebo trestání trestných činů, Soudní dvůr požadoval, aby se zařízení a podmínky zajištění odlišovaly od běžných podmínek výkonu trestů odnětí svobody ve věznicích(17). Kromě toho musí být podmínky zajištění nastaveny takovým způsobem, aby byla dodržována jak základní práva zaručená Listinou, tak práva zakotvená v čl. 16 odst. 2 až 5 a v článku 17 směrnice 2008/115(18). V tomto ohledu bod 17 odůvodnění směrnice 2008/115 stanoví mimo jiné, že „[s]e zajištěnými státními příslušníky třetích zemí by se mělo zacházet důstojně, za dodržování jejich základních práv a v souladu se zásadami lidskosti a s mezinárodním a vnitrostátním právem [...]“.

18.      Ačkoliv Soudní dvůr ve věci Landkreis Gifhorn uvedl, že omezení svobody pohybu neoprávněně pobývajícího státního příslušníka třetí země musí být omezeno na to, co je striktně nezbytné k zajištění účinné přípravy jeho vyhoštění, přičemž toto omezení nesmí mít povahu trestu, čl. 16 odst. 5 směrnice 2008/115 tím, že požaduje, aby byly zajištěným státním příslušníkům třetích zemí pravidelně poskytovány informace o pravidlech platných v zajišťovacím zařízení a o jejich právech a povinnostech, výslovně předpokládá zavedení pravidel(19) a povinností jiných než omezení svobody pohybu v uzavřeném prostoru(20). Taková pravidla a povinnosti jsou rovněž jasně předpokládána v rozsudku Landkreis Gifhorn(21).

19.      Nicméně s ohledem na skutečnost, že zajištění na základě směrnice 2008/115 je samo o sobě donucovacím opatřením, které představuje závažný zásah do práva na svobodu zakotveného v článku 6 Listiny(22), mám za to, že další pravidla a povinnosti, která toto právo dále omezují nebo omezují jiná práva a svobody zakotvená v Listině, musí být v souladu s čl. 52 odst. 1 Listiny. Je třeba rovněž zdůraznit, že taková pravidla a povinnosti nemohou mít povahu trestu ani nemohou vést k tomu, že podmínky zajištění na základě směrnice 2008/115 budou podobné běžným podmínkám výkonu trestů odnětí svobody ve věznicích(23).

20.      V souladu s čl. 52 odst. 1 Listiny musí být každé omezení výkonu práv a svobod uznaných Listinou stanoveno zákonem, musí respektovat podstatu dotčených práv a svobod a při dodržení zásady proporcionality musí být nezbytné a skutečně odpovídat cílům obecného zájmu, které uznává Unie, nebo potřebě ochrany práv a svobod druhého(24). Domnívám se, že nezbytná a přiměřená omezení práv zajištěných osob mohou být tedy uložena mimo jiné za účelem zabránění nepokojům v zajišťovacím zařízení a ochrany práv a svobod jiných osob, zejména ostatních zajištěných osob a členů personálu. Taková omezení jsou nezbytným a neodmyslitelným aspektem při zajišťování účinné přípravy vyhoštění zajištěné osoby, jak to vyžaduje rozsudek Landkreis Gifhorn.

21.      Při posuzování přiměřenosti omezení výkonu práv a svobod uznaných Listinou je třeba zkoumat jak individuální, tak i kumulativní účinky omezení. Kromě toho by měla být zohledněna průměrná doba trvání zajištění v zařízení.

22.      Právo ukládat taková omezení lze uplatňovat za splnění důležitých podmínek. Členské státy jsou při provádění směrnice 2008/115 povinny respektovat zákaz nelidského či ponižujícího zacházení, jak vyplývá z článku 4 Listiny. Tento zákaz je absolutní a nevztahuje se na něj žádná výjimka(25). Článek 4 Listiny vyžaduje, aby osoba zadržená v rámci systému trestního soudnictví byla vězněna v podmínkách, jež zaručují respektování lidské důstojnosti, aby podmínky výkonu uloženého opatření nepředstavovaly pro dotyčného takový stav tísně či takové břemeno, jež by svou intenzitou převyšovaly nevyhnutelnou míru strádání spojenou s vězněním, a aby s ohledem na praktické požadavky výkonu trestu odnětí svobody bylo přiměřeným způsobem postaráno o zdraví a o dobré životní podmínky vězně(26). Tyto minimální požadavky platí tím spíše pro zajištění státních příslušníků třetích zemí na základě směrnice 2008/115(27).

23.      Mám za to, že pravidla a povinnosti zavedené v souladu s čl. 16 odst. 5 směrnice 2008/115 jsou v zásadě v souladu s požadavkem stanoveným v čl. 52 odst. 1 Listiny, a sice že jsou „stanoveny zákonem“(28), jestliže splňují požadavky srozumitelnosti, předvídatelnosti, dostupnosti a ochrany před svévolí(29). Aby bylo zaručeno dodržení těchto požadavků, musí být zajištěnému státnímu příslušníkovi třetí země při příjezdu do zajišťovacího zařízení nebo bezprostředně poté systematicky poskytnuta písemná kopie „[informací] o pravidlech platných v zajišťovacím zařízení a o [jeho] právech a povinnostech“ podaných v jasném jazyce(30)(31). Tyto informace musí být rovněž poskytnuty v jazyce, kterému rozumí nebo o němž se lze důvodně domnívat, že mu rozumí(32). Nadto by měl personál zajišťovacího zařízení na požádání vynaložit přiměřené úsilí, aby tato pravidla dále vysvětlil(33). Ve Zprávě pro vládu Nizozemska o pravidelné návštěvě Nizozemského království, kterou CPT vykonal ve dnech 10. až 25. května 2022(34), bylo uvedeno, že v JCS „[mohla] delegace [...] sama vypozorovat, že personál věnoval poměrně značný čas vysvětlování práv a domácího řádu nově příchozím osobám, které rovněž obdržely určité písemné dokumenty“(35).

24.      Před posouzením konkrétních obav vznesených předkládajícím soudem, pokud jde o podmínky zajištění v JCS, je třeba připomenout, že v rámci řízení zahájeného podle článku 267 SFEU není v pravomoci Soudního dvora, aby uplatnil pravidla unijního práva na konkrétní případ. Je tedy na předkládajícím soudu, aby provedl právní kvalifikaci nezbytnou pro řešení sporu v původním řízení. Soudnímu dvoru naproti tomu přísluší poskytnout mu veškerá nezbytná vodítka, která jej při tomto posouzení povedou(36).

25.      Úvodem je třeba zdůraznit, že pokud jde o materiální podmínky, za nichž jsou státní příslušníci třetích zemí zajišťováni v JCS, nic nenasvědčuje tomu(37), že by tyto podmínky byly nehygienické nebo žalostné(38). Na rozdíl od toho, co tvrdí BC, navíc skutečnost, že se podmínky zajištění v JCS liší od podmínek jiných zajišťovacích zařízení v Nizozemsku nebo jsou přísnější, sama o sobě neznamená, že jsou podmínky v JCS nedostačující zejména s ohledem na článek 16 směrnice 2008/115.

26.      Pokud jde o specifickou situaci BC, jedná se o dospělou osobu mužského pohlaví, která podle všeho není doprovázena svou rodinou. Nic ve spise předloženém Soudnímu dvoru nenasvědčuje tomu, že by se jednalo o zranitelnou osobu ve smyslu čl. 3 bodu 9 směrnice 2008/115 nebo že by trpěla jakoukoliv nemocí, která by si vyžadovala neodkladnou zdravotní péči. Z toho vyplývá, s výhradou ověření předkládajícím soudem, že se v projednávané věci nepoužije ani čl. 16 odst. 3 první věta, ani článek 17 směrnice 2008/115. Nic také nenasvědčuje tomu, že by BC představoval riziko sám pro sebe či pro jiné zajištěné osoby ani že by představoval hrozbu pro některý ze základních zájmů společnosti nebo vnitřní či vnější bezpečnost dotčeného členského státu. Pravidla týkající se mimořádných situací stanovená v článku 18 směrnice 2008/115, která umožňují zejména odchylky od podmínek stanovených v čl. 16 odst. 1 této směrnice, podle všeho navíc nejsou v projednávané věci relevantní. Mimoto se nejeví, že by doba trvání zajištění BC v JCS byla nepřiměřeně dlouhá, neboť trvala nejvýše jeden a půl měsíce.

27.      Předkládající soud však vyjádřil obavy, zejména pokud jde o dvoumístné cely a omezení volného pohybu zajištěných osob v rámci JCS. Podle tohoto soudu umožňují dvoumístné cely v JCS o rozloze 13,4 m2 omezený pohyb kvůli přítomnosti koupelny a nábytku.

28.      Existence vícemístných pokojů nebo cel je v informačním přehledu CPT zcela zjevně předvídána, za předpokladu, že jsou „vybaveny stoly a židlemi v počtu dostatečném pro počet umístěných osob“(39). Ze spisu předloženého Soudnímu dvoru nikterak nevyplývá(40), že by dotčené cely byly nedostatečně vybaveny pro obsazení dvěma osobami(41). Jestliže JCS vyžaduje, aby zajištěné osoby sdílely cely, musí přijmout přiměřená opatření k zajištění toho, aby existovaly dostatečné záruky na ochranu jejich bezpečnosti a dobrých životních podmínek. Tato opatření by mohla zahrnovat například posouzení rizik spojených se sdílením cely(42), systémy varování pro rychlý zásah nebo jiná taková preventivní opatření(43). Je na předkládajícím soudu, aby ověřil existenci a přiměřenost takových opatření.

29.      Ačkoli podle článku 4 Listiny existuje silná domněnka špatného zacházení, pokud je osobní prostor, kterým disponuje uvězněná osoba v rámci věznice(44), menší než 3 m2 ve společné cele(45), je zřejmé, že dvoumístné cely v JCS tuto „minimální“ plochu více než dvojnásobně překračují. Kromě toho může být omezený osobní prostor kompenzován dostačujícím volným pohybem mimo celu a přiměřenými činnostmi mimo celu(46).

30.      Ve své žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce předkládající soud uvedl, že JCS je rozdělen do zón o maximální kapacitě 45 až 48 zajištěných osob pro každou zónu. Zajištěné osoby mají v každé zóně JCS od 08:00 do 21:30 hodin přístup do centrální části (154,4 m2), do prostoru pro ticho nebo rozjímání (82,3 m2), do kuchyně (15,9 m2) a do vnitřního rekreačního areálu (53,2 m2). K dispozici je rovněž venkovní rekreační areál (644,8 m2), který je částečně zastřešen a k němuž mají zajištěné osoby přístup během dne, jsou-li doprovázeny příslušným členem personálu JCS.

31.      Předkládající soud rovněž uvedl, že kromě sledování televize, poslechu hudby a čtení(47) mají zajištěné osoby možnost věnovat se celé řadě činností, jako je vaření, hraní stolního tenisu, stolního fotbalu, holandského billiardu, hraní videoher (PlayStation), hraní deskových her, fotbalu, basketbalu a zahradničení(48). Požadavek na přítomnost nebo pomoc členů personálu při provádění určitých činností, jako je vaření nebo využívání venkovních prostor(49), lze připustit, pokud je odůvodněn legitimními cíli(50) a jeho splnění není bezdůvodně odpíráno či odkládáno(51).

32.      Je tedy na předkládajícím soudu, aby provedl celkové posouzení přiměřenosti osobního prostoru pro život, který mají zajištěné osoby k dispozici, ve spojení s možností volného pohybu mimo celu a činností mimo celu, jakož i skutečné doby trvání tohoto volného pohybu za účelem ověření toho, zda jsou dotčené podmínky s ohledem na (nikoliv trestněprávní) postavení zajištěných osob přiměřené. Předkládající soud by měl zejména ověřit, zda celkové či kumulativní podmínky zajištění nejsou vězeňské povahy nebo nemají povahu trestu nebo zda nepoškozují lidskou důstojnost.

33.      Pokud jde o uzamykání zajištěných osob v JCS v době mezi 22:00 a 08:00 hodinou, jedná se o omezení volného pohybu zajištěných osob v rámci samotného JCS. Ve své žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce předkládající soud uvedl, že ministr považoval toto uzamykání za nezbytné k zajištění bezpečnosti státních příslušníků třetích zemí, jelikož jejich zajištění může vyvolávat pocity úzkosti nebo frustrace. Ministr má za to, že zajištěním státních příslušníků třetích zemí přebírá odpovědnost za jejich dobré životní podmínky(52). Předkládající soud se domnívá, že obavy o bezpečnost vznesené ministrem by mohly být případně vyřešeny méně omezujícími opatřeními, jako je umožnění zajištěným osobám zamykat své cely v noci zevnitř nebo zvýšení počtu personálu(53).

34.      Podle mého názoru může být dotčené uzamykání potřebné nejen k zajištění bezpečnosti zajištěných osob, ale také k ochraně jejich zdraví a dobrých životních podmínek, jestliže tím bude zaručeno, že se budou nacházet v prostředí, v němž si mohou zajistit dostatečnou spánkovou regeneraci, a to jak z hlediska kvality, tak i délky spánku, v klidném a relativně tichém prostředí(54). Předkládající soud by tak měl ověřit zejména cíl (resp. cíle) omezení a to, zda je (resp. jsou) v obecném zájmu nebo zda chrání práva zajištěných osob, a přezkoumat přiměřenost omezení, zvláště s ohledem na dobu jeho trvání(55). Zpráva CPT o Nizozemsku z roku 2023 uvádí, že „je pozitivní, že v [JCS] mohli cizí státní příslušníci zbavení svobody využívat politiky otevřených dveří po celý den [cely byly v rámci běžného režimu otevřené od [08:00] do [21:00] hodin]“(56). Kromě toho předkládající soud uvedl, že každá dvoumístná cela má sociální zařízení, takže přístup k těmto zařízením není v noci omezen(57). Navíc nic ve spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, nenasvědčuje tomu, že by se zajištěné osoby nemohly v případě nutnosti během dotčených časových úseků obrátit na personál JCS nebo že by jim bylo bráněno číst si nebo sledovat televizi v noci ve svých celách.

35.      Pokud jde o možnost zajištěných osob obrátit se na právníka, čl. 16 odst. 2 směrnice 2008/115 výslovně stanoví, že zajištěným osobám(58)musí být včas umožněno navázat kontakt s právními zástupci. Podle mého názoru čl. 16 odst. 2 směrnice 2008/115 konkretizuje článek 47 Listiny, který zakotvuje právo na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces, jakož i čl. 48 odst. 2 Listiny, který zaručuje respektování práva na obhajobu. Zajištěné osoby tak mají právo na přístup k právníkovi dostatečně včas a takovým způsobem, který jim umožňuje prakticky a účinně uplatňovat svá práva(59). Předkládající soud musí ověřit, zda je takový přístup účinný a včasný. Skutečnost, že zajištěná osoba musí být doprovázena členem personálu JCS, aby se setkala se svým právníkem v místnosti určené zejména k tomuto účelu, nezasahuje do práva na přístup k právnímu zastoupení za podmínky, že samotná schůzka se může konat v soukromí(60).

36.      Pokud jde o možnost zajištěných osob svobodně využívat lékařské služby, čl. 16 odst. 3 druhá věta směrnice 2008/115 stanoví, že „[se] [poskytuje] [...] neodkladná zdravotní péče a základní léčba.“ Kromě toho z článku 35 Listiny, jakož i z článku 9 SFEU, čl. 114 odst. 3 SFEU a čl. 168 odst. 1 SFEU vyplývá, že při vymezení a provádění všech politik a činností Unie musí být zajištěn vysoký stupeň ochrany lidského zdraví(61). Podle mého názoru by měla být lékařská péče poskytována včas a bez zbytečného odkladu s přihlédnutím k závažnosti a naléhavosti případu. Pokud se nejedná o naléhavou situaci, není nepřiměřené očekávat, že si zajištěná osoba sjedná termín návštěvy zdravotnického zařízení a konzultaci s kvalifikovaným zdravotnickým pracovníkem, jako je lékař nebo zdravotní sestra(62). Je na předkládajícím soudu, aby ověřil, zda jsou požadavky stanovené v čl. 16 odst. 3 druhé větě směrnice 2008/115 náležitě splněny. Skutečnost, že zajištěná osoba musí být při návštěvě zdravotnického zařízení doprovázena členem personálu JCS, nezasahuje do práva na přístup k lékařské péči, pokud se samotná návštěva může uskutečnit v soukromí(63).

37.      Předkládající soud rovněž vyjádřil obavy ohledně kontroly zajištěných osob pomocí „bezpečnostního detektoru“(64) po schůzce s třetími osobami(65) a ohledně používání kamerového dohledu během návštěv. Předmětné kontroly a dohled v zásadě omezují právo zajištěných osob na respektování soukromého života podle článku 7 Listiny a na ochranu osobních údajů, které se jich týkají, podle článku 8 Listiny(66).

38.      Ačkoli kontrola zajištěných osob pomocí bezpečnostního detektoru po proběhnutí návštěv nepochybně směřovala k odhalení jakýchkoli skrytých a nedovolených předmětů(67), předkládající soud neposkytl žádné podrobné informace o povaze této kontroly. Předkládající soud navíc neuvedl účel, povahu, rozsah ani dobu trvání kamerového dohledu v JCS, zejména během návštěv.

39.      Zásadně platí, že kontrola zajištěných osob pomocí bezpečnostního detektoru a kamerový dohled nad návštěvami představují automatizované zpracování osobních údajů ve smyslu čl. 4 bodu 2 GDPR(68), jestliže předmětné zařízení umožňuje shromažďovat, zaznamenávat a ukládat osobní údaje(69).

40.      Podle ustálené judikatury Soudního dvora musí být každé zpracování osobních údajů v souladu se zásadami, jimiž se řídí zpracování takových údajů, jakož i s právy „subjektu údajů“ ve smyslu čl. 4 bodu 1 GDPR, které jsou uvedeny v kapitolách II a III tohoto nařízení. Konkrétně musí být takové zpracování v souladu se zásadami zpracování těchto údajů stanovenými v článku 5 uvedeného nařízení a splňovat podmínky zákonnosti zpracování uvedené v jeho článku 6(70).

41.      Ačkoli je na předkládajícím soudu, aby ověřil, zda dotčená kontrola a dohled plně odpovídají ustanovením GDPR, zdůraznil bych několik nejdůležitějších aspektů. V souladu s čl. 5 odst. 1 písm. a) GDPR musí být osobní údaje ve vztahu k subjektu údajů zpracovávány korektně a zákonným a transparentním způsobem. Zpracování je zákonné, pokud je mimo jiné nezbytné pro splnění úkolu prováděného ve veřejném zájmu(71). Kontrola zajištěných osob pomocí bezpečnostního detektoru po proběhnutí návštěv a kamerový dohled prováděný při návštěvách a v určitých zónách JCS mohou být odůvodněny obavami o bezpečnost, jakož i potřebou chránit práva zajištěných osob a členů personálu, a mohou tedy být zákonné. V souladu se zásadou minimalizace údajů však musí být osobní údaje omezeny na nezbytný rozsah ve vztahu k účelu, pro který jsou zpracovávány(72). Pokud jde o transparentnost, takové zpracování podléhá požadavkům stanoveným v článku 13 GDPR ohledně informací poskytovaných v případě, že osobní údaje jsou získány od subjektu údajů(73).

42.      Předkládající soud rovněž zdůraznil, že zajištěné osoby nemají volný přístup ke svým osobním mobilním telefonům a mají omezený přístup k internetu. Uvedený soud odkázal zejména na rozsudek Raad van State (Státní rada) ze dne 26. února 2025, v němž byly vyjádřeny obavy ohledně omezeného přístupu k internetu v rámci JCS. Kromě toho jsou podle předkládajícího soudu zajištěné osoby povinny odevzdat v JCS při příjezdu svůj mobilní telefon, notebook nebo jiná zařízení a mají k nim pouze velmi omezený přístup, například při poradě s právníkem. Každá cela je však vybavena pevnou telefonní linkou, která zajištěným osobám umožňuje uskutečňovat externí telefonní hovory, pokud mají dostatečný kredit. Předkládající soud uvedl, že zajištěné osoby dostávají příspěvek ve výši 20 eur týdně(74).

43.      V článku 11 odst. 1 Listiny se stanoví, že „[k]aždý má právo na svobodu projevu“(75), které zahrnuje „svobodu zastávat názory a přijímat a rozšiřovat informace nebo myšlenky bez zasahování veřejné moci a bez ohledu na hranice.“ Neoprávněně pobývající státní příslušníci třetích zemí zajištění na základě směrnice 2008/115 tudíž také požívají práv přiznaných na základě článku 11 Listiny(76). Podle ustálené judikatury práva a svobody zakotvené v článku 11 Listiny nejsou absolutními výsadami, ale musí být nahlíženy ve vztahu k jejich společenské funkci. V souladu s čl. 52 odst. 1 Listiny jsou tedy přípustná jejich omezení. Avšak vzhledem k tomu, že článek 11 Listiny je jedním ze základních pilířů demokratické a pluralitní společnosti a je součástí hodnot, na kterých je podle článku 2 SEU založena Unie, musí být zásah do práv a svobod zaručených článkem 11 omezen na to, co je nezbytně nutné(77). Podle mého názoru představuje nedostatečný přístup k osobnímu mobilnímu telefonu a internetu jasné omezení práv uvedených v článku 11 Listiny a může výrazně prohloubit pocit izolace zajištěné osoby.

44.      Předkládající soud uvedl, že ministr tvrdil, že omezení přístupu k osobním mobilním telefonům bylo odůvodněno ochranou osobních údajů. Ministr neuvedl účel (či účely) omezení přístupu zajištěných osob k internetu v JCS(78).

45.      Vzhledem k tomu, že používání osobního mobilního telefonu, například k pořizování záznamů(79) jiných zajištěných osob a členů personálu takového zařízení, jako je JCS, může v zásadě porušovat jejich právo na respektování soukromého života podle článku 7 Listiny a ochranu osobních údajů, které se jich týkají, podle článku 8 Listiny(80), mám za to, že určitá omezení přístupu k osobním mobilním telefonům s fotoaparátem a nahrávacími funkcemi ze strany takového zařízení, jako je JCS(81), zaměřená na ochranu práv a zájmů ostatních zajištěných osob a členů personálu mohou být legitimní, nezbytná a přiměřená v souladu s čl. 52 odst. 1 Listiny(82).

46.      Mám nicméně za to, že téměř obecný zákaz přístupu k osobním mobilním telefonům a jiným podobným zařízením představuje nepřiměřený zásah do práv přiznaných článkem 11 Listiny, který není odůvodněn nutností zejména chránit obecný zájem nebo práva jiných osob. Toto omezení navíc nikterak výrazně nezmírňuje skutečnost, že zajištěné osoby mají v rámci JCS přístup k pevné lince, která umožňuje uskutečňovat externí hovory za podmínky, že tyto osoby mají dostatečný kredit. Je třeba zdůraznit, že podstatou přístupu k pevné telefonní lince je řešit(83) pouze jednu z mnoha funkcí moderních osobních mobilních telefonů a dalších podobných zařízení. V každém případě si zajištěná osoba bez přístupu k takovému zařízení nemusí ani pamatovat číslo (či čísla), na které (či která) chce volat(84). Zadržování takového aparátu ze strany zařízení může mimoto značně ztěžovat příjem hovorů, textových zpráv nebo e-mailů adresovaných zajištěné osobě.

47.      Předkládající soud musí posoudit, zda existuje rozumná možnost, aby zajišťovací zařízení deaktivovalo nebo zablokovalo fotoaparáty a záznamová zařízení v osobních mobilních telefonech zajištěných osob a v jiných podobných přístrojích. Případně by takové zařízení mohlo zavést opatření, která by zajištěným osobám umožnila přiměřený přístup k jejich osobním mobilním telefonům a jiným podobným přístrojům během určitých hodin a na určitých místech. Lze například uvažovat o použití kabinek upravených tak, aby nebylo možné pořizovat záznamy ostatních zajištěných osob a členů personálu. Pokud by taková opatření nebyla proveditelná, mám za to, že by zajištěným osobám mělo být v zásadě povoleno používat své vlastní SIM karty v zařízeních poskytovaných zajišťovacím zařízením, u nichž by byly funkce fotoaparátu a pořizování záznamů deaktivovány.

48.      Vzhledem k tomu, že účelem zajišťovacích opatření ve smyslu směrnice 2008/115 není stíhání ani trestání trestných činů, měly by osoby zajištěné na základě této směrnice mít v zásadě(85) kdykoli neomezený přístup k internetu(86). Tento přístup by měl být usnadněn přiměřeným přístupem k počítačovému terminálu, zejména v případech, kdy zajištěné osoby nemají přístup k chytrému telefonu nebo jiným podobným zařízením. Taková zařízení, jako je JCS, mohou blokovat přístup k určitým webovým stránkám nebo omezovat stahování, pokud je takové opatření legitimní, nezbytné a přiměřené v souladu s čl. 52 odst. 1 Listiny.

49.      Ze všech výše uvedených úvah vyplývá, že navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na třetí a čtvrtou otázku tak, že článek 16 směrnice 2008/115 musí být vykládán v tom smyslu, že v souvislosti se státními příslušníky třetích zemí zajištěnými na základě uvedené směrnice lze zavést jiná pravidla a povinnosti než omezení volného pohybu v rámci uzavřeného prostoru za předpokladu, že nemají povahu trestu ani nevedou k tomu, že by se podmínky zajištění podobaly podmínkám, za nichž se vykonávají tresty odnětí svobody ve vězeních. Pokud taková pravidla a povinnosti omezují práva a svobody zaručené Listinou, musí být v souladu s požadavky stanovenými v čl. 52 odst. 1 Listiny a dodržovat zákaz nelidského a ponižujícího zacházení stanovený v jejím článku 4.

B.      K páté předběžné otázce

50.      Podstatou páté otázky předkládajícího soudu je intenzita soudního přezkumu, který má být uplatněn, pokud jde o dodatečná omezení ukládaná státním příslušníkům třetích zemí zajištěným na základě směrnice 2008/115. S ohledem na odpověď, kterou navrhuji na třetí a čtvrtou otázku předkládajícího soudu, mám za to, že pátá otázka se týká intenzity soudního přezkumu, který má být uplatněn, pokud jde o pravidla a povinnosti uložené na základě čl. 16 odst. 5 směrnice 2008/115.

51.      Předkládající soud uvedl, že při posuzování toho, zda byla dodatečná omezení nezbytná, měl soudní přezkum provedený Raad van State (Státní rada) v jejím rozsudku ze dne 26. února 2025 omezený charakter. Raad van State (Státní rada) tak zkoumala otázku, zda byl ministr oprávněn považovat taková omezení za nezbytná, namísto toho, aby sama posoudila nezbytnost těchto omezení v rámci „přísného soudního přezkumu“. S ohledem na dotčená základní práva si předkládající soud klade otázku, zda je omezený soudní přezkum provedený Raad van State (Státní rada) přiměřený. Předkládající soud má za to, že s přihlédnutím k rozsudku Landkreis Gifhorn lze tvrdit, že vnitrostátní soud musí provést „přísný soudní přezkum“ a musí při tom zvážit všechny relevantní skutkové a právní okolnosti.

52.      Intenzita soudního přezkumu právních předpisů a aktů Unie a členských států není bezvýznamnou otázkou, neboť se dotýká překrývajících se základních ústavních aspektů, jako je dělba moci, úloha soudnictví, prostor pro uvážení, který náleží zákonodárné a výkonné moci, úroveň ochrany základních práv a právo na účinnou právní ochranu. Pokud jde o práva zakotvená v Listině, intenzita soudního přezkumu je neoddělitelně spjata s přezkumem dodržování podmínek stanovených v čl. 52 odst. 1 Listiny.

53.      V rozsudku ze dne 8. dubna 2014, Digital Rights Ireland a další(87), Soudní dvůr v podstatě uvedl, že co se týče soudního přezkumu dodržování podmínek stanovených v čl. 52 odst. 1 Listiny, jedná-li se o zásahy do základních práv, rozsah posuzovací pravomoci unijního zákonodárce může být omezený v závislosti na řadě skutečností, mezi něž patří mimo jiné dotyčná oblast, povaha dotčeného práva zaručeného Listinou(88), povaha a závažnost zásahu a jeho účel(89).

54.      Je třeba předeslat, že ačkoliv čl. 16 odst. 1 první věta směrnice 2008/115 vyžaduje, aby se zajištění státních příslušníků třetích zemí na základě článku 15 této směrnice zpravidla vykonávalo ve zvláštních zajišťovacích zařízeních, a čl. 16 odst. 5 této směrnice předpokládá uložení dodatečných omezení, uvedená směrnice se nevyjadřuje k intenzitě soudního přezkumu použitelného při posuzování, zda takové zařízení, jako je JCS, dodržuje tato ustanovení nebo ustanovení Listiny.

55.      Kromě toho se ani samotná Listina nezmiňuje o otázce intenzity soudního přezkumu omezení práv a zájmů, které chrání. Listina navíc mezi těmito právy a zájmy(90) ani mezi cíli obecného zájmu uznanými Evropskou unií, na něž je abstraktně odkazováno v čl. 52 odst. 1 Listiny, nerozlišuje ani jim nepřisuzuje žádnou konkrétní hierarchii. Tuto hierarchii stanoví Soudní dvůr případ od případu, když je mu předložena příslušná věc.

56.      Pokud jde o zajišťovací opatření přijatá na základě čl. 15 odst. 1 a 3 směrnice 2008/115, Soudní dvůr uvedl, že tato opatření musí splňovat striktní podmínky, aby byla zákonná. Aby bylo zajištěno dodržení těchto podmínek, musí být příslušný soudní orgán schopen rozhodnout o každé relevantní skutkové a právní okolnosti za účelem ověření této zákonnosti. Za tímto účelem musí mít možnost zohlednit skutkové okolnosti a důkazy uplatněné správním orgánem, který nařídil původní zajištění. Musí mít rovněž možnost zohlednit skutečnosti, důkazy a vyjádření, která mu dotyčná osoba případně předloží. Nadto musí být příslušný soudní orgán schopen zjistit si jakoukoliv jinou skutečnost relevantní pro rozhodnutí v případě, že to považuje za nutné. Pravomoci, které má v rámci přezkumu, nemohou být v žádném případě omezeny pouze na skutečnosti předložené správním orgánem(91). Kromě toho musí být příslušný soudní orgán(92) schopen nahradit svým vlastním rozhodnutím rozhodnutí správního orgánu, kterým bylo nařízeno zajištění, a přijmout alternativní opatření k zajištění či rozhodnout o propuštění dotyčné osoby(93).

57.      S ohledem na závažnost zásahu do práva na svobodu, které je zakotveno v článku 6 Listiny, a s ohledem na význam tohoto práva je pravomoc zajistit státní příslušníky třetích zemí, která je přiznána příslušným vnitrostátním orgánům, striktně omezena. Zajištění tak může být nařízeno nebo prodlouženo pouze v souladu s obecnými a abstraktními pravidly, která stanoví jeho podmínky a postupy(94). Omezení výkonu tohoto práva musí být činěna v mezích toho, co je naprosto nezbytné(95), a intenzita soudního přezkumu použitelného v takových případech je striktní.

58.      Pokud jde o podmínky zajištění, Soudní dvůr v rozsudku Landkreis Gifhorn v podstatě konstatoval, že možnost odchýlit se od čl. 16 odst. 1 první věty směrnice 2008/115(96) stanovená v čl. 18 odst. 1 téže směrnice v případě, že vznikne důsledkem výjimečně rozsáhlého množství státních příslušníků třetích zemí, kteří mají být navráceni, nepředvídatelně velká zátěž pro kapacitu zajišťovacích zařízení členského státu, podléhá stejně intenzivnímu soudnímu přezkumu jako samotné zajištění podle čl. 15 odst. 1 a 3 směrnice 2008/115(97).

59.      Tento rozsudek dokládá rozhodující význam, který Soudní dvůr přikládá požadavku, aby se zajištění podle čl. 16 odst. 1 směrnice 2008/115 vykonávalo zpravidla ve zvláštních zajišťovacích zařízeních, a v širším smyslu i požadavku, aby kumulativní podmínky zajištění podle uvedeného ustanovení neměly povahu trestu. Vzhledem k mimořádně rozmanité povaze pravidel a povinností, které mohou být případně zavedeny na základě čl. 16 odst. 5 směrnice 2008/115, je přísný soudní přezkum odůvodněn pouze tehdy, existují-li přesvědčivé náznaky toho, že mohlo dojít k porušení čl. 16 odst. 1 uvedené směrnice.

60.      Je třeba rovněž připomenout, že předkládající soud vznesl řadu pádných připomínek týkajících se omezení takových „základních“ práv zakotvených v Listině, jako je právo na respektování soukromého života (článek 7 Listiny), ochrana osobních údajů (článek 8 Listiny) a právo na svobodu projevu (článek 11 Listiny). Podle mého názoru taková omezení vyžadují přísný soudní přezkum, aby bylo zajištěno dodržení podmínek stanovených v čl. 52 odst. 1 Listiny. Z toho plyne, že intenzita soudního přezkumu pravidel a povinností zavedených na základě čl. 16 odst. 5 směrnice 2008/115 se může lišit v závislosti na jejich účinku na kumulativní podmínky zajištění státních příslušníků třetích zemí na základě uvedené směrnice a na existenci omezení práv zakotvených v Listině, jakož i zejména na povaze těchto práv.

61.      Mám za to, že z výše uvedených úvah vyplývá, že Soudní dvůr by měl odpovědět na pátou otázku tak, že vzhledem k dopadu, který má zajištění podle článku 15 směrnice 2008/115 na právo na svobodu státních příslušníků třetích zemí, a k dopadu, který mohou mít pravidla a povinnosti zavedené na základě čl. 16 odst. 5 uvedené směrnice na toto právo a na další základní práva(98), musí kumulativní podmínky zajištění takových státních příslušníků třetích zemí podléhat přísnému soudnímu přezkumu ze strany příslušného vnitrostátního soudního orgánu, existují-li přesvědčivé náznaky toho, že mohlo dojít k porušení čl. 16 odst. 1 uvedené směrnice.

VI.    Závěry

62.      S ohledem na všechny výše uvedené úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na třetí, čtvrtou a pátou otázku předloženou Rechtbank Den Haag, zittingsplaats Amsterdam (Okresní soud v Haagu zasedající v Amsterdamu, Nizozemsko) následovně:

„Článek 16 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. prosince 2008 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí musí být vykládán v tom smyslu, že

–        v souvislosti se státními příslušníky třetích zemí zajištěnými na základě uvedené směrnice lze zavést jiná pravidla a povinnosti než omezení volného pohybu v rámci uzavřeného prostoru za předpokladu, že nemají povahu trestu ani nevedou k tomu, že by se podmínky zajištění podobaly podmínkám, za nichž se vykonávají tresty odnětí svobody ve věznicích. Pokud taková pravidla a povinnosti omezují práva a svobody zaručené Listinou základních práv Evropské unie, musí být v souladu s požadavky stanovenými v čl. 52 odst. 1 Listiny a dodržovat zákaz nelidského a ponižujícího zacházení stanovený v jejím článku 4;

–        kumulativní podmínky zajištění státních příslušníků třetích zemí zajištěných na základě uvedené směrnice musí podléhat přísnému soudnímu přezkumu ze strany příslušného vnitrostátního soudního orgánu, existují-li přesvědčivé náznaky toho, že mohlo dojít k porušení čl. 16 odst. 1 uvedené směrnice.“


1      Původní jazyk: angličtina.


i Název projednávané věci je fiktivní. Neodpovídá skutečnému jménu žádné ze zúčastněných stran.


2      Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 16. prosince 2008 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí (Úř. věst. 2008, L 348, s. 98).


3      Rozsudek ze dne 10. března 2022 (C‑519/20, EU:C:2022:178; dále jen „rozsudek Landkreis Gifhorn“).


4      Viz rozsudek Landkreis Gifhorn, bo d 45.


5      Soudní dvůr v bodě 37 rozsudku Landkreis Gifhorn uvedl, že účelem takového zajištění je příprava návratu nebo výkon vyhoštění neoprávněně pobývajícího státního příslušníka třetí země.


6      Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/399 ze dne 9. března 2016, kterým se stanoví kodex Unie o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex) (Úř. věst. 2016, L 77, s. 1).


7      Stb. 2000, č. 495.


8      Podle žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce je součástí tohoto opravného prostředku také uplatnění nároku na náhradu škody podle vnitrostátního práva.


9      ECLI:NL:RBDHA:2025:1161. Uvedené rozhodnutí bylo založeno na čl. 10 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/33/EU ze dne 26. června 2013, kterou se stanoví normy pro přijímání žadatelů o mezinárodní ochranu (Úř. věst. 2013, L 180, s. 96), který stanovil, že „[z]ajištění se zpravidla vykonává ve zvláštních detenčních zařízeních [...]“.


10      NL25.511 a NL25.512. Pokud jde o věc NL25.511, fotografie JCS lze nalézt na: https://uitspraken.rechtspraak.nl/details?id=ECLI:NL:RBDHA:2025:1161.


11      ECLI:NL:RVS:2025:789.


12      Rozsudek ze dne 19. června 2018, Gnandi (C‑181/16, EU:C:2018:465, bod 48 a citovaná judikatura). Viz body 2 a 4 odůvodnění směrnice 2008/115.


13      Rozsudek ze dne 14. května 2020, Országos Idegenrendészeti Főigazgatóság Dél-alföldi Regionális Igazgatóság (C‑924/19 PPU a C‑925/19 PPU, EU:C:2020:367, bod 269).


14      Rozsudek ze dne 8. listopadu 2022, Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid (Přezkum zajištění z moci úřední) (C‑704/20 a C‑39/21, EU:C:2022:858, bod 72 a citovaná judikatura).


15      Rozsudek ze dne 17. června 2014, Bero a Bouzalmate (C‑473/13 a C‑514/13, EU:C:2014:2095, bod 25). Článek 16 odst. 1 směrnice 2008/115 nebrání vnitrostátní právní úpravě, která umožňuje neoprávněně pobývajícího státního příslušníka třetí země zajistit pro účely vyhoštění ve věznici, a to odděleně od běžných vězňů, z důvodu, že tato osoba představuje skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení některého základního zájmu společnosti nebo vnitřní či vnější bezpečnosti dotčeného členského státu (rozsudek ze dne 2. července 2020, Stadt Frankfurt amMain, C‑18/19, EU:C:2020:511, bod 48).


16      Viz rozsudek Landkreis Gifhorn, bod 35.


17      Viz rozsudek Landkreis Gifhorn, bod 36, a rozsudek ze dne 8. listopadu 2022, Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid (Přezkum zajištění z moci úřední) (C‑704/20 a C‑39/21, EU:C:2022:858, bod 74).


18      Viz rozsudek Landkreis Gifhorn, bod 46.


19      Jedná se v podstatě o vnitřní nebo domácí řád zajišťovacího zařízení.


20      Evropský výbor pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (CPT), který byl zřízen podle článku 1 Evropské úmluvy o zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání přijaté členskými státy Rady Evropy dne 26. listopadu 1987, označuje tato pravidla a povinnosti jako „domácí řád“. Viz Informační přehled CPT o imigrační detenci, březen 2017, CPT/Inf(2017)3 (dále jen „informační přehled CPT“). Informační přehled a zprávy CPT jsou nezávazné prameny práva. Obdobně viz stanovisko generálního advokáta P. Pikamäea ve věci Stadt Frankfurt am Main (C‑18/19, EU:C:2020:130, poznámka pod čarou 65). Viz také stanovisko generální advokátky T. Ćapeta ve věci GN (Důvod odmítnutí založený na nejvlastnějším zájmu dítěte) (C‑261/22, EU:C:2023:582, poznámka pod čarou 16).


21      Viz bod 54.


22      Rozsudek ze dne 4. října 2024, Bouskoura (C‑387/24 PPU, EU:C:2024:868, bod 41).


23      Domnívám se, že taková pravidla a povinnosti by neměly měnit povahu dotčeného zařízení tak, aby již nesplňovalo požadavek být „zvláštním zajišťovacím zařízením“ ve smyslu čl. 16 odst. 1 první věty směrnice 2008/115.


24      Rozsudek ze dne 3. července 2025, Al Nasiria (C‑610/23, EU:C:2025:514, bod 55 a citovaná judikatura).


25      Viz také článek 1 Listiny, který stanoví, že „[l]idská důstojnost je nedotknutelná. Musí být respektována a chráněna.“


26      V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 25. července 2018, Generalstaatsanwaltschaft (Vězeňské podmínky v Maďarsku) (C‑220/18 PPU, EU:C:2018:589, bod 90 a citovaná judikatura).


27      V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. září 2024, Changu (C‑352/23, EU:C:2024:748, bod 74). Předkládající soud neuvedl, že by v projednávané věci byl porušen článek 4 Listiny.


28      Obdobně viz rozsudek ze dne 16. listopadu 2023, Roos a další v. Parlament (C‑458/22 P, EU:C:2023:871, body 59 až 73). V tomto rozsudku dospěl Soudní dvůr k závěru, že rozhodnutí předsednictva Evropského parlamentu o výjimečných zdravotních a bezpečnostních pravidlech vstupu do budov Parlamentu na jeho třech pracovištích představuje opatření „stanovené zákonem“ v souladu s čl. 8 odst. 2 Listiny.


29      Obdobně viz rozsudek ze dne 6. října 2022, Politsei- ja Piirivalveamet (Zajištění – Nebezpečí spáchání trestného činu) (C‑241/21, EU:C:2022:753, bod 50 a citovaná judikatura). Pro ochranu před svévolí je zejména zapotřebí, aby orgány nebyly vedeny zlým úmyslem nebo snahou klamat. Tamtéž, bod 49.


30      Je tedy třeba vyhnout se používání složitých pojmů nebo „právní mluvě“. Viz článek 34 odst. 6 návrhu Komise na nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zavádí společný systém navracení státních příslušníků třetích zemí neoprávněně pobývajících v Unii a kterým se zrušují směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES, směrnice Rady 2001/40/ES a rozhodnutí Rady 2004/191/ES (COM(2025) 101 final/2), který stanoví, že „[z]ajištěným státním příslušníkům třetích zemí se v [jasném a srozumitelném] jazyce, kterému rozumí […] poskytují [písemné] informace o pravidlech platných v zařízení a o jejich právech a povinnostech. […]“ Takový požadavek, i když není konkrétně uložen čl. 16 odst. 5 směrnice 2008/115, je nezbytný k zajištění účinného přístupu k dotčeným informacím.


31      Viz čl. 16 odst. 5 směrnice 2008/115.


32      S rozvojem umělé inteligence a neurálního strojového překladu nepředstavuje tento požadavek pro dané zařízení nepřiměřenou zátěž.


33      Předkládající soud uvedl, že zajištěné osoby mají v JCS přístup do pracovních prostor personálu, aby mohly klást otázky. Viz bod 9.3 nizozemského znění žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce.


34      CPT/Inf (2023) 12 (dále jen „zpráva CPT o Nizozemsku z roku 2023“).


35      Bod 70. Delegace CPT provedla kontrolu JCS rovněž v říjnu roku 2025. Zpráva z této kontroly byla zveřejněna dne 19. června 2026. Viz CPT/Inf (2026) 17 (dále jen „zpráva CPT o Nizozemsku z roku 2026“). V této zprávě CPT uvedl, že „zajištění cizí státní příslušníci byli o domácím řádu informováni pouze ústně při přijetí do ubytovací jednotky, přičemž jim nebyly poskytnuty žádné písemné informace“. Viz bod 33.


36      Viz rozsudek Landkreis Gifhorn, bod 47 a citovaná judikatura.


37      S výhradou ověření předkládajícím soudem.


38      Například není tvrzeno, že by se v JCS projevovala vlhkost nebo že by osvětlení (přírodní i umělé) či větrání zařízení bylo nedostatečné.


39      Viz informační přehled CPT, strana 5.


40      S výhradou ověření předkládajícím soudem.


41      Zpráva CPT o Nizozemsku z roku 2023 po podrobném popisu materiálních podmínek v JCS dospěla k závěru, že jsou „velmi dobré“. Viz body 61 až 63. Ve Zprávě CPT o Nizozemsku z roku 2026 bylo uvedeno, že „materiální podmínky v [JCS] byly dobré a v zásadě odpovídaly zjištěním z pravidelné návštěvy CPT v roce 2022.“ Viz bod 35.


42      Viz Zpráva pro vládu Spojeného království o návštěvě Spojeného království, kterou uskutečnil CPT ve dnech 27. března až 6. dubna 2023, CPT/Inf (2024) 08, bod 41.


43      Ve Zprávě CPT o Nizozemsku z roku 2026 bylo konstatováno, že v JCS byl zaveden režim dvoumístných cel, a to navzdory existenci prázdných cel. Podle této zprávy „[byla] povinná politika dvoumístných cel [...] zdrojem napětí a konfliktů, což potvrdil personál oddělení i lékařské záznamy a záznamy o umístění do samovazby. [...] odmítnutí sdílet celu mohlo vést ke kázeňským trestům.“ CPT dospěl k závěru, že „[v]zhledem k tomu, že mnoho osob zůstává v imigrační detenci po dobu týdnů či měsíců, hrozí, že povinná politika dvoumístných cel přispěje k napětí v odděleních.“ CPT doporučil, aby „nizozemské orgány zvážily flexibilnější přístup, který by lépe podporoval bezpečnost, soukromí a celkovou atmosféru v odděleních, a to ve prospěch zajištěných osob, jakož i personálu“. Viz bod 44.


44      Kterou je třeba odlišit od zajišťovacího zařízení podle směrnice 2008/115.


45      V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 25. července 2018, Generalstaatsanwaltschaft (Vězeňské podmínky v Maďarsku) (C‑220/18 PPU, EU:C:2018:589, body 90 až 93 a citovaná judikatura). Viz také rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) ze dne 20. října 2016, Muršić v. Chorvatsko, CE:ECHR:2016:1020JUD000733413, bod 124.


46      Tamtéž, bod 93.


47      Přístup k televizím, hudebním zařízením a knihovně vybavené knihami v různých jazycích poskytuje JCS. Viz body 9.6.1 a 9.6.2 nizozemského znění žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce.


48      Viz body 9.1, 9.5, 9.6.1, 9.6.2 a 11.3 nizozemského znění žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce. Zpráva CPT o Nizozemsku z roku 2026 konstatovala, že v JCS neexistuje strukturovaný program činností. CPT zde zopakoval „své dlouhodobé doporučení, aby nizozemské orgány přijaly nezbytná opatření k zajištění toho, aby všechna správní zajišťovací zařízení pro cizí státní příslušníky poskytovala vhodný denní režim, včetně strukturovaného programu organizovaných a smysluplných činností.“ Viz body 45 až 47. Kromě toho CPT v bodě 62 uvedené zprávy uvedl, že účinnost léčby „depresí, psychóz nebo poruch souvisejících s traumatem [...] byla oslabena podmínkami zajištění, zejména nedostatkem smysluplných činností a fyzického cvičení“.


49      Ministr měl za to, že dotčené opatření bylo nezbytné k zajištění bezpečnosti zajištěných osob. Viz bod 33.2 nizozemského znění žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce.


50      Jako jsou například předcházení nepokojům a zachování zdraví a bezpečnosti zajištěných osob a členů personálu.


51      Zpráva CPT o Nizozemsku z roku 2023 uvedla, že „přístup na venkovní cvičiště závisel na dostupnosti dostatečného počtu personálu pro výkon dozoru“. Viz bod 67. Viz rovněž Zprávu CPT o Nizozemsku z roku 2026 , bod 43.


52      Viz bod 33.1 nizozemského znění žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce.


53      Viz bod 34.5 nizozemského znění žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce.


54      Neexistují žádné unijní právní předpisy, které by se týkaly obtěžování hlukem způsobeným činností v domácnosti a sousedy. V tomto ohledu čl. 2 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/49/ES ze dne 25. června 2002 o hodnocení a řízení hluku ve venkovním prostředí (Úř. věst. 2002, L 189, s. 12; Zvl. vyd. 15/07, s. 101) stanoví, že „[t]ato směrnice se nevztahuje na hluk, který působí samotná osoba, která je mu vystavená, hluk v domácnostech, sousedský hluk, hluk na pracovištích nebo hluk uvnitř dopravních prostředků nebo hluk způsobený vojenskou činností ve vojenských oblastech.“ Tuto problematiku mohou upravovat vnitrostátní nebo místní právní předpisy.


55      Mám za to, že užitečné vodítko mohou v tomto ohledu poskytnout zprávy CPT, Světové zdravotnické organizace (WHO) a širší vědecké obce. Podle zápisu z technické schůzky WHO o spánku a zdraví konané v Bonnu, Německo, ve dnech 22. až 24. ledna 2004, s. 28, věnují dospělé osoby spánku průměrně sedm až devět hodin za noc; k dispozici na: https://iris.who.int/server/api/core/bitstreams/c4704090-10c6-4a08-bf58-06b87cc213f7/content. Viz také Pokyny WHO pro Evropu ohledně nočního hluku, zveřejněné v roce 2009, s. 23. K dispozici na internetové stránce https://iris.who.int/server/api/core/bitstreams/43bf485d-2771-4297-86fe-6284430090ef/content.


56      Zpráva CPT o Nizozemsku z roku 2023, bod 67.


57      Vzhledem k tomu, že podle předkládajícího soudu je prostor se sociálním zařízením oddělen pouze zástěnou, která umožňuje, aby jiná osoba umístěná v cele viděla a slyšela, jak je sprcha a toaleta používána, je právo zajištěných osob na soukromí zaručené článkem 7 Listiny omezeno. Kromě toho, s výhradou ověření předkládajícím soudem, je obtížné pochopit, jakému legitimnímu zájmu slouží toto omezení a proč nemůže být prostor se sociálním zařízení zcela oddělen.


58      Viz také čl. 13 odst. 3 a 4 směrnice 2008/115.


59      Obdobně viz rozsudek ze dne 14. května 2024, Stachev (C‑15/24 PPU, EU:C:2024:399, bod 47 a citovaná judikatura). Zpráva CPT o Nizozemsku z roku 2023 uvádí, že „[z]ajištěné osoby měly možnost bezplatného přístupu k právníkovi a měly právo hovořit s právníkem v soukromí [...]“. Viz bod 73.


60      ESLP zdůraznil, že každý, kdo si přeje obrátit se na právníka, by měl mít možnost tak učinit za podmínek, které umožňují plnohodnotnou a neomezenou diskusi. Z tohoto důvodu je v zásadě vztah mezi právníky a klienty chráněn. V kontextu vězeňství uvedený soud opakovaně zdůraznil význam práva vězněné osoby komunikovat se svým obhájcem mimo doslech vězeňských orgánů (ESLP, 17. dubna 2012, Piechowicz v. Polsko, CE:ECHR:2012:0417JUD002007107, bod 239).


61      Rozsudek ze dne 22. června 2023, Komise v. Maďarsko (Prohlášení o úmyslu před podáním žádosti o azyl) (C‑823/21, EU:C:2023:504, bod 55 a citovaná judikatura).


62      Zpráva CPT o Nizozemsku z roku 2023 uvádí, že personální obsazení zdravotnických služeb v JCS bylo dostatečné a přístup k lékařské péči se jevil jako poměrně jednoduchý. Praktičtí lékaři pracovali na směny, čímž byla zajištěna přítomnost lékaře po celý den od pondělí do pátku. V noci a o víkendu zůstával v pohotovosti jeden praktický lékař. Kromě toho byla zajištěna nepřetržitá přítomnost zdravotní sestry. Viz body 77 a 78. Viz rovněž Zprávu CPT o Nizozemsku z roku 2026, bod 49.


63      Zpráva CPT o Nizozemsku z roku 2026 uvedla, že „lékařské konzultace se konaly mimo doslech a dohled personálu zajišťovacího zařízení“. Viz bod 60. Viz však poznámky k výkladu.


64      Přesnou povahu detektoru předkládající soud neuvedl.


65      Zpráva CPT o Nizozemsku z roku 2023 uvedla, že „je pozitivní, že k provádění bezpečnostních kontrol [zajištěných osob], včetně kontroly na přítomnost nedovolených předmětů, jako jsou drogy, byl používán tělesný skener“. Ve zprávě se uvádí, že vnitrostátní právní předpisy vyžadují souhlas zajištěné osoby s použitím tělesného skeneru a formuláře pro udělení souhlasu byly ve všech zařízeních k dispozici v různých jazycích. Zajištěné osoby, které odmítly provedení tohoto postupu, byly podrobeny osobní prohlídce. Viz bod 102. Viz rovněž Zprávu CPT o Nizozemsku z roku 2026, bod 73.


66      Viz obdobně stanovisko generální advokátky T. Ćapeta ve věci Itálie v. Parlament a Rada (Kamerový sledovací systém na rybářských plavidlech) (C‑194/24, EU:C:2026:161, bod 60).


67      Nic nenasvědčuje tomu, že by k takové kontrole docházelo za jiných okolností.


68      Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (Úř. věst. 2016, L 119, s. 1) (dále jen „GDPR“).


69      Viz obdobně rozsudek ze dne 11. prosince 2019, Asociaţia de Proprietari bloc M5A-ScaraA (C‑708/18, EU:C:2019:1064, bod 35). V tomto smyslu viz také rozsudek ze dne 11. prosince 2014, Ryneš (C‑212/13, EU:C:2014:2428, body 23 a 25).


70      Rozsudek ze dne 4. září 2025, Quirin Privatbank (C‑655/23, EU:C:2025:655, bod 39 a citovaná judikatura).


71      Viz čl. 6 odst. 1 písm. e) GDPR.


72      Viz čl. 5 odst. 1 písm. c) GDPR.


73      V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 18. prosince 2025, AB Storstockholms Lokaltrafik (C‑422/24, EU:C:2025:980, body 38, 39 a 42).


74      Zpráva CPT o Nizozemsku z roku 2023 uvedla, že s rodinou bylo možné komunikovat také prostřednictvím videokonferenčních hovorů pomocí technologie Voice over Internet Protocol (dále jen „VoIP“). CPT nicméně vyzval nizozemské orgány, aby zvážily možnost pravidelného přístupu zajištěných osob ke svým mobilním telefonům. Viz bod 98 této zprávy. V bodě 72 Zprávy CPT o Nizozemsku z roku 2026 CPT poznamenal, že „[a]čkoli byl kontakt [prostřednictvím VoIP] v minulosti k dispozici, v [JCS] nebyl možný, v rozporu s tím, co bylo uvedeno v odpovědi nizozemských orgánů na zprávu o návštěvě CPT v Nizozemsku v roce 2022. […] Úředníci z Úřadu pro vězeňská zařízení informovali CPT, že budou přijata opatření k obnovení přístupu k počítačům a internetu.“


75      Kurzivou zvýraznil autor stanoviska.


76      Obdobně viz rozsudek ESLP ze dne 29. dubna 2025, Tergek v. Turecko: CE:ECHR:2025:0429JUD003963120, bod 53, týkající se práv vězňů. Tatáž analýza se a fortiori uplatní v případě osob zajištěných na základě směrnice 2008/115. Na straně 5 informačního přehledu CPT se uvádí, že „[c]izinci by měli mít přístup počítačům s funkcí [VoIP] nebo Skype a základním přístupem k internetu“. Přístup k osobním telefonům zde není zmíněn. Je třeba zdůraznit, že informační přehled pochází z března roku 2017 a společenské normy týkající se používání osobních telefonů a přístupu k internetu se podle mého názoru od té doby změnily. To v konečném důsledku přísluší posoudit předkládajícímu soudu. V tomto ohledu viz stanovisko generálního advokáta A. M. Collinse ve věci Procura della Repubblica presso il Tribunale di Bolzano a další (C‑178/22, EU:C:2023:463, poznámka pod čarou 69) pojednávající o důležitosti osobních mobilních telefonů v každodenním životě jejich majitelů.


77      Rozsudek ze dne 4. října 2024, Real Madrid Club de Fútbol (C‑633/22, EU:C:2024:843, body 45, 47 a 49 a citovaná judikatura).


78      Viz bod 33.2 nizozemského znění žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce.


79      Například pořizování fotografií, videozáznamů nebo hlasových nahrávek.


80      Takové záznamy představují v zásadě zpracování osobních údajů ve smyslu čl. 4 bodu 2 GDPR. Obdobně viz rozsudek ze dne 14. února 2019, Buivids (C‑345/17, EU:C:2019:122, body 44 a 46). K významu podobizny jednotlivce viz rozsudek ze dne 8. prosince 2022, Google (Odstranění odkazu na údajně nepravdivý obsah) (C‑460/20, EU:C:2022:962, bod 95).


81      Nejsou-li takové funkce k dispozici – což je dnes nepochybně vzhledem k převaze chytrých telefonů ojedinělé – není mi jasné, jak může být dotčené omezení odůvodněno na základě čl. 52 odst. 1 Listiny. To však v konečném důsledku přísluší posoudit předkládajícímu soudu.


82      S výhradou ověření předkládajícím soudem. Je třeba poznamenat, že pořizování záznamů je často zakázáno nebo přísně omezeno na takových určitých místech, jako jsou nemocnice, soudní síně, školní třídy, šatny atd. Na takové záznamy se nevztahuje výjimka stanovená v čl. 2 odst. 2 písm. c) GDPR pro výlučně osobní či domácí činnosti.


83      V omezené míře, přinejmenším kvůli nákladům na volání z pevné telefonní linky ve srovnání s náklady na volání přes VoIP.


84      Nebo e-mailovou adresu, na kterou si přeje zaslat e-mail.


85      S výjimkou situací, kdy například zajištěná osoba představuje skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení některého základního zájmu společnosti nebo vnitřní či vnější bezpečnosti dotčeného členského státu.


86      Obdobně viz Kapitolu II zásadu 3 Evropského prohlášení o digitálních právech a zásadách pro digitální dekádu (Úř. věst. 2023, C 23, s. 1), který uvádí, že „[k]dokoli a kdekoli v EU by měl mít přístup k cenově dostupné a vysokorychlostní digitální konektivitě.“


87      C‑293/12 a C‑594/12, EU:C:2014:238, bod 47. V uvedené věci Soudní dvůr konstatoval, že s ohledem na významnou úlohu ochrany osobních údajů z hlediska základního práva na respektování soukromého života, jakož i na rozsah a závažnost zásahu do tohoto práva, jenž směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/24/ES ze dne 15. března 2006 o uchovávání údajů vytvářených nebo zpracovávaných v souvislosti s poskytováním veřejně dostupných služeb elektronických komunikací nebo veřejných komunikačních sítí a o změně směrnice 2002/58/ES (Úř. věst. 2006, L 105, s. 54) představuje, je posuzovací pravomoc unijního zákonodárce v projednávané věci omezena, takže přezkum musí být přísný. Tamtéž, bod 48.


88      Všechna práva zakotvená v Listině však nejsou v judikatuře Soudního dvora posuzována stejným způsobem. Tridimas uvádí, že „právo na soudní ochranu stojí na samém vrcholu ústavněprávní pyramidy“, zatímco „právo na ochranu osobních údajů zaujímá pouze jednu z vyšších pozic“. Tridimas, T, Wreaking the Wrongs: Balancing Rights and the Public Interest the EU Way, Columbia Journal of European Law, 2023, sv. 29.2, s. 185.


89      Gutiérrez-Fons poznamenává, že „takové množství faktorů činí intenzitu přezkumu přiměřenosti závislou na ‚variabilních proměnných‘.“ Gutiérrez-Fons, J. A., „The Margin of Appreciation in the Case Law of the Court of Justice: Proportionality and Levels of Fundamental Rights Protection“, v Izquierdo Sans, C., Martínez Capdevila, C. and Nogueira-Guastavino, M. (eds), Fundamental Rights Challenges Horizontal Effectiveness, Rule of Law and Margin of National Appreciation, Springer, 2021, s. 231.


90      S výjimkou článku 1 Listiny.


91      V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. listopadu 2022, Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid (Přezkum zajištění z moci úřední) (C‑704/20 a C‑39/21, EU:C:2022:858, body 84 až 87 a citovaná judikatura).


92      Nebo, není-li to možné, vnitrostátní soud, kterému byla tato věc předložena k rozhodnutí.


93      Rozsudek ze dne 14. května 2020, Országos Idegenrendészeti Főigazgatóság Dél-alföldi Regionális Igazgatóság (C‑924/19 PPU a C‑925/19 PPU, EU:C:2020:367, bod 293 a citovaná judikatura).


94      Rozsudek ze dne 4. října 2024, Bouskoura (C‑387/24 PPU, EU:C:2024:868, bod 43 a citovaná judikatura).


95      Rozsudek ze dne 30. června 2022, Valstybės sienos apsaugos tarnyba a další (C‑72/22 PPU, EU:C:2022:505, bod 83).


96      Která vyžaduje, aby bylo zajištění zpravidla vykonáváno ve zvláštních zajišťovacích zařízeních.


97      Viz rozsudek Landkreis Gifhorn, body 64 a 65 a citovaná judikatura.


98      Je třeba zdůraznit význam základních práv zajištěných osob, která jsou chráněna mimo jiné články 7, 8, 11 a 47 Listiny.