<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><JUDGMENT xmlns:fmx="http://opoce" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xsi:noNamespaceSchemaLocation="http://formex.publications.europa.eu/schema/formex-05.55-20141201.xd"><BIB.JUDGMENT><REF.CASE FILE="n.a."><NO.CASE>C-436/10</NO.CASE></REF.CASE><NO.CELEX>62010CJ0436</NO.CELEX><NO.ECLI ECLI="ECLI:EU:C:2012:185">EU:C:2012:185</NO.ECLI><NO.SEQ>0001</NO.SEQ><PAGE.FIRST.ECR>1</PAGE.FIRST.ECR><PAGE.SEQ>1</PAGE.SEQ><PAGE.LAST.ECR>6</PAGE.LAST.ECR><PAGE.TOTAL>6</PAGE.TOTAL><AUTHOR>CJ</AUTHOR></BIB.JUDGMENT><CURR.TITLE><PAGE.HEADER><P>ROZSUDEK ZE DNE <DATE ISO="20120329">29. 3. 2012</DATE> – VĚC C-436/10</P><P>BLM</P></PAGE.HEADER></CURR.TITLE><TITLE><TI><P><HT TYPE="UC">Rozsudek Soudního dvora</HT> (pátého senátu)</P><P><DATE ISO="20120329">29. března 2012</DATE><NOTE NUMBERING="STAR" TYPE="FOOTNOTE" NOTE.ID="E0001"><P>Jednací jazyk: francouzština.</P></NOTE></P></TI></TITLE><INDEX><KEYWORD>Šestá směrnice o DPH</KEYWORD><KEYWORD>Článek 6 odst. 2 první pododstavec písm. a) a čl. 13 část B písm. b)</KEYWORD><KEYWORD>Nárok na odpočet</KEYWORD><KEYWORD>Investiční majetek náležející osobě povinné k dani, která je právnickou osobou, a poskytnutý jejím zaměstnancům pro soukromé potřeby</KEYWORD></INDEX><JUDGMENT.INIT><P>Ve věci C-436/10,</P><P>jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím cour d’appel de Mons (Belgie) ze dne <DATE ISO="20100908">8. září 2010</DATE>, došlým Soudnímu dvoru dne <DATE ISO="20100913">13. září 2010</DATE>, v řízení</P></JUDGMENT.INIT><PARTIES><PLAINTIFS><P><HT TYPE="BOLD">Belgický stát</HT></P></PLAINTIFS><AGAINST>proti</AGAINST><DEFENDANTS><P><HT TYPE="BOLD">BLM SA,</HT></P></DEFENDANTS></PARTIES><PREAMBLE><PREAMBLE.INIT><P>SOUDNÍ DVŮR (pátý senát),</P><P>ve složení M. Safjan, předseda senátu, J.-J. Kasel (zpravodaj) a M. Berger, soudci,</P><P>generální advokátka: J. Kokott,</P><P>vedoucí soudní kanceláře: C. Strömholm, rada,</P></PREAMBLE.INIT><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne <DATE ISO="20111208">8. prosince 2011</DATE>,</VISA></GR.VISA><GR.CONSID><CONSID><P>s ohledem na vyjádření předložená:</P><LIST TYPE="DASH"><ITEM><P>za BLM SA O. D’Aoutem, avocat,</P></ITEM><ITEM><P>za belgickou vládu J.-C. Halleuxem a M. Jacobs, jako zmocněnci,</P></ITEM><ITEM><P>za německou vládu T. Henzem a C. Blaschkem, jako zmocněnci,</P></ITEM><ITEM><P>za Evropskou komisi B. Stromskym, jakož i D. Recchia a C. Soulay, jako zmocněnci,</P></ITEM></LIST></CONSID></GR.CONSID><GR.VISA><VISA>s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generální advokátky, rozhodnout věc bez stanoviska,</VISA></GR.VISA><PREAMBLE.FINAL>vydává tento</PREAMBLE.FINAL></PREAMBLE><?PAGE NO="2"?><CONTENTS.JUDGMENT><GR.SEQ LEVEL="1"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Rozsudek</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>1</NO.P><TXT>Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 6 odst. 2 prvního pododstavce písm. a) a čl. 13 části B písm. b) šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne <DATE ISO="19770517">17. května 1977</DATE> o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="145" PAGE.FIRST="1" DATE.PUB="1977">Úř. věst. L 145, s. 1</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 09/01, s. 23), ve znění směrnice Rady 95/7/ES ze dne <DATE ISO="19950410">10. dubna 1995</DATE> (<REF.DOC.OJ COLL="L" NO.OJ="102" PAGE.FIRST="18" DATE.PUB="1995">Úř. věst. L 102, s. 18</REF.DOC.OJ>; Zvl. vyd. 09/01, s. 274, dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0001" REF.END="QE0001"/>šestá směrnice<QUOT.END REF.START="QS0001" CODE="201C" ID="QE0001"/>).</TXT></NP><NP><NO.P>2</NO.P><TXT>Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi belgickým státem a BLM SA (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0002" REF.END="QE0002"/>BLM<QUOT.END REF.START="QS0002" CODE="201C" ID="QE0002"/>), společností dle belgického práva, ve věci odpočtu daně z přidané hodnoty (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0003" REF.END="QE0003"/>DPH<QUOT.END REF.START="QS0003" CODE="201C" ID="QE0003"/>) odvedené na vstupu týkající se nemovitosti používané částečně pro soukromé potřeby zaměstnanců této společnosti.</TXT></NP><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Právní rámec</HT></P></TI></TITLE><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Unijní právní úprava</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>3</NO.P><TXT>Pátý a šestý bod odůvodnění šesté směrnice stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><CONSID><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0004" REF.END="QE0004"/>vzhledem k tomu, že k posílení nediskriminační povahy daně musí být vyjasněn pojem <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0005" REF.END="QE0005"/>osoby povinné k dani<QUOT.END REF.START="QS0005" CODE="2018" ID="QE0005"/>, aby do něj mohly členské státy zahrnout i osoby, jež příležitostně poskytují určitá plnění;</P><P>vzhledem k tomu, že pojem <QUOT.START CODE="201A" ID="QS0006" REF.END="QE0006"/>zdanitelné plnění<QUOT.END REF.START="QS0006" CODE="2018" ID="QE0006"/> vyvolával obtíže, zejména co se týče plnění považovaných za zdanitelná plnění; že tento pojem musí být vyjasněn<QUOT.END REF.START="QS0004" CODE="201C" ID="QE0004"/>.</P></CONSID></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>4</NO.P><TXT>Článek 2 bod 1 šesté směrnice stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0007" REF.END="QE0007"/>Předmětem [DPH]: je:</P><PARAG IDENTIFIER="002.001"><NO.PARAG>1.</NO.PARAG><ALINEA>dodání zboží nebo poskytování služeb za protiplnění uskutečněné v tuzemsku osobou povinnou k dani, která jedná jako taková.<QUOT.END REF.START="QS0007" CODE="201C" ID="QE0007"/></ALINEA></PARAG></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>5</NO.P><TXT>Článek 4 odst. 1 šesté směrnice uvádí:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0008" REF.END="QE0008"/><QUOT.START CODE="201A" ID="QS0009" REF.END="QE0009"/>Osobou povinnou k dani<QUOT.END REF.START="QS0009" CODE="2018" ID="QE0009"/> se rozumí jakákoliv osoba, která na nějakém místě provádí samostatně některou z hospodářských činností vymezených v odstavci 2, a to bez ohledu na účel nebo výsledky této činnosti.<QUOT.END REF.START="QS0008" CODE="201C" ID="QE0008"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>6</NO.P><TXT>Článek 6 odst. 2 šesté směrnice stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0010" REF.END="QE0010"/>Za poskytování služeb za protiplnění se považují:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>využívání zboží, které tvoří součást aktiv podniku, pro soukromou potřebu osoby povinné k dani nebo pro potřebu jejích zaměstnanců, popřípadě obecněji řečeno k jiným účelům než pro potřebu jejího podniku, je-li přitom [DPH] z tohoto zboží plně nebo zčásti odpočitatelná;</TXT></NP></ITEM><ITEM><NP><NO.P>b)</NO.P><TXT>poskytování služeb, které bezplatně provádí osoba povinná k dani pro svou soukromou potřebu nebo potřebu svých zaměstnanců, popřípadě obecněji řečeno k jiným účelům než pro potřebu svého podniku.</TXT></NP></ITEM></LIST><P>Členské státy se mohou odchýlit od ustanovení tohoto odstavce s podmínkou, že toto odchýlení nepovede k narušení hospodářské soutěže.<QUOT.END REF.START="QS0010" CODE="201C" ID="QE0010"/></P></ALINEA></QUOT.S></P></NP><?PAGE NO="3"?><NP><NO.P>7</NO.P><TXT>Podle čl. 13 části B písm. b) prvního pododstavce šesté směrnice osvobodí členské státy od daně <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0011" REF.END="QE0011"/>pacht nebo nájem nemovitého majetku […]<QUOT.END REF.START="QS0011" CODE="201C" ID="QE0011"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>8</NO.P><TXT>Článek 17 odst. 2 šesté směrnice ve znění vyplývajícím z článku 28 f této směrnice stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><P><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0012" REF.END="QE0012"/>Jsou-li zboží a služby použity pro účely jejích zdanitelných plnění, je osoba povinná k dani oprávněna odpočíst od daně, kterou je povinna odvést:</P><LIST TYPE="alpha"><ITEM><NP><NO.P>a)</NO.P><TXT>[DPH], která je splatná nebo byla odvedena s ohledem na zboží nebo služby, jež jí byly nebo mají být dodány v tuzemsku jinou osobou povinnou k dani.<QUOT.END REF.START="QS0012" CODE="201C" ID="QE0012"/></TXT></NP></ITEM></LIST></ALINEA></QUOT.S></P></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="3"><TITLE><TI><P><HT TYPE="ITALIC">Vnitrostátní právní úprava</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>9</NO.P><TXT>Článek 19 odst. 1 zákoníku o DPH stanoví:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0013" REF.END="QE0013"/>Za poskytování služeb za protiplnění se považuje užívání majetku, který tvoří součást aktiv podniku, pro soukromou potřebu osoby povinné k dani nebo pro potřebu jejích zaměstnanců, popřípadě obecněji pro účely, které nesouvisí s hospodářskou činností osoby povinné k dani, je-li přitom daň z tohoto majetku plně nebo zčásti odpočitatelná.<QUOT.END REF.START="QS0013" CODE="201C" ID="QE0013"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP><NP><NO.P>10</NO.P><TXT>Článek 44 odst. 3 bod 2 téhož zákoníku stanoví, že od DPH jsou osvobozeny zejména <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0014" REF.END="QE0014"/>pacht, nájem a převod nájmu přirozených věcí nemovitých, jakož i užívání takovýchto věcí za podmínek čl. 19 odst. 1 [...]<QUOT.END REF.START="QS0014" CODE="201C" ID="QE0014"/>.</TXT></NP><NP><NO.P>11</NO.P><TXT>Ve svém předkládacím rozhodnutí cour d’appel de Mons (odvolací soud v Mons) poukazuje na správní oběžník č. E.T.108691 ze dne <DATE ISO="20050131">31. ledna 2005</DATE>, jenž byl vyhotoven v důsledku vydání rozsudku Soudního dvora ze dne <DATE ISO="20030508">8. května 2003</DATE>, Seeling (<REF.DOC.ECR EDITION="GEN" NO.CASE="C-269/00" PAGE.ECR="I-4101" YEAR="2003">C-269/00, Recueil, s. I-4101</REF.DOC.ECR>) a vyvozuje z tohoto rozsudku praktické důsledky pro vnitrostátní právní předpisy. Podle překládajícího soudu tento oběžník omezuje použití uvedeného rozsudku Seeling pouze na osoby povinné k dani, které jsou fyzickými osobami. Pokud jde o osoby povinné k dani, které jsou právnickými osobami přenechávajícími jednateli nebo společníkovi k užívání nemovitost zahrnutou zcela do majetku podniku, uvedený oběžník upřesňuje, že takové užívání představuje nájem nemovitosti, jenž je jako takový osvobozen od DPH.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">Spor v původním řízení a předběžná otázka</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>12</NO.P><TXT>Předmětem činnosti společnosti BLM, založené v dubnu 2003 Bertrandem a Bernardem Losfeldovými, je zejména poradenství ve finanční, technické, obchodní nebo správní oblasti v širokém smyslu, jakož i pomoc a poskytování služeb, přímo či nepřímo, ve správní nebo finanční oblasti, při prodejích, výrobě a všeobecně řízení. Společnost BLM je ve vztahu k těmto činnostem plátcem DPH.</TXT></NP><NP><NO.P>13</NO.P><TXT>V průběhu prosince 2003 společnost BLM nabyla vkladem pana Bertranda Losfelda a jeho manželky věcné užívací právo na dobu 20 let k budově, kterou tito předtím nechali postavit a pro jejíž výstavbu si zvolili postavení plátců DPH. Od července 2002 mají v této budově trvalé bydliště spolu se svými dětmi. Společnost BLM má v uvedené budově kancelář a archiv.</TXT></NP><NP><NO.P>14</NO.P><TXT>Tento vklad vedl k platbě DPH, kterou si společnost BLM odpočetla ve svém daňovém přiznání ve čtvrtém čtvrtletí roku 2003, kdy byla odpočtena částka <FT TYPE="DECIMAL">42420,61</FT> eur.</TXT></NP><NP><NO.P>15</NO.P><TXT>Společnost BLM, jíž je pan Bertrand Losfeld pověřeným jednatelem, od něj nevyžaduje platbu nájemného za soukromé užívání části dotčené budovy. Podléhá však dani fyzických osob z naturálního požitku, vypočítané paušálně na základě užívání 75 % budovy k soukromým účelům.</TXT></NP><?PAGE NO="4"?><NP><NO.P>16</NO.P><TXT>Po kontrole uskutečněné na místě daňovou správou v Tournai (dále jen <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0015" REF.END="QE0015"/>daňová správa<QUOT.END REF.START="QS0015" CODE="201C" ID="QE0015"/>) tato správa napadla odpočitatelnost části DPH zaplacené společností BLM při vkladu, a to částku <FT TYPE="DECIMAL">31683,96</FT> eur. Měla totiž za to, že se jednalo o využití budovy pro nepodnikatelské účely. Soukromé užívání nemovitosti přitom představuje plnění osvobozené od DPH. Osoba povinná k dani tedy nemůže uplatnit odpočet DPH, kterou byla na vstupu zatížena stavba části budovy přenechané k užívání pověřenému jednateli společnosti BLM.</TXT></NP><NP><NO.P>17</NO.P><TXT>Daňová správa usoudila, že DPH týkající se nákladů na výstavbu podnikatelských prostor, a sice kanceláře a archivu, byla odpočitatelná ve výši 100 %, že DPH týkající se prací provedených v tzv. <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0016" REF.END="QE0016"/>smíšených<QUOT.END REF.START="QS0016" CODE="201C" ID="QE0016"/> prostorách byla odpočitatelná ve výši 25,31 % a že zbývající část budovy musela být považována za zcela soukromou. Rozhodnutím ze dne <DATE ISO="20050301">1. března 2005</DATE> tedy rozhodla, že společnost BLM dluží částku <FT TYPE="DECIMAL">31683,96</FT> eur z titulu protiprávního odpočtu DPH společně s pokutou a úroky z prodlení.</TXT></NP><NP><NO.P>18</NO.P><TXT>Společnost BLM podala proti uvedenému rozhodnutí žalobu k tribunal de première instance de Mons (soud prvního stupně v Mons). Daňová správa ve svých návrhových žádáních předložených k tomuto soudu podala podpůrně vzájemnou žalobu, kterou se domáhala určení zdanitelného základu za užívání dotčené nemovitosti pro soukromé účely za uplynulý rok na 1/15 ceny tohoto majetku. Tento soud rozsudkem ze dne <DATE ISO="20060808">8. srpna 2006</DATE> zejména shledal, že roční základ bezplatného poskytnutí nemovitosti společností BLM měl být určen na 1/20 ceny uhrazené za nabytí užívacího práva k nemovitosti v rozsahu části užívané pro soukromou potřebu.</TXT></NP><NP><NO.P>19</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že daňová správa nepovažovala uvedené rozhodnutí za uspokojivé, podala proti němu odvolání ke cour d’appel de Mons. Na podporu svého odvolání uvádí, že takové poskytnutí, jako je i to, které je předmětem věci v původním řízení, je nutno považovat za nájem za protiplnění osvobozený od DPH. Jelikož jde o nezdanitelné plnění, osoba povinná k dani tedy nemohla uplatnit nárok na odpočet daně, která vznikla při výstavbě části budovy, jež jí byla přenechána k užívání. Tato správa v tomto ohledu tvrdí, že se výše uvedený rozsudek Seeling použije výhradně na fyzickou osobu povinnou k dani, neboť taková osoba nemůže být zároveň majitelem i nájemcem téže nemovitosti.</TXT></NP><NP><NO.P>20</NO.P><TXT>Společnost BLM před předkládajícím soudem tvrdí, že řešení zvolené Soudním dvorem ve výše uvedeném rozsudku Seeling lze obdobně uplatnit na takovou situaci, o kterou se jedná ve věci v původním řízení.</TXT></NP><NP><NO.P>21</NO.P><TXT>Za těchto podmínek se cour d’appel de Mons rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:</TXT><P><QUOT.S LEVEL="1"><ALINEA><QUOT.START CODE="201E" ID="QS0017" REF.END="QE0017"/>Musí být čl. 6 odst. 2 první pododstavec písm. a) a čl. 13 B písm. b) šesté směrnice […] vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátním právním předpisům, podle kterých se užívání části budovy, která byla postavena nebo jejímž držitelem je na základě věcného práva k nemovitosti <HT TYPE="ITALIC">právnická osoba povinná k dani</HT>, pro soukromou potřebu ředitele a jeho rodiny, je-li přitom daň z tohoto investičního majetku odvedená na vstupu odpočitatelná, považuje za poskytování služeb osvobozené od daně, jako jsou pacht nebo nájem nemovitého majetku ve smyslu uvedeného čl. 13 B písm. b)?<QUOT.END REF.START="QS0017" CODE="201C" ID="QE0017"/></ALINEA></QUOT.S></P></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K předběžné otázce</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>22</NO.P><TXT>Podstatou předběžné otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 6 odst. 2 první pododstavec písm. a) a čl. 13 část B písm. b) šesté směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátním právním předpisům, podle kterých se užívání části budovy – jež byla postavena osobou povinnou k dani, která je právnickou osobou, nebo jejímž držitelem je na základě věcného práva k nemovitosti posledně zmíněná osoba – pro soukromé potřeby zaměstnanců této osoby povinné k dani považuje za<?PAGE NO="5"?> poskytování služeb osvobozené od DPH ve smyslu čl. 13 části B písm. b), je-li daň z tohoto majetku odvedená na vstupu odpočitatelná, a to i když nejsou naplněny znaky pachtu nebo nájmu nemovitého majetku ve smyslu tohoto ustanovení.</TXT></NP><NP><NO.P>23</NO.P><TXT>V tomto ohledu je třeba připomenout, že Soudní dvůr ve výše uvedeném rozsudku Seeling již rozhodl, že čl. 6 odst. 2 první pododstavec písm. a) a čl. 13 část B písm. b) šesté směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátním právním předpisům, které považují za poskytování služeb osvobozené od daně, jako jsou pacht nebo nájem nemovitého majetku ve smyslu uvedeného čl. 13 části B písm. b), užívání části budovy pro soukromou potřebu osoby povinné k dani, v případě, že budova byla zcela zahrnuta do aktiv jejího podniku.</TXT></NP><NP><NO.P>24</NO.P><TXT>Je sice pravda, že ve věci, v níž byl vydán výše uvedený rozsudek Seeling, byla osobou povinnou k dani fyzická osoba, a existovala tedy totožnost mezi touto osobou povinnou k dani a osobou, která pro svou soukromou potřebu užívala majetek zahrnutý do aktiv podniku. Avšak na rozdíl od toho, co tvrdí belgická vláda ve svém vyjádření před Soudním dvorem, z této okolnosti nelze vyvozovat, že výklad čl. 6 odst. 2 prvního pododstavce písm. a) šesté směrnice přijatý Soudním dvorem v uvedeném rozsudku nelze použít, je-li osobou povinnou k dani právnická osoba.</TXT></NP><NP><NO.P>25</NO.P><TXT>Jak totiž jasně vyplývá ze znění čl. 6 prvního pododstavce písm. a) šesté směrnice, tento článek se vztahuje nejen na případ osoby povinné k dani, která užívá pro soukromé potřeby majetek zahrnutý do aktiv podniku, ale rovněž na případ, kdy toto užívání uskutečňuje zaměstnanec osoby povinné k dani. V tomto posledně uvedeném případě neexistuje totožnost mezi dotčenými osobami a okolnost, že osoba povinná k dani je právnickou osobou, nevylučuje, že může docházet k užívání majetku pro soukromé účely zaměstnanci uvedené osoby povinné k dani.</TXT></NP><NP><NO.P>26</NO.P><TXT>Kromě toho je nutno konstatovat, že uvedené ustanovení, které používá výraz <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0018" REF.END="QE0018"/>osoba povinná k dani<QUOT.END REF.START="QS0018" CODE="201C" ID="QE0018"/>, nečiní rozdíl mezi fyzickými a právnickými osobami a že se omezuje na to, že stanoví, jakým způsobem musí být pro účely DPH nakládáno s některými hospodářskými plněními, která nespadají pod jiná ustanovení šesté směrnice.</TXT></NP><NP><NO.P>27</NO.P><TXT>Z pátého a šestého bodu odůvodnění šesté směrnice ostatně vyplývá, že postavení <QUOT.START CODE="201E" ID="QS0019" REF.END="QE0019"/>osoby povinné k dani<QUOT.END REF.START="QS0019" CODE="201C" ID="QE0019"/> souvisí s plněními uskutečněnými hospodářským subjektem, a nikoliv s jeho právní formou. Podle čl. 4 odst. 1 této směrnice proto musí být za osobu povinnou k dani považována jakákoliv osoba, která na nějakém místě provádí samostatně některou z hospodářských činností vymezených v odstavci 2 téhož článku, a to bez ohledu na účel nebo výsledky této činnosti.</TXT></NP><NP><NO.P>28</NO.P><TXT>Dále je třeba upřesnit, že na rozdíl od toho, co tvrdí belgická vláda, z výše uvedeného rozsudku Seeling nevyplývá, že Soudní dvůr založil své úvahy na tom, že nájem nemovitosti není myslitelný v případě, kdy se plnění týká jedné a téže fyzické osoby, která by tedy měla dvojí postavení pronajímatele a nájemce.</TXT></NP><NP><NO.P>29</NO.P><TXT>Přestože se Soudní dvůr mohl omezit na rozhodnutí, že v takové situaci, jako je ta, která je předmětem věci, v níž byl vydán výše uvedený rozsudek Seeling, nemohlo již pojmově dojít k souhlasu o podmínkách nájmu, přezkoumal, zda tato situace mohla být považována za nájem nemovitého majetku ve smyslu čl. 13 části B písm. b) šesté směrnice, a dospěl v bodě 51 uvedeného rozsudku v tomto ohledu k závěru, že taková situace se vyznačuje jak neexistencí platby nájemného, tak neexistencí dohody o době nájmu a o právu užívat byt a vyloučit z něj další osoby.</TXT></NP><NP><NO.P>30</NO.P><TXT>Z toho vyplývá, že při nenaplnění těchto znaků nelze užívání části budovy – jež byla postavena osobou povinnou k dani, která je právnickou osobou, nebo jejímž držitelem je na základě věcného práva k nemovitosti posledně zmíněná osoba – pro soukromé potřeby zaměstnanců této osoby povinné k dani považovat za nájem nemovitého majetku ve smyslu čl. 13 části B písm. b) šesté směrnice.</TXT></NP><?PAGE NO="6"?><NP><NO.P>31</NO.P><TXT>Na položenou otázku je tedy třeba odpovědět, že čl. 6 odst. 2 první pododstavec písm. a) a čl. 13 část B písm. b) šesté směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátním právním předpisům, podle kterých se i v případě, kdy nejsou naplněny znaky pachtu nebo nájmu nemovitého majetku ve smyslu tohoto čl. 13 části B písm. b), považuje za poskytování služeb osvobozené od DPH ve smyslu posledně uvedeného článku užívání části budovy – jež byla postavena osobou povinnou k dani, která je právnickou osobou, nebo jejímž držitelem je na základě věcného práva k nemovitosti posledně zmíněná osoba – pro soukromé potřeby zaměstnanců této osoby povinné k dani, je-li daň z tohoto majetku odvedená na vstupu odpočitatelná.</TXT></NP><NP><NO.P>32</NO.P><TXT>V tomto ohledu předkládajícímu soudu přísluší posoudit, zda v takové situaci, jako je ta, která je předmětem věci v původním řízení, lze mít za to, že se jedná o nájem nemovitého majetku ve smyslu čl. 13 části B písm. b) šesté směrnice.</TXT></NP></GR.SEQ><GR.SEQ LEVEL="2"><TITLE><TI><P><HT TYPE="BOLD">K nákladům řízení</HT></P></TI></TITLE><NP><NO.P>33</NO.P><TXT>Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.</TXT></NP></GR.SEQ></GR.SEQ><JURISDICTION><INTRO>Z těchto důvodů Soudní dvůr (pátý senát) rozhodl takto:</INTRO><P><HT TYPE="BOLD">Článek 6 odst. 2 první pododstavec písm. a) a čl. 13 část B písm. b) šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne <DATE ISO="19770517">17. května 1977</DATE> o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně, ve znění směrnice Rady 95/7/ES ze dne <DATE ISO="19950410">10. dubna 1995</DATE>, musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátním právním předpisům, podle kterých se i v případě, kdy nejsou naplněny znaky pachtu nebo nájmu nemovitého majetku ve smyslu tohoto čl. 13 části B písm. b), považuje za poskytování služeb osvobozené od daně z přidané hodnoty ve smyslu posledně uvedeného článku užívání části budovy – jež byla postavena osobou povinnou k dani, která je právnickou osobou, nebo jejímž držitelem je na základě věcného práva k nemovitosti posledně zmíněná osoba – pro soukromé potřeby zaměstnanců této osoby povinné k dani, je-li daň z tohoto majetku odvedená na vstupu odpočitatelná.</HT></P><P><HT TYPE="BOLD">Předkládajícímu soudu přísluší posoudit, zda v takové situaci, jako je ta, která je předmětem věci v původním řízení, lze mít za to, že se jedná o nájem nemovitého majetku ve smyslu uvedeného čl. 13 části B písm. b).</HT></P></JURISDICTION></CONTENTS.JUDGMENT><SIGNATURE.CASE><P>Podpisy.</P></SIGNATURE.CASE></JUDGMENT>